UKRAJINA – KYJEV 2019
Po loňské návštěvě Ukrajiny jsem měl v merku se do Kyjeva znovu podívat. A když Ukrajinské aerolinky na svém webu začali nabízet 10 měsíců dopředu zpáteční low-cost letenky PRG – KBP za velmi příznivou cenu 1083kč, tak jsem neváhal a hned nakoupil. V ceně bylo pouze 7kg příruční zavazadlo 55x40x20cm. UIA během roku několikrát pozměnily časy odletu jak z Prahy, tak z Kyjeva. Nakonec ale ty změny byly k našemu prospěchu. Do hlavního města Ukrajiny jsme vyrazili ve čtyřech.
19.6.
PRG – KBP 15:15 – 18:25 Boeing 737-800
23.6.
KBP – PRG 13:25 – 14:30 Boeing 737-800
19.6.středa
Do stověžaté Prahy přijíždíme vlakem. Z hlaváku pokračujeme metrem na Veleslavín a dál busem 119. Na letišti jdem vyzkoušet jídelnu Praha v prvním patře Terminálu 1. Doba oběda a trošku se tvoří fronta… Na výběr je spousta hotovek za solidní ceny. Vybírám si kuřecí stehno na houbách s rýží za 140kč. Porce je dostatečně velká a dokonce se mě obsluhující slečna zeptala, zda chci stehno nebo křídlo. Samo, že stehno 🙂 Jídlo bylo v pohodě. Klidně sem zase zajdu až budu mít cestu.
Po obědě si jdem preventivně zvážit batohy. Dva mají necelých 6kg a dva lehce přes 8kg. Takže kdyby něco, váhu soudružsky rozložíme 🙂 Nakonec to není ani potřeba. U brány se zavazadla nekontrolují. Boarding pasy máme v jednom mobilu. Ani s tím není žádný problém. Busem nás odvezou k letadlu.
Check-in přes aplikaci UIA nám přidělil sedačky 6B,6C,6D,6E. Takže sedíme pěkně pospolu. Letadlo je až na pár míst plné. Let v pohodě. Načas přistáváme v Kyjevě Borispolu na terminálu D. Po výstupu z letadla a pasové kontrole, kde dostaneme červené vstupní razítko do pasu, míříme ke směnárnám. První tři mají zlodějský kurz 1€ = 24UAH. Až ta nejvzdálenější, trochu jakoby za rohem, nabízí 1€ = 29,30UAH. Měníme dohromady jen 40€. Na cestu z letiště a případné další drobnosti to stačí a v centru by měl být kurz ještě výhodnější.
Do centra jedeme „SkyBusem“ 322, který zrovna stojí připravený k odjezdu vpravo od východu z terminálu. Je až na pár míst plný. Usadíme se na poslední volná místa a šoférovi, který prochází busem, platíme v hotovosti 60UAH/os. Jedeme na stanici metra Charkovská. Časově nám zabralo cca 40 min se dostat od přistání z letadla, přejít pasovou kontrolou, vyměnit peníze a nastoupit do busu. A to jsme nikam nekvaltovali, takže se to dá určitě zvládnout i rychleji.
Po dvaceti minutách vystupujeme na Charkovské. Vstup do metra je na stejné straně jako zastávka busu. V kase kupujeme plastové žetony(8UAH). Podražili. Před rokem stálo metro jen 5UAH. Kasírka se za okýnkem tváří velmi důležitě a chce vidět, že jsme skutečně čtyři osoby, když si říkám o čtyři žetony. U turniketů se žeton vhodí dovnitř, otevře se zábrana a cestující může projít. Někdy se stane(mě asi třikrát), že žeton propadne(jsou hodně ojeté) a vyskočí zábrana. V tu chvíli vyskočí i dozorkyně turniketů ze své prosklené budky a s přísným pohledem začne zjišťovat co se děje…
Většinou se stačí vrátit o krok, dva zpátky a vzít propadlý žeton, který zůstává dole na turniketu zachycený a znovu ho vhodit dovnitř. Turniket se otevře. Jednou ale turniket žeton sežral a nepustil mě. Asi jsem šel příliš rychle za předchozím cestujícím… Za nadávání jsem zábranu přeskočil a na dozorkyni zavolal, že žeton jsem tam vhodil. Nechala to být a vrátila se do budky. Prostě na Ukrajině nic není dokonalé 🙂
Zelenou linkou metra jedeme na stanici Palác sportu, kde přestoupíme na modrou linku a pokračujeme na stanici Holosiivska. Vystupujeme a jdem se ubytovat do hotelu Mir.
Rezervaci jsem udělal měsíc před odletem přes booking.com. Původní cena 90€ za 2L pokoj byla na recepci lehce navýšena o daň a městský poplatek. Takže ve finále jsme platili kartou 3000UAH za jeden pokoj na 4 noci. Bylo fajn, že jsme vyfasovali cimry(916 a 918) vedle sebe. Dostáváme účet, magnetické kartičky a heslo k wi-fi. Výtahem, který má svá nejlepší léta za sebou, vyjedem do 9.patra a jdeme dlouhou chodbou až na konec. Pokoje nejsou velké, ale vybavenost je dobrá: klima, lednička a všude čisto. V koupelně připravené čisté ručníky a osušky. Musím se v duchu pochválit, ubytko se jak se zdá povedlo, i když…, wi-fi je tragická. Slabá a ještě vypadává. Uprostřed chodby je signál silnější, takže asi mají jen jeden router na chodbu. Nejlepší signál je na recepci.
300m od hotelu je nákupní centrum s nonstop otevřeným supermarketem. Procházíme kolem regálů a koukáme, že ceny jsou v přepočtu jako u nás, někdy i vyšší. Prostě hlavní město 😕 Kupujeme pití(džusy,vodku,pivko) a něco ke snídani. U kasy se dá platit hotově nebo kartou. Prostě market jako kdekoliv jinde v Evropě.
Zbytek večera(22:00 – 1:00) strávíme na hotelu. Každá chodba má u vstupu něco jako salónek neboli odpočívárnu. Možná to v minulosti byla kuřárna… Rohová sedačka, křeslo, stolek a hlavně nápojový automat na horkou a studenou vodu. Moc prima se zde hrají karty a popíjí 🥂 Večerní dýchánky ještě několikrát zopakujeme 😎
20.6.čtvrtek
Ráno pokračujeme na místě, kde jsme večer skončili. Snídaní ze svých zásob v odpočívárně. Horkou vodu na čaj a kafíčko použijeme z automatu. Moc prima to tady zařídili. Akorát hotelová dežurnaja brble, když posunuté křeslo nevrátíme na místo. Je masívní, těžké a ona s ním skoro nehne. Takže se napříště polepšíme a křeslo vždy vrátíme ke zdi na původní místo. Dežurnaja sice není ukrajinské slovo, ale v Kyjevě se stejně mluví většinou rusky, takže tak 🙂
Metrem jedem na Majdan, ale nezdržujem se. Na prohlídku bude později času dost a dost. Jdem kolem stadiónu Valerije Lobanovského, kde hraje Dynamo Kyjev do Mariinského parku.
Na rozdíl od mé loňské návštěvy je dnes park otevřený a dostanem se až k Mariinskému paláci. Z vyhlídky je vidět Dněpr. V parku ještě panuje příjemný chládek, ale jinak ☀️ už pěkně hicuje. Kolem stanice metra Arsenalna pokračujem dál. V malé směnárně, která je propojená s obchodem s mobily, měníme eura za hřivny v kurzu 1€ = 29,55UAH.
Míjíme hotel Saljut, prohlédneme si památník s věčným ohněm i ten sousední, věnovaný obětem hladomoru. Kyjevsko-pečerskou lávru necháváme až na zpáteční cestu a jdeme k soše Matka Vlast. Holky sice vojenská technika moc nebere, ale být v Kyjevě a vynechat tohle místo prostě nejde!
Monumentální socha je zrovna ve stínu mraků, které se vzaly bůhví odkud… Doteď svítilo sluníčko. I přes zatažené nebe nafotíme pár fotek. Chvíli posedíme pod sochou a vracíme se směrem k lávře.
U polních děl potkáváme krajany. Jsou na Ukrajině už pár dní a přijeli do Kyjeva od Azovského moře. Chvíli splkneme a vyměníme si poznatky z cest. Popojdem na Lavrskou ulici k malinkému kostelíku, který je zasvěcen sv.Sergeji Radonežskému. O nedělích a svátcích se zde konají bohoslužby. Dovnitř se vejde odhadem pouze 25-30 věřících. Ale výzdobu má krásnou. V rámci úspory času si k obědu kupujem v malém krámku čerstvé bagety(25UAH), které prodavačka zrovna plnila a balila. A k tomu nesmí chybět vychlazený kvas(0,5l za 15UAH). Přímo ze sudů ho prodávají na každém druhém rohu. Holkám teda vůbec nevoní a nechutná 😷 A přitom je tak skvělej 👍
Kyjevsko-pečerská lávra je další místo, které nelze v Kyjevě vynechat. Vše o vzniku, historii a současnosti kláštera lze nalézt na webových stránkách. Vstup do Horní lávry je zpoplatněn základním vstupným 40UAH. Fotit se může pouze mobilem, jinak se platí poplatek za foťák 200UAH. Vstupujeme hlavní branou kostela sv.Trojice. Moc z něho ale nevidíme. Je v rekonstrukci a zakrytý sítí.
Uspenský chrám je nádherný, zvenku i uvnitř. Navštívíme i muzeum mikrominiatur Mykola Syadristy (60UAH). Tak minipidi mrňavé věcičky jsem viděl poprvé v životě a doteď mi hlava nebere jak jejich autor dokázal vytvořit věc 50000x menší než je zrnko máku! Než sejdeme po dlážděné cestě do Dolní lávry, zabočíme doprava na nádvoří s terasou. Je odtud pěkný výhled na Dněpr. Pěkně „za bukem“ jsou zde schovány stánky se suvenýry.
Dolní lávra slouží i v dnešní době jako mužský klášter. Vstupné se neplatí. Při návštěvě podzemí je nutné dodržovat pravidla kláštera. Muži dlouhé kalhoty(moc se to nedodržovalo), ženy dlouhou sukni nebo šaty a šátek. Ošacení lze zdarma půjčit před vstupem do jeskyní. V rámci malého příspěvku pro církev kupujeme tenké svíčky(5UAH). Lépe si tak posvítíme na cestu 🙂 V podzemí jsou umístěny malé rakve s relikviemi svatých. Po prohlídce si chvíli odpočineme na nádvoří. Vhod přijde zejména pítko, které v dnešním horkém dni příjemně osvěží.
Vracíme se nahoru na Lavrskou ulici. Pomalu jdeme ke stanici metra Arsenalna. Kousek před ní se zastavíme v Porter pubu. Loni tu měli dobré pivko. Takže si objednáváme každý jídlo(á 104UAH), nefiltrované pivo(34UAH), holky limonády. Pivo ujde, ale v jídle je více hub než masa a brambory jsou takové všelijaké… Některé dobré, sem tam špatná. Zapíjíme to medovým ležákem(28UAH). Pivo skoro bez pěny a chuťově žádná sláva. Takže suma sumárum = podprůměr! 👿 Oproti loňsku jednoznačné zhoršení. Možná jsou jiné franšízy lepší, ale ty už jsme nezkoušeli.
Metrem popojedeme ze stanice Arsenalna na Hidropark. Horko by se dalo krájet, tak jdem smočit naše zpocená těla do Dněpru. Je tu spousta pláží. My šli na malou, kousek od půjčovny kajaků a loděk. Byly tu stromy až k vodě a také dřevěné altánky, kde se dalo ve stínu posedět. Místní tu večer často grilovali šašliky a popíjeli. Voda v Dněpru je teplá. Moc fajn koupačka! Michal poté otestuje jak se lítá s dronem nad Dněprem 😎
Večer se svezem metrem na Chreščatyk, kde to žije! Pěšky si procouráme obchodní bulvár a na Majdanu skočíme do Puzata Haty na něco malého na zub. Borč nebo soljanka nikdy neuškodí. O dezertech ani nemluvě. Vůbec je tu dobré jídlo za příjemnou cenu. Po večeři ještě asi hodinku šmejdíme po Majdanu. Spousta lidí, hlavně mladých… Sedí, leží, či jen tak zevlují. Omladina popíjí a někteří už notně přebrali. Osvěžíme se stříkajíci vodou z fontán. Okolo půl desáté nás to přestane bavit a jedem metrem na hotel. Na naší hotelové „základně“ otevřem lahvinku vodečky Nemiroffky a mastíme karty do půl druhé 😎
21.6.pátek
Dnešním prvním cílem je park v Mežihorje, kde stojí sídlo bývalého prezidenta Janukovyče. Metrem jedem až na konečnou stanici Hrdinů Dněpru. Pak žlutým busem 902 na zastávku Novi Petrovski škola(16UAH). Odtud je to pěšky cca 25-30min. Před hlavní branou jsou půjčovny kol a segweyů. Vstupné 100UAH.
Celý komplex areálu má téměř 140 hektarů a je obehnaný 5m plotem. Nachází se zde např.heliport, přístav, golf resort, lesopark, zoo, farmy na produkci masa atd. Je to symbol korupce na Ukrajině. Janukovyčova vila „Honka“ je zepředu částečně zakrytá stavební sítí z důvodu opravy. Park je hojně využíván svatebními páry k focení. Narážíme na ně skoro u každého jezírka nebo fontány.
V přístavním bistru u „galeony“ se zastavujem na oběd. Galeona ve skutečnosti není žádná loď, jen imitace na betonové desce. Ale šašlik(200g za 120UAH) připravovaný na grilu byl už opravdový, kvas(25UAH). Maso výborný, kvas spíše připomínal bublinkovou limonádu. Sudový v centru Kyjeva byl mnohem lepší. Cisterny, ze kterých se v minulosti kvas na ulici běžně prodával, jsme nikde neviděli. Po jídle to berem okružními cestičkami lesoparkem, kolem kostela a kaple, kachní farmy a golfového hřiště zpátky k vychodu.
Dnes je ještě větší horko než včera. Přes 33°C. Koupeme se ve vlastním potu a potřebujem zchladit 😛 Jednohlasně je rozhodnuto, že se jede na Hidropark. V Mežihorje jsme strávili asi 4h.
U zastávky busu je magazin, kde bereme z chladícího boxu ty nejstudenější piva. Paradoxně je nejvíce vychlazený Staropramen. Je nejdražší(24UAH) a místní kupují raději levnější ukrajinské pivo. I když tento staropramen je taky ukrajinský, vyrobený v licenci. A je to poznat i podle chuti. Na bus čekáme asi 10min. Není to 902, ale jede taky k metru. Matně si vzpomínám, že to byla myslím 346. Cena stejná jako ráno, 16UAH. Přestup na metro a za hodinku jsme na Hidroparku.
Cestou na pláž kupuji na mostě vyhlazený kvas a hned je mi líp 👍 Koupačka v Dněpru opět výborná. Čvachtáme se ve vodě až do 18h. Na zpáteční cestě vyzkoušíme ukrajinský kebab(50UAH). Porce velká, maso mohlo být líp dochucené… Ale dal sa 😉 Přesunujem se metrem na Postovu ploschu. Jsou tu mraky lidí. V Kyjevě se večer nesedí doma, ale vyráží do ulic. Jdem si do říčního přístavu koupit si lístky na zítřejší plavbu lodí po Dněpru do Kyjevskeho moře(350UAH). Budova přístavu ještě čeká na rekonstrukci, ale terasa je opravená. Jsou zde restaurace a bistra s pěkným výhledem na Dněpr. A taky tu mají pěkné ceny 😯
Funikularkou(8UAH) vyjedeme nahoru na Vladimírův vrch. Michal v parku opět nastartuje drona a udělá několik pěkných fotek.
Jdem procházkou k Oblouku přátelství národů, postaveného v roce 1982. Kyjevany je nazývaný Duha, protože byl v roce 2017 u příležitosti pořádání finále pěvecké soutěže Eurovize přemalován barvami duhy. Nyní je opět šedivý s malým černým klikatým klínem, který symbolizuje současné vztahy s Ruskem.
Začíná se stmívat. Cestou na Majdan si ještě kupujeme kvas(15UAH). Chvíli zevlujeme u fontán, ale únava se hlásí a tak ve 22h odjíždíme metrem směr hotel. Následuje nákup v supermarketu. A potom degustace koňaku Koblevo🍷
22.6.sobota
Ráno nezačíná moc vesele. Chci udělat check-in na zpáteční let, ale aplikace hlásí chybu. Michal zkouší psát na facebook UIA Helper, ale ten je „mrtvý“. Sobotní ráno zřejmě není vhodná doba na řešení problémů s obavením 😕 Nakonec posílá dotaz na email, ze kterého mi chodili zprávy o změnách letu. Uvidíme jak se to vyvrbí…
Metrem jedem na stanici Demiivska a poté pešky podchodem na zastávku busu 220, který zastavuje před vstupem do leteckého muzea na letišti Žuljany.
Oficiální ukrajinský název zní: ДЕРЖАВНИЙ МУЗЕЙ АВІАЦІЇ ІМ. О.К. АНТОНОВА. Vše důležité najde potencionální návštěvník na webu muzea, kde jsou také popsané vystavené exponáty.
V paměti nám zůstane hlavně prohlídka letadla TU-134UBL, které sloužilo k výcviku pilotů. Tady se nás ujala dohlížející bábuška. Jak zjistila, že jsme češi, začala s velmi podrobným výkladem o historii letadla a výcviku pilotů a nedala nám příležitost ji přerušit. Strávili jsme zde dobrou půlhodinu. Holky to už ke konci moc nedávaly a raději čekaly ve stínu slunečníku před bufetem se zmrzlinou. I přes velké horko návštěva muzea stála za to!!!
Zpět jedeme zase busem 220. Nic jiného odtud nejezdí(kromě taxi). Ze stanice Demiivska jedeme do čtvrti Podil. Vystupujeme na stanici Kontraktova ploscha. Druhým dnešním cílem je návštěva muzea Černobylu. Ale ještě předtím někam na oběd. U metra je sice Puzata Hata, ale chceme zkusit i něco jiného. Nakonec zvolíme italskou restauraci Celentano, která je od muzea co by kamenem dohodil(za rohem). Uvnitř jede klima na plno, což já nedávám a stěhujeme se ven na zahrádku.
Jídlo výborné. Jediným mínusem bylo, že ho nosila servírka na etapy. Je pravdou, že jsme měli každý něco jiného, ale i tak 😕 Naopak plusem bylo, že Michalovi došel email od UIA, že už lze udělat check-in. Žádné bližší vysvětlení proč to ráno nešlo neuvedli. Asi technický problém na jejich straně. Wifina jede v Celentanu skvěle, takže udělám check-in a máme o starost míň.
Za vstup do muzea Černobylu platíme 24UAH/os. Ukrajinské národní muzeum Černobyl bylo otevřeno v roce 1992 k 6.výročí havárie v Černobylské elektrárně. Expozice uceleně zobrazuje nejen samotnou havárii, ale i její následky a s tím spojené osudy lidí. Je tu k vidění spousta fotografií, dokumentů a osobních věcí lidí, kteří se podíleli na odstraňování následků havárie. Návštěvu můžu doporučit.
Od muzea jdem pěšky do přístavu. Cestou kupujeme vychlazený kvas. S ním se chodí po sluníčkem rozpálených ulicích mnohem líp 😆 Na Kontraktove plosche stojí ruské kolo. Zájemci o vyhlídkovou jízdu zaplatí 100UAH.
Ulice Petra Sahajdačnova je lemována restauracemi a obchody až do přístavu. V 17h vyplouvá loď, na kterou máme lístky. Ale dle doporučení kasírky přicházíme už před půl pátou. Je to hlavně z důvodu, aby jsme si chytli dobré místa na sezení. Před naloděním ještě skončím koupit dvě litrovky sudového kvasu, ať je co na lodi popíjet 🙂 Na lodi je sice bistro, mají tam snad všechno, ale kvas ne. Na horní palubě jsou už všechna místa obsazená,tak se usazujeme u stolku dole na zádi.
S pár minutkami zpoždění vyplouváme. Z Dněpru je na Kyjev jiný pohled než z pevniny.
Trasa plavby vede proti proudu ke zdymadlu. S jeho pomocí se loď zvedne do úrovně hladiny přehrady, které se říká Kyjevské moře. Kdo ještě neplul přes zdymadlo, tak si to užije.
Po opuštění zdymadla mohutná vrata zůstávají zůstávají otevřená. Loď udělá u majáku otočku a vrací se zpátky. Což mě trochu zklamalo. Čekal jsem, že poplujeme ještě kousek dál za maják…
Zpáteční plavba po proudu trvá o něco kratší dobu. Po 3,5h vystupujeme na molo v přístavu.
V půl deváté je nejvyšší čas na večeři. Pár minut chůze od přístavu je gruzínská restaurace. Na zahrádce plno, ale uvnitř se místo ještě našlo. Objednáváme si chačapuri a chinkali. Na pití Černihivské pivo a gruzínskou limonádu. Pivo ok, ale zelená limonáda má chuť přeslazené mentolové žvýkačky 😯
Porce jsou velké, sotva to sníme. Na ukrajinské poměry trochu dražší restaurace, ale pořád o dost levnější než třeba v Praze 😛 Útrata na osobu okolo 250UAH včetně nápojů a spropitného.
23.6.neděle
Po 8h odcházíme z hotelu a metrem jedem na stanici Vokzalna, kde jak už název napovídá, stojí hlavní nádraží Kyjev-Pass. Zjistíme odkud jezdí express na letiště Borispol a pak hlavně nakoupíme jedlé suvenýry 🙂 Čokolády a bonbóny Roshen. Express jezdí z nástupiště č.14. Jízdenky se kupují v automatu na konkrétní spoj. Nákup na dotykové obrazovce je intuitivní a zabere cca 10 vteřin včetně platby kartou. Kolem ostrahy, které se ukáže zakoupená jízdenka, se sejde po schodech dolů na perón. Hned vedle je železniční muzeum, které jsme z časových důvodů už nedali. Což mrzelo hlavně holky
Express tvořila pouze jedna motorová jednotka PESA 620M polské výroby a bylo narváno. Tohle teda ještě nemají ukrajinské železnice vychytané… Konduktérka se při kontrole jízdenek sotva mezi pasažéry protlačila. Po 35 minutách jízdy vystupujem u terminálu D.
Za vstupem do terminálu je první bezpečnostní kontrola. Batohy na pás a procházíme rámem. Máme spoustu času(2,5h) do odletu. Něco málo posvačíme ze svých zásob. Projdem pasovou a ještě druhou bezpečnostní kontrolou. A jsme v duty free. Odletět z Kyjeva bez lahvinky vodky(1l Nemiroff za 6€) prostě nelze 😆 Zpáteční let proběhl hladce a v Praze přistaneme načas.
Účastníci: Michaela, Regina, Michal, Vlasta