DEŠTIVÝ ČERGOV 2019

Čergov – divoké a liduprázdné pohoří v severní části na východě Slovenska. Pomyslné hranice Čergova tvoří města Sabinov, Bardejov a u polských hranic Čirč. Kromě krásné přírody se zde také nachází první soukromá přírodní rezervace na území Slovenska. Jmenuje se Vlčia, má rozlohu necelých 22 hektarů a skutečně zde žije smečka vlků.

Trasa:

Šiba – Žobrák – Kríže – Livov – Livovská Huta – Lazy – Minčol – Potoky

20.5.pondělí

Šiba – Šoltýsova poľana – rozhledna Žobrák: MAPY.CZ

zastávka Šiba

Do Šiby přijíždím vlakem deset minut před půl čtvrtou. Počasí mi zatím přeje. Je polojasno a sluníčko hřeje. Čeká mě cca 7km do kopce na rozhlednu Žobrák. Více než kilometr dlouhou vesnicí procházím svižným krokem. Nic zajímavého tu stejně není… Tedy krom krčmy 😀 V lese už mě modrá značka vede do kopce.

cesta pod Šoltýsovou horou

Pod Šoltýsovou horou u rozcestníku dělám krátkou odpočinkovou pauzu. Pak už se škrábu nahoru na Šoltýsovu Poľanu s výškou něco přes 900m. Další pauzička. Odtud už je to celkem pohodička. Až na další spadlé stromy, které je nutné obcházet. Po 18h už vidím mezi stromy novou rozhlednu. Jsem nahoře! S úlevou shazuji bágl a kochám se parádními výhledy směrem na východ.

výhled z rozhledny Žobrák na Hervartov

Součástí rozhledny je i turistická útulňa,kde dnes přespím. Vedle stojí prostorný altán se zahradním grilem. Stará rozhledna, už docela chátrající, stojí pár desítek metrů vedle. Stejně jako na nové, i zde je malá útulňa.

rozhledna Žobrák

rozhledna Žobrák,altánek s grilem

rozhledna Žobrák,útulňa

Rozdělám oheň a k večeři jsou opečené klobásy. Mňam! Užívám si večerní pohody. Zapadající sluníčko. Zpěv ptáků. Klídek. Nádhera!

21.5.úterý

Rozhledna Žobrák – sedlo pod Žobrákom – Kríže – Livov – Livovská Huta – Lazy – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ

Ráno se probudím do deštivého dne. Předpověď nebyla přívětivá, ale v duchu jsem se utěšoval, že se rosničkáři spletou 🙂 Nespletli! Chvíli prší slabě, chvíli silněji. A takhle, aniž to ještě tuším, to zůstane několik následujících dní… Aktuální předpoveď bohužel nezjistím. Mobilní signál tu sice je, ale datový nikoliv. Po osmé se vydávám do sedla, kde obhlídnu dřevěnou kapličku a odtud po modré do vesnice Kríže.

kaplička v sedle pod Žobrákom

Tady se mě jeden domorodec ptá kam v tomhle nečasu jdu. A když slyší, že na Minčol, tak nechápavě kroutí hlavou, že jsem si nevybral ten správnej den. Já to taky vím, ale nezbývá mi než pokračovat dál… Zajdu se podívat na kostel sv.Bohorodičky a nevynechám ani památník SNP. Díky dešti a mokru je cesta plná mloků.

Kríže,památník SNP

Mlok skvrnitý

Po cestě nahoru přes louky, směrem k lesu, přestává na chvíli pršet. Ne nadlouho. Sotva vlezu pod stromy na téměř neznatelnou cestičku, tak prší znovu. Až dolů do Livova cesta klesá. Moc příjemné to ale není. Lesní stroje cestu „hezky“ rozjezdili. Takže je tu bláta ažaž 👿 Před vesnicí začíná asfaltka a u placu, kde lesáci mají složiště dřeva stojí malý seník. Toho využívám a dělám si přestávku na oběd. Pěkně v suchu.

Po jídle, za lehkého deště, scházím do Livova. Na mostě přes říčku Topľu se zastavuji a přemýšlím, jestli má v tomhle počasí smysl jít po modré lesem přes vrchol Jaseňov nebo jít o pár kilometrů kratší a pohodlnější cestou přes Livovskou Hutu. Když si uvědomím, jak vypadala cesta po modré sem do Livova, tak zvolím snazší variantu. O pár hodin později jsem tomu rád.

Pár set metrů za vesnicí uvidím ceduli, že nedaleko v lese se za 2.sv.války nacházela partyzánská nemocnice. Shazuji bágl a schovávám ho pod keřem na okraji lesa. Jen nalehko si vyšlápnu klikatou pěšinkou nahoru, kde by objekt měl stát.

Livov,partyzánský lazaret

Stojí zde jakoby replika bývalého partyzánského lazaretu. A není uzamčena, takže nakouknu i dovnitř. Ovane mě zatuchlý, nevětraný vzduch.

Livov,partyzánský lazaret

Ale je tu pořádek a na stěně visí tabule s fotografiemi a informacemi o vzniku a historii lazaretu. Je tu stůl a palandy. Klidně by se tu dalo přespat… Zajímavé místo, které ještě není zaznačené v mapy.cz. A to bude i ten důvod, že je lazaret ve velmi dobrém stavu.

Livov,potok pod partyzánským lazaretem

Počasí se nemění, stále drobně prší. Pokračuji po silnici bez zastavení až do Livovské Huty. Malá osada, kde obchod i krčma jsou dávno zavřené. A jak to vypadá, tak i hodně domů je opuštěných. Kolem kostela jdu po žluté značce ještě asi kilometr po rovné cestě. U složiště dřeva žlutá odbočuje do prudkého kopce. Pomalu stoupám až na Lazy. Prý vyhlídkové místo Dnes to tak rozhodně nevypadá! Dešť hodně zesiluje, už je to pořádný liják a navíc fouká vítr z boku. Není důvod se zde zdržovat. Zvyšuji rychlost chůze a po zelené klesám k Chatě pod Minčolom. Cestou nabírám u studánky pod stromem vodu. A v duchu doufám, že zadní přístěnek u chaty bude otevřený… Je přístupný. Místa tu moc není, ale na přespání v tomhle počasí super!

22.5.středa

Chata pod Minčolom – Minčol – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ

Chata pod Minčolom

Je ráno. Celou noc silně pršelo a prší stále. Šlapat celý den v dešti jako včera se mi vůbec nechce. Takže nadávám na počasí a dopoledne vyčkávám 🙂 Alespoň si dojdu ke studánce doplnit vodu.

Chata pod Minčolom,studánka

Kolem jedné hodiny přestává pršet. Vyrazit až teď a zkusit dojít do večera na útulňu Drina nehrozí… Obzvlášť když se počasí může kdykoliv zase zhoršit. Tak jdu alespoň na vyhlídku a na Minčol(1157m), nejvyšší vrchol Čergova. Už v polovině cesty jsou vidět ze severovýchodu blížící se černé mraky. Dojdu na vrchol Minčolu, pár fotek, a je tu bouřka.

vyhlídka Minčol (1127m)

Minčol (1157m)

výhled z Minčolu

Než se vrátím k chatě, tak mám mokro i v botách. Takže další noc pod Minčolem. Ani po bouřce se počasí nezlepšilo. Prší opět celou noc.

23.5.čtvrtek

Chata pod Minčolom – Ústie Kalinovského potoka – Potoky: MAPY.CZ

Ráno nic nového pod sluncem. Tedy co to plácám…, slunce jsem viděl naposledy dva dny zpátky 🙂 Jak by řekl klasik českého filmu: Chčije a chčije! Nicméně i tak po snídani pobalím bágl a čekám, kdy déšť poleví. V 10h konečně déšť polevuje do drobného mrholení a já dávám Chatě pod Minčolem sbohem. Po místní červené značce scházím 5km dolů do osady Potoky.

Ústie Kalinovského potoka

Ze zvědavosti nakouknu do plechové boudy autobusové zastávky na jízdní řád a světe div se…, za necelou hodinku jede bus do Sabinova. Není co řešit. Trochu se zkulturním od bláta a za popíjení zbytku rumu čekám na bus. Ten přijede načas. Šofér se trochu diví odkud v takovým nečasu jdu, ale bere mě 🙂 Ze Sabinova jedu vlakem do Prešova.

stanice Sabinov

Tady mám zabukovaný nocleh v Irish Pubu. V Prešove už neprší. Je polojasno. Za to nad Čergovem je stále černo. V podvečer se projdu městem. Na náměstí chvíli kouknu na hokej a jdu chrnět. Padla na mě únava.

24.5.pátek

Prešov – Bodaš – Moďoroš – Fintice kamenolom – Kapušiansky hrad – Kapušany pri Prešove: MAPY.CZ

Konečně ráno, kdy nechčije. Abych využil dne, tak vyrazím oklikou po zelené značce přes Moďoroš a Fintický kamenolom na Kapušiansky hrad. Cesta je na nezpevněných místech blátivá, ale zažil jsem i horší. Z Fintických svahů u kamenolomu je pěkná vyhlídka na Fintice a Prešov.

výhled z Fintických svahů na Fintice a Prešov

O kilometr dál přicházím na poutní místo zvané Kikapa, které vystavěli obyvatelé nedaleké obce Tulčik.

kaplička na Kikape

Pokračuji dál po zelené asi 2,5km. Pár set metrů před hradem je infotabule, že vlevo směrem k obci Fulianka, cca 400m, je nově zbudovaná kaplička sv.Kozmy a Damiana. Ale scházet podmáčenou úzkou pěšinkou dolů a pak zase nahoru se mi dvakrát nechce. Jdu rovnou ke Kapušianskemu hradu.

Vlevo od brány je pokladna a malý bufet. Kromě nápojů a pohlednic jsou v nabídce i trička a kšiltovky s potiskem hradu. Od roku 2012 probíhají práce na obnově hradu. Díky projektu Záchrana kulturního dědictví zde pracují lidé, kteří byli dosud evidováni jako uchazeči o zaměstnání. Z větší části je už zrekonstruovaná věž, která je zpřístupněna veřejnosti. Za její návštěvu se platí se symbolické 1€. A to až po její prohlídce. Kruhový výhled z věže je nádherný!

výhled z Kapušanského hradu na Stráž (740m) a Moďoroš (524m)

výhled z Kapušianskeho hradu na Kapušany a Slanské vrchy

Kapušiansky hrad

Sestup z hradu do Kapušan po zelené značce je prudký krpál dlouhý asi 500m. Po včerejším dešti to navíc klouže. Z Kapušan do Prešova jedu vlakem.

stanice Kapušany pri Prešove

Večerní procházku městem zakončím v pivnici Prešovského pivovaru u výborného pivečka. Obzvlášť Horkáč 11° se povedl!

25.5.sobota

Ráno odjezd vlakem zpět na Moravu.Obejít celé pohoří Čergova se mi nepodařilo, ale mám v plánu se zase vrátit. Doufám,že za lepšího počasí 😉

Účastník:Vlasta

DEŠTIVÝ ČERGOV 2019