ČTYŘI  DNY  V  JORDÁNSKU 2019

 

                      ČTYŘI  DNY  V  JORDÁNSKU

                                              2019

                                       

Doprava:

Od  října 2018 jsme pokukovali po levných letenkách do Jordánska.A když v listopadu spadla cena letenek společnosti Ryanair z Prahy do Ammánu na 10€/os.,tak jsme neotáleli a koupili.Nazpátek byly letenky mnohem dražší a taky termín a čas zpátečního letu do Prahy nám úplně nevyhovoval.Proto jsme využili možnosti letět z izraelského Ejlatu do Budapešti za 15€/os.Za necelých 14 dní po koupi nahodil Ryanair na svůj web kybernetickej týden slev a letenky spadly ještě níž.No,mohli jsme v každém směru ušetřit ještě 5€ na osobu 🙂 Ale i tak jsou to fajn ceny.Dodatečně přikupujeme přes mobilní aplikaci dvě 10kg odbavená zavazadla.Vždy jedno na dvojici v každém směru.Cena 12€ za kus a směr.

29.1.

PRG – AMM    12:40 – 17:40    Boeing 737-800

2.2.

VDA – BUD      11:20 – 14:10    Boeing 737-800

---

Trasa:

Ammán Airport – Madaba – Hora Nebo – Mrtvé moře – Kerak – Wadi Musa (Petra) – Wadi Rum – Aqaba – Ejlat

---

29.1.Úterý

Ammán Airport,Madaba

Systém Ryanairu nám při check-inu náhodně přidělil sedačky 3B,4B,5B a 17B.Letadlo je obsazené z 90%,ale během chvilky jsme si popřehazovali místa s dalšími cestujícími a obsadili třetí řadu vlevo.Jen Elda zůstává na svém místě.Se svou výškou má u exitu spoustu místa na nohy.Odhaduji,že skoro polovina cestujících jsou Češi.Let probíhá v poho.Stewardky nejdříve nabízí pití a jídlo.Později i losy a kosmetiku.Ale nevtíravým způsobem,takže kdybych občas nezvedl oči od tabletu,tak to ani nezaregistruji.

Po přistání v Ammánu procházíme kontrolou.Kdo nemá jordanpass,tak si musí vízum koupit na letišti za 40JOD.Směnárny jsou hned naproti,takže vyměnit dináry je možné ještě před samotnou kontrolou pasů a víz.Následně si vyzvedáváme zavazadla,která na nás čekala už vyskládaná vedle pásu na zemi.Rychlou kontrolou zjistíme,že slivovice ani ostatní tekutiny žádnou újmu neutrpěly.

U přepážky autopůjčovny Thrifty jsme až třetí na řadě,takže to chvíli trvá.Auto rezervoval Michal přes Rentalcars.Vyfasujeme zánovní Chevrolet Aveo v automatu.Natočených má něco přes 20tis.km.Sice jsme měli v rezervaci zaškrtnutý manuál,ale pracovník půjčovny tvrdí,že manuál nemají… Všichni čtyři kontrolujeme auto.Víc očí víc vidí a na autě také nacházíme drobné oděrky a také dobře viditelnou promáčklinu na přední kapotě.Vše ofotíme a necháme zapsat pracovníkem půjčovny do předávacího protokolu.Jistota je jistota 🙂 Nádrž je plná a s plnou budeme auto také vracet.V 19h vyjíždíme směr Madaba.Řídí Michal,který s automatem jezdil v Izraeli.Takže je zbytkem účastníků jmenován hlavním a jediným řidičem.Ostatní navigují a komentují jeho řízení 🙂 Za 25 min. parkujeme před hotelem Black Iris,kde máme rezervovaný první nocleh. Cena 14€/os. včetně snídaně ve 4L pokoji s příslušenstvím.Rozdělíme si postele,dáme pivko a po kalíšku.

Na večeři vyrážíme do Ayola Café.Restauračku jsme vytipovali dle recenzí na Googlu.A musím říct,že prostředí restaurace,obsluha i jídlo bylo super.Koukat při jídle na “Poslední večeři” se nepoštěstí každý den.I když jen na tkané tapiserii 😀 Ceny za hlavní jídlo se pohybovali okolo 5JOD.Takže nic drahého.Po večeři jdem pomalu procházkou zpět na hotel.

---

30.1.Středa

Madaba,hora Nebo,Mrtvé moře,hrad Kerak,Wadi Musa

Po snídani si uděláme krátkou procházku do kostela sv.Jiří,kde se nachází slavná Madabská mapa vytvořená neznámým autorem přibližně v roce 560.Mozaika na podlaze zobrazuje Svatou zemi a Jeruzalém.Kdysi byla mnohem větší,ale byla poškozena nejprve zemětřesením a posléze činností v kostele.Vstupné je 1JOD.

Vracíme se do hotelu pro věci,zaplatíme nocleh a odjíždíme navštívit horu Nebo.Mojžíšova hora,jak se jí také říká,je biblické místo,kam Mojžíš přivedl svůj lid po útěku z Egypta.Vstup 2JOD.Na vrcholu je na starých základech postaven nový kostel.Vedle něho stojí malé museum s archeologickými nálezy a fotografiemi.Místo je hojně navštěvované turisty.Zdržíme se asi hodinku.

Autem sjíždíme serpentinami dolů k Mrtvému moři.V plánu je koupačka.Sluníčko začíná hicovat.Hledáme místo označené v maps.me jako Dead Sea Access – Free.Po pravé straně silnici lemuje za svodidly drátěný plot.Na levé straně je stanoviště Rangers.Ujedeme ještě cca 250m a otáčíme auto zpátky.Od hlídky Rangers se dovídáme,že cca 100m za jejich stanovištěm,na pravé straně,můžem zaparkovat auto.A koupat je zde také dovoleno.Zákaz koupání platí jen po setmění.Do Mrtvého moře zde ústí horké prameny Zara,které mají 36°C.Takže na tomto místě je i voda teplejší.

Přelézáme svodidla v místě,kde je plot přerušen a scházíme dolů k moři po vyšlapaných cestičkách.Povaluje se tu dost odpadků.Ale to už jsme si všimli cestou z Madaby,že na pořádek si v Jordánsku moc nepotrpí… Moře vypadá čistě 😉 Neváháme a jdeme do plavek.Vlevo od nás se koupe několik domorodců.Spolu s námi je tu český pár,který to autem bere opačným směrem než my,od jihu k severu.

Vykoupem se,pomažeme bahýnkem a zase vykoupem.Strávíme zde asi hodinu a půl.V minijezírku do kterého přitéká teplá voda se nakonec opláchneme od soli.Místo celkem fajn až na ten nepořádek okolo.Pro fajnovky tohle místečko ke koupání není…

Autem šplháme serpentinami kolem Sehatty Resortu po úzké silnici nahoru nad Mrtvé moře.Chevy dostává zabrat,ale všechna prudká stoupání nakonec vyjede,i když to nejprudší tak tak 🙂 Výškový rozdíl oproti hladině Mrtvého moře je skoro 400m.Na vyhlídkovém místě dopřáváme pauzu sobě i autu.Dáme si studený oběd ze svých zásob a likvidujeme poslední plechovky českého piva.Tedy jen my tři,kteří se vezeme.Michal jako řidič má pro tuto chvíli smůlu,ale poslední škopek mu schováváme na večer.

Pokračujeme po silnici kolem hory Machaerus s pozůstatky pevnosti,kde byl podle pověsti vězněn a popraven Jan Křtitel.Nezastavujeme.Máme dost našponovaný program a jedno biblické místo nám dnes stačilo.U vesnice Libb odbočujeme doprava a napojíme se na královskou silnici č. 35.Před městem Dibhan zastavujeme na Mujib Panorama view nad přehradou Mujib,která je vybudována v údolí Grand Canyonu.

Poté serpentinami sjíždíme dolů k přehradě,přejíždíme po hrázi a opět šplháme klikatou silnicí nahoru a zastavujeme na druhé vyhlídce.Opět parádní výhled.Tady nás zdraví domorodec,který tu provozuje občerstvení.A hned nám nabízí kávu a čaj.Po odmítavé odpovědi už nejsme dear friends a začne tvrdit,že celá vyhlídka je jeho a máme hned odjet.Šermuje při tom rukama a je dost hlasitý… Nafotíme ještě pár fotek a odjíždíme.Stejně nás už tlačí čas,protože chceme ještě stihnout prohlídku hradu Kerak.

Do Keraku přijíždíme něco po 16h.Michal si všiml cedule Panoramic View Castle,takže odbočujeme ještě na vyhlídku.Nachází se vedle kavárny Al Karak.Fajn pohled na celý hrad.Ale dlouho se nezdržujeme.S pomocí google mapy v mobilu prokličkujeme městem až k hradu.Zaparkujem u silnice mezi auty domorodců.Ke vstupu do hradu je to slabých 100m.Platí zde jordanpass.Procházíme kontrolou batohů v malé unimobuňce.

Hrad Kerak (Krak des Moabites) se začal stavět roku 1140 z rozkazu jeruzalémského krále Fulka z Anjou.Měl chránit obchodní trasy před beduínskými nájezdníky.Postupně byl rozšiřován a později se stal základnou pro Renaulda de Chatillon,který z něj podnikal nájezdy na obchodní karavany. Hrad má kromě nadzemní části i několik pater v podzemí.Prohlídka je bez průvodce. Na hradu strávíme něco přes hodinu a půl.Odcházíme po 18h jako poslední návštěvníci.

Čeká nás nejdelší úsek dnešního dne.Do 150km vzdáleného Wadi Musa.Jedeme po silnici 15.Je to o něco delší než po 35,ale o chlup rychlejší.Rychlejší jsou tu i řidiči kamiónů,kteří jezdí jako dobytek… Plná čára,omezení rychlosti,zákaz předjíždění…,vše se porušuje za hlasitého troubení klaksony 😡  Jsme rádi,že po necelých dvou hodinách zaparkujeme před hotelem Peace Way.Máme tu rezervaci na dvě noci na dva 2L pokoje(16€/os/noc se snídaní).Ubytujem se.Hotel je pěkný a má dobrou polohu v centru.Dáme si aperitiv ze svých zasob a jdeme na večeři do restaurace Beit Al-Barakah.

Vybrali jsme ji dle hodnocení na Tripadvisoru a rozhodně jsme nebyli zklamaní.Velmi příjemná  a ochotná obsluha,která poradila s výběrem jídla. Předkrm,hlavní chod,dezert s čajem = vše super(10JOD/os).Po návratu na hotel jsme ještě u slivovičky zhodnotili dnešní den a probrali zítřejší návštěvu Petry.Trošičku se to protáhlo 😉 

---

31.1.Čtvrtek

Petra

Ráno vstáváme v 6:30 a v 7:00 už sedíme u snídaně.Ta je servírovaná u stolu.Taková jakoby napůl evropská a napůl místní 🙂 A ke všemu se podává pita chléb.

V osm vyrážíme z hotelu do skalního města Petra.Jdeme pěšky.Chevy má volno a zůstává zaparkovaný před hotelem.S povděkem to kvituje hlavně Michal.Jako šofér dnes bude nevyužitý a může si s námi dát ranní kalíšek na otrávení červa 🙂 Cestou si v marketu kupujeme vodu (1,5l za 0,5JOD).

Za necelé 2 km přicházíme ke vstupu do Petry.Po kontrole batůžků navštěvujeme museum a při odchodu bereme mapku s vyznačenỷmi trasami.Míjíme stánky se suvenýry a u turniketů ukazujeme jordanpasy.Tady už postávají první naháněči a nabízí svezení drožkou nebo na koni.My jdeme samozřejmě po svých.

Skalní město Petra je od roku 1985 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a je zařazené mezi novodobé divy světa.A tudíž je masově navštěvované turisty z celého světa.Ale zase kdo nebyl v Petře,nebyl v Jordánsku 🙂

Procházíme soutěskou As Siq a zastavujeme se u pokladnice – Treasury.Tady se na malém prostoru soustřeďuje nejvíce turistů.Vlevo od pokladnice postává skupinka domorodých výrostků a láká turisty,že je po strmých,hrubě vytesaných schodech vyvedou na fotogenické místo nad pokladnicí.Snažíme se tudy projít,ale je jich „přesila“.Tvrdí,že to není oficiální trasa,ale „jejich“ trasa,za kterou vybírají tzv.průvodcovné… Říkají si o 10JOD.Byznys je byznys.Chvíli se s nimi dohadujeme,ale k ničemu to nevede.Nakonec nám v naší mapce ukazují,že „jejich“ zkratka není oficiálně vyznačená(což mají pravdu) a tudíž tudy nemůžeme jít zdarma(což se nám nezdá…).Nicméně nechceme vyvolávat konflikt a kapitulujeme.

Pokračujeme tedy vpravo po hlavní červeně značené trase.Mezi Street of Facades(ulice fasád) a Theatre(divadlo) odbočujeme vlevo nahoru na oranžovou trasu High Place of Sacrifice Trail.Stoupáme až na místo,kde stojí dva nabatejské obelisky a je zde i občerstvení,kde se dá zastavit na čaj nebo kávu.

Odtud je to už jen pár stovek metrů na High Places,kde opět nechybí občerstvení.Výhledy jsou tu famózní! Stojí za to sem vystoupat.Dáváme si pauzu a poobědváme ze svých zásob.Sluníčko pěkně přitápí pod kotlem a všichni víme,že se spálíme.Nikoho nenapadlo vzít opalovací krém 😳 

Vracíme se kousek zpátky na křižovatku mezi High Places a obelisky,aby jsme zabočili směrem do údolí Wadi of Farasa.Tady se potkáváme s dalšími čechy,kteří s námi přiletěli stejným letadlem a půjčovali si auto těsně před námi.Vyměníme si čerstvé poznatky o Jordánsku.Sestup do udolí je úzkými cestičkami,ale je tu minimum turistů,tak se jde dobře.Zastavujeme se u hrobky,kde skála hraje všemi barvami a je odtud úchvatný pohled na Garden Tomb(zahradní hrobku).

Kousek dál je po levé straně hrobka římských vojáků.Cestou údolím potkáváme malého domorodého chlapce,který se ptá,jestli máme nějaké jídlo.Asi pasáček nedalekého stádečka koz.Bohužel téměř všechny zásoby padly za oběť našim žaludkům při obědě.Tak ho obdarovávám alespoň horalkou ze Sedity.

Kolem Qasr al-Bint,který byl kdysi hlavním chrámem Petry se vracíme na hlavní červenou trasu.Je tu takové centrum,kde je restaurace,WC,naháněči a majitelé oslíků,velbloudů a drožek.A také samozvaní průvodci,kteří Vás budou chtít polapit do svých sítí s tím,že Vás dovedou nahoru ke kláštěru(Ad-Deir).Samozřejmě „zdarma“,pouze si pak řeknou o bakšiš 🙂 Zastavuje mě malá holčička,která prodává turistům pohledy a leporela s obrázky Petry.Já ale nic kupovat nechci.Zatahá mě za rukáv a ukazuje na batoh.Ze začátku nevím co chce,ale vzápětí pochopím… Líbí se jí reflexní pásek.Sundávám ho a s úsměvem jí ho podávám.Děkuje a hned si ho dává na ruku jako náramek.Má z něho radost a utíká se pochlubit ostatním dětem.Jak málo stačí ke štěstí.

Strmá cesta nahoru měří cca 1,5km a vede převážně po schodech a úzkých stezkách,které jsou lemovány prodejci suvenýrů,čaje a kávy.Ale ten výšlap stojí za to! 50m široký a 40m vysoký Ad-Deir je snad ještě víc fotogeničtější než pokladnice.

Původně se jednalo o nabatejskou hrobku krále Obodase.Nad klášterem je několik vyhlídek a občerstvení,kde lze zakoupit krom pití i nějaké ty sendviče.A mají zde i pivo. Ovšem pouze nealkoholické.Poté co se pokocháme výhledy se vracíme stejnou cestou dolů.

Prohlédneme si Great Temple(Velký chrám) a po široké Colonnaded Street pokračujeme pod Královskými hrobkami,které jsou vytesány do svahu hory Umm al-Amr.Do jedné z nich nakoukneme.Nahoru potom vede zelená trasa,kterou se dá dojít až nad pokladnici Al-Khaznech.Na místo,kam jsme ráno chtěli jít neoficiální zkratkou.Ale už je pozdě a za hodinu se bude stmívat a tuhle trasu už nedáme.Ale i tak jsme viděli dost a návštěvu Petry si budeme pamatovat celý život.

Celkem jsme dnes nachodili 24km.Na večeři jdem do restaurace Zawaya.Je hned vedle našeho hotelu.Jídlo bylo celkem dobré,ale nějak tomu chyběl šmrnc,který měla včerejší večeře v Beit Al-Barakah.No nic.Chuť si spravíme slivovičkou na hotelovém pokoji.

---

1.2.Pátek

Wadi Rum,Aqaba,Ejlat

Po snídani odjíždíme z Wadi Musa směrem na Wadi Rum.První zastávku děláme hned po necelém kilometru nad městem.Je zde pěkný výhled s nápisem Petra.

Za At-Taybehem dobíráme u pumpy benzín.Berou karty.Po královské silnici 35 jedeme dál na jih a zastavujeme po 30km na náhorní plošině,poblíž městečka Dlagha,na které stojí větrné elektrárny.Jsme 1723m.n.m.A pořádně tu profukuje.

Po ujetí dalších 100km parkujeme před Wadi Rum Station.Malá stanička,kde se téměř zastavil čas.Vede tudy trať o rozchodu 1050mm.Osobní doprava se zde neprovozuje,jen občasná nákladní… Ale historická souprava s parní lokomotivou je pořád fotogenická 🙂

“Pod palcem” to tu mají dva cca desetiletí kluci,kteří se nabízí,že nás za 1JOD provedou po nádraží a ukáží nám interiéry starých osobních vozů.Samozřejmě,že oficiálně se nic neplatí,ale klučinové jsou tak snaživí,že jim ten jeden dinár dáváme.Údajně lze objednat u společnosti Jordan Heritage Revival Company historický vlak,kdy se turisté stanou svědky fingovaného přepadení vlaku beduíny.Ovšem podle stavu kolejí,lokomotivy a soupravy se nezdá,že by něco takového bylo v současnosti realizovatelné… Na internetu jsem poslední video dohledal z roku 2015 a to byl vlak tažen dieslovou lokomotivou.

Od stanice k Wadi Rum Visitor Center je to 10 min jízdy autem.I když máme jordanpassy,tak musíme zajet autem na parkoviště a dojít si do ticket office pro štempl.Bez razítka na jordanpassu nelze pokračovat autem do vesnice.Lze si tu také zakoupit lístky umožňující vjezd do vesnice za 5JOD/os.Před ticket office je velká infotabule s podrobným ceníkem za různé varianty off-road výletů a tour na velbloudech.Razítkující úředník na dotaz,jestli je možné si džíp pronajmout na výlet pouští až ve vesnici,odpoví že ne.Pouze u něho v kanceláři.Samozřejmě lže jak když tiskne.

Po příjezdu do vesnice ještě nestačíme vystoupit z auta a už u nás stojí dva naháněči.Vybaveni mapkou z infocentra se domlouváme na 3h vyjíždce za 40JOD.Cena je za auto.Pobereme batůžky a petky s vodou a hned vyrážíme na terénní toyotě do pouště.Je dobré si vzít sebou mikinu a větrovku.Ač se to nezdá,tak za jízdy pořádně profukuje.

Naše trasa:Lawrences Spring – Red Sun Dune – Khazali Canyon – Um Fruth Rock Bridge – Little bridge.Po poušti jsme za 3h najeli přibližně 30km.Vždy se zastavilo u nějaké přírodní památky,vylezlo se nahoru,nafotilo a jelo se dál…

Ve 14:30 odjíždíme z vesnice Wadi Rum do Aqaby.Za dvě hodky parkujem před Carrefourem v Aqabe.Uděláme nákup a jdeme na pozdní oběd neboli brzkou večeři 🙂 U velkého kruháče je několik Fast Foodů.Vybíráme Farah Way a kupujeme si schawarmu(2JOD).Chutná skvěle.

Následuje kraťoučká procházka k městské pláži u Rudého moře.A pak už zpátky k autu,dotankovat benzín a vrátit Chevyho.Kancelář autopůjčovny nebyl problém najít,horší to bylo s nalezením místa na zaparkování.Ale i to se po chvíli povedlo.Předávka auta celkem v poho.Pofiderní šrám na čelním skle se nakonec neprokázal a auto bylo převzato jako nepoškozenė.Zaměstnanec Thrifty nás poté za 6JOD odvezl na hraniční přechod Wadi Araba Border Crossing.Je 18:15 a kromě nás jde přes přechod jen malá skupinka rusů.

Přechod z Jordánska na území Izraele přes všechny kontroly jsme zvládli za 30 min,včetně krátkého pohovoru u okýnka.Čekali jsme to horší a delší.Ale byl už večer,tak možná i proto…  Zbývá pořešit dopravu do centra.Naštěstí natrefíme na ochotnou domorodkyni,která zde s autem čeká na skupinku ruských turistů,kteří přecházeli přes přechod za námi.Telefonem nám domlouvá taxi,které skutečně za 15min přijede.Cena 40ILS za necelých 6km.

Nocleh máme rezervovaný v motelu Tsabar.Na recepci ale dostáváme informaci,že náš 4L pokoj je obsazený.Mají volný pouze jeden 2L pokoj.Nicméně nocovat na ulici nezůstanem,zajistili nám náhradní ubytko.Pavel s Eldou zůstávají v Tsabaru.Já s Michalem jdeme do 100m vzdáleného Comfort hotelu.Po zabydlení si dáváme scuka na recepci v Tsabaru.Musíme si vytisknout boarding pass a koupit jízdenky na Shuttle bus(10$/os.),který nás ráno v 7:50 odveze na letiště Ovda.Busy jezdí vždy k danému letu s dostatečným předstihem.Motel Tsabar je na tohle vybavený a je tu pro ubytované k dispozici počítač s tiskárnou.Takže si kromě boarding pasu tisknem i jízdenky na bus.

Večerní procházku směřujeme kolem letiště k pláži,kde je obchodní a zábavní centrum města a žije to tady i za tmy.Hlavně ve Spiral parku u Fireballu je plno lidí.Ceny jsou všude izraelské…,takže vysoké.Ve 23h se vracíme k ubytku.Dopijem poslední tekuté zásoby a jdem chrnět.

---

2.2.Sobota

Ovda,Budapešť

Shuttle bus má 15 min zpoždění,ale to cestou hravě dožene.Terminál letiště Ovda je sice malý,ale kontrola ze strany izraelců velká! Z busu nás vystoupilo 17 pasažérů a u stolků na nás čekalo minimálně stejně tolik úředníků 🙂 Všichni hodně mladí.Rozebrali si nás a kontrolovali všechno,i když trochu zmatečně… Já dostal nejprve „pentličky“ na batoh,tablet i kapsičku na krku.Načež mě byly všechny pentle následně sundány a ta co původně byla na tabletu se přestěhovala na batoh.Ten nakonec ze všech mých věcí zůstal jako jediný označkovaný.Po projetí batohu skenerem jsem byl úřednicí odeslán vlevo.Což znamenalo,že jsem byl shledán bezproblémovým a uvelebil jsem se na sedačce naproti odbavovacích přepážek jednotlivých aerolinek.A vyčkával na své souputníky,kteří byli odesláni na další,podrobější kontrolu.Nakonec to všichni zvládli a byli jsme vpuštěni za gate.Letadlo bylo zaplněno odhadem tak z 50-60%.Systém Ryanairu nás při check-inu opět rozházel po celém letadle,ale během chvilky jsme seděli zase pospolu a dokonce v řadách 15 a 16 u exitu.Takže spousta místa pro nožičky.Let proběhl bez potíží a načas jsme přistáli v Budapešti na letišti Ference Liszta.

Vyzvedneme odbavená zavazadla a míříme ke stanovišti busu E200.Kupujeme přestupní lístky(560HUF) v automatu.Dá se platit kartou,takže není potřeba mít výměněnė forinty.Na Köbanya-Kispest přestupujeme na další bus,který je označen nápisem Metro.Podzemka má na této trase výluku.Na silnici do centra není žádná zácpa a cesta uběhne vcelku svižně.Od zastávky busu k Boomerang hostelu je to kousek.Hostel je ve starém domě a nebýt nápisu na zvonku,tak to asi nenajdem 🙂 Ubytko za 4L pokoj platíme v eurech (10€/os včetně snídaně).Nafasujem klíče a vyrážíme na večeři do Frici Papa.Dle recenzí strýčka Google tu mají dobře vařit a za levný peníz… Restaurace je narvaná k prasknutí.Nicméně za 20min se uvolňuje v patře stůl a můžem zasednout.K večeři si objednáváme místní jídla a pivo Soproni.Popravdě nevím co je na této restauraci krom nízkých cen tak zázračnė.Jídlo slabý průměr a pivo tragédie.Ani jsem ho nedopil… Navíc stoly jsou tu natěsnány hodně u sebe a mezi nimi se sotva protahne obsluhující personál.No nic,vyzkoušeli jsme a jdeme dál…

Zamíříme k vodnímu hradu Vajdahunyad Castle,který stojí v nedalekém parku.Vodní příkop je vypuštěný a vedle hradu je upravené kluziště,kde bruslí půlka města.Hlava na hlavě a do toho mumraje duní hlasitá reprodukovaná hudba.

Obejdem hrad,nafotíme pár fotek a mizíme na náměstí Hrdinů s památníkem Tisíciletí.

Shodujem se,že by bylo žádoucí zapadnout někam na pivko.Volba padla na hospůdku Ferdinand Monarchia Cseh Sörház.Není to daleko a čepují zde české pivo:Ferdinad(Benešov) a Gustav(Litovel).Interiér vkusný,obsluha příjemná,ceny krapet vyšší,i když na Budapešť pořád ještě solidní.Dáme pár piv,něco malého k zakousnutí a za chvíli je 23h.Sedělo se tu fajn.Platíme kartou a zamíříme k hostelu.

---

3.2.Neděle

Budapešť

Vstáváme v půl osmé a v osm jdem na snídani.Kuchyňku už okupuje skupina češek,zřejmě seniorský vyletík do lázní 🙂 Snídaně klasická hostelová:toustový chléb,džem,máslo,ovesný vločky,mléko,kafe,čaj.Po snídani vyrážíme na krátký okruh za blízkými památkami.Batohy si necháváme v uzamčené skříňce na hostelu.Basilika sv.Štěpána,Széchenyi Lánchíd – kamenný most,Funicular,Rybářská bašta.Celou dobu drobně prší a na zpáteční cestě schytáme pěknej slejvák.

V hostelu se stavíme pro batožinu.Cestou k nádraží Nyugati přestává pršet.V Lidlu si kupujeme pití a svačinu do vlaku.Nedaleko nádraží zapadnem do Cafe Vogue Pubu.Dáváme pivo a maďarskou gulášovku.Pivo Bosordi je mizerný jako všechna maďarská piva.Naštěstí jsme si dali jen malé 🙂 Gulášovku servírují ve smaltovanem kastrůlku s pokličkou.Horká,chuťově vynikající,cenově už méně.Navíc nemáme forinty a karty tu neberou.Platíme v eurech a ten jejich přepočítávací kurz je zlodějský… Naše chyba.Raději jsme měli vybrat forinty v bankomatu.Poučení pro příště:Bez forintů v Maďarku do hospody nelez(nedá-li se platit kartou),jinak tě oškubou 👿 S plnými žaludky se přesunujem se na blízké na nádraží Nyugati,odkud nám jede vlak do Brna.

---

Půjčení auta:

Rezervace přes Rentalcars(2300kč) cca týden před odletem u Thrifty.Pojištění spoluúčasti jsme měli sjednáno on-line u Directu.Za nic dalšího jsme si nepřipláceli.Litr benzínu 95 stojí 0,90JOD.Ale místní do všeho lijí levnější 90 za 0,65JOD.Za vrácení auta na jiném místě než se půjčilo jsme zaplatili v přepočtu 50$.Což je vlastně cena plné nádrže,kterou by jsme stejně projeli,kdyby jsme vezli auto zpět do Ammánu.

1.den     20km (Ammán Airport – Madaba)

2.den  330km (Madaba – Wadi Musa)

3.den      0km

4.den  200km (Wadi Musa – Aqaba)

---

Účastníci:Pavel,Elda,Michal,Vlasta

Fotogalerie