PRADĚDSKÁ HORNATINA 2020
Pradědská hornatina tvoří jižní část Hrubého Jeseníku. Nejvyšší horou je Praděd (1491m). Od sousední Keprnické hornatiny je na severozápadě oddělena Červenohorským sedlem. Hlavní hřeben se táhne od Červenohorského sedla přes Praděd a Jelení hřbet až do sedla Skřítek. Prochází tudy červeně značená turistická trasa.
Trasa:
Červenohorské sedlo – Švýcárna – Praděd – Jelení studánka – Pod Zelenými kameny – Skřítek – Klepáčov – Sobotín.
21.9.pondělí
Červenohorské sedlo – Malý Jezerník – Kamzík – Švýcárna – Malý Děd – Švýcárna: MAPY.CZ
Podle předpovědi počasí má být, počínaje dneškem, krásně. Tři dny téměř letní teploty. No, na horách asi ne, ale uvidíme… Takže využívám volna k dalšímu courání po moravských kopcích. Navazuji tak na svůj vandr z června letošního roku. Vlakem jedu do Koutů nad Desnou a odtud busem na Červenohorské sedlo. Na stejnojmenné chatě poobědvám knedlo, vepřo, zelo a doplním tekutiny dvěma půllitry Šeráku. Ideální složení jídla a pití před výšlapem 🙂
Červenohorské sedlo,v pozadí Velký Klín (1178m)
Rosničkářům se předpověď skutečně povedla. Je nádherně, trochu profukuje, ale nic hrozného. Po červené stoupám směrem na Klínovec. A brzy dělám krátkou pauzu v místě kudy vede sedačková lanovka na Velký Klínovec, odkud je parádní výhled na celé Červenohorské sedlo.
Červenohorské sedlo
O kousek dál uvidím mezi stromy boudu, tak jdu ze zvědavosti omrknout co je to zač. Je to útulek pro vlekaře. Je odemčený a dal by se v nouzi použít k přečkání nepohody i přespání. Uvnitř je celkem čisto. Vybavení je strohé, ale účelné: palanda, stolek a dvě křesla. Dávám si souřadnice boudy do GPSky(kdyby někdy náhodou…) a vracím se na cestu. U přístřešku na Klínovci se potkávám s několika turisty. A bude jich ještě víc a víc. Pěkné počasí jich vytáhlo ven spoustu. Přes Výrovku dojdu na Malý Jezerník (1208m).
Malý Jezerník (1208m)
Tady odbočím doprava a sejdu po lesní pěšině 200m dolů na Kamzík. Kromě výhledu do údolí, na přečerpávací elektrárnu, tu stojí jednoduchý dřevěný přístřešek.
Kamzík,tur.přístřešek
Původně jsem tu chtěl přenocovat, ale ještě brzy, takže půjdu dál… A jak se blížím ke Švýcárně, tak turistů znatelně přibývá. Před chatou je lidí jak blech v psím kožichu 🙂 Pivko odložím na pozdější dobu a jdu ještě na Malý Děd (1348m).
Malý Děd (1368m)
Zde není ani noha. Jen tu fouká znatelně více než dole u chaty. Nafotím pár fotek a vracím se na Švýcárnu.
chata Švýcárna
Z původního počtu turistů tu zbyli jen jedinci, kteří jdou „na těżko“ s vizí noclehu pod širákem, a tudíž nikam nespěchají. U pramene doplním vodu a jdu si do chaty pro jedno čepované. Na výběr je radegast za 45kč nebo plzeň za 56kč. Volím slovanského boha 🙂 Venku povečeřím ze svých zásob. Před 19h se už začíná pomalu šeřit. Je načase najít vhodné místečko k přenocování. Vydávám se po modré značce směrem k Vysokému vodopádu a hledám kde složím hlavu. Po pár desítkách metrů se zastavuji a opatrně vytahuji foťák. Nedaleko mezi stromy se pase kamzík a kousek za ním ještě jeden. Vítr fouká od Švýcárny a tím, že stojím s kamzíky v jedné lajně, tak mě ještě nezmerkli. Zkouším fotit, ale je jasné, že při šeru a ještě mezi stromy to bůhvíjaké fotky nebudou.
Švýcárna,Kamzík horský
Švýcárna,pod širákem
Stihnu tři fotky(jakžtakž vyšla jedna), vítr foukl trochu jinak a kamzíci mě zvětřili a utekli. Ale i tak jsem rád, že jsem v Jeseníkách poprvé viděl kamzíky naživo ve volné přírodě. O kus dál najdu plac pod stromy, chráněný částečně proti větru. Tady složím hlavu. Je to cca 50m od cedule označující začátek NPR Praděd. Takže jsem z obliga, kdyby tu náhodou šel někdo chytrý a měl připomínky k tomu, že jsem mimo vyznačené turistické trasy. Ale už je podvečer a ač se to nezdá, tak v lese se stmívá mnohem rychleji. Po modré značce už nikdo nejde. Rozbalím pončo, na to klymitku a svýho letitého vikinga. Dobrou noc.
22.9.úterý
Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Vysoká hole – Jelení studánka – Alfrédka – přístřešek Pod Zelenými kameny: MAPY.CZ
Ráno jsem vzhůru před šestou. Noc byla klidná. Párkrát jsem se sice vzbudil, ale žádné zvířátko mě nepřišlo navštívit. A že už se mi to letos stalo 🙂 Pobalím svoje saky paky. Mrknu, jestli tu po mě nic nezůstalo a odcházím k chatě na Švýcárně, kde doberu vodu. Teploměr u vchodu ukazuje 10°C. Což je takhle brzy po ránu fajn. Ovšem pocitově je míň, opět fouká studený vítr z Polska 🙁
Praděd (1491m)
Mířím na Praděd (1491m). Je to nejvyšší hora Moravy a Slezska. Její dominantou je 162m vysoký televizní vysílač s rozhlednou. Letos jsem tu podruhé, celkově potřetí. Při prvních dvou návštěvách byl vysílač v mlze,mrholilo a nebylo nic vidět. Tentokrát je jasno, jen ten prudký vítr dělá potíže. Udržet foťák v jedné ruce je nemyslitelné a v obou rukách značně obtížné… Jsem rád, když se schovám do haly. Je něco po osmé a restaurace i bufet jsou ještě zavřené. Otvírají až v devět. Stejně jako rozhledna, kam jezdí výtah. Posnídám ze svých zásob. Kromě mě jsou tu ještě tři turisté, kteří si taky přivstali. Po půlhodině se zvedám a odcházím směrem na Ovčárnu.
Cestou dolů už potkávám první skupinky baťůžkařů, kteří využívají pěkného počasí k návštěvě Pradědu. Dnes bude restaurace i bufet praskat ve švech 🙂
výhled z Pradědu na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně
Za hotelem Ovčárna odbočuji doprava na Vysokou Holi. Krátkou zastávku udělám u Petrových kamenů. Tyhle 7m vysoké skály prý byly v 17.století místem sletů čarodějnic 😎 Až k nim se dostat nedá z důvodu ochrany rostlin, které zde rostou. Je odtud možná ten nejlepší výhled na Praděd.
Petrovy kameny (1446m)
Praděd (1491m)
Pokračuji přes Vysokou holi (1465m) a Kamzičník (1420m) k Jelení studánce.
Vysoká hole (1461m)
Stejně jako na Pradědu i na tomto úseku cesty řádně profukuje. Ale viditelnost je docela dobrá, jen hodně vzdálené vrcholky hor jsou v lehkém oparu. U Jelení studánky stojí kamenná útulna pro případný nocleh nebo jako úkryt před špatným počasím.
Jelení studánka
útulna Jelení studánka
Uvnitř je spartánsky vybavená. Podél zdí lavice napevno a to je vše. Dveře se dají zavřít. Dlouho se nezdržuji a jdu po červené značce dolů k Alfrédce. Kdysi tu stála turistická chata Alfrédka, která v minulosti opakovaně vyhořela. V současnosti tu pro hladové a žíznivé turisty slouží bufet „U Herdegena“. Ovšem teď v září je uzavřený 🙁 Dle webových stránek je otevřený pouze v letní(červenec a srpen) a zimní(běžkařskou) sezónu. Škoda… V těchto dnech, kdy sluníčko vytáhlo do hor spoustu lidí, by určitě tržbu měli. Jen za tu necelou hodinku co jsem tu byl, se tu zastavilo více než 20 turistů, ať už na kole nebo pěšky. Naproti bufetu je fajnový turistický přístřešek.
útulna Alfrédka
Dělám si tady obědovou pauzu. Na přímém sluníčku je horko i v tričku, ale ve stínu kde pofukuje, je to na mikinu. Dál pokračuji po žluté přes Mravenčí sedlo k rozcestníku Pod Josefínkou. Doplňuji do PETky vodu v Podolském potoku. Po dalších 2km jsem u turistického přístřešku Pod Zelenými kameny. Je teprve půl čtvrté, ale zůstávám tady. Lepší místo nocleh bych v okolí těžko našel.
útulna Zelené kameny
Takže si vybalím bágl a relaxuji na sluníčku. Těžká pohodička 🙂 Na véču si připravím kuskus s klobáskou a česnekem. Je tu klid. Jen občas z dálky zaslechnu troubení jelenů.
23.9.středa
přístřešek Pod Zelenými kameny – Skřítek – Klepáčov – Smrčina – Sobotín: MAPY.CZ
Ráno vstanu po sedmé. Není kam kvaltovat. V klidu se nasnídám a pobalím. Dnešek bude na pohodu. Taková nenáročná procházka 🙂 Cestou na Skřítek potkávám první turisty. Přes den má být ještě hezky, ale k večeru se počasí pokazí a bude pršet. V sedle Skřítek na parkovišti přibývá jednou auto za druhým.
sedlo Skřítek
sedlo Skřítek
Všichni návštěvníci chtějí využít zřejmě na dlouhou dobu poslední pěkný den k procházkám na čerstvém a zdravém horském vzduchu. Restaurace otvírá až v 10h., takže tu zbůhdarma neokouním a vydávám se po modré značce do Klepáčova. Je to malá vesnička, kde většina stavení slouží k rekreaci. Nejzajímavější památkou je dřevěný kostelík sv.Jana Nepomuckého z roku 1783. Vstupní dveře jsou otevřené a tak můžu nahlédnout dovnitř.
Klepáčov,kostelík sv.Jana Nepomuckého
Z Klepáčova se vydám po modré do Sobotína. Tady musím po silnici, ale po 700m zabočím na lesní cestu a jde se mi o mnoho líp než po asfaltu. U rozcestníku pod Havraním vrchem je vyhlídkové místo. Udělám foto v místě, kde kdysi stála dnes již zaniklá ves Svobodín.
Svobodín
Pokračuji na Smrčinu, kde jsou k vidění pozůstatky bývalého lomu. V 19.století se zde těžil krupník. V současnosti je lom značně zanedbaný a vstup je tzv. na vlastní nebezpečí. Dřevěné schody i zábradlí je dezolátním stavu. Nad lomem stojí lovecká chata.
lom Smrčina
Poslední zastávku před Sobotínem dělám pod lesem na louce, odkud je pěkný výhled na město. Sundávám mikinu a odepínám nohavice u kalhot. Začíná být pořádnej hic.
Sobotín
Sobotín,zámek
Zajdu se podívat na zámek a pak už rovnou na zastávku busu. Za dvacet minut mi jede autobus do Šumperka. Tak co říci závěrem? Jen to, že vandr přes nejvyšší horu Moravy a Slezka se vydařil. Počasí fajnový, teda až na ten silný a studeny vítr na Pradědu. Ale tam se to dalo vcelku očekávat. Takže zase někdy příště… Horám Zdar!
Účastníci: Vlasta