DENÍK Z CESTY DO MOLDAVSKA 2016

                          

                     DENÍK Z CESTY DO MOLDAVSKA 

                                               2016

 

Itinerář cesty:

Rumunsko   –  Lesní železnice“ MOCANITA“ ve Viseu de Sus

Moldavsko   –  Kišiněv,klášterní komplex Orheiul Vechi

Podněstří     –  Tiraspol

Ukrajina       –  Oděsa,Lvov


21.5.sobota

Já s Marcelem jedeme vlakem EC 273 Csardáš už z Brna.Petr přistupuje v Břeclavi.Dáme si uvítací kalíšek slivovice,popíjíme pivko a debatujeme nad plánovaným itinerářem cesty.Rosničkáři  slibují krásný sluníčkový dny.Takže jsme natěšeni na výlet a nové zážitky z cesty.Na Budapěšťské nádraží v Keleti přijíždíme načas.Do odjezdu vlaku směr Rumunsko máme dvě hodiny času,kterou strávíme na zahrádce jedné z blízkých hospůdek.Naproti je obchod,kde před odchodem na vlak doplníme další zásoby tekutin na cestu.Pivo Rákoczi  1,5l PET (520forintů) je klasická „eurodesítka“.Nenadchne,ale vychlazená neurazí, dražší 12° Dreker v plechovce je už chuťově mnohem lepší.

Ve 14:40 odjíždíme vlakem IC 407 Corona směr Rumunsko.Oproti loňské cestě do Albánie jsme letos Marcela uhlídali a neztratili ho 😉 Takže pokračujem v plném počtu dál.Kontrola na hranicích v Biharkeresztesi proběhla bez nejmenších potíží.Dlouhá cesta ubíhá v pohodě a bez komplikací.


22.5.neděle

V 1:16 vystupujeme ve stanici  Beclean pe Somes.Odtud nám jede R 4133 až ve 2:50.Takže jdem okounět před budovu nádraží a objevujeme otevřený bufet.Podle cedulky má otevřeno takřka nonstop(v neděli pouze do 4:00),takže toho využíváme.Dáváme kafíčko a pivečko.Ceny mírné:káva 1,5Lei,pivo Timisoarana v plechovce 3Lei.Rumunskou měnu jsme měli Marcelovou zásluhou vyměněnou už z Česka.Kurz  1RON =5,20Kč.

Ve třičtvrtě na tři nasedáme do osobáku.Zabíráme si  místa ve velkoprostoráku,kde jsou sedačky po čtyřech na každé straně,těsně u sebe. Takže se na nich dá velice dobře ležet.Čehož,po vzoru místních,hned využíváme.V 5:08 máme vystupovat, natahuji budík na mobilu na 5:00.V půl čtvrté nás budí konduktér,zkontroluje fipky a my pokračujem ve spaní.Budím se chvilku před pátou.Vlak začíná brzdit,ale jsme teprve v Dealu Stefanitei.Takže cca půl hodiny zpoždění.Spát už nemá cenu,takže dáváme ranní kalíšek slivovičky a sledujeme okolní krajinu.

V 5:40 vystupujeme ve Viseu de Jos.Je neděle a všude klid jak na hřbitově.Podle navigace je to do Viseu de Sus,kde je nádraží úzkokolejky,asi 6,5km.Sluníčko vystrkuje první paprsky a slibuje krásný den.Zkusíme to pěšky.Jdem pohodovým tempem a za 1:40 jsme na nádraží.

Viseu de Sus,nádraží úzkokolejky "Mocanita"

Viseu de Sus,nádraží úzkokolejky „Mocanita“

Parní vláček pro turisty vyjíždí až v 9:00.Kasa se otvírá v 8:00.Takže máme spoustu času si projít celou stanici a nafotit veškeré venkovní exponáty.Zatím tu není ani noha.Ale po osmé hodině se to prudce mění.Přijíždí auto za autem.Mocanita,jak je zdejší úzkokolejka nazývána,je hodně známá a oblíbená jako cíl výletů.Zatímco Marcel hlídá batožinu,já s Petrem jdem koupit lístky.Cena je 48Lei/os.Není to na zdejší poměry žádná láce,ale fronta dychtivých zájemců o svezení se prodlužuje.Pokud chcete mít v ceně lístku i občerstvení,tak si musíte o dost připlatit.Zájem o svezení je tak velký,že místo jednoho parního vlaku pojedou dva.Ten druhý půl hodiny za prvním.Dostane se na všechny.

Před devátou nastupujem do jedno z osmi  vagónků.Přesněji řečeno jsme byli doslova usazeni na konkrétní místa,někteří (Marcel) dokonce ke kamnům.Naštěstí se v nich už netopilo 🙂 S mírným zpožděním v 9:10 vyjíždíme.Vláčky pro turisty jezdí  do staničky Paltin,vzdálené 21,6km.Rychlost se pohybuje okolo 10-20km/h.Rychleji to nedovoluje svršek trati a také stoupání.Parní lokomotiva má co dělat,aby 8 vagónků utáhla.Po 15km následuje zastávka.Cestující se mohou občerstvit v bufetovém voze nebo si zajít na suché WC,umístěné pro tyto účely kousek od zastávky.Mezitím mašinfíra s topičem dobírají vodu.Po chvíli se jede dál.Do Paltinu přijíždíme něco po 11h.Tady je cca 2h pauza na občerstvení.Jsou tu všude rozmístěné stoly a lavičky.Je tu také  malé muzeum týkající se historie lesní železnice.Pro ty co se chtějí projít,tak můžou využít zdejší naučnou stezku.Stanice Paltin je hned u řeky Vaser,takže se v ní můžete v letních měsících osvěžit.Ale je to horská říčka a voda je studená.

Mocanita,doplnění lokomotivy vodou

Mocanita,doplnění lokomotivy vodou

Po obědové pauze se vláček vrací zpět do Viseu de Sus.Vozy nemají průběžné potrubí,takže při brzdění po klesající trati musí  lokomotivě pomáhat brzdaři ručními brzdami na jednotlivých vozech.Na zastávce Novat je krátká pauza a pak už se jede až do Viseu de Sus.Přijíždíme sem ve 14:45.

Lesní železnice je poslední svého druhu v Karpatech.Kromě turistických jízd stále ještě slouží svému původnímu účelu a to svozu dřeva.Od roku 2000 se na provozu a údržbě „Mocanity“ podílí švýcarská organizace Hilfe für die Wassertalbahn sídlící v Bernu. I z tohoto důvodu zde jezdí starší vyřazené vozy  z Jungfraubahn.

Pěšky jdeme do centra a v jedné z mnoha restaurací dáváme pivko(4Lei) a pozdní oběd(přírodní řízek zapečený se sýrem a smetanou za 16Lei).Obsluhovala tu pěkná servírka,tak nám chutnalo dvojnásob.Po jídle doplňujeme zásoby  ve zdejším supermarketu(pivo 2l PET Timisoarana za 6,20Lei,plechovka 0,5l Timisoarana za 2,30Lei).A protože se nám nechce šlapat pěšky do sousední Viseu de Jos,tak si domlouváme odvoz taxíkem.Není to vůbec drahé.Cena 15Lei za necelých 7km.Vysedáme na nádraží a zabíráme místa na trávníku na druhé straně stanice.Je 18h a do odjezdu vlaku zbývají dvě hodiny.Popíjíme pivko a podřimujem.Sluníčko příjemně hřeje.

Viseu de Jos,stanice

Viseu de Jos,stanice

Ve 20:12 odjíždíme vlakem R 4136 do Beclean pe Somes.Tady čekáme na noční rychlík D 1766 do Iasi,který má odjezd 23:21.Odtud máme v plánu pokračovat  maršrutkou do Kišiněva,hlavního města Moldavska.Čekání na vlak si zpříjemňujem pozdní večeří.Na meníčku je domácí uzený špek a slivovice.Cesta vlakem proběhla bez problémů,ani po nás konduktér nechtěl povinný příplatek,který na tento noční rychlík je.Vozy byly opět velkoprostorové,se čtyřmi sedačkami v řadě,takže jsme zalehli a trochu se do rána prospali.


23.5.pondělí

Ráno v 6:45 vystupujem v Iasi.Procházíme vestibulem a hned naproti nádraží  přes cestu je stanoviště busů a maršrutek.Koukáme po cedulkách za okny maršrutek a rychle nacházíme tu s nápisem Chisinau.Šofér nám říká,že odjíždí v 7:45.Kupujeme lístky.Nemáme už dostatek lei,takže dvě jízdenky platíme v rumunské měně(35Lei/os) a jednu v eurech(8Euro).Šofér s tím nemá nejmenší problém a vydává nám tři jízdenky.Bágly hážem dozadu do kufru a zbývající drobné utrácíme za kafíčko a pečivo.Za dvě hodiny už budeme v Kišiněvě.

Iasi

Iasi

Hranici překračujeme na přechodu ve Sculeni.Vystupujeme z maršrutky a jdem do budovy celnice,kde u okýnka předáváme pasy ke kontrole.Následuje klasická otázka: Jaký je účel cesty? Odpověď:Turistika.Dostáváme vstupní razítko do pasu a nasedáme do maršrutky.Bágly nám nikdo nekontroluje.Vzdálenost 121km nakonec jedeme přes  3 hodiny.Může za to hodně špatný stav silnice,kde je často provoz svedený do jednoho pruhu pro oba směry jízdy.Marcel cestu nazval tankodromem.Děr bylo víc než souvislé vrstvy asfaltu.Naštěstí se na opravě a rozšíření pilně pracuje.Podél celé cesty až do Kišiněva bylo vidět plno stavebních strojů(hlavně OHL ŽS) a dělníků při práci.Takže kdo zde pojede příští nebo přespříští rok,tak už se snad dočká pěkné,nové cesty.

V Kišiněvě jsme tak zaujatí sledováním města,že zapomínáme vystoupit v centru a jedeme až na konečnou,která je na Gare Sud West (jihozápadní autobusové nádraží) na okraji města.Odtud vyjíždí busy a maršrutky do zahraničních měst.Je 11h,cestou nám vyhládlo a žízeň je taky věčná 🙂 Odmítáme nabídky všudypřítomných taxikářů a jdem do zdejší směnárny vyměnit několik málo eur za moldavské leu,aby bylo na pivko a něco k zakousnutí.Kurz 1E=22,30Leu.Při jízdě městem jsme si všimli,že kurz v centru je o něco výhodnější. Pohybuje se okolo 22,70Leu za euro.V bufetu kupujeme točené moldavské pivo Chisinau(11Leu) a nějaký zdejší placky,jejichž název si už nepamatuju(6Leu/kus).Něco mezi langošem a belešem.Jsou čerstvý a chutný.Zdejší pivo je dobře vychlazený,chuť  průměrná.Takový běžný europivo.

Po lehkém obídku sejdem  dolů k  hlavní silnici,kde je zastávka trolejbusu.Nasedáme do prvního,který jede směr centrum.Lístky nám uvnitř prodává postarší průvodčí.Cena je 2Leu/os.Nezáleží na tom,jestli jedete jednu zastávku nebo až na konečnou.Při přestupu na jinou linku si prostě koupíte zase nový lístek.Jednoduché ,a pro nás turisty i hodně laciné.Vystupujeme  na zastávce v centru,poblíž hotelu Kišiněv.V mapce máme zakresleny tři varianty ubytování.Nicméně přesnost mapky není úplně nejlepší,takže se trochu motáme 🙂 Dáváme si pitnou přestávku u supermarketu Fidesco v podobě vychlazeného lahváče černého piva Chisinau(6Leu).Po občerstvení záhýbáme do jedné z bočních uliček a nakonec se nám podaří za pomoci ochotné domorodkyně najít Chill Hostel.Je opravdu zastrčený.

Kišiněv,Chill Hostel

Kišiněv,Chill Hostel

Zkoušíme zvonit,nic se neděje.Klepáme,taky nic.Nakonec po chvilce otevře dveře mladík okolo 25let.Ptáme se ho na možnost přespání na jednu noc.Rezervaci sice nemáme,ale má volno,takže zůstáváme tady.Cena je 200Leu nebo 9Euro za osobu a noc.K dispozici je sprcha,wc,kuchyňka i wifi. Místnosti jsou menší,ale na jednu noc dostačující.Dostáváme mapku s plánem města.Domluvit se není problém,pan domácí umí rusky i anglicky.Po dvou nocích ve vlaku si dopřáváme teplou sprchu a v 15h vyrážíme na procházku městem.

Kišiněv,vlakové nádraží

Kišiněv,vlakové nádraží

Pěšky si jdem prohlídnout  asi kilometr vzdálené vlakové nádraží.Budova i perony jsou pěkně zrekonstruované.Stejně tak prostranství před nádražím.Jen těch spojů jezdí málo… Potom se přesunujem trolejbusem po třídě Štěpána Velikého do centra.Vystupujem u parku před sídlem vlády.Procházíme park  s krásnou Metropolitní katedrálou a zvonicí.Na okraji parku zaparkujem na zahrádce restaurace Regal.Fajn posezení,obsluha solidní,jídlo velmi dobrý,ceny více než příjemné a hlavně výhled na korzující moldavanky…,k nezaplacení 🙂 Točené pivo 18Leu,32cm pizza 50-70Leu,čerstvé zeleninové saláty 35-45Leu,1litr moldavského červeného vína Cabernet 50Leu.Dali jsme si pivko a ke svačince pizzu.Zvedáme se a pokračujeme v procházce Central parkem se sochou Puškina a dál směrek k  jezeru Valea Morilor.

Kišiněv,Ștefan cel Mare Central Park,Puškinův památník

Kišiněv,Ștefan cel Mare Central Park,Puškinův památník

Což je pro obyvatele Kišiněva vyhlášené místo na procházky a volnočasové aktivity.Marcel využívá příležitosti a stejně jako loni na Ukrajině i letos kupuje balón.I velký děti si musí hrát 🙂 Scházíme dolů k jezeru po dlouhém schodišti,které připomíná to známější Potěmkinovo v Oděse.

Kišiněv,jezero Valea Morilor

Kišiněv,jezero Valea Morilor

Přilehlý lesopark je využíván hlavně pejskaři.Sluníčko už pomalu padá k obzoru.Děláme pár fotek.A jdem zpátky do restaurace Regal na něco dobrého na zub.Objednáváme si výborný Cabernet a vynikající zeleninové saláty.Jeden džbánek vína střídá druhý a my si vychutnáváme příjemnou večerní atmosféru.Před půlnocí se zvedáme a vracíme se pěšky nočním městem do Chill Hostelu.

 Kišiněv,zvonice před Metropolitní katedrálou

Kišiněv,zvonice před Metropolitní katedrálou


24.5.úterý

Vstáváme v 6:30,proběhne rychlá hygiena,lehká snídaně z vlastních zásob a v půl osmé odcházíme.Děláme nákup v supermarketu,protože další noc hodláme strávit pod širým nebem poblíž klášterního komplexu Orheiul Vechi,který patří mezi nejznámější a nejvíce navštěvované památky Moldavska.

Z  Gare Centrale(autobusové nádraží v centru Kišiněva) odjíždíme v 8:35 maršrutkou směr Trebujeni(26Leu/os za 58km).Vystupujeme na zastávce na okraji vesničky Butuceni,odkud je to ke skalnímu klášteru nejblíž(cca 500m). A co hlavní…,hned u zastávky je bufet.Ten otvírá panímáma,která s námi jela stejnou maršrutkou.Marcelovi se moc  líbila a chtěl ji požádat o ruku.Ale neměl žádný prstýnek,tak ze svatby sešlo 😛 Házíme bágly na zem a hrnem se dovnitř.Výběr není moc velký,ale vychlazené pivo tu mají.Krom toho nějaké limonády,mražené nanuky apod.Kupujeme lahváče Chisinau(14Leu) a zabíráme místa u stolu venku pod střechou.Je nádherný počasí.Sluníčko pálí  ostošest.Nahoře nad bufetem je dřevěná prodejna suvenýrů.Bohužel zavřená.Nejspíš ji otvírají až v sezóně.Dopíjíme a vyrážíme nahoru ke klášteru.

Orheiul Vechi

Orheiul Vechi

Orheiul Vechi  je vlastně rozsáhlý historicko-archeologický  komplex skládající se z kostela,skalního kláštera vytesaného do skály,zvonice a dalších zbytků opevnění  tyčící se nad řekou Raut mezi vesnicemi Trebujeni a Butuceni.Kromě mnichů,kteří zde žili,sloužily jeskyně i jako útočiště pro místní obyvatele za války.Přímo pod zvonicí je vchod do skalního kláštera neboli poustevníkovy svatyně.

Orheiul Vechi,oltář ve skalním klášteře

Orheiul Vechi,oltář ve skalním klášteře

Odtud se dá vyjít ven na terasu nad řekou.Původně sem vedlo schodiště od řeky,ale zemětřesení v 17.století schody poničilo.Jeho zbytky jsou ale stále ještě dobře vidět.Na terase návštěvníci využívají  škvír ve vápencové skále a zastrkují do nich mince se svým tajným přáním.Je jich tu opravdu požehnaně.Po prohlídce dáváme poustevníkovi utržit pár drobných za svíčky a svaté obrázky.Zapalujeme svíčky a odcházíme.Marcel nahoře u dřevěných vrat ještě obdarovává jednoho místního klučinu balónem,zakoupeným den předtím v Kišiněvské tržnici.

Další zastávkou byl pravoslavný kostel Nanebevzetí Panny Marie stojící pár desítek metrů od zvonice.Celý areál  kostela je pěkně opravený a udržovaný.V době naší návštěvy zde procházel  zdejší  pop a za zpěvu modliteb vysvěcoval přilehlé okolí kostela.

Orheiul Vechi,nádvoří kostela Nanebevzetí Panny Marie

Orheiul Vechi,nádvoří kostela Nanebevzetí Panny Marie

Po prohlídce a ochutnání vody ze studny na nádvoří kostela pokračujem několik set metrů po cestě nahoru nad kostel.Tady,na nejvyšším místě skalního hřebene,je nádherný výhled po širokém okolí. A protože byl čas oběda,pojedli jsme ze svých zásob a navrch vypili lahvinku výborného červeného moldavského vína.

Orheiul Vechi

Orheiul Vechi

Po obědě jsme sešli úzkou boční stezkou od zvonice dolů do vesničky Butuceni.Vesnička působí,že se zde zastavil čas.Je tu liduprázdno.Většina zařízení je zavřena.A to včetně zdejšího muzea.Po krátké procházce prašnými uličkami se zastavujeme v místním obchůdku a kupujeme si zmrzlinku na dřívku.Poté se přesunujem k bufetu na okraji vesnice,kde už jsme byli ráno.Dáváme další pivka a čekáme na nějakou maršrutku,která nás sveze do Trebujeni.Není to daleko,cca 2 kilometry,ale nám už se pěšky v horkém dni nechce.Po 14h přijíždí maršrutka,nasedáme a za chvilku už vystupujeme v Trebujeni  na návsi u hospody a obchodu v jednom.Šofér si za svezení bere 3Lei za osobu.A pak tu choďte pěšky 🙂

Trebujeni,pivečko před magazinem

Trebujeni,pivečko před magazinem

Naše první kroky nevedou nikam jinam než do kšeftu.Je poměrně velký(na zdejší poměry) a také docela dobře zásobený.Přirovnal bych to k našim Jednotám se smíšeným zbožím.A k našemu překvapení je zde i výčep s pivem.Hned si objednáváme točené kišiněvské.Ochotná prodavačka vytahuje robustní skleněné půllitry s uchem.Tak z těch nám chutnat určitě bude!

Venku před obchodem je dřevěná houpačka.Házíme bágly na zem a usedáme všichni na houpačku.Je akorát pro tři.Za mírného houpání a popíjení pozorujem obecní cvrkot.Ten je velmi slabý.Když tu přichází dva domorodci  a dávají se s námi do řeči.Rusky tu umí všichni,takže není problém se domluvit.Ptají  se odkud jsme.Po zjištění,že z České republiky,nás zve ten starší  k sobě na návštěvu.Bydlí asi 150m od krámu,takže jsme u něho za chvilku.Usazuje nás na židličky pod pergolou na dvorku.Na stůl staví domácí víno,džbánek bílého i červeného.Nenecháme se zahanbit a Marcel dává do placu domácí uzenou krkovičku,chleba a půllitr Božkova.Slivovice už bohužel došla.To bude družba! Koštujem nejprve bílé(nic moc),pak červené(to už je mnohem lepší).Přikusujem uzené a klábosíme o poměrech u nás a v Moldavsku.Náš hostitel se jmenuje Vladimir a jeho kamarád Serjoža.Vladimir  je truhlář.O tom,že nekecá,svědčí tři chybějící prsty na pravé ruce o které přišel při řezání dřeva na cirkulárce.Neustále nám opakuje,že jeho babička pocházející odněkud ze Slovenska nebo Ukrajiny se jmenovala Marfa Bubak.Vyslovuje to tak,že se musíme smát… 😉

Postupně nám ukazuje svoji dílnu,vinný sklep,domácnost a nakonec i manželku a tchýni.Dřevěný nábytek,který má v domě si sám vyrobil.Uznale pokyvujem hlavami,že to se dřevem umí.Nábytek je fakt moc pěkný.Potom pokračujem v popíjení vína a Božkova.Nakonec nám Vladimir ještě přinesl ochutnat svoje doma vyrobené likéry.Jeden byl šípkový a ten druhý z plodů dřínu.Dřínový byl opravdu vynikající! Vladimir se tvářil potutleně a nechtěl říct jak ho vyrábí,ani co do něj krom destilátu a dřínu ještě přidává.Ale špatně nám z něho nebylo. Mimochodem,Božkov jim moc nechutnal,oba říkali,že je silný…,co by tak asi říkali po slivovici 🙂 Odbila pátá a zvedáme se.Chceme ještě nakoupit v krámu a  najít za dědinou vhodné místo k přenocování.Loučíme se. Serjoža nás vyprovází až k obchodu.Zřejmě čeká,že by z toho mohlo něco kápnout.Má pravdu.Po nákupu točeného salámu na opékání a vína,objednáváme točené pivo.I pro Serjožu.Ať se má s námi dobře.

Okolo páté vyrážíme pěšky za humna.Zastavujeme se ještě ve druhém magazinu na okraji vesnice, kde Marcel kupuje hlávku zelí.Prý pro mě na večeři :mrgreen: Nakonec se jí dobrovolně vzdám ve prospěch kolemjdoucího vyzáblého koníka,který táhl naložený povoz.Po cca 500m přicházíme k řece Raut,která se zde točí údolím.Nahoře nad řekou vidíme ve skalách několik jeskyní.Je rozhodnuto,nocovat budeme v nich.

Trebujeni,"naše jeskyně"

Trebujeni,“naše jeskyně“

Je jich tu spousta,částečně přírodně a z větší části uměle vytvořených.Petr rozdělává oheň a já s Marcelem jdem pro nějaké větší větve.U jednoho opuštěného a zpustlého stavení nacházíme dost větví na oheň.Opečem točeňák a dopíjíme poslední plechovky Budvaru,které Petr našel zapomenuté na dně báglu.Potom otvíráme první láhev vína.Značku si už nepamatuju,ale bylo s příměsí nějakého likéru.Něco na způsob portského.A najednou přichází návštěva.Polský pár,který je zde na dovolené na motorkách.Nabízíme jim víno,ale ochutnají  jen trošku,že ještě budou řídit.Chápeme,a vůbec nám to nevadí…,alespoň pro nás zbyde víc 😉 Mluvíme spolu směsicí češtiny a polštiny a rozumíme si.Proberem odkud a kam jedou oni a naopak.Po půlhodce se s námi loučí a jedou dál.Otvíráme další lahvinku vína,sedíme u ohně a kecáme a kecáme…,o všem možným i nemožným.Začíná pršet,ale jsme v klidu.Oheň je pod skalním převisem,sedíme v suchu.V hlavě už cítíme dnešní příděl alkoholu a jeden po druhém postupně odpadáme do spacáků.Tedy já jsem odpadl na rozložené pončo a spacák jsem začal hledat až v noci,když jsem se probudil chladem.Celou noc až do rána pršelo.


25.5.středa

V sedm ráno vstáváme.Déšť ustal.Pobalíme svoje saky paky a jdem do Trebujeni na ranní maršrutku,která odjíždí v 8:00.Přijíždíme na okraj Kišiněva a začínáme postávat v koloně.Klasická ranní zácpa.Nakonec okolo deváté vystupujem na Gare Centrale.Hned zapadnem do jednoho z mnoha bufetů a objednáváme si vývar s masem,nudlemi a zeleninou(10Leu) a k tomu pečivo.Takovej velkej,několikrát zahnutej rohlík plněnej sýrem(12Leu).

Kišiněv,Centrale Gare,snídaně

Kišiněv,Centrale Gare,snídaně

Naplníme bříška a jdem zjistit odjezd busu do Tiraspolu.Gare Centrale má vlastně dvě strany.Z jedné jsme jeli včera ráno do Butuceni a z druhé dnes pojedem do Tiraspolu.A mezi tím jsou bufety,obchody,směnárny a kolem dokola jedno velké tržiště. V kase u šikovné pokladní kupujeme jízdenky,37Leu/os za vzdálenost asi 70km.Sedáme do zánovního mercedesu pro cca 20 lidí.Počasí se mezitím pokazilo,začíná znovu pršet.Vypadá to na déšť po celý den.

Cesta ubíhá v poklidu až na hraniční přechod před městem Bendery(moldavsky Bender).Maršrutka zpomaluje,jedeme kolem betonových zátarasů krokem.Vlevo za strážním stanovištěm stojí v okopu obrněný transportér,vypadá to na BRMD-2.A u něj tři vojáci ruské armády s automaty.Vítejte v Podněsterské moldavské republice!

Po příjezdu na celnici musíme jako cizinci vystoupit a jít s pasy dovnitř.Po jednom přistupujeme k okýnku a nasledují obvyklé dotazy proč  a na jak dlouho jedeme do Podněstří.A následují stejně obvyklé odpovědi,že jsme turisti a my prijechali posmotrit gorod Tiraspol.Čekáme,že budeme muset vyplňovat registrační kartu,ale protože výpočetní technika už dorazila i sem,dostáváme bumažku(migrační lístek) vytisknutou na tiskárně.Obsahuje jméno,datum narození,číslo pasu,stát a hlavně čas,do kdy musíme opustit Podněstří.Máme tam natisknuto 21:42,takže tzv.jednodenní povolenka na 10h.Což nám úplně stačí.Večer máme v plánu pokračovat do Oděsy.Nasedáme zpátky do maršrutky.Projíždíme Bendery.Na několika místech jsou vidět ruští vojáci.Za pár minut vjíždíme do Tiraspolu.Hned na začátku města míjíme stadión fotbalového klubu Sheriff Tiraspol.Je to moderní,velký oplocený areál s obytnými domy,obchody,restauracemi.V porovnání se zbytkem Tiraspolu je to do očí bijící kontrast bohatství a chudoby.Takové město ve městě nebo stát ve státě? Vystupujeme na parkovišti před vlakovým nádražím,které zároveň slouží jako autobusová stanice.Stále prší.Chvíli silně,chvíli slabě.

Tiraspol,vlakové nádraží

Tiraspol,vlakové nádraží

Do deště se nám moc nechce,takže zevlujem pod střechou budovy nádraží.Je tu směnárna.Kurz 1Euro = 14,20PRB(Podněsterský rubl).Uvnitř budovy,nalevo od vchodu,je infotabule s odjezdy autobusů a také kasa.V kase zjišťujem,že bus do Oděsy odjíždí ve 14:30 a pak až 19:15,to je poslední. Kupujem lístky na večerní spoj.Cena 58rublů/os.Vzdálenost  105km.Vždy je lepší se na spojení  zeptat rovnou v pokladně,protože nástěnné JŘ mnohdy nejsou aktuální.Např.bus do Oděsy,uvedený na infotabuli v 17h vůbec nejezdí.Je půl jedné,přestává pršet.Vyrážíme na prohlídku města.

Tiraspol,Kirov park,nový pravoslavný kostel

Tiraspol,Kirov park,nový pravoslavný kostel

Procházíme přes Kirov park s novým pravoslavným kostelem a zvonicí.Pokračujeme ulicí Lenina kolem budovy společnosti KVINT.Zde se vyrábí známý koňak stejnojmenné značky.Kromě koňaku zde můžete zakoupit i jiné zdejší výrobky.Víno,vodku i pivo.Ceny už nejsou tak nízké jako v minulosti,ale pořád se vyplatí nějaký ten tekutý suvenýr koupit.Desetiletý KVINT XO 0,5L =89rublů,nepasterizované NAŠE PIVO  0,5L=8,20rublů.Firemních prodejen KVINTU je v Tiraspolu několik,takže nemusíte mít strach,že když nenakoupíte hned v první,tak už nikde.My si nákup nechali až na zpáteční cestu,aby jsme flašky s koňakem nemuseli tahat v báglu po celým městě.Nebo ho nedej bože vypili a domů pak nic nedovezli 😆

Z ulice Lenina zabočujeme na hlavní třídu 25.Října.Ze začátku je to normální ulice,která se později mění na opravdu široký bulvár sovětského typu.Jezdí tady trolejbusy československé výroby.Na levé straně,naproti zdejšího kina,se necháváme zlákat reklamním poutačem k návštěvě restaurace s domácí kuchyní.Je ukrytá v obchodním domě ve druhém patře.Na první pohled taková malá kavárnička s pěti stoly.Ale sedí zde místní u jídla,tak to zkusíme taky.Zabíráme jeden ze dvou posledních volných stolků.Objednáváme si boršč(11rublů),skopový řízek s bramborem(18rublů) a jablečný džus.Pivo zde neprodávají.Boršč s hovězím masem a smetanou je vynikající a je ho hodně.Možná i proto je porce řízku s brambory nějaká menší…,asi jako u nás dětská.Koukáme po vedlejších stolech a vidíme,že i místní mají porce druhého jídla stejně malé jako my.Asi je to zde zvykem.Pouštíme se do jídla,maso chutné,brambory průměr.Přes okno vidíme,že už zase prší,takže ještě chvíli po obědě vyčkáváme,jestli se počasí umoudří… Neumoudřilo.Takže platíme a vyrážíme do ulic.

Tiraspol,prezidentský palác

Tiraspol,prezidentský palác

Drobně prší a chvílemi přes mraky vykukuje sluníčko.Aprílové počasí.Parkem F.de Wollanta přicházíme k Dněstru.Dole v řece chytá ryby osamocený rybář.Naproti jsou městské pláže,kde se místní chodí koupat.Vracíme se na hlavní bulvár a jdeme omrknou a samozřejmě i vyfotit památník s tankem T-34.

Tiraspol,T-34

Tiraspol,T-34

Hned za tankem je pravoslavný kostel.V těsné blízkosti je další památník věnovaný obětem válek(2.světové,afghánské i té poslední moldavsko-podněsterské).Přestává pršet.Přecházíme na druhou stranu bulváru k prezidentskému paláci před kterým stojí socha Lenina.O kousek dál je velká socha vojevůdce Suvorova,zakladatele Tiraspolu.Kolem pravoslavné katedrály jdeme na ulici Karla Marxe a odtud směrem k podnikové prodejně KVINT.

Tiraspol,park Kirov,zvonice

Tiraspol,park Kirov,zvonice

Nakupujeme tekuté suvenýry na cestu i domů.Po nákupu se nasměrujem na lavičku do parku Kirov.Park je zanedbaný a neudržovaný.Sekačku zdejší tráva neviděla v letošním roce ani jednou.Ale to nám nevadí.Vedle nového kostela obsazujeme lavičku.Posvačíme ze svých zásob jako správní čeští turisti.Jen ty řízky nemáme 😛 A otvíráme 2l petku zdejšího piva prodávaneho pod značkou „NAŠE PIVO“. Vychlazené je docela dobré,chuťově lepší než pivo v Kišiněvu.Po pivku koštujem osmiletý koňak KVINT.Ač odkojeni slivovicí,konstatujem,že není vůbec špatný a vzájemně se chválíme,jak dobře jsme nakoupili.

Tiraspol,zátiší v parku Kirov :-)

Tiraspol,zátiší v parku Kirov 🙂

Po 17h jdem na nádraží.Do odjezdu busu máme ještě dost času.Zajdeme do jednoho z bufetů.Chceme zde utratit zbývající rubly.Co taky s nimi,když jinde než v Podněstří neplatí a ani se nedají směnit.Objednáváme si kafíčko.Tady nás osloví mladík u kterého vzbuzujem velkou zvědavost.Dáváme se do řeči.Jmenuje se Arťom a říká,že studoval v Moskvě střední školu.Programování.Takže ajťák.Prý je mu 18let.No,těžko říct jestli kecá nebo mluví pravdu.Vypadá tak na 16let 😉 Nicméně o počítačích nějaký přehled má,jak z pozdější řeči vyplynulo.Ptáme se ho jak se mu zde žije.Odpovídá,že moc dobře ne.Že jsou tu nízký platy a málo práce.O cestování ani nemluvě.Že krom studií v Moskvě nikdy nikde nebyl.Ptáme se,jestli si s námi dá pivo,ale odmítá.Říká,že mu nedělá dobře.Že má nějaké zdravotní problémy.Nakonec souhlasí,že si s námi dá trochu vína.Marcel ho jde aktivně koupit a přínáší…,no to mě poser…,šumivý.Vypadá to jako červená kombajnovka a chutná to jako červená kombajnovka 😈 Přebírám od něj finance a jdu k pultu zakoupit něco pořádnýho.Hlavně ne s bublinkama.Nakonec mi prodavačka doporučuje Cahor(Kagor).Cena 29 rublíků za láhev.Víno je sladší,ale zase ne tolik,aby se nedalo pít.Chuťově dobré.Pokračujem v kecání s Arťomem,chvílemi se k nám připojuje i prodavačka.Podle řeči usuzujeme,že se s Arťomem zná.Petr říká,že je čas dát si něco na zub než odjedem z Tiraspolu.Přebírá ode mě finance a jde objednat nějakou rychlovku typu hot-dog.Za chvíli přináší bagety plněné opečeným párkem s dresinkem a čerstvou zeleninou.Chutná to velice dobře.Plníme si bříška a prodavačka nám přináší půllitrový kelímek plný čerstvých jahod.Že je to pozornost podniku.Chutnají skvěle.Před 19h se zvedáme a jdem čekat na bus.Petr ještě neodolá a při odchodu kupuje láhev bílýho Caberneta.Prý na cestu,abysme neměli žízeň 😎 Poslední rublíky,který nám zůstali,dáváme Arťomovi.Ten s námi jde na nádraží a čeká tu až do odjezdu.Odjíždíme přesně dle JŘ v 19:15.

Na hraniční přechod s Ukrajinou přijíždíme v 19:45.Podněsterský pasovák vybere v busu ode všech doklady a po cca 10-15min se vrací a hromadně je dá šoférovi .Ten je nechá kolovat po autobusu.Z našich pasů zmizel migrační lístek,takže ho při výjezdu z Podněstří vybírají.Neztratit! Batohy se nekontrolují.Na ukrajinské straně má kontrola podobný scénář.Kontrolují  se pasy a padne klasická otázka:Za jakým účelem cestujem na Ukrajinu? Odpoveď:Turistika.Bágly se opět neprohlíží.Odjíždíme z celního prostoru a jsme na Ukrajině.Měli jsme trochu obavy z možných komplikací při překračování hranice na Ukrajinu,když jsme vstoupili na území Podněstří  ze strany Moldavska,ale vše proběhlo bez sebemenších problémů.A úplatek po nás taky nikdo nechtěl.Takže na pohodu.A Petr otvírá láhev Cabernetu.To se musí zapít! Za námi sedí  mladý polský pár a má stejnou radost z bezproblémového překročení hranic.Začíná družba.V zadní části busu koluje naše víno,vodka a dokonce i dort.Doufám,že nám nebude všem špatně 🙄 Před námi sedí  prostorově výrazná blondýna a Petrovi se hrozně líbí její dlouhé vlasy,pořád  za ně nenápadně tahá.

Cesta ubíhá bez problémů a v půl desáté zastavuje bus v Oděse na autobusovém nádraží.Večer už není kam spěchat,takže využíváme možnosti ubytování  ve třetím patře budovy vokzalu v komnatach oddycha.Za apartmán pro tři chtějí  150 hřiven za osobu.Měníme v přízemí ve směnárně eura za hřivny(1Euro =27,50UAH).Takže kurz je vlastně stejný jako euro vůči koruně. Apartmán je čistý,prostorný,s TV,WC a sprchou.A jak ráno zjistíme,i s pěkným výhledem na město.

Já jdu do sprchy a Marcel s Petrem jdou dolů na jedno.No…,u jednoho nezůstalo a po návratu mě ještě budí,že v hospodě potkali prodejné děvočky a jestli vím kolik tu berou…,25Euro. Prý s nimi strávili dvě hodiny :mrgreen:


26.5.čtvrtek

Oděsa,autobusové nádraží

Oděsa,autobusové nádraží

Ráno vstáváme kolem půl osmé,dáváme rychlou snídani.Sbalíme se a vyrážíme směr centrum na vlakové nádraží.Je potřeba zajistit lůžka na jeden z večerních rychlíků do Lvova.Z autobusáku je to asi 3km.Bereme to na pohodu jako prohlídku města.

Oděsa,vlakové nádraží

Oděsa,vlakové nádraží

Přicházíme na vokzal a tmavé mraky slibují dešťové přeháňky v následujících hodinách. U kasy kupujeme lůžka do Lvova.Na rychlík v 19:07 už nejsou místa,takže bereme zavděk pozdějším spojem s odjezdem z Oděsy ve 21:26.Nejlepší je kupovat lůžka den,dva dopředu.Tedy pokud máte tu možnost.Potom jdem najít úschovnu zavazadel.Je u prvního peronu,až vzadu od hlavní budovy.Hned vedle jsou nádražní záchodky.V úschovně si  berou 24 hřiven za jeden bágl.A venku už chčije…

Zapadáme do nádražní restauračky,dáváme borč(19hřiven)  a kafe(14hřiven).Kvalita jídla i kafe podprůměrná,prostě nádražka.Aspoň zabijem čas a třeba se počasí zlepší.Uběhla hodina a pořád chčije.Máme teda na počasí pech.No nic,vstáváme a jdem do deště.V podchodu u  vokzalu je spousta stánkařů.Využívám situace a kupuji si černý deštník za 120hřiven.Měli i levnější,za 80 hřiven,ale ty byly barevné s kytičkama a pod takovým bych se asi necítil 😉

Pokračujeme dál směrem k Potěmkinovým schodům.Cestou Marcel odbíhá do drogerie a kupuje taky deštník(160 hřiven).Z kamenného obchodu prý bude lepší.No,po chvíli,kdy se střídá sluníčko s deštěm,Marcel stahuje deštník a roztrhla se na něm látka.Zřejmě to bude tou kvalitou z kamenného obchodu :mrgreen: Následují nadávky a smích… 😆 Marcela uklidňujeme,že zpátky se budeme vracet znovu okolo drogerie a může ho zkusit reklamovat.

Oděsa,Potěmkinovy schody

Oděsa,Potěmkinovy schody

Přicházíme k přístavu a nádraží zvaném Morskij vokzal.Hned naproti jsou památné Potěmkinovy schody.Vedle nich lanovka(Funicular),ale ta je bohužel mimo provoz.Prý technické důvody.V dnešním deštivém dni je zde minimum turistů.Děláme pár fotek a světe div se,přestává pršet.Nahoře na schodech je několik stánků se suvenýry a malých pick-upů s prodejem kávičky.Tady potkáváme domorodkyni Alu a chvíli se s ní dáváme do řeči.Proběhne klasická konverzace kdo odkud je a kam jede a jak se v té či oné zemi žije.Nakonec nám pořizuje pár společných fotek na schodišti.Petr s Marcelem kupují pohlednice a vypadá to,že někde zapadnem do hospody,aby je mohli v klidu vypsat.Nevím,který čert nám to nakukal,ale zapadáme do Corvin Pubu.Za pivo zde chtějí „nekřesťanských“ 31 hřiven.Ale mají zde i mnohem dražší irská piva.Dáváme jedno.Já píšu zápisky z cest a Marcel s Petrem pohledy.Pak se zvedáme,procházíme dvorem a hned vedle pubu je pošta.Kupujem známky a házíme pohledy do schránky.

Oděsa,ulice Kateřiny II.

Oděsa,ulice Kateřiny II.

Pokračujeme dál městem a zastavujeme se na jídlo v turecké restauraci.Objednáváme si džuveč,zeleninový salát a pivko(180hřiven/os).Jídlo vynikající,pivo slabší.Po jídle doprovázíme Marcela k drogerii,kde jde reklamovat deštník.Kupodivu po chvíli vychází s novým deštníkem.Není to ten stejný,ale podobný,kytičkovaný.Tak třeba vydrží.Vracíme se k nádraží,ale máme ještě spoustu času,tak uděláme drobný nákup(vodka).Jdeme se ještě projít na Kulikovo pole,kde stojí Dům odborů.V přilehlém parku na lavičce prubnem kvalitu vodky 😎

Hodinu před odjezdem vlaku do Lvova už sedíme v bufetě u prvního peronu a čekáme až přistaví soupravu.Ukrajinští ajznboňáci si dávají načas.Vlak má 15 vozů a náš je samozřejmě až ten nejvzdálenější,první za lokomotivou.Průvodce nám zkontroluje lístky a dle čísel si zabíráme postýlky.Večer  ještě popijem trošku vodky a jdem chrnět.Celou noc je ve vagoně horko.


27.5.pátek

Konečně je ráno.Do Lvova je to ještě asi dvě hodiny jízdy,ale už se mi ležet nechce.Postávám v uličce u okna a pozoruji ubíhající krajinu.Dnes bude nádherný den.Postupně vstává i Petr s Marcelem.Průvodce prochází uličkou,oslovuje nás stejně jako včera  rebjata(přitom zase o tolik od něho mladší nejsme) a ptá se,jestli chceme čaj nebo kafe.Objednáváme tři kafíčka.Servíruje je ve skle s pěkným zdobeným podšálkem.Za všechny si počítá 19hřiven.V 9:44 zastavujeme ve Lvově.Podle mluvy místních je poznat,že Lvov má polské kořeny.Do ukrajinštiny se míchají polská slovíčka.

Lvov,vlakové nádraží

Lvov,vlakové nádraží

Jdeme na lavičku do parčíku před nádraží s tím,že posedíme a popřemýšlíme co s načatým dnem.Ale nápad to nebyl dobrý.Za chvíli už u nás stojí malá cikánka a somruje peníze.A po ní ještě další.O kus dál je jich celá tlupa.Bereme bágly a mizíme.Přesunujeme se do bufetu,který je o kousek dál u tramvajové smyčky.Dáváme pivko a Marcel jde obhlídnout terén.Za chvíli se vrací s tím,že v patře budovy vokzalu jsou komnaty vidpočinku a že máme počkat do oběda,kdy se uvolní jeden pokoj a pak nás ubytují.To zní rozumně,protože zítra stejně budeme z nádraží odjíždět vlakem domů.Takže dáváme ještě polívku, jak jinak než boršč a další pivko.Pak si zajdem vyměnit hřivny a já beru ve vestibulu v  TICu mapku Lvova.

Ubytování ve druhém patře je parádní.Za cenu 170 hřiven/os máme prostorný růžový třílůžkový apartmán s TV,WC,sprchou a automatem na studenou a teplou vodu a výhledem na město.Chybí tu už jen ty děvočky 😉 Později u recepce zjišťujeme,že máme ten nejlepší a nejdražší apartmán co tu mají k dispozici.Nakonec jsme zahraniční turisti ze „západu“,tak proč ne.Ale pro ty kdo chtějí víc ušetřit,jsou v okolí levnější hostely(ceny začínají na 80hřivnách).Po vybalení  a sprše vyrážíme na prohlídku města.

Lvov,výhled na město z kostela Sv.Olgy a Alžběty

Lvov,výhled na město z kostela Sv.Olgy a Alžběty

První zastávkou je novogotický kostel Sv.Olgy a Alžběty.Využíváme možnosti za 2 hřivny vystoupat po schodišti na ochoz zvonice.Je zde nádherný výhled na celý Lvov.Hned vedle kostela,na velkém prostranství,stojí  památník Stěpana Bandery.Dalším místem naší návštěvy je barokní katedrála Sv.Jiří.Poté vyhodnotíme situaci,že historie bylo dost a je čas na malé občerstvení.Zapadáme na zahrádku jedné z místních hospůdek nedaleko parku Ivana Franka.Dáváme pivko.

Procházíme parkem a po chvilce stojíme před budovou Lvovského divadla opery a baletu.Je tu plno lidí,hlavně omladiny.Petr se loudá a v klobouku vypadá jako turista ze západního Německa :mrgreen: Proto taky dostává nabídku k sexu od jedné z děvoček.Ale jako správní kamarádi ho hlídáme a k ničemu nepustíme.Sehnat  lehkou holku tu není vůbec žádný problém.

Lvov,Vysokyj zamok

Lvov,Vysokyj zamok

Pokračujem kolem Benediktinského kláštera a Starého rynku na nejvyšší místo Lvova,Vysokyj zamok.Ale zámek zde nenajdete.Původně tu kdysi stál hrad.Dnes tu zůstaly pouze zbytky hradeb.Je to takový kopeček s terasou nahoře,kde uprostřed na stožáru vlaje ukrajinská vlajka.A je zde přelidněno víc než na Václaváku.Pár fotek a rychle pryč.Člověk si zde připadne jak v konzervě sardinek.Na Starém rynku se zastavujeme na pivko v pubu „U veselého mnicha“.

A protože nám vyhládlo,tak později děláme krátkou zastávku v „naší“ restauraci,kde jsme byli na pivku a dáváme pozdní oběd nebo spíš brzkou večeři.Za hlavní jídlo(dva řízky v těstíčku,brambor),zeleninový salát a kvas počítají 120 hřiven.Chuťově vše výborné.Po jídle jdem zevlovat do přilehlého parku Ivana Franka.Korzující mladé ukrajinky nejsou vůbec  marné 😎

Po cca hodince se zvedáme.Jdem nakoupit nějaké suvenýry domů a pomalu se vracíme k hlavnímu nádraží.Před nádražím zapadnem do jedné z mnoha otevřených zahrádek restaurací rychlého občerstvení.Začíná se šeřit.Popíjíme pivko,vodečku,probíráme čerstvé zážitky z cesty a je nám fajn.O půlnoci jdem na kutě.


28.5.sobota

Ráno vstáváme okolo půl osmé.Snídáme a balíme.V devět jdu s Marcelem nakoupit zásoby na cestu.V blízkosti nádraží je několik magazinů.Jsou to takové ty samošky,kde část věcí mají za pultem a část si zákazník vezme v regálech a nanosí na pult,kde to prodavačka sčotne.No ano,ve spoustě krámů,hlavně na venkově,tuhle pomůcku stále uvidíte.Z chladícího boxu bereme pivka  ve 2,5l petkách a stavíme je na pult.A k našemu úžasu na nás prodavačka  spustí,že pivo nám prodat nemůže,že ještě není 10h.To nás teda pobavilo.Tady,na Ukrajině,kde se pije 24h a pivo prodat nemůže.Asi zřejmě nějaká místní vyhláška.Pouštíme se do diskuze,že to chceme na cestu do vlaku.Kroutí hlavou,že pivo něvazmožno.No nic,necháváme zatím pivo pivem.Berem ještě pečivo,sýry,zeleninu a znovu ukazujem,ať to všechno i s pivem spočítá.Moc se jí do toho nechce,ale nakonec kapituluje a máme nákup i s pivkem.Beztak jí došlo,že by jsme nákup udělali jinde a měla by po kšeftu.Vedle magazinu je bufet a tam několik místních popíjí pivko a vodečku už od rána a nikomu to nevadí…

Vracíme se s  nákupem na pokoj.Proviant rozdělíme do batohů a jdem na peron vyčkávat příjezd rychlíku INT 108 z Kyjeva.Na vlaku je řazen přímý lůžkový vůz až do Prahy.Máme dopředu zakoupená lůžka Lvov-Olomouc (16Euro/os). Marcel objevuje na  železné konstrukci zastřešení nádraží nápis Witkowice Moravia 1903 a hned si ho fotí.Čekání na příjezd vlaku si krátíme pokecem s mladým rusem,který se s námi dal do řeči.Pochází z Petrohradu a byl na studijní stáži v Českých Budějovicích.Teď jede do Minsku za příbuznými.Umí obstojně česká slovíčka,my zase obstojně ruská,takže si docela dobře rozumíme.A jak už to tak bývá,vyměňujem si názory na pivo,holky,způsob života u nás a u nich.Čas ubíhá a náš vlak přijíždí do peronu.Loučíme se a vzájemně si popřejem šťastnou cestu.

Lvov,vlakové nádraží

Lvov,vlakové nádraží

Náš lůžkový vagon je až předposlední.Po kontrole lístků průvodcem vagonu nastupujem.Oddíl má okno napevno.Na chodbičce jsou otevřená jen malá výklopná okýnka.Velká jsou na pevno.A klima… nefunguje! I když na webu ČD se chlubí,že vagon je klimatizovaný. Čeká nás jízda plná vlastního potu.Teploměr na Lvovském nádraží ukazoval 28°C ve stínu v 10h dopoledne.Rozkládáme spodní postel a hned naléváme vychlazené Lvovskoje pivo.Příjemně chladí naše vnitřnosti.

Lvov,lůžkový vagón,Lvovskoje pivo

Lvov,lůžkový vagón,Lvovskoje pivo

Ze Lvova vyjíždí vlak přesně načas v 10:10.Sledujem přes okno ubíhající krajinu,popíjíme pivko a kecáme o zážitcích z naší cesty.V poledne poobědváme ze svých zásob a načínáme další petku piva.Ve 14h už jsme bez piva.Tohle jsme hrubě podcenili,vzít si na cestu pouze dvě 2,5l petky 😈 Průvodce pivo neprodává.Tak dopíjíme alespoň zbytek vodky co jsme našli v batohu a těšíme se až překročíme hranice na Slovensko.V Čierne nad Tisou je na nádraží hospůdka,kde doplníme zásoby.Při předloňské návštěvě Ukrajiny nás  zde od žízně zachránil Smädný mních.Není to bůhví jaké pivo,ale vychlazené je lepší než nic.

Čop,výměna podvozků

Čop,výměna podvozků

V Čopu nám na vagoně vymění širokorozchodný podvozek (1520mm) za normální (1435mm).Potom vagon přivěsí na Os 8863,kterým popojedem do Čierne nad Tisou.Průvodce vozu si vyměňuje službu s průvodkyní.A následuje celní a pasová prohlídka.Horko ve stojícím vagoně by se dalo krájet.Ukrajinci kontrolu vzali letem světem,ale slováci se k prohlídce postavili čelem.Začali kontrolními otázkami typu:Kde jsme byli…,co jsme tam dělali…,a kolik toho převážíme… A pokračovali důkladnou kontrolou batožiny.Musíme vytahat z báglů úplně všechno až do poslední smradlavé ponožky.Nic víc než povolený limit stejně nemáme.Takže hledí na naše KVINTY a to je tak všechno,co můžou dělat :mrgreen:

Na druhou stranu,kdyby takové kontroly dělaly všechny státy EU,tak se sem nedostane ani jeden migrant bez dokladů.Jenže to by se muselo měřit všem stejným metrem.Na hranicích Ukrajiny a Slovenska pas EU nic neznamená.Proberou kde koho,bez ohledu na stání příslušnost.

Tak a kontrolu máme za sebou.Přijíždíme do Čierne nad Tisou a už se těšíme na vychlazeného mnicha.Po zastavení  náš vagon opět odvěsí  a následně přivěsí na konec Os 8820.Hurá!Do odjezdu zbývá víc než 15 minut a to je doba vhodná pro nákup občerstvení.Hrnem se s Marcelem ke dveřím,ale průvodkyně nás odmítá pustit ven.Opět slyšíme to populární slovo:něvazmožno.Následuje dost ostrá hádka…,dohadujem se několik minut 👿 Z okna vidíme,jak cestující z předních vagonů postávají venku,pokuřují a popíjí pivko z místního bufetu.A krev žilách nám vře ještě víc… Přitvrzuji v hlasitosti žádosti o otevření dveří a nakonec nás neochotně průvodkyně pouští ven.Cestou k bufetu nadáváme na ukrajinské železnice.Dáváme jedno rychlé točené hned u okýnka a berem šest vychlazených lahváčů sebou do vlaku.Do Košic vydržíme a tam zajdem do námi už z minulých cest vyzkoušené pivnice Dobré časy.

Ve 20:00 zastavujem v Košicích a okamžitě se hrnem ke dveřím.Průvodkyně jak nás vidí,že míříme ke dveřím,tak je hned otvírá.Už se s námi nechce zase pouštět do křížku 😀 Nikdo další z vagonu nevystupuje.Cestují tu krom nás jen samí ukrajinci a ti zřejmě žízeň nemají.Máme dvě hodiny času než náš lůžkový vagon přivěsí na EN 442 s odjezdem 22:08.Do pivnice to není daleko a za deset minut už sedíme na venkovní zahrádce.Točí tu množství různých piv z malých pivovarů nejen z Čech,Moravy a Slovenska,ale i z dalších evropských zemí.Na doporučení mladé a moc šikovné servírky objednáváme Prešovský speciál.Je vynikající.Po jídle si objednáváme ještě další.Pivnice je téměř zaplněná.Je vidět,že i přes trošku vyšší cenu si lidi raději zajdou na pořádné pivo než aby platili za levné europatoky.

Před 22h se vracíme na nádraží.Nastupujem a s mírným zpožděním odjíždíme směr ČR.


29.5.neděle

Cesta nočním expresem proběhne bez problémů.Ráno něco po páté vystupujem v Olomouci.Tady naše cesta končí.


                                          Praktické info:

Busy

Kišiněv – Trebujeni      8:35,9:50,13:15,17:15,20:10

Trebujeni  – Kišiněv     6:05,8:00,10:00,15:00,18:30

Tyto busy zastavují v Butuceni,odkud je to nejblíž ke skalnímu klášteru Orhei Vechi.Cca 500m.

SOUŘADNICE:

Kišiněv

Bus Centrale Gare    N47° 01.136′ E28° 50.727′

Bus Süd West Gare  N46° 59.587′ E28° 47.424′

Chill Hostel                N47° 00.763′ E28° 50.723′

Tiraspol

Restaurace v obch. domě  N46° 50.156′ E29° 36.867′

Oděsa

Bus vokzal                  N46° 28.611′ E30° 42.476′

Pošta                           N46° 29.118′ E30° 44.308′

Lvov

Vlak vokzal                 N49° 50.337′ E23° 59.679′

Restaurace                 N49° 50.433′ E24° 01.196′


Účastníci zájezdu:Marcel,Petr,Vlasta.

Fotogalerie

Rubriky: Moldavsko, Navštívené země | Štítky: , | Napsat komentář

ALBÁNIE – ZEMĚ ORLŮ 2015

                                                            

                    ALBÁNIE – ZEMĚ ORLŮ 2015

 

Doprava:

Vlakem Brno-Budapešť-Bělehrad-Skopje,busem Skopje-Ohrid a od kláštera Sv.Nauma pěšky přes hranice do Albánie.Zpátky busem Shkodër-Ulcinj-Bar,vlakem Bar-Subotica-Budapešť-Brno.Po Albánii jsme cestovali autobusy,maršrutkami,taxíky a jednou se svezli vlakem.

Albánie nemá přímé vlakové spojení s okolními státy.Vlakové spoje jsou provozovány jen na šesti tratích stylem jeden vlak ráno tam a jeden odpoledne zpátky.Vyjímkou je trať Durres – Kashar(cca 7km od Tirany),kde spojů jezdí více.Přímo do hlavního města Tirany se vlakem nedá dostat vůbec.Nádraží bylo pár let zpátky zbouráno.


28.6.neděle

Sraz účastníků zájezdu je v 15:00 v hospodě Na Tahu.U točenýho Draka ladíme poslední detaily.Někteří z nás si ještě odskočí  dokoupit nějaké drobnosti a hlavně pivko na cestu.EC 173 má z Brna odjezd 16:21.

Vlak natřískanej až po střechu.Zabíráme místa ke stání v chodbičce.Strategicky před kupé,kde jsou krom jednoho místa,rezervace jen do Břeclavi.Takže budeme mít za půl hodky místa na sezení.Po odjezdu z Břeclavi už v kupé zůstává sedět jen jedna slečna.Navazujeme družbu pomocí vychlazeného pivka.Je slovenka,jmenuje se Bára a vrací se domů ze svatby kamarádky.Kecáme o všem možným a cesta rychle utíká.Bára vystupuje v Bratislavě a až do Budapešti máme kupé celé pro sebe.Dávám do placu domácí uzené,popíjíme pivko,sem tam ho proložíme malým kalíškem rumu.Svět může být i krásnej 😛

V Budapešti přijíždíme na nádraží Keleti.D 341 odjíždí až 22:25.Jdeme si zkrátit čekání do jednoho z blízkých barů.Pivko nic moc,ale aspoň sledujeme cvrkot na rušné ulici před barem.Před 22h se zvedám já s Pepou a jdem chytat místa do vlaku.Marcel a Petr zaplatí a doženou nás.Vlak už tam stojí,takže začínám tušit,že volná místa budou dost obsazená.Taky že jo.Volno už je jen ve velkoprostoráku.No nic,chytáme pro každého dvousedačku a otvíráme okno. Sledujem,kde jsou dva naši zbývající souputníci.Petra po chvíli vidíme a máváme mu slamáky.Skvělý nápad.Slamák nemá hned tak každý a poznáme se i na dálku.Petr nás vidí a mávání opětuje.Kousek za ním jde Marcel.Petr nastupuje,ale Marcel z nepochopitelných důvodů odbočuje od vlaku ke stánku a něco tam řeší…,nebo kupuje… Na tu dálku není poznat,co tam kurva vyrábí,když už to každou chvíli má odjet.Petr  je u nás ve vagonu a Marcel nikde.Znovu se díváme z okna,ale Marcela  není vidět 🙁 Vlak se rozjíždí… Buď stihl nastoupit do posledního vozu anebo se na nás vykašlal,kamarád,a zůstal na nádraží.Za chvíli zvoní Petrovi mobil a my víme na čem jsme.Marcelovi to ujelo…,má po piči a my taky,protože je jasný,že na něho budem někde čekat.

Další vlak do Bělehradu jede až zítra v 10:00 dopoledne.Následuje výměna esemesek s Marcelem.Chceme na něj počkat až ve Skopje,ale on chce za každou cenu,abychom čekali v Bělehradu.Má strach jet z Bělehradu do Skopje sám,že by se zase ztratil nebo ho někdo ukradl 😆 Pepa mu ještě na mobil posílá adresu hostelu,kde by mohl přespat.Tak uvidíme, jak to dopadne.Cesta  ubíhá vcelku rychle.Za trest,že nám Marcel „zběhl“,mu sežerem jeho řízky(máme jeho tašku s proviantem) a dopíjíme poslední zásoby pivka a jako již poněkolikáté to občas proložíme kalíškem rumu.Na hranicích se Srbskem kontrolují celníci jen doklady,batožina je nezajímá.Pospáváme jak se dá,dvousedačka moc pohodlí neposkytuje.Konečně je ráno a vlak zastavuje v Bělehradu.


29.6.pondělí

Vystupujeme a první zastávka míří na peroně k vodovodu.Děláme provizorní ranní hygienu a domlouváme se,kde počkáme na Marcela.Ještě ho znovu zkoušíme esemeskou zlomit,ať dojede za náma až do Skopje,ale odpověď je rychlá a jasná:NE! Tak ho ještě chvíli podusíme 😉 Obsazujeme lavičku na prostranství před hlavní budovu a snídáme povidlové buchty z domova.Chutnají výborně.Na Marcela určitě nezbyde.A posíláme mu esemesku,že tedy čekáme do večera v Bělehradu. Měl by dorazit v 18:05 a budem doufat,že dojede včas,abychom stihli večerní rychlík do Skopje v 18:50.Dáváme po kalíšku rumu a spřádáme plány,co podniknem.

Ve vestibulu je TIC.Pepa vyzvedává mapku Bělehradu a nad mapkou si rýsujem trasu prohlídky města.Ne moc dlouhou,aby nás nebolely v horku nožičky,ale taky ne moc krátkou,abychom něco viděli.Volíme nenáročnou variantu z nádraží k chrámu sv.Sávy, pak po hlavní třídě směr pevnost nad městem.Pevnost Kalemegdan se tyčí na soutokem Sávy a Dunaje.

Bělehrad,soutok Sávy a Dunaje

Bělehrad,soutok Sávy a Dunaje

Je zde nádherný výhled a skvělý park k odpočinku.Tedy spíš k lelkování 😛 Po krátké procházce parkem a kochání se výhledem,zabíráme strategické místo na trávníku pod košatým stromem ve stínu.Je poledne a sluníčko hicuje.Po obědové siestě,kterou jsme protáhli do tří hodin,vyrážíme obejít zbytek pevnosti.My jsme přišli boční bránou od řeky,takže až teď zjištujem,že kolem hlavního vstupu do pevnosti,je military muzeum s exponáty pod širým nebem.Od polních kanonů a tančíků z 1.sv.války až po tanky a houfnice ze 2.sv.války.

Bělehrad,Military museum

Bělehrad,Military museum

Po prohlídce opouštíme pevnost a posouváme se směr k nádraží.Cestou kolem autobusového nádraží míjíme přilehlý park,plný migrantů z Afriky a Blízkého východu.Až odtud odejdou,tak nezávidím srbům úklid parku.Před vlakovým nádražím měníme několik eur za dináry ( 1E = 120 SRB) a jdem si koupit ke stánku gyros.Je velký a moc dobrý.Cena 250 dinárů za jeden.V nádražní hospodě dáváme točené pivko,Jelena.Ale pivo je mizerný.Později srovnáváním zjistíme,že Jelen je to úplně nejhorší pivo,co jsme za těch 8 dní vandrování po Balkáně pili.

Blíží se 18h a čekáme na Marcela.Infotabule ve vestibulu ukazuje u jeho vlaku 15min. zpoždění.Tak snad to nebude víc.Nebylo.Marcel slavnostně a střízlivý dorazil k nám.Hurá!NZ 355 směr Soluň už nasunují do peronu,tak jdem chytat místa.Dlouhá noc je před námi.Ale ouha,vagony jsou zamčené.Konduktéři odemkli jen dvoje dveře z celé pětivozové soupravy a kontrolují jízdenky ještě před nástupem.Nadávám a hledám fipku v batohu.Sotva ji mám v ruce,konduktér kontrolu vzdává a odchází za kolegou k vedlejšímu vozu.Do prdele práce.Nadávám podruhé a soukám se do vozu.Naštěstí Petr byl nejrychlejší z nás a zabral celé kupé.Bezva.Sedačky se dají srazit a noc bude snesitelnější než ta minulá.Vlak je naplněný tak z 80%.Ale většina cestujících vystupuje krátce po půlnoci v Niši.


30.6.úterý

Rychlost vlaku není nijak závratná a na hranice s Makedonií přijíždíme s téměř dvouhodinovým zpožděním.Celní kontrola se taky protahuje a nakonec do Skopje příjíždíme místo ve 4:25 až v 6:30.Venku začíná drobně pršet.

Naše další cesta směřuje k jezeru Ohrid na makedonsko-albánské hranici.Máme v plánu popojet vlakem do Kičeva,prohlídnout zbytky zdejší zrušené úzkokolejky  a potom pokračovat busem do Ohridu. Ve vestibulu zjištujeme,že vlak v 8:00 do Kičeva už nejezdí.Další jede až odpoledne.Upravujeme plány a pojedem rovnou do Ohridu.Jdem na autobus.Seběhnem z vestibulu po schodech dolů a jsme na parkovišti,kde je i autobusové nádraží. Máme štěstí.Nejbližší jede za deset minut.Přesně v 7:00.V kase se zeptáme na cenu jízdenky a rychle měníme vedle ve směnárně eura za makedonské denáry(1E=61MKD).Jízdenka na bus Skopje-Ohrid stojí 450MKD/os.Bus je starší Setra,ale čistá a zabíráme si každý dvojsedadlo.Kromě nás v něm jede cca 15 dalších lidí.

Po třech a půl hodinách jízdy přijíždíme do Ohridu na autobusové nádraží.Venku chčije a chčije.Bereme batohy a přebíháme od autobusu do čekárny.Přitom na nás pokřikuje jedna zdejší naháněčka,jestli nechcem ubytování.V plánu je pokračovat na klášter sv.Nauma,takže ji odmítáme.Po chvilce rozumování co dál,se přemisťujem do vedlejšího café baru.Daváme točené pivo Laško a zhodnotíme ho jako velmi,no…,docela dobré(na zdejší poměry výborné).Je  poledne a počasí se nelepší.Diskutujem co s načatým dnem.Zda i v dešti jet na sv.Naum nebo zda obětovat jeden den a neplánovaně zůstat na noc v Ohridu.Původně jsme chtěli dnes dojet až do Korcë v Albánii.Vyhrává varianta přenocovat v Ohridu.Po dvou nocích strávených ve vlaku se ani nedalo nic jinýho čekat.

Dáváme druhé pivko a Marcel jde zkusit odchytit „naši“ naháněčku a domluvit nocleh.Přivede ji až do baru a domlouváme se na ceně.Chce 5E za jednoho.Ptám se jí,jestli je k dispozici i sprcha.Usmívá se a kývá,že ano.Takže není nad čím váhat.Bereme.Vede nás asi deset minut pěšky po hlavní ulici a pak zatáčí do boční uličky.Je to patrový dům,kde sama bydlí s rodinou.Máme k dispozici dva pokoje po dvou lůžkách a koupelnu se sprchou a záchodem.Na pokojích je i TV s místními programy.Rozdělujem si cimry,dáváme po kalíšku rumu a jdem na prohlídku města.

Ohrid,nábřeží

Ohrid,nábřeží

Projdem staré město s obchůdky,amfiteátr,přístav a dostáváme hlad.V jedné z mnoha restaurací se zastavujem na večeři.Je taková lepší,tak nás snad nezruinuje 🙂 Objednáváme si každý jídlo podle své chuti a dohromady láhev vína.Tady nastal pozdější kámen úrazu.Víno je výborné,ale jiné než jsme dle jídelního lístku objednávali.Tohle prostě v nabídce ani nemají.Po večeři Petr objednává další láhev.V poklidu dopíjíme.Pak chceme platit,číšník donesl lístek a my nevěřícně koulíme očima.Cena vína trojnásobná než to,které jsme původně chtěli.No,tady nás turisty nachytali na hruškách… Měli jsme ho reklamovat hned jak ho pingl donesl na stůl.Víno jsme vypili a teď už je pozdě se dohadovat.Platíme útratu a nenecháváme ani denár spropitného.Takže dávat si pozor,zda opravdu pingl donese to,co jste si objednali.Jsme poučeni pro příště! Na privátě to spláchnem několika rumíky.

Ohrid,jezero

Ohrid,jezero


1.7.středa

V 9:00 přicházíme na autobusovou stanici a v pokladně se ptáme,kdy to jede ke klášteru sv.Nauma.Až v 11:20,cena 110MKD/os.Jízdenky se prodávají pouze u řidiče busu.Dáváme si vedle v baru kafíčko,pivko a vyčkáváme.Utrácíme skoro všechnu místní měnu.Necháváme si jen tolik,aby jsme zaplatili bus plus nějaký drobáky,který už nestačí na další pivko a zůstanou v kapse jako suvenýr.Jak říká Petr,šmrdolíny 🙂

V 11h se u busu znovu potkáváme s naší paní domácí.Vykládá si s jedním z místních taxikářů.Řidič hned zjišťuje kam jedem a poté nám nabízí okamžitý odvoz ke kláštěru za 800MKD.Říkáme,že tolik už nemáme a ukazujeme,že víc než 470MKD nedáme dohromady.Do odjezdu busu zbývá cca 15 min.Chvíli se ošívá a nakonec kývne,že nás tam za ty peníze hodí.Zřejmě si řekl,že lepší takový kšeft než žádný kšeft 🙂 Do auta se vejdem v pohodě.Je to zánovní Peugeot Partner.Dáváme prachy a už se vezeme.Z autorádia nám zpívá F.Mercury – Under Pressure.Je nám fajn.Cesta okolo pobřeží  ubíhá a za půl hodky jsme u kláštera.

Procházíme park se stánky a restauracemi.Zkoušíme vodu jezera.Po včerejším dešti je studená.Fotíme se před sochou sv.Nauma a jdem na nádvoří kláštera.Uvnitř je plno pávů a vřískají jeden přes druhého.Výhled na jezero  nádherný.V upraveném parčíku pod klášterem zabíráme místa pod  krytým přístřeškem a obědváme ze svých zásob.Studený oběd zakončujeme jak jinak,kalíškem rumu.

Ohrid,nádvoří kláštera sv.Nauma

Ohrid,nádvoří kláštera sv.Nauma

Od kláštera scházíme dolů ke kapličce a kolem ní jdem lesní cestou cca 500m a zahýbáme nahoru k silnici směr hraniční přechod.Je to mnohem kratší cesta,než kdybychom obcházeli klášter směrem k hlavnímu vstupu a šli serpentinami po silnici k hranici.Ušetřili jsme si minimálně 2km chůze po rozpálené asfaltce.Po dalších cca 300m jsme na celnici.Odbavení  na makedonské i albánské straně zabralo cca 15-20min.Celníci kontrolovali jen doklady.Batohy je nezajímali.

Na albánské straně nás odchytává taxikář a nabízí odvoz do Pogradce za 10E.Zkoušíme smlouvat,ale nechce slevit.Asi ví proč.Na hranicích stojí jen on sám.Kdoví,kdy by se tu ukázal další taxík.Jsou dvě hodiny  po poledni a horko by se dalo krájet.Nakonec jsme čtyři a vychází to 2,5E na jednoho.Takže to berem a sedáme do jedničkového Focusu.Za jízdy říkáme taxikářovi,aby nás zavezl na místo,odkud jezdí busy do Korcë.Kývá,že ano.Kývá po našem a ne po jejich.Zřejmě už přišli na to,že turisty to mate a tak se nám přizpůsobili 😉 Vysedáme v Pogradci, vedle postaršího Fordu Tranzit a jeho šofér se nás hned ujímá.Hrne se pro naše batohy do kufru Focusu.Nejspíš má strach,aby mu turisty nevyfoukl někdo jiný.Ale my nejdřív domlouváme cenu,ať víme na čem jsme.Chce 3E za jednoho.Zdá se nám to,vzhledem ke vzdálenosti, přijatelná cena.Tak ho necháváme přeložit naše bágly a sedáme do auta.Cestou několikrát zastavuje a přibírá pár místních.Po cca půl hodině jízdy zastavuje v Korcë.Dáváme mu 10 a 5 eurovku a chceme vrátit.Chvíli mává bankovkami a ukazuje,že nemá drobné eura na vrácení.Nakonec nám vrací 5 eurovku a ukazuje rukou,že je to ok,že mu stačí 10E.Tak jo,my jsme spokojeni a zdá se,že i on 😉 Pomáhá nám vytahat bágly z auta a loučíme se.

V Korcë chvíli bloumáme po centru.Fotíme.Pak se vydáváme,dle rady jednoho z místních,směrem k autobusáku. Chceme zjistit,kdy jede zítřejší bus do Përmetu.Cestou měníme ve směnárně eura za leky(1E=140LEK). Od jednoho šoféra  se dovídáme,že bus jede v 6:00.Takže bude ranní budíček. Jdem to spláchnout do vedlejšího baru pivkem.

Korcë,místní pivo

Korcë,místní pivo

Objednáváme místní pivo Korcë (100LEK).No…,horší pivo už byl jen Jelen v Bělehradě. Aspoň jsme ochutnali 🙂 S papírem a tužkou v ruce se domlouváme s hostinským,kde by se tu dalo nocovat.Maluje nám plánek,kde má být slušný a solidní hotel,cca 1000-1500LEK/os,přesnou cenu prý neví.Platíme piva a jdem dle plánku najít nocleh.Nemá to být daleko,tak 300-400m.Přicházíme na hlavní bulvár.Podle mapky máme zahnout doprava do boční uličky a hned zkraje má být hotel.Začíná  pršet.

Korcë,hotel U supa :-)

Korcë,hotel U supa 🙂

Nápis hotel v modré barvě vidíme.Plánek tomu odpovídá,ale vzhled budovy důvěru v solidnost bydlení už moc nevzbuzuje.Dole na minivrátnici nás vítá starý děda a hned nás vede nahoru do patra.Kolem schodiště a v mezipatře se povalují prázdné láhve od všemožných tekutin.V patře visí ceník.Tak jestli je aktuální,nocleh tu stojí 300LEK/os.Až podezřele levné.No nic,když už jsme tady,tak jdeme na prohlídku pokoje.Uf…,no…,tak tohle nám vyrazilo docela dech.Na vrzající dřevěné podlaze jsou položeny všelijaký koberečky,který by jsme u nás nedali ani psovi do boudy 😉 Postele i matrace očividně pamatují  brzký začátek 20.století.Otlučené umyvadlo v rohu má zaslepený přívod vody i odpad.Jsme zaraženi,jestli to děda myslí vážně.Ale on se tváří vážně.Takže srandu si z nás nejspíš nedělá.Koukáme po sobě,jestli do toho jít anebo se s dědou rozloučit. Jdem omrknout ještě další pokoje.Všechny jsou na stejné úrovni.Nakonec,částečně pod tíhou superlevné ceny a taky z recese,podléháme  a kýveme dědovi,že to berem.Je to jen na jednu noc.Děda je očividně spokojený,má kšeft a přináší velkou,ohmatanou knihu hostů.Bere si doklady a zapisuje nás.Přitom v knize ukazuje,že tu bydleli před námi  i američani a poláci.Marcel dostává nápad a hned s ním vyrukuje ven.Bezejmenný hotel přejmenovává na hotel U supa.Přesně podle známé české pohádky.Máme pokoj bez štěnic(možná) a bez ramínek,ale se zrcadlem a balkonem.Ale překvapením není ještě konec.Jdem na prohlídku záchodu,tak ten píše!!! Klasika turecký.Jsou tu dva.Původně zřejmě jeden pánský a jeden dámský.Dnes již nejde rozlišit který byl který.Jakž takž použitelně vypadá jen ten vpravo.Je tu i umyvadlo s tekoucí vodou.Tedy má to podobu umyvadla.Uvnitř je postavený kýbl,ze kterého voda přetéká do rozbitého umyvadla,odtud do dalšího kýble postaveného na zemi a z něho to teče na betonovou podlahu a dírou v zemi odtéká voda neznámo kam.

Padají návrhy,zda se nesbalit a nejít jinam.Ale nakonec zůstáváme s tím,že ne každému se poštěstí v Albánii přespat v hotelu U supa 😛 Kdo neviděl a nezažil…,neuvěří.Děda přináší klíče od pokoje.Po chvilce zápolení se zámkem se nám podaří pokoj zamknout a vyrážíme po vzoru místních obyvatel korzovat do ulic.Sotva vyjdem ven na hlavní ulici,ujdeme 20m a v pravé boční uličce vidíme zastrčený hotel.Vypadá velmi solidně.Tak tohle bude ten náš,kam nás směroval hostinský z baru u autobusáku.A my to netrefili…

Korcë

Korcë

Venku přestalo pršet.Jdem hlavní třídou na velké náměstí s kostelem sv.Jiří,dělám několik záběrů kamerou.Po dešti je nádherná duha.Marcel s Petrem mezitím odskakují do obchůdku a kupují svačinku.Bagety,sýry a … flašku místní rakije.Nekolkované.V regále žádnou neměli,ale na dotaz majitel obchodu sáhl pod pult a domácí rakije byla světě 😀 V pozdějším srovnání s dalšími kupovanými rakijemi byla tato nejlepší.Asi jako domácí meruňková samohonka na Ukrajině,ta byla taky lepší než ty origo kupovaný ve kšeftě.Obsazujeme  lavičku poblíž kostela a dáváme si do nosu.Při jídle hodnotíme zdejší albánské slečny.Mimochodem jsou moc pěkné,umí se oblíkat  a kroutit zadkama je tu snad učí už v mateřské školce 😆

Po vydatné svačince procházíme hlavní ulice města.Korzují zde večer všichni.Mladí,staří,velcí,malí .Ti bohatší projíždí auty hlavní ulice sem a tam a troubí na známé a kamarády.Zajímavý to zvyk.Benzín tu stojí stejně jako u nás.Zapadáme do baru na pivko,ale mají jen lahvové.Dáváme jedno a přesunujem se dál.Sluníčko pomalu zapadá a dostáváme nápad navštívit zdejší fungl novou vyhlídkovou věž.

Korcë,vyhlídková věž

Korcë,vyhlídková věž

Je postavena v moderním stylu před hotelem Grand.Vstup je pouhých 50LEK.Výtahem jsme nahoře během několika vteřin.Výhledy na město a okolí při západu slunce jsou nádherný.

Korcë,výhled z věže

Korcë,výhled z věže

Děláme pár fotek.Sjíždíme dolů a jdem si dát něco na zub.Zapadáme do jednoho zdejšího fast foodu.Nabízí zde jeden typ jídla snad na padesát způsobů.Krepa,placka podobná našemu lívanci,ale velikosti velké pizzy.Jedna strana jídelního lístku nabízí krepu na sladký způsob a druhá na slaný.Náplně rozmanité.Cena podle náplně mezi 130-230LEKY.Dáváme si všichni tu na slaný způsob a každý máme jinou náplň.Chutná to skvěle.A po naplnění bříšek jdem do další hospůdky na pivko a kafíčko.Po 23h odcházíme na hotel.Budíček bude v 5h.Před spaním ještě dáváme po kalíšku rakije.


2.7.čtvrtek

Už před půl šestou vyrážíme na bus.Máme to kousek,ale raději dřív než později.Naháněč na parkovišti nás bleskově zmerkl a hned se nám věnuje.Vede nás k maršrutce do Përmetu.Zjišťujeme cenu(800LEK/os) a hned si zabíráme místa uvnitř.Dobře děláme.Nikdy bych nevěřil,kolik lidí si může sednout v mikrobusu o deseti sedadlech.Poslední přisedá blondýna s velkým růžovým kufrem a psem.Podobnost s filmem Pravá blondýnka je čistě náhodná 😉 Nakonec nás jede 16 a všichni sedíme.Albánci na to mají zlepšovák.Takové sedáky,které v uličce rozměrově zapadnou přesně mezi dvě pevně zabudované sedadla.Přichytnou je za okraje sedadel a sedí na nich.A na jednom předním sedadle(není to dvousedadlo) sedí ženská,na klíně dítě a s ní se tam ještě vešla i blondýna se psem.Pes sedí na klíně paničky.Nikdo se nehádá,i když se musí mačkat.Všichni jsou rádi,že sedí a jedou.Další spoj jede až zase zítra ráno.

Cesta přes hory je atraktivní,ale dlouhá.Cca 130km,téměř 5h jízdy se dvěma krátkýma zastávkama.V budoucnu to bude určitě rychlejší,protože se okolo staré úzké cesty staví nová silnice.Cesta ubíhá v poklidu.Občas se zastaví,že někdo vystoupí a  zase nastoupí.Zastavuje se také, když se pejskovi od blondýny chce čůrat 😛

Malá perlička:Před námi sedí na sedačkách mamina se dvěma dětmi.Kluk a holka.Obě děti mají hezkých pár kileček nadváhu,ale už chvíli po vyjetí z Korcë je krmí chipsy,tyčinkami a dává jim to zapíjet nějakou místní colou.Následky na sebe nedaly dlouho čekat.Holčina ve dvou třetinách cesty začne blinkat,naštěstí do pytlíku.Matka si s tím nedělá těžkou hlavu.Plný pitlík vyhazuje z okna za jízdy uprostřed jedné vesnice.Za ním vyhazuje postupně cca 20 kapesníků,které použila na utírání.No comment.Jiný kraj ,jiný mrav…

Përmet

Përmet

Před obědem přijíždíme do Përmetu.Vysedáme a ještě nevytáhnem bágly z busu a už se na nás vrhají taxikáři jak vosy.Všechny odmítáme a jdeme do města.Chceme si doplnit zásoby,něco sníst a až potom se přesunout taxíkem ke zdejším termálům.Jsou vzdálené asi 15km od města.

Do centra je to asi 300m.Navštívíme TIC a zjišťujeme zítřejší odjezd busu do Fieru.Odjíždí v 7h ráno.Ještě nám ochotné informátorky sdělí běžnou cenu taxíku k termálům(1000LEK nebo 7E).Nakoupíme zásoby v marketu,zajdeme na gyros a vracíme se zpět k taxíkům.Už z dálky nás vidí taxíkář,který se nám po příjezdu nabízel jako první.Hned se žene k nám.Ptáme se ho na cenu a říká,že 1000LEK.Než si sednem do auta,tak domlouváme,jestli by pro nás zítra ráno v 6h zase přijel a odvezl do Përmetu na bus.Říká,že to není problém a že přijede.Bezva.Házíme bágly do kufru a sedáme do staršího mercedesu a frčíme ve 40°C vedru vstříc koupání.Za 15 min jsme na místě.Ještě jednou se taxikář ujištuje,jestli má zítra opravdu přijet.Říkáme,že ano a že mu zaplatíme stejnou taxu jako dnes.Je nadšený,že má kšeft i na zítra.Tak doufáme,že dodrží slovo a ráno pro nás přijede.

Benjë,starý most

Benjë,starý most

Jdem se koupat.Přecházíme starý most a pod stromy do stínu odkládáme batohy.Termální prameny Benjë,které zde divoce vyvěrají na několika místech podél řeky nejsou nějak extrémě horké.Ale teplé tak akorát,že i v létě osvěží.Něco jako vyhřívaná voda v aquaparku. Samotná řeka Lengaricë,která pramení v horách,je studená.

Benjë,termální jezírko

Benjë,termální jezírko

Naproti přes řeku je otevřená malá hospůdka.Majitelé jsou starší manželé a protože tu jezdí hodně čechů,tak rozumí trošku česky a umí i pár slovíček.Po osvěžující koupeli Marcel s Petrem zůstávají v hospůdce u vína hlídat batohy,a já s Pepou vyrážíme na prohlídku kaňonu.Současně s námi jde i místní omladina.Mají tu podél řeky několik místeček,kam chodí grilovat a popíjet.Kaňon je nádherný.Brodíme se místy až po kolena ve vodě.Ta je chvílemi studená a chvílemi teplá,podle toho jak se zrovna míchá s teplými vyvěrajícími prameny.Okolo se tyčí kolmé stěny skal.Fantastický!Jdem tak asi kilometr ve vodě,dělám kamerou spoustu záběrů.Užíváme si to.Potom se vracíme zpátky.Jednak už máme hlad a žízeň a pak taky ,aby prohlídku stihli Petr s Marcelem,než zapadne sluníčko.V hospůdce se střídáme.Já s Pepou budem hlídat batohy a popíjet skvělého Merlota od majitelů restaurace a Petr s Marcelem jdou na prohlídku kaňonu,který jsme vychválili až do nebe 😉

Benjë,kaňon řeky Lengaricë

Benjë,kaňon řeky Lengaricë

Po jejich návratu dopíjíme víno a Marcel si najednou vzpomene,že má v báglu špekáčky zakoupené v Përmetu,vytahuje je z báglu  a ukazuje je majitelce hospody a naznačuje,že by je chtěl schovat do ledničky.Majitelka špekáčky bere a odchází s nimi.Myslíme si jak je fajn,je mít uschované v chladnu,než je budeme večer opékat nad ohněm.Jenže to jsme se přepočítali 🙄 Pepa po chvíli říká,že paní v kuchyňce vytahuje pánev a za chvíli cítíme našimi nosy,že špekáčky nejsou v ledničce,ale na pánvičce.Ale už je pozdě bycha honit.Majitelka to pochopila tak,že je chceme udělat k jídlu.A už nám je servíruje na talířcích i s příbory.Dáváme se do jídla.Chutnají dobře.Po jídle se ukáže,že všechny buřty na pánvičce neskončili,takže na oheň přece jen něco zbylo.K tomu máme zásoby pivka a rakije.Jsme napapaní a je nám blaze.Na světě…,pardon,v Albánii,je krásně.Úžasně!

Okolo osmé večer se přebrodíme přes řeku na druhou stranu.Vybíráme místo ke spaní a sbíráme dřevo na oheň.Pak se jdem ještě vykoupat.Už tu z místních skoro nikdo není.Vychutnáváme si  tohle nádherné místo.Po koupačce rozděláváme oheň,opékáme zbytek uzenin,popíjíme pivo a prokládáme to rakijí.Užíváme si pohodu.Okolo 23h zaléháme pod širákem.Je teplo,občas lehce foukne větřík.


3.7.pátek

Benjë,východ slunce

Benjë,východ slunce

V 5:15 vstáváme.Balíme věci a nezapomínáme ani na ranní kalíšek rakije.Přebrodíme řeku a čekáme na taxi.Chvíli před šestou vyjíždí autem majitel hospody a nabízí odvoz.Odmítáme ho.Chceme dodržet slovo a čekáme na našeho taxikáře.Doufáme,že dojede.Je 2 minutky po šesté a náš taxík přijíždí.Taxikář už z dálky troubí.Máváme na něj slamáky.Za chvilku sedíme v méďovi a jedem do Përmetu.Bus do Fieru už tam stojí.Cena 600LEK/os.Využíváme chvilky před odjezdem a dáváme si v blízkém baru big espresso za 100LEK.V busu zatím sedíme sami.Až postupně  se zaplňuje místními.Cesta ubíhá rychle.Silnice je mnohem lepší než ta přes hory.Jsme ve Fieru.Vysedáme a jdeme do baru spláchnout prach z cesty.Objednáváme si pivo Kaon.Vychlazené je dost dobré.

Přejdem přes  křižovatku k maršrutce,která jede do Vlorë.Je to starší Ford Tranzit.Cena 200LEK/os.Asi za půl hodiny jsme ve Vlorë.Je poledne,čas oběda.Zapadáme do první hospody.Pivo a lazaně.Pivko je origo Stella za 300LEK(nejdražší co jsme pili) a lazaně,aby se to nepletlo taky za 300LEK.Po obědě jdem k 1km vzdálenému vlakovému nádraží.Chceme vyzkoušet zdejší železnici na vlastní kůži a svézt se do Dürresu.Na nádraží nás čeká nemilé překvapení.Budova je zamčená a na kolejích je odstaveno pět rozbitých a pomalovaných vagonů.

Vlorë,vlakové nádraží

Vlorë,vlakové nádraží

Ačkoliv platný jízdní řád uvádí,že vlak má jezdit,opak je pravdou.Nejezdí.A dosvědčují to i místní,kterých jsme se ptali.Takže jdem zpět ke stání maršrutek  a musíme chytnou něco co jede směrem na Dürres nebo Tiranu.Jsme otráveni,že jsme ztratili  čas zbytečnou zajížďkou do Vlorë.Vlastně je skoro půlden v trapu 😕

V tomto mrzutém rozpoložení vlezeme do maršrutky,která jede do Fieru.A zapomínáme se předem přeptat na cenu.Tak nějak automaticky očekáváme stejnou cenu jako při jízdě do Vlorë.Chyba lávky.Albánie už nežije v socialismu a i zde platí smluvní ceny.Po příjezdu do Fieru Marcel podává šoférovi  1000LEK a čeká 200LEK zpátky.Ale šofér začne šermovat rukama a žvatlat albánsky,že je to málo a ukazuje,že chce 300LEK za každýho.No,to je blbá situace.Přibíhají další okolní šoféři a jejich naháněči.Být tu sám,tak doplatím a jdu rychle pryč.Ale my jsme čtyři 😆 Situace spěje po výměně názorů,při níž argumentujeme,že jsme už tuto cestu dnes jednou jeli za cenu 200LEK,do patu.Ani jedna strana nechce ustoupit a nás už to přestává bavit.Je horko,máme zase žízeň a štve nás,že ztrácíme další čas.Nakonec  to končí remízou.Šofér si nechá 1000LEK za všechny(250LEK/os) a my nic doplácet nebudeme.Hurá. Jdem to spláchnout dalším Kaonem do stejného baru jako před cestou do Vlorë.Majitel si nás pamatuje a hned k pivu přináší zdarma slané oříšky.Nálada se nám po dalším pivku a dalších oříšcích zase zlepšuje.

Fier,křižovatka odkud jezdí busy na všechny směry

Fier,křižovatka odkud jezdí busy na všechny směry

Z terasy baru pozorujem cvrkot na křižovatce a hlídáme si busy  směr Dürres,Tirana.Dva nebo tři už jely,ale byly narvané k prasknutí.Ale jezdí to tu cca po 20-30 minutách.Nakonec do jednoho nasedáme.Starší mercedes.Jede do Tirany.Cesta pěkně ubíhá.Silnice jsou v této části Albánie nové a široké.Sedím na sedačce vedle řidiče.Na jednu stranu rukama ,nohama a lámaně anglicky kecám se šoférem a na druhou stranu na každé zastávce musím sklopit sedadlo a vylézt ven,aby jiní mohli vystoupit a nastoupit.Přestává mě to bavit a nadávám si,že jsem si vybral tak blbý místo.Když ale všechna místa byla obsazená a stát se mi nechtělo.Šofér busu má pořád dobrou náladu a po zjištění,že jsem z České republiky si chce pořád vykládat.Češi tu mají dobrou pověst a jezdí jich tu poměrně dost.Říká,že ekonomika Albánie je hodně špatná,nejsou na nic peníze a že policie a úředníci jsou zkorumpovaní.Kdo dá dohromady trochu peněz,tak si pořídí auto nebo mikrobus a vozí turisty.Což mi přijde,že nic jiného Albánci ani nedělají 🙂 Neustále vychvaluje značku Mercedes a nadává na vozy francouzské a italské provience.Na dotaz co říká na Škodovky,se zasměje a odpovídá,že octavia je good car.Takže tak 😉

Blížíme se k odbočce na Dürres.Bus přímo do Dürresu nezajíždí,zastavuje a vytahujem bágly.Platíme 500LEK/os.Do Dürresu nám chybí asi 5km.A už je u nás taxikář a nabízí odvoz do města.Chce 5E.Tady už na takzvaně italské straně Albánie chtějí raději eura.Nesmlouváme a sedáme do jedničkového Focusu.Fordy jsou tu hned po mercedesu nejvíc rozšířené.Horko by se dalo krájet,blíží se večer a musíme si ještě najít ubytko.Taxík nám zastavuje u vlakového nádraží.

Durrës,budova vlakového nádraží

Durrës,budova vlakového nádraží

Jdem zjistit,kdy jede zítra vlak do Shkodëru.Na odjezdové tabuli je psáno,že jede ve 13:00.Ještě to pro jistotu ověřujeme u pokladní.Ta to potvrzuje a dává nám aktuální,čili letošní jízdní řád Albánských drah.Je to složená A4,kde na jedné straně jsou všechny spoje,které po Albánii ještě jezdí.Paradoxně je tam uvedený i ten,který má jezdit z Vlorë do Dürresu.Ale nejezdí.Vlaků jezdí rok od roku míň a míň.Za pár let se pravděpodobně už vlakem nesvezeme.Mimochodem Albánie je jednou z mála zemí Evropy,kde hlavní město nemá vlakové nádraží.Bylo pár let zpátky zrušeno(zbouráno) a údajně na jeho místě bude stát obchodní centrum.Tak to by bylo.Teď ještě sehnat ubytování.

Hotelů je v Dürresu dost.Ale chceme raději  nějaký privát poblíž nádraží a ne moc drahý.Hledáme free wifinu.Wifin je po okolí dost,ale všechny zaheslované.Nakonec nacházíme volnou wifi u obchodu s počítači.Pepa se připojuje na booking.com a za chvíli hlásí,že asi 500m od místa,kde zrovna stojíme je apartmán Ilia za 50E.Což děleno čtyřma vychází dobře.Je rozhodnuto.Jdeme tam.

Ale na uvedené adrese není žádná cedule.Na žádném zvonku taky nic.Ptáme se v jednom obchodě prodavačky.Ta krčí rameny,ale jde se zeptat do vedlejšího obchodu.Tušíme komplikace… Po chvilce se vrací a že máme počkat na paní,která zavolá jiné paní co má klíče od apartmánu.Místní mají s námi trpělivost a ochotně pomůžou.Čekáme a dočkáme se.Vyjíždíme výtahem do třetího patra.Apartmán je vlastně byt,který se pronajímá turistům.Je fakt na úrovni.Velký,kompletně vybaven nábytkem.Je zde vybavená kuchyň,velký obývací pokoj,dvě ložnice,dvě koupelny,dvakrát wc.Nechybí velká lcd televize a wifi.Na balkoně je i skládací sušák.Ve všech oknech žaluzie a v ložnicích i funkčni klimatizace.Paráda.No,parádní je i koncová cena.Těch 50E je bez daně a místního poplatku.Finální cena se zastavila na 61,50E.Ale protože je už 18h večer a nic dalšího se nám nechce hledat,tak kýveme a bereme.Jednou si užijem luxusu.Nakonec něco málo přes 15E na osobu není za takovýto apartmánek moc.Peníze máme nechat zítra před odchodem na stole,klíče na věšáku u dveří a stačí za sebou zabouchnout.Turistům se tady věří,že neodejdou bez zaplacení.Dáváme po kalíšku rakije a vyrážíme na večerní procházku městem.

Ve starém městě zapadnem do jedné z mnoha hospůdek.Dáváme italské pivko Peroni a každý dle chutě buď kebab,gyros,pizzu apod.Pivko za 150LEK,kebab taktéž.Potom se vydáváme okružní procházkou zpět k apartmánu.Cestou zajdem ještě do místní zastrčené taverny.Objednáváme tři piva a jednu coca-colu.Při placení si číšník vezme 400LEK za všechno a mávne rukou,že víc nechce,že je to ok.Začne stohovat židle na sebe a chce zavírat.Čekali jsme cenu okolo 150LEK za jedno pivo i za colu,tak jak je tu v barech běžné…,ale když víc nechce,tak nechce.Asi noční sleva 😀 Tak se zvednem a spokojeni s dobrou cenou za útratu,odcházíme.Na apartmánu dáváme každý sprchu a jde nám to rychle,když jsou koupelny dvě.Pak ještě sedíme a kecáme o nadcházejícím dni,tedy už o dnešním dni.Je jedna hodina po půlnoci. Jdem chrnět.


4.7.sobota

Durrës,náměstí Svobody(ráno)

Durrës,náměstí Svobody(ráno)

Ráno vstáváme okolo 8h.Balíme a snídáme.Odcházíme o čtvrt na deset.Jdem omrknout zdejší amfiteátr a projít se po nábřeží.Potkáváme krajany.Starší manželský pár.Chvíli s nimi pokecáme a na ulici ve fast foodu dáváme brzký rychlý oběd.Cestou na vlakové nádraží nakoupíme vychlazený pivka,aby nám cesta do Shkodëru lépe ubíhala. V kase kupujeme lístky(160LEK/os).

Náš vlak už stojí přistaven u peronu.Lokomotiva a dva,řekněme hodně opotřebovaný vozy. U nás by byly na zrušení.Vytlučená skla(ale ne všechna),zvenku pomalované grafiti.Ale než nastoupíme,tak fotíme všechny „čmeláky“ co tu stojí.Petr navazuje družbu se strojvedoucím našeho vlaku a říká mu,že jsme češi a že lokomotivy jsou z ČKD.Na vedlejší koleji stojí další vlak a před ním konduktéři a policajti.Usmívají se na nás.Vůbec  jim nevadí,že poskakujem po kolejích,fotíme a kamerou točíme nádraží  a vlaky ze všemožných úhlů.Turisti tady vlakem téměř vůbec nejezdí,takže působíme jako rarita.

Durrës,vlak do Shkodëru

Durrës,vlak do Shkodëru

Nastupujem do vlaku a jsme docela příjemně překvapeni.Uvnitř jsou vozy poměrně čisté,sedačky potažené modrou látkou.Žádná koženka.U každého,i rozbitého okna jsou závěsy.Konduktér v civilu prochází vozy a všechny závěsy přivazuje k rukojetím na stahování oken.K místnímu folklóru patří házení po vlacích kameny.Zejména děcka a omladina této divné „zábavě“holduje.A později za jízdy jsme to zažili na vlastní kůži.Naštěstí nikoho z nás netrefili.

Durrës,torza návěstidel

Durrës,torza návěstidel

Vlaky tu jezdí na žezlo.Návěstidla jsou nefunkční.Zůstaly z nich jen torza zralé na odvoz do kovošrotu.Alespoň na trati Dürres – Shkodër tomu tak je.Rychlost vlaku dosahovala místy i závratných  40km/h.Ono se nakonec po zdejším železničním svršku rychleji jet ani nedá… Ale většinou se jelo mnohem pomaleji.Kdykoli to sklonové poměry na trati dovolí,tak strojvedoucí  motor vypíná a šetří naftu.Stejně tak stopne motor při každém zastavení ve stanici.Lidi vystoupí a nastoupí.A strojvedoucí znovu startuje,rozjede vlak a motor se opět vypíná… Dokud vlak jede aspoň krokem a má dost vzduchu na brzdění,tak se nestartuje.

Další zajímavost.Vlaky nejezdí s otevřenými dveřmi proti směru jízdy z důvodu lepšího větrání.To jsme si jenom mysleli.Otevřené dveře,vždy alespoň jedny na každé straně soupravy,olamují a ohýbají větvičky keřů a stromů.Takto se na albánské železnici  udržuje na trati průjezdný průřez.A je to zadarmo 😀

Shkodër,budova nádraží

Shkodër,budova nádraží

Po čtyřech hodinách jízdy ve  40°C vedru zastavuje vlak ve Shkodëru.Vystupujem,odmítáme taxikáře a jdem procházkou do 1,2 km vzdáleného centra.Cestou postupně nakouknem asi do čtyř-pěti marketů,jestli mají albánskou rakiji. Až v tom posledním máme štěstí.Mají,dokonce dva druhy.Takže kupujeme suvenýry domů.

Shkodër,pěší zóna

Shkodër,pěší zóna

V centru města se zastavujeme před turistickou mapou.Rozmýšlíme co s načatým večerem.Po chvilce k nám přijde místní chlapík a hned se ptá odkud jsme a kam jedeme.Říká,že se jmenuje Andy.Má ve Shkodëru turistickou agenturu a že umí zařídit pro turisty téměř cokoliv.I taxi do Ulcinju nebo Baru.Bus,že ted večer už žádný nejezdí.Až zítra ráno v 9:00 do Ulcinju.Krom toho vykládá o smutné a tragické události,která se stala včera v horách.Došlo k zastřelení dvou turistů z Česka.A teď ve Shkodëru panuje obava,že sem turisté přestanou jezdit.Nakonec nám nabídne nocleh u něho v malém hotýlku za 7,5E/os.Dva pokoje,každý s klimatizací a sociálkou.To zní dobře,bereme to.Zavolá někam mobilem a za chvilku přijíždí mercedes,starší  široká pětistovka a dozadu se vmáčkneme čtyři chlapi vedle sebe.Za dvě minuty jsme před hotelem.Zjišťujeme,že jsme kolem něho šli z nádraží.Pokoje vypadají ok,takže platíme domluvených 30E za všechny a jdem se ubytovat.Dlouho se nezdržujeme,zamykáme a vyrážíme do ulic.Trošku projít město,dát si večeři a pivko. Po návratu na hotel zapínáme  TV a na všech zpravodajských kanálech  informují o zastřelení dvou českých turistů.Pouští to pořád dokola.Raději jdem spát.


5.7.neděle

Vstáváme v sedm,hygiena,snídaně.V osm vycházíme z hotelu na bus.Busy jezdí od hotelu Rozafa.Před busem se setkáváme s naším ubytovatelem.Dostáváme od něj vizitku s tím,že kdyby někdo z nás nebo našich známých jel do Shkodëru,tak se na něj můžou obrátit. V hotelové kavárně Rozafa dáváme  ještě jedno rychlé big presso za 90LEK a pak už konečně v  9:00 vyjíždíme ze Shkodëru směr Ulcinj.Cena jízdenky je 5E/os. Na hranicích s Černou Horou vjíždíme do pruhu pro busy,takže odbavení zabere cca 15 min.Před půl jedenáctou jsme v Ulcinju.Vystupujem,procházíme turnikety do haly.Na odjezdové infotabuli svítí,že bus do Baru jede až ve 14:00.To je za dlouho.Čekali jsme lepší návaznost.Jdem se zeptat do kasy a dovídáme se,že bus jiné společnosti  jede už ve 12:00 a cena je 2,5E/os.Bezva.Kupujem lístky a sedáme do hospody vedle nádraží na pivko.

Před 12h jdem k busu.Šofér nás ještě každýho zkasíruje o jedno éčko za bágl.Bus je klimatizovanej.Je poznat,že se blížíme Západu víc a víc.Vysedáme v Baru.Vlak do Subotice  jede až v 17:00,takže jdeme procházkou do přístavu.

Bar,přístav

Bar,přístav

Je opět horko,že by se dalo krájet.V jedné restauraci dáváme pizzu a pivo.Ceny opravdu západní…,pizza 5,5E a pivo 2,5E.V půl páté jsme zpátky  na nádraží a zabíráme si kupé pro sebe.NZ 1136 Panonija odjíždí načas.Z vlaku ještě naposledy fotíme Shkodërské jezero.Kolem trati se střídají hory,rokle,mosty a pořád dokola.Zastavujeme ve stanici Bijele Pole.Mění se lokomotiva.Vlak se vyprazdňuje.Já s Pepou hlídáme batožinu a Petr s Marcelem berou útokem nádražní bufet.Vykupují všechna chlazená Nikšička.Po jejich nákupu prodavačka bufet zavírá. Vyjíždíme zpoždění o 15 min.Ale máme pivečka a je nám moc fajn.Povečeříme.Otvíráme novou láhev rakije.Po půlnoci zaleháme ke spánku.


6.7.pondělí

Ráno se budíme zbytečně brzo.Je chvíli po sedmé a do Subotice zbývají dobře dvě hodiny cesty.Okolo tratě je to rovina,rovina  a zase rovina.Vlak se plouží rychlostí kolem 50km/h.Konečně před půl desátou vystupujem v Subotici.

Subotica,radnice

Subotica,radnice

Vlak do Vídně nám jede až v 11:52,tak jdeme omrknout centrum města a dát si něco na zub.Potom nakupujeme čerstvý chleba a hlavně vychlazená pivka do vlaku. Kousek od nádraží je  supermarket,kde se dá platit kartou.Nemusíme si lámat hlavu s tím,kolik vyměnit ve směnárně.

INT 344 Avala přijíždí téměř na čas.Zabíráme volné kupé a hned otvíráme pivka.Jednak aby zbytečně nezteplala a jednak i v klimatizovaném voze je horko,že by se dalo krájet.Klima prostě nestíhá.Petr na hodinkách naměřil 35,4°C.Zpocení jsme jak dveře od chlíva 👿

Na hranicích s Maďarskem je už vidět,že zpřísnili kontroly kvůli migrantům.Celníků i policajtů je tu víc než dřív.Zkontrolují nám doklady a Marcel s Petrem musí  vyskládat batohy.Když vidí,že nic nepašují,tak na mě a Pepu se už vykašlou.Naštěstí žádné větší zpoždění nenabíráme a do Vídně přijíždíme téměř načas.Máme 20 min do dalšího vlaku.Sjíždíme do útrob nádraží a ve Sparu rychle kupujeme další pivka.Žízeň je věčná 😆

RJ 372 Mozart jede na čas.Zabíráme čtyřku se stolečkem ve velkoprostoráku a likvidujeme poslední zásoby jídla a pití.Před 21:00 jsme v Brně.

A tím naše expedice po Balkáně končí.Víc jsme toho za 8 dní nestihli,i když jsme původně chtěli.Ale i tak si to všichni náramně užili.


                                            Praktické info

Odjezdy autobusů:

Skopje – Ohrid 5:20,6:00,7:00,8:00,10:00,11:00,13:00,14:00,14:45,16:00,16:30,18:30,19:30,20:00

(Zjištěno v kase ve Skopje u kasírky,podle času odjezdu a dopravce se cena pohybuje mezi 450-520MKD).

Korcë – Përmet  6:00

Përmet – Fier – Tirana  7:00,13:00

Souřadnice některých navštívených míst:

Korcë,“hotel U supa“             N 40°37.042  E 020°46.716

Benjë,termály                          N 40°14.596  E 020°25.832

Durrës,apartmán Ilia             N 41°19.203  E 019°26.840

Durrës,Carrefour                    N 41°18.923  E 019°27.032

Shkodër,hotel Vila Gimaj      N 42°03.682  E 019°31.536

Info o vlacích neuvádím.Všichni účastníci zájezdu jeli na fipky,takže s cenami,popř.místenkami a různými příplatky nemůžu sloužit.


Účastníci:Petr,Marcel,Pepa,Vlasta

Fotogalerie

 

 

 

Rubriky: Albánie, Navštívené země | Štítky: , | Napsat komentář