CESTA PO UKRAJINĚ (NE)JEN ZA PIVEM 2018

          

           CESTA PO UKRAJINĚ (NE)JEN ZA PIVEM

                                                2018

 

Úvodem:

Cestu po Ukrajině jsme plánovali od loňského roku.Vlastně už po návratu z Bosny a Hercegoviny.Chtěli jsme ji pojmout jako poznávačku na pohodu s ochutnávkou pivečka a návštěvou pivovarů.Zvolili jsme pozemní dopravu vlaky a autobusy.Což bylo časově náročnější,ale zase jsme se dostali do kontaktu s místními lidmi.

---

Trasa:

Přerov-Bohumín-Katovice-Přemyšl-Lvov-Luck-Klevan-Rivne-Kyjev-Kamenec Podolský-Černovice-Sučava-Kluž-Püspöklanady-Budapešť-Brno: cca 3100km.

---

24.5.čtvrtek

Vlak

Přerov                                 19:23        R 843

Bohumín            20:33     21:43       Os 2810

Katovice             23:32

V Přerově ve vlaku si dáváme uvítací kalíšek a pivko.Začátek cesty je pohodový a bavíme se o itineráři naší cesty.Vystupujeme v Bohumíně a protože máme hodinku času,jdem na pivko do City Café.Čepují tu Ostravar 12° a je překvapivě pitelný.Čekali jsme horší kvalitu. Dáváme každý dva kousky a vracíme se na nádr.

Soupravou společnosti Koleje Dolnoslaskie,která má své nejlepší roky za sebou, jedeme do Katovic.Schválně volíme osobák.Budeme o hodinu méně čekat v Katovicích a zároveň se vyhneme placení povinné rezervace,která se platí v EC 100 Moravia.Jsme na začátku a už ukrutně lakotíme Cesta proběhla na pohodu.V Katovicích trávíme zbývající čas do odjezdu rychlíku směr Přemyšl ve vestibulu u kafíčka ve fast foodu.V půl jedné nás slušně vykazují ven kvůli zavírací době.

---

25.5.pátek

Vlak

Katovice                             0:59     TLK63170

Přemyšl               6:59     15:45     IC 705

Lvov                   18:55

Po noční jízdě v zaplněném rychlíku vystupujem v Přemyšlu.Bágly dáváme do úschovní skříňky ve vestibulu(14PNL).Docela byl problém proměnit bankovky na mince.Musel jsem nakonec vystát frontu u jediné otevřené pokladny.V nádražním bufetu,ani v okolních krámech nechtěli rozměňovat.

Přemyšl je historické město v polské Haliči u ukrajinských hranic,známé rozsáhlým opevněním a muzeem dýmek a zvonů.Tady na vás dýchne monarchistická atmosféra Rakouska-Uherska.Prohlídku začínáme na náměstí,kde je fontána a socha papeže Jana Pavla II.

Vedle fontány stojí bývalá zvonice.Zde je muzeum dýmek a zvonů.Pokračujeme na Rynek s další fontánou s medvědem,který je i ve znaku města.Kousek dál fotíme Švejkovu lavičku.Ve skutečnosti je to muniční bedna na které Švejk sedí a vedle má svoji sošku i stájový pinč 🙂 O kousek dál je historická budova bývalé pošty.

Z Rynku jdeme po schodech nahoru ke katedrále sv.Jana Křtitele.Z její zvonice je pěkný výhled na město,ale v osm ráno je ještě zavřená.Odtud je to už jen kousek ke Kazimírovu zámku.K němu přiléhá rozsáhlý park,kterým přicházíme ke Třem křížům.Zde stála jedna z mnoha pevnůstek,které byly součástí pevnostního pásma jímž byl Přemyšl obehnán.Pokračujeme nahoru kolem lyžařského areálu se sedačkovou lanovkou na vrchol hory Zniesienie.V roce 2000 zde byl postaven 22m vysoký kříž Zawierzenia se sochou Ježíše Krista.

Za křížem je malý amfiteátr a pozůstatky pevnosti Zniesienie.Asi 400m dál se tyčí Tatarský kopec.Odtud jsou nádherné výhledy na všechny světové strany.Pod kopcem je zbudován pěkný turistický přístřešek.

Vracíme se zpět do starého centra města.Fotíme si klášter bosých karmelitánů se zvonicí a vedlejší řeckokatolickou katedrálu.U jednoho ze stánků si kupujeme občerstvení.Hot-dog se zeleninou a pokračujeme k řece San.Opět několik snímků a přecházíme po Kamenném mostě k tržišti.

Tady objevujeme malou zastrčenou knajpu Karo-2.Vlezem dovnitř a dáváme si pivo.Na čepu je pouze jedna značka:Lezajsk.Je to strašná břečka,brrr… U nás by ta tekutina byla vhodná maximálně do ostřikovače.Ale jiný kraj,jiné chutě.Občas se jako turisti musíme při ochutnávce obětovat 😎

Na poslední chvíli se rozhodujeme,že zkusíme jet do Lvova už ve 13:45 místo plánovaných 15:45.V nádraží úschovně vyzvedáváme batohy a rychle spěcháme na 4.perón.Je pár minut do odjezdu.Peróny tu mají trochu zmatečně označené a jako naschvál řemeslníci zrovna montují nové cedulky.Nejdřív se musí podchodem na 3.perón a z něho jít do dalšího podchodu a pak na 4.perón,který je od zbývajících nástupišť oddělen plotem.Tady na kolejích širokého rozchodu už stojí souprava Hyundai Rotem ukrajinských železnic.

Ve spěchu zapomínáme,že vlak je celej povinně místenkovej.Jsme bez šance… Ukrajinské konduktérky dělají kontrolu už venku a nikoho bez rezervace do vlaku nepustí.No nic,vracíme se do kasy a kupujeme místenky na další spoj v 15:45.

Dvouhodinovou pauzu využíváme k návštěvě pubu Finejza za autobusovým nádražím ke kterému se dá projít podchodem.Sedíme na zahrádce u chodníku,koukáme na hezké i méně hezké polky a popíjíme světlé pivko Warka.Je o kapku lepší než to minulé,ale ne o moc.

V 15:35 nastupujem do vlaku a za “odměnu”,že jsme nejeli dřívějším spojem,sedíme obklopeni anglickými fanoušky Liverpoolu,kteří jedou do Kyjeva na finále Ligy mistrů.Mezi nimi koluje láhev whisky a neustále hulákají svoje popěvky.Tak si ze svých skromných zásob dáváme taky po kalíšku.Mezitím vlak zastavil na hranicích a nastoupili ukrajinští pasováci a celníci ke kontrole.U Petra jeden z nich zahlídl placatku a protože se ve vlaku na Ukrajině nesmí popíjet alkohol,tak dělal dusno.Ale nakonec to skončilo bez pokuty i bez úplatku 🙂 Anglánů,kteří očividně pod vlivem byli,si kupodivu nikdo nevšímal…

Vystupujeme ve Lvově a hned jsme zamířili do komnat vidpočinku v patře hlavní budovy,kde jsme spali při návštěvě Lvova před dvěma lety.Ale byli jsme nepříjemně překvapeni nárůstem ceny.Za lůžko v obyčejném 4L pokoji chtěli 350UAH/os.Předloni jsme platili v 3L apartmánu 170UAH/os.Jdem to zkusit jinam.

Nějaké adresy hostelů poblíž vokzalu máme v záloze.V hostelu Lubin mají plno.Ale na další ulici Storoženka nacházíme Hotel One Eight.Mají volný 2L pokoj s příslušenstvím za 500UAH.Bereme.Pokoj pěkný a čistý.Wi-fi jede taky dobře.Nezdržujeme se a vyrážíme do města.

Chceme zajít někam na véču a zastavit se v pubu u Veselého mnicha na Starém rynku na pivko a vodečku.Ale moc se nedaří najít nějakou fajn zahrádku… A když už to vypadá,že máme štěstí,tak jsou ceny dost nadsazené.A ještě k naší smůle je pub u Veselého mnicha trvale uzavřen.Škoda.Dva roky zpět jsme tu fajnově poseděli na pivku a chtěli jsme si to zopakovat.Nakonec bereme zavděk pizzerií nedaleko kostela sv.Olgy a Alžběty.Kolem půlnoci se vracíme na hotel.

---

26.5.sobota

Bus

Lvov                               11:25

Luck             15:00

V 9h odcházíme z hotelu a od vokzalu se busem č.10 přesunujem na centralnyj avtovokzal ve Lvově.To je přibližně 8km na ulici Stryiskaja.Platíme 5UAH/os.

V kase kupujeme jízdenky do Lucku(142UAH/os).Čeká nás 150km starým neklimatizovaným mercedesem,který má okna napevno a větrání je zajištěno jen dvěmi stropními okýnky.Je v něm pouze 20 sedadel,ale 26 lidí s kufry,balíky plus naše batohy se vešly.Pauzu do odjezdu využíváme k občerstvení.Kupujeme si kebab v tortile.V 11:25 vyjíždíme.Přibližně v polovině cesty je jedna občerstvovací zastávka,kde si kupujeme litrovku vychlazeného kvasu.Na žízeň lepší než sladká cola nebo mizerné pivo.Konečně po 3,5h vystupujeme v Lucku.

Luck je hlavní město volyňské oblasti s dlouhou historií,má přes 200tis.obyvatel a zdejší hrad je na 200 hřivnové bankovce.Prvotní je najít ubytko a to celkem rychle,ať máme co nejvíc času na prohlídku města.Máme dva tipy na levné hostely poblíž starého města.Nadchodem přecházíme nad kolejemi vokzalu.

Před budovou vokzalu je zastávka městské dopravy.Nastupujeme do trolejbusu č.4.Jízdenka se kupuje u průvodčí a stojí pouhé 2UAH.Vystupujeme u Sofa hostelu,který je od historického města co by kamenem dohodil.Dvě postele v 6L pokoji mají volné,tak to berem(120UAH/os).Je to byt 2+1 v patře,upravený na minihostel s celkem 12 lůžky(6 v každém pokoji).Jeho majitelka je zároveň recepční i děžurnaja.Funguje to tak,že ona spí na chodbě na gauči a vše ostatní(kuchyň,sprcha,wc) je sdílené.Na jednu noc se to dá,ale na delší dobu nedoporučuji.Jo a wi-fi tu jela celkem slušně.

Po zaplacení noclehu vyrážíme hned na prohlídku starého města.Luteránský kostel,klášter dominikánů,klášter brigitek,katedrála sv.Petra a Pavla,Lucký hrad.

Lucký hrad založil ve 14.století litevský kníže Lubart.Proto se používá jak název Lucký tak i Lubartův.Je v něm umístěné muzeum zvonů a muzeum starých knih.Návštěvu hradu určitě doporučuji! Vstup je pouhých 20UAH.Za povšimnutí také stojí,že ve starém městě mají na ulicích parádní koše a víka kanálů se znakem města.Zatím je tu nikdo nekrade 🙂

Historie bylo dost,hlad je sviňa a žízeň ještě větší 🙂 Míříme do pivovaru Zeman,který zde v roce 1888 založil Čech Václav Zeman.Těšíme se konečně na pořádný pivo!

Trolejbusem popojedem na největší bulvár v Lucku s OC Promin.Odtud je to k pivovaru cca 300m.Vítá nás velká cedule s nápisem Zeman.Za ní stojí pivní bar Zeman.Venku je dřevěná krytá zahrádka s oddělenými boxy.Uvnitř budovy jsou dvě místnosti se stoly,výčep a minikuchyňka.Stojí tu spousta místních,kteří si zde chodí pro pivo do PETek.Necháme si natočit do půllitrů světlé nefiltrované(18UAH),bereme si nápojový a jídelní lístek v jednom,abychom si ho v klidu pročetli.Mají tu jednoduché pochutiny k pivu.Vybíráme mysliveckou klobásu s pečenými bramborami s česnekem(32UAH).K tomu další pivo,tentokrát tmavé.Po tmavém následuje opět světlé a k tomu zkoušíme sušené okouny(7UAH),kteří visí na šňůře nad výčepem.

Jí se vlastně jen ta troška masa na páteři. Je to spíše zábava k pivu než pochutina 🙂 S dalším pivkem se přesunujem na venkovní zahrádku,kde se může kouřit.Kuřáci nejsme,ale protože jsem dovezl z lednové návštěvy Thajska vzorky doutníčků,tak je nyní vhodná příležitost je vyzkoušet.Člověk může občas zhřešit.Krásný počasí,dobrý pivko = těžká pohodička!

Chytli jsme slinu a z pivního baru zamíříme k pár metrů vzdálené restauraci Zeman,která je trochu skrytá vlevo od brány pivovaru.Už na první pohled je jasné,že tady to bude poněkud dražší záležitost.Sedáme si na zahrádce do boxu a u stylově oblečené servírky(kroj alá bavorsko) objednáváme pšeničné nefiltrované pivo(22UAH) a dostáváme jídelní lístek.Vybíráme si velké 400g studené prkýnko s několika druhy sýrů,masa,šunky a zeleniny(122UAH) a soljanku s hovězím masem(49UAH).Jídlo je bez chybičky a pivko výborné.Ještě jedno nefiltrované a protože už je pár minut po zavíračce,servírka přináší účet.Necháváme 350UAH.Byli jsme opravdu spokojeni.

Pěšky zamíříme na hostel.Dáváme sprchu a jdem chrnět.Ráno se od majitelky dovídáme,že s námi v noci několikrát musela třepat,že si spolunocležníci stěžovali,že chrápeme.No…,neměli pro pivní kulturu pochopení  😆

Nestihli jsme Central park s dětskou úzkokolejnou železnicí,která jezdí o víkendech (11-16:30h),Dům chimér,Military muzeum,Volyňské muzeum.Luck je zajímavé město a je tu spousta věcí k vidění.

---

27.5.neděle

Bus

Luck                                   10:55

Klevan              12:20       17:00

Rovno              18:00

V půl deváté odcházíme z hostelu.Jdeme pěšky až na avtovokzal,aby jsme si prohlédli i modernější část města.V ulici Lesji Ukrajinky stojí Švejkova restaurace i s jeho sochou,ale působí až moc komerčně turisticky.Před divadlem fotíme sochu Lesji Ukrajinky,ukrajinské spisovatelky z přelomu 19 a 20.století.

U ortodoxní katedrály je spousta lidí.Na Ukrajině se tuto neděli a pondělí slaví Svatodušní svátky.Po necelých 4km jsme na avtovokzalu.V těsné blízkosti stojí veliká tržnice,která je ovšem přes svátky zavřená.V kase kupujeme jízdenky(38UAH) na autobus do Klevanu.Tentokrát jedeme v obstarožním Isuzu.Pocitově je svezení v něm lepší než v mercedesu.Okýnka jdou otevřít a i místa na nohy je víc.

Za hodinu vystupujem na hlavní ulici v Klevanu nedaleko modrého pravoslavného kostela Narození Krista.I zde probíhá mše.My jdem po cestě dál,ke Klevanskému zámku.

Původně hrad,postavený v 15.století polským knížetem Czartoryjskim,měl chránit brod přes řeku Stubla.V 17.století poškozen nájezdy Tatarů.Poté měl několik dalších majitelů:jezuité,car Alexandr II.,řeckokatolická církev.Ve 20.století zde bylo nápravné zařízení.V roce 1992 vyhořel.Od té doby chátrá…

Vyasfaltované nádvoří zarůstá trávou a keři.Je plné skla z rozbitých lahví.Asi to bude záliba místní omladiny:vypít a rozbít.Dnes už je ze zámku pouze ruina bez střechy s propadajícími stropy.Nicméně kouzlo stále má 🙂 Na trávě u jednoho ze sklepů na nádvoří si děláme obědovou siestu.A sledujeme,že sem stále chodí návštěvníci.Nejsme jediní.Jsou tu i celé rodinky s dětmi.

Přesunujem se na zastávku busu a za 3UAH se svezeme k vokzalu.Klevan je hodně roztahaný město.Od zámku k vokzalu je to skoro 5km.Uděláme pár fotek a pěšky jdem k Tunelu lásky (Тунел кохання).Údajně nejromantičtější místo na Ukrajině.Nachází se na železniční vlečce Klevan – Orzhiv.

Ve všední dny tu nepravidelně jezdí motorová lokomotiva s vagóny dřeva.O víkendech a svátcích je tu plno zamilovaných.Když se prý zamilované páry projdou celým Tunelem lásky,tak se jim splní co si přejí 🙂 Okolo jsou stánky se suvenýry a také bufet s rozestavěnou zahrádkou.Kousek se tunelem projdem,nafotíme pár fotek.Zajímavé,ale zase tak moc atraktivní nám to nepřijde… Obzvlášť,když na nás začnou útočit komáři.A je jich tu fakt požehnaně 👿 Kolem se v lese nachází spousta bažin a tůní.V bufetu dáváme vyhlazené pivko a coca-colu.Chvíli posedíme,ale krom zástupů ukrajinců se tu nic zajímavého neděje.Vracíme se do centra Klevanu.

Přijdem na jakési náměstíčko(spíše širší silnici),kde čekáme na první bus do Rovna.Podle jedné z místních bábušek jezdí bus často.JŘ samozřejmě na zastávce žádný není.Jinak tu zdechl pes… Jedinou atrakcí je pojízdný bar upravený ze starého Barkasu.

Po půlhodině čekání bus přijíždí.Za hodinku vystupujeme u vokzalu v Rovnu.Jdem si hned koupit jízdenky na noční vlak do Kyjeva.Jenže máme smůlu.Jsou svátky a vlak je vyprodán.Tak kupujeme na zítřek s odjezdem 13:22.Škoda.Takhle nám zbyde na Kyjev jen jeden den.Nicméně i to špatné je na něco dobré.Seženem ubytko a večer vyrazíme do zdejšího minipivovaru Kant.V nádražním bufetu chytám mizernou wi-fi a zabukuju pokoj v hotelu Forsage(440UAH).K hotelu je to cca 1,3km.Je ale “šikovně” schován za benzinkou a najdem ho až s pomocí jednoho ochotného domorodce.

Trošku problém při placení kartou.Recepční to,zdá se,dělala poprvé  😯 Ale podařilo se a bydlíme.Pokoj luxusní,se vším příslušenstvím,včetně tří ručníků pro každého,převázaných mašlí v barvě pokoje.Zpětně musíme říct,že tohle bylo nejlepší ubytko na Ukrajině.Paráda! Dáváme sprchu a pak hned do města.

Restaurace a minipivovar Kant stojí na rohu ulic Kopernyka a Soborna.Pro obyčejné ukrajince je to nóbl podnik.Ceny jsou tu víceméně jako u nás.Vyzkoušíme několik ALE speciálů.Tedy spíš Petr,já tyhle svrchně kvašené vícestupňové speciály moc nemusím… Mám radši spodně kvašenou klasiku.Bohužel zrovna tohle pivo nemají na čepu.Navíc můj žaludek je dnes nějak z formy.Takže se spokojím s jedním Single Hop IPA 100 a ostatní otestuje Petr.Všechna piva stojí 36UAH za 0,5l.Postupně vyzkouší americké pšeničné,India Pale Ale a stejně jako já,Single Hop IPA 100.Piva tu dělají výborná,ale spíše na vyzkoušení a ochutnání.Není to tu na takové to klasické chození na pár piv.Kromě nás je v podniku jen pár lidí.Tipl bych,že je obsazeno tak 5% celkové kapacity 🙂

Na jídlo zkoušíme borč a rovenskou masovou polívku.Oboje za stejnou cenu 50UAH.Porce jsou to pořádné! Servírované v kameninových miskách s vespod zapáleným ohřevem.Chutnají výborně.Během večeře využívám wi-fi a bukuju ubytko na další noc v Kyjevě.A pro jistotu také kupuji přes mobilní aplikaci Railway tickets lehátka(102UAH/os.) na úterní noční vlak Kyjev – Kamenec Podolský.Co kdyby byl zase vyprodán… Po zaplacení ještě Petr prohodí pár slov s výčepním a věnuje mu několik pivních tácků,které sebou vozí pro strýčka příhodu.Nočním městem se pěšky vracíme na hotel.

---

28.5.pondělí

Vlak

Rovno                             13:22

Kyjev              19:57

Ráno odcházíme před devátou z hotelu.Je sice svátek,ale obchody s potravinami jsou otevřené.U vokzalu kupujeme v magazinu žitný chleba 500g(10UAH),čokoládové sušenky Roshen(18UAH) a vodku Nemiroff s medem a feferonkami 0,5l(93UAH).Za rohem u okýnka kavárny prodávají café to go,tak bereme střední „americano“ s mlékem(15UAH).Přejdeme po mostě řeku Usťju,v parku si sedáme u řeky a kozumujeme kafíčko se sušenkami.Pozorujeme kachní rodinku.

Pomalu procházíme po širokém prospektu Míru až na bulvár Nezávislosti s fontánami a kinem.Kolem Voznesenského chrámu zamíříme do parku s jezerem.Mají tady galerii kovových soch pod otevřeným nebem.

Odtud zamíříme přes lávku do Hidroparku,kde si na břehu jezera fotíme krokodýla 🙂 Potom se vracíme zpátky na vokzal.Blíží se doba oběda.Jdem do nádražní hospůdky Dorozhnoe.Je to taková místní jídelna za místní ceny.Beru si kuřecí stehno a k tomu pečené brambory ve slupce s česnekem a koprem.Brambory jsou čerstvě vytažené z trouby.Zrovna je prodavačka donesla z kuchyně.Je to mňamka.Petr si říká také o pečené brambory a k tomu vepřová játra s cibulkou.Cena byla,tuším,kolem 80UAH za jedno jídlo.

Ve 13:20 přijíždí k prvnímu perónu vlak do Kyjeva.Máme místenky do vagónu č.13.Vozy nejsou očíslované,takže letíme směrem dozadu,aby jsme zjistili,že poslední vůz je jako č.1 a letíme podél vlaku zase dopředu… V naší třináctce je to poslední deváté kupé.

Sedí tu pouze jedna slečna/mladá paní.A sotva se začneme bavit česky,tak se hned česko-ukrajinsky ptá,jestli jsme češi.Má radost,když odpovíme ano.Dáváme se do řeči.Ukrajinka se jmenuje Anna a jede od rodičů z Kovelu do Kyjeva,kde zatím bydlí.Učí se česky(na stolku má učebnici a ukrajinsko-český slovník),protože její manžel,který pochází z Běloruska pracuje v Chomutově a ona se chce odstěhovat za ním.Najít si práci a zůstat v Česku natrvalo.Česky mluví docela obstojně,jen jí ještě chybí větší slovní zásoba a bojuje se skloňováním.Sama říká,že nejvíc problémů ji dělá písmenko ř.Během šestihodinové cesty proberem poměry na Ukrajině i v Česku.Je dost otevřená a dovídáme se spousty zajímavých věcí jak o životě na Ukrajině,tak o jejím pohledu na život u nás(několikrát už v Česku byla za manželem).Cesta vlakem uběhne docela rychle a ve 20h vystupujeme v Kyjevě.

Jdem rovnou do hostelu Best4Rest.Je asi kilometr od vokzalu.2L pokoj za 440UAH.Na fotkách a podle popisu vypadal hostel líp než ve skutečnosti.Je to hostel v suterénu paneláku s nepřehledně rozmístěným uspořádáním.Ale spíme tu jen jednu noc,takže to dáme.Ubytujem se a jdeme na véču do jídelny Puzata Hata naproti vokzalu.

Otevřeno mají do 23h.Za boršč,šašlik,brambory a zeleninový salát 103UAH.Není to žádný kulinářský hit,ale člověk se celkem dobře nají.A není tu wi-fi.Nejspíše proto,aby tu lidi neblokovali dlouhým vysedáváním místa.Najíst a odejít.Ale co je fajnová vychytávka,že u vstupu jsou umyvadla s tekoucí vodou,mýdlem a sušáky.Po jídle se jdem krátce projít po blízkém okolí.Zastavujem v supermarketu nakoupit pár věcí.Ještě zjišťujeme,kde přesně a jak funguje úschovna zavazadel na vokzale.Pak už jdem rovnou na hostel,aby jsme brzy ráno mohli vyrazit na prohlídku města.

---

29.5.úterý

Ráno odcházíme z hostelu po půl osmé.V úschovně,která je na vokzalu v suterénu vedle wc,si u okýnka kupujeme za 30UAH žeton.Bágly dáváme do skříňky,navolíme kód,hážeme žeton a zavíráme dvířka.Skříňky jsou staré mechanické,takové co pamatují doby minulé…,socialistické.

Procházíme tunelem nad kolejemi,který spojuje severní a jižní budovy vokzalu.Přes sklo fotím železniční muzeum.Na jeho návštěvu ale dnes čas nezbyde.

Petr si před vokzalem kupuje nové sluneční brýle.Staré včera rozbil.Nové jsou fejky Ray Ban za 150UAH.Prý aby proti sluníčku dobře viděl na šikovné ukrajinské děvočky 😆

Máme do půlnoci spousty času,tak odmítáme taxikáře a vyrážíme po svých.Parkem kolem botanické zahrady,chrámu sv.Vladimíra a budovy Opery ke Zlaté bráně.Pár foteček a pak si kupujeme vychlazené nealkoholické mojito(50UAH za 4dcl) a relaxujem čtvrthodinku na lavičce.

Volodymyrskou ulicí dojdeme až ke katedrále sv.Sofie.Odtud je už je vidět chrám sv.Michala.Za chrámem je vyhlídkový vrch Vladimir s parkem.

Vedle parku stojí horní stanice pozemní lanovky,kterou se dá sjet dolů k Dněpru.Projdeme parkem kolem kostela sv.Alexandra až na náměstí Nezávislosti-Majdan.

Sluníčko do nás pere svými paprsky.Fotíme a za chvíli už se nám vnucují sokolníci,holubáři a hlavně otravní mimoni.Tohle nemusím… Odcházíme ke květinovým hodinám okolo kterých jsou fotografie obětí z Majdanu a okolí.Lidi sem ještě stále nosí květiny a zapalují svíčky.

Kupujeme si bagety se šašlikem(30UAH/kus) a litrovou vychlazenou Coca-colu(20UAH).Než dojdem ke stadiónu Dynama Kyjev,tak jsme po obědě.Po schodech stoupáme k Mariinskému parku a paláci.

Ale v parku je spousta vojáků a policistů.Okolí paláce je neprodyšně uzavřeno.Mariinský palác slouží jako státní rezidence. Konají se zde setkání a recepce zahraničních delegací na vysoké úrovni.A zrovna dnes tu politici něco „pečou“… Park tedy můžeme projít jen po okraji a pokračujeme k nejhlubší stanici metra na světě Arsenalna.Prohlídku ale necháváme na pozdější dobu,až pojedeme metrem.

Naši pozornost upoutá krytá zahrádka Porter Pubu,kde hezká servírka nese dva půllitry piva s pěknou pěnou.Což v těchto končinách není běžné.Tady musíme udělat zastávku! Postupně si objednáváme a ochutnáváme světlé nefiltrované,tmavé a světlé filtrované.Ceny 20-24UAH.Všechna piva chutnají výborně.Nejsou to břečky,které jsou vyráběné nadnárodními koncerny.Porter Pub má síť restaurací po celém Kyjevě.

V parku Věčné slávy fotíme obelisk památníku obětem druhé světové války,u kterého hoří věčný oheň.Z terasy je pěkný výhled na část Kyjeva ležícího za Dněprem.A na terase se potvrzuje,že v Kyjevě nejsou hezké jen památky… Dále bez komentáře 😎

Poté navštěvujeme další památník,spíše tedy muzeum.Je věnováno obětem hladomoru na Ukrajině v letech 1932-33.Horní část,kaple,má tvar svíce a pod ní je umístěna expozice.Vstup 18UAH.Pouští nám filmový dokument o této děsivé události(v ukrajinštině s anglickými titulky).Souběh okolností jako dlouhé sucho,násilná kolektivizace,”Zlatá blokáda” ze Západu spojená s konfiskací obilí a další zásahy Stalinovy moci připravili o život milióny lidí,kteří zemřeli hladem.Ukrajinci to dodnes vnímají jako genocidu.Po filmu si projdeme vnitřní expozici,kde jsou vystaveny věci z té doby.Naši návštěvu Petr zakončuje zápisem do pamětní knihy.Píše v azbuce a jde mu to dost dobře.

Další zastávkou je pravoslavný klášterní komplex Kyjevskopečerská lávra založený poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerskými roku 1051.Areál byl v roce 2007 zařazen mezi tzv.Sedm divů Ukrajiny a je také zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.Vstupné kupujeme jen základní za 30UAH.Foťáky schováváme,za jejich používání uvnitř komplexu se totiž musí platit extra.Nicméně to až tak nevadí.Člen ostrahy nám říká,že focení mobilem je povoleno.Lávra se dělí na Horní a Dolní.Horní část je brána jako muzeum a vstup je zpoplatněn.Dolní část stále funguje jako mužský klášter,vstup je volný a řídí se pravidly kláštera.V areálu Horní Lávry strávíme asi 45 minut.Není to moc,ale pro nás je to tak akorát 🙂

Sluníčko topí víc a víc…,ale statečně pokračujeme do obrovského parku rozkládajícího se kolem monumentální sochy Matka Vlast.Celý areál funguje jako Národní muzeum dějin Ukrajiny ve 2.světové válce.

Po pravé straně je expozice zahraničních válečných konfliktů.Venkovní část zdarma,za prohlídku uvnitř se platí(10UAH).Stejně tak je zpoplatněno focení v kokpiktech vrtulníků a letadel.O kus dál je další samostatná venkovní expozice vojenské techniky a zbraní 20.století(5UAH plus poplatek za případné focení).Mimochodem…,mají tu i hlídače,který dohlíží,aby nefotil nikdo bez zaplacení.Po levé ruce na vyvýšeném místě stojí obří číše,kde má plápolat věčný oheň,ale památník je v rekonstrukci,takže bez ohně.

Kolem památníku Galerie hrdinům války přicházíme k soše Matka Vlast.I s podstavcem měří 102m a je vyrobena z nerezavějící oceli.Odhalená byla na oslavu vítězství nad fašisty v roce 1981 rukou L.I.Brezněva.Pod sochou jsou tři patra věnované válečným konfliktům,včetně toho stále probíhajícího na východě Ukrajiny.Napravo od vchodu je kasa.Asi by stálo za to dát 300UAH za možnost podívat se na vyhlídkovou plošinu do výšky 91m umístěné ve štítě sochy,ale dnes to už nedáme… Tak aspoň obcházíme sochu dokola a fotíme z různých míst.Za jasného počasí jako dnes je lepší sem přijít kvůli focení ráno nebo dopoledne,protože socha hledí k východu.Tudíž odpoledne se sluncem za zády už Matku Vlast fotíme se svatozáří 🙂

Doba pokročila a my se vracíme ulicí Lavrska a Ivana Mazupy ke stanici metra Arsenalna.Ale ještě před tím si dáme brzkou večeři v Porter pubu,kde jsme byli po poledni na pivku.Krom nezbytného piva si k jídlu objednáváme vepřové maso s houbami a pečenými bramborami,porce za 88UAH.Takže cena velmi přijatelná.Jídlo servírují v litinových oválných miskách na dřevěném prkýnku.

Vypadá to skvěle a chutná to ještě líp.Při večeři se domlouváme,že památek už bylo až nad hlavu a chtělo by to relax.V nohách máme za dnešek 22km,takže si trochu toho lelkování zasloužíme.Na stanici Arsenalna kupujeme dva žetony(jeden za 5UAH) a jedeme po eskalátorech do hloubky 105m.Výzdoba stanice je velmi strohá.

Metrem přejedem na stanici Hidropark,která je na stejnojmenném ostrově uprostřed Dněpru.Od stanice metra až k mostu jsou tu samé restaurace,bufety,stánky se suvenýry.Po mostě přecházíme na Dolobecký ostrov,kde je dlouhá písčitá pláž.Ten písek je jemný jako u moře.Vpodvečer je tu stále dost lidí,kteří se koupou nebo jen leží na písku.

Pomalu si procházíme pláž,brouzdáme vodou a užíváme pohody.Po návratu na ostrov Hidropark se jdem projít ještě k muzeu miniatur,ale už zavírají.Mají jen do 19h.Takže končíme opět v Porter pubu pár metrů od metra.Pivko tu mají stejné jako v centru,jen je míň vychlazené.Asi je na ostrově větší horko… Dáváme každý tři kousky a pozorujem cvrkot okolo.V pubu si nelze nepovšimnout nápisu o zákazu kouření 😆 Po 21h se zvedáme a metrem přejíždíme na  vokzal Kyjev-Pass.Po nákupu v marketu zajdeme do mekáče na druhou véču.Zahřešíme,dáme si big menu a surfujeme na zdejší silné wi-fi.Zítra ten burger v Kamenci vyběháme 🙂

V půl dvanácté vyzvedáváme bágly z úschovny a jdem očekávat náš vlak 139K na perón.Při nástupu ukazuju konduktérovi naše jízdenky v mobilu.Ten jen zběžně mrkne na jména a čísla rezervací a posílá nás do vagónu.Až později přichází a opisuje si na papír z mobilu celá jména a čísla jízdenek.Čtečku QR kódů ještě nemá.Máme horní lehátka v plackartnom vagóně,tzv.velkoprostorovém.Na rozdíl od kupejnych vagónů tu jde otevřít větrací okýnko,což je moc fajn.Noční jízda dlouhá 462km,která trvala 9h proběhla bez jakýchkoliv problémů.

Vlak

Kyjev                                              23:59

Kamenec Podolský        8:57

---

30.5.středa

Bus

Kamenec Podolský                    15:50

Černovice                    18:10

V 9h vystupujeme Kamenci.Ve vestibulu se ptáme jednoho ajznboňáka,kde je avtovokzal.Je velice ochotný a nasměruje nás kudy máme jít.Je to ulicí podél kolejí asi 1,5km pořád rovně a za benzínkou Shell doprava.Nebo lze využít bus,který má zastávku před budovou vokzalu.My jdeme pěšky.Po 20 minutách jsme na místě.Kupujeme si v kase jízdenky(68UAH/os) na odpolední bus do Černovic.Bágly dáváme za 20UAH do úschovny.A nalehko vyrážíme do města.Cestou si kupujeme na tržnici koláče ke snídani.Kus za 5UAH.U nás podobné pod 15-20kč nejdou.

Kamenec Podolský je starobylé město a patří po právu mezi nejhezčí města Ukrajiny.Proslavené je především hradem,který je úchvatný! Jako z pohádky.Dostat se do historického centra je snadné.Stačí jít pořád rovně po hlavní ulici až k Novoplanivskému mostu přes řeku Smotryč.

Před mostem,po pravé straně je v parku malé jezírko,z něhož vytéká voda,která padá dolů do kaňonu řeky.Po už docela dost poškozených kamenných schodech scházíme až na dno kaňonu.Fotíme si vodopád a zjišťujeme,že vedle vodopádu je hezké místečko s ohništěm k přespání pod širákem.Zrovna tam jeden nocležník balí svoje věci.Přecházíme vratkou lávku a po druhé straně kaňonu podcházíme Novoplanivský most,který je s výškou 56m nejvyšší na Ukrajině.Podél řeky jdem asi půl kilometru a potom šotolinovou cestou stoupáme nahoru k Hrnčířské věži.Odtud je to na náměstí Polský rynek jen pár desítek metrů.Zde stojí radnice a před ní socha turisty-cestovatele.

Jdem dál a za kruhovým objezdem se už otvírá úchvatné panorama na Nový hrad,který byl vybudován na základech Staré pevnosti v 17.století.Kvůli tomuto pohledu se jezdí do Kamence!

Na vyvýšeném místě nad mostem děláme fotečky a pak přecházíme most a jdem k hradní bráně.Kupujeme lupeny(40UAH/os) a vcházíme na velké nádvoří.Postupně si projdeme hradby,cimbuří,věže,hladomornu.

Z věží hradu jsou pěkné výhledy na město a okolí.Na nádvoří omrknem stánky se suvenýry a lze tu koupit i něco k snědku.Ve stylové krčmě tu vaří boršč ve velkém kotli pod širým nebem.

Vracíme se zpátky do centra.Za mostem vpravo se dá sejít po kamenných schodech do kaňonu a projít si tak jeden z turistických okruhů.My pokračujem do Starého města a zamíříme ke katedrále sv.Petra a Pavla.Zajímavostí je,že k ní přiléhá minaret,který zde zůstal z doby turecké nadvlády(1672-1699) a kostel v té době sloužil jako mešita.Nyní je na jeho vrcholu soška Panny Marie Vítězné.V zahradě za katedrálou je socha papeže Jana Pavla II.

Naproti restaurace Frant objevujeme malý pivní bar.Za pultem na zdi mají spoustu otočných ventilů a u nich cedulky s názvy piv a cenou.Už se těšíme na super ochutnávku.Objednáváme místní nefiltrované pivo a jdem si sednout ke stolu.Já sedám čelem k pultu a proto mě za chvilku zalije hrůzou pot po celém těle… Pivo zde načepují do plastové 0,5l PETky  a z ní přelijí pivo do skleněného půllitru.Samozřejmě úplně bez pěny.Přemýšlím,jestli spím nebo bdím a je to opravdu skutečnost.Říkám to Petrovi a ten si myslí,ze si dělám prdel.Nedělám!

PETky jsme u ventilů viděli,ale naivně jsme si mysleli,že slouží k zachytávání odkapávájícího piva a k prodeji přes ulici.No to mě poser… ,to je tedy pivní kultura.Pověsit výčepního za uši do průvanu! No nic,dopijem a pakujem se pryč.Tohle až budem vykládat doma u piva,tak nám nikdo neuvěří 🙂

Přes Novoplanivský most se vracíme do nové části města.Z mostu je parádní výhled na vodopád.Kolem katedrály Alexandra Něvského míříme k poště.Petr si tady vystojí půlhodinovou frontu kvůli známkám na pohledy.A pak už směřujem naše kroky na avtovokzal.Zapadnem do zdejší jídelny a dáváme kvas a soljanku s chlebem.Jsme už docela vyhládlí.V půl čtvrté vyzvedáváme naše bágly z úschovny a jdem se “nalodit” do autobusu.V 15:50 odjíždíme směr Černovice.Bus je klasický velký zájezďák,takže cesta je pohodlná.Kolem půl šesté přijíždíme na centralnyj avtovokzal.

Jako první si kupujeme jízdenky(203UAH/os) na zítřejší ranní bus do rumunské Sučavy.Odjíždí v 7:10,takže bude vhodné najít nocleh někde poblíž.Naproti avtovokzalu je knihovna s volnou wi-fi,ale moc možností blízkého ubytka tady není… Zkoušíme luxusní hotel Premium.Pokoj za 600UAH,ale mají plno.Takže jdem až do hotelu Turist,který je u velkého kruháče na bulváru Nezávislosti.Hotel,ze kterého doba minulá-socialistická,dýchá ze všech stran.

Ale 2L pokoj za 440UAH mají volný,takže zůstáváme tady.Recepční nás ještě upozorňuje,že teplá voda teče pouze večer od 20 do 23h a ráno od 7 do 9h.Tomu se už jen zasmějeme.Zařízení pokoje drží na dobré slovo a postele mají rozvrzané pérové matrace.Ale je tu funkční lednička a ta se v horku,jaké momentálně panuje,vždycky hodí.Necháváme si tu věci a jdem si nakoupit suvenýry domů a taky něco zakousnout.V marketu kupujeme už vyzkoušenou vodku Nemiroff s medem a feferonkami,bonbóny a čokolády Roshen.Na jídlo si skočíme do nedaleké pizzerie.Hledat nějakou echt stylovou restauraci se nám už nechce.A jít na prohlídku města už tuplem ne.Za těch osm dní už jsme viděli dost 🙂 Ráno budem brzo vstávát,tak jdem do hajan.

---

31.5.čtvrtek

Bus

Černovice                         7:10

Sučava            10:55

Vlak

Sučava                             13:03     D1831

Kluž                20:19

Vstáváme před šestou a v 6:15 už jdem kolem parku na avtovokzal.Do odjezdu busu máme půlhodiny čas,který využíváme ke snídani ve zdejším bufetu.Mají tu už od rána i teplá jídla.Bufet je propojen s kuchyní okýnkem.Stravují se tu také šoféři autobusů.Petr si dává něco co vypadá jako karbanátek,já dávám přednost pečivu.

Šofér před odjezdem vypíše podle dokladů seznam všech cestujících do Rumunska.V 7:10 vyjíždíme do 80km vzdálené Sučavy.Doba jízdy je podle JŘ téměř 4h,ale je do ní započítáno i čekání na hranici.V reálu nám to trvá “jen” 3h.

Po zastavení na hraničním přechodu Porubne – Siret vybere šofér pasy a jde sám ke kukani celníků.Po půlhodině se vrací se starším šedivým celníkem,který vypadá hodně dobrosrdečně,a spolu prochází bus.Rumunský celník naoko kontroluje,ale protože si vůbec nevšímá početných krabic rozmístěných halabala pod sedačkami,je jasný,že tady je vše domluvené a uplacené.Celníka ani nezajímají naše bágly.Během dvou minut je po kontrole,rozdají se pasy a jedem dál.Tedy jen kousek.Cca 500m od celnice šofér zastavuje a krabice zpod sedaček se stěhují do jiných rukou a do jiného auta.

V Sučavě vystupujeme na autobusáku v centru města.Dáváme v bufetu první rumunský pivo,docela hnusný… Značku už si nepamatuju.Pak pěšky vyrážíme na hlavní vlakový nádraží Suceava-Burdujeni.Je to asi 3,5km daleko,ale máme spoustu času.

Na nádraží zabíráme lavičku a ze svých zásob poobědváme.V bufetu kupujeme pivo Timisoreana.Vychlazené je docela dobře pitelné.Určitě lepší než polské patoky.Do vlaku si pak kupujeme ještě jedno velké 2,5l.Ve 13:03 vyjíždíme ze Sučavy načas.Vlak je dost zaplněný,ale vybrali jsme si místa,kde nebyla označená rezervace a nikdo s expresní místenkou později nedošel.Vlak je povinně místenkový,ale z předcházejících cest v Rumunsku víme,že na to zdejší konduktéři moc nehledí.U cizinců tomu tak zatím je 🙂

Cesta do Kluže byla dlouhá,rychlost vlaku taky nic moc,ale vagón byl rozumně klimatizovaný,takže se to dalo vydržet.Ve 20:19 vystupujem.Další vlak do Maďarska jede až zítra ve 2:26,takže máme šest hodin času.

V Carrefouru,který stojí hned vedle nádraží,nakupujeme jídlo a pití,včetně dvou lahvinek červeného,rumunského a moldavského.To rumunské je o něco lepší.Přesunujeme se za obchod na betonový plácek,stranou od městského ruchu a cestujících.Pojíme,popijeme a lelkujeme.Před příjezdem našeho vlaku zajdem ještě do non-stop marketu před nádražím pro minerálku a hruškovou pálenku na cestu.

---

1.6.pátek

Vlak

Kluž                                                 2:26 D406

Püspökladány                6:26       7:14 D6109

Budapešť-Nyugati         9:32       9:41 EC278

Brno                               13:36

Z Kluže odjíždíme načas a cestu do Püspökladány proklimbáme.Na hranicích se jen zběžně kontrolují pasy.Vlak jede až do Budapešti na Keleti,ale vlaky do ČR jezdí od nového JŘ z Nyugati.Raději proto přestoupíme v Püspökladány než se potom přesunovat z Keleti na Nyugati pěšky nebo MHD.IC 609 si necháváme ujet,je povinně místenkový.Maďarští konduktéři,na rozdíl od rumunských,rezervaci vyžadují.Kdo nemá,musí zaplatit ve vlaku nebo vystoupit na další stanici.To už máme taky vyzkoušené z let minulých 🙂

Jedeme až v 7:14.Pauzu mezi vlaky využíváme k občerstvení v bufetovém stánku před nádražím.Vlak jede načas a je dost zaplněný školními výlety.Na Nyugati přijíždíme včas a na sousedním perónu už stojí Metropolitan do Brna.V klidu přestupujeme a zabíráme si celé kupé.Cestujících je málo.Na maďarském území nabíráme zpoždění 30minut.Ale to už nám zase tolik nevadí.V Brně zakončujeme naši ukrajinskou výpravu obědem Na Tahu,řízkem a pivem.

---

Závěrem:

Cesta po Ukrajině se vydařila.Počasí nám taky přálo.Ani jeden den nesprchlo.Byl hic,ale aspoň byla žízeň  na pivko,kterého jsme vypili dost a dost 🙂 Sice to byla taková ta městská turistika,ale člověk nemusí „lítat“ jen po horách… Ukrajina má pořád velký potenciál v oblasti turismu a má rozhodně co nabidnout.Úroveň služeb samozřejmě není ještě na západní úrovni,ale zase se tu tolik nekvaltuje a ceny jsou více než přijatelné.Takže se zase někdy vrátíme.

---

Informace:

Kurz hřivny(UAH) ve směnárnách,kde jsme měnili:

Lvov(vokzal)             1EURO – 29,90UAH

Rovno(centrum)      1EURO – 30,90UAH

---

Účastníci:Petr,Vlasta

Fotogalerie