PŘECHOD VEPORSKÝCH VRCHŮ 2018
Trasa:
sedlo Tlstý Javor – Tri Chotáre – Klenovský Vepor – sedlo Machniarka – sedlo Zbojská – Kučelach – pramen Rimavy – Fabova hoľa – sedlo Burda – Pätina – Závadka nad Hronom.
18.4.středa
sedlo Tlstý Javor – Tri Chotáre – Klenovský Vepor – sedlo Machniarka – sedlo Zbojská: MAPY.CZ
V 7:10 vystupuju z autobusu na zastávce Drábsko, Tlstý Javor. Čeká mě dvoudenní vandr Veporskými vrchy, které jsou navštěvované velmi sporadicky. Což se mi později potvrdí. Rosničkáři slibují na následující dny doslova luxusní počasí a byl by hřích sedět doma 🙂
V sedle pod přístřeškem dám rychlou snídani a pokračuji po červené značce (Rudné magistrále) na Dlhý Grúň. Odtud je nádherný výhled na Sedmák a Sihlu.
A parádní výhledy na vzdálené hřebeny a do okolních údolí pokračují i cestou k rozcestníku Kysuca-Uhliarka. Sluníčko pálí téměř jako v létě. Dávám pauzu na svačinu. Kochám se krajinou.
Přibližně v polovině cesty z Uhliarky na Tri Chotáre nacházím upravený pramen. Podle mapy.cz je bokem od červené značky, ale realita je taková, že je hned u cesty 🙂 Dobírám čerstvou vodu a šlapu dál. Přes Šopisko a Machnáčův grúň se dostávám pod Klenovský Vepor. Nahoru to jde pomaleji, cesta na jaře zarůstá bujnou vegetací, občas nějaký ten spadlý strom. Sem tam se ještě drží sníh.
Klenovský Vepor je vysoký 1338 m, má podlouhlý tvar a prý připomíná kančí hřbet. Odtud jeho název vepor-vepř. Vrchol je téměř celý zarostlý stromy s vyjímkou malé skalní plošiny, kde kromě krásného výhledu na jih,najdete i dřevěnou sochu Jánošíka jak hlídá svoji truhlici s pokladem 🙂 Ale není zamčená, tak kdo je zvědavý, může do ní nakouknout.
Tady potkávám prvního a zároveň posledního turistu za dva dny vandru. Jde opačným směrem než já. Jaký rozdíl oproti třeba Malé a Velké Fatře nebo totálně přelidněným Roháčům… Chvilku posedím a pokračuji prudkým klesáním do sedla pod Vartou.
V sedle odbočím na žlutou značku a po cca 400m stojím u rozcestníku Chata pod Veporom. Chaty jsou tu dvě. Jedna novější a uzamčená, patří Lesům SR. Druhá je starší a slouží jak turistická útulňa. Je volně přístupná. Bohužel je poznat, že ne všichni návštěvníci se k ní chovají jak by měli. Zděná pec je ve stavu,že se v zimě nikdo moc neohřeje 😬 Celkově je ale chata pořád v solidním stavu a dobře poslouží pro případ noclehu nebo úkrytu před špatným počasím. Pár metrů pod chatou je vydatný pramen.
Vracím se na červenou značku a jdu dál přes Rozsypok, odkud je krásně vidět část Nízkých Tater s Kráľovou hoľou, do sedla Machniarka.
V sedle u zamčené chaty je studánka, ale vody v ní bylo sotva na dně a čistotou taky dvakrát neoplývala. Spíše připomínala stojatou kaluž vody. Ani jsem ji raději neochutnal.
Pokračuji dál přes sedlo Bánovo do sedla Diel. Je to křižovatka cest, ale jinak nic zajímavého. Po krátké pauze jdu celkem nezáživnou cestou do sedla Zbojská. Cesta se kroutí jak had, po pravé straně je vidět vrch Remenisko. Konečně přicházím na okraj lesa a otevře se přede mnou parádní výhled do sedla Zbojská se stejnojmennou dřevěnou rozhlednou.
Je pravda, že obvykle se rozhledny staví na kopcích a ne v sedle 🙂 Ale tahle tu tak nějak docela zapadá…, no…, asi tedy spíše do koncepce jak přilákat více turistů než co se týče výhledu po okolí. Jen na cestu k rozhledně se nějak pozapomnělo… Chodí se, spíše tedy jezdí(podle vyjetých kolejí) po louce,jak se komu zamane 🙄 Součástí rozhledny je i malá kaplička sv.Juraja. Při výstupu po schodech rozhledny je možné si prohlédnout expozice vycpaných zvířat a zbojníka Jakuba Surovca.
Sedlem prochází silnice, která spojuje Brezno s Rimavskou Sobotou. U autobusové zastávky je i nenápadný sypaný peron, kde v letních měsících zastavuje parní vláček ozubnicové železnice Tisovec – Zbojská – Pohronská Polhora.
Čas pokročil a je potřeba se po celodenní túře odměnit. Koliba Zbojská k tomu přímo vybízí. K večeři mám bryndzové halušky s klobásou, pivko a tatranský čaj. Z terasy koliby je pěkný výhled po okolí. Počasí nádherné a tak nocuji na louce u lesa pod širákem.
19.4.čtvrtek
sedlo Zbojská – Kučelach – pramen Rimavy – Fabova hoľa – sedlo Burda – Pätina – Závadka nad Hronom: MAPY.CZ
Ráno vstávám něco po šesté. Ranní ptáče,dál doskáče 🙂 Pobalím saky paky a vyrážím po červené značce na stanici Zbojská. V současné době je budova zřejmě využívána k ubytování. Alespoň vnitřní zařízení tomu při pohledu přes okno nasvědčovalo. Bohužel jsem si nikde nevšiml cedulky s adresou nebo tel.čísla, kde by se nocleh dal domluvit.
Pokračuji kolem Chaty Zbojská s lyžařským vlekem dál na Kučelach. Od rozcestníku se vydávám k pramenu Rimavy. Stojí tu turistický přístřešek s infotabulemi. Nabírám vodu a dělám si obědovou pauzu.
Je tu pěkný výhled na JV stranu Muraňské planiny. Od pramene vede neznačená lesní cesta, která se po 500m napojuje na červenou a modrou značku vedoucí ze sedla Burda na Fabovu hoľu. Když dojdu ke značkám a podívám se dolů do sedla, tak jsem rád, že ten krpál nejdu zespodu. Nahoru k rozcestníku Tri Kopce je to taky krpál, ale znatelně kratší. Sluníčko peče a ze mě teče 🙂 Odměnou je, kousek před rozcestníkem, super výhled na Královu hoľu a za ní jsou vidět i zasněžené vrcholky Vysokých Tater.
Za rozcestníkem Tri Kopce nechávám v houští bágl a jen nalehko jdu na Fabovu hoľu (1439m), nejvyšší horu Veporských vrchů. Pěšinkou to na zarostlý vrchol trvá asi 10 minut. Je nutné často přelézat padlé stromy.
Výhledy tu kvůli stromům nejsou žádné. Kdo chce, může se zapsat do vrcholové knihy, která je ukryta v dřevěném sloupu nedaleko rozcestníku. Dlouho se zde nezdržuji a vracím se pro bágl a sestupuji dolů do sedla Burda.
Sedlem Burda(1008m) prochází všechny turistické trasy. Necelých 200m od rozcestníku, v bývalém lomu, stojí srub Burda, který byl znovu postaven v roce 2015 po tom, co starý v roce 2012 vyhořel. Dnes mám smůlu, je zavřený, ale v hlavní sezónu(červen-září) by měl být otevřený denně a mimo ni o víkendech. Za malý peníz se tu dá přenocovat v podkroví ve vlastním spacáku. Za uzamčenou chatou vedle rozcestníku si dávám pauzu. Je zde stůl a lavice. Po půlhodince odpočinku jdu dolů k hájovně na rozcestí Pätina. Kdysi tu vedla úzkokolejka do Závadky nad Hronom.
Připomínkou na časy minulé je železniční vagón, který slouží jako útulňa před nepohodou a k přespání. Uvnitř je infotabule o historii lesní železnice. Studánka tu není. Buď požádat o vodu v hájovně nebo zkusit vodu z potoka. Ovšem tady bych byl opatrnější, protože od sedla Burda probíhá těžba dřeva a všiml jsem si, že lesní stroje často přejíždí přes vodní toky a tudíž bych na kvalitu vody moc nespoléhal…
Podél říčky Hronec pokračuji po modré přes Klátnou až na okraj Závadky nad Hronom.U zastřešené studánky nabírám vodu a na louce u lesa nad studánkou si vybírám místečko k přespání. Je zde hezký výhled na obec a hlavně na hřeben Nízkých Tater. Pár desítek metrů ode mě zahání večer bača se psy ovečky do ovčína. Prostě podhorská idylka na venkově 🙂
20.4.pátek
Ráno si kapku přispím. Vstávám v půl osmé. Bača vyhání ovečky na pastvu. Není kam spěchat. Vlak do Banské Bystrice jede až v 8:58. U studánky si opět nabírám vodu na cestu a pomalu jdu do Závadky. Nedaleko nádraží se zastavuji v krámě pro snídani a svačinu na cestu. Rychlík přijíždí načas. Cesta zpět na Moravu proběhla bez větších problémů.
Účastník:Vlasta