ISTANBUL A PRINCOVY OSTROVY
2018
Úvod:
Rok se s rokem sešel a letíme opět do Istanbulu. Vloni se nám tu líbilo, že jsme se rozhodli návštěvu zopakovat a podívat se na místa, které jsme při první návštěvě nestihli. Turecká lira opět spadla dolů(1TL = 5,55kč) a nemuseli jsme se tedy bát, že by výlet nějak moc provětral naše peněženky 🙂
Doprava:
Zpáteční letenky Vídeň – Istanbul za 2300kč/os(economy class včetně všech poplatků, příruční tašky a 30kg zavazadla) zakoupeny cca 9 měsíců dopředu přes Tripstu u společnosti Turkish Airlines(TK). Samozřejmě se v různých akcích dají koupit letenky i levněji u nízkonákladovek, ale pro nás byla prioritou možnost vybrat si datum i čas odletu jak z Vídně, tak z Istanbulu. TK lítají tuhle trasu 4x denně. Pro skorobrňáky ideální. Navíc TK na lince Vídeň – Istanbul stále ještě podávají teplé jídlo a pití v ceně letenky.
Při letu do Istanbulu jsme přistávali na letišti Atatürk.U zpátečního letu byl odlet ze Sabiha Gökcen.
Pepovo odbavené zavazadlo 🙂
(VIE) – (IST) odlet 14:25
Boeing 737-800
(SAW) – (VIE) odlet 12:00
Boeing 737-800
MHD po Istanbulu:
Istanbulkartu jsme používali loňskou. Dobili jsme ji hned na letišti. Letos jsem víc sledoval systém odečítání kreditu. Obecně platí,že jízda metrem(tramvají) je za 2,60TL(základní cena). V rámci 2hodin je první přestup za 1,85TL, druhý za 1,70TL a případně třetí za 1,50TL. Ale tyto částky platí jen pro prvního cestujícího, který si kartou pípne. Ti další, jedoucí na stejnou kartu,platí vždy základní cenu i při přestupech. Ale pozor, výše uvedené neplatí vždy 100%. Při přestupu z metra na bus E10 na zastávce Kartal nám to všem třem počítalo cenu jízdného za 5,20TL. Při přestupu z tramvaje na trajekt, který pluje na Princovy ostrovy, přestupní sleva platila. První 3,85TL a další dva základní cenu 5,20TL. Není snadné se v tom zorientovat 🙂 Ale v každém případě se pořízení Istanbulkarty vyplatí. Jednorázový žeton na jednu jízdu metrem nebo tramvají stojí 5TL.
Další variantou může být zakoupení jednorázových karet na předem daný počet jízd. Čím víc jízd zakoupíte, tím levnější jednotlivá jízda bude. Více o MHD zde.
Ubytování:
Náš loňský apartmán o dost podražil, tak jsme se poohlídli po něčem jiném. Zvolili jsme přes booking v nějaké promo akci hotel Bachos. Označení hotel je trochu nadnesené. Spíš je to malý penzión pro baťůžkáře. Celkem 6 pokojů, takže takový klidný bydlení nedaleko Hippodromu. Za třílůžkáč se sociálním zařízením na 4 noci jsme platili 80 éček. Na osobu a noc včetně snídaně 170kč. Super cena! Pokoj menší, ale nám stačil. Byla tam lednička, malá lcd tv a klimatizace. Slabinou byla pomalá wi-fi. Na emaily to stačilo, ale to bylo tak vše. Stránky se načítaly hodně pomalu 👿
12.3.pondělí
Na letiště do Vídně přijíždíme vlakem v půl jedenácté. Jdeme si odbavit zavazadla do podpalubí a jen s příručními batůžky zamíříme do salónku JET Lounge. Všichni máme kreditky MasterCard World, takže proč nevyužít vstupu zdarma 🙂 Dáváme si něco lehčího k obědu, kávičku a koňáček na šťastný let.
Wien,Airbus A -380
Naše letadlo jsme sice nevyfotili, ale na sousedním stojánku stálo největší dopravní letadlo současnosti Airbus A-380 společnosti Emirates. Tak máme aspoň něco 🙂 Začalo zase pršet. Letadlo startuje načas. Až na pár míst je plno. A protože máme 22 řadu, tak při rozvozu jídla jsme mezi posledními. Jedna stewardka začíná od 15 řady a další od 23, takže o řadu za námi 😕 Na nás vyšla už jen pasta(těstoviny s omáčkou), kterou samozřejmě nikdo nechtěl…, a vybrali všechna jídla s masem. Ještě, že jsme se najedli v salónku. Jinak let proběhl bez problémů.
V 18:30 místního času přistaváme na letišti Atatürk. Projdeme kontrolou, bereme zavazadla z pásu a Pepa vybírá liry z bankomatu, ať máme za co dobít istanbulkartu. Metrem M1A a tramvají T1 se přesunujem na zastávku Sultanahmet, odtud je to na hotel Bachos cca 10min pohodovou chůzí.
Při ubytování drobný problémek. Turkovi nefunguje terminál na karty. Aspoň to tvrdí… Hotovost je hotovost. Obzvlášť v eurech 🙂 Navíc nemá zpátky ani na 100 eurovku. Tak dáváme horko těžko dohromady 80 éček v drobných bankovkách. Po zabydlení jdem na večerní procházku po už známých místech. Ale to nevadí. Pohled na večerní Hippodrom a nasvícené mešity se neomrzí. Na hotel se vracíme až před půlnocí.
Hipodrom,Německá studna
13.3.úterý
Vstáváme před devátou. V devět jdem nahoru na zakrytou terasu na snídani. Je odtud výhled na moře. I když částečně zakrytý střechami.
Hotel Bachos,výhled z terasy
Čaj, káva, mléko, bílá bageta, salám, sýr, vajíčka, máslo, džem, olivy, pomeranče. Turecký čaj tu dělají tak, jak se má správně připravovat. Ve dvou na sobě položených čajových konvicích. Lukulské hody to nebyly, ale vyráželi jsme do ulic s plnými žaludky.
Pěšky jdem k paláci Töpkapi, ale nějak zapomínáme, že je úterý. A v úterý je Töpkapi zavřeno. Navíc začíná pršet. V dešti by se nám prohlídka hodila. Tak co teď? Jdeme na Sirkeci na metro a přejedem na stanici Kazliçeşme.
pevnost Yedikule
Vyrážíme k pevnosti Yedikule. Ale tady nás čeká další zrada. Pevnost je zavřená z důvodů oprav. Řekli nám to policajti u brány. Mají tam teď parkoviště. Takže pecháček 🙁 A počasí taky nic moc, přeháňky se co chvíli vrací pořád dokola.
pevnost Yedikule
Jdeme tedy do Soğanli Bitkiler parku a prohlídnem si hradby pevnosti alespoň zvenčí. Děláme pár fotek. Přestává mrholit. Pokračujem podél pobřeží a u nemocnice zapadnem do Öz Ağam Kebap Lokanty na oběd(22TL).
Yenikapi,Öz Ağam Kebap Lokanta
Po obědě jdeme na stanici metra Yenikapi. Přejíždíme do asijské části Istanbulu na Üsküdar. Konečně vysvitlo sluníčko. Pěšky pokračujem podél pobřeží až k Bosporskému mostu. Oficiální název je 15 Temmuz Şehitler Köprüsü.
Üsküdar,Bosporský most
Metrobusem popojedeme na stanici metra Mecidiyeköy. Přestup na zelenou linku M2 a jedeme na Haličský most. Jsme jen pár kroků od našeho oblíbeného stánku s kokorcem. Kupujem si každý jeden i s ayranem(9,50TL). Oproti loňsku podražil kokorec o 1TL, ale při současném kurzu liry je to pořád za dobrou cenu.
Eminönü,lodní linky vyplouvající z přístavu
V přístavu Eminonu zjišťujeme, kdy zítra vyplouvají lodě na Princovy ostrovy. Pak se zkoušíme ještě dostat na věž Beyazit, která stojí v zahradě univerzity. Ale ochranka u vstupu do areálu nás dovnitř nepouští. Věž je pro veřejnost nepřístupná. Dnes máme fakt smůlu…
Nová mešita
U Egyptského bazaru hledáme prodejnu s kávou. Loni jsme tu dobře nakoupili. Po nějaké chvíli ji najdeme po čuchu 🙂 Kousek od jednoho ze vstupů do bazaru. Jmenuje se Kurukahveci Mehmet Efendi a je na ulici Hasilcilar. Kávu tu melou a prodávají v 5 různých baleních: 56g(2,5TL), 112g(5TL), 223g(10TL), 500g(22,5TL) a 1000g(45TL). Stejně jako loni je zde i letos fronta. Ale prodavačům to jde od ruky doslova bleskově a za chvilku už máme kávičku koupenou.
Büfe Elit,karnaval
Pokračujem na Cemberlitas, kde se zastavujeme v Büfe Elit na něco na chuť. Vybíráme karnaval(12TL). Pudink s kousky banánů, politý čokoládou a posypaný oříšky. Docela drahej, ale moc dobrej!
Vracíme se procházkou na hotel a doufáme, že zítřek se vydaří mnohem lépe.
14.3.středa
Od rána svítí sluníčko a dnešním cílem je největší z Princových ostrovů, Büyükada. V 10:10 vyplouváme lodí společnosti Şehir Hatlari z přístavu Eminonu.
Eminönü,loď na Princovy ostrovy
Loď nejprve zastavuje v Kadiköy a potom už postupně na ostrovech Kinaliada, Burgazada, Heybeliada a Büyükada, kde vystupujeme. Z přístavu jdem na náměstí, kde stojí malá Clock Tower(hodinová věž). Zde je možnost si půjčit kolo, elektroskútr nebo si ve vedlejší ulici pronajmout koňskou bryčku. Auta a motorky jsou na ostrovech zakázány. Výjimkou je policie nebo záchranařské složky. My máme čas a jdeme pěšky.
ostrov Büyükada
Cílem je vrchol s kostelem sv.Jiří, ze kterého jsou parádní výhledy na okolní ostrovy a Istanbul. Ulice, kterými procházíme, nejsou nijak zvlášť zajímavé. Domy mají styl viktoriánské doby a neustále nás míjí bryčka za bryčkou. Podle čísel, která mají vzadu, je jich tu přes 200.
ostrov Büyükada
Po hodině chůze dojdeme na velkou křižovatku cest uprostřed ostrova. Jsou zde stánky se suvenýry a restaurace Lunapark. Je po 13h a tak jdem dovnitř na oběd. Restaurace je úplně prázdná, takže v nás nebudí moc důvěryhodnosti… Ale u vchodu se nás ujímá jeden ze zaměstnanců a pobízí nás dovnitř. Sedáme si až téměř dozadu, k venkovnímu grilu. Máme pěkný výhled na moře a asijskou část Istanbulu.
ostrov Büyükada,restaurace Lunapark,oběd
Já s Pepou vybíráme z jídelního lístku grilovaný levrek, což je mořský vlk(30TL) a zeleninový salát(10TL). Michal masovej špíz(25TL), protože nerad vybírá z ryby kosti. A všichni ještě čaj. Ten se tu „musí“ pít pořád. Jídlo je skvělý!
ostrov Büyükada,kostelík sv.Jiří
Po jídle už stoupáme do kopce ke kostelu sv.Jiří. Ti co si půjčili u přístavu kola, je teď zamykají u stromů, protože 1km dlouhý a prudký kopec se vyjet prostě nedá… Seshora jsou super výhledy. Vedle kostela je malá restaurace s terasou, ale dle vyvěšeného jídelního lístku je tu cca o 50% dráž než dole v Lunaparku a menší výběr.
ostrov Büyükada,maják a vysílač a my 🙂
Po nafocení všeho podstatného jdem ještě pár desítek metrů po hřebenu směrem k majáku a vysílači. Z této strany je pěkný výhled na sousední ostrov Heybeliada. K majáku se dostat nedá, je oplocený a všude cedule zákaz vstupu.
ostrov Büyükada,mořská víla Ariel
Vracíme se dolů do centra. Na pobřeží si fotíme sochu Ariel, malé mořské víly. V 17:35 vyplouváme zpět do Istanbulu. Sledujeme západ slunce nad Sultanahmetem.
Istanbul,západ slunce nad čtvrtí Sultanahmet
V Eminonu vystupujeme z lodě už za tmy. Je půl osmé. Zajdem si na kokorec a ayran. A cestou na hotel ještě na kopečkovou zmrzlinu(5TL dva kopečky) na náměstí Cemberlitas. Oproti včerejšímu deštivému dnu se dnešek vydařil o mnoho lépe.
15.3.čtvrtek
Dnes nás čeká palác Töpkapi(40TL) a Harém(25TL). Někdejší sídlo sultánů je dost rozlehlé a prohlídka nám zabrala asi tři hodiny.
palác Töpkapi
Nebýt toho, že některé části paláce byly zavřené, tak by nejspíš trvala i déle. Bohužel ta nejzajímavější, klenotnice, byla taky zavřená 🙁 Častečně to vynahradila alespoň zbrojnice. Když to shrnu, tak za návštěvu Töpkapi s Harémem stojí, ale popravdě jsem od toho čekal o dost víc… Sice jsme měli smůlu, že některé části byly nepřístupné, ale i tak drtivá většina místností je prázdná.
palác Töpkapi
Obdivovat lze vlastně jen vyzdobené stěny a stropy. V Harému probíhá tak rozsáhlá rekonstrukce, že jsme viděli jen jeho malou část. A samozřejmě všude plno lidí.
Harém
Od Töpkapi se přesunujem do centra na oběd. Téměř u každé restaurace nás otravují naháněči s jídelními lístky. My ovšem jdeme do Balkan Lokantasi na ulici , kam chodí domorodci na jídlo. Do jedné z nich zapadnem. Samozřejmě vybíráme očima a ukazujeme rukama co chceme, protože názvy jsou napsané jen v turečtině. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa 🙂 Dávám si čočkovou čorbu, bulgur, ciğer(kořeněnou směs z vnitřností – játra a srdíčka) a ayran. Cena za vše 12,50TL. Jídlo je moc dobré. Koukám okolo a jsme tu jediní turisté.
Balkansi Lokanta,oběd
Cestou z oběda kolem přístavu Eminönu objevuje Pepa na křižovatce dům, odkud nosí turci čaj a občerstvení stánkařům na tržnici. Není nijak označen, jen každou chvíli z něj nějaký turek nosí na podnose čaj. Nadrzo jdem dovnitř, objednáváme čaj(1TL) a sedáme k jedinému stolečku co tu je. Sem turisté rozhodně nechodí 🙂 Za chvilku máme čaj na stolku. Je silný a vynikající. Asi nejlepší jaký jsme v Istanbulu pili. Dáváme si ještě jeden. Prodejce čaje a dalšího občerstvení je se stánkaři spojen vysílačkami. Takže objednání čehokoliv je otázkou chvilky. Mají tu i ceník jídla a nápojů, za který stánkařům prodávají. Ceny jsou samozřejmě nižší než ty turistické.
Valentův akvadukt
Nad Atatürkovým bulvárem se ve výšce 18m tyčí Valentův akvadukt, který zajišťoval přísun vody z Bělehradského lesa do města ještě v 19.století. Zachovalo se přes 600m této historické památky. Od akvaduktu jdem po Atatürkově třídě až k nábřeží.
přístav Yenikapi,trajekt
Nalevo je přístav trajektů společnosti IDO, která provozuje lodní dopravu po Marmarském moři. Napravo je nedávno zřízený park Yenikapi Miting Alani. Stromy jsou ještě malé a dost tu profukuje. Čtvrtí Kumkapi s drahými restauracemi jdem pomalu procházkou k historickému centru Sultanahmetu.
Kumkapi
Na večeři zajdem do Balkan Lokantasi na ulici Mleté maso proložené plátky brambor a přesto zapečený sýr, omáčka. Vzdáleně to trošku připomíná franceshinu, kterou jsme ochutnali v Portu. K tomu ayran a čokoládový dortík. Cena za vše 14,50TL. Po večeři se zastavíme na nákup v Migrosu. Naproti stojí pěkně nasvícená budova İstanbul Valiliği (sídlo guvernéra Istanbulu), která je hlídána kamerami a vojáky. Jeden vyběhne z kukaně, když Michal vytahuje foťák a chce budovu vyfotit. Fotit se nesmí, takže fotečka nebude 🙁 Cestou na hotel ještě dáváme zmrzlinu a kupujeme ve večerce turecké víno(0,7l za 25TL).
16.3.pátek
V 8h odcházíme z hotelu. Linkou Maymaray jedeme na Arilik Cesmeni, kde přestupujeme na metro M4 a pokračujeme na Kartal. Vyjdeme nahoru k silnici a čekáme na bus E10. Ten nás zaveze rovnou pred terminál letiště Sabiha Gökcen. Odbavíme se a už jen nalehko, bez báglů, projdeme bezpečnostní kontrolou. Za ní, cestou k odletové bráně, omrkáváme obchody. Nic nekupujem, je to předražené, včetně alkoholu.
letiště Sabiha Gökcen
Konečně otevřeli gate a můžeme do letadla. Tentokrát sedíme líp a vychází na nás oběd s masem. Máme kuřecí s bramborem a zeleninou. Let proběhl v klidu a po přistání jdem hned na vlak. Přejíždíme na Wien Hauptbanhof. Do Sparu si skočíme pro svačinu a pivko na cestu. Ve 14:10 odjíždíme EC 102 do Břeclavi, kde přestupujeme na EC 276 směr Brno.
Info:
Metrem M4 lze jet až na stanici Pendik. Odtud pokračovat busem E10 na letiště Sabiha Gökcen. Všimli jsme si cestou busem, že zastávka je hned u stanice metra. Samotné metro končí na Tavsantepe. Ještě dostavět další čtyři stanice a bude se jezdit až na letiště.
Účastníci:Michal,Pepa,Vlasta