PRADĚDSKÁ HORNATINA 2020

                                       

                        PRADĚDSKÁ  HORNATINA  2020

 

Pradědská hornatina tvoří jižní část Hrubého Jeseníku. Nejvyšší horou je Praděd (1491m). Od sousední Keprnické hornatiny je na severozápadě oddělena Červenohorským sedlem. Hlavní hřeben se táhne od Červenohorského sedla přes Praděd a Jelení hřbet až do sedla Skřítek. Prochází tudy červeně značená turistická trasa.

Trasa:

Červenohorské sedlo – Švýcárna – Praděd – Jelení studánka – Pod Zelenými kameny – Skřítek – Klepáčov – Sobotín.


21.9.pondělí

Červenohorské sedlo – Malý Jezerník – Kamzík – Švýcárna – Malý Děd – Švýcárna: MAPY.CZ

Podle předpovědi počasí má být, počínaje dneškem, krásně. Tři dny téměř letní teploty. No, na horách asi ne, ale uvidíme… Takže využívám volna k dalšímu courání po moravských kopcích. Navazuji tak na svůj vandr z června letošního roku. Vlakem jedu do Koutů nad Desnou a odtud busem na Červenohorské sedlo. Na stejnojmenné chatě poobědvám knedlo, vepřo, zelo a doplním tekutiny dvěma půllitry Šeráku. Ideální složení jídla a pití před výšlapem 🙂

Červenohorské sedlo,v pozadí Velký Klín (1178m)

Červenohorské sedlo,v pozadí Velký Klín (1178m)

Rosničkářům se předpověď skutečně povedla. Je nádherně, trochu profukuje, ale nic hrozného. Po červené stoupám směrem na Klínovec. A brzy dělám krátkou pauzu v místě kudy vede sedačková lanovka na Velký Klínovec, odkud je parádní výhled na celé Červenohorské sedlo.

Červenohorské sedlo

Červenohorské sedlo

O kousek dál uvidím mezi stromy boudu, tak jdu ze zvědavosti omrknout co je to zač. Je to útulek pro vlekaře. Je odemčený a dal by se v nouzi použít k přečkání nepohody i přespání. Uvnitř je celkem čisto. Vybavení je strohé, ale účelné: palanda, stolek a dvě křesla. Dávám si souřadnice boudy do GPSky(kdyby někdy náhodou…) a vracím se na cestu. U přístřešku na Klínovci se potkávám s několika turisty. A bude jich ještě víc a víc. Pěkné počasí jich vytáhlo ven spoustu. Přes Výrovku dojdu na Malý Jezerník (1208m).

Malý Jezerník (1208m)

Malý Jezerník (1208m)

Tady odbočím doprava a sejdu po lesní pěšině 200m dolů na Kamzík. Kromě výhledu do údolí, na přečerpávací elektrárnu, tu stojí jednoduchý dřevěný přístřešek.

Kamzík,tur.přístřešek

Kamzík,tur.přístřešek

Původně jsem tu chtěl přenocovat, ale ještě brzy, takže půjdu dál… A jak se blížím ke Švýcárně, tak turistů znatelně přibývá. Před chatou je lidí jak blech v psím kožichu 🙂 Pivko odložím na pozdější dobu a jdu ještě na Malý Děd (1348m).

Malý Děd (1368m)

Malý Děd (1368m)

Zde není ani noha. Jen tu fouká znatelně více než dole u chaty. Nafotím pár fotek a vracím se na Švýcárnu.

chata Švýcárna

chata Švýcárna

Z původního počtu turistů tu zbyli jen jedinci, kteří jdou „na těżko“ s vizí noclehu pod širákem, a tudíž nikam nespěchají. U pramene doplním vodu a jdu si do chaty pro jedno čepované. Na výběr je radegast za 45kč nebo plzeň za 56kč. Volím slovanského boha 🙂 Venku povečeřím ze svých zásob. Před 19h se už začíná pomalu šeřit. Je načase najít vhodné místečko k přenocování. Vydávám se po modré značce směrem k Vysokému vodopádu a hledám kde složím hlavu. Po pár desítkách metrů se zastavuji a opatrně vytahuji foťák. Nedaleko mezi stromy se pase kamzík a kousek za ním ještě jeden. Vítr fouká od Švýcárny a tím, že stojím s kamzíky v jedné lajně, tak mě ještě nezmerkli. Zkouším fotit, ale je jasné, že při šeru a ještě mezi stromy to bůhvíjaké fotky nebudou.

Švýcárna,Kamzík horský

Švýcárna,Kamzík horský

Švýcárna,pod širákem

Švýcárna,pod širákem

Stihnu tři fotky(jakžtakž vyšla jedna), vítr foukl trochu jinak a kamzíci mě zvětřili a utekli. Ale i tak jsem rád, že jsem v Jeseníkách poprvé viděl kamzíky naživo ve volné přírodě. O kus dál najdu plac pod stromy, chráněný částečně proti větru. Tady složím hlavu. Je to cca 50m od cedule označující začátek NPR Praděd. Takže jsem z obliga, kdyby tu náhodou šel někdo chytrý a měl připomínky k tomu, že jsem mimo vyznačené turistické trasy. Ale už je podvečer a ač se to nezdá, tak v lese se stmívá mnohem rychleji. Po modré značce už nikdo nejde. Rozbalím pončo, na to klymitku a svýho letitého vikinga. Dobrou noc.


22.9.úterý

Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Vysoká hole – Jelení studánka – Alfrédka – přístřešek Pod Zelenými kameny: MAPY.CZ

Ráno jsem vzhůru před šestou. Noc byla klidná. Párkrát jsem se sice vzbudil, ale žádné zvířátko mě nepřišlo navštívit. A že už se mi to letos stalo 🙂  Pobalím svoje saky paky. Mrknu, jestli tu po mě nic nezůstalo a odcházím k chatě na Švýcárně, kde doberu vodu. Teploměr u vchodu  ukazuje 10°C. Což je takhle brzy po ránu fajn. Ovšem pocitově je míň, opět fouká studený vítr z Polska 🙁

Praděd (1491m)

Praděd (1491m)

Mířím na Praděd (1491m). Je to nejvyšší hora Moravy a Slezska. Její dominantou je 162m vysoký televizní vysílač s rozhlednou. Letos jsem tu podruhé, celkově potřetí. Při prvních dvou návštěvách byl vysílač v mlze,mrholilo a nebylo nic vidět. Tentokrát je jasno, jen ten prudký vítr dělá potíže. Udržet foťák v jedné ruce je nemyslitelné a v obou rukách značně obtížné… Jsem rád, když se schovám do haly. Je něco po osmé a restaurace i bufet jsou ještě zavřené. Otvírají až v devět. Stejně jako rozhledna, kam jezdí výtah. Posnídám ze svých zásob. Kromě mě jsou tu ještě tři turisté, kteří si taky přivstali. Po půlhodině se zvedám a odcházím směrem na Ovčárnu.

 

Cestou dolů už potkávám první skupinky baťůžkařů, kteří využívají pěkného počasí k návštěvě Pradědu. Dnes bude restaurace i bufet praskat ve švech 🙂

výhled z Pradědu na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně

výhled z Pradědu na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně

Za hotelem Ovčárna odbočuji doprava na Vysokou Holi. Krátkou zastávku udělám u Petrových kamenů. Tyhle 7m vysoké skály prý byly v 17.století místem sletů čarodějnic 😎 Až k nim se dostat nedá z důvodu ochrany rostlin, které zde rostou. Je odtud možná ten nejlepší výhled na Praděd.

Petrovy kameny (1446m)

Petrovy kameny (1446m)

Praděd(1491m)

Praděd (1491m)

Pokračuji přes Vysokou holi (1465m) a Kamzičník (1420m) k Jelení studánce.

Vysoká hole (1461m)Vysoká hole (1461m)

Vysoká hole (1461m)

Stejně jako na Pradědu i na tomto úseku cesty řádně profukuje. Ale viditelnost je docela dobrá, jen hodně vzdálené vrcholky hor jsou v lehkém oparu. U Jelení studánky stojí kamenná útulna pro případný nocleh nebo jako úkryt před špatným počasím.

Jelení studánka

Jelení studánka

útulna Jelení studánka

útulna Jelení studánka

Uvnitř je spartánsky vybavená. Podél zdí lavice napevno a to je vše. Dveře se dají zavřít. Dlouho se nezdržuji a jdu po červené značce dolů k Alfrédce. Kdysi tu stála turistická chata Alfrédka, která v minulosti opakovaně vyhořela. V současnosti tu pro hladové a žíznivé turisty slouží bufet „U Herdegena“. Ovšem teď v září je uzavřený 🙁 Dle webových stránek je otevřený pouze v letní(červenec a srpen) a zimní(běžkařskou) sezónu. Škoda… V těchto dnech, kdy sluníčko vytáhlo do hor spoustu lidí, by určitě tržbu měli. Jen za tu necelou hodinku co jsem tu byl, se tu zastavilo více než 20 turistů, ať už na kole nebo pěšky. Naproti bufetu je fajnový turistický přístřešek.

útulna Alfrédka

útulna Alfrédka

Dělám si tady obědovou pauzu. Na přímém sluníčku je horko i v tričku, ale ve stínu kde pofukuje, je to na mikinu. Dál pokračuji po žluté přes Mravenčí sedlo k rozcestníku Pod Josefínkou. Doplňuji do PETky vodu v Podolském potoku. Po dalších 2km jsem u turistického přístřešku Pod Zelenými kameny. Je teprve půl čtvrté, ale zůstávám tady. Lepší místo nocleh bych v okolí těžko našel.

útulna Zelené kameny

útulna Zelené kameny

Takže si vybalím bágl a relaxuji na sluníčku. Těžká pohodička 🙂 Na véču si připravím kuskus s klobáskou a česnekem. Je tu klid. Jen občas z dálky zaslechnu troubení jelenů.


23.9.středa

přístřešek Pod Zelenými kameny – Skřítek – Klepáčov – Smrčina – Sobotín: MAPY.CZ

Ráno vstanu po sedmé. Není kam kvaltovat. V klidu se nasnídám a pobalím. Dnešek bude na pohodu. Taková nenáročná procházka 🙂 Cestou na Skřítek potkávám první turisty. Přes den má být ještě hezky, ale k večeru se počasí pokazí a bude pršet. V sedle Skřítek na parkovišti přibývá jednou auto za druhým.

sedlo Skřítek

sedlo Skřítek

sedlo Skřítek

sedlo Skřítek

Všichni návštěvníci chtějí využít zřejmě na dlouhou dobu poslední pěkný den k procházkám na čerstvém a zdravém horském vzduchu. Restaurace otvírá až v 10h., takže tu zbůhdarma neokouním a vydávám se po modré značce do Klepáčova. Je to malá vesnička, kde většina stavení slouží k rekreaci. Nejzajímavější památkou je dřevěný kostelík sv.Jana Nepomuckého z roku 1783. Vstupní dveře jsou otevřené a tak můžu nahlédnout dovnitř.

Klepáčov,kostelík sv.Jana Nepomuckého

Klepáčov,kostelík sv.Jana Nepomuckého

Z Klepáčova se vydám po modré do Sobotína. Tady musím po silnici, ale po 700m zabočím na lesní cestu a jde se mi o mnoho líp než po asfaltu. U rozcestníku pod Havraním vrchem je vyhlídkové místo. Udělám foto v místě, kde kdysi stála dnes již zaniklá ves Svobodín.

Svobodín

Svobodín

Pokračuji na Smrčinu, kde jsou k vidění pozůstatky bývalého lomu. V 19.století se zde těžil krupník. V současnosti je lom značně zanedbaný a vstup je tzv. na vlastní nebezpečí. Dřevěné schody i zábradlí je dezolátním stavu. Nad lomem stojí lovecká chata.

lom Smrčina

lom Smrčina

Poslední zastávku před Sobotínem dělám pod lesem na louce, odkud je pěkný výhled na město. Sundávám mikinu a odepínám nohavice u kalhot. Začíná být pořádnej hic.

Sobotín

Sobotín

Sobotín,zámek

Sobotín,zámek

Zajdu se podívat na zámek a pak už rovnou na zastávku busu. Za dvacet minut mi jede autobus do Šumperka. Tak co říci závěrem? Jen to, že vandr přes nejvyšší horu Moravy a Slezka se vydařil. Počasí fajnový, teda až na ten silný a studeny vítr na Pradědu. Ale tam se to dalo vcelku očekávat. Takže zase někdy příště… Horám Zdar!


Účastníci: Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Česká republika, Navštívené země | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

KEPRNICKÁ HORNATINA 2020

                  

                        KEPRNICKÁ  HORNATINA  2020

 

Keprnická hornatina je geomorfologický podcelek v severozápadní části Hrubého Jeseníku. Nejvyšším bodem je Keprník (1423 m). Nachází se zde nejstarší přírodní rezervace na Moravě založená v roce 1903 majitelem panství Janem II. z Lichnštejna:NPR Šerák – Keprník.

Trasa:

Ramzová – Obří skály – Keprník – Červenohorské sedlo – Kouty nad Desnou – Rozhledna u Tetřeví chaty – útulna Pod horní nádrží – vyhlídka Rysí skála – Kouty nad Desnou.


3.6.středa

 Ramzová – vodopád u Obřích skal – přístřešek pod Obřími skalami: MAPY.CZ

Vystupuji z vlaku na zastávce Ramzová, která se „chlubí“ přízviskem nejvýše položená rychlíková stanice v republice (760m). Ovšem to označení je mírně zavádějící… Přesněji se jedná o zastávku a rychlíky zde také již nestaví. Jen spěšné vlaky. I když to označení vlaků se může s příchodem dalšího JŘ klidně změnit. Nebo zde může v budoucnu začít jezdit jiný dopravce než ČD. Budova v současnosti funguje jako informační centrum s prodejem suvenýrů a jízdenek.

Ramzová,zastávka

Ramzová,zastávka

Projdu kolem tur.přístřešku Ramzová, který stojí u restaurace Kaťuša a koukám, že od mé poslední návštěvy se tu hodně změnilo. Okolo jsou pokáceny všechny stromy. Vypadá to tu jako někde na pasece. U rozcestníku Ramzová-lanovka odbočím doprava a stoupám po zelené značce nahoru, podél Vražedného potoku. Svoje jméno získal během třicetileté války, kdy ve zdejších lesích bylo švédskými vojáky pobito mnoho místních obyvatel.

Vražedný potok

Vražedný potok

V místě, kde se zelená značka napojuje na asfaltovou cyklostezku 6208 odbočím vpravo a jdu se podívat k vodopádu u Obřích skal. Vede k němu cca 150m neznačená pěšina.

vodopád pod Obřími skálami

vodopád pod Obřími skálami

Po návratu na cestu si dávám pauzu. V potoku si vychladím plechovku piva a relaxuju 😎 K tur. přístřešku pod Obřími skálami, kde složím hlavu na noc, je to asi 500m. Takže není kam spěchat.

tur.přístřešek pod Obřími skálami

tur.přístřešek pod Obřími skálami

Přístřešek stojí nedaleko rozcestníku hned cesty. Žádný luxus, ale na přespání v letních měsících postačuje. Na večeři na ohni opeču klobásy a brzy se zavrtám do spacáku.


4.6.čtvrtek

 přístřešek pod Obřími skalami – Obří skály – Šerák(tur.chata) –  Keprník – Vřesová studánka – Červenohorské sedlo – Kouty nad Desnou – rozhledna u Tetřeví chaty – útulna Pod horní nádrží: 1 MAPY.CZ    2 MAPY.CZ (Trasa rozdělena, protože ji nelze vyznačit vcelku)

tur.přístřešek Pod Obřími skalami,výhled na Šerák

tur.přístřešek Pod Obřími skalami,výhled na Šerák

Ráno je sluníčkově. Bude hezky. Po osmé vyrážím do kopce na Obří skály (1081m). Odtud jsou parádní výhledy na Králický Sněžník, Rychlebské hory a do Polska na Otmuchowská jezera. Pokračuji k turistické chatě Jiřího na Šeráku (1330m). Tady potkávám první jednotlivce, kteří také vyrazili na túru časně z rána. Kamenná chata Jiřího byla postavena v roce 1888 německým turistickým spolkem a pojmenována podle vratislavského biskupa Jiřího Koppa.

Šerák,turistická chata

Šerák,turistická chata

Od rozcestníku Pod Keprníkem jdu po červené značce E3 až na vrchol Keprník (1423m). Je to čvrtý nejvyšší vrchol pohoří Hrubý Jeseník. Díky tomu, že je plochý a bezlesý, tak nabízí kruhový výhled na všechny strany. Za dobré viditelnosti lze dohlédnout až na Krkonoše nebo Beskydy.

Keprník (1423m)

Keprník (1423m)

Z Keprníku pokračuji na Trojmezí. V tomto sedle se kdysi stýkaly hranice tří panství: Velké Losiny, Kolštejn a Frývaldov. Nachází se zde několik rašelinišť.

Trojmezí

Trojmezí

V sedle Pod Vřesovkou si dávám odpočinkovou pauzu na pišingr. Úzkou stezkou vystoupám k Vřesové studánce pod Červenou horou (1333m). Nad pramenem stojí kamenná kaplička, která je pro turisty zajímavá tím, že nahoře pod střechu je prostor k nouzovému přenocování. Tedy pokud jste schopní vylézt nahoru 😆 Je odtud pěkný výhled na Keprník a Vozku. S přibývajícím časem přibývá i množství turistů, kteří to sem mají z Červenohorského sedla slabé 4km. Dříve zde také stála turistická chata, která byla ovšem kvůli špatnému technickému stavu v roce 1988 zbourána. Doberu vodu a šlapu dál.

rozcestník Vřesová studánka

rozcestník Vřesová studánka

Krátce se zastavím u rozcestníku Bílý sloup. V prvopočátcích turistického označování cest v Jeseníkách se trasy neznačili jako dnes. Používaly se obdélníkové a později kosočtvercové tabulky umístěné na bílých sloupech. Až po roce 1945 se přešlo na současný systém značení. Tento Bílý sloup stojí jako vzpomínka na dobu, kterou už dávno odvál čas…

rozcestník Bílý sloup

rozcestník Bílý sloup

V Červenohorském sedle nad chatami jsou dva památníky. První obětem hor a druhý obětem pádu letadla. Od roku 2013 stojí u cesty dřevěná kaplička s epitafy jako vzpomínka na ty, ktří se z hor již nikdy nevrátili. Dole pod cestou je malý pomníček, který je věnovaný obětem leteckého neštěstí z roku 1967. Zřítilo se zde malé letadlo L-40 a tři z pěti členů posádky zahynuli.

Červenohorské sedlo (1013m)

Červenohorské sedlo (1013m)

Je poledne a to je doba oběda. V sedle je dnes otevřena pouze Chata Červenohorské sedlo. Takže zakotvím v ní. Na výběr zde mají několik hotovek. Vybírám hovězí gulášek a k pití hanušovickou Holbu 12°. Jídlo je v pohodě. Taková ta česká klasika 😉

Chata Červenohorské sedlo

Chata Červenohorské sedlo

S plným břichem sestupuji po žluté značce do Koutů pod Desnou. Od autobusové zastávky U mostu to beru po neznačené polní cestě až k lyžařské cestě a zároveň cyklostezce 6156. Obloha se zatahuje a černé mraky nevěstí nic dobrého. Asi 1,5km jdu po ní a dalších cca 200m beru lesem do svahu rovnou za nosem, abych se napojil na červenou značku. Lesy kolem sjezdovek jsou protkány cyklotraily, takže si člověk musí dávat pozor kam „šlape“ 😕 V místě, kde se červená značka napojí na asfaltovou Uhlířskou cestu, mě zastihne déšť. Z vyhlídky na rozhledně nebude nic a k útulni je to ještě přes 2km. Letem světem proběhnu část NS Rysí skála, kde jsou vyřezané postavičky a zvířátka. V zatáčce, kterou protéká Borový potok, dobírám u pramene vodu a pospíchám pod střechu útulny Pod horní nádrží.

tur.útulna Pod horní nádrží

tur.útulna Pod horní nádrží

Původně jsem měl v plánu ještě dnes zajít na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ale v tomhle lijáku na to kašlu. Když jsem byl před pár lety na exkurzi v elektrárně, tak byla pro změnu mlha a z nádrže nebylo nic vidět. Tak možná někdy příště budu mít víc štěstí na počasí.


5.6.pátek

 útulna Pod horní nádrží – vyhlídka Rysí skála – rozhledna u Tetřeví chaty – U obrázku – Kouty nad Desnou: MAPY.CZ

rozc. Pod horní nádrží

rozc. Pod horní nádrží

Do 11h lehce prší, potom déšť ustává. Scházím po cestě dolů a u větrných turbín odbočuji doprava na zelenou značku NS Rysí skála, která mě dovede, přes vrchol Medvědí hory (1163m), k vyhlídce. Bohužel dnes nejsou téměř žádné výhledy.

Rysí vyhlídka,Větrná elektrárna Mravenečník

Rysí vyhlídka,Větrná elektrárna Mravenečník

Zataženo a zamlženo. Proto se ani nezastavuji na rozhledně U Tetřeví chaty, která stojí u horní stanice lanovky. Po červené značce, vedoucí podél sjezdovky, sestupuji do Koutů nad Desnou. Začíná lehce mrholit, ale už se blížím k nádraží. Souprava RegioPanter stojí u peronu. Jeseníkům dávám sbohem, ale určitě se sem brzy zase vrátím.

Kouty nad Desnou,nádraží

Kouty nad Desnou,nádraží


Účastníci: Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Česká republika, Navštívené země | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

VANDR MÁCHOVÝM KRAJEM 2020

 

                          VANDR  MÁCHOVÝM  KRAJEM 

                                                    2020

 

Covid-19 zhatil naše letošní plány vycestovat do zahraniční a tak jsme jako částečné náhradní řešení zvolili pár dní vandru v Máchově kraji. S báglem na zádech a spaním pod širákem jsme poznávali přírodní krásy Kokořínska a v neposlední řadě také malebné vesnické hospůdky.

Trasa:

Úštěk – Helfenburk – Tisícový kámen – Čapská palice – Zakšín – Pustý zámek – Jestřebice – Pokličky – hrad Kokořín – Mšeno – Bludiště – Pokličky – Kokořín(obec).


19.5.úterý

(Litoměřice) – Úštěk – Helfenburk – Skalka – Husa – Tisícový kámen: MAPY.CZ

Cestou vlakem z Olomouce do Kolína je první pivní ochutnávka, kterou Petr vylovil z batohu. ALE speciál z „dílny“ řetězce Tesco. Ale jo…, nebylo to špatný 😉

Přestupujem v Kolíně. Máme cca hodinu do odjezdu přípoje do Litoměřic. Vydáváme se na krátkou procházku blízkým okolím. Zamíříme na Heverovu ulici, kde má být minipivovar Prádelník. Netušíme ovšem, že to není klasická provozovna s otevírací dobou… Nebýt cedulky na plotu, tak ani nelze poznat, že se zde vaří pivo. Na zvonek nikdo nereaguje, takže odcházíme s nepořízenou. Jako náhradní řešení zvolíme nákup PETek Hubertusu 11° (pivovar Kácov) v blízkém pivním shopu. Nekup to, když byl zrovna v akci 😆  Čekání do odjezdu vlaku si zkrátíme popíjením piva na lavičce na perónu. Pěkně kulturně, z nerezových hrnečků 😎

Vystupujeme na nádraží Litoměřice-město a protože sluníčko přikládá pod kotel, jdem rovnou do minipivovaru Labuť.

Litoměřice,minipivovar Labuť

Litoměřice, minipivovar Labuť

Litoměřice,minipivovar Labuť

Litoměřice, minipivovar Labuť

Před chvílí zrovna otevřeli. Objednáváme plnotučnou 12° a užíváme si pohodu na zahrádce pod stromy. Pivo je vynikající! Čas ovšem kvapí a je potřeba dodržovat časový harmonogram. I na dovolené 😉

Litoměřice horní nádraží,vlak do Úštěku

Litoměřice horní nádraží, vlak do Úštěku

Přesunujem se na nedaleké horní nádraží, kde už stojí Regionova do Úštěku. Pár minut do odjezdu ještě zbývá. Ty využívá Petr naplno a stihne koupit v nádražní hospůdce Březňáka do kelímku. Je nad slunce jasný, že tenhle vandr bude především pivní :mrgreen:  V motorovém vlaku je docela dost teplo.

Úštěk,nádraží

Úštěk, nádraží

Úštěk,nádražní hospůdka

Úštěk,nádražní hospůdka

Po půlhodince jízdy vystupujem v Úštěku a naše první kroky vedou do nádražní putyky U Léni. Je to taková ta „čtvrtá cenová skupina“, ale Březňáka 12° tu čepují řádně vychlazeného a chutná skvěle! Ceny také mírné, 28 korunek českých. Na zahrádce pod rozkvetlými kaštany posedíme asi hodinku. Čas opět pokročil a je nutné se vydat dál.

Město Úštěk je doslova nabité památkami a historií s nimi spjaté. Střed města je vyhlášen památkovou rezervací. Filmaři zde natáčeli např. scény filmů: Kolja, Zdivočelá země, Rebelové, Králíček Jojo. Ozdobou jsou zde pozdně gotické měšťanské domy, kostel Petra a Pavla, židovská synagoga, Pikartská věž a Ptačí domky.

Úštěk

Úštěk

Úštěk, kostel sv.Petra a Pavla

Úštěk, kostel sv. Petra a Pavla

Úštěk,Pikartská věž

Úštěk, Pikartská věž

 

 

 

 

 

 

 

 

Úštěk, Ptačí domky

Úštěk, Ptačí domky

Přes Ptačí důl pokračujeme na zříceninu hradu Helfenburk. Areál hradu je celoročně volně přístupný a o víkendech(i v zimě) je možné navštívit s průvodcem obytnou věž. O hrad a jeho údržbu se stará spolek Hrádek.

hrad Helfenburk

hrad Helfenburk

hrad Helfenburk

hrad Helfenburk

Po žluté značce jdem přes Hrádecký důl do Skalky. Nevelká vesnice působí v podvečer mrtvým dojmem… Hospody zavřené a krom několika povykujících dětí na návsi u rybníka nikde ani noha. Živo je až na okraji lesa, v lesní hospůdce Na Skalce. Čepované Svijany povzbudí na další cestu.

Skalka,Lesní hospůdka

Skalka, Lesní hospůdka

Po občerstvení pokračujeme po červené na Husu a k pomníku českého génia a vynálezce Járy Cimrmana.

Husa

Husa

Jelikož doba pokročila, tak se zde dlouho nezdržujeme a šlapeme k rozcestníku U Martinské stěny a pak po zelené k jeskyni Tisícový kámen, kde pod skalním převisem přenocujeme. K večeři opečeme na ohni klobásy, dáme panáka rumu a jdem chrnět.

Jeskyně Tisícový kámen

Jeskyně Tisícový kámen


20.5.středa

Tisícový kámen – Čapská palice – Pavličky – Zakšín – Pustý zámek – Nedvězí – Střezivojice – Jestřebice – Pokličky: MAPY.CZ

Ve dvě v noci mě budí Petr, že nás navštívila loupeživá liška. Zatímco jsme spali, tak ukradla chleba, dvě klobásy(zapoměl jsem je u ohniště) a ve finále chtěla odtáhnout Petra i se spacákem. Asi liščatům na hraní :mrgreen: Zubama kousala do igelitu, který měl Petr položený pod spacákem a tím ho vzbudila. Peťa si na ni mobilem posvítil a nebojácně ji zahnal na útěk. S jedním okem otevřeným se tak nějak dospíme až do rána. Liška už se nevrátila. U snídaně ještě jednou probereme noční příhodu s nezbednou liškou a vydáme se na cestu.

Po zelené se vracíme na rozcestí Kostelíček, odbočíme vpravo a přes PR Kostelecké bory dojdeme na vyhlídkové místo se skalním útvarem Čapská palice.

Čapská palice

Čapská palice

Je odtud nádherný výhled do okolní krajiny. Dáváme si půlhodinovou pauzu, během které „posvačíme“ plechovkového Rychtáře ze svých zásob. Po žluté značce, Čapským dolem, sestoupíme dolů a nedaleko rozcestníku dobereme u studánky vodu. Pokračujeme přes Pavličky, údolím Květnice a kolem Stáje Zakšín.

údolí Květnice

údolí Květnice

Stáje Zakšín

Stáje Zakšín

Na odpočinkovém místě poobědváme ze svých zásob a vyfotíme si pamětní kámen neznámého železničáře. Na infotabuli si přečteme něco z historie zdejší fiktivní železnice.

Zakšín,památník fiktivní Zakšínské železnice

Zakšín, památník fiktivní Zakšínské železnice

Přicházíme na zastávku busu. Máme 10min. fóra než přijede náš kamarád a souputník Marcel. Moc hezky nám to časově vyšlo. Marcel přijíždí s malinkým zpožděním. A co hlavně…, dovezl nové zásoby chleba 👍  Společně vyrážíme po červené značce na zříceninu hradu Pustý zámek.

Pustý zámek,zřícenina hradu

Pustý zámek, zřícenina hradu

Pustý zámek,zřícenina hradu

Pustý zámek, zřícenina hradu

Skalní hrádek Pustý zámek byl postaven ve 14.století a opuštěn v polovině 15.století. Tudíž se z něho mnoho nezachovalo.V současnosti lze vidět schodiště, nádrž na vodu a několik místností vytesaných do skály. Asi 200m od zámku je vyhlídková plošina Rač, ze které je pěkný výhled na protější skalní věže.

Skalní vyhlídka na Rači

Skalní vyhlídka na Rači

Pokračujeme po Panenském hřebenu ke Skalní věži u Nedvězí. V její těsné blízkosti je zřízen symbolický hřbitov horolezců. Před Nedvězí odbočujem na lesní pěšinu, která nás dovede k pramenu pitné vody. Dobíráme vodu do PETek.

Procházíme Nedvězí a míjíme několik křížků a kapliček. U rozcestníku Dražejov odbočujeme doprava a po modré značce jdeme do vesničky Střezivojice.

Střezivojice

Střezivojice

Od roku 1995 je zde vyhlášena památková zóna s roubenými domy. Ale co hlavně…, má tam být otevřená hospoda. Tak hospůdka Bouda tu stojí, ovšem má zavřeno. Pan majitel říká, že otvírá až v pátek a momentálně nemá ani lahvové pivo 👿 Nicméně, zřejmě pod vlivem našich žíznivých výrazů, bere do ruky mobil a někam volá… Poté nám sděluje, že v nedalekých Jestřebicích je hospoda otevřená a za půl hodiny jede bus.

Za 10kč jsme se svezli 8km busem. Hned u zastávky je Draculova krčma, ale tady jsme majitelkou odmítnuti, že má dnes ještě zavřeno. Stejně tak dopadnou okolo jedoucí cyklisti. Nicméně se od kolemjdoucích domorodců dovídáme, že otevřený hostinec je cca o 400m dál po zelené značce směrem na Jestřebické pokličky. A skutečně, už z dálky je vidět zahrádka obsazená místními a cyklisty.

Jestřebice,hostinec

Jestřebice, hostinec

Při objednávce piva a utopenců zjišťujeme, že tohle je ta hospoda, kam majitel Boudy telefonoval. A otevřeno zde mají teprve pár dní, od soboty. Na čepu je Kozel 11° a Prazdroj. Bereme zavděk kozlem. Lepší něco než nic 🙂 Postupně se dáváme do hovoru s místními. Hlavně Marcel je tím hlavním řečníkem a tahounem v diskuzi. Netrvá dlouho a už domlouvá 2kg brambor. Že si je večer upečeme ve žhavém popelu na ohništi. A skutečně jeden z domorodců je na kole dovezl. Nic za ně nechtěl, ale každý obchod se musí 🍷 Do PETek si necháváme natankovat kozla, aby bylo u ohýnku co popíjet a vydáme se na cestu. Na konci Jestřebic procházíme vesnickou památkovou zónou s kapličkou.

Jestřebice,kaplička

Jestřebice,kaplička

A dál pokračujeme polní neznačenou cestou kolem skály Mraveniště. Za pár minut jsme u silnice a za ní už stoupáme po schodišti na Pokličky. Jsou to pískovcové sloupy, které dostaly svou nynější podobu vlivem eroze.

Pokličky

Pokličky

Místo je hojně navštěvováno turisty. Ale teď večer už tu, až na pár opozdilců, nikdo není. Kousek za Pokličkami je skalní převis, který trampové využívají k přespání. Místo není nijak označené a je tak trochu „za bukem“ 🙂 Nicméně jsme šli najisto. Petr tu v minulosti už přespal.

Pokličky,bivakovací skalní převis

Pokličky, bivakovací skalní převis

U ohýnku popíjíme a klábosíme do pozdních nočních hodin. Brambory skončí nakonec v popelu až po půlnoci a zapomeneme na ně… 😳


21.5.čtvrtek

Pokličky – hrad Kokořín – Sedlec – Mšeno – Obří hlava a žába – Bludiště – Ráj – Pokličky: MAPY.CZ

V noci nás žádná liška svoji návštěvou nepoctila, takže jsme se fajnově prospali až do rána. A co brambory? Ty vyhrabeme z ještě teplého popela a loupeme je ke snídani. Některé jsou ještě zpola syrové, některé spálené, ale více než polovina je upečená tak akorát. Pochutnali jsme si. Sbalíme svoje saky paky, krátce se zdržíme na skalní plošině, odkud vyfotíme sluncem zalité Pokličky a už sestupujeme po schodišti dolů k rozcestníku.

Pokličky

Pokličky

Podél říčky Pšovky a přilehlých mokřin, po červené značce, jdeme až pod hrad Kokořín. Jelikož Petr na hradě už byl, tak ho necháme odpočívat na lavičce před restaurací Pobuda. Zároveň ho pověřujeme dozorem nad našimi bágly.

Restaurace Pobuda pod hradem Kokořín

Restaurace Pobuda pod hradem Kokořín

S Marcelem vyrážíme nahoru po modré značce, na návštěvu hradu. Prohlídka je možná pouze s nasazenou rouškou, ve vyhrazených prostorách hradu a bez průvodce. Což zahrnuje převážně venkovní části jako nádvoří, hradby a vyhlídková věž. Vstupné je 50 korunek. Je nádherné počasí a proto i tato omezená prohlídka stojí za to!

hrad Kokořín

hrad Kokořín

hrad Kokořín

hrad Kokořín

hrad Kokořín

hrad Kokořín

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou z hradu zajdeme i na Máchovu skálu, která je poměrně hodně zarostlá stromy a výhledy tu vlastně žádné nejsou. Po návratu vyzvedáváme Petra a přesunujeme se k bufetu u parkoviště, který má otevřeno. Dáváme svačinku: Podkováně 11° a párek v rohlíku.

Podhradskou cestou, po zelené, pokračujeme do Sedlece. Na konci stoupání, po levé straně, je pěkné místo s výhledem na hrad Kokořín. V Sedleci je hospoda zavřená. U rozcestníku Bílka je zleva krásný výhled na Romanov a Vrátenskou horu s rozhlednou a zprava na Mšeno.

Mšeno

Mšeno

Na oběd zaparkujeme na okraji Mšena v restauraci Obecník. Provozuje ji vietnamská komunita. A možná i právě proto mají velký výběr a krátkou čekací dobu na jídlo. Na čepu Gambáč 10°, Kozel 11° a Prazdroj. Což zrovna není náš šálek kávy, ale přežijem to 🙂 Obědy se vydávají přes okýnko a konzumace jídla probíhá na zahrádce restaurace pod slunečníky. Takže pohoda.

Mšeno,restaurace Obecník

Mšeno, restaurace Obecník

Po obědě si projdeme zbytek města, hlavně náměstí, a doprovodíme Marcela na vlakové nádraží. Pracovní povinnosti mu nedovolí setrvat déle…

Mšeno,nádraží

Mšeno, nádraží

Sluníčko pořádně hicuje a proto se vracíme na Mírové náměstí. V kavárně Baťovna obsadíme jeden ze dvou stolů minizahrádky a vychutnáváme si „jedenáctku“ (10,7°) z Únětického pivovaru. Pozorujeme cvrkot na náměstí, užíváme si pohody a je nám moc fajn!

Mšeno,kavárna Baťovna

Mšeno, kavárna Baťovna

Po odpočinku doplníme zásoby vody v potravinách, včetně plechovky Svijany(pro strýčka Příhodu). Další naši trasu volíme kolem městských lázní lesoparkem Debř.

Mšeno,městské lázně

Mšeno, městské lázně

U rozcestníku Švédský val nechávám Petra s báglama a jdu omrknout Průsečnou skálu, Obří hlavu a žábu.

Obří hlava a žába

Obří hlava a žába

Po návratu společně pokračujeme prohlídkou skalního labyrintu Bludiště, kterým prochází Cinibulkova stezka. U rozcestníku Bludiště visí cedulka, že v Ráji je otevřena hospoda U Weinlichů. Takže jdeme po žluté značce do kilometr vzdálené vesnice, spíše tedy osady na křižovatce silnic.

Ráj,kaplička

Ráj, kaplička

Jak se ale ukáže, hospoda je zavřená a restaurace V Ráji jakbysmet… 🙁 Následuje krátká porada na autobusové zastávce a je rozhodnuto, že to vezmeme po červené na Pokličky a přespíme na stejném místě jako včera.

rybník Stříbrník

rybník Stříbrník

U rybníku Stříbrníku se zdravíme s cyklisty, se kterými jsme popíjeli včera v hospodě v Jestřebicích a oznamujeme jim, že v Ráji jsou obě hospody zavřené. Z čehož taky nemají radost. U Boudeckého mlýna děláme krátkou odbočku ke studánce. Voda je však stojatá a vypadá nepoživatelně. Petr ještě vyběhne do svahu vedle Spálené věže, kde má být podle mapy malá jeskyně. Nicméně po obhlídce konstatuje, že je malá, vlhká a pro nás nevhodná. Takže se držíme původního plánu a za chvíli už jsme pod Pokličkami. Nahoru se nám moc nechce, ale nakonec to samozřejmě dáme 🙂 Rozděláme ohýnek, ohřejeme konzervy k večeři a zapijeme to pivem, zakoupeným pro strýčka Příhodu. A jdem chrnět.


22.5.pátek

Pokličky – U Grobiána – Kokořín obec: MAPY.CZ

Ráno nikam nekvaltujem. V klidu se pobalíme a kolem půl deváté odcházíme. Slezeme po schodišti dolů na červenou značku a jdeme směrem ke Kokořínu. Stejnou cestu jsme absolvovali včera. Pod hradem děláme pauzu a domlouváme si další cestu. Musíme někam na zastávku busu nebo vlaku. Ze všech variant vyhrává ta, že odjíždět budeme v půl jedné z obce Kokořín. Přece jen je to na jižní Moravu kus cesty 🙂 Takže pokračujeme Kokořínským dolem po červené k hospodě U Grobiána.

hospoda U Grobiána

hospoda U Grobiána

Znalci filmu si určitě vzpomenou, že se zde točil film Rebelové. Bohužel otvírají až v 11h a to čekat nemůžeme. Jdem kousek po silnici k další hospodě U báby Šubrový. Pivko by bodlo, ale mají taky ještě zavřeno.

Nedá se nic dělat. Stoupáme po zelené značce zarostlým kaňonem do obce Kokořín. Je to docela krpál, ale netrvá dlouho a jsme nahoře. Míjíme skalní domek, který vypadá že stále slouží jako chata nebo klubovna.

obec Kokořín,skalní "chata"

obec Kokořín, skalní „chata“

Po pár stovkách metrů jsme u zámku. Pro veřejnost není přístupný. Vedle zámku je rybník, ze kterého hlasitě skřehotají žáby. Tipuju to na skokany zelené.

zámek Kokořín

zámek Kokořín

obec Kokořín,rybník na návsi

obec Kokořín, rybník na návsi

Máme hodinku čas, tak obcházíme místní hospody. Cedule na návsi láká k návštěvě hospody U Lucyka, ale zjistíme, že je tam zamčeno a mrtvo… U Koně to stejné 🙁  Pojíme něco ze svých zásob a vyčkáváme příjezdu autobusu. Jede načas.

Za půlhodiny vystupujeme na zastávce Mělník-Silo. Do odjezdu vlaku zbývá něco přes hodinu, tak dáme v Blatecké hospodě dva kousky. Čepují havlíčkobrodského Rebela 11°. Slušně vychlazené, kroužkuje po skle, není co vytknout. A tady vlastně náš vandr Máchovým krajem končí. Petr odchází k familiji, kterou v Mělníku má a já mažu na vlak. Pivním vandrům zdar!!!


Účastníci: Petr, Marcel, Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Česká republika, Navštívené země | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK A HANUŠOVICKÁ VRCHOVINA 2020

 

                                  KRÁLICKÝ  SNĚŽNÍK  

                          HANUŠOVICKÁ  VRCHOVINA 

                                                 2020

 

Králický Sněžník je samostatný horský masív, který se táhne od Kladského sedla až po Králíky. Pod jeho vrcholem na jižním svahu pramení řeka Morava. Na něj navazuje Hanušovická vrchovina, kterou prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem.

Trasa:

Staré Město pod Sněžníkem – Králický Sněžník – Pod Vilemínkou – Klepý – Králíky – Hora Matky Boží – Křížová hora – Svatá Trojice – Hanušovice.


21.4.úterý

 Staré Město pod Sněžníkem – Rozhledna na Štvanici – Strakovy školky – Stará Sněžníková – Stříbrnická sedlo – pramen Moravy – Králický Sněžník – Sněžná chata – Pod Vilemínkou – tur.přístřešek Tvarožné díry: MAPY.CZ

Po nedávné návštěvě Branné a jejího okolí jsem do těchto končin Moravy zavítal podruhé. Tentokrát na čtyřdenní vandr. Do Starého Města pod Sněžníkem přijíždím vlakem. Na „Kraličák“ obvykle chodím po modré značce, přes Stříbrnice, Lesní kapli a Adélin pramen. Ale dnes volím zelenou. Jednak abych navštívil novou rozhlednu Na Štvanici. A také není špatné občas udělat změnu a vyzkoušet jinou trasu 🙂

Staré Město pod Sněžníkem,žel.stanice

Staré Město pod Sněžníkem,žel.stanice

Mezi Starým Městem a osadou Štěpánov jsou na Štěpánovském potoku vybudovány tři nové retenční nádrže na zachytávání vody v krajině.

Cestou sleduji, že KČT zde loni osadil na rozcestníky nové směrové ukazatele. Svítí novotou. U řopíku pod Štvanicí dělám na louce krátkou občerstvovací pauzu. Sluníčko svítí, ale na sundání bundy to ještě není, vítr fouká od severu a hezky zčerstva 🙂

Štvanice (866m)

Štvanice (866m)

Stoupání po zelené značce k rozhledně není nikterak náročné. Ale až pomine současný stav způsobený koronavirem a Hynčice pod Sušinou se zaplní cyklonávštěvníky, tak pro pěšího turistu se výstup k rozhledně náročným stane. Nově zbudovaný cyklotrail zde na několika místech(napočítal jsem pět) zelenou značku přetíná a zcela určitě se po nich bude jezdit jednosměrně seshora dolů a ne zrovna pomalu…

Hynčice pod Sušinou,singltrail a rybník Úžas

Hynčice pod Sušinou,singltrail a rybník Úžas

rozhledna Na Štvanici

rozhledna Na Štvanici

V těsném sousedství rozhledny stojí prosklené odpočívadlo. Je volně přístupné, vybavené velkými pytli na lenošení a knihami. Nelze tu také přehlédnou infoceduli s několika body, jak se uvnitř odpočívadla chovat. Mezi jinými také upozornění, že zde není dovoleno přenocovat 🙁

Nechávám zde bágl a po 152 schodech vyšlapu nahoru. Vyhlídková část je prosklená. Což je na jednu stranu fajn, neprofukuje tu. Na druhou stranu nemá prakticky moc smysl odtud cokoliv fotit. Otvírací okna zde nejsou. Ale výhledy do okolní krajiny jsou pěkné. Nicméně je patrné, že z Hynčic se stává druhá Dolní Morava…

 

Ze Štvanice scházím do sedla a odbočuji doprava na modrou a jdu k rozcestníku Strakovy školky. Znovu odbočuji na žlutou a stoupám lesem až k rozcestníku Pod Ludmilou, kde se spojují žlutá, modrá a červená značka nahoru na Králický Sněžník. Je odtud výhled na východ na Šerák, Praděd a další vrcholy Hrubého Jeseníku. Pár stovek metrů před Stříbrnickým sedlem se otvírá výhled na holý vrchol Králického Sněžníku.

Králický Sněžník

Králický Sněžník

Další etapu cesty mám, jak se říká v malíčku 🙂 Za posledních deset let jsem tudy šel sedmkrát. K rozcestníku Stříbrnice-sedlo je to ještě bez sněhové pokrývky.

sedlo Stříbrnická (1212m)

sedlo Stříbrnická (1212m)

Potom už leží v cestě navátý mokrý sníh. Nejvíc ho je mezi stromy poblíž rozcestníku Franciska-chata HS. Od bývalé Lichnsteinovy chaty je už cesta bez stopy sněhu. K soše slona nejdu. Už jsem u něj byl tolikrát, že ji tentokrát vynechávám. Fotku dělám až u pramene Moravy.

pramen Moravy

pramen Moravy

Za dalších 5 minut už stojím na vrcholu Králického Sněžníku 1424 m.n.m. Je to třetí nejvyšší vrchol v České republice a nachází se na hranicích s Polskem. Kromě mě je tu několik dalších turistů. Ale žádná masovka.

Králický Sněžník (1424m)

Králický Sněžník (1424m)

Ledový vítr tu řádně profukuje, takže skryt za kameny z bývalé rozhledny, si dávám jednu malou „vrcholovku“ a vracím se zpět k rozcestníku Franciska-chata HS, kde odbočuji na žlutou značku. Úzkou pěšinou, místy pokrytou ušlapaným sněhem, dojdu k chatě Franciska. Vedle chaty je pod stříškou stejnojmenný pramen.

chata HS Franciska

chata HS Franciska

Pauzu na pišingr dělám až o kus dál, u Sněžné chaty. U ohniště se dá na dřevěných lavicích posedět na příjemném sluníčku. Dřevník u chaty je přístupný a dal by se i nouzově využít před bouřkou nebo deštěm. Ale místo je v něm pouze, když není zaplněn dřevem. Takže momentálně je v něm místo tak pro dva lidi a malého psa 🙂

Klesám po cestě až k rozcestníku Pod Vilemínkou, kde je tur.přístřešek. Ovšem k noclehu moc vhodný není(křivé lavice a žádné ohniště). Pokračuji o 500m dál, kde stojí další tur.přístřešek(u infotabule Tvarožné díry).

přístřešek u infotabule Tvarožné díry

přístřešek u infotabule Tvarožné díry

Je sice ze dvou stran otevřený, ale má zděné ohniště a festovní stoly s lavicemi. Není to jako slovenské salaše a útulny, ale aspoň něco. Plusem je, že kousek přes cestu teče Morava a tak o vodu zde není nouze. Tady přenocuji.


22.4.středa

 tur.přístřešek Tvarožné díry – vodopád Pod Strašidly – Nad Zbojnickou chatou – sedlo Puchača – rozhledna Klepáč – Roudný – Prostřední Lipka – Králíky – tur.přístřešek na Hraběcí stezce: 1 MAPY.CZ    2 MAPY.CZ (Trasa rozdělena, protože ji nelze vyznačit vcelku)

Morava,u tur.přístřešku Tvarožné díry

Morava,u tur.přístřešku Tvarožné díry

 Ráno vyrážím v 8h po lesní cestě(není zaznačená v mapy.cz, v topo mapě garminu je), která začíná nedaleko od přístřešku, u mostu. Jdu lesem proti proudu po pravé straně potoka. Poté se napojuji na asfaltku. K vodopádu Pod strašidly přicházím seshora.

vodopád Pod Strašidly

vodopád Pod Strašidly

Odtud jdu necelou půlhodinu k místu, kde cestu přetíná potok Kopřivák. Potřebuji se dostat nahoru na žlutou značku. Beru to šikmo do kopce lesem, jiná možnost není. Po 200m se dostávám na lesní cestu. A pokračuji dál k bodu záchrany UO 004, kde se napojuji na žlutou a stoupám k rozcestníku Nad Zbojnickou chatou. Po červené značce jdu do sedla Puchača, kde na CZ/PL hranici dělám občerstvovací pauzu.

sedlo Puchača (1108m)

sedlo Puchača (1108m)

Po ujítí několika stovek metrů stojím na hoře Puchacz(1190m) alias Výrovník alias Hleďsebe 🙂

Hleďsebe (1190m)

Hleďsebe (1190m)

Další zastávkou je Klepý (1144m), polsky Trójmorski Wierch(dříve Klepacz), kde stojí dřevěná rozhledna, česky zvaná Klepáč.

Klepý (1144m),rozhledna Klepáč

Klepý (1144m),rozhledna Klepáč

Bohužel je z technických důvodů zavřená. Alespoň tak to uvádí cedule v polštině. Nevadí, i tak je odtud zespodu pěkný výhled.

Klepý,výhled na polskou stranu (Jodlów)

Klepý,výhled na polskou stranu (Jodlów)

Klepý (1144m),výhled na Králický Sněžník

Klepý (1144m),výhled na Králický Sněžník

Klepý,výhled na skiareál Dolní Morava

Klepý,výhled na skiareál Dolní Morava

A na kamenech vyhřátých od sluníčka se fajnově sedí. Klepý je zajímavý tím, že voda z jeho svahů odteká do třech různých moří: Baltského(Kladská Nisa), Severního(Tichá Orlice) a Černého(Morava).Sejdu dolů na hr.přechod Horní Morava – Jodlow a odběhnu necelých 200m na polskou stranu k pramenu Kladské Nisy.

pramen Kladské Nisy

pramen Kladské Nisy

Po návratu pokračuji dolů po červené na parkoviště Pod Klepáčem a dál směrem na Králíky. Krátce se zastavuji u dřevěné zvoničky pod Jelením vrchem. Přes vrch Roudný(677m) scházím do Prostřední Lipky.

Prostřední Lipka

Prostřední Lipka

Byla by chuť na pivko, ale hospoda je bohužel ze známých důvodů zavřená 🙁 Blížím se ke Králíkům. Nelze bez povšimnutí minout Pěchotní srub K-S 14 „U Cihelny“. Srub je zavřený, ale alespoň jsi přečtu informace z infotabulí. Každoročně se zde v srpnu konají předváděcí vojenské akce pro veřejnost. Jestli tomu tak bude i letos ví bůh…

Králíky,pěchotní srub K-S 14 "U cihelny"

Králíky,pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“

Vedle „Cihelny“ stojí Vojenské muzeum. Odbočuji z červené značky na NS Vojenské historie, abych nemusel šlapat až do Králík po silnici. Velké náměstí je vylidněné a všechno zavřené. Jdu doplnit zásoby do Penny.

Králíky,Velké náměstí

Králíky,Velké náměstí

Odtud šlapu po zelené po Hraběcí stezce směrem na Horu Matky Boží. Ale nahoru půjdu až zítra. Na noc zakotvím v tur.přístřešku vedle chaty Amálky u vodojemu. Je mi jasné, že nad ránem tu bude chladno, ale lepší místo na přespání v okolí těžko najdu… A je tu voda! Teče tudy Plynárenský potok.

Králíky,tur.přístřešek na Hraběcí stezce,chata Amálka

Králíky,tur.přístřešek na Hraběcí stezce,chata Amálka

V půl desáté zalehnu, ale v deset mě budí projíždějící motorka. Jede nahoru po zelené značce. Vidím, že nejen na Slovensku, ale i u nás jezdí debilové na endurech tam kde nemají 👿 Naštěstí je pak už klid až do rána.


23.4.čtvrtek

tur.přístřešek na Hraběcí stezce – Hora Matky Boží – rozhledna Val – Horní Orlice rozc. – rozhledna Křížová hora – vrch Větrák – pramen Tiché Orlice – Jeřáb – Svatá Trojice: MAPY.CZ

Ráno byla docela kosa. Teploměr ukazoval +3°C, ale pocitově to bylo míň… Pofukovalo od potoka a od vody jde zima. Po snídani zamířím do kopce k Mariánskému pramenu. V minulosti vytékal pramen z betonového podstavce křížku, ale nyní teče voda z trubky o pár metrů vedle.

křížek u Mariánského pramene

křížek u Mariánského pramene

Doplním vodu a pokračuji na poutní místo, Horu Matky Boží(766m). Klášter i kostel jsou uzavřeny. Vidět je jen několik řemeslníků, kteří pracují na rekonstrukci hotelu Poutní dům.

Hora Matky Boží,klášter

Hora Matky Boží,klášter

výhled z Hory Matky Boží na Králíky

výhled z Hory Matky Boží na Králíky

Hora Matky Boží,kostel a klášter

Hora Matky Boží,kostel a klášter

Kolem hřbitova scházím do obce Dolní Hedeč. Zrovna tudy pomalu projíždí policejní auto. A mířím k rozhledně Val. Cestou míjím kravičky a býky z místní farmy. Pod rozhlednou se pasou koně. Sluníčko svítí… Ráj na zemi 🙂

Hora Matky Boží

Hora Matky Boží

výhled z rozhledny Val na Jeřábek (838m) a Kamenáč (729m)

výhled z rozhledny Val na Jeřábek (838m) a Kamenáč (729m)

Rozhledna není vysoká, ale ze 22m vysoké plošiny jsou pěkné výhledy na všechny světové strany: Jeseníky, Králický Sněžník, Orlické hory.

rozhledna Val (790m)

rozhledna Val (790m)

U rozcestníku Horní Orlice opouštím žlutou značku a pokračuji po modré až k Šanovu. Ale až dolů do vesnice nejdu.

Šanov,vrch Luzný (720m)

Šanov,vrch Luzný (720m)

Odbočuji na neznačenou polní cestu, po které sejdu až k rybníku pod Kŕížovou horou. Napojuji se na žlutou a stoupám k rozhledně. Posledních několik desítek metrů je lemováno dřevěnými sochami, které vyřezal Šanovský řezbář p.Bubák. Můžeme tu vidět vodníka, čerta, Červenou karkulku, vlka a mnoho dalších postav z pohádek. Rozhledna je bohužel zavřená, v dubnu otevřeno jen o víkendech 🙁 Je vysoká 25m a byla v roce 2007 postavena na místě, kde stával kdysi poutní kostel. U křížku za rozhlednou dělám obědovou pauzu.

rozhledna na Křížové hoře (735m)

rozhledna na Křížové hoře (735m)

Zpáteční cestu volím zase kolem rybníku. Od něj to beru polní cestou rovnou na vrch Větrák(766m). V minulosti se zde nacházel vojenský prostor. Nyní tudy vede neznačená lyžařská cesta.

vrch Větrák (766m)

vrch Větrák (766m)

Pod pramenem Tiché Orlice se napojuji na modrou značku a k samotnému pramenu stoupám ještě asi 500m. Je schovaný v lese a vydatný.Držím se modré a za chvíli stojím na Jeřábu(1003m). Je zalesněný a bez výhledů.Krátce spočinu a pokračuji 2km k cíli dnešního dne, ke Svaté Trojici (862m).

poutní kaple Nejsvětější Trojice

poutní kaple Nejsvětější Trojice

Kromě tur.přístřešku, kde hodlám přenocovat, tu stojí poutní kaple Nejsvětější Trojice, Lichtenštejnský památník a lovecká chata. Nedaleko teče vydatný Grabnerův pramen. Sluníčko tu svítí do pozdních odpoledních hodin. Ráno nebude taková zima jako včera pod Horou Matky Boží 🙂

Svatá Trojice,tur.přístřešek

Svatá Trojice,tur.přístřešek


24.4.pátek

Svatá Trojice – U Severomoravské chaty – Počátky hájovna – Pod Vršavou – Hanušovice: MAPY.CZ

Jak jsem večer předpovídal, tak ráno je krásných 10°C. Poslední den vandru. V poklidu se nasnidám a po deváté odcházím po červené směr Hanušovice. Není kam spěchat. Čeká mě slabých 12km. Popravdě tento úsek cesty mě nijak nenadchl… De facto tu není nic moc k vidění a převážná část vede po lesní asfaltce.

obora Počátka

obora Počátka

Krátce se zastavím u obory Počátka a pak už jdu až do Hanušovic. V Penny nakoupím jídlo a pivko. Poslední zastávku před odjezdem udělám u soutoku Moravy a Branné. Je krásně a tak se tu nějakou hodinku zdržím.

Hanušovice,soutok Moravy a Branné

Hanušovice,soutok Moravy a Branné

Pak už jen odchod na vlakové nádraží a odjezd vlakem domů. Vandr se vydařil.


Účastník: Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Česká republika, Navštívené země | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

VEĽKÝ MANÍN 2019

           

                                       VEĽKÝ  MANÍN  2019

 

Trasa:

Považská Teplá – chata Severák – Manínec – Považská Bystrica


2.12.pondělí

Považská Teplá – Manínska Tiesňava(kemp) – rozc.Vápencová jaskyňa – chata Severák: MAPY.CZ

Mám dva dny volna a tak vyrážím na krátký vandr na Veľký Manín. Do Považské Teplé přijíždím vlakem. Od zastávky vede nový chodník(zatím není v mapy.cz zakreslený) až k hlavní silnici, kde ovšem marně hledám přechod. Tady zřejmě soudruzi z NDR udělali chybu 😯 Přebíhám jakmile vznikne mezera mezi jedoucími auty. A že jich tu jezdí… U Manínskeho potoka se zdravím s veselými rybáři a jejich psem.O kousek dál fotím zachovalý UAZ-452.

Považská Teplá,rybáři u Manínskeho potoka :-)

Považská Teplá,rybáři u Manínskeho potoka 🙂

Po červené jdu až na začátek Manínske tiesňavy, která začíná u kempu. Odbočuji doprava na žlutě značený naučný chodník. Krátce se zastavuji u pramene Záluské kyselky, ale výhledy nic moc. Zataženo a mlhavo 😥  Pokračuji dál a po 1,5km začíná chodník stoupat serpentinami prudce nahoru. Po zdolání asi 300 výškových metrů se dostanu na hřeben Veľkého Manína.

hřeben Veľkého Manína

hřeben Veľkého Manína

Vpravo odbočuje neznačená pěšina na jižní, nejvyšší bod Veľkého Manína. Já zahýbám vlevo, dál po žluté. Dojdu až k rozcestníku Vápencová jaskyňa. Nějakých 150m dolů se klikatí sotva znatelný vyšlapaný chodník k chatě Severák. Po napadaném listí, které je pokryté sněhovým popraškem, to dost klouže. Ale po chvilce stojím před chatou…, tedy spíše malou chatkou. Podobné stávaly za dob minulých v zahrádkářských koloniích. Chata Severák je malá,ale útulná. Dnes tu přespím.

chata Severák

chata Severák

Po zabydlení a krátkém odpočinku se vrhnu na přípravu dřeva na otop. Kolem chaty je dřevo vysbírané, takže ho musím nosit z větší vzdálenosti. Řezání zabere nejvíc času. Zdejší pilka je tupá, ale naštěstí mám sebou svoji cestovní fiskarsku. Než se začne stmívat, tak už mám hotovou pěknou hromádku polínek. Kamínka dýmyla jen chvíli než komín chytl tah. Za hodinku už bylo uvnitř teploučko. Uvařím si večeři a čas před spaním strávím listováním v návštěvní knize chaty Severák.


3.12.úterý

chata Severák – Partizánská jaskyňa – Manínec – Považská Bystrica: MAPY.CZ

V noci mi kamna dvakrát skoro vyhasly. Holt nejsou dělané na topení dřevem. Dřevo v nich poměrně rychle shoří. Jsou to Petry na uhlí. Ale zaplaťpánbůh za ně! Ráno to vypadá na lepší počasí než včera. I když chvílemi poletuje sníh, tak sem tam vykoukne mezi mraky sluníčko. Nad chatou je ohniště, o kousek dál pomníček a za ním malá vyhlídka.

výhled z vyhlídky nad Severákem:Považská Teplá a v pozadí Javorníky

výhled z vyhlídky nad Severákem:Považská Teplá a v pozadí Javorníky

Po snídani v chatě poklidím, pozametám a kolem deváté odcházím. Mířím na severní vrcholek Veľkého Manína(848m) odkud je parádní výhled na Malý Manín(813m).

severní vrchol Veľkého Manína(848m),výhled na Malý Manín(813m)

severní vrchol Veľkého Manína(848m),výhled na Malý Manín(813m)

Téměř neznatelným,sněhem zapadaným, chodníčkem pokračuji ke Skalnímu oknu a Partyzánské jeskyni. K oknu ještě dojdu, nafotím ho, ale hodně mi to na zasněženém listí klouže.

Veľký Manín,Skalní okno

Veľký Manín,Skalní okno

Raději scházím lesem dolů na žlutou značku a k jeskyni to vezmu po značeném a lepším chodníku. Cestou k jeskyni začíná pěkně svítit sluníčko. A to před pár minutami ještě sněžilo. Poslední metry ke vchodu jeskyně jsou jištěny řetězy a lany. Což je dobře, protože na úzkém a mokrém chodníčku by mohla ujet noha a dál radši nemyslet…

výhled od Partyzánské jeskyně

výhled od Partyzánské jeskyně

Před vchodem je malá plošina, ze které lze i přes větve stromů vidět Strážovské vrchy a Malou Fatru. Jeskyně,která je asi 20m dlouhá,sloužila po dobu SNP jako přechodný úkryt partyzánům.Odtud pochází její název.

Partyzánská jeskyně

Partyzánská jeskyně

Po prohlídce jeskyně se vracím na žlutou značku a klesám k rozcestníku Pod Veľkým Manínom. Pokračuji dál až pod kopec Manínec, který slouží jako startoviště pro paragliding. Nahoru vede neznačená a poměrně široká cesta. Dá se sem dojet i terénním autem. Na kopci Manínec je ohniště a je odtud pěkný výhled na Podmanín a Strážovské vrchy.

Manínec,výhled na Strážovské vrchy

Manínec,výhled na Strážovské vrchy

Z Manínce se vracím na žlutou. Přes louky a les sejdu do zahrádkářské kolonie, kde  je z cesty vidět současně na Malý i Veľký Manín.

Malý a Velký Manín

Malý a Velký Manín

Další pěkný výhled, tentokrát na Považský hrad, je na okraji lesa nad Považskou Bystricí.

Považský hrad

Považský hrad

Na vlakovou stanici je to přes celé město.Naproti stanice je přes cestu COOP,kde doplňuji zásoby na cestu domů.Poslední letošní vandr se vydařil.


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

MALÁ MAGURA 2019

                                                    

                                     MALÁ  MAGURA  2019

 

Malá Magura je geomorfologický podcelek Strážovských vrchů. Hlavní hřeben se táhne od Bojnic přes Maguru až do Čičman. Jednotlivé vrcholy jsou až na výjimky (např.Temešská skála) zalesněné a neposkytují žádné výhledy.

Trasa:

Temeš – Malá Magura – srub 3 rampa – Magura – sedlo Obšiar – Lazový vrch – srub Schovanka – Fačkovské sedlo.


22.10.úterý

Temeš – Temešská skála – Malá Magura – srub 3 rampa: MAPY.CZ

Na konec října předpověděli rosničkáři téměř letní počasí a tak využívám tři dny volna k přechodu hřebene Malė Magury. Ve stanici Nováky vystupuji z vlaku a přecházím silnici na zastávku busu,který mě odveze do Temeše. Něco po 14h vystupuji u obecního úřadu. Po žluté značce se vydávám nahoru na Temešskou skálu.

Temešská skála (915m)

Temešská skála (915m)

Ze začátku je cesta pohodová… Míjím ceduli o možném výskytu medvěda hnědého a vstupuji do bukového lesa. Tady začíná překážková dráha 😉 Je tu rozsáhlý polom a vzrostlé buky jsou popadané všude okolo.

polom pod Temešskou skálou

polom pod Temešskou skálou

Až do Temešského sedla jdu hodně pomalu a pot ze mě leje. Tohle není podzimní počasí…,ale letní!!! V sedle schovávám bágl do křoví a jen nalehko stoupám na Temešskou skálu(915m). Nahoře pofukuje vítr. Výhledy jsou exkluzívní. Je vidět vodní nádrž Nitrianské Rudno,ale vyfocenou ji nemám. Proti ostrému sluníčku se o to ani nepokouším… Pod skálou na travnatém plácku je vrcholová kniha. Zdržím se asi 30 min.

výhled z Temešské skály na Maguru

výhled z Temešské skály na Maguru

Temešská skála

Temešská skála

výhled z Temešské skály na západní část Strážovských vrchů

výhled z Temešské skály na západní část Strážovských vrchů

Po žluté pokračuji nahoru na Malou Maguru(1101m). Je to nevýrazný vrchol porostlý stromy s rozcestníkem a několika skalisky.

Malá Magura (1101m)

Malá Magura (1101m)

Jdu dál k dalšímu rozcestníku Nad Veľkou lúkou. Odtud je to na Maguru asi 20min., ale za chvíli se začne šeřit a tak nechávám Maguru na zítřejší ráno a zahýbám po zelené dolů ke srubu  3 rampa, kde chci přenocovat. Na kamenité cestě je spousta napadaného listí a co chvíli mi uklouzne noha. Navíc docela dost klesám dolů a představa zítřejšího výstupu zase nahoru mě vůbec netěší… Před 18h. nacházím srub. Je už šero a tak focení nechávám na ráno.

Není tu ani noha,krom myší. Oheň se mi už rozdělávat nechce, abych si opekl klobásky. Bude studená večeře: Chleba se špekem a pivko k tomu. Což taky není zase tak špatné 🙂 Srub je udržovaný a v dobrém stavu. I kamna jsou, jak se na první pohled zdá, funkční. Ale je teplo,takže není důvod plýtvat dřevem. Kolem 22h.zalezu do spacáku. V noci mě několikrát vzbudí šmejdící myši ☹️


23.10.středa

Srub 3 rampa – Magura – Malá Magura – sedlo Obšiar – Čičerman – Lazový vrch – Javorina – Homolka – Fačkovské sedlo – útulňa Schovanka: MAPY.CZ  (plus 4km lesní cestou ze sedla na útulňu)

srub 3 rampa

srub 3 rampa

Ráno zjišťuji, že myšičky v noci rozkousaly víčko od prázdné PETky. Do žádných dalších věcí se naštěstí nepustily. Po snídani, asi v půl osmé vyrážím do kopce směrem na Maguru. Nahoru se jde stejně blbě jako včera dolů…

Magura (1141m)

Magura (1141m)

Vrchol Magury (1141m) je porostlý stromy a bez výhledů. Zdobí ho turistický rozcestník a velký dřevěný kříž. Nechybí ohniště s lavicemi a vrcholová kniha. Z přístřešku už zbylo jen torzo, podlehl zubu času a počasí.

Sestupuji na Malou Maguru a odtud klesám po červené do sedla Obšiar. Cesta je plná kamenů, které jsou skryté pod silnou vrstvou spadaného listí. Takže nic pohodového… Sedlo Obšiar je zalité podzimním sluníčkem a tak si dávám u kapličky sv.Antonína Paduánského občerstvovací pauzu.V zimě nasušená jablka přišly vhod. Jen voda mi dochází…

 

sedlo Obšiar

sedlo Obšiar

Pokračuji dál přes sedlo Kolenová na Čičerman(955m). Bágl nechávám dole a na vrchol se vyškrábu nalehko. Je to krpál. Tady potkávám prvního turistu. Zdravíme se a zjišťujeme, že jdeme vlastně shodnou trasu.Akorát obráceně.

Čičerman (955m)

Čičerman (955m)

Scházím dolů, beru bágl a po starém značení obcházím kopec. Najdu torzo starého rozcestníku a po louce stoupám na novou značku. Dělám pauzu na oběd a zjišťuji, že s vodou jsem na to víc než mizerně, sotva dvě deci. Šlapu dál do Čičermanského sedla. Ze sedla je to na Lazový vrch krpál.

výhled z Lazového vrchu

výhled z Lazového vrchu

Pod Lazovým vrchem scházím kousek dolů po žluté, abych dohledal jeden z pramenů Čičmanského potoka. Asi 180m pod cestou kudy vede žlutá značka, v křoví, pramen nacházím(N48° 56.344′ E18° 31.145′). PETku 1,5l naplním odhadem za půl minuty. Takže je vydatný a studená voda příjemně osvěží.

Javorinka (973m)

Javorinka (973m)

Po levé straně se tyčí Javorinka(973m) s vysílačem. Na opačné straně Javorinky, od Čičman, jsou lanovky lyžařského areálu. Po louce, kde roste spousta bedlí, jdu dál do sedla Javorinka.

sedlo Javorinka

sedlo Javorinka

Tady svítí sluníčko, ale pořádně profukuje vítr. Po krátkém odpočinku stoupám nahoru na vrchol Javorina(938m) a potom zase klesám do sedla pod  Priečnou. Potkávám velkou skupinu mladých turistů. Odhadem tak 25-30lidí. Část zdraví česky, část anglicky. Zřejmě výměnný studentský pobyt. Jdou natěžko, takže budou nocovat pod širákem nebo sejdou do Čičman. Za dvě hodinky je tma. I já budu hledat Schovanku potmě.

Stoupání  na Homolku(1073m) mi už jde znatelně pomaleji. Síly ubývají… A navíc už je skoro tma. Při sestupu po sjezdovce do Fačkovskėho sedla nasazuji čelovku. Po pravé straně hledám tu správnou neznaćenou odbočku, která vede ke srubu Schovanka. Napoprvé ji minu a musím se vracet. Napodruhé už jdu správně. Po pár stovkách metrů nacházím pramen(N48° 57.561′ E18° 36.395′) přímo u cesty. Dobírám vodu do všech PETek.

Lesní cesta se neustále klikatí a zatáčí, ale dle navigace jdu dobře. Po hodině chůze lesem se přiblížím Schovance na nějakých 200m. Cesta se obtáčí pod srubem,přímo ke srubu nevede. Uslyším kytaru a zpěv. Poslední metry beru napřímo do svahu. Vítají mě tři chalani v maskáčích. Jsou z Prievidze. Na Schovance nejsou poprvé.Na ohni opeču klobásky a povečeřím. Následně pokračuje až do nočních hodin česko-slovenská družba za zpěvu a popíjení kořalky 🙂 Ve dvě ráno se přesunuju na poval a usínám ve spacáku.


24.10.čtvrtek

útulňa Schovanka – Fačkovské sedlo: 4km neznačenou lesní pěšinou

útulňa Schovanka

útulňa Schovanka

Ráno se probouzím před devátou. Kluci slovenští už jsou hore. Nachystáme snídani nebo spíše brzký oběd a po jídle se pobalíme. Okolo jedenácté odcházíme společně do Fačkovského sedla. Jdeme horní cestou-pěšinou přes Dlhou lúku, kde má trampská osada svoje totemy.

Dlhá lúka

Dlhá lúka

Tahle cesta je lepší než ta spodní(lesácká) po které jsem včera přišel já. Ale potmě bych ji špatně hledal. Za necelou hodinku jsme u koliby Kľak ve Fačkovském sedle. Loučíme se. Kluci tu mají zaparkované auto a já jdu na zastávku busu, který mě doveze do Rajce a odtud vlakem přes Žilinu zpátky na Moravu.

Přechod hřebenu Malé Magury se vydařil. Jak nádherným počasím, tak družbou na  srubu Schovanka.


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

POĽANA 2019

 

                                             POĽANA  2019

 

Poľana je vulkanické pohoří, které se nachází na středním Slovensku, na východ od Banské Bystrice a Zvolena. Jedná se o vyhaslou sopku, která po své erupci v třetihorách po sobě zanechala kalderu o průměru 6km, hloubce 600m a obvodu téměř 20km. Vzhledem k malé návštěvnosti je tu ráj pro divoká zvířata. Hojně se tu vyskytuje medvěd, rys a trofejní kusy vysoké zvěře.

Trasa:

Hriňová – Javorinka – vodopád Bystré – Poľana – sedlo Jasenová – Bukovina – Strelníky.


2.10.středa

Hriňová – Pivnička – útulňa Javorinka: MAPY.CZ
(dál z odbočky přes ohradníky pěšinou kolem skal  nahoru na Javorinku cca 1,5km)

Hriňová,kostel sv.Petra a Pavla

Hriňová,kostel sv.Petra a Pavla

Z Hriňové vyrážím po žluté značce na Pivničku. Na malinkém rozcestí, u autobusové zastávky a prodejny potravin, opouštím žlutou a jdu nahoru po asfaltové cestě ještě asi kilometr. Za statkem má být někde odbočka, která vede na Javorinku k turistické útulně. Ale jsou tu všude natažené ohradníky. Pomůže mi jeden místní, kterého oslovím a on mi ochotně vysvětlí kudy-tudy(souřadnice odbočky N 48°35.918′, E 19°30.168′). Je nutné přejít přes ohradník a držet se pešinky vlevo až ke skalám. Za nimi je další ohradník,který přelézám a dál jdu nahoru k třetímu ohradníku. U něj potkávám baču se psem. Otevírá mi vrátka ohradníku a doprovází mě skoro až k útulni. Od jara do podzimu se tu stará o stádo 150 krav a telátek. Má tu starou obytnou Avii a terénní motorku.

Javorinka,telátka hrají na schovku :-)

Javorinka,telátka hrají na schovku 🙂

Útulňa Javorinka byla obnovena v roce 2015 na základech původního salaše dobrovolníky z Hriňovej. Má kamenné zdi a hliněnou podlahu. Dole je stůl a lavice. Nahoře na povale se vyspí až 8 nocležníků. Zatím je ve výborném stavu. Možná i proto, že stojí mimo značené turistické trasy.

útulňa Javorinka

útulňa Javorinka


3.10.čtvrtek

útulňa Javorinka – vodopád Bystrého potoka – Poľana – Kopce – sedlo Jasenová – Bukovina – srub Partizán: MAPY.CZ

Ráno slyším motor bačovy Avie. Vyjel s ní na asfaltovou cestu nad útulňou a tam ji zaparkoval. Potom nahání svoje stádo krav a žene je napojit k Bystrému potoku. Chvíli po něm vyrážím i já. Po asfaltce jdu asi 1,5km a pak zabočím doleva na lesní cestičku, která mě dovede nad vodopád Bystrého potoka. Dolů pod vodopád slezu po soustavě žebříků.

vodopád Bystrého potoka

vodopád Bystrého potoka

Po zelené značce, přes horské louky, dojdu až k hotelu Poľana. Otevřený je pouze bufet.

hotel Poľana

hotel Poľana

Ale já mám dost zásob v batohu a tak si dělám pauzu na jídlo na terase před hotelem. Sluníčko pěkně svítí a kdyby nepofukoval vítr, tak by bylo na tričko s krátkým rukávem 😆  Kousek od hotelu, u sjezdovky, je bufet U Macíka(zavřený). A za ním zdroj pitné vody. Kohoutek funguje a voda teče proudem.

bufet U Macíka

bufet U Macíka

Nad hotelem stojí památník SNP. Pokračuji po červené po horských loukách až ke studánce nad sedlem Priehybina. Ze sedla stoupám na nejvyšší vrchol Poľanu(1458m). Je zalesněný a nejsou zde žádné výhledy. Udělám si tady pauzu na oběd.

Poľana (1458m)

Poľana (1458m)

Ty mě čekají až na dvou vyhlídkách pod Poľanou. Vlevo od rozcestníku je Zbojnický tanec a vpravo Katruška.

vyhlídka Zbojnický tanec

vyhlídka Zbojnický tanec

vyhlídka Katruška

vyhlídka Katruška

Přes Kopce(1334m) pokračuji dál. Po červené značce obcházím Brusnianský grúň(1271m). Podél cesty roste spousta hřibů. Mít košík,tak ho mám plný během několika minut. Nikdo je tu nesbírá… Ze sedla Jasenová jdu po červené ještě asi 800m a u rozcestníku Krížne odbočuji doleva na modrou značku. Dostávám se k rozcestníku Bukovina, kolem kterého rostou samé muchomůrky.

muchomůrky u rozcestníku Bukovina

muchomůrky u rozcestníku Bukovina

Zahnu doprava na zelenou na Ľubietovskou Bukovinu (1194m). Hřeben je beze stromů a je odtud nádherný výhled na Veporské skalky a Ľubietovský Vepor.

Ľubietovský Vepor

Ľubietovský Vepor

Kousek níž stojí Strelnický salaš. Dveře otevřené,zřejmě kvůli vosám, ale ty se už odstěhovali nebo je někdo zlikvidoval. Vosí hnízdo leželo rozbité opodál. Uvnitř nepořádek. V nouzi by se dalo tady přespat, ale já chci nocovat až ve srubu Partizán nad Minčou. Po prohlídce salaše ještě sejdu cca 200m dolů na místo zvané Niklovic kút. Je tu vydatný zdroj pitné vody, ve žlabu by se dalo skoro koupat 😎 Pramen z cesty nejde vidět, ale jsou zde osazeny směrníky, takže ho nelze nenajít. Vracím se zpátky na zelenou značku. Bukovina je zalitá zapadajícím sluníčkem. Nádhera!

Bukovina

Bukovina

Bukovina

Bukovina

Po zhruba 700m přicházím k Ondřišově chatě. Není uzamčená a je tu návštěvní kniha. Takže bude zřejmě sloužit jako útulňa. Nicméně pokračuji ke srubu Partizán,který je odtud asi 800m. Přicházím k němu už za šera. Navíc se se západem slunce citelně ochladilo. Teploměr na srubu ukazuje 3°C a v noci bude nejspíš mrznout. Z tohoto důvodu upouštím od opékání klobasek na ohniště a raději vařím uvnitř gulášovku. Po jídle zalezu do spacáku a prolistuji návštěvní knihu.Čtu v ní, že srub už měl několikrát namále a mohl vyhořet…


4.10.pátek

srub Partizán – Strelníky: MAPY.CZ

srub Partizán

srub Partizán

Ráno vstávám kolem sedmé a ve srubu je chladno, pára mi stoupá od huby. Vykouknu ven a vše je pokryto vrstvou jinovatky. Teploměr venku ukazuje 0°C. Takže se rychle obleču a rozdělám oheň na krytém ohništi. Ke snídani budou opečené klobásy a horký čaj se slivovicí 😎 Po snídani pobalím věci,uklidím,uhasím zbytky uhlíků v ohništi. Po deváté odcházím. A začíná svítit sluníčko. Bude hezky.

před srubem Partizán

před srubem Partizán

Po zelené klesám až pod vrch Vtáčník(866m), kde je na kraji lesa nádherný výhled na Strelníky a okolí.

vyhlídka nad obcí Strelníky

vyhlídka nad obcí Strelníky

K autobusové zastávce je to už jen slabý kilometr z kopce. Ze Strelníků jedu busem do Banské Bystrice a odtud vlakem domů. Opět jeden vydařený vandr.


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

CEROVÁ VRCHOVINA 2019

 

                             CEROVÁ  VRCHOVINA  2019

 

Cerová vrchovina je rozsáhlé sopečné pohoří, které vzniklo v třetihorách a rozkládá se po obou stranách slovensko-maďarské hranice jihovýchodně od města Fiľakovo a v okolí Sálgotarjánu. Na Slovenské straně se táhne CHKO Cerová vrchovina až k obcím Chrámec a Janice. Svůj název dostala díky dubům plstnatým,zvaných cery.

Trasa:

Šiatorská Bukovinka – Karanč – Somoskoújfalu – hrad Salgó – hrad Šomoška – lom Mačacia – Šiatorská Bukovinka.


17.9.úterý

Šiatorská Bukovinka – Karanč – kaple sv.Markéty: MAPY.CZ

 Do Fiľakova dojedu vlakem. V nádražní hospůdce do sebe kopnu jednoho Mustanga 11°(pivovar Ostravar) a busem popojedu do Šiatorské Bukovinky. Vystupuji na rozcestí na okraji vesnice. Odtud pokračuji pěšky po silnici na hraniční přechod. U benzinky odbočuji doprava na žlutou značku. Potok přecházím po dřevěné lávce a po polní cestě mířím k lesu. Moje kroky směřují na Karanč.

po žluté TZ na Karanč

po žluté TZ na Karanč

Kolem cesty rostou plané kdouloně. Plody jsou drobné a trpké. Žlutá značka se mi ztrácí u louky pod lesem. Dál jdu přes louku podle navigace a u lesa se napojuji na neznačenou lesní cestičku. Po ní přicházím na červenou značku. O pár set metrů dál je studánka.

rozhledna Karanč

rozhledna Karanč

Na Karanč(725m), který je nejvyšším vrcholem Cerové vrchoviny, vystoupám se západem slunce.Původně tu stála dřevěná věž vystavěná někdy v 60.letech 20.století.Nynější ocelová rozhledna byla postavena v roce 1989.Měří 22m.V roce 2001 byla zrenovována.Na východní straně lze vidět hrady Salgó a Šomoška.Ovšem ne teď večer, kdy už je skoro tma. Zajímavostí je,že na sousedním vysílači je umístěna webová kamera,která snímá rozhlednu a blízký prostor kolem ní. Návštěvníci rozhledy se tedy můžou zpětně podívat jak byli na rozhledně 😎 Dnes večer tu pořádně profukuje a vítr je pěkně studený.Proto nafotím západ slunce a rychle dolů.Ještě mě čeká cesta ke kapli.

rozhledna Karanč,západ slunce

rozhledna Karanč,západ slunce

Nasazuji čelovku a mířím ke kapli sv.Markéty, kde chci přenocovat. Po půlhodině chůze jsem na místě. Obhlídku kapličky nechám na ráno. Prvořadé je teď najít místo kde složím hlavu. Vedle kaple, ve svahu, je z kamene vybudována poustevna. Uvnitř jsou z hrubě opracovaného dřeva udělané palandy. Ze suché hliněné podlahy se zvedá prach při každém kroku. Nic pro alergiky… Ale v nouzi pes i muchy lapá 🙂 Na ohništi opeču klobásy a jdu hnípat.


18.9.středa

Kaple sv.Markéty – Somoskoújfalu – hrad Salgó – hrad Šomoška – lom Mačacia: MAPY.CZ

Ráno je čas na podrobnější prohlídku kaple a jejího okolí. Kaple sv.Markéty je postavená na kopci vysokém 688m, asi 1km jihozápadně od Karanče. Přesné datum jejího vzniku není známo. Legenda říká, že kapli nechal postavit král uherský Béla IV., když tudy roku 1241 prchal před tatary.A pojmenoval ji podle své dcery. Ale písemně to doložené není. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2007 a poté byla kaple vysvěcena. Každoročně se zde v létě koná setkání poutníků.

kaple sv.Markéty

kaple sv.Markéty

kaple sv.Markéty

kaple sv.Markéty

Ačkoliv se to nezdá, tak u kapličky je zdroj vody. Studna je zakrytá železným poklopem. Kvalitu vody jsem ale nezkoušel. Kolem jsou upravená betonová ohniště se stoly.

Od kaple scházím nejprve po žluté a pak červené značce do Somoskőújfalu.Nad městem je z polní cesty v dálce vidět hrad Salgó.Po lávce přecházím nad kolejemi stanice.

stanice Somosköújfalu

stanice Somosköújfalu

U volně přístupného vodovodu dobírám vodu. Naproti stanice je hospoda a o pár desitek metrů dál obchod. Po červené značce pokračuji až k tunelu bývalé úzkokolejky.Ke konci 19.století se po ní převáželo uhlí a v první polovině 20.století čedič z blízkých kamenolomů.Skvělý článek o historii úzkokolejky je na vlaky.net.Nyní tunelem vede červená TZ.

Somosköújfalu,tunel

Somosköújfalu,tunel

Já před tunelem odbočuji doprava a stoupám svahem nahoru po žluté značce. Následně zelené pokračuji k hradu Salgó. Vstupné se zde neplatí. Z volně přístupné věže jsou krásné výhledy po okolní krajině.

hrad Salgó

hrad Salgó

výhled na Karanč z hradu Salgó

výhled na Karanč z hradu Salgó

výhled na hrad Šomoška z hradu Salgó

výhled na hrad Šomoška z hradu Salgó

Z hradu sestupuji dolů ke studánce Kiliána Györgyho, kde udělám krátkou občerstvovací zastávku a doberu vodu.Po asfaltce pokračuji do Eresztvény. Je tu vybudován geopark. V hlavní budově se nachází  občerstvení a infocentrum.

Geopark Eresztvény

Geopark Eresztvény

Vesnice Somoskö, leží ještě v Maďarsku. Stejně tak parkoviště u hradu. Samotný hrad Šomoška stojí už pár metrů za hranicemi na území Slovenska. Vstupenka za 1,5€ platí kromě hradu i na NCH Šomoška. Platí se pouze v době oficiální otevírací doby. Mimo ni je hrad i NCH volně přístupný.Z hradu jsou opět nádherné výhledy.

hrad Šomoška

hrad Šomoška

výhled na Medvědí výšinu z hradu Šomoška

výhled na Medvědí výšinu z hradu Šomoška

výhled na hrad Salgó z hradu Šomoška

výhled na hrad Salgó z hradu Šomoška

Na hradě se zdrží asi 40min.Potom krátce pokecám s pánem co prodává v budce u hradu vstupenky a scházím dolů po naučném chodníku ke kamennému vodopádu a o kousek dál ke kamennému moři.Další zastávkou je Krúdyho pramen a přilehlé umělé jezírko,které původně mělo sloužit k odchovu ryb.

NCH Šomoška,Krúdyho pramen

NCH Šomoška,Krúdyho pramen

NCH Šomoška,Krúdyho pramen

NCH Šomoška,Krúdyho pramen

Od pramene je to asi 500m k Šimonově věži.Je zde vstup ze slovenské strany na naučný chodník Šomoška.Tady je zřízeno infocentrum s prodejem vstupenek, parkoviště, přístřešek se stoly a lavicemi, ohniště, prolézačky pro děti, wc.

NCH Šomoška,Šimonova veža

NCH Šomoška,Šimonova veža

A protože čas pokročil a za hodinku se začne stmívat,tak zamířím po žluté značce k rozhledně Mačacia 1. Je trochu utopená mezi stromy a výhled je jen jedním směrem a to na hrad Šomoška.Dalo by se říct, že tu stojí tak trochu zbytečně…

Jdu dál do lomu Mačacia.Těžil se zde bazalt na výrobu dlažebních kostek. Z lomu vedla v minulosti úzkokolejka do Maďarska.Dnes již je lom zcela zarostlý stromy a keři.

lom Mačacia

lom Mačacia

rozhledna Mačacia 2

rozhledna Mačacia 2

Vyšlapanou pěšinou,která stoupá vpravo nahoru se dostanu nad lom a poté k rozhledně Mačacia 2. Tohle už je jiné kafe než „jednička“ 😉 I když…, z hrany nad lomem je de facto stejně dobrý výhled jako z rozhledny. Ale rozhledna je bezpečnější.

Čas pokročil a začíná se šeřit.Přespím vedle rozhledny pod širákem.Je tu stůl s lavicemi,takže nemusím večeřet na zemi.Skoro za tmy se tu ještě objeví čtveřice turistů,ale pak už je klid až do rána.Slovo klid bylo v tomto případě relativní… Několikrát za noc jsem vzhůru. Asi jsem zhýčkaný přespáváním na útulňách a pod širým nebem mi to už tak nejde 😆


19.9.čtvrtek

Lom Mačacia – Šiatorská Bukovinka: MAPY.CZ

Ráno je z rozhledny Mačacia 2 nádherný výhled na hrady Salgó a Šomoška. Sluníčko pěkně nasvítilo okolní krajinu.Jako v pohádce 😎

výhled na hrady Šomoška a Salgo z rozhledny Mačacia 2

výhled na hrady Šomoška a Salgo z rozhledny Mačacia 2

hrad Fiľakovo

hrad Fiľakovo

Do Šiatorské Bukovinky je to něco přes 3km, asi hodinka chůze. Poté busem do Fiľakova. Tady mám cca hodinku do odjezdu vlaku. Tak nakoupím proviant v Bille a projdu se k hradu a zpátky. Na víc už nezbývá čas. Musím se přesunout pěšmo na stanici. Ve Fiľakovu je vlaková zastávka u autobusového nádraží v centru města, ale nezastavují tu rychlíky. Stanice je od zastávky vzdálená cca 800m na okraji města, ale od ní zase nejezdí až na vyjímky skoro žádné autobusy. Takže turisto poraď si 🙄

Cerová vrchovina kolem hradů Salgó a Šomoška nabízí  spoustu historických a přírodních zajímavostí a má návštěvníkum rozhodně co nabídnout.

stanice Fiľakovo

stanice Fiľakovo

stanice Fiľakovo

stanice Fiľakovo


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

UKRAJINA – KYJEV 2019

 

                                UKRAJINA – KYJEV  2019

 

Úvodem:

Po loňské návštěvě Ukrajiny jsem měl v merku se do Kyjeva znovu podívat. A když Ukrajinské aerolinky na svém webu začali nabízet 10 měsíců dopředu zpáteční low-cost letenky PRG – KBP za velmi příznivou cenu 1083kč, tak jsem neváhal a hned nakoupil. V ceně bylo pouze 7kg příruční zavazadlo 55x40x20cm. UIA během roku několikrát pozměnily časy odletu jak z Prahy, tak z Kyjeva. Nakonec ale ty změny byly k našemu prospěchu. Do hlavního města Ukrajiny jsme vyrazili ve čtyřech.

19.6.

PRG – KBP    15:15 – 18:25    Boeing 737-800

23.6.

KBP – PRG    13:25 – 14:30    Boeing 737-800


19.6.středa

Do stověžaté Prahy přijíždíme vlakem. Z hlaváku pokračujeme metrem na Veleslavín a dál busem 119. Na letišti jdem vyzkoušet jídelnu Praha v prvním patře Terminálu 1. Doba oběda a trošku se tvoří fronta… Na výběr je spousta hotovek za solidní ceny. Vybírám si kuřecí stehno na houbách s rýží za 140kč. Porce je dostatečně velká a dokonce se mě obsluhující slečna zeptala, zda chci stehno nebo křídlo. Samo, že stehno 🙂 Jídlo bylo v pohodě. Klidně sem zase zajdu až budu mít cestu.

Po obědě si jdem preventivně zvážit batohy. Dva mají necelých 6kg a dva lehce přes 8kg. Takže kdyby něco, váhu soudružsky rozložíme 🙂 Nakonec to není ani potřeba. U brány se zavazadla nekontrolují. Boarding pasy máme v jednom mobilu. Ani s tím není žádný problém. Busem nás odvezou k letadlu.

letiště Praha,Boeing 737-800

letiště Praha,Boeing 737-800

Check-in přes aplikaci UIA nám přidělil sedačky 6B,6C,6D,6E. Takže sedíme pěkně pospolu. Letadlo je až na pár míst plné. Let v pohodě. Načas přistáváme v Kyjevě Borispolu na terminálu D. Po výstupu z letadla a pasové kontrole, kde dostaneme červené vstupní razítko do pasu, míříme ke směnárnám. První tři mají zlodějský kurz 1€ = 24UAH. Až ta nejvzdálenější, trochu jakoby za rohem, nabízí 1€ = 29,30UAH. Měníme dohromady jen 40€. Na cestu z letiště a případné další drobnosti to stačí a v centru by měl být kurz ještě výhodnější.

Do centra jedeme „SkyBusem“ 322, který zrovna stojí připravený k odjezdu vpravo od východu z terminálu. Je až na pár míst plný. Usadíme se na poslední volná místa a šoférovi, který prochází busem, platíme v hotovosti 60UAH/os. Jedeme na stanici metra Charkovská. Časově nám zabralo cca 40 min se dostat od přistání z letadla, přejít pasovou kontrolou, vyměnit peníze a nastoupit do busu. A to jsme nikam nekvaltovali, takže se to dá určitě zvládnout i rychleji.

Po dvaceti minutách vystupujeme na Charkovské. Vstup do metra je na stejné straně jako zastávka busu. V kase kupujeme plastové žetony(8UAH). Podražili. Před rokem stálo metro jen 5UAH. Kasírka se za okýnkem tváří velmi důležitě a chce vidět, že jsme skutečně čtyři osoby, když si říkám o čtyři žetony. U turniketů se žeton vhodí dovnitř, otevře se zábrana a cestující může projít. Někdy se stane(mě asi třikrát), že žeton propadne(jsou hodně ojeté) a vyskočí zábrana. V tu chvíli vyskočí i dozorkyně turniketů ze své prosklené budky a s přísným pohledem začne zjišťovat co se děje…

Většinou se stačí vrátit o krok, dva zpátky a vzít propadlý žeton, který zůstává dole na turniketu zachycený a znovu ho vhodit dovnitř. Turniket se otevře. Jednou ale turniket žeton sežral a nepustil mě. Asi jsem šel příliš rychle za předchozím cestujícím… Za nadávání jsem zábranu přeskočil a na dozorkyni zavolal, že žeton jsem tam vhodil. Nechala to být a vrátila se do budky. Prostě na Ukrajině nic není dokonalé 🙂

Zelenou linkou metra jedeme na stanici Palác sportu, kde přestoupíme na modrou linku a pokračujeme na stanici Holosiivska. Vystupujeme a jdem se ubytovat do hotelu Mir.

hotel Mir

hotel Mir

Rezervaci jsem udělal měsíc před odletem přes booking.com. Původní cena 90€ za 2L pokoj byla na recepci lehce navýšena o daň a městský poplatek. Takže ve finále jsme platili kartou 3000UAH za jeden pokoj na 4 noci. Bylo fajn, že jsme vyfasovali cimry(916 a 918) vedle sebe. Dostáváme účet, magnetické kartičky a heslo k wi-fi. Výtahem, který má svá nejlepší léta za sebou, vyjedem do 9.patra a jdeme dlouhou chodbou až na konec. Pokoje nejsou velké, ale vybavenost je dobrá: klima, lednička a všude čisto. V koupelně připravené čisté ručníky a osušky. Musím se v duchu pochválit, ubytko se jak se zdá povedlo, i když…, wi-fi je tragická. Slabá a ještě vypadává. Uprostřed chodby je signál silnější, takže asi mají jen jeden router na chodbu. Nejlepší signál je na recepci.

300m od hotelu je nákupní centrum s nonstop otevřeným supermarketem. Procházíme kolem regálů a koukáme, že ceny jsou v přepočtu jako u nás, někdy i vyšší. Prostě hlavní město 😕 Kupujeme pití(džusy,vodku,pivko) a něco ke snídani. U kasy se dá platit hotově nebo kartou. Prostě market jako kdekoliv jinde v Evropě.

Zbytek večera(22:00 – 1:00) strávíme na hotelu. Každá chodba má u vstupu něco jako salónek neboli odpočívárnu. Možná to v minulosti byla kuřárna… Rohová sedačka, křeslo, stolek a hlavně nápojový automat na horkou a studenou vodu. Moc prima se zde hrají karty a popíjí 🥂 Večerní dýchánky ještě několikrát zopakujeme 😎


20.6.čtvrtek

Ráno pokračujeme na místě, kde jsme večer skončili. Snídaní ze svých zásob v odpočívárně. Horkou vodu na čaj a kafíčko použijeme z automatu. Moc prima to tady zařídili. Akorát hotelová dežurnaja brble, když posunuté křeslo nevrátíme na místo. Je masívní, těžké a ona s ním skoro nehne. Takže se napříště polepšíme a křeslo vždy vrátíme ke zdi na původní místo. Dežurnaja sice není ukrajinské slovo, ale v Kyjevě se stejně mluví většinou rusky, takže tak 🙂

Metrem jedem na Majdan, ale nezdržujem se. Na prohlídku bude později času dost a dost. Jdem kolem stadiónu Valerije Lobanovského, kde hraje Dynamo Kyjev do Mariinského parku.

"brána

Mariinský palác

Mariinský palác

Na rozdíl od mé loňské návštěvy je dnes park otevřený a dostanem se až k Mariinskému paláci. Z vyhlídky je vidět Dněpr. V parku ještě panuje příjemný chládek, ale jinak ☀️ už pěkně hicuje. Kolem stanice metra Arsenalna pokračujem dál. V malé směnárně, která je propojená s obchodem s mobily, měníme eura za hřivny v kurzu 1€ = 29,55UAH.

výhled na Dněpr z terasy památníku Věčného ohně

výhled na Dněpr z terasy památníku Věčného ohně

Míjíme hotel Saljut, prohlédneme si památník s věčným ohněm i ten sousední, věnovaný obětem hladomoru. Kyjevsko-pečerskou lávru necháváme až na zpáteční cestu a jdeme k soše Matka Vlast. Holky sice vojenská technika moc nebere, ale být v Kyjevě a vynechat tohle místo prostě nejde!

Matka Vlast

Matka Vlast

Monumentální socha je zrovna ve stínu mraků, které se vzaly bůhví odkud… Doteď svítilo sluníčko. I přes zatažené nebe nafotíme pár fotek. Chvíli posedíme pod sochou a vracíme se směrem k lávře.

U polních děl potkáváme krajany. Jsou na Ukrajině už pár dní a přijeli do Kyjeva od Azovského moře. Chvíli splkneme a vyměníme si poznatky z cest. Popojdem na Lavrskou ulici k malinkému kostelíku, který je zasvěcen sv.Sergeji Radonežskému. O  nedělích a svátcích se zde konají bohoslužby. Dovnitř se vejde odhadem pouze 25-30 věřících. Ale výzdobu má krásnou. V rámci úspory času si k obědu kupujem v malém krámku čerstvé bagety(25UAH), které prodavačka zrovna plnila a balila. A k tomu nesmí chybět vychlazený kvas(0,5l za 15UAH). Přímo ze sudů ho prodávají na každém druhém rohu. Holkám teda vůbec nevoní a nechutná 😷 A přitom je tak skvělej 👍

Kyjevsko-pečerská lávra je další místo, které nelze v Kyjevě vynechat. Vše o vzniku, historii a současnosti kláštera lze nalézt na webových stránkách. Vstup do Horní lávry je zpoplatněn základním vstupným 40UAH. Fotit se může pouze mobilem, jinak se platí poplatek za foťák 200UAH. Vstupujeme hlavní branou kostela sv.Trojice. Moc z něho ale nevidíme. Je v rekonstrukci a zakrytý sítí.

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám

Uspenský chrám je nádherný, zvenku i uvnitř. Navštívíme i muzeum mikrominiatur Mykola Syadristy (60UAH). Tak minipidi mrňavé věcičky jsem viděl poprvé v životě a doteď mi hlava nebere jak jejich autor dokázal vytvořit věc 50000x menší než je zrnko máku! Než sejdeme po dlážděné cestě do Dolní lávry, zabočíme doprava na nádvoří s terasou. Je odtud pěkný výhled na Dněpr. Pěkně „za bukem“ jsou zde schovány stánky se suvenýry.

Dněpr a Dolní Kyjevskopečerská lávra

Dněpr a Dolní Kyjevskopečerská lávra

brána do Dolní Kyjevskopečerské lávry

brána do Dolní Kyjevskopečerské lávry

Dolní lávra slouží i v dnešní době jako mužský klášter. Vstupné se neplatí. Při návštěvě podzemí je nutné dodržovat pravidla kláštera. Muži dlouhé kalhoty(moc se to nedodržovalo), ženy dlouhou sukni nebo šaty a šátek. Ošacení lze zdarma půjčit před vstupem do jeskyní. V rámci malého příspěvku pro církev kupujeme tenké svíčky(5UAH). Lépe si tak posvítíme na cestu 🙂 V podzemí jsou umístěny malé rakve s relikviemi svatých. Po prohlídce si chvíli odpočineme na nádvoří. Vhod přijde zejména pítko, které v dnešním horkém dni příjemně osvěží.

Dolní Kyjevskopečerská lávra,chrám Povýšení sv.Kříže,vstup do Blízkých jeskyní

Dolní Kyjevskopečerská lávra,chrám Povýšení sv.Kříže,vstup do Blízkých jeskyní

Vracíme se nahoru na Lavrskou ulici. Pomalu jdeme ke stanici metra Arsenalna. Kousek před ní se zastavíme v Porter pubu. Loni tu měli dobré pivko. Takže si objednáváme každý jídlo(á 104UAH), nefiltrované pivo(34UAH), holky limonády. Pivo ujde, ale v jídle je více hub než masa a brambory jsou takové všelijaké… Některé dobré, sem tam špatná. Zapíjíme to medovým ležákem(28UAH). Pivo skoro bez pěny a chuťově žádná sláva. Takže suma sumárum = podprůměr! 👿 Oproti loňsku jednoznačné zhoršení. Možná jsou jiné franšízy lepší, ale ty už jsme nezkoušeli.

Metrem popojedeme ze stanice Arsenalna na Hidropark. Horko by se dalo krájet, tak jdem smočit naše zpocená těla do Dněpru. Je tu spousta pláží. My šli na malou, kousek  od půjčovny kajaků a loděk. Byly tu stromy až k vodě a také dřevěné altánky, kde se dalo ve stínu posedět. Místní tu večer často grilovali šašliky a popíjeli. Voda v Dněpru je teplá. Moc fajn koupačka! Michal poté otestuje jak se lítá s dronem nad Dněprem 😎

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Hidropark

Majda,socha nezávislosti a hotel Ukrajina

Majda,socha nezávislosti a hotel Ukrajina

 

Večer se svezem metrem na Chreščatyk, kde to žije! Pěšky si procouráme obchodní bulvár a na Majdanu skočíme do Puzata Haty na něco malého na zub. Borč nebo soljanka nikdy neuškodí. O dezertech ani nemluvě. Vůbec je tu dobré jídlo za příjemnou cenu. Po večeři ještě asi hodinku šmejdíme po Majdanu. Spousta lidí, hlavně mladých… Sedí, leží, či jen tak zevlují. Omladina popíjí a někteří už notně přebrali. Osvěžíme se stříkajíci vodou z fontán. Okolo půl desáté nás to přestane bavit a jedem metrem na hotel. Na naší hotelové „základně“ otevřem lahvinku vodečky Nemiroffky a mastíme karty do půl druhé 😎


21.6.pátek

Dnešním prvním cílem je park v Mežihorje, kde stojí sídlo bývalého prezidenta Janukovyče. Metrem jedem až na konečnou stanici Hrdinů Dněpru. Pak žlutým busem 902 na zastávku Novi Petrovski škola(16UAH). Odtud je to pěšky cca 25-30min. Před hlavní branou jsou půjčovny kol a segweyů. Vstupné 100UAH.

Mežihorje

Mežihorje

Celý komplex areálu má téměř 140 hektarů a je obehnaný 5m plotem. Nachází se zde např.heliport, přístav, golf resort, lesopark, zoo, farmy na produkci masa atd. Je to symbol korupce na Ukrajině. Janukovyčova vila „Honka“ je zepředu částečně zakrytá stavební sítí z důvodu opravy. Park je hojně využíván svatebními páry k focení. Narážíme na ně skoro u každého jezírka nebo fontány.

Mežihorje,vila Honka

Mežihorje,vila Honka

Mežihorje

Mežihorje

Mežihorje

Mežihorje

Mežihorje,"galeona"

Mežihorje,“galeona“

V přístavním bistru u „galeony“ se zastavujem na oběd. Galeona ve skutečnosti není žádná loď, jen imitace na betonové desce. Ale šašlik(200g za 120UAH) připravovaný na grilu byl už opravdový, kvas(25UAH). Maso výborný, kvas spíše připomínal bublinkovou limonádu. Sudový v centru Kyjeva byl mnohem lepší. Cisterny, ze kterých se v minulosti kvas na ulici běžně prodával, jsme nikde neviděli. Po jídle to berem okružními cestičkami lesoparkem, kolem kostela a kaple, kachní farmy a golfového hřiště zpátky k vychodu.

Mežihorje,golf resort

Mežihorje,golf resort

Mežihorje,obří pohovka

Mežihorje,obří pohovka

Dnes je ještě větší horko než včera. Přes 33°C. Koupeme se ve vlastním potu a potřebujem zchladit 😛  Jednohlasně je rozhodnuto, že se jede na Hidropark. V Mežihorje jsme strávili asi 4h.

U zastávky busu je magazin, kde bereme z chladícího boxu ty nejstudenější piva. Paradoxně je nejvíce vychlazený Staropramen. Je nejdražší(24UAH) a místní kupují raději levnější ukrajinské pivo. I když tento staropramen je taky ukrajinský, vyrobený v licenci. A je to poznat i podle chuti. Na bus čekáme asi 10min. Není to 902, ale jede taky k metru. Matně si vzpomínám, že to byla myslím 346. Cena stejná jako ráno, 16UAH. Přestup na metro a za hodinku jsme na Hidroparku.

Hidropark

Hidropark

Cestou na pláž kupuji na mostě vyhlazený kvas a hned je mi líp 👍 Koupačka v Dněpru opět výborná. Čvachtáme se ve vodě až do 18h. Na zpáteční cestě vyzkoušíme ukrajinský kebab(50UAH). Porce velká, maso mohlo být líp dochucené… Ale dal sa 😉 Přesunujem se metrem na Postovu ploschu. Jsou tu mraky lidí. V Kyjevě se večer nesedí doma, ale vyráží do ulic. Jdem si do říčního přístavu koupit si lístky na zítřejší plavbu lodí po Dněpru do Kyjevskeho moře(350UAH). Budova přístavu ještě čeká na rekonstrukci, ale terasa je opravená. Jsou zde restaurace a bistra s pěkným výhledem na Dněpr. A taky tu mají pěkné ceny 😯 

říční přístav

říční přístav

říční přístav

říční přístav

Funikularkou(8UAH) vyjedeme nahoru na Vladimírův vrch. Michal v parku opět nastartuje drona a udělá několik pěkných fotek.

Funicular

Funicular

říční přístav

říční přístav

chrám sv. Vladimíra

chrám sv. Vladimíra

Jdem procházkou k Oblouku přátelství národů, postaveného v roce 1982. Kyjevany je nazývaný Duha, protože byl v roce 2017 u příležitosti pořádání finále pěvecké soutěže Eurovize přemalován barvami duhy. Nyní je opět šedivý s malým černým klikatým klínem, který symbolizuje současné vztahy s Ruskem.

Památník přátelství národů

Památník přátelství národů

Začíná se stmívat. Cestou na Majdan si ještě kupujeme kvas(15UAH). Chvíli zevlujeme u fontán, ale únava se hlásí a tak ve 22h odjíždíme metrem směr hotel. Následuje nákup v supermarketu. A potom degustace koňaku Koblevo🍷


22.6.sobota

Ráno nezačíná moc vesele. Chci udělat check-in na zpáteční let, ale aplikace hlásí chybu. Michal zkouší psát na facebook UIA Helper, ale ten je „mrtvý“. Sobotní ráno zřejmě není vhodná doba na řešení problémů s obavením 😕   Nakonec posílá dotaz na email, ze kterého mi chodili zprávy o změnách letu. Uvidíme jak se to vyvrbí…

Metrem jedem na stanici Demiivska a poté pešky podchodem na zastávku busu 220, který zastavuje před vstupem do leteckého muzea na letišti Žuljany.

Letecké muzeum Žuljany

Letecké muzeum Žuljany

Oficiální ukrajinský název zní: ДЕРЖАВНИЙ МУЗЕЙ АВІАЦІЇ ІМ. О.К. АНТОНОВА. Vše důležité najde potencionální návštěvník na webu muzea, kde jsou také popsané vystavené exponáty.

Letecké muzeum Žuljany,Il-14

Letecké muzeum Žuljany,Il-14

Letecké muzeum Žuljany,MiG-29

Letecké muzeum Žuljany,MiG-29

Letecké muzeum Žuljany,Tu-142

Letecké muzeum Žuljany,Tu-142

Letecké muzeum Žuljany,Ka-27,Ka-25,Mi-14

Letecké muzeum Žuljany,Ka-27,Ka-25,Mi-14

Letecké muzeum Žuljany,Be-12

Letecké muzeum Žuljany,Be-12

V paměti nám zůstane hlavně prohlídka letadla TU-134UBL, které sloužilo k výcviku pilotů. Tady se nás ujala dohlížející bábuška. Jak zjistila, že jsme češi, začala s velmi podrobným výkladem o historii letadla a výcviku pilotů a nedala nám příležitost ji přerušit. Strávili jsme zde dobrou půlhodinu. Holky to už ke konci moc nedávaly a raději čekaly ve stínu slunečníku před bufetem se zmrzlinou. I přes velké horko návštěva muzea stála za to!!!

Zpět jedeme zase busem 220. Nic jiného odtud nejezdí(kromě taxi). Ze stanice Demiivska jedeme do čtvrti Podil. Vystupujeme na stanici Kontraktova ploscha. Druhým dnešním cílem je návštěva muzea Černobylu. Ale ještě předtím někam na oběd. U metra je sice Puzata Hata, ale chceme zkusit i něco jiného. Nakonec zvolíme italskou restauraci Celentano, která je od muzea co by kamenem dohodil(za rohem). Uvnitř jede klima na plno, což já nedávám a stěhujeme se ven na zahrádku.

restaurace Celentano

restaurace Celentano

Jídlo výborné. Jediným mínusem bylo, že ho nosila servírka na etapy. Je pravdou, že jsme měli každý něco jiného, ale i tak 😕  Naopak plusem bylo, že Michalovi došel email od UIA, že už lze udělat check-in. Žádné bližší vysvětlení proč to ráno nešlo neuvedli. Asi technický problém na jejich straně. Wifina jede v Celentanu skvěle, takže udělám check-in a máme o starost míň.

Za vstup do muzea Černobylu platíme 24UAH/os. Ukrajinské národní muzeum Černobyl bylo otevřeno v roce 1992 k 6.výročí havárie v Černobylské elektrárně. Expozice uceleně zobrazuje nejen samotnou havárii, ale i její následky a s tím spojené osudy lidí. Je tu k vidění spousta fotografií, dokumentů a osobních věcí lidí, kteří se podíleli na odstraňování následků havárie. Návštěvu můžu doporučit.

Od muzea jdem pěšky do přístavu. Cestou kupujeme vychlazený kvas. S ním se chodí po sluníčkem rozpálených ulicích mnohem líp 😆 Na Kontraktove plosche stojí ruské kolo. Zájemci o vyhlídkovou jízdu zaplatí 100UAH.

Kontraktova ploscha,ruské kolo

Kontraktova ploscha,ruské kolo

Ulice Petra Sahajdačnova je lemována restauracemi a obchody až do přístavu. V 17h vyplouvá loď, na kterou máme lístky. Ale dle doporučení kasírky přicházíme už před půl pátou. Je to hlavně z důvodu, aby jsme si chytli dobré místa na sezení. Před naloděním ještě skončím koupit dvě litrovky sudového kvasu, ať je co na lodi popíjet 🙂 Na lodi je sice bistro, mají tam snad všechno, ale kvas ne. Na horní palubě jsou už všechna místa obsazená,tak se usazujeme u stolku dole na zádi.

říční přístav na Dněpru

říční přístav na Dněpru

S pár minutkami zpoždění vyplouváme. Z Dněpru je na Kyjev jiný pohled než z pevniny.

Severní most (dříve Moskevský most)

Severní most (dříve Moskevský most)

Vyžhorod,vrak lodi

Vyžhorod,vrak lodi

Vyžhorod,překladiště písku

Vyžhorod,překladiště písku

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Trasa plavby vede proti proudu ke zdymadlu. S jeho pomocí se loď zvedne do úrovně hladiny přehrady, které se říká Kyjevské moře. Kdo ještě neplul přes zdymadlo, tak si to užije.

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Vyžhorod,zdymadlo

Po opuštění zdymadla mohutná vrata zůstávají zůstávají otevřená. Loď udělá u majáku otočku a vrací se zpátky. Což mě trochu zklamalo. Čekal jsem, že poplujeme ještě kousek dál za maják…

Kyjevské moře,maják

Kyjevské moře,maják

Zpáteční plavba po proudu trvá o něco kratší dobu. Po 3,5h vystupujeme na molo v přístavu.

V půl deváté je nejvyšší čas na večeři. Pár minut chůze od přístavu je gruzínská restaurace. Na zahrádce plno, ale uvnitř se místo ještě našlo. Objednáváme si chačapuri a chinkali. Na pití Černihivské pivo a gruzínskou limonádu. Pivo ok, ale zelená limonáda má chuť přeslazené mentolové žvýkačky 😯

gruzínská restaurace "Хачапурі та Вино"

gruzínská restaurace „Хачапурі та Вино“

gruzínská restaurace "Хачапурі tа Вино"

gruzínská restaurace „Хачапурі tа Вино“

gruzínská restaurace "Хачапурі tа Вино"

gruzínská restaurace „Хачапурі tа Вино“

Porce jsou velké, sotva to sníme. Na ukrajinské poměry trochu dražší restaurace, ale pořád o dost levnější než třeba v Praze 😛 Útrata na osobu okolo 250UAH včetně nápojů a spropitného.


23.6.neděle

Po 8h odcházíme z hotelu a metrem jedem na stanici Vokzalna, kde jak už název napovídá, stojí hlavní nádraží Kyjev-Pass. Zjistíme odkud jezdí express na letiště Borispol a pak hlavně nakoupíme jedlé suvenýry 🙂 Čokolády a bonbóny Roshen. Express jezdí z nástupiště č.14. Jízdenky se kupují v automatu na konkrétní spoj. Nákup na dotykové obrazovce je intuitivní a zabere cca 10 vteřin včetně platby kartou. Kolem ostrahy, které se ukáže zakoupená jízdenka, se sejde po schodech dolů na perón. Hned vedle je železniční muzeum, které jsme z časových důvodů už nedali. Což mrzelo hlavně holky :mrgreen:

železniční muzeum Kyjev-Pass

železniční muzeum Kyjev-Pass

vlak Kyjev Pass - Borispol airport

vlak Kyjev Pass – Borispol airport

Express tvořila pouze jedna motorová jednotka PESA 620M polské výroby a bylo narváno. Tohle teda ještě nemají ukrajinské železnice vychytané… Konduktérka se při kontrole jízdenek sotva mezi pasažéry protlačila. Po 35 minutách jízdy vystupujem u terminálu D.

stanice Borispol airport

stanice Borispol airport

Za vstupem do terminálu je první bezpečnostní kontrola. Batohy na pás a procházíme rámem. Máme spoustu času(2,5h) do odletu. Něco málo posvačíme ze svých zásob. Projdem pasovou a ještě druhou bezpečnostní kontrolou. A jsme v duty free. Odletět z Kyjeva bez lahvinky vodky(1l Nemiroff za 6€) prostě nelze 😆   Zpáteční let proběhl hladce a v Praze přistaneme načas.


Účastníci: Michaela, Regina, Michal, Vlasta

Fotogalerie

Rubriky: Navštívené země, Ukrajina | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

DEŠTIVÝ ČERGOV 2019

                       

                                 DEŠTIVÝ  ČERGOV  2019

 

Čergov – divoké a liduprázdné pohoří v severní části na východě Slovenska. Pomyslné hranice Čergova tvoří města Sabinov, Bardejov a u polských hranic Čirč. Kromě krásné přírody se zde také nachází první soukromá přírodní rezervace na území Slovenska. Jmenuje se Vlčia, má rozlohu necelých 22 hektarů a skutečně zde žije smečka vlků.

Trasa:

Šiba – Žobrák – Kríže – Livov – Livovská Huta – Lazy – Minčol – Potoky


20.5.pondělí

Šiba – Šoltýsova poľana – rozhledna Žobrák: MAPY.CZ

zastávka Šiba

zastávka Šiba

Do Šiby přijíždím vlakem deset minut před půl čtvrtou. Počasí mi zatím přeje. Je polojasno a sluníčko hřeje. Čeká mě cca 7km do kopce na rozhlednu Žobrák. Více než kilometr dlouhou vesnicí procházím svižným krokem. Nic zajímavého tu stejně není… Tedy krom krčmy 😀 V lese už mě modrá značka vede do kopce.

cesta pod Šoltýsovou horou

cesta pod Šoltýsovou horou

Pod Šoltýsovou horou u rozcestníku dělám krátkou odpočinkovou pauzu. Pak už se škrábu nahoru na Šoltýsovu Poľanu s výškou něco přes 900m. Další pauzička. Odtud už je to celkem pohodička. Až na další spadlé stromy, které je nutné obcházet. Po 18h už vidím mezi stromy novou rozhlednu. Jsem nahoře! S úlevou shazuji bágl a kochám se parádními výhledy směrem na východ.

výhled z rozhledny Žobrák na Hervartov

výhled z rozhledny Žobrák na Hervartov

Součástí rozhledny je i turistická útulňa,kde dnes přespím. Vedle stojí prostorný altán se zahradním grilem. Stará rozhledna, už docela chátrající, stojí pár desítek metrů vedle. Stejně jako na nové, i zde je malá útulňa.

rozhledna Žobrák

rozhledna Žobrák

 

rozhledna Žobrák,altánek s grilem

rozhledna Žobrák,altánek s grilem

rozhledna Žobrák,útulňa

rozhledna Žobrák,útulňa

Rozdělám oheň a k večeři jsou opečené klobásy. Mňam! Užívám si večerní pohody. Zapadající sluníčko. Zpěv ptáků. Klídek. Nádhera!


21.5.úterý

Rozhledna Žobrák – sedlo pod Žobrákom – Kríže – Livov – Livovská Huta – Lazy – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ

Ráno se probudím do deštivého dne. Předpověď nebyla přívětivá, ale v duchu jsem se utěšoval, že se rosničkáři spletou 🙂 Nespletli! Chvíli prší slabě, chvíli silněji. A takhle, aniž to ještě tuším, to zůstane několik následujících dní… Aktuální předpoveď bohužel nezjistím. Mobilní signál tu sice je, ale datový nikoliv. Po osmé se vydávám do sedla, kde obhlídnu dřevěnou kapličku a odtud po modré do vesnice Kríže.

kaplička v sedle pod Žobrákom

kaplička v sedle pod Žobrákom

Tady se mě jeden domorodec ptá kam v tomhle nečasu jdu. A když slyší, že na Minčol, tak nechápavě kroutí hlavou, že jsem si nevybral ten správnej den. Já to taky vím, ale nezbývá mi než pokračovat dál… Zajdu se podívat na kostel sv.Bohorodičky a nevynechám ani památník SNP. Díky dešti a mokru je cesta plná mloků.

Kríže,památník SNP

Kríže,památník SNP

Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý

Po cestě nahoru přes louky, směrem k lesu, přestává na chvíli pršet. Ne nadlouho. Sotva vlezu pod stromy na téměř neznatelnou cestičku, tak prší znovu. Až dolů do Livova cesta klesá. Moc příjemné to ale není. Lesní stroje cestu „hezky“ rozjezdili. Takže je tu bláta ažaž 👿  Před vesnicí začíná asfaltka a u placu, kde lesáci mají složiště dřeva stojí malý seník. Toho využívám a dělám si přestávku na oběd. Pěkně v suchu.

Po jídle, za lehkého deště, scházím do Livova. Na mostě přes říčku Topľu se zastavuji a přemýšlím, jestli má v tomhle počasí smysl jít po modré lesem přes vrchol Jaseňov nebo jít o pár kilometrů kratší a pohodlnější cestou přes Livovskou Hutu. Když si uvědomím, jak vypadala cesta po modré sem do Livova, tak zvolím snazší variantu. O pár hodin později jsem tomu rád.

Pár set metrů za vesnicí uvidím ceduli, že nedaleko v lese se za 2.sv.války nacházela partyzánská nemocnice. Shazuji bágl a schovávám ho pod keřem na okraji lesa. Jen nalehko si vyšlápnu klikatou pěšinkou nahoru, kde by objekt měl stát.

Livov,partyzánský lazaret

Livov,partyzánský lazaret

Stojí zde jakoby replika bývalého partyzánského lazaretu. A není uzamčena, takže nakouknu i dovnitř. Ovane mě zatuchlý, nevětraný vzduch.

Livov,partyzánský lazaret

Livov,partyzánský lazaret

Ale je tu pořádek a na stěně visí tabule s fotografiemi a informacemi o vzniku a historii lazaretu. Je tu stůl a palandy. Klidně by se tu dalo přespat… Zajímavé místo, které ještě není zaznačené v mapy.cz. A to bude i ten důvod, že je lazaret ve velmi dobrém stavu.

Livov,potok pod partyzánským lazaretem

Livov,potok pod partyzánským lazaretem

Počasí se nemění, stále drobně prší. Pokračuji po silnici bez zastavení až do Livovské Huty. Malá osada, kde obchod i krčma jsou dávno zavřené. A jak to vypadá, tak i hodně domů je opuštěných. Kolem kostela jdu po žluté značce ještě asi kilometr po rovné cestě. U složiště dřeva žlutá odbočuje do prudkého kopce. Pomalu stoupám až na Lazy. Prý vyhlídkové místo :mrgreen: Dnes to tak rozhodně nevypadá! Dešť hodně zesiluje, už je to pořádný liják a navíc fouká vítr z boku. Není důvod se zde zdržovat. Zvyšuji rychlost chůze a po zelené klesám k Chatě pod Minčolom. Cestou nabírám u studánky pod stromem vodu. A v duchu doufám, že zadní přístěnek u chaty bude otevřený… Je přístupný. Místa tu moc není, ale na přespání v tomhle počasí super!


22.5.středa

Chata pod Minčolom – Minčol – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ

Chata pod Minčolom

Chata pod Minčolom

Je ráno. Celou noc silně pršelo a prší stále. Šlapat celý den v dešti jako včera se mi vůbec nechce. Takže nadávám na počasí a dopoledne vyčkávám 🙂 Alespoň si dojdu ke studánce doplnit vodu.

Chata pod Minčolom,studánka

Chata pod Minčolom,studánka

Kolem jedné hodiny přestává pršet. Vyrazit až teď a zkusit dojít do večera na útulňu Drina nehrozí… Obzvlášť když se počasí může kdykoliv zase zhoršit. Tak jdu alespoň na vyhlídku a na Minčol(1157m), nejvyšší vrchol Čergova. Už v polovině cesty jsou vidět ze severovýchodu blížící se černé mraky. Dojdu na vrchol Minčolu, pár fotek, a je tu bouřka.

vyhlídka Minčol (1127m)

vyhlídka Minčol (1127m)

Minčol (1157m)

Minčol (1157m)

výhled z Minčolu

výhled z Minčolu

Než se vrátím k chatě, tak mám mokro i v botách. Takže další noc pod Minčolem. Ani po bouřce se počasí nezlepšilo. Prší opět celou noc.


23.5.čtvrtek

Chata pod Minčolom – Ústie Kalinovského potoka – Potoky: MAPY.CZ

Ráno nic nového pod sluncem. Tedy co to plácám…, slunce jsem viděl naposledy dva dny zpátky 🙂 Jak by řekl klasik českého filmu: Chčije a chčije! Nicméně i tak po snídani pobalím bágl a čekám, kdy déšť poleví. V 10h konečně déšť polevuje do drobného mrholení a já dávám Chatě pod Minčolem sbohem. Po místní červené značce scházím 5km dolů do osady Potoky.

Ústie Kalinovského potoka

Ústie Kalinovského potoka

Ze zvědavosti nakouknu do plechové boudy autobusové zastávky na jízdní řád a světe div se…, za necelou hodinku jede bus do Sabinova. Není co řešit. Trochu se zkulturním od bláta a za popíjení zbytku rumu čekám na bus. Ten přijede načas. Šofér se trochu diví odkud v takovým nečasu jdu, ale bere mě 🙂 Ze Sabinova jedu vlakem do Prešova.

stanice Sabinov

stanice Sabinov

stanice Sabinov

stanice Sabinov

Tady mám zabukovaný nocleh v Irish Pubu. V Prešove už neprší. Je polojasno. Za to nad Čergovem je stále černo. V podvečer se projdu městem. Na náměstí chvíli kouknu na hokej a jdu chrnět. Padla na mě únava.


24.5.pátek

Prešov – Bodaš – Moďoroš – Fintice kamenolom – Kapušiansky hrad – Kapušany pri Prešove: MAPY.CZ

Konečně ráno, kdy nechčije. Abych využil dne, tak vyrazím oklikou po zelené značce přes Moďoroš a Fintický kamenolom na Kapušiansky hrad. Cesta je na nezpevněných místech blátivá, ale zažil jsem i horší. Z Fintických svahů u kamenolomu je pěkná vyhlídka na Fintice a Prešov.

výhled z Fintických svahů na Fintice a Prešov

výhled z Fintických svahů na Fintice a Prešov

O kilometr dál přicházím na poutní místo zvané Kikapa, které vystavěli obyvatelé nedaleké obce Tulčik.

kaplička na Kikape

kaplička na Kikape

Pokračuji dál po zelené asi 2,5km. Pár set metrů před hradem je infotabule, že vlevo směrem k obci Fulianka, cca 400m, je nově zbudovaná kaplička sv.Kozmy a Damiana. Ale scházet podmáčenou úzkou pěšinkou dolů a pak zase nahoru se mi dvakrát nechce. Jdu rovnou ke Kapušianskemu hradu.

Vlevo od brány je pokladna a malý bufet. Kromě nápojů a pohlednic jsou v nabídce i trička a kšiltovky s potiskem hradu. Od roku 2012 probíhají práce na obnově hradu. Díky projektu Záchrana kulturního dědictví zde pracují lidé, kteří byli dosud evidováni jako uchazeči o zaměstnání. Z větší části je už zrekonstruovaná věž, která je zpřístupněna veřejnosti. Za její návštěvu se platí se symbolické 1€. A to až po její prohlídce. Kruhový výhled z věže je nádherný!

výhled z Kapušanského hradu na Stráž (740m) a Moďoroš (524m)

výhled z Kapušanského hradu na Stráž (740m) a Moďoroš (524m)

výhled z Kapušianskeho hradu na Kapušany a Slanské vrchy

výhled z Kapušianskeho hradu na Kapušany a Slanské vrchy

Kapušiansky hrad

Kapušiansky hrad

Sestup z hradu do Kapušan po zelené značce je prudký krpál dlouhý asi 500m. Po včerejším dešti to navíc klouže. Z Kapušan do Prešova jedu vlakem.

stanice Kapušany pri Prešove

stanice Kapušany pri Prešove

Večerní procházku městem zakončím v pivnici Prešovského pivovaru u výborného pivečka. Obzvlášť Horkáč 11° se povedl!


25.5.sobota

Ráno odjezd vlakem zpět na Moravu.Obejít celé pohoří Čergova se mi nepodařilo, ale mám v plánu se zase vrátit. Doufám,že za lepšího počasí 😉


Účastník:Vlasta

Fotogalerie

 

Rubriky: Navštívené země, Slovensko | Štítky: , , , , , , , , , , , | Napsat komentář