KYJEV 2019

 

                                           KYJEV  2019

 

Úvodem:

Po loňské návštěvě Ukrajiny jsem měl v merku se do Kyjeva znovu podívat.A když Ukrajinské aerolinky na svém webu začali nabízet 10měsíců dopředu zpáteční low-cost letenky PRG – KBP za velmi příznivou cenu 1083kč,tak jsem neváhal a hned nakoupil.V ceně bylo pouze 7kg příruční zavazadlo 55x40x20cm.UIA během roku několikrát pozměnily časy odletu jak z Prahy,tak z Kyjeva.Nakonec ale ty změny byly k našemu prospěchu.Do hlavního města Ukrajiny jsme vyrazili ve čtyřech.

19.6.

PRG – KBP    15:15 – 18:25    Boeing 737-800

23.6.

KBP – PRG    13:25 – 14:30    Boeing 737-800


19.6.středa

Do stověžaté Prahy přijíždíme vlakem.Z hlaváku pokračujeme metrem na Veleslavín a dál busem 119.Na letišti jdem vyzkoušet jídelnu Praha v prvním patře Terminálu 1.Doba oběda a trošku se tvoří fronta… Na výběr je spousta hotovek v příznivých cenách.Vybírám si kuřecí stehno na houbách s rýží za 140kč.Porce je dostatečně velká a dokonce se mě obsluhující slečna zeptala,zda chci stehno nebo křídlo.Samo,že stehno 🙂 Jídlo bylo v pohodě.Klidně sem zase zajdu až budu mít cestu.

Po obědě si jdem preventivně zvážit batohy.Dva mají necelých 6kg a dva lehce přes 8kg.Takže kdyby něco,váhu soudružsky rozložíme 🙂 Nakonec to není ani potřeba.U brány se zavazadla nekontrolují.Boarding pasy máme v jednom mobilu.Ani s tím není žádný problém.Busem nás odvezou k letadlu.

letiště Praha,Boeing 737-800

letiště Praha,Boeing 737-800

Check-in přes aplikaci UIA nám přidělil sedačky 6B,6C,6D,6E.Takže sedíme pěkně pospolu.Letadlo je až na pár míst plné.Let v pohodě.Načas přistáváme v Kyjevě Borispolu na terminálu D.Po výstupu z letadla a pasové kontrole,kde dostaneme červené vstupní razítko do pasu,míříme ke směnárnám.První tři mají zlodějský kurz 1€ = 24UAH.Až ta nejvzdálenější,trochu jakoby za rohem,nabízí 1€ = 29,30UAH.Měníme dohromady jen 40€.Na cestu z letiště a případné další drobnosti to stačí a v centru by měl být kurz ještě výhodnější.

Do centra jedeme „SkyBusem“ 322,který zrovna stojí připravený k odjezdu vpravo od východu z terminálu.Je až na pár míst plný.Usadíme se na poslední volná místa a šoférovi,který prochází busem,platíme v hotovosti 60UAH/os.Jedeme na stanici metra Charkovská.Časově nám zabralo cca 40 min se dostat od přistání z letadla,přejít pasovou kontrolou,vyměnit peníze a nastoupit do busu.A to jsme nikam nekvaltovali,takže se to dá určitě zvládnout i rychleji.

Po dvaceti minutách vystupujeme na Charkovské.Vstup do metra je na stejné straně jako zastávka busu.V kase kupujeme plastové žetony(8UAH).Podražili.Před rokem stálo metro jen 5UAH.Kasírka se za okýnkem tváří velmi důležitě a chce vidět,že jsme skutečně čtyři osoby,když si říkám o čtyři žetony.U turniketů se žeton vhodí dovnitř,otevře se zábrana a cestující může projít.Někdy se stane(mě asi třikrát),že žeton propadne(jsou hodně ojeté) a vyskočí zábrana.V tu chvíli vyskočí i dozorkyně turniketů ze své prosklené budky a s přísným pohledem začne zjišťovat co se děje… Většinou se stačí vrátit o krok,dva zpátky a vzít propadlý žeton,který zůstává dole na turniketu zachycený a znovu ho vhodit dovnitř.Turniket se otevře.Jednou ale turniket žeton sežral a nepustil mě.Asi jsem šel příliš rychle za předchozím cestujícím… Za nadávání jsem zábranu přeskočil a na dozorkyni zavolal,že žeton jsem tam vhodil.Nechala to být a vrátila se do budky.Prostě na Ukrajině nic není dokonalé 🙂

Zelenou linkou metra jedeme na stanici Palác sportu,kde přestoupíme na modrou linku a pokračujeme na stanici Holosiivska.Vystupujeme a jdem se ubytovat do hotelu Mir.

hotel Mir

hotel Mir

Rezervaci jsem udělal měsíc před odletem přes booking.com.Původní cena 90€ za 2L pokoj byla na recepci lehce navýšena o daň a městský poplatek.Takže ve finále jsme platili kartou 3000UAH za jeden pokoj na 4 noci.Bylo fajn,že jsme vyfasovali cimry(916 a 918) vedle sebe.Dostáváme účet,magnetické kartičky a heslo k wi-fi.Výtahem,který má svá nejlepší léta za sebou,vyjedem do 9.patra a jdeme dlouhou chodbou až na konec.Pokoje nejsou velké,ale vybavenost je dobrá…,klima,lednička a všude čisto.V koupelně připravené čisté ručníky a osušky.Musím se v duchu pochválit,ubytko jak se zdá povedlo…,i když…,wi-fi je tragická.Slabá a ještě vypadává.Uprostřed chodby je signál silnější,takže asi mají jen jeden router na chodbu.Nejlepší signál je na recepci.

300m od hotelu je nákupní centrum s nonstop otevřeným supermarketem.Procházíme kolem regálů a koukáme,že ceny jsou v přepočtu jako u nás,někdy i vyšší.Kupujeme pití(džusy,vodku,pivko) a něco ke snídani.U kasy se dá platit hotově nebo kartou.Prostě market jako kdekoliv jinde v Evropě.

Zbytek večera(22:00 – 1:00) strávíme na hotelu.Každá chodba má u vstupu něco jako salónek neboli odpočívárnu.Možná to v minulosti byla kuřárna… Rohová sedačka,křeslo,stolek a hlavně nápojový automat na horkou a studenou vodu.Moc prima se zde hrají karty a popíjí 🥂 Večerní dýchánky ještě několikrát zopakujeme 😎


20.6.čtvrtek

Ráno pokračujeme na místě,kde jsme večer skončili.Snídaní ze svých zásob v odpočívárně.Horkou vodu na čaj a kafíčko použijeme z automatu.Moc prima to tady zařídili 🙂 Akorát hotelová dežurnaja brble,když posunuté křeslo nevrátíme na místo.Je těžké a ona s ním skoro nehne.Takže se napříště polepšíme a křeslo vždy vrátíme ke zdi na původní místo.Dežurnaja sice není ukrajinské slovo,ale v Kyjevě se stejně mluví většinou rusky,takže tak 🙂

Metrem jedem na Majdan,ale nezdržujem se.Na prohlídku bude později času dost a dost.Jdem kolem stadiónu Valerije Lobanovského,kde hraje Dynamo Kyjev do Mariinského parku.

brána stadiónu Valerije Lobanovského (Dynamo Kyjev)

brána stadiónu Valerije Lobanovského (Dynamo Kyjev)

Mariinský palác

Mariinský palác

Na rozdíl od mé loňské návštěvy je dnes park otevřený a dostanem se až k Mariinskému paláci.Z vyhlídky je vidět Dněpr.V parku ještě panuje příjemný chládek,ale jinak ☀️ už pěkně hicuje Kolem stanice metra Arsenalna pokračujem dál.V malé směnárně,která je propojená s obchodem s mobily, měníme eura za hřivny v kurzu 1€ = 29,55UAH.

výhled na Dněpr z terasy památníku Věčného ohně

výhled na Dněpr z terasy památníku Věčného ohně

Míjíme hotel Saljut,prohlédneme si památník s věčným ohněm i ten sousední,věnovaný obětem hladomoru.Kyjevsko-pečerskou lávru necháváme až na zpáteční cestu a jdeme k soše Matka Vlast.Holky sice vojenská technika moc nebere,ale být v Kyjevě a vynechat tohle místo prostě nejde!

Matka Vlast

Matka Vlast

Monumentální socha je zrovna ve stínu mraků,které se vzaly bůhví odkud… Doteď svítilo sluníčko.I přes zatažené nebe nafotíme pár fotek.Chvíli posedíme pod sochou a vracíme se směrem k lávře.

U polních děl potkáváme krajany.Jsou na Ukrajině už pár dní a přijeli do Kyjeva od Azovského moře.Chvíli splkneme a vyměníme si poznatky o Ukrajině.Popojdem na Lavrskou ulicí k malinkému kostelíku,který je zasvěcen sv.Sergeji Radonežskému.O  nedělích a svátcích se zde konají bohoslužby.Dovnitř se vejde odhadem tak 25-30 věřících.Ale výzdobu má krásnou.V rámci úspory času si k obědu kupujem v malém krámku čerstvé bagety(25UAH),které prodavačka zrovna plnila a balila.A k tomu nesmí chybět vychlazený kvas(0,5l za 15UAH).Přímo ze sudů ho prodávají na každém druhém rohu.Holkám teda vůbec nevoní a nechutná 😷 A přitom je tak skvělej 👍

Kyjevsko-pečerská lávra je další místo,které nelze v Kyjevě vynechat.Vše o vzniku,historii a současnosti kláštera lze nalézt na webových stránkách.Vstup do Horní lávry je zpoplatněn základním vstupným 40UAH.Fotit se může pouze mobilem,jinak se platí poplatek za foťák 200UAH.Vstupujeme hlavní branou kostela sv.Trojice.Moc z něho ale nevidíme.Je v rekonstrukci a zakrytý sítí.

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Uspenský chrám je nádherný,zvenku i uvnitř.Navštívíme i muzeum mikrominiatur Mykola Syadristy (60UAH).Tak minipidi mrňavé věcičky jsem viděl poprvé v životě a doteď mi hlava nebere jak jejich autor dokázal vytvořit věc 50000x menší než je zrnko máku! Než sejdeme po dlážděné cestě do Dolní lávry,tak zabočíme doprava na nádvoří s terasou.Je odtud pěkný výhled na Dněpr.Pěkně „za bukem“ jsou zde schovány stánky se suvenýry.

Dněpr a Dolní Kyjevskopečerská lávra

Dněpr a Dolní Kyjevskopečerská lávra

brána do Dolní Kyjevskopečerské lávry

brána do Dolní Kyjevskopečerské lávry

Dolní lávra slouží i v dnešní době jako mužský klášter.Vstupné se neplatí.Při návštěvě podzemí je nutné dodržovat pravidla kláštera.Muži dlouhé kalhoty(moc se to nedodržovalo),ženy dlouhou sukni nebo šaty a šátek.Ošacení lze zdarma půjčit před vstupem do jeskyní.V rámci malého příspěvku pro církev kupujeme tenké svíčky(5UAH).Lépe si tak posvítíme na cestu 🙂 V podzemí jsou umístěny malé rakve s relikviemi svatých.Po prohlídce si chvíli odpočineme na nádvoří.Vhod přijde zejména pítko,které v dnešním horkém dni příjemně osvěží.

Dolní Kyjevskopečerská lávra,chrám Povýšení sv.Kříže,vstup do Blízkých jeskyní

Dolní Kyjevskopečerská lávra,chrám Povýšení sv.Kříže,vstup do Blízkých jeskyní

Vracíme se nahoru na Lavrskou ulici.Pomalu jdeme ke stanici metra Arsenalna.Kousek před ní se zastavíme v Porter pubu.Loni tu měli dobré pivko.Takže si objednáváme každý jídlo(á 104UAH),nefiltrované pivo(34UAH),holky limonády.Pivo ujde,ale v jídle je více hub než masa a brambory jsou takové všelijaké… Některé dobré,sem tam špatná.Zapíjíme to medovým ležákem(28UAH).Pivo skoro bez pěny a chuťově žádná sláva.Takže suma sumárum = podprůměr! Oproti loňsku jednoznačné zhoršení.Možná jsou jiné franšízy lepší,ale ty už jsme nezkoušeli.

Metrem popojedeme ze stanice Arsenalna na Hidropark.Je horko,tak jdem smočit naše zpocená těla do Dněpru.Je tu spousta pláží.My šli na malou,kousek  od půjčovny kajaků a loděk.Byly tu stromy až k vodě a také dřevěné altánky,kde se dalo ve stínu posedět.Místní tu večer často grilovali šašliky a popíjeli.Voda v Dněpru je teplá.Moc fajn koupačka! Michal poté otestuje jak se lítá s dronem nad Dněprem.

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Majda,socha nezávislosti a hotel Ukrajina

Majda,socha nezávislosti a hotel Ukrajina

Večer se svezem metrem na Chreščatyk,kde to žije! Pěšky si procouráme obchodní bulvár a na Majdanu skočíme do Puzata Haty na něco malého na zub.Borč nebo soljanka nikdy neuškodí.O dezertech ani nemluvě 🙂 Vůbec je tu dobré jídlo za levnou cenu.Po večeři ještě asi hodinku šmejdíme po Majdanu.Spousta lidí… Sedí,leží,či jen tak zevlují.Omladina popíjí a někteří už notně přebrali.Osvěžíme se stříkajíci vodou z fontán.Okolo půl desáté nás to přestane bavit a jedem metrem na hotel.Na naší hotelové „základně“ otevřem lahvinku vodečky Nemiroffky a mastíme karty do půl druhé 🙂


21.6.pátek

Dnešním prvním cílem je park v Mežihorje,kde stojí sídlo bývalého prezidenta Janukovyče.Metrem jedem až na konečnou stanici Hrdinů Dněpru.Pak žlutým busem 902 na zastávku Novi Petrovski škola(16UAH).Odtud je to pěšky cca 25-30min.Před hlavní branou jsou půjčovny kol a segweyů.Vstupné 100UAH.

Mežihorje

Mežihorje

Celý komplex areálu má téměř 140 hektarů a je obehnaný 5m plotem.Nachází se zde např.heliport,přístav,golf resort,lesopark,zoo,farmy na produkci masa atd.Je to symbol korupce na Ukrajině.Janukovyčova vila „Honka“ je zepředu částečně zakrytá stavební sítí z důvodu opravy.Park je hojně využíván svatebními páry k focení.Narážíme na ně skoro u každého jezírka nebo fontány.

Mežihorje,vila Honka

Mežihorje,vila Honka

Mežihorje

Mežihorje

Mežihorje

Mežihorje

Mežihorje,"galeona"

Mežihorje,“galeona“

V přístavním bistru u „galeony“ se zastavujem na oběd.Galeona ve skutečnosti není žádná loď,jen imitace na betonové desce.Ale šašlik(200g za 120UAH) připravovaný na grilu byl už opravdový,kvas(25UAH).Maso výborný,kvas spíše připomínal bublinkovou limonádu.Sudový v centru Kyjeva byl mnohem lepší… Cisterny,ze kterých se v minulosti kvas na ulici běžně prodával,jsme nikde neviděli.Po jídle to berem okružními cestičkami lesoparkem,kolem kostela a kaple,kachní farmy a golfového hřiště zpátky k vychodu.

Mežihorje,golf resort

Mežihorje,golf resort

Mežihorje,obří pohovka

Mežihorje,obří pohovka

Dnes je ještě větší horko než včera.Přes 33°C.Koupeme se ve vlastním potu a potřebujem zchladit 😌 Jednohlasně je rozhodnuto,že se jede na Hidropark.V Mežihorje jsme strávili asi 4h.

U zastávky busu je magazin,kde bereme z chladícího boxu ty nejstudenější piva.Paradoxně je nejvíce vychlazený Staropramen.Je nejdražší(24UAH) a místní kupují raději levnější ukrajinské pivo.I když tento staropramen je taky ukrajinský,vyrobený v licenci.A je to poznat i podle chuti.Na bus čekáme asi 10min.Není to 902,ale jede taky k metru.Matně si vzpomínám,že to byla myslím 346.Cena stejná jako ráno,16UAH.Přestup na metro a za hodinku jsme na Hidroparku.

Hidropark

Hidropark

Cestou na pláž kupuji na mostě vyhlazený kvas a hned je mi líp 👍 Koupačka v Dněpru opět výborná.Čvachtáme se ve vodě až do 18h.Na zpáteční cestě vyzkoušíme ukrajinský kebab(50UAH).Porce velká,maso mohlo být líp dochucené… Ale dal sa 😉 Přesunujem se metrem na Postovu ploschu.Jsou tu mraky lidí.V Kyjevě se večer nesedí doma,ale vyráží do ulic.Jdem si do říčního přístavu koupit si lístky na zítřejší plavbu lodí po Dněpru do Kyjevskeho moře(350UAH).Budova přístavu ještě čeká na rekonstrukci,ale terasa je opravená.Jsou zde restaurace a bistra s pěkným výhledem na Dněpr.A taky tu mají pěkné ceny 🤑

říční přístav

říční přístav

říční přístav

říční přístav

Funikularkou(8UAH) vyjedeme nahoru na Vladimírův vrch.Michal v parku opět nastartuje drona a udělá několik pěkných fotek.

Funicular

Funicular

říční přístav

říční přístav

chrám sv. Vladimíra

chrám sv. Vladimíra

Jdem procházkou k Oblouku přátelství národů,postaveného v roce 1982.Kyjevany je nazývaný Duha,protože byl v roce 2017 u příležitosti pořádání finále pěvecké soutěže Eurovize přemalován barvami duhy.V současnosti je opět šedivý s malým černým klikatým klínem,který symbolizuje současné vztahy s Ruskem.

Památník přátelství národů

Památník přátelství národů

Začíná se stmívat.Cestou na Majdan si ještě kupujeme kvas(15UAH).Chvíli zevlujeme u fontán,ale únava se hlásí a tak ve 22h odjíždíme metrem směr hotel.Následuje nákup v supermarketu.A potom degustace koňaku Koblevo🍷


22.6.sobota

Ráno nezačíná moc vesele.Chci udělat check-in na zpáteční let,ale aplikace hlásí chybu.Michal zkouší psát na facebook UIA Helper,ale ten je „mrtvý“.Sobotní ráno zřejmě není vhodná doba na řešení problémů s obavením 🙂 Nakonec posílá dotaz na email,ze kterého mi chodili zprávy o změnách letu.Uvidíme jak se to vyvrbí…

Metrem jedem na stanici Demiivska,podchodem na zastávku busu 220,který zastavuje před vstupem do leteckého muzea na letišti Žuljany.

Letecké muzeum Žuljany

Letecké muzeum Žuljany

Oficiální ukrajinský název zní: ДЕРЖАВНИЙ МУЗЕЙ АВІАЦІЇ ІМ. О.К. АНТОНОВА.Vše důležité najde potencionální návštěvník na webu muzea,kde jsou také popsané vystavené exponáty.

Letecké muzeum Žuljany,Il-14

Letecké muzeum Žuljany,Il-14

Letecké muzeum Žuljany,MiG-29

Letecké muzeum Žuljany,MiG-29

Letecké muzeum Žuljany,Tu-142

Letecké muzeum Žuljany,Tu-142

Letecké muzeum Žuljany,Ka-27,Ka-25,Mi-14

Letecké muzeum Žuljany,Ka-27,Ka-25,Mi-14

Letecké muzeum Žuljany,Be-12

Letecké muzeum Žuljany,Be-12

V paměti nám zůstane hlavně prohlídka letadla TU-134UBL,které sloužilo k výcviku pilotů.Tady se nás ujala dohlížející bábuška.Jak zjistila,že jsme češi,začala s podrobným výkladem o historii letadla a výcviku pilotů a nedala nám příležitost ji přerušit.Strávili jsme zde dobrou půlhodinu.Holky to už ke konci moc nedávaly a raději čekaly ve stínu slunečníku před bufetem se zmrzlinou.I přes velké horko návštěva muzea stála za to!!!

Zpět jedeme zase busem 220.Nic jiného odtud nejezdí(kromě taxi).Ze stanice Demiivska jedeme do čtvrti Podil.Vystupujeme na stanici Kontraktova ploscha.Druhým dnešním cílem je návštěva muzea Černobylu.Ale ještě předtím někam na oběd.U metra je sice Puzata Hata,ale chceme zkusit i něco jiného.Nakonec zvolíme italskou restauraci Celentano,která je od muzea co by kamenem dohodil(za rohem).Uvnitř jede klima na plno,což já nedávám a stěhujeme se ven na zahrádku.

restaurace Celentano

restaurace Celentano

Jídlo výborné.Jediným mínusem bylo,že ho nosila servírka na etapy.Je pravdou,že jsme měli každý něco jiného,ale i tak 😕 Naopak plusem bylo,že Michalovi došel email od UIA,že už lze udělat check-in.Žádné bližší vysvětlení proč to ráno nešlo neuvedli.Asi technický problém na jejich straně.Wifina jede v Celentanu skvěle,takže udělám check-in a máme o starost míň.

Za vstup do muzea Černobylu platíme 24UAH/os.Ukrajinské národní muzeum Černobyl bylo otevřeno v roce 1992 k 6.výročí havárie v Černobylské elektrárně.Expozice uceleně zobrazuje nejen samotnou havárii,ale i její následky a s tím spojené osudy lidí.Je tu k vidění spousta fotografií,dokumentů a osobních věcí lidí,kteří se podíleli na odstraňování následků havárie.

Od muzea jdem pěšky do přístavu.Cestou kupujeme vychlazený kvas.S ním se chodí po sluníčkem rozpálených ulicích mnohem líp 😉 Na Kontraktove plosche stojí ruské kolo. Zájemci o vyhlídkovou jízdu zaplatí 100UAH.

Kontraktova ploscha,ruské kolo

Kontraktova ploscha,ruské kolo

Ulice Petra Sahajdačnova je lemována restauracemi a obchody až do přístavu.V 17h vyplouvá loď,na kterou máme lístky.Ale dle doporučení kasírky přicházíme už před půl pátou.Je to hlavně z důvodu,aby jsme si chytli dobré místa na sezení.Před naloděním ještě skončím koupit dvě litrovky sudového kvasu,ať je co na lodi popíjet 🙂 Na lodi je sice bistro,mají tam snad všechno,ale kvas ne.Na horní palubě jsou už všechna místa obsazená,tak se usazujeme u stolku dole na zádi.

říční přístav na Dněpru

říční přístav na Dněpru

S pár minutkami zpoždění vyplouváme.Z Dněpru je na Kyjev jiný pohled než z pevniny.

Severní most (dříve Moskevský most)

Severní most (dříve Moskevský most)

Vyžhorod,vrak lodi

Vyžhorod,vrak lodi

Vyžhorod,překladiště písku

Vyžhorod,překladiště písku

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Trasa plavby vede proti proudu ke zdymadlu.S jeho pomocí se loď zvedne do úrovně hladiny přehrady,které se říká Kyjevské moře.Kdo ještě neplul přes zdymadlo,tak si to užije.

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Po opuštění zdymadla mohutná vrata zůstávají zůstávají otevřená.Loď udělá u majáku otočku a vrací se zpátky.Což mě trochu zklamalo.Čekal jsem,že loď popluje ještě kousek dál za maják…

Kyjevské moře,maják

Kyjevské moře,maják

Zpáteční plavba po proudu trvá o něco kratší dobu.Po 3,5h vystupujeme na molo v přístavu.

V půl deváté je nejvyšší čas na večeři.Pár minut chůze od přístavu je gruzínská restaurace.Na zahrádce plno,ale uvnitř se místo ještě našlo.Objednáváme chačapuri a chinkali.Na pití Černihivské pivo a gruzínskou limonádu.Pivo ok,ale zelená limonáda má chuť přeslazené mentolové žvýkačky 😯

gruzínská restaurace "Хачапурі та Вино"

gruzínská restaurace „Хачапурі та Вино“

gruzínská restaurace "Хачапурі tа Вино"

gruzínská restaurace „Хачапурі tа Вино“

gruzínská restaurace "Хачапурі tа Вино"

gruzínská restaurace „Хачапурі tа Вино“

Porce jsou velké,sotva to sníme.Na ukrajinské poměry trochu dražší restaurace,ale pořád o dost levnější než třeba v Praze 🙂 Útrata na osobu okolo 250UAH včetně nápojů a spropitného.


23.6.neděle

Po 8h odcházíme z hotelu a metrem jedem na stanici Vokzalna,kde jak už název napovídá,stojí hlavní nádraží Kyjev-Pass.Zjistíme odkud jezdí express na letiště Borispol a pak hlavně nakoupíme jedlé suvenýry 🙂 Čokolády a bonbóny Roshen.Express jezdí z nástupiště č.14.Jízdenky se kupují v automatu na konkrétní spoj.Nákup na dotykové obrazovce je intuitivní a zabere cca 10 vteřin včetně platby kartou.Kolem ostrahy,které se ukáže zakoupená jízdenka,se sejde po schodech dolů na perón.Hned vedle je železniční muzeum,které jsme z časových důvodů už nedali.Což mrzelo hlavně holky :mrgreen:

železniční muzeum Kyjev-Pass

železniční muzeum Kyjev-Pass

vlak Kyjev Pass - Borispol airport

vlak Kyjev Pass – Borispol airport

Express tvořila pouze jedna motorová jednotka PESA 620M polské výroby a bylo narváno.Tohle teda ještě nemají ukrajinské železnice vychytané… Konduktérka se při kontrole jízdenek sotva mezi pasažéry protlačila.Po 35 minutách jízdy vystupujem u terminálu D.

stanice Borispol airport

stanice Borispol airport

Za vstupem do terminálu je první bezpečnostní kontrola.Batohy na pás a procházíme rámem.Máme spoustu času(2,5h) do odletu.Něco málo posvačíme ze svých zásob.Projdem pasovou a ještě druhou bezpečnostní kontrolou.A jsme v duty free.Odletět z Kyjeva bez lahvinky vodky(1l Nemiroff za 6€) prostě nelze 🙂 Zpáteční let proběhl hladce a v Praze přistaneme načas.


Účastníci:Michaela,Regina,Michal,Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Ukrajina | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

DEŠTIVÝ ČERGOV 2019

                       

                           DEŠTIVÝ  ČERGOV  2019

 

Trasa:

Šiba – Žobrák – Kríže – Livov – Livovská Huta – Lazy – Minčol – Potoky


20.5.pondělí

Šiba – Šoltýsova poľana – rozhledna Žobrák: MAPY.CZ

zastávka Šiba

zastávka Šiba

Do Šiby přijíždím vlakem deset minut před půl čtvrtou.Počasí mi zatím přeje.Je polojasno a sluníčko hřeje.Čeká mě cca 7km do kopce na rozhlednu Žobrák.Více než kilometr dlouhou vesnicí procházím svižným krokem.Nic zajímavého tu stejně není… Tedy krom krčmy 😀 V lese už mě modrá značka vede do kopce.

cesta pod Šoltýsovou horou

cesta pod Šoltýsovou horou

Pod Šoltýsovou horou u rozcestníku dělám krátkou odpočinkovou pauzu.Pak už se škrábu nahoru na Šoltýsovu poľanu s výškou něco přes 900m.Další pauzička.Odtud už je to celkem pohodička.Až na další spadlé stromy,které je nutné obcházet.Po 18h už vidím mezi stromy novou rozhlednu.Jsem nahoře! S úlevou shazuji bágl a kochám se parádními výhledy směrem na východ.

výhled z rozhledny Žobrák na Hervartov

výhled z rozhledny Žobrák na Hervartov

Součástí rozhledny je i turistická útulňa,kde dnes přespím.Vedle stojí prostorný altán se zahradním grilem.Stará rozhledna,už docela chátrající,stojí pár desítek metrů vedle.Stejně jako na nové,i zde je malá útulňa.

rozhledna Žobrák

rozhledna Žobrák

rozhledna Žobrák,altánek s grilem

rozhledna Žobrák,altánek s grilem

rozhledna Žobrák,útulňa

rozhledna Žobrák,útulňa

Rozdělám oheň a k večeři jsou opečené klobásy.Mňam! Užívám si večerní pohody.Zapadající sluníčko.Zpěv ptáků.Klídek.Nádhera!


21.5.úterý

Rozhledna Žobrák – sedlo pod Žobrákom – Kríže – Livov – Livovská Huta – Lazy – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ

Ráno se probudím do deštivého dne.Předpoveď nebyla přívětivá,ale v duchu jsem se utěšoval,že se rosničkáři spletou 🙂 Nespletli.Chvíli prší slabě,chvíli silněji.A takhle,aniž to ještě tuším,to zůstane několik následujících dní.Aktuální předpoveď bohužel nezjistím.Mobilní signál tu sice je,ale datový nikoliv.Po osmé se vydávám do sedla,kde oblídnu dřevěnou kapličku a odtud po modré do vesnice Kríže.

kaplička v sedle pod Žobrákom

kaplička v sedle pod Žobrákom

Tady se mě jeden domorodec ptá kam v tomhle nečasu jdu.A když slyší,že na Minčol,tak nechápavě kroutí hlavou,že jsem si nevybral ten správnej den.Já to taky vím,ale nezbývá mi než pokračovat dál… Zajdu se podívat na kostel sv.Bohorodičky a nevynechám ani památník SNP.Díky dešti a mokru je cesta plná mloků.

Kríže,památník SNP

Kríže,památník SNP

Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý

Po cestě nahoru přes louky,směrem k lesu,přestává na chvíli pršet.Ne nadlouho.Sotva vlezu pod stromy na téměř neznatelnou cestičku,tak prší znovu.Až dolů do Livova cesta klesá.Moc příjemné to ale není.Lesní stroje cestu „hezky“ rozjezdili.Takže je tu bláta ažaž 👿  Před vesnicí začíná asfaltka a u placu,kde lesáci mají složiště dřeva stojí malý seník.Toho využívám a dělám si přestávku na oběd.Pěkně v suchu.

Po jídle,za lehkého deště,scházím do Livova.Na mostě přes říčku Topľu se zastavuji a přemýšlím,jestli má v tomhle počasí smysl jít po modré lesem přes vrchol Jaseňov nebo jít o pár kilometrů kratší a pohodlnější cestou přes Livovskou Hutu.Když si uvědomím,jak vypadala cesta po modré sem do Livova,tak zvolím snazší variantu.O pár hodin později jsem tomu rád.

Pár set metrů za vesnicí uvidím ceduli,že nedaleko v lese se za 2.sv.války nacházela partyzánská nemocnice.Shazuji bágl a schovávám ho pod keřem na okraji lesa.Jen nalehko si vyšlápnu klikatou pěšinkou nahoru,kde by objekt měl stát.

Livov,partyzánský lazaret

Livov,partyzánský lazaret

Stojí zde jakoby replika bývalého partyzánského lazaretu.A není uzamčena,takže nakouknu i dovnitř.Ovane mě zatuchlý,nevětraný vzduch.

Livov,partyzánský lazaret

Livov,partyzánský lazaret

Ale je tu pořádek a na stěně visí tabule s fotografiemi a informacemi o vzniku a historii lazaretu.Je tu stůl a palandy.Klidně by se tu dalo přespat… Zajímavé místo,které ještě není zaznačené v mapách.A to bude i ten důvod,že je lazaret ve velmi dobrém stavu.

Livov,potok pod partyzánským lazaretem

Livov,potok pod partyzánským lazaretem

Počasí se nemění,stále drobně prší.Pokračuji po silnici bez zastavení až do Livovské Huty.Malá osada,kde obchod i krčma jsou dávno zavřené.A jak to vypadá,tak i hodně domů je opuštěných.Kolem kostela jdu po žluté značce ještě asi kilometr po rovné cestě.U složiště dřeva žlutá odbočuje do prudkého kopce.Pomalu stoupám až na Lazy.Prý vyhlídkové místo :mrgreen: Dnes to tak rozhodně nevypadá! Dešť hodně zesiluje,už je to pořádný liják a navíc fouká vítr z boku.Není důvod se zde zdržovat.Zvyšuji rychlost chůze a po zelené klesám k Chatě pod Minčolom.Cestou nabírám u studánky pod stromem vodu.A v duchu doufám,že zadní přístěnek u chaty bude otevřený… Je přístupný.Místa tu moc není,ale na přespání v tomhle počasí super!


22.5.středa

Chata pod Minčolom – Minčol – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ

Chata pod Minčolom

Chata pod Minčolom

Je ráno.Celou noc pršelo a prší stále.Šlapat celý den v dešti jako včera se mi vůbec nechce.Takže nadávám na počasí a dopoledne vyčkávám 🙂 Alespoň si dojdu ke studánce doplnit vodu.

Chata pod Minčolom,studánka

Chata pod Minčolom,studánka

Kolem jedné hodiny přestává pršet.Vyrazit až teď a zkusit dojít do večera na útulňu Drietoma nehrozí… Obzvlášť když se počasí může kdykoliv zase zhoršit.Tak jdu alespoň na vyhlídku a na Minčol(1157m),nejvyšší vrchol Čergova.Už v polovině cesty jsou vidět ze severovýchodu blížící se černé mraky.Dojdu na vrchol Minčolu,pár fotek,a je tu bouřka.

vyhlídka Minčol (1127m)

vyhlídka Minčol (1127m)

Minčol (1157m)

Minčol (1157m)

výhled z Minčolu

výhled z Minčolu

Než se vrátím k chatě,tak mám mokro i v botách.Takže další noc pod Minčolem.Ani po bouřce se počasí nezlepšilo.Prší opět celou noc.


23.5.čtvrtek

Chata pod Minčolom – Ústie Kalinovského potoka – Potoky: MAPY.CZ

Ráno nic nového pod sluncem.Tedy co to plácám…,slunce jsem viděl naposledy dva dny zpátky 🙂 Jak by řekl klasik českého filmu:Chčije a chčije! Nicméně i tak po snídani pobalím bágl a čekám,kdy déšť poleví.V 10h konečně déšť polevuje do drobného mrholení a já dávám Chatě pod Minčolem sbohem.Po místní červené značce scházím 5km dolů do osady Potoky.

Ústie Kalinovského potoka

Ústie Kalinovského potoka

Ze zvědavosti nakouknu do plechové boudy autobusové zastávky na jízdní řád a světe div se…,za necelou hodinku jede bus do Sabinova.Není co řešit.Trochu se zkulturním od bláta a za popíjení zbytku rumu čekám na bus.Ten přijede načas.Šofér se trochu diví odkud v takovým nečasu jdu,ale bere mě 🙂 Ze Sabinova jedu vlakem do Prešova.

stanice Sabinov

stanice Sabinov

stanice Sabinov

stanice Sabinov

Tady mám zabukovaný nocleh v Irish Pubu.V Prešove už neprší.Je polojasno.Za to nad Čergovem je stále černo.V podvečer se projdu městem.Na náměstí chvíli kouknu na hokej a jdu chrnět.Padla na mě únava.


24.5.pátek

Prešov – Bodaš – Moďoroš – Fintice kamenolom – Kapušiansky hrad – Kapušany pri Prešove: MAPY.CZ

Konečně ráno,kdy nechčije.Abych využil dne,tak vyrazím oklikou po zelené značce přes Moďoroš a Fintický kamenolom na Kapušiansky hrad.Cesta je na nezpevněných místech blátivá,ale zažil jsem i horší.Z Fintických svahů u kamenolomu je pěkná vyhlídka na Fintice a Prešov.

výhled z Fintických svahů na Fintice a Prešov

výhled z Fintických svahů na Fintice a Prešov

O kilometr dál přicházím na poutní místo zvané Kikapa,které vystavěli obyvatelé nedaleké obce Tulčik.

kaplička na Kikape

kaplička na Kikape

Pokračuji dál po zelené asi 2,5km.Pár set metrů před hradem je infotabule,že vlevo směrem k obci Fulianka,cca 400m,je nově zbudovaná kaplička sv.Kozmy a Damiana.Ale scházet podmáčenou úzkou pěšinkou dolů a pak zase nahoru se mi dvakrát nechce.Jdu rovnou ke Kapušianskemu hradu.

Vlevo od brány je pokladna a malý bufet.Kromě nápojů a pohlednic jsou v nabídce i trička a kšiltovky s potiskem hradu.Od roku 2012 probíhají práce na obnově hradu.Díky projektu Záchrana kulturního dědictví zde pracují lidé,kteří byli dosud evidováni jako uchazeči o zaměstnání. Z větší části je už zrekonstruovaná věž,která je zpřístupněna veřejnosti.Za její návštěvu se platí se symbolické 1€.A to až po její prohlídce.Kruhový výhled z věže je nádherný!

výhled z Kapušanského hradu na Stráž (740m) a Moďoroš (524m)

výhled z Kapušanského hradu na Stráž (740m) a Moďoroš (524m)

výhled z Kapušianskeho hradu na Kapušany a Slanské vrchy

výhled z Kapušianskeho hradu na Kapušany a Slanské vrchy

Kapušiansky hrad

Kapušiansky hrad

Sestup z hradu do Kapušan po zelené značce je prudký krpál dlouhý asi 500m.Po včerejším dešti to navíc klouže.Z Kapušan do Prešova jedu vlakem.

stanice Kapušany pri Prešove

stanice Kapušany pri Prešove

Večerní procházku městem zakončím v pivnici Prešovského pivovaru u výborného pivečka.Obzvlášť Horkáč 11° se povedl!


25.5.sobota

Ráno odjezd vlakem zpět na Moravu.Obejít celé pohoří Čergova se mi nepodařilo,ale mám v plánu se zase vrátit.Doufám,že za lepšího počasí 😉


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

 

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

JARNÍ VÝŠLAP NA BRANKOV A SALATÍN 2019

                     

       JARNÍ  VÝŠLAP  NA  BRANKOV  A  SALATÍN 

                                              2019

 

Trasa:

Podsuchá – Brankovský vodopád – Brankov – sedlo Teplice – Ludrová,památník SNP – Hučiaky – Salatín – Bohúňovo – Ludrová


15.4.pondělí

Podsuchá – Brankovský vodopád – Brankovský salaš: MAPY.CZ

Na první letošní vandr jsem vyrazil do turisticky málo navštěvované části Nízkých Tater.Na Brankovský hřeben a sousední Salatín.Z Podsuché vycházím po zelené značce.Kdo by se chtěl před výšlapem ještě posilnit,tak může navštívit zdejší kolibu Bodega.Prvních 500m vede cesta podél říčky Revúca a pak už zatáčí ostře doprava do mírného kopce.Stoupám k Brankovskému vodopádu.

Podsuchá,říčka Revúca

Podsuchá,říčka Revúca

Brankovský vodopád

Brankovský vodopád

Brankovský vodopád je nejvyšším vodopádem v Nízkých Tatrách.Udává se výška 55m.Vznikl přepadem Brankovského potoka přes Kuruckou skálu.Na infotabuli si návštěvníci můžou přečíst pověst,která se k tomuto místu váže a podle které skála dostala svoje jméno.

Od vodopádu pokračuji nahoru na Vyšný Brankov.Pěšina vede ze začátku korytem potoka a je na několika místech přehrazena spadlými stromy.Z louky pod Vyšným Brankovem je moc hezký výhled.Po necelé hodince stoupání se dostávám na hřeben Brankova.Počasí drží.Je tu nádherně.

 

Brankovský hřeben,v pozadí Salatín

Brankovský hřeben,v pozadí Salatín

Cesta mírně klesá do sedla Jama,kde stojí Brankovský salaš.Zub času se na salaši podepsal,ale zatím stojí a slouží nadále jako záchytný bod k odpočinku a noclehu.

Brankovský salaš

Brankovský salaš

Brankovský salaš,zničené napajedlo

Brankovský salaš,zničené napajedlo

Horší je to s vodou.Kdysi upravená napajedla pro ovce jsou zničená.A samotné prameny rozdupané od vysoké,která sem chodí pít.S velkými obtížemi jsem nabral pomocí hrnku petku vody,kterou jsem ovšem raději převařil.V salaši jsem v rámci možností poklidil,uvařil večeři a přenocoval.


16.4.úterý

Brankovský salaš Brankov – sedlo Teplice – Ludrová,památník SNP – Hučiaky – Salatín – Bohúňovo – útulňa Kriváň: MAPY.CZ

výhled ze sedla Jama

výhled ze sedla Jama

Ráno si přispím a vstávám až v osm.Je nádherné ráno.Trošku chladné,ale sluníčko svítí a brzy bude tepleji.Než se pobalím a posnídám,tak je devět.Vyrážím po zelené na Brankov.Výstup na Kozol a Brankov je krpál…

Brankov(1177m)

Brankov(1177m)

Z vrcholku Brankova(1177m) jsou částečně zakryté výhledy na Podsuchou,Velkou Fatru a Vysoké Tatry.

výhled z vrcholu Brankova na Velkou Fatru

výhled z vrcholu Brankova na Velkou Fatru

výhled z vrcholu Brankova na Vysoké Tatry

výhled z vrcholu Brankova na Vysoké Tatry

Po krátké pauze pokračuji do sedla Teplice,kde zabočím na žlutou značku.Sem tam se značka ztrácí,ale nakonec zdárně dojdu do Ludrovské doliny k památníku SNP.Stojí tu pěkný turistický přístřešek.Využívám ho k pauze na oběd.V potoce nabírám vodu.Podle ukazatele na rozcestníku je to na Salatín 4h chůze,ale skutečnost bude jiná.Další téměř 4km šlapu po asfaltce.Není to moc záživná cesta 🙂 Krátkou zastávku věnuji studánce u cesty,která má příznačné jméno ″Dobrá voda spod Borovej″.

Ludrovská dolina,studánka "Dobrá voda spod Borovej"

Ludrovská dolina,studánka „Dobrá voda spod Borovej“

Konečně přicházím k přístřešku u rozcestníku Hučiaky-ústie.Poblíž stojí chata Skalnô.Krátká pauza a po červené značce se vydávám nahoru divokou soutěskou Hučiaky,která patří do NPR Salatín.Je dlouhá necelý kilometr a horský potůček jí protéká téměř v celé její délce.Jsou tu vidět různé skalní útvary a jeskyně.Oproti předchozí asfaltce je tahle část cesty balzámem na duši.

soutěska Hučiaky

soutěska Hučiaky

soutěska Hučiaky

soutěska Hučiaky

Stoupám lesem nahoru až na horské louky pod Salatínem.Tady ještě leží nesouvislá  sněhová pokrývka.Návleky i trekové hole přijdou vhod.Sluníčko ještě svítí,ale dlouho už nebude.

pod Salatínem

pod Salatínem

po červené značce na Salatín

po červené značce na Salatín

Stoupání je víc a víc strmější a posledních asi 250m výškových metrů jsou galeje.Pauzy dělám čím dál častěji a na vrchol Salatína(1630m) se vyškrábu až těsně před 18h.Výhledy na hlavní hřeben Nízkých Tater jsou parádní!

hřeben Nízkých Tater

hřeben Nízkých Tater

hřeben Nízkých Tater

hřeben Nízkých Tater

Salatín(1630m)

Salatín(1630m)

Čas kvapí mílovými kroky a už teď vím,že k útulni Kriváň dojdu až za tmy.A to ještě zdaleka netuším co mě čeká na zelené značce.Do sedla pod Malým Salatínem dojdu ještě za světla,ale trvá mi to hodně dlouho.Drží se tu stále ještě vysoká sněhová pokrývka.A navíc je tu velké množství popadaných stromů…

Nasazuji čelovku.Po otevřeném hřebenu jdu kousek cestou,kde sníh není,ale to netrvá dlouho.V lese je opět spousta spadlých stromů a sněhu místy až po kolena.Značení se ztrácí… Když přelézám nebo obcházím některé z vyvrácených stromů,tak na nich vidím zelenou značku.A tak to trvá až na Bohúňovo.K útulni Kriváň přicházím až v půl jedenácté večer.Necelých 5km sestupu ze Salatína mi trvalo 4h.Šílený… Podle záznamu z GPS jsem dnes „udělal“ 2655 výškových metrů.

V útulni si uvařím čaj a k pozdní večeři udělám kuskus se špekem.O půlnoci zalezu do spacáku.Usínám s vědomím,že ráno nemusím nikam pospíchat.Čeká mě jen pár kilometrů dolů do Ludrové.


17.4.středa

útulňa Kriváň – sedlo Kohút – Ludrová: MAPY.CZ

Po včerejším náročném dni vstávám pomalu a nikam nekvaltuju.Sluníčko svými paprsky od rána slibuje pěkný den.

Útulňa Kriváň

Útulňa Kriváň

Pohodovým tempem sestupuji do sedla pod Kohútem.Tady zelená značka odbočuje doleva a po šotolinové cestě klesá až do Ludrové.

sedlo pod Kohútem

sedlo pod Kohútem

Ludrová

Ludrová

Na okraji Ludrové  u ovčína mě štěkotem vítají psi.Naštěstí jsou přivázaní k řetězu.

Ludrová,ovčín

Ludrová,ovčín

Ludrová,hlídač ovčína(slovenský čuvač)

Ludrová,hlídač ovčína(slovenský čuvač)

Nafotím několik fotek a jdu po silnici na zastávku busu,kterým se dopravím do Ružomberoku.


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

SRÍ LANKA 2019

 

                                      SRÍ  LANKA  2019

                                      

Úvodem:

Po loňské dovolené v  Thajsku padla letos volba na Srí Lanku.Země ležící na ostrově Cejlon na jihu od Indie a která je ve světě známá především pěstováním a výrobou čaje.Aniž by jsme to dopředu tušili,tak se sešla výborná parta a Pája jako průvodkyně byla skvělá! Pokud by chtěl někdo vyrazit do světa se Zirhamií,tak můžu jen a jen doporučit.


Itinerář cesty:

Negombo – Anuradhapura – Mihintale – NP Wilpattu – Dambulla – Pidurangala – Polonnaruwa – Nuwara Eliya – Ella – The Kingdom Eco Lodge – Hikkaduwa – Negombo


Doprava:

Letecky z Prahy do Colomba a zpět s FlyDubai(přestup v Dubaji).

13.2.              PRG – DXB      8:00 – 17:00

13.2./14.2.    DXB – CMB    23:25 –  5:25

1.3.                 CMB – DXB     6:25 –  9:50

2.3.                 DXB – PRG      3:10 –  7:00


13.2.Středa

Praha-Ruzyně

V 6:00 setkání na letišti s dalšími účastníky expedice.Následuje odbavení a poflakování po duty free do doby otevření odletové brány.Před 8h nastupujeme do letadla.To ještě netušíme,že o pár týdnů později budou MAXy uzemněné.

Praha,Boeing 737 MAX

Praha,Boeing 737 MAX

Po chvíli se dozvídáme,že odlet bude mít zpoždění z důvodu odmrazování letadla.Odlétáme v 8:40.V ceně letenky máme jedno jídlo.Servírují ho v papírové krabičce.Vaječná omeleta,brambory,párek,mufina,minipididžus a minityčinka.Vše ostatní se platí.Včetně hudby a filmů.Buď hotově nebo kartou.

Po přistání v Dubaji se musíme přesunout busem na terminál F.Jízda trvá cca 20min.Odlet načas a opět stejný servis.Jen místo omelety bylo kuřecí maso.


14.2.Čtvrtek

Negombo,Yapahuwa,Anuradhapura

Na letiště Bandaranaike přistáváme dle letového plánu.Projdeme pasovou kontrolou a vyzvedáváme odbavené bágly.Všechny dorazily v pořádku.V letištní směnárně vyměňujeme srí lanské rupie.Je jich tu několik vedle sebe a směnárníci na turisty z dálky pokřikují,aby šli zrovna k nim.Kurz mají kartelový,takže je úplně jedno u koho se prachy vymění.Měníme jen cca 100€ na osobu,protože mimo letiště jsou kurzy výhodnější.Prostě,aby byly rupie do začátku.Mimochodem bankovky jsou moc pěkné.

Jízdu z letiště zajistila Pája dopředu.Čeká na nás šofér s minivanem pro 10 osob.Nedaleko letiště si uděláme pauzu na snídani v Nayomi’s Waterfront.Ochutnáváme první srí lanské jídlo:samosu(smažené trojhránky plněné pálivou směsí zeleniny a vajíčka) a ananasový džus.Sedíme na terase u břehu Negombské laguny.

Negombo,rybářská čtvrť

Negombo,rybářská čtvrť

Cestou do Anuradhapury se zastavíme v rybářské části Negomba,na městské pláži v Ettukale a v Yapahuwě.Ve 13.století tu vystavěl palác a pevnost král Buvanekabaha I.Po strmých schodech vystoupáme až nahoru na skalní vyhlídku.

Yapahuwa

Yapahuwa

Yapahuwa,Kota Wehera

Yapahuwa,Kota Wehera

Stojí zde malá stúpa a rezevoár na vodu.Parádní výhledy na všechny světové strany.Yapahuwa není rozlohou a významem tak známá jako jiná archeologická naleziště na Srí Lance,ale i díky tomu je zde minimum návštěvníků a návštěva stojí za to.Vstupné 700Rs/os.

Konečně jsme v Anuradhapuře.Ubytování na první tři noci máme v City Capital Hostelu(1500Rs/os/noc se snídaní).Klidné místo,stranou od hlavní silnice a přitom v centru.Až do večeře si dáváme pauzu.Noční let a časový posun(+4,5h) začíná být znát…

V podvečer se projdem po hlavní třídě a na večeři zapadnem do restaurace Casserole v prvním patře nad supermarketem Family.Kuchyně je stejná jak pro jídelnu v přízemí,tak pro restauraci v patře.Každý si objednal na co měl chuť.Já měl polévku a rýži(oboje s mořskými plody-krevety,kalmáry,ryby) plus ananasový džus(1000Rs).Vše výborné a veliké porce.


15.2.Pátek

Anuradhapura,Mihintale

Po snídani si v hostelu půjčujeme na celý den kola (400Rs/os) a postupně objíždíme místní chrámy  a archeologická naleziště. A že jich tu je požehnaně 🙂 Anuradhapura je od roku 1982 zapsaná na seznamu památek UNESCO.Prvním místem,kde se zastavíme je Isurumuniya Rajamaha Viharaya s vyhlídkou a malou jeskyní s netopýry.Vstupné 250Rs/os.Pěšky se projdeme po břehu jezera Tissawewa a kolem Ranmasu Uyana se parkem vracíme na parkoviště pro kola.

Anuradhapura,Isurumuniya Rajamaha Viharaya

Anuradhapura,Isurumuniya Rajamaha Viharaya

Zajedeme si omrknout ruiny starobylého kláštera Vessagiriya.Není moc navštěvovaný a kromě nás je tu jen pár místních.O to víc je prohlídka pohodovější.

Anuradhapura,Vessagiriya

Anuradhapura,Vessagiriya

Pokračujeme prohlídkou chrámu Sri Sarananda Maha.Uvnitř chrámu jsou nástěné malby a na nádvoří velká socha Buddhy.

Anuradhapura,Sri Sarananda Maha

Anuradhapura,Sri Sarananda Maha

Na delší dobu se zastavíme u rozestavěné stúpy Sandahiru Seya.Výstavbu na počest padlým hrdinům ozbrojených složek během občanské války na Srí Lance financuje stát.

Anuradhapura,Sandahiru Seya

Anuradhapura,Sandahiru Seya

Pracují zde pod dozorem policie a vojáků hlavně osoby ve výkonu trestu.Pomáhají jim dobrovolníci.Datum ukončení stúpy se plánuje v roce 2020.Vojáci nás pouštějí do areálu a po schodech lešení vystoupáme až nahoru.Někteří s cihlou v ruce 🙂

Anuradhapura,Sandahiru Seya

Anuradhapura,Sandahiru Seya

Pod střechou bistra přečkáme půlhodinovou dešťovou přeháňku.Kupujeme si samosu.Je to dobré,levné a hlavně pálivé! Jedeme dále ke chrámu Jaya Sri Maha Bodhi.

Anuradhapura,Jaya Sri Maha Bodhi

Anuradhapura,Jaya Sri Maha Bodhi

Je to jedno z nejposvátnějších míst Srí Lanky se starým fíkovníkem.Jeho stáří se odhaduje na více než 2000 let.Návštěvu tohoto rozsáhlého chrámového komplexu končíme u Ruwanwelisaya Stupy.

Anuradhapura,Ruwanwelisaya Stúpa

Anuradhapura,Ruwanwelisaya Stúpa

Po návratu na hostel je cca hodinku pauza,vyplněná chlazeným pivkem Lion(500Rs).Při pozdějším srovnání cen zjistíme,že ho tu mají předražené.

V pozdních odpoledních hodinách odjíždíme dodávkou do 16km vzdáleného Mihintale.Na další chrámy a skalní vyhlídku.Cestou se zastavujeme v Sampath Bank vyměnit peníze.Podle paní provozní z hostelu mají mít nejlepší kurz ve městě.Kurz je skutečně o něco lepší než na letišti,ale výměna trvá věčnost… Spousta papírování a ztvrdnem tam dobře půl hodiny 🙁 To už je lepší si vybrat z bankomatu.

Před Mihintale uděláme odbočku k Mihindu Aranya Senasanaya.Obrovskému fíkovníku,který svými kořeny vytvořil klenbu,pod kterou lze odpočívat a meditovat.

Mihintale,Mihindu Aranya Senasanaya

Mihintale,Mihindu Aranya Senasanaya

Ke chrámům v Mihintale přijíždíme při západu slunce.Strávíme zde cca dvě hodiny.Je tu minimum návštěvníků.Výhledy po krajině z vrcholu skály Aradhana Gala jsou nádherné.Vstup 500Rs/os.

Mihintale,výhled z Aradhana Gala

Mihintale,výhled z Aradhana Gala

Mihintale,Sela Cetiya

Mihintale,Sela Cetiya

Večeři jsme si objednali na ubytku.Rice and curry.Což je takové národní jídlo,které se na Srí Lance jí kdykoliv a kdekoliv.Dostáváme několik druhů omáček(curry).K tomu navíc brambory,chipsy,ovoce,zelenina,voda.To vše za 500Rs/os.Pochutnali jsme si.


16.2.Sobota

NP Wilpattu

Ráno odjíždíme ve 4:30 na safari do NP Wilpattu.Čeká nás celodenní vyjížďka za zvířaty.Za svítání postupně vyjíždí s turisty jeden džíp za druhým.Jsme rozdělení do dvou aut.Jezdí se po prašných cestách na kterých to s námi pěkně háže.

NP Wilpattu

NP Wilpattu

NP Wilpattu

NP Wilpattu

Na začátku se zastavuje u každého ptáka nebo jakehokoliv živočicha v blízkosti cesty.Ale jen do chvíle než jeden ze šoférů zahlédne leopardy.Zpráva o leopardech se šíři rychlostí blesku a za chvíli je cesta ucpaná… Máme to štěstí,že nedaleko nás skutečně po chvilce čekání projde párek leopardů.Jdou pomalu,ale napůl skrytí mezi keři,takže je vidíme jen pár vteřinek než zase zmizí v porostu.

NP Wilpattu

NP Wilpattu

Poté objedeme několik jezer a děláme obědovou pauzu na základně u jezera Kumbuk.Je tu zázemí pro odpočinek a jídlo plus wc s tekoucí vodou.Ale při jídle pozor na opice 🙂 Ještě neuběhne ani půlhodina a šoféři nas ženou do džípů.Nedaleko byl opět spatřen leopard.Tohoto už na vlastní oči naše auto neuvidí.Bylo před námi moc aut.Ale druhá část naší expedice měla víc štěstí a jejich džíp stál třetí v pořadí.

NP Wilpattu

NP Wilpattu

NP Wilpattu

NP Wilpattu

Leopard ležel na kraji cesty a vyhříval se na sluníčku.Po 20min se zvedl a odkráčel pryč.Šofér naší druhé poloviny výpravy nafotil pěkně fotky,tak jsme viděli leoparda alespoň na displeji jeho zrcadlovky 🙂

U jezera Kokkare spatříme osamoceného slona a v malém jezírku relaxujícího vodního buvola.Cena za safari a dopravu do/z národního parku 7200Rs/os.

NP Wilpattu

NP Wilpattu

NP Wilpattu

NP Wilpattu

Večeře na hostelu je podobná té včerejší a opět skvělá.Velký úspěch mají chipsy z rýžové a kukuřičné mouky,vody,vaječného bílku a soli.Těsto se nepeče,pouze rozkrájí na tenké kousky a suší se na slunci.Super chuťovka k pivu!


17.2.Neděle

Anuradhapura,Dambulla

Dnešek je volnější.Dopoledne si projdeme nedělní trhy u jezera Kumbichchan Kulama.

Anuradhapura,nedělní trhy

Anuradhapura,nedělní trhy

Anuradhapura,jezero Kumbichchan Kulama

Anuradhapura,jezero Kumbichchan Kulama

Na první pohled působí jezero čistě,ale na druhý už je to horší… Domorodci se zde myjí i perou prádlo.Na zpáteční cestě se zastavíme v malém zastrčeném Fruit baru,kde nám slečna připraví vynikající ovocne džusy se zmrzlinou za 100Rs.Asi nejlepší co jsme na Srí Lance ochutnali a paradoxně zároveň i nejlevnější.Vyzvedáváme bágly na hostelu a ve 12:00 odjíždíme busem do Dambully(120Rs/os).

Dambulla

Dambulla

Následující tři noci strávíme pod střechou rodinného penzionu Takeshi Inn.I když je na okraji města,tak má strategickou polohu.Zastavují zde busy v obou směrech.Je tu  jídelna,bistro a hlavně wine story 🙂 Majitel je velmi příjemný a ochotný pán.A protože penzion je malý,tak ho máme celý jen pro sebe.

Dambulla,penzion Takeshi Inn

Dambulla,penzion Takeshi Inn

Tuk-tuky jedeme na prohlídku do 5km vzdálené Spice Garden v Inamaluwě.Začíná to procházkou s průvodcem po zahradě,pokračuje masáží v zahradním altánku a končí v prodejně s kořením a krémy.Ano,je to hodně komerční! Nicméně co na Srí Lance není 🙂

Dambulla,jízda tuk-tuky do Inamaluwy

Dambulla,jízda tuk-tuky do Inamaluwy

Inamaluwa,Spice Garden

Inamaluwa,Spice Garden

Cestou zpátky zastavujeme u cesty a pozorujeme z dálky divoké slony mezi stromy.Občas tu přecházejí silnici.Na což upozorňují i dopravní značky.Dnes se ale drží dál od cesty.

Po návratu jdeme na večeři do místní jídelny,kde jsou lidové ceny.Např:Kottu roti(kuřecí maso,zelenina,nasekané nudličky z placky podobné palačince,chilli) za 230Rs.Jídlo výborné a pálivé!

Dambulla,večeře (Kottu roti chicken)

Dambulla,večeře (Kottu roti chicken)

Ve Wine Story kupujeme chlazené Lion světlé 4,8% 210Rs,Lion Strong tmavé 8,8% 340Rs.Večer strávíme na zahrádce penzionu u pivka a tulamorky.


18.2.Pondělí

Pidurangala,Dambolla

Snídáme v blízkém fast food bistru vedle wine story,kde se stravují místní.Černý čaj,plněné závitky(vejce,zelenina,chilli),muffina a coca-cola 400ml.Vše za 220Rs.

Busem(50Rs/os) jedeme k půlhodiny jízdy vzdálené hoře Sigiriya.Nejdeme však na ni,ale na vedlejší horu Pidurangala(500Rs/os).

výstup na Pidurangalu

výstup na Pidurangalu

výhled z Pidurangaly na Sigiriyu

výhled z Pidurangaly na Sigiriyu

výhled z Pidurangaly

výhled z Pidurangaly

Jsou odtud krásné výhledy jak do okolí,tak na davy návštěvníků stoupajících na Sigiriyu 🙂 Nahoře strávíme asi hodinku.Po sestupu děláme cca 10km okružní procházku.Obcházíme Pidurangalu a u jezírka děláme fotky její severovýchodní strany,která je zkosená.

Pidurangala

Pidurangala

Sigiriya

Sigiriya

Ve zpátečním busu šofér i konduktér žvýkali betel.Hlasitost troubení a rychlost jízdy tomu odpovídala.Později jsme podobné jízdy busem ve stylu rychle a zběsile zažili ještě několikrát.

Odpoledne je na programu vaření rice and curry podle místního receptu pana majitele.Veškerá příprava a vaření se odehrává u něho doma v kuchyni.Takže nahlédneme pod pokličku soukromé kuchyně.

Dambulla,penzion Takeshi Inn,příprava rice and curry

Dambulla,penzion Takeshi Inn,příprava rice and curry

Ze začátku jsme v malé kuchyňce všichni,ale víc se tam pleteme než pomáháme.Takže ti,kteří vaření až tak neholdují,brzy vycouvali a raději na zahradě popíjeli Liony.Držíc se hesla:kdo nic nedělá,nic nepokazí 🙂 Večer se konaly na zahradě penzionu doslova lukulské hody.Jídla bylo tolik,že se všechno nedalo sníst…


19.2.Úterý

Polonnaruwa,Dambolla

Dnes je na Srí Lance svátek.Slaví se úplněk a to znamená,že místní mají volno. Tedy až na ty,co žijí z turismu.Ale úřady,banky,některé obchody atd. mají zavřeno.Busem jedeme do Polonnaruwy navštívit posvátné město.Vzdálenost 70km jedeme hodinu a půl.U zastávky busu je půjčovna kol.

Polonnaruwa,půjčovna kol

Polonnaruwa,půjčovna kol

Počáteční cenu 300Rs za bicykl stáhne Pája smlouvaním na 200Rs.A zatímco nám majitel půjčovny pumpuje kola,tak děvčata okupují sousední krámek s hadříky.Nakonec tam nechávají pěknou hromádku rupií 🙂 Výletním tempem postupně objíždíme rozsáhlý komplex s ruinami starých chrámů.Vstupné 3750Rs.

Polonnaruwa,Kumara Pond

Polonnaruwa,Kumara Pond

Polonnaruwa,Rankoth Vehera

Polonnaruwa,Rankoth Vehera

Polonnaruwa,Lankatilaka Viharaya

Polonnaruwa,Lankatilaka Viharaya

V areálu je několik policejních check-pointů a kontrolují se vstupenky,takže je dobré  mít je po ruce a vyhodit je až po úplném opuštění areálu.Kdo není památkář,tak může s klidem vynechat.Za poslední dny je těch „vykopávek“ už nějak moc 🙂

Při zpáteční cestě jel šofér busu,pod vlivem betelu,jak Fitipaldi.Ze začátku nám to přišlo zábavné a říkali jsme si,že budeme dřív v Dambulle,ale později byl styl jeho jízdy už hazardem.Předjížděl přes plnou čáru i v zatáčkách a když na poslední chvíli prudce uhýbal před protijedoucími auty,tak koly vymetal krajnici div,že jsme neskončili v příkopu.Ani místním se tenhle extrém moc nezamlouval…

Bus Polonnaruwa - Dambulla

Bus Polonnaruwa – Dambulla

V Dambulle jdem do velké místní jídelny(u zastávky busu) na pozdní oběd.Chicken nudle 235Rs,Papaja džus 150Rs.Naplníme bříška a zamíříme ke Golden Temple.

Dambulla,Golden Temple

Dambulla,Golden Temple

Dambulla,Golden Temple

Dambulla,Golden Temple

Zlatý Buddha je vidět už z dálky.Vstup na nádvoří a terasu je zdarma.Zpoplatněno je muzeum za 200Rs a jeskyně na vrcholu za 1500Rs.Pokladna na vstupenky do jeskyně je dost nelogicky umístěná zezadu pod jeskynním chrámem u cesty.Logické by bylo zřídit kasu dole na nádvoří.Takže,když jdete po schodech zespodu od zlatého Buddhy,lehce přehlédnete v půli schodů malou,ručně psanou ceduli s nápisem Ticket Office Left.A bez lupenu nikoho hlídač dovnitř nepustí.Vracet se po schodech dolů a zase nahoru není žádný med 🙁 Navíc vybírají i 50Rs za uschování bot.Dokonce jsem viděl ceduli se zákazem dávat si boty do tašky.Neuvěřitelné… Turistu je potřeba oškubat pořádně! Asi úplňkové ceny 🙂

Večer na zahradě penzionu pořádáme degustaci ovoce zakoupeného na místním trhu.Prokládáme to slivovící a pivkem a je nám moc fajn 😆


20.2.Středa

Nuwara Eliya

Ráno v 6:30 sedíme už u snídaně a v 7:00 odjíždíme busem do Kandy.Vystupujeme u vlakového nádraží.Dál budeme pokračovat vlakem do Nanu Oya(90km).

Kandy,nádraží,infotabule

Kandy,nádraží,infotabule

Jízda vlakem po této trati je pomalá,ale turisticky atraktivní a soupravy jezdí často narvané.S jízdenkami do 2tř.(160Rs/os) cestujeme ve 3tř.Dva vozy “dvojky” jsou zamčené a opatřeny nápisem Rezervé.A zbývající vozy 2tř. kapacitně nestačí.Cestující tu stojí doslova na jedné noze.Ve “trojce” taky stojíme,ale alespoň na obou nohách a navíc v bufetovém voze 🙂 Postupně se vagón vyprazdňuje a přibližně v polovině 4h cesty už všichni sedíme.Je to přínosné i pro prodavače ovoce,nápojů,jídla a hlavně betelu.Nemusí se už protlačovat mezí stojícími cestujícími a tím pádem i frekvence jejich návštěv v našem voze vzrostla.Jízda vlakem v horách mezi čajovými plantážemi je nezapomenutelným zážitkem.

Kandy,nádraží

Kandy,nádraží

Kandy,nádraží

Kandy,nádraží

cesta vlakem Kandy - Nanu Oya,St. Clair Major Falls

cesta vlakem Kandy – Nanu Oya,St. Clair Major Falls

cesta vlakem Kandy - Nanu Oya,zastávka Watagoda

cesta vlakem Kandy – Nanu Oya,zastávka Watagoda

cesta vlakem Kandy - Nanu Oya,čajové plantáže

cesta vlakem Kandy – Nanu Oya,čajové plantáže

Nanu-Oya,nádraží

Nanu-Oya,nádraží

Ze stanice Nanu Oya se přesuneme minivanem do Nuwara Eliya.Je to nejvýše položené město na Srí Lance(1868m) a zdejší podnebí prospívá pěstování čaje.Architektura a styl budov připomínají zašlou éru britské kolonizace.Ubytujem se v malém hostelu Viblak Heritage.Před večeří jdem krátce omrknout blízký kostel sv.Xaviera.Za kostelem je hřbitov,který stále plní svoji funkci.Našli jsme náhrobek s rokem úmrtí 2018.

Po večeři(fried rice 250Rs/os),kterou nám připravili v hostelu,si jdem užít masáž do Thilaka Ayurveda Treatment Center(4500Rs/os).Ájurvédská masáž bylinnými oleji a na závěr parní lázeň v dřevěném válci.Trvalo to hodinu.Muže masírují muži a ženy také pouze ženy.Já s Karlem jsme byli s maséry spokojeni.Ale děvčata říkala,že u nich to masérky docela odflákly a ještě chtěly spropitné navíc.Asi záleží na jakého maséra člověk narazí… Večer stmelujeme kolektiv ve společenské místnosti u pivečka,Old Arracku a slivovice 🙂


21.2.Čtvrtek

Nuwara Eliya,Blue Field Tea Center,Ramboda

Ráno si zajdeme na super snídani do místního bistra mezi domorodce.Placky roti,curry omáčky,rýže,čaj (cca 300Rs/os).Busem jedeme k čajové plantáži Blue Field Tea Center.

Nuwara Eliya,autobusové nádraží

Nuwara Eliya,autobusové nádraží

Blue Field Tea Center

Blue Field Tea Center

S průvodcem absolvujem prohlídku čajových plantáží a manufaktury na zpracování čaje a posléze i ochutnávku všech druhů čajů,které zde produkují.Zajímavostí je,že v manufaktuře pracují jen ženy.Stejně tak při sběru čajových lístků zde na muže nenarazíme.Průvodce tvrdí,že ženy mají na sběr čajových lístků lepší prsty 🙂 Manufaktura je vybavena starými stroji z doby,kdy tu “vládli” britové.Nicméně ty stále fungují.

Blue Field Tea Center

Blue Field Tea Center

Blue Field Tea Center

Blue Field Tea Center

Blue Field Tea Center

Blue Field Tea Center

Pěšky sejdeme k hotelu Thuruliya,kde na vyhlídkové terase děláme pauzu na pivko a kafíčko.Parádní výhled do údolí s přehradou,ale parádní jsou hlavně ceny:pivo Lion 600Rs,fresh juice 450Rs.Ale kvalitě to vůbec neodpovídalo.Teplý pivo nezachránila ani chlazená sklenice z mrazáku a džus byl hodně naředěný vodou.Vysoká cena neznamená na Srí Lance automaticky vysokou kvalitu.

přehrada Kotmale

přehrada Kotmale

silnice k vodopádu Ramboda

silnice k vodopádu Ramboda

Když ne pivem,tak se aspoň zchladíme ve vodě u vodopádu Ramboda(50Rs).Koupačka byla skvělá a osvěžující! A protože k vodopádu se musí vystoupat docela vysoko do kopce,tak tu bylo jen pár lidí.

vodopád Ramboda

vodopád Ramboda

Cesta zpátky opět busem,couračka městem,ochutnávka čerstvých bramborových chipsů smažených na ulici,nákup koření a čajů v Central marketu.

Nuwara Eliya,Central Market

Nuwara Eliya,Central Market

Následuje neplánovaná prohlídka areálu Royal Turf Clubu a stájí dostihových koní.V Nuwara Eliya je jediná dostihová dráha na Srí Lance.Samozřejmě že z koloniální doby,ale stále funkční a konají se zde dostihy.Provedl nás místní žokej.

Nuwara Eliya,Royal Turf Club

Nuwara Eliya,Royal Turf Club

Nuwara Eliya,pošta

Nuwara Eliya,pošta

Návštěva pošty z doby britské kolonizace byla poslední zastávkou před večeří.Na jídlo zajdeme do New Royal Café vedle autobusového nádraží.Honosný název,ale je to obyčejná restaurace,kam chodí hlavně místní.Kuře,rýže a placky 550Rs/os.Po večeři najdeme malý krámek – Ájurvédské centrum(N6° 58.582′ E80° 45.880′) s čaji a mastičkami proti všemu 🙂 To bude suvenýrů… Zbytek večera trávíme už tradičně u piva Lion a pálenky Old Arrack.


22.2.Pátek

Ella

Ráno sbalíme bágly,rozloučíme se s majitelem hotelu a zamíříme do bistra New Najeemas u  autobusáku na snídani.V 9h odjíždíme busem do Elly.Ella je de facto malá vesnice s jednou hlavní ulicí,kde jsou soustředěny skoro všechny restaurace,bary a obchody.Taková malá Khao San Road 🙂 Nine Arch Bridge,Little Adam’s Peak,Ella Rock – tři hlavní důvody proč sem jezdí turisté.

Když se k tomu připočte fajn podnebí(není tu takové horko jako v nižších polohách) a prudce se rozvíjející služby v oblasti cestovního ruchu(nové bary,restaurace,hotely,atrakce pro turisty),tak se není čemu divit… Jenže to má i své stinné stránky.Místní obyvatelé jsou z centra vytlačováni,ceny tu jsou také vyšší a jídelní lístky se nabídkou pomalu,ale jistě přibližují evropské kuchyni 🙁  

Ubytujeme se v Udayanga Guest & Pubu na hlavní ulici.Okupujeme 10L pokoj,který má dveře hned na terasu restaurace,kde to(jak brzy poznáme) večer žije!

Ella,Udayanga Guest & Pub

Ella,Udayanga Guest & Pub

Po obědě odcházíme na nádraží Ella a odtud po kolejích k viaduktu Nine Arch.Sluníčko hicuje.A místní toho využívají… Na každém“ druhém“ kroku lze zakoupit něco k občerstvení.

Ella,prodavačka kokosových ořechů u kolejí

Ella,prodavačka kokosových ořechů u kolejí

Přicházíme k mostu pár minut před průjezdem vlaku.Je tu už plno lidí.Jízda vlaku po viaduktu je velmi atraktivní… Všichni tu čekají s připravenými mobily,foťáky,kamerami.

Ella,viadukt Nine Arch

Ella,viadukt Nine Arch

Po průjezdu modrého vlaku pojede za dvacet minut další…,červený.A na ten si počkáme nahoře nad viaduktem.Časy průjezdu vlaků tu jsou napsané na plechové cedulce připevněné na strom.Zpátky se vracíme vyšlapanými pěšinkami přes les do Elly.

Ella,viadukt Nine Arch

Ella,viadukt Nine Arch

Dámská část jde shopovat,pánská na pivko a omrknout zdejší wine story.Zjišťujeme,že i když na lahvích alkoholu je napsaná cena,tak skutečná cena je o 1000Rs vyšší.Prý turistická přirážka… Ne že by nás to zruinovalo,ale spíš jde o princip.Nakonec s Martinem kupujeme jednu láhev Old Arrack Reserve.Na večeři zajdeme do restaurace Raha.Vaří tu skvěle a i obsluha je fajn.Ceny o něco nižší než na hlavní ulici.Kottu s mořskými plody(600Rs) je vynikající.V průměru vyšla véča na 800Rs na osobu včetně pití.

Večer se nese ve znamení hudební produkce.Na terase Ugayanda Guest & Pub hraje naživo kytarista profláklé odrhovačky a vydrží zpívat až do půlnoci.Bar zavírá někdy po jedné,ale hosty nikdo nevyhazuje,takže se sedí i při zavřeném baru dokud je co pít 🙂


23.2.Sobota

Little Adams Peak,Ravena

Ráno jde větší část naší výpravy na evropskou snídani do Buds & Beans Café a menší část se vydá hledat něco místního,kam chodí domorodci.Což se po chvilce podaří.Malinké bistro,pár desítek metrů od restaurace Raha,o jednom stolečku a čtyřech židličkách.Ve třech máme 3x černý čaj,5x sladké palačinky rotti,2x coconut rotti,3x egg hoppers a za vše dohromady platíme 570Rs.Hlavně vaječné mističky jsou vynikající.Majitelka bistra byla příjemná paní a ochotně nám ukázala jak se egg hopers připravují.

Po snídani nás čeká výšlap na Little Adams Peak.Stejný nápad má minimálně polovina turistů z Elly.Takže to vypadá jako procesí.Cesta na vrchol zabere slabou hodinku i se zastávkami na focení.I přesto se někteří „turisté“ nechávají vyvézt tuk-tuky až ke schodům pod vrchol.A pak zase dolů…

Ella,pod Little Adams Peak

Ella,pod Little Adams Peak

Kousek pod kopcem je nově vybudována Zip Line – 20$ pastička na turisty 🙂 Nahoře jsou nádherné výhledy na všechny světové strany,včetně sousední Ella Rock.

výhled z Little Adams Peak na Ella Rock

výhled z Little Adams Peak na Ella Rock

Little Adams Peak

Little Adams Peak

Až se nabažíme výhledů,tak slezem dolů.Zastavujeme se u stánku se suvenýry.Prodavačka uměla pár slov česky.Učila se tak,že se ptala na slovíčka turistů a ty si zapisovala do sešitu.

Busem se svezeme k vodopádu Ravana.Je tu hodně lidí.Místní se zde nejen koupou,ale taky myjí a při tom používají šampóny a mýdla.Prostě něco jako veřejná koupelna…

vodopád Ravana

vodopád Ravana

vodopád Ravana

vodopád Ravana

A jak si tak sedíme v klidu na kamenech,tak zničehonic nic nám před očima spadne ze skály dolů turista.Mladý němec.Uklouzla mu na mokrém balvanu noha a neštěstí bylo na světě.Dopadl cca 1m od nás.Spadl na hlavu a rameno.Nepříjemný šok… Michal jako vystudovaný zdravotník mu poskytl ihned první pomoc.Ale na sanitku se čekalo dobře 45 minut.Zdravotní péče tu rozhodně není na evropském standartu.Takže opatrnosti není nikdy nazbyt a nezachrání to ani sebelepší pojištění!!!

Večeříme opět v restauraci Raha.Mají tu mimo jiné vynikající rice & curry(550Rs).

Ella,restaurace Raha,rice & curry

Ella,restaurace Raha,rice & curry


24.2.Neděle

Ella Rock

Snídaně v minibistru jako včera a potom jdeme na nádraží v Elle.Prohlédnem si staničku včetně dopravní kanceláře.A pokračujeme po kolejích na Ella Rock.Tras je několik a všechny vedou do Říma…,tedy na Ella Rock 🙂 Sem tam jsou i směrovky.Navíc jsou cesty lemovány prodejci kokosových ořechů a nápojů.Takže ochotně poradí kudy dál.Nebo si stačí zapnout v mobilu gps a využít off-line maps.me nebo mapy.cz.My jdeme po kolejích až k zastávce Kithalella.

zastávka Kithalella

zastávka Kithalella

Asi 200m za ní už odbočíme dle směrovky doleva,přes most kolem Farmer Café a pokračujem mezi políčky úzkou cestičkou nahoru.

Kithalella

Kithalella

Samotný výstup není nikterak náročný pro toho,kdo provozuje turistiku nebo je zvyklý chodit pěšky.Ti ostatní se trochu víc zapotí 🙂 Čekal jsem,že to zde bude o něco míň komerční než Little Adams Peak,ale opak je pravdou.

Ella Rock

Ella Rock

Nahoře na skalní vyhlídce je spousta turistů a taky prodejců ovoce,vody a džusů.Přímo až na úplný vrchol Ella Rock se dostat nedá…,lépe řečeno nevede tam cestička.My jsme ještě šli cca 400m dál po vrstevnici ke skalní kapli,kde je další malá vyhlídková skalka.

Ella Rock,vyhlídka

Ella Rock,vyhlídka

Zpáteční cestu volíme trochu jinou trasou.Nad vodopádem Kithal Ella Falls(označovaný také jako Ravana Small) trošku sejdem z cestičky… Lépe řečeno cestička má zatáčet doprava(podle map co máme v mobilech a v turistické GPS),ale vyšlapaná je doleva ve vysoké trávě a vynoříme se u potoka,asi 100 vzdušnou čarou od vodopádu.Tak hledáme kudy se k němu nejlíp dostat a do cesty nám vstoupí domorodec,který tvrdí,že jdem přes jeho zahradu(zahradu tu tedy nic nepřipomíná) a že nás dovede k vodopádu.

nad vodopádem Kithal Ella

nad vodopádem Kithal Ella

Tuším zradu a taky,že jo.Hlasitě se pak domáhá peněz za své služby.Nic mu nedáváme a ještě ho slyšíme,jak nadává,že jsme stejní jako němečtí turisti,kteří mu taky nic nedali.Začneme ho podezřívat,že schválně upravil(odklonil) cestu,aby směřovala k němu a on se tak dostal lehce k penězům bez námahy.Nad vodopádem vede úzký mostek,ke kterému jsme měli dojít.No nic…,i tohle je jedna z tváří Srí Lanky.Uděláme pár fotek a po kolejích se vracíme do Elly.Ušli jsme necelých 14km.Pohodový výlet.

K večeři zasednem opět v Raha restauraci.Chicken masala deviled with white rice(700Rs) byla chuťově naprosto dokonalá!!! 

Ella,restaurace Raha,chicken masala deviled

Ella,restaurace Raha,chicken masala deviled


25.2.Pondělí

The Kingdom Eco Lodge

Poslední snídani v Elle si objednáváme v Raha restauraci.Obsluha nás za tři dny už zná a cítíme se zde jako doma 🙂

Busem odjíždíme do města Wellawaya,kde přestoupíme na další bus do Telully.Tady nás už čeká se svým džípem Dim.Odjíždíme na jeho farmu The Kingdom Eco Lodge.Z Telully je to ještě 15km prašnou cestou,plnou děr.Po půlhodině jízdy zastavuje auto u brány farmy,u břehu jezera Mahakadawara Wewa.Dalo by se říct,že vidíme ráj na Srí Lance.Vše je tu postaveno z toho co poskytuje okolní příroda.

The Kingdom Eco Lodge And Farm,jezero Mahakadawara

The Kingdom Eco Lodge And Farm,jezero Mahakadawara

The Kingdom Eco Lodge And Farm

The Kingdom Eco Lodge And Farm

Po welcome drinku jedeme za divokýmy slony.Dim nás navnadí tím,když řekne,že předchozí návštěvníci jeho farmy viděli pohromadě 60 slonů.Jak se ale později ukáže,tolik štěstí my mít nebudeme.Nejprve narazíme na skupinu pěti slonů.Ale ti se od nás pomaličku vzdalují.Jedeme tedy zkoušet jiná místa.Cestou potkáváme pasáčka buvolů a Dim se ho ptá,jestli viděl poblíž slony.

The Kingdom Eco Lodge And Farm,pasáček buvolů

The Kingdom Eco Lodge And Farm,pasáček buvolů

Pomalu se začíná šeřit a už moc nedoufáme,že nějaké slony ještě objevíme.Nakonec máme štěstí a dostáváme se hodně blízko,cca 50m,ke stádečku 7 slonů se slůnětem.Dim stopne motor a užíváme si pohledu na krmící se slony.Nádhera! Na zpáteční cestě ještě zahlédneme u jezera Zoborožce malabarského.

The Kingdom Eco Lodge And Farm,divocí sloni

The Kingdom Eco Lodge And Farm,divocí sloni

The Kingdom Eco Lodge And Farm,jezero Mahakadawara,Zoborožec malabarský

The Kingdom Eco Lodge And Farm,jezero Mahakadawara,Zoborožec malabarský

Vracíme se zpátky na farmu se setměním.Dim a jeho pomocníci nám připraví skvělou večeři na břehu jezera.První chod:grilovaná Tilapia,chycená rybáři na zdejším jezeře,je famózní.Druhý chod:kuře s rýží a chilli dipem taky skvělé.Třetí chod:buffalo curd(zakysaný tvaroh z mléka vodního buvola) s medem jako sladká tečka luxusní! Zbytek večera popíjíme pivko,arrack a kouříme ganju,kterou si Dim sám pěstuje.


26.2.Úterý

The Kingdom Eco Lodge,Hikkaduwa

Budíček je v osm a následuje výborná snídaně na stejném místě jako večeře.Při zpáteční cestě do Telully se zastavujeme na okraji farmy,kde společnými silami zasadíme kokosovou palmu jako připomínku naší návštěvy.

The Kingdom Eco Lodge And Farm,sázení kokosové palmy

The Kingdom Eco Lodge And Farm,sázení kokosové palmy

The Kingdom Eco Lodge And Farm,odjezd

The Kingdom Eco Lodge And Farm,odjezd

Pak už jedeme bez zastavení do Telully.Loučíme se s Dimem a busem pokračujem do Matary(250Rs).Tříhodinová cesta dá zabrat.V Mataře se nezdržujem a dalším busem míříme do Hikkaduwy(200Rs).Poslední dva dny pobytu na Srí Lance chceme věnovat lenošení a odpočinku na břehu Indického oceánu.Dim nám telefonicky domluvil levné ubytko ve White Horse a Lakville.Pěkné a čisté pokoje s příslušenstvím a terasou.Stranou od hlavní rušné silnice.Občas byl slyšet sice vlak z blízké tratě,ale těch tu zase tolik nejezdí.

Hikkaduwa,pláž

Hikkaduwa,pláž

Na večeři jdeme do hotelu Yula Beach.Většina z nás si objednává tuňáka(850Rs),pivo Lion(400Rs) a ananasový džus(300Rs).


27.2.Středa

Hikkaduwa

V noci je horko 30°C a já cítím bolest hlavy a škrábání v krku.Tak končit dovču s chřipkou bude super 🙁

Ráno nedočkavě vyrážíme už v půl osmé na pláž.Natěšení na koupání nějak zapomínáme,že už jsme v turistické destinaci.Tady mají obchody a restaurace po ránu ještě zavřeno.Snídani si obstaráváme v malém krámku,který má jako jeden z mála otevřeno.2x palačinka rotti plněná kokosem,2x egg hopers(180Rs).

Na pláži zaparkujem na lehátkách před restaurací Sunny’s Beach.Lehátka se slunečníky jsou “zdarma”,pokud si člověk koupí pití nebo jídlo.Což by jsme stejně tak jako tak udělali.Ovocné džusy měly v baru na pláži za fajnovou cenu 200-300Rs(podle druhu ovoce) a jídlo od 500Rs nahoru.Oceán je teplý a jsou menší vlny.Strávíme tady téměř celý den,kromě odpolední procházky po pláži a návštěvy části Hikkaduwy,poblíž budhistického chrámu Kumarakanda Maha Viharaya.

Hikkaduwa

Hikkaduwa

Turistu tady zahlédnete jen velmi zřídka a pěšky už vůbec ne… My jsme za tu necelou hodinku v této části nepotkali bělocha ani jednoho.V místních krámcích byli prodavači docela překvapeni co tu chceme a ještě víc,když jsme i nakoupili.Holt,je tu zvykem,že turisti se drží jen podél hlavní cesty s hotely a restauracemi.

Hikkaduwa

Hikkaduwa

Hikkaduwa

Hikkaduwa

Okolo 16h odcházíme na ubytko.Dáme sprchu a oddych.Na večeři se vracíme do restaurace Sunny’s Beach.Objednáváme si hromadně mořské plody(ryby,kraby,langusty,krevety) a užíváme si poslední večer na břehu Indického oceánu.


28.2.Čtvrtek

Hikkaduwa,Negombo

Hikkaduwa,pláž

Hikkaduwa,pláž

Dopoledne a přes oběd se vyvalujeme u oceánu na stejné pláži jako včera.V 15h se pobalíme a odjíždíme minivanem do Negomba(14500Rs).Poslední noc na Srí Lance strávíme v hotelu Selahn Inn(1200Rs/os),který je od letiště vzdálený 3,5km.Na večeři si zajdem do blízkého Jayamahal Food House.Velká jídelna,kde se dá slušně a levně najíst ve dne i v noci.Mají otevřeno nonstop.Jídlo není bůhví jaká hitparáda,ale je pálivé 🙂 Ne,že by bylo špatné,to ne.Ale ve srovnání s jinými jídelnami na Srí Lance patřilo mezi ty slabší…

Jayamahal Food House,rice and curry

Jayamahal Food House,rice and curry

Po 21h se loučíme s Danicou,která odlétá přes Dubaj do Bratislavy.A dopíjíme zásoby Old Arracku.


1.3.Pátek

Dubaj

Vstáváme ve 3:30,odjezd ve 4:00 na letište.Letadlo mělo na odletu hodinu zpoždění.Na snídani omeleta,brambory,párek,muffina,minipididžus.Prostě nachlup to stejné co jsme dostali při letu sem.Let byl v pohodě a i zpoždění se skoro dohnalo.Původně bylo v plánu absolvovat turistické pouštní safari,ale v Dubaji bylo zataženo a lehce pršelo.Takže jsme výlet do pouště odpískali.Dvěma taxíky se necháme odvézt k pláži u jachtařské mariny.Vzdálenost 40km,platíme 100 dirhamů za jeden taxík.Což při kurzu 1AED = 6,2Kč není při rozpočítání na osobu vůbec drahé…,spíš naopak 🙂 I v taxi berou karty.

Dubaj,Marina Beach

Dubaj,Marina Beach

Kam jít na oběd? Úplně náhodou narazíme na restauraci Al Bait Al Shami.V jídelním lístku mají v nabídce několik různých vícechodových menu za 50 dirhamů:např.polévka čočková,jehněčí s omáčkou,rýže,čerstvý salát,nakládaný salát a dezert.Super jídlo jak na pohled,tak chuťově! A protože v ceně menu je i shisha,tak se náš pobyt v restauraci značně protáhne 🙂

Dubaj,restaurace Al Bait Al Shami

Dubaj,restaurace Al Bait Al Shami

Dubaj,restaurace Al Bait Al Shami

Dubaj,restaurace Al Bait Al Shami

Odpo následuje procházka po marině.Nejvyšší „ruské kolo“ na světě Ain Dubai ještě není v dokončené.Nejspíš bude zprovozněno až před výstavou Expo 2020.

Dubaj,Ain Dubai

Dubaj,Ain Dubai

Dubaj,Marina Beach

Dubaj,Marina Beach

Na uměle vytvořeném ostrově Bluewaters probíhá v podvečer na dvou pódiích malý festival hudby.Hrají tu amatérské a poloprofesionální kapely a hudebníci.Fajn poslech a relax na umělém trávníku.

Dubaj,ostrov Bluewaters

Dubaj,ostrov Bluewaters

Dubaj,ostrov Bluewaters

Dubaj,ostrov Bluewaters

Návrat na letiště byl až v pozdních večerních hodinách opět taxíkem.Před půlnocí ještě navštívíme letištní mekáč a pak už poleháváme na koberci před branou C39.Odlet ve 3:10.


2.3.Sobota

Přílet do Prahy 7:45.Všichni se rozloučíme a každý směřuje do jiného kouta naší republiky.


Praktické info:

Výměna peněz:

Letiště Bandaranaike Colombo         1€ = 196,16Rs

Anuradhapura,Sampath Bank           1€ = 197,80Rs

Nuwara Eliya,zlatnictví                       1€ = 200Rs

Nejlepší kurz a nejrychlejší výměnu peněz nabízejí na Srí Lance zlatnictví.


Účastníci:Pája(průvodkyně),Danica,Katka,Petra L.,Petra V.,Regina,Karel,Martin,Michal,Vlasta.

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Srí Lanka | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

ČTYŘI  DNY  V  JORDÁNSKU 2019

 

                      ČTYŘI  DNY  V  JORDÁNSKU

                                              2019

                                       

Doprava:

Od  října 2018 jsme pokukovali po levných letenkách do Jordánska.A když v listopadu spadla cena letenek společnosti Ryanair z Prahy do Ammánu na 10€/os.,tak jsme neotáleli a koupili.Nazpátek byly letenky mnohem dražší a taky termín a čas zpátečního letu do Prahy nám úplně nevyhovoval.Proto jsme využili možnosti letět z izraelského Ejlatu do Budapešti za 15€/os.Za necelých 14 dní po koupi nahodil Ryanair na svůj web kybernetickej týden slev a letenky spadly ještě níž.No,mohli jsme v každém směru ušetřit ještě 5€ na osobu 🙂 Ale i tak jsou to fajn ceny.Dodatečně přikupujeme přes mobilní aplikaci dvě 10kg odbavená zavazadla.Vždy jedno na dvojici v každém směru.Cena 12€ za kus a směr.

29.1.

PRG – AMM    12:40 – 17:40    Boeing 737-800

2.2.

VDA – BUD      11:20 – 14:10    Boeing 737-800


Trasa:

Ammán Airport – Madaba – Hora Nebo – Mrtvé moře – Kerak – Wadi Musa (Petra) – Wadi Rum – Aqaba – Ejlat


29.1.Úterý

Ammán Airport,Madaba

Systém Ryanairu nám při check-inu náhodně přidělil sedačky 3B,4B,5B a 17B.Letadlo je obsazené z 90%,ale během chvilky jsme si popřehazovali místa s dalšími cestujícími a obsadili třetí řadu vlevo.Jen Elda zůstává na svém místě.Se svou výškou má u exitu spoustu místa na nohy.Odhaduji,že skoro polovina cestujících jsou češi. Let probíhá v poho.Stewardky nejdříve nabízí pití a jídlo.Později i losy a kosmetiku.Ale nevtíravým způsobem,takže kdybych občas nezvedl oči od tabletu,tak to ani nezaregistruji.

Ammán,Queen Alia International Airport

Ammán,Queen Alia International Airport

Po přistání v Ammánu procházíme kontrolou.Kdo nemá jordanpass,tak si musí vízum koupit na letišti za 40JOD.Směnárny jsou hned naproti,takže vyměnit dináry je možné ještě před samotnou kontrolou pasů a víz.Následně si vyzvedáváme zavazadla,která na nás čekala už vyskládaná vedle pásu na zemi.Rychlou kontrolou zjistíme,že slivovice ani ostatní tekutiny žádnou újmu neutrpěly.

U přepážky autopůjčovny Thrifty jsme až třetí na řadě,takže to chvíli trvá.Auto rezervoval Michal přes Rentalcars.Vyfasujeme zánovní Chevrolet Aveo v automatu.Natočených má něco přes 20tis.km.Sice jsme měli v rezervaci zaškrtnutý manuál,ale pracovník půjčovny tvrdí,že manuál nemají… Všichni čtyři kontrolujeme auto.Víc očí víc vidí a na autě také nacházíme drobné oděrky a také dobře viditelnou promáčklinu na přední kapotě.Vše ofotíme a necháme zapsat pracovníkem půjčovny do předávacího protokolu.Jistota je jistota 🙂 Nádrž je plná a s plnou budeme auto také vracet.V 19h vyjíždíme směr Madaba.Řídí Michal,který s automatem jezdil v Izraeli.Takže je zbytkem účastníků jmenován hlavním a jediným řidičem.Ostatní navigují a komentují jeho řízení 🙂 Za 25 min. parkujeme před hotelem Black Iris,kde máme rezervovaný první nocleh. Cena 14€/os. včetně snídaně ve 4L pokoji s příslušenstvím.Rozdělíme si postele,dáme pivko a po kalíšku.

Madaba,restaurace Ayola Café

Madaba,restaurace Ayola Café

Na večeři vyrážíme do Ayola Café.Restauračku jsme vytipovali dle recenzí na Googlu.A musím říct,že prostředí restaurace,obsluha i jídlo bylo super.Koukat při jídle na “Poslední večeři” se nepoštěstí každý den.I když jen na tkané tapiserii 🙂 Ceny za hlavní jídlo se pohybovali okolo 5JOD.Takže nic drahého.Po večeři jdem pomalu procházkou zpět na hotel.


30.1.Středa

Madaba,hora Nebo,Mrtvé moře,hrad Kerak,Wadi Musa

Po snídani si uděláme krátkou procházku do kostela sv.Jiří,kde se nachází slavná Madabská mapa vytvořená neznámým autorem přibližně v roce 560.Mozaika na podlaze zobrazuje Svatou zemi a Jeruzalém.Kdysi byla mnohem větší,ale byla poškozena nejprve zemětřesením a posléze činností v kostele.Vstupné je 1JOD.

Madaba,kostel sv.Jiří

Madaba,kostel sv.Jiří

Madaba,kostel sv.Jiří,"Madabská mapa"

Madaba,kostel sv.Jiří,“Madabská mapa“

Vracíme se do hotelu pro věci,zaplatíme nocleh a odjíždíme navštívit horu Nebo.Mojžíšova hora,jak se jí také říká,je biblické místo,kam Mojžíš přivedl svůj lid po útěku z Egypta.Vstup 2JOD.Na vrcholu je na starých základech postaven nový kostel.Vedle něho je malé museum s archeologickými nálezy a fotografiemi.Místo je hojně navštěvované turisty.Zdržíme se asi hodinku.

Hora Nebo,Pamětní kostel Mojžíše

Hora Nebo,Pamětní kostel Mojžíše

Autem sjíždíme serpentinami dolů k Mrtvému moři.V plánu je koupačka.Sluníčko začíná hicovat.Hledáme místo označené v maps.me jako Dead Sea Access – Free.Po pravé straně silnici lemuje za svodidly drátěný plot.Na levé straně je stanoviště Rangers.Ujedeme ještě cca 250m a otáčíme auto zpátky.Od hlídky Rangers se dovídáme,že cca 100m za jejich stanovištěm,na pravé straně,můžem zaparkovat auto.A koupat je zde také dovoleno.Zákaz koupání platí jen po setmění.Do Mrtvého moře zde ústí horké prameny Zara,které mají 36°C.Takže na tomto místě je i voda teplejší.

Mrtvé moře,Dead Sea Access - Free

Mrtvé moře,Dead Sea Access – Free

Přelézáme svodidla v místě,kde je plot přerušen a scházíme dolů k moři po vyšlapaných cestičkách.Povaluje se tu dost odpadků.Ale to už jsme si všimli cestou z Madaby,že na pořádek si v Jordánsku moc nepotrpí… Moře vypadá čistě 🙂 Neváháme a jdeme do plavek.Vlevo od nás se koupe několik domorodců.Spolu s námi je tu český pár,který to autem bere opačným směrem než my,od jihu k severu.

Mrtvé moře,Dead Sea Access - Free

Mrtvé moře,Dead Sea Access – Free

Vykoupem se,pomažeme bahýnkem a zase vykoupem.Strávíme zde asi hodinu a půl.V minijezírku do kterého přitéká teplá voda se nakonec opláchneme od soli.Místo celkem fajn až na ten nepořádek okolo.Pro fajnovky tohle místečko ke koupání není…

Mrtvé moře,vyhlídka nad serpentinami

Mrtvé moře,vyhlídka nad serpentinami

Autem šplháme serpentinami kolem Sehatty Resortu po úzké silnici nahoru nad Mrtvé moře.Chevy dostává zabrat,ale všechna prudká stoupání nakonec vyjede,i když to nejprudší tak tak 🙂 Výškový rozdíl oproti hladině Mrtvého moře je skoro 400m.Na vyhlídkovém místě dopřáváme pauzu sobě i autu.Dáme si studený oběd ze svých zásob a likvidujeme poslední plechovky českého piva.Tedy jen my tři,kteří se vezeme.Michal jako řidič má pro tuto chvíli smůlu,ale poslední škopek mu schováváme na večer.

Pokračujeme po silnici kolem hory Machaerus s pozůstatky pevnosti,kde byl podle pověsti vězněn a popraven Jan Křtitel.Nezastavujeme.Máme dost našponovaný program a jedno biblické místo nám dnes stačilo.U vesnice Libb odbočujeme doprava a napojíme se na královskou silnici č. 35.Před městem Dibhan zastavujeme na Mujib Panorama view nad přehradou Mujib,která je vybudována v údolí Grand Canyonu.

Grand Canyon a přehrada Mujib z Mujib Panorama view

Grand Canyon a přehrada Mujib z Mujib Panorama view

Přehrada Mujib

Přehrada Mujib

Poté serpentinami sjíždíme dolů k přehradě,přejíždíme po hrázi a opět šplháme klikatou silnicí nahoru a zastavujeme na druhé vyhlídce.Opět parádní výhled.Tady nás zdraví domorodec,který tu provozuje občerstvení.A hned nám nabízí kávu a čaj.Po odmítavé odpovědi už nejsme dear friends a začne tvrdit,že celá vyhlídka je jeho a máme hned odjet.Šermuje při tom rukama a je dost hlasitý… Nafotíme ještě pár fotek a odjíždíme.Stejně nás už tlačí čas,protože chceme ještě stihnout prohlídku hradu Kerak.

Hrad Kerak

Hrad Kerak

Do Keraku přijíždíme něco po 16h.Michal si všiml cedule Panoramic View Castle,takže odbočujeme ještě na vyhlídku.Nachází se vedle kavárny Al Karak.Fajn pohled na celý hrad.Ale dlouho se nezdržujeme.Pomocí google mapy v mobilu prokličkujeme městem až k hradu.Zaparkujem u silnice mezi auty domorodců.Ke vstupu do hradu je to slabých 100m.Platí zde jordanpass.Procházíme kontrolou batohů v malé unimobuňce.

Hrad Kerak (Krak des Moabites) se začal stavět roku 1140 z rozkazu jeruzalémského krále Fulka z Anjou.Měl chránit obchodní trasy před beduínskými nájezdníky.Postupně byl rozšiřován a později se stal základnou pro Renaulda de Chatillon,který z něj podnikal nájezdy na obchodní karavany. Hrad má kromě nadzemní části i několik pater v podzemí.Prohlídka je bez průvodce. Na hradu strávíme něco přes hodinu a půl.Odcházíme po 18h jako poslední návštěvníci.

hrad Kerak

hrad Kerak

hrad Kerak

hrad Kerak

hrad Kerak

hrad Kerak

Čeká nás nejdelší úsek dnešního dne.Do 150km vzdáleného Wadi Musa.Jedeme po silnici 15.Je to o něco delší než po 35,ale o chlup rychlejší.Rychlejší jsou tu i řidiči kamiónů,kteří jezdí jako dobytek… Plná čára,omezení rychlosti,zákaz předjíždění…,vše se porušuje za hlasitého troubení klaksony 😡  Jsme rádi,že po necelých dvou hodinách zaparkujeme před hotelem Peace Way.Máme tu rezervaci na dvě noci na dva 2L pokoje(16€/os/noc se snídaní). Ubytujem se.Hotel je pěkný a má dobrou polohu v centru.Dáme si aperitiv ze svých zasob a jdeme na večeři do restaurace Beit Al-Barakah.

Wadi Musa,restaurace Beit Al-Barakah

Wadi Musa,restaurace Beit Al-Barakah

Wadi Musa,restaurace Beit Al-Barakah,večeře

Wadi Musa,restaurace Beit Al-Barakah,večeře

Vybrali jsme ji dle hodnocení na Tripadvisoru a rozhodně jsme nebyli zklamaní.Velmi příjemná  a ochotná obsluha,která poradila s výběrem jídla. Předkrm,hlavní chod,dezert s čajem = vše super(10JOD/os).Po návratu na hotel jsme ještě u slivovičky zhodnotili dnešní den a probrali zítřejší návštěvu Petry.Trošičku se to protáhlo 😉 


31.1.Čtvrtek

Petra

Ráno vstáváme v 6:30 a v 7:00 už sedíme u snídaně.Ta je servírovaná u stolu.Taková jakoby napůl evropská a napůl místní 🙂 A ke všemu se podává pita chléb.

Wadi Musa

Wadi Musa

V osm vyrážíme z hotelu do skalního města Petra.Jdeme pěšky.Chevy má volno a zůstává zaparkovaný před hotelem.S povděkem to kvituje hlavně Michal.Jako šofér dnes bude nevyužitý a může si s námi dát ranní kalíšek na otrávení červa 🙂 Cestou si v marketu kupujeme vodu (1,5l za 0,5JOD).

Petra,vstup

Petra,vstup

Za necelé 2 km přicházíme ke vstupu do Petry.Po kontrole batůžků navštěvujeme museum a při odchodu bereme mapku s vyznačenỷmi trasami.Míjíme stánky se suvenýry a u turniketů ukazujeme jordanpasy.Tady už postávají první naháněči a nabízí svezení drožkou nebo na koni.My jdeme samozřejmě po svých.

Petra

Petra

Skalní město Petra je od roku 1985 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a je zařazené mezi novodobé divy světa.A tudíž je masově navštěvované turisty z celého světa.Ale zase kdo nebyl v Petře,nebyl v Jordánsku 🙂

Petra,Al Siq

Petra,Al Siq

Petra,Treasury

Petra,Treasury

Procházíme soutěskou As Siq a zastavujeme se u pokladnice – Treasury.Tady se na malém prostoru soustřeďuje nejvíce turistů.Vlevo od pokladnice postává skupinka domorodých výrostků a láká turisty,že je po strmých,hrubě vytesaných schodech vyvedou na fotogenické místo nad pokladnicí.Snažíme se tudy projít,ale je jich „přesila“.Tvrdí,že to není oficiální trasa,ale „jejich“ trasa,za kterou vybírají tzv.průvodcovné… Říkají si o 10JOD.Byznys je byznys.Chvíli se s nimi dohadujeme,ale k ničemu to nevede.Nakonec nám v naší mapce ukazují,že „jejich“ zkratka není oficiálně vyznačená(což mají pravdu) a tudíž tudy nemůžeme jít zdarma(což se nám nezdá…).Nicméně nechceme vyvolávat konflikt a kapitulujeme.

Petra,Street of Facades - Tombs

Petra,Street of Facades – Tombs

Pokračujeme tedy vpravo po hlavní červeně značené trase.Mezi Street of Facades(ulice fasád) a Theatre(divadlo) odbočujeme vlevo nahoru na oranžovou trasu High Place of Sacrifice Trail.Stoupáme až na místo,kde stojí dva nabatejské obelisky a je zde i občerstvení,kde se dá zastavit na čaj nebo kávu.

Petra,High Place of Sacrifice Trail,Nabatejské obelisky

Petra,High Place of Sacrifice Trail,Nabatejské obelisky

Odtud je to už jen pár stovek metrů na High Places,kde opět nechybí občerstvení.Výhledy jsou tu famózní! Stojí za to sem vystoupat.Dáváme si pauzu a poobědváme ze svých zásob.Sluníčko pěkně přitápí pod kotlem a všichni víme,že se spálíme.Nikoho nenapadlo vzít opalovací krém.

Petra,High Place of Sacrifice

Petra,High Place of Sacrifice

Vracíme se kousek zpátky na křižovatku mezi High Places a obelisky,aby jsme zabočili směrem do údolí Wadi of Farasa.Tady se potkáváme s dalšími čechy,kteří s námi přiletěli stejným letadlem a půjčovali si auto těsně před námi.Vyměníme si čerstvé poznatky o Jordánsku.Sestup do udolí je úzkými cestičkami,ale je tu minimum turistů,tak se jde dobře.Zastavujeme se u hrobky,kde skála hraje všemi barvami a je odtud úchvatný pohled na Garden Tomb(zahradní hrobku).

Kousek dál je po levé straně hrobka římských vojáků.Cestou údolím potkáváme malého domorodého chlapce,který se ptá,jestli máme nějaké jídlo.Asi pasáček nedalekého stádečka koz.Bohužel téměř všechny zásoby padly za oběť našim žaludkům při obědě.Tak ho obdarovávám alespoň horalkou ze Sedity.

Petra,Qasr al-Bint

Petra,Qasr al-Bint

Kolem Qasr al-Bint,který byl kdysi hlavním chrámem Petry se vracíme na hlavní červenou trasu.Je tu takové centrum,kde je restaurace,WC,naháněči a majitelé oslíků,velbloudů a drožek.A také samozvaní průvodci,kteří Vás budou chtít polapit do svých sítí s tím,že Vás dovedou nahoru ke kláštěru(Ad-Deir).Samozřejmě „zdarma“,pouze si pak řeknou o bakšiš 🙂 Zastavuje mě malá holčička,která prodává turistům pohledy a leporela s obrázky Petry.Já ale nic kupovat nechci.Zatahá mě za rukáv a ukazuje na batoh.Ze začátku nevím co chce,ale vzápětí pochopím… Líbí se jí reflexní pásek.Sundávám ho a s úsměvem jí ho podávám.Děkuje a hned si ho dává na ruku jako náramek.Má z něho radost a utíká se pochlubit ostatním dětem.Jak málo stačí ke štěstí.

Petra,schody k Ad-Deir

Petra,schody k Ad-Deir

Strmá cesta nahoru měří cca 1,5km a vede převážně po schodech a úzkých stezkách,které jsou lemovány prodejci suvenýrů,čaje a kávy.Ale ten výšlap stojí za to! 50m široký a 40m vysoký Ad-Deir je snad ještě víc fotogeničtější než pokladnice.

Petra,Ad-Deir

Petra,Ad-Deir

Původně se jednalo o nabatejskou hrobku krále Obodase.Nad klášterem je několik vyhlídek a občerstvení,kde lze zakoupit krom pití i nějaké ty sendviče.A mají zde i pivo… Ovšem pouze nealkoholické.Poté co se pokocháme výhledy se vracíme stejnou cestou dolů.

Petra,Great Temple

Petra,Great Temple

Prohlédneme si Great Temple(Velký chrám) a po široké Colonnaded Street pokračujeme pod Královskými hrobkami,které jsou vytesány do svahu hory Umm al-Amr.Do jedné z nich nakoukneme.Nahoru potom vede zelená trasa,kterou se dá dojít až nad pokladnici Al-Khaznech.Na místo,kam jsme ráno chtěli jít neoficiální zkratkou.Ale už je pozdě a za hodinu se bude stmívat a tuhle trasu už nedáme.Ale i tak jsme viděli dost a návštěvu Petry si budeme pamatovat celý život.

Celkem jsme dnes nachodili 24km.Na večeři jdem do restaurace Zawaya.Je hned vedle našeho hotelu.Jídlo bylo dobré,ale nějak tomu chyběl šmrnc,který měla včerejší večeře v Beit Al-Barakah.No nic.Chuť si spravíme slivovičkou na hotelovém pokoji.


1.2.Pátek

Wadi Rum,Aqaba,Ejlat

Po snídani odjíždíme z Wadi Musa směrem na Wadi Rum.První zastávku děláme hned po necelém kilometru nad městem.Je zde pěkný výhled s nápisem Petra.

Wadi Musa,vyhlídka

Wadi Musa,vyhlídka

Za At-Taybehem dobíráme u pumpy benzín.Berou karty.Po královské silnici 35 jedeme dál na jih a zastavujeme po 30km na náhorní plošině,poblíž městečka Dlagha,na které stojí větrné elektrárny.Jsme 1723m.n.m.A pořádně tu profukuje.

Dlagha,větrné elektrárny

Dlagha,větrné elektrárny

Po ujetí dalších 100km parkujeme před Wadi Rum Station.Malá stanička,kde se téměř zastavil čas.Vede tudy trať o rozchodu 1050mm.Osobní doprava se zde neprovozuje,jen občasná nákladní… Ale historická souprava s parní lokomotivou je pořád fotogenická 🙂

Wadi Rum,nádraží

Wadi Rum,nádraží

Wadi Rum,nádraží

Wadi Rum,nádraží

“Pod palcem” to tu mají dva cca desetiletí kluci,kteří se nabízí,že nás za 1JOD provedou po nádraží a ukáží nám interiéry starých osobních vozů.Samozřejmě,že oficiálně se nic neplatí,ale klučinové jsou tak snaživí,že jim ten jeden dinár dáváme.Údajně lze objednat u společnosti Jordan Heritage Revival Company historický vlak,kdy se turisté stanou svědky fingovaného přepadení vlaku beduíny.Ovšem podle stavu kolejí,lokomotivy a soupravy se nezdá,že by něco takového bylo v současnosti realizovatelné… Na internetu jsem poslední video dohledal z roku 2015 a to byl vlak tažen dieslovou lokomotivou.

Od stanice k Wadi Rum Visitor Center je to 10 min jízdy autem.I když máme jordanpassy,tak musíme zajet autem na parkoviště a dojít si do ticket office pro štempl.Bez razítka na jordanpassu nelze pokračovat autem do vesnice.Lze si tu také zakoupit lístky umožňující vjezd do vesnice za 5JOD/os.Před ticket office je velká infotabule s podrobným ceníkem za různé varianty off-road výletů a tour na velbloudech.Razítkující úředník na dotaz,jestli je možné si džíp pronajmout na výlet pouští až ve vesnici,odpoví že ne.Pouze u něho v kanceláři.Samozřejmě lže jak když tiskne.

Wadi Rum,vesnice

Wadi Rum,vesnice

Po příjezdu do vesnice ještě nestačíme vystoupit z auta a už u nás stojí dva naháněči.Vybaveni mapkou z infocentra se domlouváme na 3h vyjíždce za 40JOD.Cena je za auto.Pobereme batůžky a petky s vodou a hned vyrážíme na terénní toyotě do pouště.Je dobré si vzít sebou mikinu a větrovku.Ač se to nezdá,tak za jízdy pořádně profukuje.

Wadi Rum,vesnice

Wadi Rum,vesnice

Naše trasa:Lawrences Spring – Red Sun Dune – Khazali Canyon – Um Fruth Rock Bridge – Little bridge.Po poušti jsme za 3h najeli přibližně 30km.Vždy se zastavilo u nějaké přírodní památky,vylezlo se nahoru,nafotilo a jelo se dál…

Wadi Rum,výhled od Lawrences Spring

Wadi Rum,výhled od Lawrences Spring

Wadi Rum,Um Fruth Rock Bridge

Wadi Rum,Um Fruth Rock Bridge

Wadi Rum,Little bridge

Wadi Rum,Little bridge

Ve 14:30 odjíždíme z vesnice Wadi Rum do Aqaby.Za dvě hodky parkujem před Carrefourem v Aqabe.Uděláme nákup a jdeme na pozdní oběd neboli brzkou večeři 🙂 U velkého kruháče je několik Fast Foodů.Vybíráme Farah Way a kupujeme si schawarmu(2JOD).Chutná skvěle.

Aqaba,městská pláž

Aqaba,městská pláž

Aqaba,prodavač cukrové vaty

Aqaba,prodavač cukrové vaty

Následuje kraťoučká procházka k městské pláži u Rudého moře.A pak už zpátky k autu,dotankovat benzín a vrátit Chevyho.Kancelář autopůjčovny nebyl problém najít,horší to bylo s nalezením místa na zaparkování.Ale i to se po chvíli povedlo.Předávka auta celkem v poho.Pofiderní šrám na čelním skle se nakonec neprokázal a auto bylo převzato jako nepoškozenė.Zaměstnanec Thrifty nás poté za 6JOD odvezl na hraniční přechod Wadi Araba Border Crossing.Je 18:15 a kromě nás jde přes přechod jen malá skupinka rusů.

Přechod z Jordánska na území Izraele přes všechny kontroly jsme zvládli za 30 min,včetně krátkého pohovoru u okýnka.Čekali jsme to horší a delší.Ale byl už večer,tak možná i proto…  Zbývá pořešit dopravu do centra.Naštěstí natrefíme na ochotnou domorodkyni,která zde s autem čeká na skupinku ruských turistů,kteří přecházeli přes přechod za námi.Telefonem nám domlouvá taxi,které skutečně za 15min přijede.Cena 40ILS za necelých 6km.

Nocleh máme rezervovaný v motelu Tsabar.Na recepci ale dostáváme informaci,že náš 4L pokoj je obsazený.Mají volný pouze jeden 2L pokoj.Nicméně nocovat na ulici nezůstanem,zajistili nám náhradní ubytko.Pavel s Eldou zůstávají v Tsabaru.Já s Michalem jdeme do 100m vzdáleného Comfort hotelu.Po zabydlení si dáváme scuka na recepci v Tsabaru.Musíme si vytisknout boarding pass a koupit jízdenky na Shuttle bus(10$/os.),který nás ráno v 7:50 odveze na letiště Ovda.Busy jezdí vždy k danému letu s dostatečným předstihem.Motel Tsabar je na tohle vybavený a je tu pro ubytované k dispozici počítač s tiskárnou.Takže si kromě boarding pasu tisknem i jízdenky na bus.

Ejlat,tržnice

Ejlat,tržnice

Ejlat

Ejlat

Večerní procházku směřujeme kolem letiště k pláži,kde je obchodní a zábavní centrum města a žije to tady i za tmy.Hlavně ve Spiral parku u Fireballu je plno lidí.Ceny jsou všude izraelské…,takže vysoké.Ve 23h se vracíme k ubytku.Dopijem poslední tekuté zásoby a jdem chrnět.


2.2.Sobota

Ovda,Budapešť

Shuttle bus má 15 min zpoždění,ale to cestou hravě dožene.Terminál letiště Ovda je sice malý,ale kontrola ze strany izraelců velká! Z busu nás vystoupilo 17 pasažérů a u stolků na nás čekalo minimálně stejně tolik úředníků 🙂 Všichni hodně mladí.Rozebrali si nás a kontrolovali všechno,i když trochu zmatečně… Já dostal nejprve „pentličky“ na batoh,tablet i kapsičku na krku.Načež mě byly všechny pentle následně sundány a ta co původně byla na tabletu se přestěhovala na batoh.Ten nakonec ze všech mých věcí zůstal jako jediný označkovaný.Po projetí batohu skenerem jsem byl úřednicí odeslán vlevo.Což znamenalo,že jsem byl shledán bezproblémovým a uvelebil jsem se na sedačce naproti odbavovacích přepážek jednotlivých aerolinek.A vyčkával na své souputníky,kteří byli odesláni na další,podrobější kontrolu.Nakonec to všichni zvládli a byli jsme vpuštěni za gate.Letadlo bylo zaplněno odhadem tak z 50-60%.Systém Ryanairu nás při check-inu opět rozházel po celém letadle,ale během chvilky jsme seděli zase pospolu a dokonce v řadách 15 a 16 u exitu.Takže spousta místa pro nožičky.Let proběhl bez potíží a načas jsme přistáli v Budapešti na letišti Ference Liszta.

Vyzvedneme odbavená zavazadla a míříme ke stanovišti busu E200.Kupujeme přestupní lístky(560HUF) v automatu.Dá se platit kartou,takže není potřeba mít výměněnė forinty.Na Köbanya-Kispest přestupujeme na další bus,který je označen nápisem Metro.Podzemka má na této trase výluku.Na silnici do centra není žádná zácpa a cesta uběhne vcelku svižně.Od zastávky busu k Boomerang hostelu je to kousek.Hostel je ve starém domě a nebýt nápisu na zvonku,tak to asi nenajdem 🙂 Ubytko za 4L pokoj platíme v eurech (10€/os včetně snídaně).Nafasujem klíče a vyrážíme na večeři do Frici Papa.Dle recenzí strýčka Google tu mají dobře vařit a za levný peníz… Restaurace je narvaná k prasknutí.Nicméně za 20min se uvolňuje v patře stůl a můžem zasednout.K večeři si objednáváme místní jídla a pivo Soproni.Popravdě nevím co je na této restauraci krom nízkých cen tak zázračnė.Jídlo slabý průměr a pivo tragédie.Ani jsem ho nedopil… Navíc stoly jsou tu natěsnány hodně u sebe a mezi nimi se sotva protahne obsluhující personál.No nic,vyzkoušeli jsme a jdeme dál…

Zamíříme k vodnímu hradu Vajdahunyad Castle,který stojí v nedalekém parku.Vodní příkop je vypuštěný a vedle hradu je upravené kluziště,kde bruslí půlka města.Hlava na hlavě a do toho mumraje duní hlasitá reprodukovaná hudba.

Budapešť,Vajdahunyad Castle

Budapešť,Vajdahunyad Castle

Budapešť,kluziště u Vajdahunyad Castle

Budapešť,kluziště u Vajdahunyad Castle

Obejdem hrad,nafotíme pár fotek a mizíme na náměstí Hrdinů s památníkem Tisíciletí.

Budapešť,památník Tisíciletí

Budapešť,památník Tisíciletí

Shodujem se,že by bylo žádoucí zapadnout někam na pivko.Volba padla na hospůdku Ferdinand Monarchia Cseh Sörház.Není to daleko a čepují zde české pivo:Ferdinad(Benešov) a Gustav(Litovel).Interiér vkusný,obsluha příjemná,ceny krapet vyšší,i když na Budapešť pořád ještě solidní.Dáme pár piv,něco malého k zakousnutí a za chvíli je 23h.Sedělo se tu fajn.Platíme kartou a zamíříme k hostelu.


3.2.Neděle

Budapešť

Vstáváme v půl osmé a v osm jdem na snídani.Kuchyňku už okupuje skupina češek,zřejmě seniorský vyletík do lázní 🙂 Snídaně klasická hostelová:toustový chléb,džem,máslo,ovesný vločky,mléko,kafe,čaj.Po snídani vyrážíme na krátký okruh za blízkými památkami.Batohy si necháváme v uzamčené skříňce na hostelu.Basilika sv.Štěpána,Széchenyi Lánchíd – kamenný most,Funicular,Rybářská bašta.Celou dobu drobně prší a na zpáteční cestě schytáme pěknej slejvák.

Budapešť,basilika sv.Štěpána

Budapešť,basilika sv.Štěpána

Budapešť,funicular

Budapešť,funicular

Budapešť,Rybářská bašta

Budapešť,Rybářská bašta

V hostelu se stavíme pro batožinu.Cestou k nádraží Nyugati přestává pršet.V Lidlu si kupujeme pití a svačinu do vlaku.Nedaleko nádraží zapadnem do Cafe Vogue Pubu.Dáváme pivo a maďarskou gulášovku.Pivo Bosordi je mizerný jako všechna maďarská piva.Naštěstí jsme si dali jen malé 🙂 Gulášovku servírují ve smaltovanem kastrůlku s pokličkou.Horká,chuťově vynikající,cenově už méně.Navíc nemáme forinty a karty tu neberou.Platíme v eurech a ten jejich přepočítávací kurz je zlodějský… Naše chyba.Raději jsme měli vybrat forinty v bankomatu.Poučení pro příště:Bez forintů v Maďarku do hospody nelez(nedá-li se platit kartou),jinak tě oškubou 🙂 S plnými žaludky se přesunujem se na blízké na nádraží Nyugati,odkud nám jede vlak do Brna.


Půjčení auta:

Rezervace přes Rentalcars(2300kč) cca týden před odletem u Thrifty.Pojištění spoluúčasti jsme měli sjednáno on-line u Directu.Za nic dalšího jsme si nepřipláceli.Litr benzínu 95 stojí 0,90JOD.Ale místní do všeho lijí levnější 90 za 0,65JOD.Za vrácení auta na jiném místě než se půjčilo jsme zaplatili v přepočtu 50$.Což je vlastně cena plné nádrže,kterou by jsme stejně projeli,kdyby jsme vezli auto zpět do Ammánu.

1.den     20km (Ammán Airport – Madaba)

2.den  330km (Madaba – Wadi Musa)

3.den      0km

4.den  200km (Wadi Musa – Aqaba)


Účastníci:Pavel,Elda,Michal,Vlasta

Fotogalerie  

Rubriky: Jordánsko, Navštívené země | Štítky: , , , , , , , , , , | Napsat komentář

VANDR BÍLÝMI KARPATAMI 2018

 

                     VANDR BÍLÝMI KARPATAMI                                                                      2018

 

Trasa:

Kostolná-Záriečie – Drietoma – Žlab – Machnáč – Starý Hrozenkov,celnice – Žítková,přehrada – Rozepře,rozc. – Na Koncích,CZ/SK – Javorník – Bylnice.


18.9.úterý

Kostolná-Záriečie – Drietoma – Žlab: MAPY.CZ

Z vlakové zastávky Kostolná-Záriečie do Drietomy je to vcelku nezáživná cesta podél silnice.Na začátku obce Drietoma,u benzinky,už konečně začíná chodník.V motorestu Eden se zastavuji na oběd.Fajn zahrádka,fajn obsluha,chutný rezeň v bylinkovo-cesnakovom obale a vychlazený radegast.Ceny mírné.Spokojenost.

Ostrá Horka(387m) nad Drietomou

Ostrá Horka(387m) nad Drietomou

Za autobusovou zastávkou odbočuji doleva na červenou turistickou značku(Cesta hrdinov SNP).Kolem zahrad stoupám nad Drietomu a u pole s hnědým prosem dělám fotopauzu.Je tu pěkný výhled.V sedle mezi vršky Ikriská a Žlab zahýbám nahoru doprava,na neznačenou pěšinu k útulni.Ta stojí skrytá mezi stromy nějakých 100m pod vrcholem.

Žlab,útulňa

Žlab,útulňa

Útulňa je ve velmi dobrém stavu.Před ní ohniště s lavicemi.Jediné co tu chybí je voda.Zabírám si dřevěnou palandu vpravo od vchodu.Trochu ji musím uklidit,protože štěrková drť z podlahy je rozházena i na ní.Palanda naproti je na tom obdobně.Podle zápisu v návštěvní knize tu naposledy byla skupina s dětmi.Děti se asi nudily a řádily…

Na ohni opeču klobásy,dám jedno pivko z plechu,nastavuji tělo podzimnímu sluníčku a chytám lelky 🙂


19.9.středa

Žlab – Machnáč – Starý Hrozenkov,celnice – Žítková,přehrada – Rozepře,rozc. – Na Koncích,CZ/SK: MAPY.CZ

sedlo pod vrchem Ikriská(729m)

sedlo pod vrchem Ikriská(729m)

Ráno odcházím něco po osmé.První zastávka je Pod sokolím kameňom u studánky.Vody je málo,hladina nedosahuje odtokové trubky a musím ji nabírat hrníčkem.Sluníčko přitápí pod kotlem a kdyby nefoukal na vrchu Machnáč vítr,tak je tu jak v peci.Z Machnáče(771m) jsou parádní výhledy na všechny strany.Je tu pomník a kříž.A zezadu návštěvní kniha.

Machnáč (771m)

Machnáč (771m)

Na rozcestí pod Machnáčem odbočuji doprava na žlutou značku,která vede prvních pár stovek metrů po hranici CZ/SK,pak se stáčí mírně doprava k silnici E50 a Kolibě Drietomica.Já pokračuji po státní hranici,veden hraničními kameny,až k místu zvanému U Rumuna.Zde padl za druhé sv.války rumunský voják.Na jeho památku zde stojí jednoduchý křížek.

"U Rumuna" - památník padlému rumunskému vojákovi za 2.sv.války

„U Rumuna“ – památník padlému rumunskému vojákovi za 2.sv.války

Jdu dál,kde hranice prochází korytem potoka.Odtud přecházím doprava na lesní cestu a po cca 700m odbočuji doleva na další lesní cestu,která mě dovede až na okraj asfaltky.Na pravé straně cesty stojí domy na Slovensku a na levé za potokem už je Česko.Přejdu po mostě říčku Drietomicu a následně silnici E50,kde pomalu popojíždí kolona vozidel.Na české straně se opravuje cesta.Ve stínu lípy bratrství dělám obědovou pauzu.Přímo pode mnou je točna a zastávka SADu,Starý Hrozenkov-celnice.Během odpočinku se zdravím se dvěma houbaři.Druhý z nich má štěně drsnosrstého jezevčíka a to se chce hned kamarádit.A kdyby mohlo,tak mi zblajzne i oběd 🙂

Drietoma-Liešeň,kaplička

Drietoma-Liešeň,kaplička

Po hranici pokračuji cca 2km až na asfaltovou cestu v části Drietomy Liešna.Odtud je to už jen kousek k přehradě Žítková.U přehrady jsem zabočil doprava s tím,že ji obejdu z opačné strany než je silnice.Ale i když je tu modrá značka,tak se po ní nedá přehrada obejít.Brání tomu  ohradník a cedule soukromý pozemek.Musel jsem se vrátit na silnici a vzít to po ní.Na začátku přehrady je závora a opět cedule soukromý pozemek.Za ní na stromech modrá značka 🙂

Žítková,přehrada

Žítková,přehrada

U domu za závorou jsem neviděl žádný pohyb,tak jsem sešel aspoň na okraj přehrady a udělal pár fotek.Přehrada je tedy spíše rybník,u břehu plno kaprů a na koupačku to tu rozhodně není.Voda je špinavá a má hnědou barvu.Později u autobusové zastávky potkávám jednu domorodkyni.Říká,že i přes závoru a cedule se tam místní chodí koupat.

Žítková

Žítková

Kousek za zastávkou,po levé straně,stojí penzion Žítková.Ale hned u cesty postavená cedule oznamuje,že z důvodu dovolené mají zavřeno.Pivko nebude 🙁 O 100m dál je studánka,schovaná pod stromy,kde dobírám vodu.

Na Koncích CZ/SK

Na Koncích CZ/SK

Z Hutiska pokračuji po žluté přes rozcestníky Rozepře a Bašty a den zakončuji Na Koncích.Je tu turistické posezení,návštěvní kniha a nedaleko studánka.Spím pod širákem.Je teplá noc,ani rosa nepadá.


20.9.čtvrtek

Na Koncích – Javorník – Bylnice: MAPY.CZ

Ráno vyrážím po červené značce(Třešňová cesta).První zastávkou je Peňažná.Místo na hranici CZ/SK,kde se každoročně v srpnu koná setkání čechů a slováků.Je tu krytý přístřešek,kadibudky a spousty lavic k sezení.Asi 300m jihozápadním směrem je studánka.Nechybí návštěvní kniha.

Peňažná

Peňažná

Javorník (758m)

Javorník (758m)

Po krátké pauze jdu přes Čerešienky na Javorník(783m).Vrchol je zalesněný,nejsou tu žádné výhledy.Kdo chce,může se zapsat do vrcholové knihy.Odtud sestupuji po modré značce do Bylnice.V říčce Vláře si zchladím zpocené nohy.To byl taky nápad jít v tomhle horkém počasí v kožených pohorách.Občas se rosničkářům má věřit 🙂

Bylnice,řeka Vlára

Bylnice,řeka Vlára

Bylnice,pivovar

Bylnice,pivovar

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední zastávkou je Bylnický pivovar.Vandr v Bílých Karpatech se vydařil.A mě už jen čeká cesta vlakem domů.


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , | Napsat komentář

THAJSKO 2018

                                               

                                    THAJSKO  2018             

Úvodem:

V létě 2017 sedím na zahrádce u pivka a na jednom nejmenovaném letenkářském fóru náhodou narazím na pár let staré a ne úplně uhlazené diskusní vlákno o cestování,které mě zaujalo.Tak jsem se dostal na stránky Zirhamie.Přečetl si o jejich stylu cestování,které se liší od toho,co běžně nabízí cestovky.Tak proč to nezkusit.A odtud už zbýval jen krok k účasti na expedici Thajsko 2018.Kontaktovat Jurka,domluvit podrobnosti a zajistit si v práci třítýdenní dovolenou.Naštěstí v lednu s tím nebyl zase takový velký problém.Jen jsem se musel vzdát každoročních zimních radovánek na sněhu,vyměnit lyže za plavky a sníh za sluníčko 🙂


Itinerář cesty:

Bangkok – Ayutthaya – Kanchanaburi – NP Erawan – Chiang Mai –  Chiang Rai – Mae Salong – Chiang Saen – Mae Sai – Tachileik(Myanmar) – Chiang Rai – Bangkok – Trat – Koh Chang – Bangkok


Doprava:

Letecky z Prahy do Bangkoku a zpět s Qatar Airlines(přestup v Dohá).

10.1.          PRG-DOH               8:25-16:25   A320

10.1.-11.1.DOH-BKK             17:20-03:55   B787

28.1.-29.1.BKK-DOH             20:40-00:15  B777

29.1.          DOH-PRG            02:30-06:55   A320


 10.1.středa

 Praha

Sraz účastníků na letišti v 6:30.Odbavení.Odlet načas.Během každého letu teplé jídlo+sendvič,pití dle výběru(alko i nealko).Věci jako deku,polštářek,sluchátka,zubní pastu s kartáčkem(noční let) měl každý pasažér připravené na sedačce.Přestup v katarském Dohá rychlý a bezproblémový.

letiště v Dohá

letiště v Dohá


11.1.čtvrtek

Bangkok

Přílet na letiště Bangkok-Suvarnahubmi ve 3:40.O 15 min. dřív než byl letový plán.Časový posun +6h.Minivanem(1500THB) přesun do čtvrti Silom.BTS(nadzemka) jezdí až od 6:00.Ubytování v hostelu Lub D (350THB/os za 2L).Pokoje nám dali hned ráno.Spát nejdem a rovnou razíme do víru velkoměsta.Naše první jídlo v Thajsku byla polívka s kachním  masem u Happy Duck naproti hostelu.Chutnala skvěle!

Bangkok,řeka Chao Phraya

Bangkok,řeka Chao Phraya

Následuje plavba lodí(15THB) z přístavu Oriental po řece Chao Phraya ke Královskému paláci(500THB).Jeho prohlídka včetně chrámu Wat Phra Kaeo se soškou zeleného Buddhy z jadelitu.Pěšky jdem k vedlejšímu komplexu chrámu Wat Pho(100THB).Je zde socha ležícího Budhy,46m dlouhá a 15m vysoká.

Bangkok,chrám Wat Pho,ležící Buddha

Bangkok,chrám Wat Pho,ležící Buddha

Pokračujem do Mekky všech baťůžkářů,ulice Khao San.V jednom z mnoha barů dáváme pivko(velké 0,66l 100THB,malé 0,33l 80THB).Na oběd se přesunujem o ulici dál,kde je v jednom průchodu vývařovna pro místní.Ceny začínají na 30THB za Pad Thai.A na začátku Tani Road si kupuju první a vynikající fresh shake z ananasu za 30THB.Fresh shake a smoothie jsou v Thajsku silně návykové 🙂

Procházkou to bereme směr hostel.Na chvíli se zastavujeme v Rommaninat Parku a děláme první společné foto.Časovej posun a únava z letu začíná působit.Malý kousek pěšky a velký kousek místním busem(9THB).Tuším to byla linka č.4.Průvodčí v busu je vážně skvělej 🙂 Sprcha a hodinovej voraz na posteli bodne!

Bangkok,State Tower,noční vyhlídka na město

Bangkok,State Tower,noční vyhlídka na město

Po večeři,jak jinak než na ulici,navštívíme 64.patro State Toweru,kde je restaurace Sirocco a Sky bar pod otevřeným nebem.Ceny jsou tu skutečně nebeské! Ale výhled na noční Bangkok nezapomenutelný!!! Na zpáteční cestě kupujem pivo v 7/11 (Chang 53THB,Singha 63THB).Vypijem ho na hostelu a padáme skoro mrtví do postele.Časový posun s tělem zamává.


 12.1.pátek

 Ayutthaya

 Ráno přesun po svých na nádraží Hua Lamphong,odkud jedeme vlakem(3.třídou za 15THB) do bývalého královského města Ayutthaya.

Bangkok,nádraží Hua Lamphong

Bangkok,nádraží Hua Lamphong

Vzdálenost necelých 80km urazil courák za dvě hodiny.Během cesty vlakem prochází prodejci všeho možného i nemožného,hlady a žízní se tu nedá umřít 🙂

Ayutthaya,loďka přívozu

Ayutthaya,loďka přívozu

Lodí,ktera funguje jako přívoz,se převezem přes řeku.Ubytko volíme v GoodLuck Guesthouse(250THB).Máme dva pěkné,velké a čisté pokoje s balkóny v horním patře.Nedaleko odtud je hlavní tržiště,kde se naobědváme.

Ayutthaya,Wat Phra Si Sanphet

Ayutthaya,Wat Phra Si Sanphet

Po obědě si v hostelu půjčujeme kola(40THB).Objíždíme postupně některé ruiny a chrámy historického parku:Wat Phra Mahathat,Wat Phra Sin Sanphet,Wihan Phra Mongkhon Bophit,Wat Lokaya Sutharam(socha ležícího Buddhy).Podvečerní návštěva trhů s ochutnáváním všeho možného.Cestou na hostel si holky ještě zacvičili aerobik pod širým nebem s místními 🙂

V načatém večeru pokračujem v Chang house baru nedaleko našeho hostelu.Naživo zde místní revival band hrál rock n’rollové vypalovačky 60-80.let minulého století.Fakt super!


 13.1.sobota

Kanchanaburi

 Busem jedeme do 150km vzdáleného Kanchanaburi.Z autobusáku bereme songthaew(10THB),což je vlastně červené taxi s podélně umístěnými lavicemi,do hostelu Sugar Cane House(140THB).Klidné ubytko v bungalovech u řeky.

Kanchanaburi,Museum Železnice smrti

Kanchanaburi,Museum Železnice smrti

Po zabydlení navštívíme muzeum Thajsko-barmské železnice smrti a válečný hřbitov.Jsou zde pohřbeni váleční zajatci,kteří zemřeli během výstavby železnice za 2.světové války.

Kanchanaburi,kokosová zmrzlina

Kanchanaburi,kokosová zmrzlina

Procházka městem s ochutnávkou kokosové zmrzliny.Večerní trhy jsou skvělé.Spousty levného a dobrého jídla až člověk neví,co má ochutnat dřív… Holky si nakupují hadříky.Noční hodiny patřily “zdravému jádru” výpravy.Seznámení s ulicí,kde to za tmy žije.Návštěva baru,kde byly panáky za 10THB.O kus dál “šmolkovice” v pouličním baru na barevném koberci….,a taky první setkání s ladyboyem 🙂


 14.1.neděle

 Železnice smrti,jeskyně Lawa

 V 9h přijíždí včera domluvené red taxi.Bude nás vozit celý den.První zastávkou je 50km vzdálená zastávka Tham Krasae,kudy prochází část trati Death Railway(železnice smrti).My se jdeme projít po kolejích na most a nakouknout do jeskyně s Buddhou.

Tham Krasae,řeka Kwae Noi

Tham Krasae,řeka Kwae Noi

Výhled z mostu na řeku Kwae Noi je nádherný.O víkendech a svátcích tudy jezdí výletní vlak.Vyjíždí ráno ze stanice Bangkok Hua Lamphong a končí v Nam Tok Sai Yok Noi.Odtud se vrací odpoledne zpátky.Na parkovišti u zastávky je spousta stánků s jídlem a suvenýry.

jeskyně Lawa

jeskyně Lawa

Odtud jedeme ke 30km vzdálené jeskyni Lawa.Je součástí NP Sai Yok,takže vstup 300THB.Jeskyně má malý vstupní otvor,ale uvnitř je prostorná s krápníkovou výzdobou.Dlouhá asi 500m a je v ní horko a vlhko.Nemá druhý východ,takže se od konce vracíme stejnou cestou k východu.U pokladny je pouze jeden stánek s občerstvením,s chlazenými kokosy(30THB).Pěšky pokračujeme po prašné cestě k Float House River Kwai.

Float House River Kwai Resort

Float House River Kwai Resort

Luxusní hotel na řece.Luxusní jsou i ceny.Tady si oběd nedáme… Takže jen fotečky a holky si nechají ve vodě na kraji řeky okousat nohy rybičkami gara.

Další v pořadí je Hellfire Pass Memorial Museum.Je postaveno na památku zajatců,kteří za druhé světové války zemřeli při stavbě železnice v tomto průsmyku.Spojeneckým zajatcům trvalo v roce 1943 několik měsíců než se ručně prokopali skálou a položili koleje.Vstup je zdarma a začíná expozicí uvnitř budovy.Potom pokračujeme venkovní trasou po tělese bývalé trati.Celá prohlídka zabere cca dvě až tři hodiny.Následuje pozdní oběd nedaleko vstupu do musea.

Hellfire Pass,železnice smrti

Hellfire Pass,železnice smrti

Poslední dnešní zastávkou je “Most pres řeku Kwai”.Je to takové profláklé místo… Původní dřevěný most již neexistuje.Byl ještě za války zničen bombardováním.Nahradil ho ocelový,který je plný turistů,kdykoliv po něm nejede vlak.Ani známý film se zde netočil a řeku Mae Klong thajská vláda nechala přejmenovat na Kwae Yai,aby se název blížil co nejvíce knize a filmu.Takhle komerčně to zde funguje 🙂 Válečné museum,které stojí nedaleko mostu bylo večer už bohužel zavřené.Dlouhý den zakončujeme společnou večeří na ulici u jednoho z mnoha stánků.

Kanchanaburi,most přes řeku Kwai(Kwae Noi)

Kanchanaburi,most přes řeku Kwai(Kwae Noi)


 15.1.pondělí

NP Erawan

Celodenní výlet k vodopádům Erawan.Je to jedno z TOP míst v Thajsku.Ráno nás vyzvedává stejné red taxi jako včera.Z Kanchanaburi 70km.Vstup 300THB.Je to soustava kaskádových vodopádů a jezírek na sedmi stupních.

NP Erawan,5.vodopád

NP Erawan,5.vodopád

Ve všech se dá volně koupat.Voda je docela teplá.Od třetího vodopádu nahoru by se nemělo sebou nosit jídlo a za pití se vybírá vratná záloha za každou PETku.Ale dnes to nikdo nekontroluje.Asi mají modrý pondělí 🙂

NP Erawan,jezírko pod 2.vodopádem,rybičky gara

NP Erawan,jezírko pod 2.vodopádem,rybičky gara

V jezírkách pod vodopády plavou rybičky gara a jemně okusují kůži na nohách.Koupání je super.Návštěva stála za to!

Kanchanaburi,noční VIP bus do Chiang Mai

Kanchanaburi,noční VIP bus do Chiang Mai

Večer přejíždíme nočním VIP busem do Chiang Mai.Vzdálenost 700km,cena 820THB.V ceně je občerstvení v busu(voda,cola,káva,pišingr) i poukázka na jídlo při půlnoční zastávce.Sedačky luxusní a polohovací.Jsou hodně podobné těm leteckým v byznys třídě. V zadní části je wc.Jedinou vadou na kráse je naplno puštěná klimatizace.Naštěstí stewardka roznáší deky.Zabalujem se do nich až po uši 🙂


 16.1.úterý

 Chiang Mai

Ranní příjezd v 7h.Ubytujem se ve Vide Guesthouse.Následuje dvouhodinová pravá thajská masáž(300THB) v nápravném zařízení od chovankyň,které se tak připravují na návrat do společnosti po skončení výkonu trestu.Nejlépe je přijít hned ráno jako my.Vyfasujeme lístečky s hodinou,kdy na nás přijde řada.Dnes tu není nával a tak všichni začínáme s masáží už v 9h.Převlékneme do volného oblečení podobné kimonu,chovankyně nám umyjí nohy a pak začne masáž.Je to zážitek!  Reportáž o ženské věznici v Objektivu.

Chiang Mai,Wat Inthakhin Sadue Mueang

Chiang Mai,Wat Inthakhin Sadue Mueang

Po obědě si prohlídneme krásný chrám Wat Inthakhin Sadue Mueang s roztomilými soškami a poté berem red taxi k chrámu Wat Phra That Doi Suthep nad město.Na dlouhých schodech stojí několik malých děvčátek v krojích a žebrají.Jejich úkolem je vzbudit co nejvíce lítosti a vytáhnout z turistů co nejvíc peněz… Ty pak předávají rodičům,kteří vše z dálky organizují a pozorují.

Chiang Mai,chrám Wat Phra That Doi Suthep

Chiang Mai,chrám Wat Phra That Doi Suthep

Vstup do chrámu je 30THB,ale bylo tam tolik lidí,že jsme tak nějak prošli zdarma v proudu dalších turistů 🙂 Po prohlídce chrámu si “odpočinem” na trailu kolem vodopádů Sai Yoi a Mon Tha Than v NP Doi Suthep-Pui.Stezka o délce asi 3km není moc udržovaná,místy jsou přes ni popadané stromy.Ale námaha stojí za to.

Chiang Mai,NP Doi Suthep-Pui,vodopád Sai Yoi

Chiang Mai,NP Doi Suthep-Pui,vodopád Sai Yoi

Nakonec vycházíme dole u kempu,kde je i oficiální vstup.Platí se vstupné,ale jelikož jdeme z opačného směru,tak po nás nikdo nic nechce.Odtud je to asi 1km k hlavní silnici.Stopujeme red taxi,ale při smlouvání se nemůžeme dohodnout na ceně.Taxikáři chtějí za odvoz do města to samý jako nahoru ke chrámu.Přitom jedou po prázdnu a ještě to mají z kopce 🙂 Nakonec nás bere až čtvrtý,ve kterém už sedí čtyři mniši.Ale vmáčkneme se a jedeme.

Chiang Mai,večerní trhy

Chiang Mai,večerní trhy

Večer navštěvujem trhy.Plno stánků,plno jídla a plno lidí.Po večeři a nákupech se “zdravý jádro” výpravy odpojuje a tuk-tukem obrazíme několik nočních barů 🙂


17.1.středa

 San Kamphaeng,Botanická zahrada královny Sirikit

Bereme si red taxi na celý den za 1100THB.Na východ od Chiang Mai v oblasti San Kamphaeng postupně navštěvujeme manufaktury na výrobu a zpracování hedvábí,keramiky a papírových slunečníků.

San Kamphaeng,manufaktura na slunečníky

San Kamphaeng,manufaktura na slunečníky

U každé manufaktury je i prodejna,kde lze výrobky zakoupit.Takový showroom pro turisty 🙂 Ale zase proč ne… Následuje oběd v místní vývařovně u silnice,kde turisti na jídlo moc nejezdí.Mají tu pouze jednu polívku,ale výbornou a ve třech „velikostech“:jumbo(50THB),normal(40THB),small(30THB).

Botanická zahrada královny Sirikit

Botanická zahrada královny Sirikit

Asi 30km severozápadně od Chiang Mai se na ploše 6500ha rozkládá Botanická zahrada královny Sirikit.Na její prohlídku je dobré si vyhradit celý den nebo alespoň půl dne.My měli už jen cca 2h do zavírací doby.Ale i tak to stálo za to.Skleníky s kaktusy,orchidejemi,stezka v korunách stromů a další.Vstup 100THB.

Botanická zahrada královny Sirikit

Botanická zahrada královny Sirikit

Večer návštěva nočních trhů.Nákupy,smlouvání,nákupy,smlouvání a půlnoční skvělá polívka na ulici.Pohodička 🙂


18.1.čtvrtek

 Chiang Rai

 V plánu je přejezd busem(250THB) do 190km kolem vzdáleného města Chiang Rai.Ranní busy jsou už bohužel vyprodané,takže pojedem až v 11:30.Pauzu využíváme k procházce a  omrknem vlakové nádraží v Chiang Mai.

Chiang Mai,vlakové nádraží

Chiang Mai,vlakové nádraží

Poté si dopřáváme oběd.Jak jinak než v místní jídelně naproti autobusáku.Společnost nám dělá zdejší kocour,který je na vodítku a zabral si vedlejší stůl.Má z něho výhled na celou jídelnu.Nakonec odjíždíme až v půl jedné,bus měl zpoždění.

Chiang Rai,Wat Rong Khun(White Temple)

Chiang Rai,Wat Rong Khun(White Temple)

Vystupujeme o 13km dřív u chrámu Wat Rong Khun neboli White Temple.Je to magnet pro turisty a je jich tu požehnaně.Vstup je pouhých 50THB.Popisovat chrám slovy ztrácí smysl.Za vše mluví fotografie 🙂 Nezapomínáme ani na prohlídku obrazů a dalších bizarních výtvarných počinů Chalermchaie Kositpipata.

Chiang Rai,Wat Rong Khun(White Temple)

Chiang Rai,Wat Rong Khun(White Temple)

Chiang Rai,Clock Tower

Chiang Rai,Clock Tower

Red taxi nás odveze do Chiang Rai.Ubytování máme v Jansom House.Cena 250THB/os. se snídaní ve 2L pokoji.Večerní procházka městem.Hodinová věž(Clock Tower) uprostřed křižovatky v 19h mění své barvy za vyzvánění zvonu a posléze i tónů hudby.Tato atrakce je sledována početnou skupinou turistů včetně nás.Poté ochutnáváme thajskou grilovanou klobásku sai oua,která je vynikající! Prodává se na váhu.Prodavač(ka) ji nakrájí na kolečka,vloží do sáčku,přidá špejli a dobrou chuť! Následuje návštěva nočního bazaru.Po nákupech a večeři se “zdravý jádro” zdrželo na nočním bazaru u pivka a thajské whisky Hong Tong a poté si “proběhlo” noční město 🙂


 19.1.pátek – 20.1.sobota

 Trek v horách v oblasti Doi Hang,západně od Chiang Rai.

 Po snídani nás vyzvedává svým autem průvodce Ayo(česky mu říkáme Zdeněk),se kterým vyrážíme na výšlap/trek do hor.Ayo má v Chiang Rai turistickou agenturu Parntrek.

Ban Ruammit,průvodce Ayo alias Zdeněk :-)

Ban Ruammit,průvodce Ayo alias Zdeněk 🙂

Náplň následujících dvou dnů:

Plavba loďkou po řece Kok,sloní kemp v Ban Ruammit,rýžová políčka,trek po úzkých stezkách v horách,návštěva vesničky kmene Lisu,vodopád Huay Keaw,čajové plantáže,přespání v horské vesničce v bambusové chatrči kmene Akha,chytání drobných rybek a krabů v potoce,vaření obědu v bambusu a na závěr koupačka v termálním pramenu Ban Phaset.

Cena 2000THB včetně jídla(2 obědy,1 večeře,1 snídaně) a noclehu.Nenáročný a pohodový výlet,který zvládne i ten,kdo není zvyklý příliš chodit,cca 12-15km za den.Ayo a jeho pomocníci nám ukáží jak se z bambusu dá vyrobit skoro cokoliv i jak se dá využít co by zdroj vody,když je žízeň.Seznámí nás s horskými vesničkami,kterými postupně projdeme.Je to příjemná změna oproti dosavadnímu cestování po městech.

Ban Ruammit,projížďka na slonech

Ban Ruammit,projížďka na slonech

oblast Doin Hang,trek v horách

oblast Doin Hang,trek v horách

oblast Doin Hang,trek v horách

oblast Doin Hang,trek v horách

Druhý den se při zpáteční cestě do Chiang Rai za soumraku ještě zastavujeme na čumendu u chrámu Wat Huay Plakang 9 Tier Temple.Vedle stojí velká bílá socha bohyně Kuan Yin-bohyně milosrdenství.

Chiang Rai,Wat Huay Plakang 9 Tier Temple

Chiang Rai,Wat Huay Plakang 9 Tier Temple

Znovu se ubytujem v Jansom House a večer jdem do města,kde je plno…,až šíleně plno lidí… Probíhají tu květinové slavnosti.Je to krása,ale hlava na hlavě.Takže dáme večeři a celkem brzy mizíme na hostel.


21.1.neděle

Road Trip  

1.den: Chiang Rai – Mae Salong

Na Jedyod Road si v půjčovně motorek vyzvedáváme včera domluvené skútry.Jsou to zánovní Hondy 125,automaty.Vypadají hodně nově,žádné omlácené střepy.Cena 3500THB za 5 skútrů.Následující tři dny na nich projezdíme sever Thajska.Po krátkém seznámení se skútry nasazujem helmy a vyjíždíme.Jezdí se vlevo.Jedem nalehko.Velké batohy jsme nechali v úschově v Jansom House,kam se za tři dny zase vrátíme.

Pa Tueng,termální prameny

Pa Tueng,termální prameny

Před městem Mae Chang odbočujem doleva a u horkých pramenů Pa Tueng děláme přestávku.Další zastávka je v “motorestu” Kio Sa Tai View a dopřáváme si oběd.

O kus dál,na křižovatce,je podle mapy policejní kontrolní stanoviště.Takže ti co mají v pořádku doklady(mez.řidičák) jedou vpředu a ostatní vzadu 🙂 Obavy z kontroly se nakonec ukázaly liché… Policajti jen mávají rukou,že máme bez zastavení pokračovat dál.Silnice do městečka Mae Salong stoupá a točí se v serpentinách nahoru.Dříve to tu měla pod palcem drogová mafie.Čile se tu pěstoval mák a produkovalo opium.Dnes se v této oblasti pěstuje a zpracovává káva a čaj.

Mae Chang Luang,sušení kávy

Mae Chang Luang,sušení kávy

Pěšky si procházíme jednu z vesniček,Mae Chang Luang,kde místní obyvatelé suší na sluníčku kávová zrna.Pro zajímavost: 1kg nepražené zrnkové kávy byli místní obyvatelé ochotní prodat za 120THB.Asi by se dala cena usmlouvat i níž…

Mae Chang Luang,třídění bobulí kávy

Mae Chang Luang,třídění bobulí kávy

V centru Mae Salong je to jedno velké tržiště.Ceny jsou obecně nižší než ve velkých městech.Ale benzín je tu dražší a kvalitní věci zdejší regionální produkce jako káva,čaj,ovocná vína mají také svoji cenu.Smlouvat se dá vždycky,ovšem ne vždy domorodci sleví o tolik,kolik by turista čekal.Zvláště jedna starší prodejkyně vína je tvrdá obchodnice a ve smlouvání “drsňačka”.Sleví z ceny opravdu jen minimum.Na druhou stranu nám,devíti farangům,ochotně rozlévá při ochutnávce snad z pěti,šesti lahví.Takže si kšeft užíváme a ona taky.V místním zastrčeném marketu objevujem několik druhů doutníčků místní produkce.Mají je ve velkých krabicích na zemi a za cenu,které nejde odolat 🙂 Balíček 10ks za 10THB.

Jako ubytko volíme Shin Sane Guesthouse(150THB).Je to levné a zároveň čisté.Jen ty stěny jsou tak tenké,že je vše slyšet 🙂

Mae Salong,kavárna

Mae Salong,kavárna

Po ochutnávce vynikající kávy ve zdejší,dá se říct luxusní kavárně,si zajedeme na kopec k pagodě Phra Borommathat Chedi,postavené na počest princezny matky Srinagarindry. Vedle pagody stojí kostel Mother Hall.Je odtud nádherný výhled po okolí.

Mae Salong,Čajová konvička

Mae Salong,Čajová konvička

Poslední dnešní zastávkou je vyhlídková restaurace Maesalong Mountain Home,u které necháváme zaparkované skútry a pěšky vyjdem na vrcholek kopce k obří čajové konvici.Dost dobré! Po návratu na hostel zajdem na véču a koštujem zakoupená ovocná vína.


 22.1.pondělí

 Road Trip  

2.den: Mae Salong – Chiang Saen

 Po deváté startujem skútry.Na benzínce doplníme palivo a první zastávkou je Maesalong Flower Hill Resort.Areál hotelového komplexu umístěný na kopci mezi čajovými plantážemi je volně přístupný.Z terasy je parádní výhled do údolí.O kousek dál je další vyhlídka u Phumaketawan Resortu.

Maesalong Flower Hill Resort,čajové plantáže

Maesalong Flower Hill Resort,čajové plantáže

Za vesnicí Ban Klang děláme zastávku u 101 Tea Plantation.Do haly,kde zpracovávají čaje,exkurze pro turisty nedělají.Tak alespoň ochutnávka čajů v jejich firemní prodejně.Slečna za pultem nám postupně ukazuje jak se zdejší čaje správně připravují a dává nám ochutnávat všemožné druhy.Jsou výborné! Několik balíčků si nakonec koupíme.Dostáváme i množstevní slevu na nákup.A neprohloupíme.I “nečajíčkář” pozná,že kvalita je někde úplně jinde než u obyčejných čajů prodávaných u nás.A navíc je to skvělý suvenýr.

Mae Salong,101 Tea Plantation,ochutnávka čaje

Mae Salong,101 Tea Plantation,ochutnávka čaje

Další občerstvovací zastávkou je restaurace u vesnice Pa Sang.Krásný místečko na břehu říčky Mae Salong.A jedeme dál… Přes Ban Pasang a Ban Mae Khi bez zastávky až do Chiang Saen,města na břehu Mekongu u hranic s Laosem.Na kraji města dáváme oběd a pak vybíráme mezi dvěma ubytkama.Jedno za 100 a druhý za 150THB.Nakonec volíme to dražší,ale lepší a na klidnějším místě.Pěkný a čistý 2L pokoje s příslušenstvím.

Po zabydlení vyrážíme na sever od města,do 10km vzdáleného multimediálního muzea Hall of Opium.Na recepci platíme za vstup 200THB a na arch papíru zapisujeme počet osob a odkud jsme.Evidují tu statistiku návštěvnosti.Muzeum seznamuje návštěvníky s historií pěstování máku,výroby opia a jeho účinků na lidský organismus.Poučné i deprimující zároveň.Ale docela dlouhé…,alespoň pro mě 🙂 Muzeum je obrovské,až bych řekl zbytečně megalomanské.U východu nás čeká minivan,který nás odveze asi půl kilometru k parkovišti,kde máme naše jednostopá přibližovadla.Přímo v centru Chiang Saen je ještě jedno malé museum věnované opiu:212 House of Opium.

Chiang Saen,soutok řek Ruak a Mekong

Chiang Saen,soutok řek Ruak a Mekong

Popojedem 2km zpět na zřejmě nejnavštěvovanější místo Zlatého trojúhelníku.Vyhlídku u chrámu Wat Sam Mum Muang.Z terasy je nádherný výhled na soutok řek Ruak a Mekong.Tvoří hranici mezi Barmou,Thajskem a Laosem.

Chiang Saen,večeře na břehu Mekongu

Chiang Saen,večeře na břehu Mekongu

Vracíme se na hostel,zaparkujem skútry a na večeři se přesunujeme na nábřeží,kde se grilují ryby z Mekongu.Sedíme na zemi na pestrobarevných koberečcích u nízkého dlouhého stolečku.Ryba,salát,rýže,chilli omáčka.Vše je skvělé.Zapíjíme pivem Leo s ledem.Bez ledu by se to teplé pivo nedalo ani vypít.Užíváme si večerní pohodičky.Po večeři na hostelu ještě likvidujeme zásoby vína z minulého dne.


 23.1.úterý

 Road Trip  

3.den: Chiang Saen – Mae Sai/Tachileik – Chiang Rai

 Ráno si zabalíme,popojedem na hlavní ulici,kde si dáme snídani.Jak jinak než polívku a bez zastavení pokračujem 40km dál na sever až do města Mae Sai.Kolem chrámu Wat Tam Pha Chom vyjedeme úzkou silnicí nahoru k bílé soše Buddhy.V nejprudším stoupání do kopce málem přejedeme slepici,která své kuřecí potomstvo vodí přes cestu jakoby se nechumelilo 🙂 Z vyhlídky je vidět Mae Sai i myanmarský Tachileik.

Mae Sai,Wat Tham Pha Chom

Mae Sai,Wat Tham Pha Chom

Sjíždíme dolů a skútry s batohy necháváme na krytém placeném parkovišti za tržnicí.20THB za skútr.Baťůžky máme schované u hlídače grátis.Tady se dělíme…,menší část výpravy(Jurek,Pepa a já) jdeme pěšky do Myanmaru.Ostatní po nákupech.

Hranici tu tvoří řeka Mae Sai a přechod je vlastně na mostě.Musíme odevzdat vyplněný výstupní imigrační lístek z Thajska a vyplnit si zase nový pro Myanmar plus zaplatit 500THB.Není to málo,ale zase kdy se naskytne možnost se sem znovu podívat… Naštěstí celá procedura trvá jen pár minut.Dostáváme vstupní razítko do pasu a jsme v Tachileiku.Tohle povolení platí 15 dní,ale pouze pro návštěvu okresů Tachileik a Kengtung.Jinak je nutné mít klasické vízum.

Pár minut od hraničního přechodu stojí pěkný buddhistický chrám Wat Thai Yai.Je sice částečně v rekonstrukci,ale i tak stojí za prohlídku.A v zadní části dvora jsou WC.

Myanmar,Tachileik Shwedagon Pagoda

Myanmar,Tachileik Shwedagon Pagoda

Shwedagon Pagoda je bohužel obehnaná lešením,které je potažené látkou připomínající zlatou barvu pagody.Aspoň tu není hlava na hlavě a nikdo po nás nechce eventuální vstupné nebo bakšiš  🙂 Před vstupem na dlažbu kolem pagody je nutné se zout.Boty si nosíme raději sebou.Z terasy je fajn vyhlídka na město.Po cca půlhodině odcházíme zpět do centra Tachileiku.

Myanmar,Tachileik,trhy

Myanmar,Tachileik,trhy

Objevujeme menší moderní klimatizovaný market.Jdem si koupit myanmarské pivo.Sotva vlezem dovnitř,hned za námi cupitá mladičká prodavačka s košíkem v ruce,že nám ten nákup bude nosit. Nakonec ten košík nosí prázdný,protože my kupujem jen pivka a k tomu levný cigára u pokladny.Platíme thajskými bahty.Berou je tu všude.I na tržnici.Děvčata(je jich tu pět) v marketu nemají zjevně co na práci a tak nás neustále sledují,culí se a chichotají… Venku otvíráme vychlazený pivka a holky nás nespustí z očí ani přes sklo.Dokonce nám po chvíli donesou plastové sedačky.Vše pro zákazníka.Aby se za chvíli nechtěly vdávat 🙂 Nakonec Jurek na holky mávne,aby se s námi šly vyfotit.Chvíli se stydí,ale pak všechny vyjdou ven a focení klapne na jedničku.

Myanmar,Tachileik,s děvčaty před obchodem

Myanmar,Tachileik,s děvčaty před obchodem

Na tržnici je zboží ještě levnější než v Thajsku.Taky je tu mnohem víc prodejců se značkovými padělky.Hadry,boty,kabelky,brýle.A cigarety tu taky letí…,krabička cca 30-60bahtů,podle druhu.V jednom místě objevujem sklepní obchůdek se vším možným,ale hlavně tu mají myanmarský alkohol.Je strašně levný… Ale protože nevíme,kolik ho můžem přenést přes hranici,držíme se zpátky.Jinak by jsme tu snad nechali veškerou hotovost 🙂 Sedmička rumu,obdoba thajského Sang Som,za 50THB.Malá(suvenýrová) lahvinka 2dcl whisky Glan Master za 20THB.Nakupujem s rozumem a doufáme,že vše přeneseme bez ztráty kytičky.

Na hraničním přechodu vyplňujeme zase imigrační lístky.Zamotáváme lahvinky do mikin,ty malé strkáme do kapes.Kontrolou procházíme bez potíží,ale všímáme si,že prohlídky dělají.Hlavně u těch co mají větší a naplněné batohy.Asi máme štěstí,ze jsme šli jen na lehko.Po obědě a vyzvednutí skútrů jedeme na jih,směr Chiang Rai.

jezero Tham Sao Hin

jezero Tham Sao Hin

Po 15km odbočujeme doprava k jezeru Tham Sao Hin.Krásné místo na odpočinek a relax.Po mostě přes jezero se dá dojít k jeskyni.O pár set metrů vedle je areál chrámu Wat Thampla s opicemi.Ty jsou drzé jak opice 🙂 Banán v odkládací přihrádce na skútru mi jedna ukradla,sotva jsem se vzdálil pár metrů.Nenechávat volně položené drobné věci!

Po hodině odpočinku jedeme dál,aby jsme dojeli do Chiang Rai za světla.Nakonec kvůli dopravní zácpě dojíždíme k půjčovně až za šera.Předávka skútrů proběhla bez problémů.Celkem jsme za tři dny najeli okolo 350km.Po večeři v restauraci vedle Jansom House jdem na kutě.Ráno brzy vstáváme a letíme do Bangkoku.


 24.1.středa

 Přelet do Bangkoku,Trat

 Budíček v 5:00.V půl šesté přijíždí Ayo a veze nás na letiště v Chiang Rai,které je vzdálené od hostelu 10km.Odbavení je na malém terminálu rychlé.V 7:20 odlétáme letadlem Thai Lion Air do Bangkoku.Cena letenky 1045THB včetně odbaveného zavazadla.Za 70minut už přistáváme na letišti Don Mueang.

Chiang Rai,letiště

Chiang Rai,letiště

Obloha v Bangkoku je zamračená a během přesunu na autobusový terminál několikrát sprchne.Z letiště přejíždíme busem A2(30THB) na zastávku Mo Chit,pokračujem zelenou linkou BTS Skytrain(45THB) a vystupujem na stanici Ekkamai,kde je autobusový terminál Eastern.Busem jedeme 6h do Tratu.

Trat,Pop Guesthouse

Trat,Pop Guesthouse

Ubytujem se v Pop Guesthouse.Hostel je v centru,kousek od tržnice.Na ostrov Koh Chang pojedeme až zítra ráno.Jdeme se projít na trhy.Následuje večeře,nákupy.A “zdravý jádro” potom prubne jak to v Tratu v noci žije 🙂


 25.1.čtvrtek

 Koh Chang

přístav Laem Ngop

přístav Laem Ngop

 Ráno jedeme taxíkem do přístavu Laem Ngop.Odkud se trajektem(80THB) dostanem na ostrov Koh Chang do přístavu Dan Khao.Plavba trvá hodinu.Obloha je zatažená,ale neprší.Na břehu stojí pouze jedno red taxi a řidič ukazuje na tabulku s cenami(rozdílné ve dne a v noci),kterou má vyvěšenou na autě a o smlouvání nechce ani slyšet… Mají tu nastavený kartelový ceny 🙁 Tak jedem za jeho cenu.

Koh Chang,bungalovy KP Hunt

Koh Chang,bungalovy KP Hunt

Bungalovy KP Hunt na pláži Khlong Prao.To bude náš “domov” na následující tři noci.Stylové chatrče na kůlech pod kokosovými palmami mají svá nejlepší léta za sebou,ale pro nenáročné batůžkáře dostačující.Je to klidné místo,vzdálené cca 800m od hlavní silnice.To je trochu nevýhodné,když si člověk chce něco koupit nebo zajít na jídlo mimo resort.Ale na druhou stranu chůze je zdravá 🙂

Zabydlíme se a hurá do moře.Po 14 dnech v Thajsku první koupačka.Tedy první v moři.Pláž je téměř prázdná.Dno klesá jen velmi pozvolna.I po 100m ve vodě se dosáhne na dno.V restauračce resortu si dáváme oběd.Zelené a červené curry s rýží.Chtějí za to 120THB,což je dost.Ale až nám to přinesou,tak už víme proč 🙂 Porce je tak obrovská,že by se z ní v pohodě najedli dva.Chuťově ale výborné.

Zbytek dne je pohodička.Koupačka,procházky po pláži apod.Navečer jdeme na hlavní ulici omrknout jak to zde žije.Povečeřet a zjistit,kde nám zítra půjčí skútry na celý den.Rezervaci nikde udělat nechtějí… Prý kdo dřív ráno přijde,ten taky odjede 🙂

U stánku,kde mladá thajka griluje ryby,si dáváme večeři.Ryba podobná mořskému vlku je vynikající(80THB).Při večeři přichází slejvák,ale naštěstí sedíme pod markýzou.Prší s několikaminutovými přestávkami asi do 22h.Pauzu mezi dešťovými přeháňkami využíváme k nákupu Hong Tongu a piveček v 7/11 a popíjíme hezky schovaní.Jsme i trošku víc hluční.Ne kvůli alkoholu v hlavě,ale kvůli tomu,že radíme Standovi,jak správně na dálku přes mobil balit holky…,teda holku… jednu 🙂 Je u toho kopec srandy! A pokračujem v tom i po návratu na ubytko do pozdních hodin…,no…,někteří i do těch ranních 🙂


 26.1.pátek

 Koh Chang

 Ráno si půjčujeme skútry,aby jsme si objeli ostrov.Nejbližší půjčovna je na hlavní silnici,hned vedle benzinky.Čtyři stroje jsou ok,ale Igorovi brzdí jen jedna brzda,takže skútr vrací a jede s Jurkem vybrat někde jiný.Skútry jsou oproti půjčovně v Chiang Rai dost omlácené a třeba já mám nějakou no name značku.Rozdíl oproti Hondě je patrný,jízda je o něčem jiném…,ale jeden den to vydržím a skútr snad taky 🙂

Konečně vyrážíme.Silnice jsou tu nahoru,dolů.Samá serpentina.Cestou se zastavujeme na několika vyhlídkách,ale vše je po včerejším dešti v oparu a fotky nic moc.

Koh Chang,vyhlídka nad White Beach

Koh Chang,vyhlídka nad White Beach

Zastavujeme u kokosové farmy.Majitelé nám ukazují,jak otrhané ořechy zbavují silné slupky a potom nám i několik ořechů srazí z palmy a dají ochutnat.

Delší pauzu děláme až u vesnice Salak Peth,kde je vybudovaná naučná stezka procházející mangrovovým porostem.Mangrovy rostou v místech,kde se mísí slaná voda se sladkou.Je to zajímavé,ale pozor,betonové chodníky už pár let nikdo neudržuje,a je potřeba koukat pod nohy 🙂

Koh Chang,mangrovy

Koh Chang,mangrovy

Krátce se zastavujeme v rybářské vesničce Salak Kok a pokračujem dál… Další přestávku děláme na vyhlídce nad Karang Bay a potom jedem na nejjižnější minipláž ostrova Koh Chang.Je tu památník na francouzsko-thajskou válku,která se odehrála v roce 1941.Samotná plážička není moc čistá,příliv zde po nočním dešti naplavil kde co.Ve vodě plavou malé žahavé medúzky,takže kdo se koupal,ten to od nich schytal 🙂 Mimochodem,staví se tu nový památník a zřejmě restaurace nebo bufet ve tvaru lodi.

Na zpáteční cestě zastavujeme na pláži u Hat Sai Yao Resortu.Ale krom pár bungalovů a jedné restaurace,kde krom pití nic nemají,tu není moc ke koukání.Navíc se přihnaly černý mraky… Ale bouřka naštěstí nepřišla.

Koh Chang,molo u Hat Sai Yao Resortu

Koh Chang,molo u Hat Sai Yao Resortu

V jedné z vesniček,jejíž název už mi vyšuměl z hlavy,se zastavujeme na pozdní oběd.Je tu nějaká slavnost a konají se zde trhy.Dáváme oběd a pak si projdem stánky.Ale nic extra tu není.Tedy krom záchodků evropského stylu zdarma,ty jsou fajn.

Koh Chang,oběd

Koh Chang,oběd

O kousek dál vjíždíme na dlouhé betonové molo Tarnmayom.Při východu a západu slunce to tu musí být nádherné.Romantika 🙂 Nicméně do západu tady čekat nebudeme.

Koh Chang,molo Tarnmayom

Koh Chang,molo Tarnmayom

V Haad Sai Khao zastavujeme u Makra.Zkusíme co tam mají a jaké ceny.Ale je to “globalmakro”.Vesměs zboží z dovozu,nic thajského.Tak ještě navštěvujem Tesco Lotus a potom Big C Market.Tady nakupujem věci,které povezem domů.Hlavně lahvinky s alkoholem.

Nákupy nás pozdržely,takže už je tma jak pytli… Za tmy se moc dobře nejede,ale všichni to zvládáme.Odvezem si nákupy k bungalovům a vracíme se zpět.Předat skútry a jít na něco dobrého k večeři.Ujeli jsme 120km.


 27.1.sobota

 Koh Chang

 Každý vstává jak se mu chce.Část výpravy jede šnorchlovat a zbytek si bude dělat co bude chtít.Třeba chytat lelky 🙂 S Ginou vyrážíme pěšky na hlavní ulici na snídani.Dohánějí nás Jurek s Pepou.Jdem společně na polívku a pak už každý po svých… My jdem pomalou procházkou podél silnice až na 5km vzdálenou vyhlídku Kai Bae.Cestou prohlížíme stánky,co by jsme na zpáteční cestě ještě nakoupili za suvenýry.Průběžně si kupujeme ovoce a fruit shake na doplnění tekutin.Je horko,ale obloha je napůl zatažená.Snad nebude zase pršet.

Když dojdem na vyhlídku,tak se zatáhne ještě trochu víc.Okolní malé ostrovy jsou v mlhavém oparu.Nedá se nic dělat.Ale i tak je to tady hezké.Hlavně červená poštovní schránka je fotogenická!

Koh Chang,Kai Bae View Point

Koh Chang,Kai Bae View Point

Zpátky nakupujeme nějaké hadříky.Smlouváme,ale jen lehce.Řekněme tak na 60-70% původní ceny prodejce.Následují další fruit shake.Ty jsou v Thajsku skvělé a za cenu 25-40THB(dle druhu ovoce).Nemusíme přemýšlet,kolik si jich můžem za den dovolit 🙂

Vracíme se k bungalovu kolem 14h.Jdem se koupat.Dnes je poslední den pobytu,tak ať si to užijeme.Při koupání občas zaslechneme slovenštinu nebo češtinu.Ale obecně vzato,nejvíc sem jezdí asi rusové.Nasvědčují tomu i nápisy v azbuce,které  jsou často umístěné nad těmi anglickými.Po 17h se vrací “potápěči” ze šnorchlování.

Koh Chang,pláž Khlong Prao

Koh Chang,pláž Khlong Prao

K večeři si u stánku s čerstvými rybami vybíráme barracudu(150THB).Člověk si ukáže kterou chce,prodejce ji zbaví hlavy,očistí,naplní zeleninou a hodí na gril.Chvíli to trvá,ale ryba je skvělá.Po návratu se na zahrádce resortu koná u pivka a Hong Tongu závěrečné hodnocení expedice Thajsko 2018 očima účastníků 🙂

Koh Chang,Khlong Prao,západ slunce

Koh Chang,Khlong Prao,západ slunce


28.1.neděle

 Cesta do Bangkoku

 Ráno v 9h přijíždí objednaný minivan,který nás odveze až na letiště Suvarnabhumi.Je nás devět,takže to po rozpočítání na osobu vyjde mnohem levněji než kdyby jsme kupovali jízdenky jednotlivě:zvlášť taxi,trajekt,bus Trat-Bangkok a další taxi nebo MHD na letiště.Je to i pohodlnější a bez přestupování.Cena 2800THB za celý minivan.

trajekt Koh Chang - Laem Ngop

trajekt Koh Chang – Laem Ngop

Cesta ubíhá bez problémů.Jedna zastávka na WC a jedna pozdější na oběd.Na letišti jsme už něco po 16h.Ale raději dřív než později.Utrácíme zbývající bahty a čekáme až Qatar Airlines otevřou přepážky k odbavení našeho letu.Potom se odlétající část výpravy loučí s Jurkem a Standou,kteří v Thajsku ještě zůstávají.


29.1.pondělí

Praha

Noční přestup v Dohá proběhl bez potíží.Nikdo se na velkém letišti neztratil 😛 Ráno přistáváme v Praze.A je tu ZIMA!


Moje(subjektivní) hodnocení Thajska očima turisty,který zde byl poprvé:

O Thajsku je toho na netu popsáno mnoho.Tato země je v posledních letech jedna z TOP destinací v Asii,kam přijíždí rok od roku víc turistů ze všech částí světa.A thajci toho využívají.Je to pro-turistická země.Ubytování,doprava,půjčovny,jídlo,pití,thajky…,nic není problém.Záleží na každém co si vybere a kolik je za to ochoten zaplatit.Na jednu stranu je tu levněji než v ČR…,na druhou stranu se člověk nemusí omezovat a obvykle ty peníze stejně utratí 🙂

Sever(u hranic s Myanmarem) je přibližně dvakrát až třikrát levnější než turistický jih a ostrovy.Je to poznat na ceně ubytování,jídla a třeba i oblečení.Kde není téměř žádný rozdíl v cenách je řetězec obchodů 7/11.Tam se ceny lišili minimálně.Vůbec 7/11 je taková jistota.Cokoliv člověk zapomene,tak si zakoupí zde.A většinou levněji než u nás.

Smlouvá se téměř všude,krom kamenných obchodů,restaurací nebo tam,kde mají napsané fixní ceny.Ne vždy thajci ustoupí z původní ceny.Záleží na různých okolnostech:blízká (ne)konkurence,(ne)turistická oblast,jestli je ráno nebo večer(ubytko) atd.Velkou výhodou je znalost místních poměrů,zvyklostí a cen.Což Jurek měl v malíčku a často vyjednal nižší cenu než byla ta běžná.Při více lidech se smlouvá líp než když člověk je sám nebo jen ve dvou(ubytko,taxi).Ale jak se říká všeho s mírou… Někdy se na trzích stalo,že u zboží,které bylo ojedinělé(ruční výroba),třeba jen jeden,max.dva stánky na celém trhu,nechtěli prodejci moc slevovat.Byli si vědomi,že jejich zboží není na každém rohu a cenu podle toho nastavovali.A když jsme jejich cenu hodně podstřelili,tak už nechtěli ve smlouvání dál pokračovat a raději neprodali… Měli hranici pod kterou nešli! Oni prostě ví,že turisti peníze mají a na druhou stranu i prodejci musí být z něčeho živi.A je fakt,že třeba mě to smlouvání chvíli bavilo a pak u pátého,šestého stánku mě to bavit přestalo…,a raději jsem už nic dalšího nekupoval a nechal to třeba na další den.

Jídlo je v Thajsku jedním slovem skvělé a na ulici levné.Chodit na jídlo a ochutnávat tady prostě baví,alespoň já si to užil.Co oblast,vývařovna,jídelna,stánek tak i když třeba název jídla stejný,tak ve finále bylo jídlo trošku chuťově jiné.Každý to vařil tak nějak po svém 🙂 Když už jsme někdy zabloudili do restauračky,tak do místní,kam chodili thajci nebo jsme si něco dali v restauraci ubytka.Ve velkých městech jako je Bangkok,Chiang Mai,Chiang Rai nebo Trat fungují pouliční stánky s jídlem celou noc.Co se týče kvality a hygieny,tak z jídla ani pití mě nikdy špatně nebylo.Ani střevní potíže mě nepostihli.Vodu jsem pil balenou z obchodu nebo z automatu.V Kanchanaburi a v Chiang Mai byl automat na vodu kousek od ubytka a 1l pitné vody stál 1THB.Na druhou stranu je potřeba říct,že v Bangkoku a v Ayutthaye jsem viděl běhat potkany na trzích pod nohama i za bílého dne… Ne že bych jich byly vidět desítky,ale dva nebo tři nebyl problém zahlédnout a nedej bože ucítit jak se některý otřel o holou nohu v sandálech 🙂

Celkově vzato je Thajsko z pohledu turisty moc fajn.Vše je víceméně na dosah ruky:obchody,doprava,jídlo,půjčovny kol a motorek,cestovní agentury,směnárny atd.Působí to hrozně pohodlně a člověk si na lenivost rychle přivyká 🙂

Expedice po Thajsku byla vlastně taková „poznávačka“,kdy se člověk seznámil s Thajskem jako takovým.Udělal si obrázek jak to tady funguje… Mě Thajsko příjemně překvapilo a užil jsem si fajn dovču v prima kolektivu.


                                                          Praktické info:

 Směnárny:

Letiště Bangkok Suvarnabhumi   1€ = 36,04THB

Bangkok,u královského paláce     1€ = 37,84THB

Chiang Rai,nedaleko trhů.             1€ = 38,90THB

ostrov Koh Chang                            1€ = 38,40THB

Většina směnáren nabízí za bankovky(dolary,libry,eura) větší nominální hodnoty(obvykle 20 a vyšší) lepší kurz.Ceny uváděné v cestopisu jsou za osobu,pokud není uvedeno jinak.Tam,kde cena uvedená není,tak si ji prostě nepamatuju… Stáří 🙂


Účastníci:Jurek(průvodce),Daniela,Jana,Regina,Igor,Pepa,Standa,Štěpán,Vlasta.

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Thajsko | Štítky: , , , | Napsat komentář

CESTA PO UKRAJINĚ (NE)JEN ZA PIVEM 2018

          

           CESTA PO UKRAJINĚ (NE)JEN ZA PIVEM

                                                2018

 

Úvodem:

Cestu po Ukrajině jsme plánovali od loňského roku.Vlastně už po návratu z Bosny a Hercegoviny.Chtěli jsme ji pojmout jako poznávačku na pohodu s ochutnávkou pivečka a návštěvou pivovarů.Zvolili jsme pozemní dopravu vlaky a autobusy.Což bylo časově náročnější,ale zase jsme se dostali do kontaktu s místními lidmi.


Trasa:

Přerov-Bohumín-Katovice-Přemyšl-Lvov-Luck-Klevan-Rivne-Kyjev-Kamenec Podolský-Černovice-Sučava-Kluž-Püspöklanady-Budapešť-Brno: cca 3100km.


24.5.čtvrtek

Vlak

Přerov                                 19:23        R 843

Bohumín            20:33     21:43       Os 2810

Katovice             23:32

V Přerově ve vlaku si dáváme uvítací kalíšek a pivko.Začátek cesty je pohodový a bavíme se o itineráři naší cesty.Vystupujeme v Bohumíně a protože máme hodinku času,jdem na pivko do City Café.Čepují tu Ostravar 12° a je překvapivě pitelný.Čekali jsme horší kvalitu. Dáváme každý dva kousky a vracíme se na nádr.

Soupravou společnosti Koleje Dolnoslaskie,která má své nejlepší roky za sebou, jedeme do Katovic.Schválně volíme osobák.Budeme o hodinu méně čekat v Katovicích a zároveň se vyhneme placení povinné rezervace,která se platí v EC 100 Moravia.Jsme na začátku a už ukrutně lakotíme :mrgreen: Cesta proběhla na pohodu.V Katovicích trávíme zbývající čas do odjezdu rychlíku směr Přemyšl ve vestibulu u kafíčka ve fast foodu.V půl jedné nás slušně vykazují ven kvůli zavírací době.

Katovice,vestibul nádraží

Katovice,vestibul nádraží


25.5.pátek

Vlak

Katovice                             0:59     TLK63170

Přemyšl               6:59     15:45     IC 705

Lvov                   18:55

Po noční jízdě v zaplněném rychlíku vystupujem v Přemyšlu.Bágly dáváme do úschovní skříňky ve vestibulu(14PNL).Docela byl problém proměnit bankovky na mince.Musel jsem nakonec vystát frontu u jediné otevřené pokladny.V nádražním bufetu,ani v okolních krámech nechtěli rozměňovat.

Přemyšl,muzeum zvonů a dýmek

Přemyšl,muzeum zvonů a dýmek

Přemyšl je historické město v polské Haliči u ukrajinských hranic,známé rozsáhlým opevněním a muzeem dýmek a zvonů.Tady na vás dýchne monarchistická atmosféra Rakouska-Uherska.Prohlídku začínáme na náměstí,kde je fontána a socha papeže Jana Pavla II.

Vedle fontány stojí bývalá zvonice.Zde je muzeum dýmek a zvonů.Pokračujeme na Rynek s další fontánou s medvědem,který je i ve znaku města.Kousek dál fotíme Švejkovu lavičku.Ve skutečnosti je to muniční bedna na které Švejk sedí a vedle má svoji sošku i stájový pinč 🙂 O kousek dál je historická budova bývalé pošty.

Přemyšl,Rynek

Přemyšl,Rynek

Přemyšl,Švejk a stájový pinč :-)

Přemyšl,Švejk a stájový pinč 🙂

Přemyšl,zámek

Přemyšl,zámek

Z Rynku jdeme po schodech nahoru ke katedrále sv.Jana Křtitele.Z její zvonice je pěkný výhled na město,ale v osm ráno je ještě zavřená.Odtud je to už jen kousek ke Kazimírovu zámku.K němu přiléhá rozsáhlý park,kterým přicházíme ke Třem křížům.Zde stála jedna z mnoha pevnůstek,které byly součástí pevnostního pásma jímž byl Přemyšl obehnán.Pokračujeme nahoru kolem lyžařského areálu se sedačkovou lanovkou na vrchol hory Zniesienie.V roce 2000 zde byl postaven 22m vysoký kříž Zawierzenia se sochou Ježíše Krista.

Přemyšl,Kříž Zawierzenia

Přemyšl,Kříž Zawierzenia

Přemyšl,Fort XVI Zniesienie

Přemyšl,Fort XVI Zniesienie

Za křížem je malý amfiteátr a pozůstatky pevnosti Zniesienie.Asi 400m dál se tyčí Tatarský kopec.Odtud jsou nádherné výhledy na všechny světové strany.Pod kopcem je zbudován pěkný turistický přístřešek.

Přemyšl,Tatarský kopec

Přemyšl,Tatarský kopec

Přemyšl,výhled z Tatarského kopce

Přemyšl,výhled z Tatarského kopce

Vracíme se zpět do starého centra města.Fotíme si klášter bosých karmelitánů se zvonicí a vedlejší řeckokatolickou katedrálu.U jednoho ze stánků si kupujeme občerstvení.Hot-dog se zeleninou a pokračujeme k řece San.Opět několik snímků a přecházíme po Kamenném mostě k tržišti.

Přemyšl,Kamenný most

Přemyšl,Kamenný most

Tady objevujeme malou zastrčenou knajpu Karo-2.Vlezem dovnitř a dáváme si pivo.Na čepu je pouze jedna značka:Lezajsk.Je to strašná břečka,brrr… U nás by ta tekutina byla vhodná maximálně do ostřikovače.Ale jiný kraj,jiné chutě.Občas se jako turisti musíme při ochutnávce obětovat 😎

Přemyšl,pivnice Karo-2

Přemyšl,pivnice Karo-2

Na poslední chvíli se rozhodujeme,že zkusíme jet do Lvova už ve 13:45 místo plánovaných 15:45.V nádraží úschovně vyzvedáváme batohy a rychle spěcháme na 4.perón.Je pár minut do odjezdu.Peróny tu mají trochu zmatečně označené a jako naschvál řemeslníci zrovna montují nové cedulky.Nejdřív se musí podchodem na 3.perón a z něho jít do dalšího podchodu a pak na 4.perón,který je od zbývajících nástupišť oddělen plotem.Tady na kolejích širokého rozchodu už stojí souprava Hyundai Rotem ukrajinských železnic.

Přemyšl,Hyundai Rotem

Přemyšl,Hyundai Rotem

Ve spěchu zapomínáme,že vlak je celej povinně místenkovej.Jsme bez šance… Ukrajinské konduktérky dělají kontrolu už venku a nikoho bez rezervace do vlaku nepustí.No nic,vracíme se do kasy a kupujeme místenky na další spoj v 15:45.

Přemyšl,nádraží

Přemyšl,nádraží

Dvouhodinovou pauzu využíváme k návštěvě pubu Finejza za autobusovým nádražím ke kterému se dá projít podchodem.Sedíme na zahrádce u chodníku,koukáme na hezké i méně hezké polky a popíjíme světlé pivko Warka.Je o kapku lepší než to minulé,ale ne o moc.

Přemyšl,pivnice u autobusáku

Přemyšl,pivnice u autobusáku

V 15:35 nastupujem do vlaku a za “odměnu”,že jsme nejeli dřívějším spojem,sedíme obklopeni anglickými fanoušky Liverpoolu,kteří jedou do Kyjeva na finále Ligy mistrů.Mezi nimi koluje láhev whisky a neustále hulákají svoje popěvky.Tak si ze svých skromných zásob dáváme taky po kalíšku.Mezitím vlak zastavil na hranicích a nastoupili ukrajinští pasováci a celníci ke kontrole.U Petra jeden z nich zahlídl placatku a protože se ve vlaku na Ukrajině nesmí popíjet alkohol,tak dělal dusno.Ale nakonec to skončilo bez pokuty i bez úplatku 🙂 Anglánů,kteří očividně pod vlivem byli,si kupodivu nikdo nevšímal…

Vystupujeme ve Lvově a hned jsme zamířili do komnat vidpočinku v patře hlavní budovy,kde jsme spali při návštěvě Lvova před dvěma lety.Ale byli jsme nepříjemně překvapeni nárůstem ceny.Za lůžko v obyčejném 4L pokoji chtěli 350UAH/os.Předloni jsme platili v 3L apartmánu 170UAH/os.Jdem to zkusit jinam.

Nějaké adresy hostelů poblíž vokzalu máme v záloze.V hostelu Lubin mají plno.Ale na další ulici Storoženka nacházíme Hotel One Eight.Mají volný 2L pokoj s příslušenstvím za 500UAH.Bereme.Pokoj pěkný a čistý.Wi-fi jede taky dobře.Nezdržujeme se a vyrážíme do města.

Chceme zajít někam na véču a zastavit se v pubu u Veselého mnicha na Starém rynku na pivko a vodečku.Ale moc se nedaří najít nějakou fajn zahrádku… A když už to vypadá,že máme štěstí,tak jsou ceny dost nadsazené.A ještě k naší smůle je pub u Veselého mnicha trvale uzavřen.Škoda.Dva roky zpět jsme tu fajnově poseděli na pivku a chtěli jsme si to zopakovat.Nakonec bereme zavděk pizzerií nedaleko kostela sv.Olgy a Alžběty.Kolem půlnoci se vracíme na hotel.


26.5.sobota

Bus

Lvov                               11:25

Luck             15:00

V 9h odcházíme z hotelu a od vokzalu se busem č.10 přesunujem na centralnyj avtovokzal ve Lvově.To je přibližně 8km na ulici Stryiskaja.Platíme 5UAH/os.

Lvov,bus do Lucku

Lvov,bus do Lucku

V kase kupujeme jízdenky do Lucku(142UAH/os).Čeká nás 150km starým neklimatizovaným mercedesem,který má okna napevno a větrání je zajištěno jen dvěmi stropními okýnky.Je v něm pouze 20 sedadel,ale 26 lidí s kufry,balíky plus naše batohy se vešly.Pauzu do odjezdu využíváme k občerstvení.Kupujeme si kebab v tortile.V 11:25 vyjíždíme.Přibližně v polovině cesty je jedna občerstvovací zastávka,kde si kupujeme litrovku vychlazeného kvasu.Na žízeň lepší než sladká cola nebo mizerné pivo.Konečně po 3,5h vystupujeme v Lucku.

Luck je hlavní město volyňské oblasti s dlouhou historií,má přes 200tis.obyvatel a zdejší hrad je na 200 hřivnové bankovce.Prvotní je najít ubytko a to celkem rychle,ať máme co nejvíc času na prohlídku města.Máme dva tipy na levné hostely poblíž starého města.Nadchodem přecházíme nad kolejemi vokzalu.

Luck,most spojující avtovokzal a vokzal

Luck,most spojující avtovokzal a vokzal

Luck,vokzal

Luck,vokzal

Před budovou vokzalu je zastávka městské dopravy.Nastupujeme do trolejbusu č.4.Jízdenka se kupuje u průvodčí a stojí pouhé 2UAH.Vystupujeme u Sofa hostelu,který je od historického města co by kamenem dohodil.Dvě postele v 6L pokoji mají volné,tak to berem(120UAH/os).Je to byt 2+1 v patře,upravený na minihostel s celkem 12 lůžky(6 v každém pokoji).Jeho majitelka je zároveň recepční i děžurnaja.Funguje to tak,že ona spí na chodbě na gauči a vše ostatní(kuchyň,sprcha,wc) je sdílené.Na jednu noc se to dá,ale na delší dobu nedoporučuji.Jo a wi-fi tu jela celkem slušně.

Po zaplacení noclehu vyrážíme hned na prohlídku starého města.Luteránský kostel,klášter dominikánů,klášter brigitek,katedrála sv.Petra a Pavla,Lucký hrad.

Luck,katedrála sv.Petra a Pavla

Luck,katedrála sv.Petra a Pavla

Luck,klášter dominikánů

Luck,klášter dominikánů

Luck,Lubartův hrad

Luck,Lubartův hrad

Lucký hrad založil ve 14.století litevský kníže Lubart.Proto se používá jak název Lucký tak i Lubartův.Je v něm umístěné muzeum zvonů a muzeum starých knih.Návštěvu hradu určitě doporučuji! Vstup je pouhých 20UAH.Za povšimnutí také stojí,že ve starém městě mají na ulicích parádní koše a víka kanálů se znakem města.Zatím je tu nikdo nekrade 🙂

Historie bylo dost,hlad je sviňa a žízeň ještě větší 🙂 Míříme do pivovaru Zeman,který zde v roce 1888 založil Čech Václav Zeman.Těšíme se konečně na pořádný pivo!

Luck,OC Promin

Luck,OC Promin

Luck,znak pivovaru Zeman

Luck,znak pivovaru Zeman

Trolejbusem popojedem na největší bulvár v Lucku s OC Promin.Odtud je to k pivovaru cca 300m.Vítá nás velká cedule s nápisem Zeman.Za ní stojí pivní bar Zeman.Venku je dřevěná krytá zahrádka s oddělenými boxy.Uvnitř budovy jsou dvě místnosti se stoly,výčep a minikuchyňka.Stojí tu spousta místních,kteří si zde chodí pro pivo do PETek.Necháme si natočit do půllitrů světlé nefiltrované(18UAH),bereme si nápojový a jídelní lístek v jednom,abychom si ho v klidu pročetli.Mají tu jednoduché pochutiny k pivu.Vybíráme mysliveckou klobásu s pečenými bramborami s česnekem(32UAH).K tomu další pivo,tentokrát tmavé.Po tmavém následuje opět světlé a k tomu zkoušíme sušené okouny(7UAH),kteří visí na šňůře nad výčepem.

Luck,pivní bar Zeman

Luck,pivní bar Zeman

Jí se vlastně jen ta troška masa na páteři. Je to spíše zábava k pivu než pochutina 🙂 S dalším pivkem se přesunujem na venkovní zahrádku,kde se může kouřit.Kuřáci nejsme,ale protože jsem dovezl z lednové návštěvy Thajska vzorky doutníčků,tak je nyní vhodná příležitost je vyzkoušet.Člověk může občas zhřešit.Krásný počasí,dobrý pivko = těžká pohodička!

Luck,pivovar Zeman

Luck,pivovar Zeman

Chytli jsme slinu a z pivního baru zamíříme k pár metrů vzdálené restauraci Zeman,která je trochu skrytá vlevo od brány pivovaru.Už na první pohled je jasné,že tady to bude poněkud dražší záležitost.Sedáme si na zahrádce do boxu a u stylově oblečené servírky(kroj alá bavorsko) objednáváme pšeničné nefiltrované pivo(22UAH) a dostáváme jídelní lístek.Vybíráme si velké 400g studené prkýnko s několika druhy sýrů,masa,šunky a zeleniny(122UAH) a soljanku s hovězím masem(49UAH).Jídlo je bez chybičky a pivko výborné.Ještě jedno nefiltrované a protože už je pár minut po zavíračce,servírka přináší účet.Necháváme 350UAH.Byli jsme opravdu spokojeni.

Luck,restaurace Zeman

Luck,restaurace Zeman

Luck,restaurace Zeman

Luck,restaurace Zeman

Pěšky zamíříme na hostel.Dáváme sprchu a jdem chrnět.Ráno se od majitelky dovídáme,že s námi v noci několikrát musela třepat,že si spolunocležníci stěžovali,že chrápeme.No…,neměli pro pivní kulturu pochopení  😆

Nestihli jsme Central park s dětskou úzkokolejnou železnicí,která jezdí o víkendech (11-16:30h),Dům chimér,Military muzeum,Volyňské muzeum.Luck je zajímavé město a je tu spousta věcí k vidění.


27.5.neděle

Bus

Luck                                   10:55

Klevan              12:20       17:00

Rovno              18:00

V půl deváté odcházíme z hostelu.Jdeme pěšky až na avtovokzal,aby jsme si prohlédli i modernější část města.V ulici Lesji Ukrajinky stojí Švejkova restaurace i s jeho sochou,ale působí až moc komerčně turisticky.Před divadlem fotíme sochu Lesji Ukrajinky,ukrajinské spisovatelky z přelomu 19 a 20.století.

Luck,Švejkova restaurace

Luck,Švejkova restaurace

Luck,Lesja Ukrajinka

Luck,Lesja Ukrajinka

U ortodoxní katedrály je spousta lidí.Na Ukrajině se tuto neděli a pondělí slaví Svatodušní svátky.Po necelých 4km jsme na avtovokzalu.V těsné blízkosti stojí veliká tržnice,která je ovšem přes svátky zavřená.V kase kupujeme jízdenky(38UAH) na autobus do Klevanu.Tentokrát jedeme v obstarožním Isuzu.Pocitově je svezení v něm lepší než v mercedesu.Okýnka jdou otevřít a i místa na nohy je víc.

Klevan

Klevan

Za hodinu vystupujem na hlavní ulici v Klevanu nedaleko modrého pravoslavného kostela Narození Krista.I zde probíhá mše.My jdem po cestě dál,ke Klevanskému zámku.

Klevan,zámek

Klevan,zámek

Původně hrad,postavený v 15.století polským knížetem Czartoryjskim,měl chránit brod přes řeku Stubla.V 17.století poškozen nájezdy Tatarů.Poté měl několik dalších majitelů:jezuité,car Alexandr II.,řeckokatolická církev.Ve 20.století zde bylo nápravné zařízení.V roce 1992 vyhořel.Od té doby chátrá…

Klevan,zámek

Klevan,zámek

Vyasfaltované nádvoří zarůstá trávou a keři.Je plné skla z rozbitých lahví.Asi to bude záliba místní omladiny:vypít a rozbít.Dnes už je ze zámku pouze ruina bez střechy s propadajícími stropy.Nicméně kouzlo stále má 🙂 Na trávě u jednoho ze sklepů na nádvoří si děláme obědovou siestu.A sledujeme,že sem stále chodí návštěvníci.Nejsme jediní.Jsou tu i celé rodinky s dětmi.

Klevan,vokzal

Klevan,vokzal

Přesunujem se na zastávku busu a za 3UAH se svezeme k vokzalu.Klevan je hodně roztahaný město.Od zámku k vokzalu je to skoro 5km.Uděláme pár fotek a pěšky jdem k Tunelu lásky (Тунел кохання).Údajně nejromantičtější místo na Ukrajině.Nachází se na železniční vlečce Klevan – Orzhiv.

Klevan,Tunel lásky

Klevan,Tunel lásky

Klevan,Tunel lásky

Klevan,Tunel lásky

Ve všední dny tu nepravidelně jezdí motorová lokomotiva s vagóny dřeva.O víkendech a svátcích je tu plno zamilovaných.Když se prý zamilované páry projdou celým Tunelem lásky,tak se jim splní co si přejí 🙂 Okolo jsou stánky se suvenýry a také bufet s rozestavěnou zahrádkou.Kousek se tunelem projdem,nafotíme pár fotek.Zajímavé,ale zase tak moc atraktivní nám to nepřijde… Obzvlášť,když na nás začnou útočit komáři.A je jich tu fakt požehnaně 👿 Kolem se v lese nachází spousta bažin a tůní.V bufetu dáváme vyhlazené pivko a coca-colu.Chvíli posedíme,ale krom zástupů ukrajinců se tu nic zajímavého neděje.Vracíme se do centra Klevanu.

Přijdem na jakési náměstíčko(spíše širší silnici),kde čekáme na první bus do Rovna.Podle jedné z místních bábušek jezdí bus často.JŘ samozřejmě na zastávce žádný není.Jinak tu zdechl pes… Jedinou atrakcí je pojízdný bar upravený ze starého Barkasu.

Klevan,pojízdný bar

Klevan,pojízdný bar

Po půlhodině čekání bus přijíždí.Za hodinku vystupujeme u vokzalu v Rovnu.Jdem si hned koupit jízdenky na noční vlak do Kyjeva.Jenže máme smůlu.Jsou svátky a vlak je vyprodán.Tak kupujeme na zítřek s odjezdem 13:22.Škoda.Takhle nám zbyde na Kyjev jen jeden den.Nicméně i to špatné je na něco dobré.Seženem ubytko a večer vyrazíme do zdejšího minipivovaru Kant.V nádražním bufetu chytám mizernou wi-fi a zabukuju pokoj v hotelu Forsage(440UAH).K hotelu je to cca 1,3km.Je ale “šikovně” schován za benzinkou a najdem ho až s pomocí jednoho ochotného domorodce.

Trošku problém při placení kartou.Recepční to,zdá se,dělala poprvé  😯 Ale podařilo se a bydlíme.Pokoj luxusní,se vším příslušenstvím,včetně tří ručníků pro každého,převázaných mašlí v barvě pokoje.Zpětně musíme říct,že tohle bylo nejlepší ubytko na Ukrajině.Paráda! Dáváme sprchu a pak hned do města.

Rovno,restaurace a minipivovar Kant

Rovno,restaurace a minipivovar Kant

Rovno,restaurace a minipivovar Kant

Rovno,restaurace a minipivovar Kant

Restaurace a minipivovar Kant stojí na rohu ulic Kopernyka a Soborna.Pro obyčejné ukrajince je to nóbl podnik.Ceny jsou tu víceméně jako u nás.Vyzkoušíme několik ALE speciálů.Tedy spíš Petr,já tyhle svrchně kvašené vícestupňové speciály moc nemusím… Mám radši spodně kvašenou klasiku.Bohužel zrovna tohle pivo nemají na čepu.Navíc můj žaludek je dnes nějak z formy.Takže se spokojím s jedním Single Hop IPA 100 a ostatní otestuje Petr.Všechna piva stojí 36UAH za 0,5l.Postupně vyzkouší americké pšeničné,India Pale Ale a stejně jako já,Single Hop IPA 100.Piva tu dělají výborná,ale spíše na vyzkoušení a ochutnání.Není to tu na takové to klasické chození na pár piv.Kromě nás je v podniku jen pár lidí.Tipl bych,že je obsazeno tak 5% celkové kapacity 🙂

Rovno,restaurace a minipivovar Kant

Rovno,restaurace a minipivovar Kant

Na jídlo zkoušíme borč a rovenskou masovou polívku.Oboje za stejnou cenu 50UAH.Porce jsou to pořádné! Servírované v kameninových miskách s vespod zapáleným ohřevem.Chutnají výborně.Během večeře využívám wi-fi a bukuju ubytko na další noc v Kyjevě.A pro jistotu také kupuji přes mobilní aplikaci Railway tickets lehátka(102UAH/os.) na úterní noční vlak Kyjev – Kamenec Podolský.Co kdyby byl zase vyprodán… Po zaplacení ještě Petr prohodí pár slov s výčepním a věnuje mu několik pivních tácků,které sebou vozí pro strýčka příhodu.Nočním městem se pěšky vracíme na hotel.


28.5.pondělí

Vlak

Rovno                             13:22

Kyjev              19:57

Ráno odcházíme před devátou z hotelu.Je sice svátek,ale obchody s potravinami jsou otevřené.U vokzalu kupujeme v magazinu žitný chleba 500g(10UAH),čokoládové sušenky Roshen(18UAH) a vodku Nemiroff s medem a feferonkami 0,5l(93UAH).Za rohem u okýnka kavárny prodávají café to go,tak bereme střední „americano“ s mlékem(15UAH).Přejdeme po mostě řeku Usťju,v parku si sedáme u řeky a kozumujeme kafíčko se sušenkami.Pozorujeme kachní rodinku.

Rovno,bulvár Nezávislosti,fontána a my :-)

Rovno,bulvár Nezávislosti,fontána a my 🙂

Rovno,pomník Tarase Ševčenka

Rovno,pomník Tarase Ševčenka

Pomalu procházíme po širokém prospektu Míru až na bulvár Nezávislosti s fontánami a kinem.Kolem Voznesenského chrámu zamíříme do parku s jezerem.Mají tady galerii kovových soch pod otevřeným nebem.

Rovno,park s kovovými sochami

Rovno,park s kovovými sochami

Rovno,jezero v parku

Rovno,jezero v parku

Rovno,krokodýl v Hidroparku

Rovno,krokodýl v Hidroparku

Odtud zamíříme přes lávku do Hidroparku,kde si na břehu jezera fotíme krokodýla 🙂 Potom se vracíme zpátky na vokzal.Blíží se doba oběda.Jdem do nádražní hospůdky Dorozhnoe.Je to taková místní jídelna za místní ceny.Beru si kuřecí stehno a k tomu pečené brambory ve slupce s česnekem a koprem.Brambory jsou čerstvě vytažené z trouby.Zrovna je prodavačka donesla z kuchyně.Je to mňamka.Petr si říká také o pečené brambory a k tomu vepřová játra s cibulkou.Cena byla,tuším,kolem 80UAH za jedno jídlo.

Ve 13:20 přijíždí k prvnímu perónu vlak do Kyjeva.Máme místenky do vagónu č.13.Vozy nejsou očíslované,takže letíme směrem dozadu,aby jsme zjistili,že poslední vůz je jako č.1 a letíme podél vlaku zase dopředu… V naší třináctce je to poslední deváté kupé.

Sedí tu pouze jedna slečna/mladá paní.A sotva se začneme bavit česky,tak se hned česko-ukrajinsky ptá,jestli jsme češi.Má radost,když odpovíme ano.Dáváme se do řeči.Ukrajinka se jmenuje Anna a jede od rodičů z Kovelu do Kyjeva,kde zatím bydlí.Učí se česky(na stolku má učebnici a ukrajinsko-český slovník),protože její manžel,který pochází z Běloruska pracuje v Chomutově a ona se chce odstěhovat za ním.Najít si práci a zůstat v Česku natrvalo.Česky mluví docela obstojně,jen jí ještě chybí větší slovní zásoba a bojuje se skloňováním.Sama říká,že nejvíc problémů ji dělá písmenko ř.Během šestihodinové cesty proberem poměry na Ukrajině i v Česku.Je dost otevřená a dovídáme se spousty zajímavých věcí jak o životě na Ukrajině,tak o jejím pohledu na život u nás(několikrát už v Česku byla za manželem).Cesta vlakem uběhne docela rychle a ve 20h vystupujeme v Kyjevě.

Kyjev,Polzunova třída

Kyjev,Polzunova třída

Jdem rovnou do hostelu Best4Rest.Je asi kilometr od vokzalu.2L pokoj za 440UAH.Na fotkách a podle popisu vypadal hostel líp než ve skutečnosti.Je to hostel v suterénu paneláku s nepřehledně rozmístěným uspořádáním.Ale spíme tu jen jednu noc,takže to dáme.Ubytujem se a jdeme na véču do jídelny Puzata Hata naproti vokzalu.

Kyjev,jídelna Puzata Hata

Kyjev,jídelna Puzata Hata

Otevřeno mají do 23h.Za boršč,šašlik,brambory a zeleninový salát 103UAH.Není to žádný kulinářský hit,ale člověk se celkem dobře nají.A není tu wi-fi.Nejspíše proto,aby tu lidi neblokovali dlouhým vysedáváním místa.Najíst a odejít.Ale co je fajnová vychytávka,že u vstupu jsou umyvadla s tekoucí vodou,mýdlem a sušáky.Po jídle se jdem krátce projít po blízkém okolí.Zastavujem v supermarketu nakoupit pár věcí.Ještě zjišťujeme,kde přesně a jak funguje úschovna zavazadel na vokzale.Pak už jdem rovnou na hostel,aby jsme brzy ráno mohli vyrazit na prohlídku města.


29.5.úterý

Ráno odcházíme z hostelu po půl osmé.V úschovně,která je na vokzalu v suterénu vedle wc,si u okýnka kupujeme za 30UAH žeton.Bágly dáváme do skříňky,navolíme kód,hážeme žeton a zavíráme dvířka.Skříňky jsou staré mechanické,takové co pamatují doby minulé…,socialistické.

Procházíme tunelem nad kolejemi,který spojuje severní a jižní budovy vokzalu.Přes sklo fotím železniční muzeum.Na jeho návštěvu ale dnes čas nezbyde.

Kyjev-Pass,železniční muzeum

Kyjev-Pass,železniční muzeum

Petr si před vokzalem kupuje nové sluneční brýle.Staré včera rozbil.Nové jsou fejky Ray Ban za 150UAH.Prý aby proti sluníčku dobře viděl na šikovné ukrajinské děvočky 😆

Kyjev-Pass,vokzal

Kyjev-Pass,vokzal

Máme do půlnoci spousty času,tak odmítáme taxikáře a vyrážíme po svých.Parkem kolem botanické zahrady,chrámu sv.Vladimíra a budovy Opery ke Zlaté bráně.Pár foteček a pak si kupujeme vychlazené nealkoholické mojito(50UAH za 4dcl) a relaxujem čtvrthodinku na lavičce.

Kyjev,Zlatá brána

Kyjev,Zlatá brána

Volodymyrskou ulicí dojdeme až ke katedrále sv.Sofie.Odtud je už je vidět chrám sv.Michala.Za chrámem je vyhlídkový vrch Vladimir s parkem.

Kyjev,chrám sv.Michala

Kyjev,chrám sv.Michala

Vedle parku stojí horní stanice pozemní lanovky,kterou se dá sjet dolů k Dněpru.Projdeme parkem kolem kostela sv.Alexandra až na náměstí Nezávislosti-Majdan.

Kyjev,Náměstí Nezávislosti-Majdan

Kyjev,Náměstí Nezávislosti-Majdan

Sluníčko do nás pere svými paprsky.Fotíme a za chvíli už se nám vnucují sokolníci,holubáři a hlavně otravní mimoni.Tohle nemusím… Odcházíme ke květinovým hodinám okolo kterých jsou fotografie obětí z Majdanu a okolí.Lidi sem ještě stále nosí květiny a zapalují svíčky.

Kyjev,Náměstí Nezávislosti-Majdan,květinové hodiny

Kyjev,Náměstí Nezávislosti-Majdan,květinové hodiny

Kupujeme si bagety se šašlikem(30UAH/kus) a litrovou vychlazenou Coca-colu(20UAH).Než dojdem ke stadiónu Dynama Kyjev,tak jsme po obědě.Po schodech stoupáme k Mariinskému parku a paláci.

Kyjev,Mariinskyj park

Kyjev,Mariinskyj park

Ale v parku je spousta vojáků a policistů.Okolí paláce je neprodyšně uzavřeno.Mariinský palác slouží jako státní rezidence. Konají se zde setkání a recepce zahraničních delegací na vysoké úrovni.A zrovna dnes tu politici něco „pečou“… Park tedy můžeme projít jen po okraji a pokračujeme k nejhlubší stanici metra na světě Arsenalna.Prohlídku ale necháváme na pozdější dobu,až pojedeme metrem.

Naši pozornost upoutá krytá zahrádka Porter Pubu,kde hezká servírka nese dva půllitry piva s pěknou pěnou.Což v těchto končinách není běžné.Tady musíme udělat zastávku! Postupně si objednáváme a ochutnáváme světlé nefiltrované,tmavé a světlé filtrované.Ceny 20-24UAH.Všechna piva chutnají výborně.Nejsou to břečky,které jsou vyráběné nadnárodními koncerny.Porter Pub má síť restaurací po celém Kyjevě.

Kyjev,památník Věčné slávy

Kyjev,památník Věčné slávy

V parku Věčné slávy fotíme obelisk památníku obětem druhé světové války,u kterého hoří věčný oheň.Z terasy je pěkný výhled na část Kyjeva ležícího za Dněprem.A na terase se potvrzuje,že v Kyjevě nejsou hezké jen památky… Dále bez komentáře 😎

Kyjev,Muzeum hladomoru

Kyjev,Muzeum hladomoru

Poté navštěvujeme další památník,spíše tedy muzeum.Je věnováno obětem hladomoru na Ukrajině v letech 1932-33.Horní část,kaple,má tvar svíce a pod ní je umístěna expozice.Vstup 18UAH.Pouští nám filmový dokument o této děsivé události(v ukrajinštině s anglickými titulky).Souběh okolností jako dlouhé sucho,násilná kolektivizace,”Zlatá blokáda” ze Západu spojená s konfiskací obilí a další zásahy Stalinovy moci připravili o život milióny lidí,kteří zemřeli hladem.Ukrajinci to dodnes vnímají jako genocidu.Po filmu si projdeme vnitřní expozici,kde jsou vystaveny věci z té doby.Naši návštěvu Petr zakončuje zápisem do pamětní knihy.Píše v azbuce a jde mu to dost dobře.

Kyjev,Muzeum hladomoru,zápis do návštěvní knihy

Kyjev,Muzeum hladomoru,zápis do návštěvní knihy

Kyjev,Kyjevskopečerská lávra,kostel sv.Trojice,vstup

Kyjev,Kyjevskopečerská lávra,kostel sv.Trojice,vstup

Další zastávkou je pravoslavný klášterní komplex Kyjevskopečerská lávra založený poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerskými roku 1051.Areál byl v roce 2007 zařazen mezi tzv.Sedm divů Ukrajiny a je také zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.Vstupné kupujeme jen základní za 30UAH.Foťáky schováváme,za jejich používání uvnitř komplexu se totiž musí platit extra.Nicméně to až tak nevadí.Člen ostrahy nám říká,že focení mobilem je povoleno.Lávra se dělí na Horní a Dolní.Horní část je brána jako muzeum a vstup je zpoplatněn.Dolní část stále funguje jako mužský klášter,vstup je volný a řídí se pravidly kláštera.V areálu Horní Lávry strávíme asi 45 minut.Není to moc,ale pro nás je to tak akorát 🙂

Kyjev,Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Kyjev,Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Kyjev,výhled z terasy Horní lávry na Dolní lávru a Dněpr

Kyjev,výhled z terasy Horní lávry na Dolní lávru a Dněpr

Sluníčko topí víc a víc…,ale statečně pokračujeme do obrovského parku rozkládajícího se kolem monumentální sochy Matka Vlast.Celý areál funguje jako Národní muzeum dějin Ukrajiny ve 2.světové válce.

Kyjev,Matka Vlast

Kyjev,Matka Vlast

Kyjev,vojenské muzeum

Kyjev,vojenské muzeum

Po pravé straně je expozice zahraničních válečných konfliktů.Venkovní část zdarma,za prohlídku uvnitř se platí(10UAH).Stejně tak je zpoplatněno focení v kokpiktech vrtulníků a letadel.O kus dál je další samostatná venkovní expozice vojenské techniky a zbraní 20.století(5UAH plus poplatek za případné focení).Mimochodem…,mají tu i hlídače,který dohlíží,aby nefotil nikdo bez zaplacení.Po levé ruce na vyvýšeném místě stojí obří číše,kde má plápolat věčný oheň,ale památník je v rekonstrukci,takže bez ohně.

Kyjev,Galerie hrdinům války

Kyjev,Galerie hrdinům války

Kolem památníku Galerie hrdinům války přicházíme k soše Matka Vlast.I s podstavcem měří 102m a je vyrobena z nerezavějící oceli.Odhalená byla na oslavu vítězství nad fašisty v roce 1981 rukou L.I.Brezněva.Pod sochou jsou tři patra věnované válečným konfliktům,včetně toho stále probíhajícího na východě Ukrajiny.Napravo od vchodu je kasa.Asi by stálo za to dát 300UAH za možnost podívat se na vyhlídkovou plošinu do výšky 91m umístěné ve štítě sochy,ale dnes to už nedáme… Tak aspoň obcházíme sochu dokola a fotíme z různých míst.Za jasného počasí jako dnes je lepší sem přijít kvůli focení ráno nebo dopoledne,protože socha hledí k východu.Tudíž odpoledne se sluncem za zády už Matku Vlast fotíme se svatozáří 🙂

Kyjev,výhled z terasy pod sochou Matka Vlast

Kyjev,výhled z terasy pod sochou Matka Vlast

Doba pokročila a my se vracíme ulicí Lavrska a Ivana Mazupy ke stanici metra Arsenalna.Ale ještě před tím si dáme brzkou večeři v Porter pubu,kde jsme byli po poledni na pivku.Krom nezbytného piva si k jídlu objednáváme vepřové maso s houbami a pečenými bramborami,porce za 88UAH.Takže cena velmi přijatelná.Jídlo servírují v litinových oválných miskách na dřevěném prkýnku.

Kyjev,Porter Pub

Kyjev,Porter Pub

Vypadá to skvěle a chutná to ještě líp.Při večeři se domlouváme,že památek už bylo až nad hlavu a chtělo by to relax.V nohách máme za dnešek 22km,takže si trochu toho lelkování zasloužíme.Na stanici Arsenalna kupujeme dva žetony(jeden za 5UAH) a jedeme po eskalátorech do hloubky 105m.Výzdoba stanice je velmi strohá.

Kyjev,stanice metra Arsenalna

Kyjev,stanice metra Arsenalna

Kyjev,stanice metra Arsenalna

Kyjev,stanice metra Arsenalna

Metrem přejedem na stanici Hidropark,která je na stejnojmenném ostrově uprostřed Dněpru.Od stanice metra až k mostu jsou tu samé restaurace,bufety,stánky se suvenýry.Po mostě přecházíme na Dolobecký ostrov,kde je dlouhá písčitá pláž.Ten písek je jemný jako u moře.Vpodvečer je tu stále dost lidí,kteří se koupou nebo jen leží na písku.

Kyjev,Hidropark,městská pláž "Benátky"

Kyjev,Hidropark,městská pláž „Benátky“

Kyjev,Porter Pub

Kyjev,Porter Pub

Pomalu si procházíme pláž,brouzdáme vodou a užíváme pohody.Po návratu na ostrov Hidropark se jdem projít ještě k muzeu miniatur,ale už zavírají.Mají jen do 19h.Takže končíme opět v Porter pubu pár metrů od metra.Pivko tu mají stejné jako v centru,jen je míň vychlazené.Asi je na ostrově větší horko… Dáváme každý tři kousky a pozorujem cvrkot okolo.V pubu si nelze nepovšimnout nápisu o zákazu kouření 😆 Po 21h se zvedáme a metrem přejíždíme na  vokzal Kyjev-Pass.Po nákupu v marketu zajdeme do mekáče na druhou véču.Zahřešíme,dáme si big menu a surfujeme na zdejší silné wi-fi.Zítra ten burger v Kamenci vyběháme 🙂

V půl dvanácté vyzvedáváme bágly z úschovny a jdem očekávat náš vlak 139K na perón.Při nástupu ukazuju konduktérovi naše jízdenky v mobilu.Ten jen zběžně mrkne na jména a čísla rezervací a posílá nás do vagónu.Až později přichází a opisuje si na papír z mobilu celá jména a čísla jízdenek.Čtečku QR kódů ještě nemá.Máme horní lehátka v plackartnom vagóně,tzv.velkoprostorovém.Na rozdíl od kupejnych vagónů tu jde otevřít větrací okýnko,což je moc fajn.Noční jízda dlouhá 462km,která trvala 9h proběhla bez jakýchkoliv problémů.

Vlak

Kyjev                                              23:59

Kamenec Podolský        8:57


30.5.středa

Bus

Kamenec Podolský                    15:50

Černovice                    18:10

Kamenec Podolský,vokzal

Kamenec Podolský,vokzal

V 9h vystupujeme Kamenci.Ve vestibulu se ptáme jednoho ajznboňáka,kde je avtovokzal.Je velice ochotný a nasměruje nás kudy máme jít.Je to ulicí podél kolejí asi 1,5km pořád rovně a za benzínkou Shell doprava.Nebo lze využít bus,který má zastávku před budovou vokzalu.My jdeme pěšky.Po 20 minutách jsme na místě.Kupujeme si v kase jízdenky(68UAH/os) na odpolední bus do Černovic.Bágly dáváme za 20UAH do úschovny.A nalehko vyrážíme do města.Cestou si kupujeme na tržnici koláče ke snídani.Kus za 5UAH.U nás podobné pod 15-20kč nejdou.

Kamenec Podolský je starobylé město a patří po právu mezi nejhezčí města Ukrajiny.Proslavené je především hradem,který je úchvatný! Jako z pohádky.Dostat se do historického centra je snadné.Stačí jít pořád rovně po hlavní ulici až k Novoplanivskému mostu přes řeku Smotryč.

Kamenec Podolský,Novoplanivský most

Kamenec Podolský,Novoplanivský most

Před mostem,po pravé straně je v parku malé jezírko,z něhož vytéká voda,která padá dolů do kaňonu řeky.Po už docela dost poškozených kamenných schodech scházíme až na dno kaňonu.Fotíme si vodopád a zjišťujeme,že vedle vodopádu je hezké místečko s ohništěm k přespání pod širákem.Zrovna tam jeden nocležník balí svoje věci.Přecházíme vratkou lávku a po druhé straně kaňonu podcházíme Novoplanivský most,který je s výškou 56m nejvyšší na Ukrajině.Podél řeky jdem asi půl kilometru a potom šotolinovou cestou stoupáme nahoru k Hrnčířské věži.Odtud je to na náměstí Polský rynek jen pár desítek metrů.Zde stojí radnice a před ní socha turisty-cestovatele.

Kamenec Podolský,radnice

Kamenec Podolský,radnice

Jdem dál a za kruhovým objezdem se už otvírá úchvatné panorama na Nový hrad,který byl vybudován na základech Staré pevnosti v 17.století.Kvůli tomuto pohledu se jezdí do Kamence!

Kamenec Podolský,hrad

Kamenec Podolský,hrad

Na vyvýšeném místě nad mostem děláme fotečky a pak přecházíme most a jdem k hradní bráně.Kupujeme lupeny(40UAH/os) a vcházíme na velké nádvoří.Postupně si projdeme hradby,cimbuří,věže,hladomornu.

Kamenec Podolský,hrad

Kamenec Podolský,hrad

Z věží hradu jsou pěkné výhledy na město a okolí.Na nádvoří omrknem stánky se suvenýry a lze tu koupit i něco k snědku.Ve stylové krčmě tu vaří boršč ve velkém kotli pod širým nebem.

Kamenec Podolský,nádvoří hradu,krčma

Kamenec Podolský,nádvoří hradu,krčma

Vracíme se zpátky do centra.Za mostem vpravo se dá sejít po kamenných schodech do kaňonu a projít si tak jeden z turistických okruhů.My pokračujem do Starého města a zamíříme ke katedrále sv.Petra a Pavla.Zajímavostí je,že k ní přiléhá minaret,který zde zůstal z doby turecké nadvlády(1672-1699) a kostel v té době sloužil jako mešita.Nyní je na jeho vrcholu soška Panny Marie Vítězné.V zahradě za katedrálou je socha papeže Jana Pavla II.

Naproti restaurace Frant objevujeme malý pivní bar.Za pultem na zdi mají spoustu otočných ventilů a u nich cedulky s názvy piv a cenou.Už se těšíme na super ochutnávku.Objednáváme místní nefiltrované pivo a jdem si sednout ke stolu.Já sedám čelem k pultu a proto mě za chvilku zalije hrůzou pot po celém těle… Pivo zde načepují do plastové 0,5l PETky  a z ní přelijí pivo do skleněného půllitru.Samozřejmě úplně bez pěny.Přemýšlím,jestli spím nebo bdím a je to opravdu skutečnost.Říkám to Petrovi a ten si myslí,ze si dělám prdel.Nedělám!

Kamenec Podolský,pivní bar

Kamenec Podolský,pivní bar

PETky jsme u ventilů viděli,ale naivně jsme si mysleli,že slouží k zachytávání odkapávájícího piva a k prodeji přes ulici.No to mě poser… ,to je tedy pivní kultura.Pověsit výčepního za uši do průvanu! No nic,dopijem a pakujem se pryč.Tohle až budem vykládat doma u piva,tak nám nikdo neuvěří 🙂

Kamenec Podolský,vodopád

Kamenec Podolský,vodopád

Přes Novoplanivský most se vracíme do nové části města.Z mostu je parádní výhled na vodopád.Kolem katedrály Alexandra Něvského míříme k poště.Petr si tady vystojí půlhodinovou frontu kvůli známkám na pohledy.A pak už směřujem naše kroky na avtovokzal.Zapadnem do zdejší jídelny a dáváme kvas a soljanku s chlebem.Jsme už docela vyhládlí.V půl čtvrté vyzvedáváme naše bágly z úschovny a jdem se “nalodit” do autobusu.V 15:50 odjíždíme směr Černovice.Bus je klasický velký zájezďák,takže cesta je pohodlná.Kolem půl šesté přijíždíme na centralnyj avtovokzal.

Jako první si kupujeme jízdenky(203UAH/os) na zítřejší ranní bus do rumunské Sučavy.Odjíždí v 7:10,takže bude vhodné najít nocleh někde poblíž.Naproti avtovokzalu je knihovna s volnou wi-fi,ale moc možností blízkého ubytka tady není… Zkoušíme luxusní hotel Premium.Pokoj za 600UAH,ale mají plno.Takže jdem až do hotelu Turist,který je u velkého kruháče na bulváru Nezávislosti.Hotel,ze kterého doba minulá-socialistická,dýchá ze všech stran.

Černovice,hotel Turist

Černovice,hotel Turist

Ale 2L pokoj za 440UAH mají volný,takže zůstáváme tady.Recepční nás ještě upozorňuje,že teplá voda teče pouze večer od 20 do 23h a ráno od 7 do 9h.Tomu se už jen zasmějeme.Zařízení pokoje drží na dobré slovo a postele mají rozvrzané pérové matrace.Ale je tu funkční lednička a ta se v horku,jaké momentálně panuje,vždycky hodí.Necháváme si tu věci a jdem si nakoupit suvenýry domů a taky něco zakousnout.V marketu kupujeme už vyzkoušenou vodku Nemiroff s medem a feferonkami,bonbóny a čokolády Roshen.Na jídlo si skočíme do nedaleké pizzerie.Hledat nějakou echt stylovou restauraci se nám už nechce.A jít na prohlídku města už tuplem ne.Za těch osm dní už jsme viděli dost 🙂 Ráno budem brzo vstávát,tak jdem do hajan.


31.5.čtvrtek

Bus

Černovice                         7:10

Sučava            10:55

Vlak

Sučava                             13:03     D1831

Kluž                20:19

Vstáváme před šestou a v 6:15 už jdem kolem parku na avtovokzal.Do odjezdu busu máme půlhodiny čas,který využíváme ke snídani ve zdejším bufetu.Mají tu už od rána i teplá jídla.Bufet je propojen s kuchyní okýnkem.Stravují se tu také šoféři autobusů.Petr si dává něco co vypadá jako karbanátek,já dávám přednost pečivu.

Šofér před odjezdem vypíše podle dokladů seznam všech cestujících do Rumunska.V 7:10 vyjíždíme do 80km vzdálené Sučavy.Doba jízdy je podle JŘ téměř 4h,ale je do ní započítáno i čekání na hranici.V reálu nám to trvá “jen” 3h.

Po zastavení na hraničním přechodu Porubne – Siret vybere šofér pasy a jde sám ke kukani celníků.Po půlhodině se vrací se starším šedivým celníkem,který vypadá hodně dobrosrdečně,a spolu prochází bus.Rumunský celník naoko kontroluje,ale protože si vůbec nevšímá početných krabic rozmístěných halabala pod sedačkami,je jasný,že tady je vše domluvené a uplacené.Celníka ani nezajímají naše bágly.Během dvou minut je po kontrole,rozdají se pasy a jedem dál.Tedy jen kousek.Cca 500m od celnice šofér zastavuje a krabice zpod sedaček se stěhují do jiných rukou a do jiného auta.

V Sučavě vystupujeme na autobusáku v centru města.Dáváme v bufetu první rumunský pivo,docela hnusný… Značku už si nepamatuju.Pak pěšky vyrážíme na hlavní vlakový nádraží Suceava-Burdujeni.Je to asi 3,5km daleko,ale máme spoustu času.

Suceava Burdujeni,hlavní nádraží

Suceava Burdujeni,hlavní nádraží

Suceava-Burdujeni,pivo Timisoreana

Suceava-Burdujeni,pivo Timisoreana

Na nádraží zabíráme lavičku a ze svých zásob poobědváme.V bufetu kupujeme pivo Timisoreana.Vychlazené je docela dobře pitelné.Určitě lepší než polské patoky.Do vlaku si pak kupujeme ještě jedno velké 2,5l.Ve 13:03 vyjíždíme ze Sučavy načas.Vlak je dost zaplněný,ale vybrali jsme si místa,kde nebyla označená rezervace a nikdo s expresní místenkou později nedošel.Vlak je povinně místenkový,ale z předcházejících cest v Rumunsku víme,že na to zdejší konduktéři moc nehledí.U cizinců tomu tak zatím je 🙂

Cesta do Kluže byla dlouhá,rychlost vlaku taky nic moc,ale vagón byl rozumně klimatizovaný,takže se to dalo vydržet.Ve 20:19 vystupujem.Další vlak do Maďarska jede až zítra ve 2:26,takže máme šest hodin času.

Kluž,vlakové nádraží

Kluž,vlakové nádraží

V Carrefouru,který stojí hned vedle nádraží,nakupujeme jídlo a pití,včetně dvou lahvinek červeného,rumunského a moldavského.To rumunské je o něco lepší.Přesunujeme se za obchod na betonový plácek,stranou od městského ruchu a cestujících.Pojíme,popijeme a lelkujeme.Před příjezdem našeho vlaku zajdem ještě do non-stop marketu před nádražím pro minerálku a hruškovou pálenku na cestu.


1.6.pátek

Vlak

Kluž                                                 2:26 D406

Püspökladány                6:26       7:14 D6109

Budapešť-Nyugati         9:32       9:41 EC278

Brno                               13:36

Z Kluže odjíždíme načas a cestu do Püspökladány proklimbáme.Na hranicích se jen zběžně kontrolují pasy.Vlak jede až do Budapešti na Keleti,ale vlaky do ČR jezdí od nového JŘ z Nyugati.Raději proto přestoupíme v Püspökladány než se potom přesunovat z Keleti na Nyugati pěšky nebo MHD.IC 609 si necháváme ujet,je povinně místenkový.Maďarští konduktéři,na rozdíl od rumunských,rezervaci vyžadují.Kdo nemá,musí zaplatit ve vlaku nebo vystoupit na další stanici.To už máme taky vyzkoušené z let minulých 🙂

Jedeme až v 7:14.Pauzu mezi vlaky využíváme k občerstvení v bufetovém stánku před nádražím.Vlak jede načas a je dost zaplněný školními výlety.Na Nyugati přijíždíme včas a na sousedním perónu už stojí Metropolitan do Brna.V klidu přestupujeme a zabíráme si celé kupé.Cestujících je málo.Na maďarském území nabíráme zpoždění 30minut.Ale to už nám zase tolik nevadí.V Brně zakončujeme naši ukrajinskou výpravu obědem Na Tahu,řízkem a pivem.


Závěrem:

Cesta po Ukrajině se vydařila.Počasí nám taky přálo.Ani jeden den nesprchlo.Byl hic,ale aspoň byla žízeň  na pivko,kterého jsme vypili dost a dost 🙂 Sice to byla taková ta městská turistika,ale člověk nemusí „lítat“ jen po horách… Ukrajina má pořád velký potenciál v oblasti turismu a má rozhodně co nabidnout.Úroveň služeb samozřejmě není ještě na západní úrovni,ale zase se tu tolik nekvaltuje a ceny jsou více než přijatelné.Takže se zase někdy vrátíme.


Informace:

Kurz hřivny(UAH) ve směnárnách,kde jsme měnili:

Lvov(vokzal)             1EURO – 29,90UAH

Rovno(centrum)      1EURO – 30,90UAH


Účastníci:Petr,Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Ukrajina | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

PO HŘEBENI POVAŽSKÉHO INOVCA 2018

 

        PO HŘEBENI POVAŽSKÉHO INOVCA 2018

 

Trasa:

Nitrianska Blatnica – Marhát – sedlo Kostolný vrch – Bezovec – sedlo pod Skalinami – Panská Javorina – útulňa Izba – Rafajova kóta – Inovec – Mníchova Lehota.


20.6.středa

Nitrianska Blatnica – Jurko,rozcestí – Rotunda sv.Juraja: MAPY.CZ

Do lázeňského města Piešťany přijíždím vlakem.Je doba oběda,tak zajdu do 350m vzdálené Blue’s restaurace.Nikdy jsem tu předtím nebyl,ale lokál je téměř plný,takže tu snad dobře vaří… Meníčko za 4,30€ plus kofola za 0,80€.Jídlu se nedalo nic vytknout,akorát při placení je tu zřejmě zvykem,že host chodí za vrchním k baru ke kase a ne obráceně 🙂

Ve 14:00 odjíždím busem do 16km vzdálené Nitrianské Blatnice.Odtud už po svých šlapu nejprve zelené a následně žluté značce k rotundě sv.Juraja,která je národní kulturní památkou.Pochází z 9.století a je nejstarší svého druhu na Slovensku.

rotunda sv.Juraja

rotunda sv.Juraja

Postupně byla ke staré rotundě přistavěná věž a poustevna.Je to známé poutní místo a každoročně se tu konají na svátek Juraja poutě.Nedaleko se nachází vydatný pramen.Celé okolí je upravené.Na kapli jsou umístěny kamery.Takže i proto je tu pořádek 🙂 U dřevěné brány je zastřešený stůl a ohniště.A na louce pod stromy spousta místa k přenocování.Ustelu si pod širákem.


21.6.čtvrtek

Rotunda sv.Juraja – Marhát – sedlo Kostolný vrch – Bezovec – sedlo pod Skalinami –  Panská Javorina – útulňa Izba: MAPY.CZ

rozhledna Marhát

rozhledna Marhát

Ráno vyrážím v osm hodin.Není kam spěchat.Noci jsou nejkratší a dny nejdelší v roce.U pramene doberu vodu a už stoupám do sedla Marhát.Sedlo protíná naučný chodník Považský Inovec.Odtud je to pěšinou po skalnatém hřebenu na rozhlednu asi 400m.Na malém plácku pod rozhlednou jsou dva přístřešky s ohništěm.I zde se občas nocuje,ale není zde voda.Rozhledna byla postavena v roce 2008 a je vysoká 17m.Ale ještě před ní tu od roku 1947 stojí velký  železný kříž s nápisem Bože ochraňuj turistov.Z rozhledny je pěkný výhled po okolí.Tedy pěkný…,pohled na chladicí věže jaderné elektrárny u Jaslovských Bohunic už tak poutavý není 🙂

 

Z Marhátu se vracím do sedla a pokračuji po červené kolem usedlosti Jelenie jamy.Zdejší fotovoltaické panely zde působí jako pěst na oko… No nic,nebudu si kazit krásný den a jdu bez zastavení až do sedla Kostolny vrch.Tady probíhá těžba dřeva.Delší přestávku na jídlo si udělám až kousek před rozcestníkem Horáreň pod Kostolným vrchom.Je zde zbudováno pietní místo jako vzpomínka na osoby,které přišly o život při práci v lese.Vedle infotabule a dvou křížků tu stojí také malý altánový přístřešek.Po jeho vnitřním obvodě je lavice,ale na stůl se nějak pozapomnělo…

nad osadou Dominova Kopanica

nad osadou Dominova Kopanica

Od rozcestníku Horáreň odbočuji po červené,která až na výjimky vede otevřenými loukami.Stín poskytují jen ojediněle rostoucí stromy.Sluníčko pěkně hicuje ☀️ Než dojdu na silnici mezi Starou a Novou Lehotou,tak se topím ve vlastním potu 😓 Je tu zastávka busu,kde stojí osamocený turista s batůžkem.První,kterého dnes potkávám.Já jdu po asfaltce nahoru do Skiareálu Bezovec.Míjím penzión Bezovec(podle nápisu na bráně otevřený) a u zrušené hospody se rozmýšlím kudy to vzít… Jestli kolem chaty Šport a pak do kopce přes vrchol skiareálu nebo pohodlnější cestou přes rekreační středisko kolem hotelu Inovec.Vyhrává ta obtížnější varianta.Seshora budou lepší výhledy.Chata Šport je zavřená.Asi otvírají mimo prázdniny jen o víkendech.

Chata Šport,rozcestí

Chata Šport,rozcestí

ski areál Bezovec

ski areál Bezovec

Nahoru je to docela krpál,ale výhledy pěkné.Je vidět zřícenina hradu Tematín.Sestupuji dolů a hned jdu zase nahoru na vrch Bezovec(742m).Dříve přes  vrchol vedla značená cesta,ale nyní je červená značka vedená po cestě dole vlevo pod vrcholem.Nahoře je možné se zapsat do vrcholové knihy.

Bezovec(743m)

Bezovec(743m)

Abych se nemusel vracet stejnou cestou dolů a pak na červenou,tak to vezmu téměř neznatelným chodníčkem dolů.Na značku se napojím asi po 250m,ale není to moc dobrá cestička.Ztrácí se v porotu kopřiv a podobných rostlin.Zakopávám o spoustu šutrů a obcházím padlé stromy.Tuhle zkratku moc nedoporučuju.

Sedlo pod Skalinami

Sedlo pod Skalinami

Bez zastavení jdu přes sedlo pod Skalinami až k rozcestníku Zľavy.Asi 150m odtud je pramen pod Prieľačinou.Dobírám vodu.Cestou na vrch Prieľačina potkávám jediného cyklistu během dnešního dne.V sedle pod Panskou Javorinou odbočuji na modrou značku.Až na Panskou Javorinu(943m) cesta stále stoupá.V 17h jsem u rozhledny.Není tu ani noha.

Panská Javorina(943m)

Panská Javorina(943m)

Dřevěná,16m vysoká rozhledna byla postavena v roce 2010.Nahoru vedou docela prudké schody,spíše je to žebřík 🙂 Vytahuji dalekohled a užívám si parádních výhledů.Hlavně Topľčianský hrad je nádherný.Vedle rozhledny je zbudován nový turistický přístřešek.Uvnitř jsou lavice a stoly.Dle nápisu na cedulce má sloužit k ochraně před špatným počasím,avšak nikoliv k přenocování.Voda v okolí není.

přístřešek na Panské Javorině

přístřešek na Panské Javorině

Po modré se vracím do sedla a odtud jdu po červené,která vede souběžně s modrou,k rozcestníku Pod Ostrým vrchom.Pokračuji ještě kousek nahoru na Tri Boky a pak prudkým sešupem dolů k Útulni Izba.Na dnešní noc rosničkáři předpovídají prudké bouřky a nebude radno spát venku pod širákem.

útulňa Izba

útulňa Izba

Kolem útulně je rušno.Už jsou tu traja mladí chalani.Chystají dřevo na oheň.Přijeli z Trnavy jak se později dovídám.Auto mají zaparkované v Kálnici.Mají v plánu tu pobýt dvě,tři noci.Nejsou tu poprvé,takže mě ochotně ukazují kde co je a nasměrují k pramenu vody.Ten je asi 100m od útulně.Jdu k němu spláchnout celodenní pot.Chalani už tu chladí pivo a kořalku.Pramen občas stávkuje.Chvíli teče velmi vydatně a po chvíli jen slabounce až téměř vůbec.Jakoby kolísal tlak vody…

útulňa Izba

útulňa Izba

Samotná Izba je pevná stavba s dobrou střechou.Uvnitř je vybavená kamny,stolem,lavicemi i kuchyňským nádobím všeho druhu.Nahoru pod střechu se leze po žebříku a jsou tu dvě „cimry“ s matracemi.Venku jsou kolem ohniště lavice a stůl.Nejlepší útulňa jakou jsem kdy na svých vandrech navštívil.

útulňa Izba,ohniště

útulňa Izba,ohniště

U večeře při ohni kecáme o životě,ale hlavně o fotbale,když už probíhá to mistrovství světa v Rusku.Dnes to Chorvatsko nandalo Argentině.V půl desáté začne hřmít a prudký vítr je předzvěstí silné bouřky.Vše z venku schováváme dovnitř.Bouřka doprovázená prudkým lijákem trvá asi do půlnoci.Jsme rádi,že nejsme venku.Já jdu nahoru chrnět.Ráno chci brzy vyrazit.Chalani ještě popíjejí a budou spát dole.


22.6.pátek

Útulňa Izba – Slovanský kříž – Nad studnicami – Považský Inovec – sedlo Jarabský vrch – Nad Krásnou dolinou – Mnichova Lehota: MAPY.CZ

Vstanu už před sedmou.Pobalím věci a s báglem se stěhuju ven k ohništi.Chalani ještě hnípou 🙂 Uvařím snídani a po jídle vyrážím po červené směr Mníchova Lehota.Počasí je po včerejší bouřce zakaboněné… Výhledy nebudou bůhvíjaké.Vše je v mlžném oparu.A oproti včerejšku se citelně ochladilo.Zatímco včera jsem se potil i v tričku,tak dnes mám mikinu s větrovkou a je mi tak akorát.

Slovanský kříž pod Ostrým vrchom

Slovanský kříž pod Ostrým vrchom

První zastávku dělám už po 500m od rozcestníku Tri Boky na vyhlídce Pod Ostrým vrchom.Je tu velký Slovanský kříž.Ale výhledy kvůli počasí nejsou valné.Pokračuji dál k rozcestníku Nad studnicami,kde se rozmýšlím zda zajít k Bohušove studánce.Ale vody mám dost a časový itinerář dost napnutý… Pospíchám dál na Rafajovu kótu a odtud na vrchol Palúch(1004m).

Palúch(1004m)

Palúch(1004m)

Z Palúchu je to na nejvyšší vrchol Inovec(1042m) už jen kousek.V prosinci 2015 zde byla otevřená 21m vysoká rozhledna Helena.Montovaná stavba z pozinkované oceli slouží nejen turistům,ale hlavně k meteorologickým a telekomunikačním účelům.Vyhlídková plošina pro návštěvníky je ve výšce 16m.Kromě rozhledny jsou na Inovci ještě další dvě věže(vysílače),ale ty nejsou veřejnosti přístupné.Pod rozhlednou je turistický přístřešek,kříž a ohniště.

Považský Inovec(1042m),rozhledna Helena

Považský Inovec(1042m),rozhledna Helena

Považský Inovec(1042m)

Považský Inovec(1042m)

Z nejvyššího bodu Považského Inovce jdu k rozcestní Sviniarky.Je tu možné odbočit k vyhlídce dr.Bunbalu a také studánce.Já šlapu po červené dolů k Inovecké chatě.Když procházím kolem sjezdovky,tak potkávám dva montéry,kteří jdou kontrolovat po bouřce stav el.vedení.U chaty dělám pár fotek a rozmýšlím zda udělat přestávku na oběd nebo jít dál.Nakonec oběd vzdávám… Raději pojedu z Mníchovy Lehoty dřívějším busem než riskovat,že ten pozdější nepojede načas a mě by tím pádem ujel v Trenčíně vlak.

Inovecká chata

Inovecká chata

Ze sedla Jarabský vrch odbočuji z červené na zelenou značku.Kousek odtud,u skalisek,je infotabule jako vzpomínka na poustevníka Františka Rozvadovského.Kdysi tu v 17.století přebýval  jeskyni a pomáhal lidem.

Pamětní tabule poustevníka Františka

Pamětní tabule poustevníka Františka

Sviniansky potok v Krásnej dolině

Sviniansky potok v Krásnej dolině

Značka vede Krásnou dolinou podél Svinianskeho potoka.U minerálního pramene Kyselka udělám ještě kratičkou zastávku.Kolem zavřeného motorestu Radar přicházím na zastávku busu.Na zdejší silnici panuje silný provoz,tak při přecházení je dobré si dávát majzla.Bus přijíždí skoro načas,takže mi zbyde v Trenčíně i čas na nákup svačiny do vlaku.


Účastníci:Vlasta

Fotogalerie

 

 

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , | Napsat komentář

KYSUCE – KRAJ DROTÁROV,KŘÍŽKŮ A KAPLIČEK 2018

                                         KYSUCE

          KRAJ DROTÁROV,KŘÍŽKŮ A KAPLIČEK

                                            2018

 

Trasa:

Makov – Zadná Šatina – Luby – Vrchrieka – Semeteš – Kamenité – Jakubovský vrch – Marťákov kopec – Blažková – Zákopčie,U Holých – Čadca.


5.6.Úterý

Makov – Zadná Šatina – Luby – Vrchrieka – bývalá chata Vločka: MAPY.CZ

Celou cestu vlakem z Čadce do Makova chčije.Ale před výstupem v Makově naštěstí déšť ustal a vykouklo sluníčko.Líp to ten nahoře naplánovat nemohl 🙂 Na lavičce u staniční budovy si přerovnám věci,vytáhnu foťák a můžu vyrazit.

Makov,stanice

Makov,stanice

Makov,osobní vlak

Makov,osobní vlak

Pár foteček stanice a už mašíruju po silnici ke kilometr vzdálené odbočce.Cesta to ale moc příjemná není.Začíná odpolední dopravní špička a jezdí tu auto za autem.E442 je hlavní tah česko-slovenského pomezí.Konečně jsem na lesní asfaltce a pohodovým tempem jdu až ke kapličce v osadě Zadná Šatina.

Zadná Šatina,kaplička

Zadná Šatina,kaplička

 

Kolem je rozeseto několik chat a chalup.Když už se vracím pěšinou zpátky na cestu,tak potkávám jednu domorodkyni a ptám se ji na nejkratší cestu na rozhlednu Luby.Směruje mě zpátky a tak jdu kousek cesty s ní a dovídám se,že pochází z Hustopečí u Brna a na Slovensko se ještě za doby společného státu provdala.Skoro krajanka… Jedna ze zdejších chalup ji patří.Popíše mi cestu tak,že nemůžu zabloudit,i když tu není žádná značka.Zároveň dodává,že co tu x let jezdí,tak na rozhledně Luby nikoho neviděla.A to prý se dost často nahoru dívá dalekohledem… Takže taková místní paparazzi si v duchu říkám 🙂

 

Propletu se úzkými cestičkami mezi chalupami a na svážišti dřeva se dám nahoru po rozjeté cestě od lakatošů.Stoupám až na lesní cestu,která mě dovede ke studánce u Záblatie.Ale vody je v ní málo a čistotou taky dvakrát neoplývá… Ještě pár stovek metrů a jsem u infotabule,která je už na červené značce kudy souběžně vede Beskydsko – Javornícka lyžiarska bežecká magistrála.Je odtud pěkný vyhled do údolí,kde na křižovatce cest v osadě Ovsenovci stojí kaplička Panny Marie Sedmibolestné.Vedle je zastřešený turistický přístřešek.Scházet dolů se mi nechce,tak alespoň fotečku 🙂

Ovsenovci,kaplička Panny Marie Sedmibolestné

Ovsenovci,kaplička Panny Marie Sedmibolestné

Přibližně o půl kilometru dál má stát další přístřešek i se studánkou.Ale celá stráň pod rozhlednou Luby je vykácená a když se kácí les,lítají třísky…

bývalý přístřešek Luby

bývalý přístřešek Luby

Přístřešek je zcela zničený.Studánka schovaná za cestou těžbu přežila,ale vody je v ní velmi málo.A nejspíš se to nezlepší.Vymýcená stráň moc vody nezadrží.

rozhledna Luby

rozhledna Luby

 

Pasekou se vyškrábu na kopec Luby(908m) abych zjistil,že tu vlastně nestojí ani tak rozhledna jako protipožární věž.Cedule zakazuje výstup na věž nepovolaným osobám.Nicméně po okolí jsou na stromech rozesety šipky upozorňující na vyhliadku.Podle neověřených zdrojů byla věž postavena z dotací EU jako protipožární,takže ji nelze oficiálně nazývat rozhlednou 🙂 I tak lezu nahoru po strmém žebříku.Schody se to nazývat nedá.Pro menší děti to moc vhodné není.Nahoře se dlouho nezdržuji.Pořádně tu profukuje.

Vrchrieka,křížek na rozcestí

Vrchrieka,křížek na rozcestí

Scházím do osady Vrchrieka,kde se roku 1873 narodil Štefan Hunčík.Asi nejznámější slovenský drotár a podnikatel,nazývaný kráľ drotárov.Stojí tu jeho rodný dům „Stará Izba“.Kousek za osadou je Koliba Vrchrieka.Ale je zavřená.Možná v prázdninové sezóně už majitel otevře.Projdu okolo vedoucí pěšinou směrem ke kopci Galkovo.Přes louku přicházím ke žluté značce na okraji lesa.Blíží se večer a bude někde nutné složit hlavu.Už to vypadá,že přespím jen tak pod širákem na okraji lesa,když opodál objevuji na křižovatce lesních cest,pod stromy,dvě opuštěné chaty.V té větší je na podlaze nepořádek.V menší je to o poznání útulnější.

chata Vločka

chata Vločka

Najde se tu kus kredence,který slouží jako stolek a nějaké židle.Je tu i krb.A podle zanechaných předmětů se chata čas od času návštěvuje.Zřejmě místními nebo náhodnými turisty.Později na netu zjistím,že chata pochází z poloviny 70.let a jmenuje se Vločka.Zdroj vody v okolí není.Nocovat budu tady.


6.6.Středa

bývalá chata Vločka – Semeteš –  Kamenité – Jakubovský vrch – Marťákov kopec: MAPY.CZ

Noc byla klidná a po snídani vyrážím po žluté značce do osady Solíkovci.Odtud je to deset minut chůze do sedla Semeteš,kterým prochází silnice Velké Rovné – Turzovka.Je tu zastávka busu.Hned u cesty stojí pohostinství U Cipára.

Semeteš,U Cipára

Semeteš,U Cipára

Jméno nese po Štefanu Cipárovi, jediném přeživším tragickou událost z dubna 1945,kdy tu vlasovci postříleli 21 můžů a vypálili několik chalup.Kromě krčmy je tu i turistická ubytovna a malý obchod.Podle cedulky na okně má otevřeno jen tři dny v týdnu a to ještě v omezené době.Místní mi ale prozradí,že tady se to tak striktně nedodržuje a paní hostinská často odběhne od výčepu do obchodu,otevře,prodá zboží a vrací se do krčmy.A tak je to i v mém případě.Doplňuji zásoby o čerstvé pečivo,klobásky na opékání a minerálky.S vodou jsem byl už téměř na nule.

Semeteš

Semeteš

Po červené stoupám nad Semeteš.Na okraji lesa je pěkný výhled na celé sedlo.U rozcestníku Bielovci stojí jedna z uměleckých skulptur Galerie v přírodě,kterých je v tomto kraji povícero.Asi 300m od rozcestníku,hned na pravé straně cesty kudy vede červená značka,objevuji vydatný pramen.Není ani zakreslený na turistické mapě.Po 5km chůze,převážně lesem,dojdu pod vrch Kamenité.Stojí tu malá kaplička.K rozhledně je to už co by kamenem dohodil.Za minutku jsem nahoře.

Kamenité,přístřešek a rozhledna

Kamenité,přístřešek a rozhledna

Rozhledna Kamenité stojí na stejnojmenném vrcholu ve výšce 834m v blízkosti vysílače.Spíše je to minirozhledna.Kamenný základ a na něm dřevěný ochoz.Pozor na rozpadající se žebřík.Využívám vedle stojícího turistického přístřešku k odpočinku ve stínu a ohniště k opečení klobás.Po obědě vyrážím dál.

Kamenité,vysílač

Kamenité,vysílač

Ve stopě magistrály pokračuji přes Mračkov do sedla pod Grapou.Sluníčko po poledni připaluje a tak zastávku dělám až ve stínu stromů na lavičce u kapličky nad osadou Čulákov.Na Jakubovském vrchu se trochu zatáhne a mraky aspoň na chvíli sluníčko zakryjí.Je odtud pěkně vidět rozhledna Marťákov kopec.Jdu dál pořád po červené do osady Petránky.Vedle rozcestníku stojí dřevěný kříž s betonovým stolkem a lavicí.Odtud je to nějakých 600m k rozhledně.

rozhledna Marťákov kopec

rozhledna Marťákov kopec

Rozhledna Marťákov kopec,někdy také nazývána Zákopčie,byla otevřená na podzim roku 2011.Byla postavena podle projektu S. Mikovčáka.Má podobu středověké strážní věže.Měří 14m,nahoru vede točité schodiště a jsou z ní parádní výhledy.Je volně přístupná.Chvíli přemýšlím jestli mám spát v malém turistickém přístřešku nebo na dřevěném ochozu rozhledny… Nakonec se rozhoduji pro rozhlednu.Přístřešek je totiž otevřený zrovna na tu stranu odkud fouká nepříjemný studený vítr.Nahoře budu za větrem.Večer sem ještě courají návštěvníci.Je to dáno tím,že se dá dojet autem až k rozhledně.Pěšky by se sem za tmy nikdo netrmácel,co by taky z rozhledny viděl…,tedy kromě hvězdiček 😉

 

západ slunce z rozhledny Marťákov kopec

západ slunce z rozhledny Marťákov kopec


7.6.Čtvrtek

Marťácky vrch – Blažková – Zákopčie,U Holých – Husárik – Čadca: MAPY.CZ

Ráno je lepší počasí než večer.Nefouká a vycházející sluníčko slibuje teplý den.Po snídani scházím na červenou značku,kde fotím jednu z mnoha dalších  kapliček.Tyto drobné stavby se stavěly většinou ze sbírek nebo darů jako připomínky různých událostí v daném kraji.Nedaleko kapličky se mi podařilo překvapit lišku,která seděla na louce.

kaplička pod Marťáckym vrchom

kaplička pod Marťáckym vrchom

Na rozcestí Blažková odbočuji doleva a po žluté jdu do osady Zákopčie – U Holých.Hospoda je zavřená.Tak šup do kopce nahoru k rozcestníku Griečovci.Je tu fajn výhled po okolí.U rozcestníku Za Husárikom dávám kratičký odpočinek na lavičce vedle křížku.Odtud je to už jen kousek k hotelu Husárik.Z cesty pod hotelem je hezký výhled na Čadcu.

Čadca

Čadca

No a po ujítí dalších 3 km jsem už na Matičním náměstí v Čadci.V bistru Gaston se zastavuji na menu.Jídlo výborné,obsluha rovněž a venkovní zahrádka nemá chybu.Jen tu mají pouze lahvové pivo.Ale to mi nevadí,protože ještě před odjezdem chci navštívit pivovar Drotár,který je v areálu stadiónu.

Čadca,pivovar Drotár

Čadca,pivovar Drotár

Restaurace pivovaru se bohužel otvírá až ve 14:00.Protože mi do odjezdu vlaku nezbývá moc času,tak dávám na zahrádce pouze jednoho nefiltrovaného 12° Drotára.Je skvělý.Na cestu si ještě kupuji stejnojmenné pivo v 1,5 PET lahvi.


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

 

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , | Napsat komentář