THAJSKO 2018

                                               

                                    THAJSKO  2018             

Úvodem:

V létě 2017 sedím na zahrádce u pivka a na jednom nejmenovaném letenkářském fóru náhodou narazím na pár let staré a ne úplně uhlazené diskusní vlákno o cestování, které mě zaujalo. Tak jsem se dostal na stránky Zirhamie. Přečetl si o jejich stylu cestování, které se liší od toho, co běžně nabízí cestovky. Tak proč to nezkusit. A odtud už zbýval jen krok k účasti na expedici Thajsko 2018. Kontaktovat Jurka, domluvit podrobnosti a zajistit si v práci třítýdenní dovolenou. Naštěstí v lednu s tím nebyl zase takový velký problém. Jen jsem se musel vzdát každoročních zimních radovánek na sněhu, vyměnit lyže za plavky a sníh za sluníčko 🙂

---

Itinerář cesty:

Bangkok – Ayutthaya – Kanchanaburi – NP Erawan – Chiang Mai –  Chiang Rai – Mae Salong – Chiang Saen – Mae Sai – Tachileik(Myanmar) – Chiang Rai – Bangkok – Trat – Koh Chang – Bangkok

---

Doprava:

Letecky z Prahy do Bangkoku a zpět s Qatar Airlines (přestup v Dohá).

10.1.            PRG-DOH               8:25-16:25   A320

10.1.-11.1.   DOH-BKK             17:20-03:55   B787

28.1.-29.1.  BKK-DOH             20:40-00:15  B777

29.1.            DOH-PRG            02:30-06:55   A320

---

 10.1.středa

 Praha

Sraz účastníků na letišti v 6:30. Odbavení.Odlet načas.Během každého letu teplé jídlo+sendvič,pití dle výběru(alko i nealko). Věci jako deku, polštářek, sluchátka, zubní pastu s kartáčkem(noční let) měl každý pasažér připravené na sedačce. Přestup v katarském Dohá rychlý a bezproblémový.

---

11.1.čtvrtek

Bangkok

Přílet na letiště Bangkok-Suvarnahubmi ve 3:40.O 15 min. dřív než byl letový plán. Časový posun +6h.Minivanem(1500THB) přesun do čtvrti Silom. BTS(nadzemka) jezdí až od 6:00. Ubytování v hostelu Lub D (350THB/os za 2L). Pokoje nám dali hned ráno. Spát nejdem a rovnou razíme do víru velkoměsta. Naše první jídlo v Thajsku byla polívka s kachním  masem u Happy Duck naproti hostelu.Chutnala skvěle!

Následuje plavba lodí(15THB) z přístavu Oriental po řece Chao Phraya ke Královskému paláci(500THB). Jeho prohlídka včetně chrámu Wat Phra Kaeo se soškou zeleného Buddhy z jadelitu. Pěšky jdem k vedlejšímu komplexu chrámu Wat Pho(100THB). Je zde socha ležícího Budhy, 46m dlouhá a 15m vysoká.

Pokračujem do Mekky všech baťůžkářů, ulice Khao San. V jednom z mnoha barů dáváme pivko(velké 0,66l 100THB,malé 0,33l 80THB). Na oběd se přesunujem o ulici dál, kde je v jednom průchodu vývařovna pro místní. Ceny začínají na 30THB za Pad Thai. A na začátku Tani Road si kupuju první a vynikající fresh shake z ananasu za 30THB. Fresh shake a smoothie jsou v Thajsku silně návykové 😎

Procházkou to bereme směr hostel. Na chvíli se zastavujeme v Rommaninat Parku a děláme první společné foto. Časovej posun a únava z letu začíná působit. Malý kousek jdeme pěšky a velký kousek se svezeme místním busem(9THB). Tuším to byla linka č.4. Průvodčí v busu je vážně skvělej 🙂 Sprcha a hodinovej voraz na posteli bodne!

Po večeři, jak jinak než na ulici, navštívíme 64.patro State Toweru, kde je restaurace Sirocco a Sky bar pod otevřeným nebem. Ceny jsou tu skutečně nebeské! Ale výhled na noční Bangkok nezapomenutelný!!! Na zpáteční cestě kupujem pivo v 7/11 (Chang 53THB, Singha 63THB). Vypijem ho na hostelu a padáme skoro mrtví do postele. Časový posun s tělem zamává.

---

 12.1.pátek

 Ayutthaya

 Ráno následuje přesun po svých na nádraží Hua Lamphong, odkud jedeme vlakem(3.třídou za 15THB) do bývalého královského města Ayutthaya.

Vzdálenost necelých 80km urazil courák za dvě hodiny. Během cesty vlakem prochází prodejci všeho možného i nemožného, hlady a žízní se tu nedá umřít 🙂

Lodí, ktera funguje jako přívoz, se převezem přes řeku. Ubytko volíme v GoodLuck Guesthouse(250THB). Máme dva pěkné, velké a čisté pokoje s balkóny v horním patře. Nedaleko odtud je hlavní tržiště, kde se naobědváme.

Po obědě si v hostelu půjčujeme kola(40THB). Objíždíme postupně některé ruiny a chrámy historického parku: Wat Phra Mahathat,Wat Phra Sin Sanphet,Wihan Phra Mongkhon Bophit,Wat Lokaya Sutharam(socha ležícího Buddhy). Podvečerní návštěva trhů s ochutnáváním všeho možného. Cestou na hostel si holky ještě zacvičili aerobik pod širým nebem s místními.

V načatém večeru pokračujem v Chang house baru nedaleko našeho hostelu. Naživo zde místní revival band hrál rock n’rollové vypalovačky 60-80.let minulého století. Fakt super!

---

 13.1.sobota

Kanchanaburi

 Busem jedeme do 150km vzdáleného Kanchanaburi. Z autobusáku bereme songthaew(10THB), což je vlastně červené taxi s podélně umístěnými lavicemi, do hostelu Sugar Cane House(140THB). Klidné ubytko v bungalovech u řeky.

Po zabydlení navštívíme muzeum Thajsko-barmské železnice smrti a válečný hřbitov. Jsou zde pohřbeni váleční zajatci, kteří zemřeli během výstavby železnice za 2.světové války.

Procházka městem s ochutnávkou kokosové zmrzliny. Večerní trhy jsou skvělé. Spousty levného a dobrého jídla až člověk neví, co má ochutnat dřív… Holky si nakupují hadříky. Noční hodiny patřily “zdravému jádru” výpravy. Seznámení s ulicí, kde to za tmy žije. Návštěva baru, kde byly panáky za 10THB. O kus dál “šmolkovice” v pouličním baru na barevném koberci…., a taky první setkání s ladyboyem 😆

---

 14.1.neděle

 Železnice smrti, jeskyně Lawa

 V 9h přijíždí včera domluvené red taxi. Bude nás vozit celý den. První zastávkou je 50km vzdálená zastávka Tham Krasae, kudy prochází část trati Death Railway(železnice smrti). My se jdeme projít po kolejích na most a nakouknout do jeskyně s Buddhou.

Výhled z mostu na řeku Kwae Noi je nádherný. O víkendech a svátcích tudy jezdí výletní vlak. Vyjíždí ráno ze stanice Bangkok Hua Lamphong a končí v Nam Tok Sai Yok Noi. Odtud se vrací odpoledne zpátky. Na parkovišti u zastávky je spousta stánků s jídlem a suvenýry.

Odtud jedeme ke 30km vzdálené jeskyni Lawa. Je součástí NP Sai Yok, takže vstup 300THB. Jeskyně má malý vstupní otvor, ale uvnitř je prostorná s krápníkovou výzdobou. Dlouhá asi 500m a je v ní horko a vlhko. Nemá druhý východ, tak se od konce vracíme stejnou cestou k východu. U pokladny je pouze jeden stánek s občerstvením, s chlazenými kokosy(30THB). Pěšky pokračujeme po prašné cestě k Float House River Kwai.

Luxusní hotel na řece. Luxusní jsou i ceny. Tady si oběd nedáme… Takže jen fotečky a holky si nechají ve vodě na kraji řeky okousat nohy rybičkami gara.

Další v pořadí je Hellfire Pass Memorial Museum. Je postaveno na památku zajatců, kteří za druhé světové války zemřeli při stavbě železnice v tomto průsmyku. Spojeneckým zajatcům trvalo v roce 1943 několik měsíců než se ručně prokopali skálou a položili koleje. Vstup je zdarma a začíná expozicí uvnitř budovy. Potom pokračujeme venkovní trasou po tělese bývalé trati. Celá prohlídka zabere cca dvě až tři hodiny. Následuje pozdní oběd nedaleko vstupu do muzea.

Poslední dnešní zastávkou je “Most pres řeku Kwai”. Je to takové profláklé místo… Původní dřevěný most již neexistuje. Byl ještě za války zničen bombardováním. Nahradil ho ocelový, který je plný turistů, kdykoliv po něm nejede vlak. Ani známý film se zde netočil a řeku Mae Klong thajská vláda nechala přejmenovat na Kwae Yai, aby se název blížil co nejvíce knize a filmu. Takhle komerčně to zde funguje 🙂 Válečné muzeum, které stojí nedaleko mostu bylo večer už bohužel zavřené. Dlouhý den zakončujeme společnou večeří na ulici u jednoho z mnoha stánků.

---

 15.1.pondělí

NP Erawan

Celodenní výlet k vodopádům Erawan. Je to jedno z TOP míst v Thajsku. Ráno nás vyzvedává stejné red taxi jako včera. Z Kanchanaburi 70km.Vstup 300THB. Je to soustava kaskádových vodopádů a jezírek na sedmi stupních.

Ve všech se dá volně koupat. Voda je docela teplá. Od třetího vodopádu nahoru by se nemělo sebou nosit jídlo a za pití se vybírá vratná záloha za každou PETku. Ale dnes to nikdo nekontroluje. Asi mají modrý pondělí 😉

V jezírkách pod vodopády plavou rybičky gara a jemně okusují kůži na nohách. Koupání je super. Návštěva stála za to. Jedno z míst, které při návštěvě Thajska určitě nevynechat !!!

Večer přejíždíme nočním VIP busem do Chiang Mai. Vzdálenost 700km, cena 820THB. V ceně je občerstvení v busu(voda,cola,káva,pišingr) i poukázka na jídlo při půlnoční zastávce. Sedačky luxusní a polohovací. Jsou hodně podobné těm leteckým v byznys třídě. V zadní části je wc. Jedinou vadou na kráse je naplno puštěná klimatizace. Naštěstí stewardka roznáší deky. Zabalujem se do nich až po uši 🙂

---

 16.1.úterý

 Chiang Mai

Ranní příjezd v 7h. Ubytujem se ve Vide Guesthouse. Následuje dvouhodinová pravá thajská masáž(300THB) v nápravném zařízení od chovankyň, které se tak připravují na návrat do společnosti po skončení výkonu trestu. Nejlépe je přijít hned ráno jako my. Vyfasujeme lístečky s hodinou, kdy na nás přijde řada. Dnes tu není nával a tak všichni začínáme s masáží už v 9h. Převlékneme do volného oblečení podobné kimonu, chovankyně nám umyjí nohy a pak začne masáž. Je to zážitek!  Reportáž o ženské věznici v Objektivu.

Po obědě si prohlídneme krásný chrám Wat Inthakhin Sadue Mueang s roztomilými soškami a poté berem red taxi k chrámu Wat Phra That Doi Suthep nad město. Na dlouhých schodech stojí několik malých děvčátek v krojích a žebrají. Jejich úkolem je vzbudit co nejvíce lítosti a vytáhnout z turistů co nejvíc peněz… Ty pak předávají rodičům, kteří vše z dálky organizují a pozorují 👿

Vstup do chrámu je 30THB, ale bylo tam tolik lidí, že jsme tak nějak prošli zdarma v proudu dalších turistů 🙂 Po prohlídce chrámu si “odpočinem” na trailu kolem vodopádů Sai Yoi a Mon Tha Than v NP Doi Suthep-Pui. Stezka o délce asi 3km není moc udržovaná, místy jsou přes ni popadané stromy. Ale námaha stojí za to.

Nakonec vycházíme dole u kempu, kde je i oficiální vstup. Platí se vstupné, ale jelikož jdeme z opačného směru, tak po nás nikdo nic nechce. Odtud je to asi 1km k hlavní silnici. Stopujeme red taxi, ale při smlouvání se nemůžeme dohodnout na ceně. Taxikáři chtějí za odvoz do města to samý jako nahoru ke chrámu. Přitom jedou po prázdnu a ještě to mají z kopce 🙂 Nakonec nás bere až čtvrtý, ve kterém už sedí čtyři mniši. Ale vmáčkneme se a jedeme.

Večer navštěvujem trhy. Plno stánků, plno jídla a plno lidí. Po večeři a nákupech se “zdravý jádro” výpravy odpojuje a tuk-tukem obrazíme několik nočních barů 😎

---

17.1.středa

 San Kamphaeng,Botanická zahrada královny Sirikit

Bereme si red taxi na celý den za 1100THB. Na východ od Chiang Mai v oblasti San Kamphaeng postupně navštěvujeme manufaktury na výrobu a zpracování hedvábí, keramiky a papírových slunečníků.

U každé manufaktury je i prodejna, kde lze výrobky zakoupit. Takový showroom pro turisty 🙂 Ale zase proč ne… Následuje oběd v místní vývařovně u silnice, kde turisti na jídlo moc nejezdí. Mají tu pouze jednu polívku, ale výbornou a ve třech „velikostech“: jumbo(50THB), normal(40THB), small(30THB).

Asi 30km severozápadně od Chiang Mai se na ploše 6500ha rozkládá Botanická zahrada královny Sirikit. Na její prohlídku je dobré si vyhradit celý den nebo alespoň půl dne. My měli už jen cca 2h do zavírací doby. Ale i tak to stálo za to. Skleníky s kaktusy, orchidejemi, stezka v korunách stromů a další. Vstup 100THB.

Večer návštěva nočních trhů. Nákupy, smlouvání, nákupy, smlouvání a půlnoční skvělá polívka na ulici. Pohodička!

---

18.1.čtvrtek

 Chiang Rai

 V plánu je přejezd busem(250THB) do 190km kolem vzdáleného města Chiang Rai. Ranní busy jsou už bohužel vyprodané, takže pojedem až v 11:30. Pauzu využíváme k procházce a  omrknem vlakové nádraží v Chiang Mai.

Poté si dopřáváme oběd. Jak jinak než v místní jídelně naproti autobusáku. Společnost nám dělá zdejší kocour, který je na vodítku a zabral si vedlejší stůl. Má z něho výhled na celou jídelnu. Nakonec odjíždíme až v půl jedné, bus měl zpoždění.

Vystupujeme o 13km dřív u chrámu Wat Rong Khun neboli White Temple. Je to magnet pro turisty a je jich tu požehnaně. Vstup je pouhých 50THB. Popisovat chrám slovy ztrácí smysl. Za vše mluví fotografie 😆 Nezapomínáme ani na prohlídku obrazů a dalších bizarních výtvarných počinů Chalermchaie Kositpipata.

Red taxi nás odveze do Chiang Rai. Ubytování máme v Jansom House. Cena 250THB/os. se snídaní ve 2L pokoji. Večerní procházka městem.Hodinová věž(Clock Tower) uprostřed křižovatky v 19h mění své barvy za vyzvánění zvonu a posléze i tónů hudby. Tato atrakce je sledována početnou skupinou turistů včetně nás. Poté ochutnáváme thajskou grilovanou klobásku sai oua, která je vynikající! Prodává se na váhu. Prodavač(ka) ji nakrájí na kolečka, vloží do sáčku, přidá špejli a dobrou chuť! Následuje návštěva nočního bazaru. Po nákupech a večeři se “zdravý jádro” zdrželo na nočním bazaru u pivka a thajské whisky Hong Tong a poté si “proběhlo” noční město 😎

---

 19.1.pátek – 20.1.sobota

 Trek v horách v oblasti Doi Hang,západně od Chiang Rai.

 Po snídani nás vyzvedává svým autem průvodce Ayo. Česky mu říkáme Zdeněk, se kterým vyrážíme na výšlap/trek do hor. Ayo má v Chiang Rai turistickou agenturu Parntrek.

Náplň následujících dvou dnů:

Plavba loďkou po řece Kok, sloní kemp v Ban Ruammit, rýžová políčka, trek po úzkých stezkách v horách, návštěva vesničky kmene Lisu, vodopád Huay Keaw, čajové plantáže, přespání v horské vesničce v bambusové chatrči kmene Akha, chytání drobných rybek a krabů v potoce, vaření obědu v bambusu a na závěr koupačka v termálním pramenu Ban Phaset.

Cena 2000THB včetně jídla(2 obědy,1 večeře,1 snídaně) a noclehu. Nenáročný a pohodový výlet, který zvládne i ten, kdo není zvyklý příliš chodit, cca 12-15km za den. Ayo a jeho pomocníci nám ukáží jak se z bambusu dá vyrobit skoro cokoliv i jak se dá využít co by zdroj vody, když je žízeň. Seznámí nás s horskými vesničkami, kterými postupně projdeme. Je to příjemná změna oproti dosavadnímu cestování po městech.

Druhý den se při zpáteční cestě do Chiang Rai za soumraku ještě zastavujeme na čumendu u chrámu Wat Huay Plakang 9 Tier Temple. Vedle stojí velká bílá socha bohyně Kuan Yin-bohyně milosrdenství.

Znovu se ubytujem v Jansom House a večer jdem do města, kde je plno…, až šíleně plno lidí… Probíhají tu květinové slavnosti. Je to krása, ale hlava na hlavě. Takže dáme večeři a celkem brzy mizíme na hostel.

---

21.1.neděle

Road Trip  

1.den: Chiang Rai – Mae Salong

Na Jedyod Road si v půjčovně motorek vyzvedáváme včera domluvené skútry. Jsou to zánovní Hondy 125, automaty. Vypadají hodně nově, žádné omlácené střepy. Cena 3500THB za 5 skútrů. Následující tři dny na nich projezdíme sever Thajska. Po krátkém seznámení se skútry nasazujem helmy a vyjíždíme. Jezdí se vlevo. Jedem nalehko. Velké batohy jsme nechali v úschově v Jansom House, kam se za tři dny zase vrátíme.

Před městem Mae Chang odbočujem doleva a u horkých pramenů Pa Tueng děláme přestávku. Další zastávka je v “motorestu” Kio Sa Tai View a dopřáváme si oběd.

O kus dál, na křižovatce, je podle mapy policejní kontrolní stanoviště. Takže ti co mají v pořádku doklady(mez.řidičák) jedou vpředu a ostatní vzadu 🙂 Obavy z kontroly se nakonec ukázaly liché… Policajti jen mávají rukou, že máme bez zastavení pokračovat dál. Silnice do městečka Mae Salong stoupá a točí se v serpentinách nahoru. Dříve to tu měla pod palcem drogová mafie. Čile se tu pěstoval mák a produkovalo opium. Dnes se v této oblasti pěstuje a zpracovává káva a čaj.

Pěšky si procházíme jednu z vesniček, Mae Chang Luang, kde místní obyvatelé suší na sluníčku kávová zrna. Pro zajímavost: 1kg nepražené zrnkové kávy byli místní obyvatelé ochotní prodat za 120THB. Asi by se dala cena usmlouvat i níž…

V centru Mae Salong je to jedno velké tržiště. Ceny jsou obecně nižší než ve velkých městech. Ale benzín je tu dražší a kvalitní věci zdejší regionální produkce jako káva, čaj,ovocná vína mají také svoji cenu. Smlouvat se dá vždycky, ovšem ne vždy domorodci sleví o tolik, kolik by turista čekal. Zvláště jedna starší prodejkyně vína je tvrdá obchodnice a ve smlouvání “drsňačka”. Sleví z ceny opravdu jen minimum. Na druhou stranu nám, devíti farangům, ochotně rozlévá při ochutnávce snad z pěti, šesti lahví. Takže si kšeft užíváme a ona taky. V zastrčeném marketu objevujem několik druhů doutníčků místní produkce. Mají je ve velkých krabicích na zemi a za cenu,které nejde odolat. Balíček 10ks za 10THB. Nakupují i nekuřáci 😳

Jako ubytko volíme Shin Sane Guesthouse(150THB). Je to levné a zároveň čisté. Jen ty stěny jsou tak tenké,že je vše slyšet

Po ochutnávce vynikající kávy ve zdejší, dá se říct luxusní kavárně, si zajedeme na kopec k pagodě Phra Borommathat Chedi, postavené na počest princezny matky Srinagarindry. Vedle pagody stojí kostel Mother Hall. Je odtud nádherný výhled po okolí.

Poslední dnešní zastávkou je vyhlídková restaurace Maesalong Mountain Home, u které necháváme zaparkované skútry a pěšky vyjdem na vrcholek kopce k obří čajové konvici. Dost dobré! Po návratu na hostel zajdem na véču a koštujem zakoupená ovocná vína.

---

 22.1.pondělí

 Road Trip  

2.den: Mae Salong – Chiang Saen

 Po deváté startujem skútry. Na benzínce doplníme palivo a první zastávkou je Maesalong Flower Hill Resort. Areál hotelového komplexu umístěný na kopci mezi čajovými plantážemi je volně přístupný. Z terasy je parádní výhled do údolí. O kousek dál je další vyhlídka u Phumaketawan Resortu.

Za vesnicí Ban Klang děláme zastávku u 101 Tea Plantation. Do haly, kde zpracovávají čaje, exkurze pro turisty nedělají. Tak alespoň ochutnávka čajů v jejich firemní prodejně. Slečna za pultem nám postupně ukazuje jak se zdejší čaje správně připravují a dává nám ochutnávat všemožné druhy. Jsou výborné! Několik balíčků si nakonec koupíme. Dostáváme i množstevní slevu na nákup. A neprohloupíme. I “nečajíčkář” pozná, že kvalita je někde úplně jinde než u obyčejných čajů prodávaných u nás. A navíc je to skvělý a hlavně lehký suvenýr.

Další občerstvovací zastávkou je restaurace u vesnice Pa Sang. Krásný místečko na břehu říčky Mae Salong. A jedeme dál… Přes Ban Pasang a Ban Mae Khi bez zastávky až do Chiang Saen, města na břehu Mekongu u hranic s Laosem. Na kraji města dáváme oběd a pak vybíráme mezi dvěma ubytkama. Jedno za 100 a druhý za 150THB. Nakonec volíme to dražší, ale lepší a na klidnějším místě. Pěkný a čistý 2L pokoje s příslušenstvím.

Po zabydlení vyrážíme na sever od města, do 10km vzdáleného multimediálního muzea Hall of Opium. Na recepci platíme za vstup 200THB a na arch papíru zapisujeme počet osob a odkud jsme. Evidují tu statistiku návštěvnosti. Muzeum seznamuje návštěvníky s historií pěstování máku, výroby opia a jeho účinků na lidský organismus. Poučné i deprimující zároveň. Ale docela dlouhé…,alespoň pro mě 😐 Muzeum je obrovské, až bych řekl zbytečně megalomanské. U východu nás čeká minivan, který nás odveze asi půl kilometru k parkovišti, kde máme naše jednostopá přibližovadla. Přímo v centru Chiang Saen je ještě jedno malé museum věnované opiu:212 House of Opium.

Popojedem 2km zpět na zřejmě nejnavštěvovanější místo Zlatého trojúhelníku. Vyhlídku u chrámu Wat Sam Mum Muang. Z terasy je nádherný výhled na soutok řek Ruak a Mekong. Tvoří hranici mezi Barmou, Thajskem a Laosem.

Vracíme se na hostel, zaparkujem skútry a na večeři se přesunujeme na nábřeží, kde se grilují ryby z Mekongu.Sedíme na zemi na pestrobarevných koberečcích u nízkého dlouhého stolečku. Ryba, salát, rýže, chilli omáčka. Vše je skvělé. Zapíjíme pivem Leo s ledem. Bez ledu by se to teplé pivo nedalo ani vypít. Užíváme si večerní pohodičky. Po večeři na hostelu ještě likvidujeme zásoby vína z minulého dne.

---

 23.1.úterý

 Road Trip  

3.den: Chiang Saen – Mae Sai/Tachileik – Chiang Rai

 Ráno si zabalíme,popojedem na hlavní ulici, kde si dáme snídani. Jak jinak než polívku a bez zastavení pokračujem 40km dál na sever až do města Mae Sai. Kolem chrámu Wat Tam Pha Chom vyjedeme úzkou silnicí nahoru k bílé soše Buddhy. V nejprudším stoupání do kopce málem přejedeme slepici, která své kuřecí potomstvo vodí přes cestu jakoby se nechumelilo 🙂 Z vyhlídky je vidět Mae Sai i myanmarský Tachileik.

Sjíždíme dolů a skútry s batohy necháváme na krytém placeném parkovišti za tržnicí. 20THB za skútr. Baťůžky máme schované u hlídače grátis. Tady se dělíme…, menší část výpravy(Jurek,Pepa a já) jdeme pěšky do Myanmaru. Ostatní po nákupech.

Hranici tu tvoří řeka Mae Sai a přechod je vlastně na mostě. Musíme odevzdat vyplněný výstupní imigrační lístek z Thajska a vyplnit si zase nový pro Myanmar plus zaplatit 500THB. Není to málo, ale zase kdy se naskytne možnost se sem znovu podívat… Naštěstí celá procedura trvá jen pár minut. Dostáváme vstupní razítko do pasu a jsme v Tachileiku. Tohle povolení platí 15 dní, ale pouze pro návštěvu okresů Tachileik a Kengtung. Jinak je nutné mít klasické vízum.

Pár minut od hraničního přechodu stojí pěkný buddhistický chrám Wat Thai Yai. Je sice částečně v rekonstrukci, ale i tak stojí za prohlídku. A v zadní části dvora jsou bezplatné WC 😎

Shwedagon Pagoda je bohužel obehnaná lešením, které je potažené látkou připomínající zlatou barvu pagody. Aspoň tu není hlava na hlavě a nikdo po nás nechce eventuální vstupné nebo bakšiš  🙂 Před vstupem na dlažbu kolem pagody je nutné se zout. Boty si nosíme raději sebou. Z terasy je fajn vyhlídka na město. Po cca půlhodině odcházíme zpět do centra Tachileiku.

Objevujeme menší moderní klimatizovaný market. Jdem si koupit myanmarské pivo. Sotva vlezem dovnitř, hned za námi cupitá mladičká prodavačka s košíkem v ruce, že nám ten nákup bude nosit. Nakonec ten košík nosí prázdný, protože my kupujem jen pivka a k tomu levný cigára u pokladny. Platíme thajskými bahty. Berou je tu všude. I na tržnici. Děvčata(je jich tu pět) v marketu nemají zjevně co na práci a tak nás neustále sledují, culí se a chichotají… Venku otvíráme vychlazený pivka a holky nás nespustí z očí ani přes sklo. Dokonce nám po chvíli donesou plastové sedačky. Vše pro zákazníka. Aby se za chvíli nechtěly vdávat 😆 Nakonec Jurek na holky mávne, aby se s námi šly vyfotit. Chvíli se stydí, ale pak všechny vyjdou ven a focení klapne na jedničku.

Na tržnici je zboží ještě levnější než v Thajsku. Taky je tu mnohem víc prodejců se značkovými padělky. Hadry,boty,kabelky,brýle. A cigarety tu taky letí…, krabička cca 30-60bahtů, podle druhu. V jednom místě objevujem sklepní obchůdek se vším možným, ale hlavně tu mají myanmarský alkohol. Je strašně levný… Ale protože nevíme, kolik ho můžem přenést přes hranici, držíme se zpátky. Jinak by jsme tu snad nechali veškerou hotovost 😀 Sedmička rumu, obdoba thajského Sang Som, za 50THB.Malá(suvenýrová) lahvinka 2dcl whisky Glan Master za 20THB. Nakupujem s rozumem a doufáme, že vše přeneseme bez ztráty kytičky.

Na hraničním přechodu vyplňujeme zase imigrační lístky. Zamotáváme lahvinky do mikin, ty malé strkáme do kapes. Kontrolou procházíme bez potíží, ale všímáme si, že prohlídky dělají. Hlavně u těch co mají větší a naplněné batohy. Asi máme štěstí, že jsme šli jen na lehko. Po obědě a vyzvednutí skútrů jedeme na jih, směr Chiang Rai.

Po 15km odbočujeme doprava k jezeru Tham Sao Hin. Krásné místo na odpočinek a relax. Po mostě přes jezero se dá dojít k jeskyni. O pár set metrů vedle je areál chrámu Wat Thampla s opicemi. Ty jsou drzé jak opice 🙂 Banán v odkládací přihrádce na skútru mi jedna ukradla, sotva jsem se vzdálil pár metrů. Nenechávat volně položené drobné věci!

Po hodině odpočinku jedeme dál, aby jsme dojeli do Chiang Rai za světla. Nakonec kvůli dopravní zácpě dojíždíme k půjčovně až za šera. Předávka skútrů proběhla bez problémů. Celkem jsme za tři dny najeli okolo 350km. Po večeři v restauraci vedle Jansom House jdem na kutě. Ráno brzy vstáváme a letíme do Bangkoku.

---

 24.1.středa

 Přelet do Bangkoku,Trat

 Budíček v 5:00. V půl šesté přijíždí Ayo a veze nás na letiště v Chiang Rai, které je vzdálené od hostelu 10km.Odbavení je na malém terminálu rychlé. V 7:20 odlétáme letadlem Thai Lion Air do Bangkoku. Cena letenky 1045THB včetně odbaveného zavazadla. Za 70minut už přistáváme na letišti Don Mueang.

Obloha v Bangkoku je zamračená a během přesunu na autobusový terminál několikrát sprchne. Z letiště přejíždíme busem A2(30THB) na zastávku Mo Chit, pokračujem zelenou linkou BTS Skytrain(45THB) a vystupujem na stanici Ekkamai, kde je autobusový terminál Eastern. Busem jedeme 6h do Tratu.

Ubytujem se v Pop Guesthouse. Hostel je v centru, kousek od tržnice. Na ostrov Koh Chang pojedeme až zítra ráno. Jdeme se projít na trhy. Následuje večeře, nákupy. A “zdravý jádro” potom prubne jak to v Tratu v noci žije 🙂

---

 25.1.čtvrtek

 Koh Chang

 Ráno jedeme taxíkem do přístavu Laem Ngop. Odkud se trajektem(80THB) dostanem na ostrov Koh Chang do přístavu Dan Khao. Plavba trvá hodinu.Obloha je zatažená, ale neprší. Na břehu stojí pouze jedno red taxi a řidič ukazuje na tabulku s cenami(rozdílné ve dne a v noci), kterou má vyvěšenou na autě a o smlouvání nechce ani slyšet… Mají tu nastavený kartelový ceny 🙁 Tak jedem za jeho cenu.

Bungalovy KP Hunt na pláži Khlong Prao. To bude náš “domov” na následující tři noci. Stylové chatrče na kůlech pod kokosovými palmami mají svá nejlepší léta za sebou, ale pro nenáročné batůžkáře dostačující. Je to klidné místo, vzdálené cca 800m od hlavní silnice. To je trochu nevýhodné, když si člověk chce něco koupit nebo zajít na jídlo mimo resort. Ale na druhou stranu chůze je zdravá 🙂

Zabydlíme se a hurá do moře. Po 14 dnech v Thajsku první koupačka. Tedy první v moři. Pláž je téměř prázdná. Dno klesá jen velmi pozvolna. I po 100m ve vodě se dosáhne na dno. V restauračce resortu si dáváme oběd. Zelené a červené curry s rýží. Chtějí za to 120THB, což je dost. Ale až nám to přinesou, tak už víme proč 🙂 Porce je tak obrovská, že by se z ní v pohodě najedli dva. Chuťově ale výborné.

Zbytek dne je pohodička. Koupačka, procházky po pláži apod. Navečer jdeme na hlavní ulici omrknout jak to zde žije. Povečeřet a zjistit, kde nám zítra půjčí skútry na celý den. Rezervaci nikde udělat nechtějí… Prý kdo dřív ráno přijde, ten taky odjede.

U stánku, kde mladá thajka griluje ryby, si dáváme večeři. Ryba podobná mořskému vlku je vynikající(80THB). Při večeři přichází slejvák, ale naštěstí sedíme pod markýzou. Prší s několikaminutovými přestávkami asi do 22h. Pauzu mezi dešťovými přeháňkami využíváme k nákupu Hong Tongu a piveček v 7/11 a popíjíme hezky schovaní. Jsme i trošku víc hluční. Ne kvůli alkoholu v hlavě, ale kvůli tomu, že radíme Standovi, jak správně na dálku přes mobil balit holky…, teda holku… jednu 😆 Je u toho kopec srandy! A pokračujem v tom i po návratu na ubytko do pozdních hodin…, no…, někteří i do těch ranních 😀

---

 26.1.pátek

 Koh Chang

 Ráno si půjčujeme skútry,aby jsme si objeli ostrov.Nejbližší půjčovna je na hlavní silnici,hned vedle benzinky.Čtyři stroje jsou ok,ale Igorovi brzdí jen jedna brzda,takže skútr vrací a jede s Jurkem vybrat někde jiný. Skútry jsou oproti půjčovně v Chiang Rai dost omlácené a třeba já mám nějakou no name značku. Rozdíl oproti Hondě je patrný, jízda je o něčem jiném…, ale jeden den to vydržím a skútr snad taky 😉

Konečně vyrážíme. Silnice jsou tu nahoru, dolů. Samá serpentina. Cestou se zastavujeme na několika vyhlídkách, ale vše je po včerejším dešti v oparu a fotky nic moc.

Zastavujeme u kokosové farmy. Majitelé nám ukazují, jak otrhané ořechy zbavují silné slupky a potom nám i několik ořechů srazí z palmy a dají ochutnat.

Delší pauzu děláme až u vesnice Salak Peth, kde je vybudovaná naučná stezka procházející mangrovovým porostem. Mangrovy rostou v místech, kde se mísí slaná voda se sladkou. Je to zajímavé, ale pozor, betonové chodníky už pár let nikdo neudržuje, a je potřeba koukat pod nohy 😛

Krátce se zastavujeme v rybářské vesničce Salak Kok a pokračujem dál… Další přestávku děláme na vyhlídce nad Karang Bay a potom jedem na nejjižnější minipláž ostrova Koh Chang. Je tu památník na francouzsko-thajskou válku, která se odehrála v roce 1941. Samotná plážička není moc čistá, příliv zde po nočním dešti naplavil kde co. Ve vodě plavou malé žahavé medúzky, takže kdo se koupal, ten to od nich schytal 🙂 Mimochodem, staví se tu nový památník a zřejmě restaurace nebo bufet ve tvaru lodi.

Na zpáteční cestě zastavujeme na pláži u Hat Sai Yao Resortu. Ale krom pár bungalovů a jedné restaurace, kde krom pití nic nemají, tu není moc ke koukání. Navíc se přihnaly černý mraky… Ale bouřka naštěstí nepřišla.

V jedné z vesniček, jejíž název už mi vyšuměl z hlavy, se zastavujeme na pozdní oběd. Je tu nějaká slavnost a konají se zde trhy. Dáváme oběd a pak si projdem stánky. Ale nic extra tu není. Tedy krom záchodků evropského stylu zdarma, ty jsou fajn.

O kousek dál vjíždíme na dlouhé betonové molo Tarnmayom. Při východu a západu slunce to tu musí být nádherné. Romantika 🙂 Nicméně do západu tady čekat nebudeme.

V Haad Sai Khao zastavujeme u Makra. Zkusíme co tam mají a jaké ceny. Ale je to “globalmakro”. Vesměs zboží z dovozu, nic thajského. Tak ještě navštěvujem Tesco Lotus a potom Big C Market. Tady nakupujem věci, které povezem domů. Hlavně lahvinky s alkoholem 🙂

Nákupy nás pozdržely, takže už je tma jak pytli… Za tmy se moc dobře nejede, ale všichni to zvládáme. Odvezem si nákupy k bungalovům a vracíme se zpět. Předat skútry a jít na něco dobrého k večeři. Ujeli jsme 120km.

---

 27.1.sobota

 Koh Chang

 Každý vstává jak se mu chce. Část výpravy jede šnorchlovat a zbytek si bude dělat co bude chtít. Třeba chytat lelky 🙂 S Ginou vyrážíme pěšky na hlavní ulici na snídani. Dohánějí nás Jurek s Pepou. Jdem společně na polívku a pak už každý po svých… My jdem pomalou procházkou podél silnice až na 5km vzdálenou vyhlídku Kai Bae. Cestou prohlížíme stánky, co by jsme na zpáteční cestě ještě nakoupili za suvenýry. Průběžně si kupujeme ovoce a fruit shake na doplnění tekutin.Je horko, ale obloha je napůl zatažená. Snad nebude zase pršet.

Když dojdem na vyhlídku, tak se zatáhne ještě trochu víc. Okolní malé ostrovy jsou v mlhavém oparu. Nedá se nic dělat. Ale i tak je to tady hezké. Hlavně červená poštovní schránka je fotogenická!

Zpátky nakupujeme nějaké hadříky. Smlouváme, ale jen lehce. Řekněme tak na 60-70% původní ceny prodejce. Následují další fruit shake. Ty jsou v Thajsku skvělé a za cenu 25-40THB(dle druhu ovoce). Nemusíme přemýšlet, kolik si jich můžem za den dovolit 😉

Vracíme se k bungalovu kolem 14h. Jdem se koupat. Dnes je poslední den pobytu, tak ať si to užijeme. Při koupání občas zaslechneme slovenštinu nebo češtinu. Ale obecně vzato, nejvíc sem jezdí asi rusové. Nasvědčují tomu i nápisy v azbuce, které  jsou často umístěné nad těmi anglickými. Po 17h se vrací “potápěči” ze šnorchlování.

K večeři si u stánku s čerstvými rybami vybíráme barracudu(150THB). Člověk si ukáže kterou chce, prodejce ji zbaví hlavy, očistí, naplní zeleninou a hodí na gril .Chvíli to trvá, ale ryba je skvělá. Po návratu se na zahrádce resortu koná u pivka a Hong Tongu závěrečné hodnocení expedice Thajsko 2018 očima účastníků 🙂

---

28.1.neděle

 Cesta do Bangkoku

 Ráno v 9h přijíždí objednaný minivan, který nás odveze až na letiště Suvarnabhumi. Je nás devět, takže to po rozpočítání na osobu vyjde mnohem levněji než kdyby jsme kupovali jízdenky jednotlivě: zvlášť taxi, trajekt, bus Trat-Bangkok a další taxi nebo MHD na letiště. Je to i pohodlnější a bez přestupování. Cena 2800THB za celý minivan.

Cesta ubíhá bez problémů. Jedna zastávka na WC a jedna pozdější na oběd. Na letišti jsme už něco po 16h. Ale raději dřív než později. Utrácíme zbývající bahty a čekáme až Qatar Airlines otevřou přepážky k odbavení našeho letu. Potom se odlétající část výpravy loučí s Jurkem a Standou, kteří v Thajsku ještě zůstávají.

---

29.1.pondělí

Praha

Noční přestup v Dohá proběhl bez potíží. Nikdo se na velkém letišti neztratil 😛 Ráno přistáváme v Praze. A je tu ZIMA!

---

Moje(subjektivní) hodnocení Thajska očima turisty,který zde byl poprvé:

O Thajsku je toho na netu popsáno mnoho. Tato země je v posledních letech jedna z TOP destinací v Asii, kam přijíždí rok od roku víc turistů ze všech částí světa. A thajci toho využívají. Je to pro-turistická země. Ubytování, doprava, půjčovny, jídlo, pití, thajky…, nic není problém. Záleží na každém co si vybere a kolik je za to ochoten zaplatit. Na jednu stranu je tu levněji než v ČR…, na druhou stranu se člověk nemusí omezovat a obvykle ty peníze stejně utratí 🙂

Sever(u hranic s Myanmarem) je přibližně dvakrát až třikrát levnější než turistický jih a ostrovy. Je to poznat na ceně ubytování, jídla a třeba i oblečení. Kde není téměř žádný rozdíl v cenách je řetězec obchodů 7/11. Tam se ceny lišili minimálně. Vůbec 7/11 je taková jistota. Cokoliv člověk doma zapomene, tak si zakoupí zde. A většinou levněji než u nás.

Smlouvá se téměř všude, krom kamenných obchodů, restaurací nebo tam, kde mají napsané fixní ceny. Ne vždy thajci ustoupí z původní ceny. Záleží na různých okolnostech: blízká (ne)konkurence, (ne)turistická oblast, jestli je ráno nebo večer(ubytko) atd. Velkou výhodou je znalost místních poměrů, zvyklostí a cen. Což Jurek měl v malíčku a často vyjednal nižší cenu než byla ta běžná. Při více lidech se smlouvá líp než když člověk je sám nebo jen ve dvou(ubytko,taxi). Ale jak se říká všeho s mírou… Někdy se na trzích stalo, že u zboží, které bylo ojedinělé(ruční výroba), třeba jen jeden, max.dva stánky na celém trhu, nechtěli prodejci moc slevovat. Byli si vědomi, že jejich zboží není na každém rohu a cenu podle toho nastavovali. A když jsme jejich cenu hodně podstřelili, tak už nechtěli ve smlouvání dál pokračovat a raději neprodali… Měli hranici pod kterou nešli! Oni prostě ví, že turisti peníze mají a na druhou stranu i prodejci musí být z něčeho živi. A je fakt, že třeba mě to smlouvání chvíli bavilo a pak u pátého,šestého stánku mě to bavit přestalo…, a raději jsem už nic dalšího nekupoval a nechal to třeba na další den.

Jídlo je v Thajsku jedním slovem skvělé a na ulici levné. Chodit na jídlo a ochutnávat tady prostě baví, alespoň já si to užil. Co oblast, vývařovna, jídelna, stánek tak i když třeba název jídla stejný, tak ve finále bylo jídlo trošku chuťově jiné. Každý to vařil tak nějak po svém 🙂 Když už jsme někdy zabloudili do restauračky, tak do místní, kam chodili thajci nebo jsme si něco dali v restauraci ubytka. Ve velkých městech jako je Bangkok, Chiang Mai, Chiang Rai nebo Trat fungují pouliční stánky s jídlem celou noc. Co se týče kvality a hygieny, tak z jídla ani pití mě nikdy špatně nebylo. Ani střevní potíže mě nepostihli. Vodu jsem pil balenou z obchodu nebo z automatu. V Kanchanaburi a v Chiang Mai byl automat na vodu kousek od ubytka a 1l pitné vody stál 1THB. Na druhou stranu je potřeba říct, že v Bangkoku a v Ayutthaye jsem viděl běhat potkany na trzích pod nohama i za bílého dne… Ne že bych jich byly vidět desítky, ale dva nebo tři nebyl problém zahlédnout a nedej bože ucítit jak se některý otřel o holou nohu v sandálech 😈

Celkově vzato je Thajsko z pohledu turisty moc fajn. Vše je víceméně na dosah ruky: obchody, doprava, jídlo, půjčovny kol a motorek, cestovní agentury, směnárny atd. Působí to hrozně pohodlně a člověk si na lenivost rychle přivyká 🙂

Expedice po Thajsku byla vlastně taková „poznávačka“, kdy se člověk seznámil s Thajskem jako takovým. Udělal si obrázek jak to tady funguje… Mě Thajsko příjemně překvapilo a užil jsem si fajn dovču v prima kolektivu.

---

                                                          Praktické info:

 Směnárny:

Letiště Bangkok Suvarnabhumi   1€ = 36,04THB

Bangkok,u královského paláce     1€ = 37,84THB

Chiang Rai,nedaleko trhů.             1€ = 38,90THB

ostrov Koh Chang                            1€ = 38,40THB

Většina směnáren nabízí za bankovky(dolary,libry,eura) větší nominální hodnoty(obvykle 20 a vyšší) lepší kurz. Ceny uváděné v cestopisu jsou za osobu, pokud není uvedeno jinak. Tam, kde cena uvedená není, tak si ji prostě nepamatuju… Stáří 😉

---

Účastníci: Jurek(průvodce), Daniela, Jana, Regina, Igor, Pepa, Standa, Štěpán, Vlasta.

Fotogalerie