PODZIMNÍ CHOČSKÉ VRCHY 2017
Trasy:
Kvačianská dolina – Prosiecká dolina – Liptovský hrad – Velký Choč – Valaská Dubová
Biely potok – Vlkolínec – Malino Brdo – Hrabovo – Ružomberok
16.10.pondělí
Vlakem do Liptovského Mikuláše. Odpolední procházka prosluněným městem. Pivko v pivovaru Liptovar, které bylo drahé, ale výborné. Podvečerní přejezd busem do Kvačan a pěšky asi 500m do ústí Kvačianské doliny. Přes léto je zde otevřený bufet, ale teď na podzim je už zavřený. Nocleh v turistickém přístřešku.
17.10.úterý
Kvačianská dolina-Prosiecká dolina-Liptovský hrad: MAPY.CZ
Ráno v půl osmé vyrážím po červené značce nahoru po kdysi frekventované cestě, kde v 60 – 80letech 20.století jezdily osobní i nákladní auta. Dnes se tomu ani nechce věřit, že tudy vedla hlavní spojnice mezi Oravou a Liptovem.
Kvačianská dolina,vyhlídka Malý Roháč
Z vyhlídky Kobyliny fotím hlavu Jánošíka a Kvačianku, která se dole proplétá krasovým údolím. Po 1,5km následuje další vyhlídka Malý Roháč. Na rozcestí Oblazy odbočuji po modré dolů k vodním mlýnům.
Stojí tu Horní a Dolní mlým. Byly postavené v 19.století a teprve v 80letech minulého století rekonstruované dobrovolníkama. Dolní mlýn sloužil navíc i jako pila. Je přístupný,vstupné kdo co dá… Prodávají zde upomínkové předměty. Kromě toho tu mají volně pasoucí se kozy. Zvědavé a mlsné… Můj bágl opřený na lavičce tak dlouho pokoušely, až se jim ho povedlo shodit na zem a hezky zašpinit. Asi hledaly něco na zub 🙂
Oblazy,Dolní mlýn
Od mlýnů pokračuji k nedalekému Ráztockému vodopádu. Z modré značky k němu vede krátká odbočka. Nahoru nad vodopád jsem nelezl, žebřík je v chatrném stavu. Borovianskou dolinou přicházím na okraj vesnice Velké Borové.
Velké Borové,hřbitov
Kromě hřbitova je tu pěkný turistický přístřešek. A nedaleko krčma a penzion Borovec. Velká infotabule upozorňuje na rok 1895, kdy zde spadl meteorit o váze 6kg. Asi 2 km odtud,na opačné straně vesnice, stojí pěkná rozhledna,která vznikla přestavbou z trafostanice. Ale k ní jsem už nešel,tak nějak sem podvědomě tušil, že mě bude tlačit čas a budu rád, když dojdu ještě za světla na Liptovský hrad. Ale zpětně mě to mrzí. Podle fotek vypadá super.
Velké Borové,farma(bufet Goral)
Polní cestou kolem farmy (v létě zároveň i bufetu Goral) stoupám na Sekaninu, kde u cesty stojí velký kříž se stolečkem a lavicemi. Dělám tady občerstvovací pauzu. Na to, že je říjen, tak sluníčko peče jako v létě. Takový krásný počasí v půlce října hodně dlouho nebylo. Je odtud pěkně vidět Sivý vrch i Roháče.
Velké Borové,kříž na Sekanici
Před rozcestníkem Svorad potkávám první dva turisty. Vstupuji do Prosiecké doliny a tam už turistů přibývá. Na žebřících potkávám dokonce i turisty ze země, kde zítra již znamená včera 🙂 Většina návštěvníků volí opačný směr než já, z Prosieku. Kde zaparkují auto a okruhem přes Kvačianskou dolinu se zase vrací zpět. Po žebřících se jde nahoru lép než dolů, ale mě by opačný směr vzhledem k mojí plánované trase nevyhovoval. Takže jdu proti „proudu“ 🙂
Prosiecká dolina,Vyšný Straz
Po překonání nejstrmějších úseků, které se nazývají Vyšný a Nižný Straz, odbočuji na rozcestí Vidová k vodopádu Červené písky. V některých suchých měsících zde voda téměř neteče,ale dnes mám štěstí. Vody sice není mnoho, ale za to tu není ani noha. Cestou do dolní části doliny zvané Vráta, potkávám školní výpravu, která nemá konce. Roztažená snad na dvou kilometrech, a každá část se mě vyptávala, jak daleko před nimi jsou jejich rychlejší spoluvýletníci. V půl druhé vycházím v ústí Prosiecké doliny. Vítá mě sluníčko, kterého v soutěsce mezi skalami mnoho nebylo. Na okraji Prosieku u hřiště stojí krčma, která je zavřená. Škoda,pivko by bodlo. Ale tady už mají po sezóně 🙁
Prosiecká dolina,ústí
Pokračuji kousek do dědiny a u autobusové zastávky odbočuji doprava nahoru účelovou asfaltkou. Po jednom kilometru jsem nad Ižipovcemi na červené značce. Dělám si krátkou občerstvovací přestávku a jdu směrem do Liptovské Anny. Nad dědinou scházím z červené značky, která vede na Čerenovou skálu a jdu dolů ke dřevěné zvonici,k terá zde zbyla z vyhořelého gotického kostela.
Liptovská Anna,zvonice kostelíku Sv.Anny
Dělám fotečku a procházím po silnici dědinkou dolů směrem k Bukovině na křižovatku k hospodářské usedlosti z poloviny 19.století. Usedlost je zrekonstruovaná, ale veřejnosti nepřístupná.
Bukovina,rolnická usedlost z 19.století
Proti proudu potoka Sestrč jdu po červené necelé dva kilometry po asfaltce. U lesácké maringotky odbočuji po značce nahoru. Totálně rozjetou a rozbahněnou cestou šlapu do kopce cca 1 km než dojdu k rozcestníku Sedlo pod Kralovou. Tenhle úsek mi trval přejít snad hodinu. Vyjeté koleje od lakatošů byly až metr hluboké. Poslední úsek na Liptovský hrad je do prudkého kopce a už se mi nahoru ani moc nechce. Ale na hradě je turistický přístřešek a tudíž skvělá možnost noclehu. Takže překonávám i poslední překážku v podobě dřevěného žebříku a těsně před setměním jsem na Liptovském hradě .Jsem tu sám, nikde ani noha.
18.10.středa
Liptovský hrad-Velký Choč-Valaská Dubová: MAPY.CZ
Velký Choč,z Liptovského hradu
Ráno vstávám před sedmou, projdu si hrad. Lépe řečeno to co z hradu zbylo a dělám fotky. Na západní straně sluníčkem nasvícený Velký Choč a na východní v mlžném oparu Roháče. Sestupuji dolů do sedla a po žluté dojdu k termálnímu jezírku Kalameny. Už se tu dvě osoby koupou. A přijíždí další, cyklisti. Jezírko je malé, ale dost navštěvované. Po okraji lesa, po naučné stezce pokračuji do Lúček. Je to větší lázeňská obec. V jejím centru se nachází Lúčanský vodopád. V místním coopu doplňuji zásoby.
Lúčky,Lúčanský vodopád
Kolem hotelu Choč jdu po silnici až k rozcestníku Jastrabia dolina a odtud po červené k turistickému přístřešku Žimerová. Je poledne a dávám si pauzu na oběd a odpočinek. Na půdě přístřešku se vyspí dva a dole na širokých lavicích další tři lidi. Po jídle stoupám ke studánce, která je 800m nad Žimerovou. Doplňuji vodu a pomalu šlapu prudkým stoupáním až do sedla Vráca.Je to makačka 🙂 Sedlo od sebe odděluje Velký a Malý Choč.
Velký Choč
Ze sedla je to vrchol Velkého Choče (1611 m) už „jen“ 500m. Pěkně tu fouká…, oblíkám mikinu a klobouk narážím víc do čela, abych o něj nepřišel 🙂 Nahoře jsem po půl třetí. Potkávám tu dva mladé slováky, kteří tu chtějí nocovat. Šli na vrchol opačnou stranou, z Valaské Dubové. Dělám pár fotek, ale sluníčko se schovalo za mraky. Už to není jako ráno na Liptovském hradě.
Velký Choč,vrchol (1611m)
Po zelené sestupuji do Strednej Polany, kde stojí „hotel Choč“. Je tak nazývána zdejší útulňa. Nebudu tu spát, ale ze zvědavosti ji jdu omrknout. Bytelná, s ohništěm a matracemi uvnitř. Snad ještě dlouho vydrží a bude sloužit svému účelu.
Stredná polana,útulňa „hotel Choč“
Po modré půjdu směrem do Valaské Dubové. Při plánování tohoto vandru jsem měl v úmyslu sejít až ke hradu Likava a tam někde přespat pod širákem, ale v letošním roce je hrad kvůli opravám uzavřen pro veřejnost. Takže jsem to vyhodnotil, že bude lepší skončit v Jánošíkovej krčme 😆
Asi v polovině cesty do Valaské Dubové je velký kámen, Jánošíkův stůl. Poslední krátká pauza a protože se začíná šeřit, pospíchám do Jánošíkovej krčmy, kde mám rezervovaný nocleh. K večeři si objednávám furmánske halušky s bryndzou, slaninou, klobásou a sýrem. Podávají je tu v dřevěné oválné misce. Jsou znamenité. A pivečko k tomu!
19.10.čtvrtek
Biely potok-Vlkolínec-Malino Brdo-Hrabovo-Ružomberok: MAPY.CZ
Dnešek je odpočinkový. Autobusem jedu do Ružomberoku a odtud dalším na zastávku Biely Potok, Pri moste. Po žluté jdu nahoru po louce až do Vlkolínce, který je vyhlášený památkovou rezervací lidové architektury a zapsán na seznam UNESCO. V dolinách se válí mlha a proto není cestou nic vidět. Sluníčko svítí až nahoře ve Vlkolínci.
Vlkolínec
Ve vesnici dodnes bydlí místní a dá se tu i ubytovat. Projdu si dědinku, udělám pár fotek a pokračuji dál po žluté, do sedla Sidorov. V sedle je turistický přístřešek a studánka. Voda teče slabým pramínkem, ale teče. Scházím dolů k rozcestníku Vlkolínské louky. Je tu minizoo s domácím zvířectvem. Určený hlavně pro děti.
Vlkolínské lúky
Po asfaltce šlapu nahoru do areálu Malino Brdo. V zimě lyže, v létě kolo a turistika. Nad hotelem se tyčí zdejší dominanta, skály Haliny. Značená cesta tu není, ale od horní stanice kabinové lanovky vede na Haliny vyšlapaná cestička. Výhledy jsou nádherné. Dělám odpočinkovou a zároveň obědovou pauzu.
Malino Brdo
Po jednom z mnoha biketrailů, které vedou pod lanovkou, scházím dolů k vodní nádrži Hrabovo. Od nádrže pokračuji po žluté a z rozcestí pod Kalváriou po modré značce do Ružomberoku. Z cesty u kapličky Sedmibolestnej Panny Marie je hezký výhled na Ružomberok a hrad Likavu.
Ružomberok
U nádraží v COOPu doplňuji zásoby na cestu domů a vlakem se vracím zpátky na Moravu.
Účastník:Vlasta