Mám dva dny volna a tak vyrážím na krátký vandr na Veľký Manín. Do Považské Teplé přijíždím vlakem. Od zastávky vede nový chodník(zatím není v mapy.cz zakreslený) až k hlavní silnici, kde ovšem marně hledám přechod. Tady zřejmě soudruzi z NDR udělali chybu 😯 Přebíhám jakmile vznikne mezera mezi jedoucími auty. A že jich tu jezdí… U Manínskeho potoka se zdravím s veselými rybáři a jejich psem.O kousek dál fotím zachovalý UAZ-452.
Považská Teplá,rybáři u Manínskeho potoka 🙂
Po červené jdu až na začátek Manínske tiesňavy, která začíná u kempu. Odbočuji doprava na žlutě značený naučný chodník. Krátce se zastavuji u pramene Záluské kyselky, ale výhledy nic moc. Zataženo a mlhavo 😥 Pokračuji dál a po 1,5km začíná chodník stoupat serpentinami prudce nahoru. Po zdolání asi 300 výškových metrů se dostanu na hřeben Veľkého Manína.
hřeben Veľkého Manína
Vpravo odbočuje neznačená pěšina na jižní, nejvyšší bod Veľkého Manína. Já zahýbám vlevo, dál po žluté. Dojdu až k rozcestníku Vápencová jaskyňa. Nějakých 150m dolů se klikatí sotva znatelný vyšlapaný chodník k chatě Severák. Po napadaném listí, které je pokryté sněhovým popraškem, to dost klouže. Ale po chvilce stojím před chatou…, tedy spíše malou chatkou. Podobné stávaly za dob minulých v zahrádkářských koloniích. Chata Severák je malá,ale útulná. Dnes tu přespím.
chata Severák
Po zabydlení a krátkém odpočinku se vrhnu na přípravu dřeva na otop. Kolem chaty je dřevo vysbírané, takže ho musím nosit z větší vzdálenosti. Řezání zabere nejvíc času. Zdejší pilka je tupá, ale naštěstí mám sebou svoji cestovní fiskarsku. Než se začne stmívat, tak už mám hotovou pěknou hromádku polínek. Kamínka dýmyla jen chvíli než komín chytl tah. Za hodinku už bylo uvnitř teploučko. Uvařím si večeři a čas před spaním strávím listováním v návštěvní knize chaty Severák.
V noci mi kamna dvakrát skoro vyhasly. Holt nejsou dělané na topení dřevem. Dřevo v nich poměrně rychle shoří. Jsou to Petry na uhlí. Ale zaplaťpánbůh za ně! Ráno to vypadá na lepší počasí než včera. I když chvílemi poletuje sníh, tak sem tam vykoukne mezi mraky sluníčko. Nad chatou je ohniště, o kousek dál pomníček a za ním malá vyhlídka.
výhled z vyhlídky nad Severákem:Považská Teplá a v pozadí Javorníky
Po snídani v chatě poklidím, pozametám a kolem deváté odcházím. Mířím na severní vrcholek Veľkého Manína(848m) odkud je parádní výhled na Malý Manín(813m).
severní vrchol Veľkého Manína(848m),výhled na Malý Manín(813m)
Téměř neznatelným,sněhem zapadaným, chodníčkem pokračuji ke Skalnímu oknu a Partyzánské jeskyni. K oknu ještě dojdu, nafotím ho, ale hodně mi to na zasněženém listí klouže.
Veľký Manín,Skalní okno
Raději scházím lesem dolů na žlutou značku a k jeskyni to vezmu po značeném a lepším chodníku. Cestou k jeskyni začíná pěkně svítit sluníčko. A to před pár minutami ještě sněžilo. Poslední metry ke vchodu jeskyně jsou jištěny řetězy a lany. Což je dobře, protože na úzkém a mokrém chodníčku by mohla ujet noha a dál radši nemyslet…
výhled od Partyzánské jeskyně
Před vchodem je malá plošina, ze které lze i přes větve stromů vidět Strážovské vrchy a Malou Fatru. Jeskyně,která je asi 20m dlouhá,sloužila po dobu SNP jako přechodný úkryt partyzánům.Odtud pochází její název.
Partyzánská jeskyně
Po prohlídce jeskyně se vracím na žlutou značku a klesám k rozcestníku Pod Veľkým Manínom. Pokračuji dál až pod kopec Manínec, který slouží jako startoviště pro paragliding. Nahoru vede neznačená a poměrně široká cesta. Dá se sem dojet i terénním autem. Na kopci Manínec je ohniště a je odtud pěkný výhled na Podmanín a Strážovské vrchy.
Manínec,výhled na Strážovské vrchy
Z Manínce se vracím na žlutou. Přes louky a les sejdu do zahrádkářské kolonie, kde je z cesty vidět současně na Malý i Veľký Manín.
Malý a Velký Manín
Další pěkný výhled, tentokrát na Považský hrad, je na okraji lesa nad Považskou Bystricí.
Považský hrad
Na vlakovou stanici je to přes celé město.Naproti stanice je přes cestu COOP,kde doplňuji zásoby na cestu domů.Poslední letošní vandr se vydařil.
Malá Magura je geomorfologický podcelek Strážovských vrchů. Hlavní hřeben se táhne od Bojnic přes Maguru až do Čičman. Jednotlivé vrcholy jsou až na výjimky (např.Temešská skála) zalesněné a neposkytují žádné výhledy.
Trasa:
Temeš – Malá Magura – srub 3 rampa – Magura – sedlo Obšiar – Lazový vrch – srub Schovanka – Fačkovské sedlo.
Na konec října předpověděli rosničkáři téměř letní počasí a tak využívám tři dny volna k přechodu hřebene Malė Magury. Ve stanici Nováky vystupuji z vlaku a přecházím silnici na zastávku busu,který mě odveze do Temeše. Něco po 14h vystupuji u obecního úřadu. Po žluté značce se vydávám nahoru na Temešskou skálu.
Temešská skála (915m)
Ze začátku je cesta pohodová… Míjím ceduli o možném výskytu medvěda hnědého a vstupuji do bukového lesa. Tady začíná překážková dráha 😉 Je tu rozsáhlý polom a vzrostlé buky jsou popadané všude okolo.
polom pod Temešskou skálou
Až do Temešského sedla jdu hodně pomalu a pot ze mě leje. Tohle není podzimní počasí…,ale letní!!! V sedle schovávám bágl do křoví a jen nalehko stoupám na Temešskou skálu(915m). Nahoře pofukuje vítr. Výhledy jsou exkluzívní. Je vidět vodní nádrž Nitrianské Rudno,ale vyfocenou ji nemám. Proti ostrému sluníčku se o to ani nepokouším… Pod skálou na travnatém plácku je vrcholová kniha. Zdržím se asi 30 min.
výhled z Temešské skály na Maguru
Temešská skála
výhled z Temešské skály na západní část Strážovských vrchů
Po žluté pokračuji nahoru na Malou Maguru(1101m). Je to nevýrazný vrchol porostlý stromy s rozcestníkem a několika skalisky.
Malá Magura (1101m)
Jdu dál k dalšímu rozcestníku Nad Veľkou lúkou. Odtud je to na Maguru asi 20min., ale za chvíli se začne šeřit a tak nechávám Maguru na zítřejší ráno a zahýbám po zelené dolů ke srubu 3 rampa, kde chci přenocovat. Na kamenité cestě je spousta napadaného listí a co chvíli mi uklouzne noha. Navíc docela dost klesám dolů a představa zítřejšího výstupu zase nahoru mě vůbec netěší… Před 18h. nacházím srub. Je už šero a tak focení nechávám na ráno.
Není tu ani noha,krom myší. Oheň se mi už rozdělávat nechce, abych si opekl klobásky. Bude studená večeře: Chleba se špekem a pivko k tomu. Což taky není zase tak špatné 🙂 Srub je udržovaný a v dobrém stavu. I kamna jsou, jak se na první pohled zdá, funkční. Ale je teplo,takže není důvod plýtvat dřevem. Kolem 22h.zalezu do spacáku. V noci mě několikrát vzbudí šmejdící myši ☹️
23.10.středa
Srub 3 rampa – Magura – Malá Magura – sedlo Obšiar – Čičerman – Lazový vrch – Javorina – Homolka – Fačkovské sedlo – útulňa Schovanka: MAPY.CZ (plus 4km lesní cestou ze sedla na útulňu)
srub 3 rampa
Ráno zjišťuji, že myšičky v noci rozkousaly víčko od prázdné PETky. Do žádných dalších věcí se naštěstí nepustily. Po snídani, asi v půl osmé vyrážím do kopce směrem na Maguru. Nahoru se jde stejně blbě jako včera dolů…
Magura (1141m)
Vrchol Magury (1141m) je porostlý stromy a bez výhledů. Zdobí ho turistický rozcestník a velký dřevěný kříž. Nechybí ohniště s lavicemi a vrcholová kniha. Z přístřešku už zbylo jen torzo, podlehl zubu času a počasí.
Sestupuji na Malou Maguru a odtud klesám po červené do sedla Obšiar. Cesta je plná kamenů, které jsou skryté pod silnou vrstvou spadaného listí. Takže nic pohodového… Sedlo Obšiar je zalité podzimním sluníčkem a tak si dávám u kapličky sv.Antonína Paduánského občerstvovací pauzu.V zimě nasušená jablka přišly vhod. Jen voda mi dochází…
sedlo Obšiar
Pokračuji dál přes sedlo Kolenová na Čičerman(955m). Bágl nechávám dole a na vrchol se vyškrábu nalehko. Je to krpál. Tady potkávám prvního turistu. Zdravíme se a zjišťujeme, že jdeme vlastně shodnou trasu.Akorát obráceně.
Čičerman (955m)
Scházím dolů, beru bágl a po starém značení obcházím kopec. Najdu torzo starého rozcestníku a po louce stoupám na novou značku. Dělám pauzu na oběd a zjišťuji, že s vodou jsem na to víc než mizerně, sotva dvě deci. Šlapu dál do Čičermanského sedla. Ze sedla je to na Lazový vrch krpál.
výhled z Lazového vrchu
Pod Lazovým vrchem scházím kousek dolů po žluté, abych dohledal jeden z pramenů Čičmanského potoka. Asi 180m pod cestou kudy vede žlutá značka, v křoví, pramen nacházím(N48° 56.344′ E18° 31.145′). PETku 1,5l naplním odhadem za půl minuty. Takže je vydatný a studená voda příjemně osvěží.
Javorinka (973m)
Po levé straně se tyčí Javorinka(973m) s vysílačem. Na opačné straně Javorinky, od Čičman, jsou lanovky lyžařského areálu. Po louce, kde roste spousta bedlí, jdu dál do sedla Javorinka.
sedlo Javorinka
Tady svítí sluníčko, ale pořádně profukuje vítr. Po krátkém odpočinku stoupám nahoru na vrchol Javorina(938m) a potom zase klesám do sedla pod Priečnou. Potkávám velkou skupinu mladých turistů. Odhadem tak 25-30lidí. Část zdraví česky, část anglicky. Zřejmě výměnný studentský pobyt. Jdou natěžko, takže budou nocovat pod širákem nebo sejdou do Čičman. Za dvě hodinky je tma. I já budu hledat Schovanku potmě.
Stoupání na Homolku(1073m) mi už jde znatelně pomaleji. Síly ubývají… A navíc už je skoro tma. Při sestupu po sjezdovce do Fačkovskėho sedla nasazuji čelovku. Po pravé straně hledám tu správnou neznaćenou odbočku, která vede ke srubu Schovanka. Napoprvé ji minu a musím se vracet. Napodruhé už jdu správně. Po pár stovkách metrů nacházím pramen(N48° 57.561′ E18° 36.395′) přímo u cesty. Dobírám vodu do všech PETek.
Lesní cesta se neustále klikatí a zatáčí, ale dle navigace jdu dobře. Po hodině chůze lesem se přiblížím Schovance na nějakých 200m. Cesta se obtáčí pod srubem,přímo ke srubu nevede. Uslyším kytaru a zpěv. Poslední metry beru napřímo do svahu. Vítají mě tři chalani v maskáčích. Jsou z Prievidze. Na Schovance nejsou poprvé.Na ohni opeču klobásky a povečeřím. Následně pokračuje až do nočních hodin česko-slovenská družba za zpěvu a popíjení kořalky 🙂 Ve dvě ráno se přesunuju na poval a usínám ve spacáku.
24.10.čtvrtek
útulňa Schovanka – Fačkovské sedlo: 4km neznačenou lesní pěšinou
útulňa Schovanka
Ráno se probouzím před devátou. Kluci slovenští už jsou hore. Nachystáme snídani nebo spíše brzký oběd a po jídle se pobalíme. Okolo jedenácté odcházíme společně do Fačkovského sedla. Jdeme horní cestou-pěšinou přes Dlhou lúku, kde má trampská osada svoje totemy.
Dlhá lúka
Tahle cesta je lepší než ta spodní(lesácká) po které jsem včera přišel já. Ale potmě bych ji špatně hledal. Za necelou hodinku jsme u koliby Kľak ve Fačkovském sedle. Loučíme se. Kluci tu mají zaparkované auto a já jdu na zastávku busu, který mě doveze do Rajce a odtud vlakem přes Žilinu zpátky na Moravu.
Přechod hřebenu Malé Magury se vydařil. Jak nádherným počasím, tak družbou na srubu Schovanka.
Poľana je vulkanické pohoří, které se nachází na středním Slovensku, na východ od Banské Bystrice a Zvolena. Jedná se o vyhaslou sopku, která po své erupci v třetihorách po sobě zanechala kalderu o průměru 6km, hloubce 600m a obvodu téměř 20km. Vzhledem k malé návštěvnosti je tu ráj pro divoká zvířata. Hojně se tu vyskytuje medvěd, rys a trofejní kusy vysoké zvěře.
Hriňová – Pivnička – útulňa Javorinka:MAPY.CZ
(dál z odbočky přes ohradníky pěšinou kolem skal nahoru na Javorinku cca 1,5km)
Hriňová,kostel sv.Petra a Pavla
Z Hriňové vyrážím po žluté značce na Pivničku. Na malinkém rozcestí, u autobusové zastávky a prodejny potravin, opouštím žlutou a jdu nahoru po asfaltové cestě ještě asi kilometr. Za statkem má být někde odbočka, která vede na Javorinku k turistické útulně. Ale jsou tu všude natažené ohradníky. Pomůže mi jeden místní, kterého oslovím a on mi ochotně vysvětlí kudy-tudy(souřadnice odbočky N 48°35.918′, E 19°30.168′). Je nutné přejít přes ohradník a držet se pešinky vlevo až ke skalám. Za nimi je další ohradník,který přelézám a dál jdu nahoru k třetímu ohradníku. U něj potkávám baču se psem. Otevírá mi vrátka ohradníku a doprovází mě skoro až k útulni. Od jara do podzimu se tu stará o stádo 150 krav a telátek. Má tu starou obytnou Avii a terénní motorku.
Javorinka,telátka hrají na schovku 🙂
Útulňa Javorinka byla obnovena v roce 2015 na základech původního salaše dobrovolníky z Hriňovej. Má kamenné zdi a hliněnou podlahu. Dole je stůl a lavice. Nahoře na povale se vyspí až 8 nocležníků. Zatím je ve výborném stavu. Možná i proto, že stojí mimo značené turistické trasy.
útulňa Javorinka
3.10.čtvrtek
útulňa Javorinka – vodopád Bystrého potoka – Poľana – Kopce – sedlo Jasenová – Bukovina – srub Partizán: MAPY.CZ
Ráno slyším motor bačovy Avie. Vyjel s ní na asfaltovou cestu nad útulňou a tam ji zaparkoval. Potom nahání svoje stádo krav a žene je napojit k Bystrému potoku. Chvíli po něm vyrážím i já. Po asfaltce jdu asi 1,5km a pak zabočím doleva na lesní cestičku, která mě dovede nad vodopád Bystrého potoka. Dolů pod vodopád slezu po soustavě žebříků.
vodopád Bystrého potoka
Po zelené značce, přes horské louky, dojdu až k hotelu Poľana. Otevřený je pouze bufet.
hotel Poľana
Ale já mám dost zásob v batohu a tak si dělám pauzu na jídlo na terase před hotelem. Sluníčko pěkně svítí a kdyby nepofukoval vítr, tak by bylo na tričko s krátkým rukávem 😆 Kousek od hotelu, u sjezdovky, je bufet U Macíka(zavřený). A za ním zdroj pitné vody. Kohoutek funguje a voda teče proudem.
bufet U Macíka
Nad hotelem stojí památník SNP. Pokračuji po červené po horských loukách až ke studánce nad sedlem Priehybina. Ze sedla stoupám na nejvyšší vrchol Poľanu(1458m). Je zalesněný a nejsou zde žádné výhledy. Udělám si tady pauzu na oběd.
Poľana (1458m)
Ty mě čekají až na dvou vyhlídkách pod Poľanou. Vlevo od rozcestníku je Zbojnický tanec a vpravo Katruška.
vyhlídka Zbojnický tanec
vyhlídka Katruška
Přes Kopce(1334m) pokračuji dál. Po červené značce obcházím Brusnianský grúň(1271m). Podél cesty roste spousta hřibů. Mít košík,tak ho mám plný během několika minut. Nikdo je tu nesbírá… Ze sedla Jasenová jdu po červené ještě asi 800m a u rozcestníku Krížne odbočuji doleva na modrou značku. Dostávám se k rozcestníku Bukovina, kolem kterého rostou samé muchomůrky.
muchomůrky u rozcestníku Bukovina
Zahnu doprava na zelenou na Ľubietovskou Bukovinu (1194m). Hřeben je beze stromů a je odtud nádherný výhled na Veporské skalky a Ľubietovský Vepor.
Ľubietovský Vepor
Kousek níž stojí Strelnický salaš. Dveře otevřené,zřejmě kvůli vosám, ale ty se už odstěhovali nebo je někdo zlikvidoval. Vosí hnízdo leželo rozbité opodál. Uvnitř nepořádek. V nouzi by se dalo tady přespat, ale já chci nocovat až ve srubu Partizán nad Minčou. Po prohlídce salaše ještě sejdu cca 200m dolů na místo zvané Niklovic kút. Je tu vydatný zdroj pitné vody, ve žlabu by se dalo skoro koupat 😎 Pramen z cesty nejde vidět, ale jsou zde osazeny směrníky, takže ho nelze nenajít. Vracím se zpátky na zelenou značku. Bukovina je zalitá zapadajícím sluníčkem. Nádhera!
Bukovina
Bukovina
Po zhruba 700m přicházím k Ondřišově chatě. Není uzamčená a je tu návštěvní kniha. Takže bude zřejmě sloužit jako útulňa. Nicméně pokračuji ke srubu Partizán,který je odtud asi 800m. Přicházím k němu už za šera. Navíc se se západem slunce citelně ochladilo. Teploměr na srubu ukazuje 3°C a v noci bude nejspíš mrznout. Z tohoto důvodu upouštím od opékání klobasek na ohniště a raději vařím uvnitř gulášovku. Po jídle zalezu do spacáku a prolistuji návštěvní knihu.Čtu v ní, že srub už měl několikrát namále a mohl vyhořet…
Ráno vstávám kolem sedmé a ve srubu je chladno, pára mi stoupá od huby. Vykouknu ven a vše je pokryto vrstvou jinovatky. Teploměr venku ukazuje 0°C. Takže se rychle obleču a rozdělám oheň na krytém ohništi. Ke snídani budou opečené klobásy a horký čaj se slivovicí 😎 Po snídani pobalím věci,uklidím,uhasím zbytky uhlíků v ohništi. Po deváté odcházím. A začíná svítit sluníčko. Bude hezky.
před srubem Partizán
Po zelené klesám až pod vrch Vtáčník(866m), kde je na kraji lesa nádherný výhled na Strelníky a okolí.
vyhlídka nad obcí Strelníky
K autobusové zastávce je to už jen slabý kilometr z kopce. Ze Strelníků jedu busem do Banské Bystrice a odtud vlakem domů. Opět jeden vydařený vandr.
Cerová vrchovina je rozsáhlé sopečné pohoří, které vzniklo v třetihorách a rozkládá se po obou stranách slovensko-maďarské hranice jihovýchodně od města Fiľakovo a v okolí Sálgotarjánu. Na Slovenské straně se táhne CHKO Cerová vrchovina až k obcím Chrámec a Janice. Svůj název dostala díky dubům plstnatým,zvaných cery.
Trasa:
Šiatorská Bukovinka – Karanč – Somoskoújfalu – hrad Salgó – hrad Šomoška – lom Mačacia – Šiatorská Bukovinka.
17.9.úterý
Šiatorská Bukovinka – Karanč – kaple sv.Markéty: MAPY.CZ
Do Fiľakova dojedu vlakem. V nádražní hospůdce do sebe kopnu jednoho Mustanga 11°(pivovar Ostravar) a busem popojedu do Šiatorské Bukovinky. Vystupuji na rozcestí na okraji vesnice. Odtud pokračuji pěšky po silnici na hraniční přechod. U benzinky odbočuji doprava na žlutou značku. Potok přecházím po dřevěné lávce a po polní cestě mířím k lesu. Moje kroky směřují na Karanč.
po žluté TZ na Karanč
Kolem cesty rostou plané kdouloně. Plody jsou drobné a trpké. Žlutá značka se mi ztrácí u louky pod lesem. Dál jdu přes louku podle navigace a u lesa se napojuji na neznačenou lesní cestičku. Po ní přicházím na červenou značku. O pár set metrů dál je studánka.
rozhledna Karanč
Na Karanč(725m), který je nejvyšším vrcholem Cerové vrchoviny, vystoupám se západem slunce.Původně tu stála dřevěná věž vystavěná někdy v 60.letech 20.století.Nynější ocelová rozhledna byla postavena v roce 1989.Měří 22m.V roce 2001 byla zrenovována.Na východní straně lze vidět hrady Salgó a Šomoška.Ovšem ne teď večer, kdy už je skoro tma. Zajímavostí je,že na sousedním vysílači je umístěna webová kamera,která snímá rozhlednu a blízký prostor kolem ní. Návštěvníci rozhledy se tedy můžou zpětně podívat jak byli na rozhledně 😎 Dnes večer tu pořádně profukuje a vítr je pěkně studený.Proto nafotím západ slunce a rychle dolů.Ještě mě čeká cesta ke kapli.
rozhledna Karanč,západ slunce
Nasazuji čelovku a mířím ke kapli sv.Markéty, kde chci přenocovat. Po půlhodině chůze jsem na místě. Obhlídku kapličky nechám na ráno. Prvořadé je teď najít místo kde složím hlavu. Vedle kaple, ve svahu, je z kamene vybudována poustevna. Uvnitř jsou z hrubě opracovaného dřeva udělané palandy. Ze suché hliněné podlahy se zvedá prach při každém kroku. Nic pro alergiky… Ale v nouzi pes i muchy lapá 🙂 Na ohništi opeču klobásy a jdu hnípat.
18.9.středa
Kaple sv.Markéty – Somoskoújfalu – hrad Salgó – hrad Šomoška – lom Mačacia: MAPY.CZ
Ráno je čas na podrobnější prohlídku kaple a jejího okolí. Kaple sv.Markéty je postavená na kopci vysokém 688m, asi 1km jihozápadně od Karanče. Přesné datum jejího vzniku není známo. Legenda říká, že kapli nechal postavit král uherský Béla IV., když tudy roku 1241 prchal před tatary.A pojmenoval ji podle své dcery. Ale písemně to doložené není. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2007 a poté byla kaple vysvěcena. Každoročně se zde v létě koná setkání poutníků.
kaple sv.Markéty
kaple sv.Markéty
Ačkoliv se to nezdá, tak u kapličky je zdroj vody. Studna je zakrytá železným poklopem. Kvalitu vody jsem ale nezkoušel. Kolem jsou upravená betonová ohniště se stoly.
Od kaple scházím nejprve po žluté a pak červené značce do Somoskőújfalu.Nad městem je z polní cesty v dálce vidět hrad Salgó.Po lávce přecházím nad kolejemi stanice.
stanice Somosköújfalu
U volně přístupného vodovodu dobírám vodu. Naproti stanice je hospoda a o pár desitek metrů dál obchod. Po červené značce pokračuji až k tunelu bývalé úzkokolejky.Ke konci 19.století se po ní převáželo uhlí a v první polovině 20.století čedič z blízkých kamenolomů.Skvělý článek o historii úzkokolejky je na vlaky.net.Nyní tunelem vede červená TZ.
Somosköújfalu,tunel
Já před tunelem odbočuji doprava a stoupám svahem nahoru po žluté značce. Následně zelené pokračuji k hradu Salgó. Vstupné se zde neplatí. Z volně přístupné věže jsou krásné výhledy po okolní krajině.
hrad Salgó
výhled na Karanč z hradu Salgó
výhled na hrad Šomoška z hradu Salgó
Z hradu sestupuji dolů ke studánce Kiliána Györgyho, kde udělám krátkou občerstvovací zastávku a doberu vodu.Po asfaltce pokračuji do Eresztvény. Je tu vybudován geopark. V hlavní budově se nachází občerstvení a infocentrum.
Geopark Eresztvény
Vesnice Somoskö, leží ještě v Maďarsku. Stejně tak parkoviště u hradu. Samotný hrad Šomoška stojí už pár metrů za hranicemi na území Slovenska. Vstupenka za 1,5€ platí kromě hradu i na NCH Šomoška. Platí se pouze v době oficiální otevírací doby. Mimo ni je hrad i NCH volně přístupný.Z hradu jsou opět nádherné výhledy.
hrad Šomoška
výhled na Medvědí výšinu z hradu Šomoška
výhled na hrad Salgó z hradu Šomoška
Na hradě se zdrží asi 40min.Potom krátce pokecám s pánem co prodává v budce u hradu vstupenky a scházím dolů po naučném chodníku ke kamennému vodopádu a o kousek dál ke kamennému moři.Další zastávkou je Krúdyho pramen a přilehlé umělé jezírko,které původně mělo sloužit k odchovu ryb.
NCH Šomoška,Krúdyho pramen
NCH Šomoška,Krúdyho pramen
Od pramene je to asi 500m k Šimonově věži.Je zde vstup ze slovenské strany na naučný chodník Šomoška.Tady je zřízeno infocentrum s prodejem vstupenek, parkoviště, přístřešek se stoly a lavicemi, ohniště, prolézačky pro děti, wc.
NCH Šomoška,Šimonova veža
A protože čas pokročil a za hodinku se začne stmívat,tak zamířím po žluté značce k rozhledně Mačacia 1. Je trochu utopená mezi stromy a výhled je jen jedním směrem a to na hrad Šomoška.Dalo by se říct, že tu stojí tak trochu zbytečně…
Jdu dál do lomu Mačacia.Těžil se zde bazalt na výrobu dlažebních kostek. Z lomu vedla v minulosti úzkokolejka do Maďarska.Dnes již je lom zcela zarostlý stromy a keři.
lom Mačacia
rozhledna Mačacia 2
Vyšlapanou pěšinou,která stoupá vpravo nahoru se dostanu nad lom a poté k rozhledně Mačacia 2. Tohle už je jiné kafe než „jednička“ 😉 I když…, z hrany nad lomem je de facto stejně dobrý výhled jako z rozhledny. Ale rozhledna je bezpečnější.
Čas pokročil a začíná se šeřit.Přespím vedle rozhledny pod širákem.Je tu stůl s lavicemi,takže nemusím večeřet na zemi.Skoro za tmy se tu ještě objeví čtveřice turistů,ale pak už je klid až do rána.Slovo klid bylo v tomto případě relativní… Několikrát za noc jsem vzhůru. Asi jsem zhýčkaný přespáváním na útulňách a pod širým nebem mi to už tak nejde 😆
Ráno je z rozhledny Mačacia 2 nádherný výhled na hrady Salgó a Šomoška. Sluníčko pěkně nasvítilo okolní krajinu.Jako v pohádce 😎
výhled na hrady Šomoška a Salgo z rozhledny Mačacia 2
hrad Fiľakovo
Do Šiatorské Bukovinky je to něco přes 3km, asi hodinka chůze. Poté busem do Fiľakova. Tady mám cca hodinku do odjezdu vlaku. Tak nakoupím proviant v Bille a projdu se k hradu a zpátky. Na víc už nezbývá čas. Musím se přesunout pěšmo na stanici. Ve Fiľakovu je vlaková zastávka u autobusového nádraží v centru města, ale nezastavují tu rychlíky. Stanice je od zastávky vzdálená cca 800m na okraji města, ale od ní zase nejezdí až na vyjímky skoro žádné autobusy. Takže turisto poraď si 🙄
Cerová vrchovina kolem hradů Salgó a Šomoška nabízí spoustu historických a přírodních zajímavostí a má návštěvníkum rozhodně co nabídnout.
Po loňské návštěvě Ukrajiny jsem měl v merku se do Kyjeva znovu podívat. A když Ukrajinské aerolinky na svém webu začali nabízet 10 měsíců dopředu zpáteční low-cost letenky PRG – KBP za velmi příznivou cenu 1083kč, tak jsem neváhal a hned nakoupil. V ceně bylo pouze 7kg příruční zavazadlo 55x40x20cm. UIA během roku několikrát pozměnily časy odletu jak z Prahy, tak z Kyjeva. Nakonec ale ty změny byly k našemu prospěchu. Do hlavního města Ukrajiny jsme vyrazili ve čtyřech.
19.6.
PRG – KBP 15:15 – 18:25 Boeing 737-800
23.6.
KBP – PRG 13:25 – 14:30 Boeing 737-800
19.6.středa
Do stověžaté Prahy přijíždíme vlakem. Z hlaváku pokračujeme metrem na Veleslavín a dál busem 119. Na letišti jdem vyzkoušet jídelnu Praha v prvním patře Terminálu 1. Doba oběda a trošku se tvoří fronta… Na výběr je spousta hotovek za solidní ceny. Vybírám si kuřecí stehno na houbách s rýží za 140kč. Porce je dostatečně velká a dokonce se mě obsluhující slečna zeptala, zda chci stehno nebo křídlo. Samo, že stehno 🙂 Jídlo bylo v pohodě. Klidně sem zase zajdu až budu mít cestu.
Po obědě si jdem preventivně zvážit batohy. Dva mají necelých 6kg a dva lehce přes 8kg. Takže kdyby něco, váhu soudružsky rozložíme 🙂 Nakonec to není ani potřeba. U brány se zavazadla nekontrolují. Boarding pasy máme v jednom mobilu. Ani s tím není žádný problém. Busem nás odvezou k letadlu.
letiště Praha,Boeing 737-800
Check-in přes aplikaci UIA nám přidělil sedačky 6B,6C,6D,6E. Takže sedíme pěkně pospolu. Letadlo je až na pár míst plné. Let v pohodě. Načas přistáváme v Kyjevě Borispolu na terminálu D. Po výstupu z letadla a pasové kontrole, kde dostaneme červené vstupní razítko do pasu, míříme ke směnárnám. První tři mají zlodějský kurz 1€ = 24UAH. Až ta nejvzdálenější, trochu jakoby za rohem, nabízí 1€ = 29,30UAH. Měníme dohromady jen 40€. Na cestu z letiště a případné další drobnosti to stačí a v centru by měl být kurz ještě výhodnější.
Do centra jedeme „SkyBusem“ 322, který zrovna stojí připravený k odjezdu vpravo od východu z terminálu. Je až na pár míst plný. Usadíme se na poslední volná místa a šoférovi, který prochází busem, platíme v hotovosti 60UAH/os. Jedeme na stanici metra Charkovská. Časově nám zabralo cca 40 min se dostat od přistání z letadla, přejít pasovou kontrolou, vyměnit peníze a nastoupit do busu. A to jsme nikam nekvaltovali, takže se to dá určitě zvládnout i rychleji.
Po dvaceti minutách vystupujeme na Charkovské. Vstup do metra je na stejné straně jako zastávka busu. V kase kupujeme plastové žetony(8UAH). Podražili. Před rokem stálo metro jen 5UAH. Kasírka se za okýnkem tváří velmi důležitě a chce vidět, že jsme skutečně čtyři osoby, když si říkám o čtyři žetony. U turniketů se žeton vhodí dovnitř, otevře se zábrana a cestující může projít. Někdy se stane(mě asi třikrát), že žeton propadne(jsou hodně ojeté) a vyskočí zábrana. V tu chvíli vyskočí i dozorkyně turniketů ze své prosklené budky a s přísným pohledem začne zjišťovat co se děje…
Většinou se stačí vrátit o krok, dva zpátky a vzít propadlý žeton, který zůstává dole na turniketu zachycený a znovu ho vhodit dovnitř. Turniket se otevře. Jednou ale turniket žeton sežral a nepustil mě. Asi jsem šel příliš rychle za předchozím cestujícím… Za nadávání jsem zábranu přeskočil a na dozorkyni zavolal, že žeton jsem tam vhodil. Nechala to být a vrátila se do budky. Prostě na Ukrajině nic není dokonalé 🙂
Zelenou linkou metra jedeme na stanici Palác sportu, kde přestoupíme na modrou linku a pokračujeme na stanici Holosiivska. Vystupujeme a jdem se ubytovat do hotelu Mir.
hotel Mir
Rezervaci jsem udělal měsíc před odletem přes booking.com. Původní cena 90€ za 2L pokoj byla na recepci lehce navýšena o daň a městský poplatek. Takže ve finále jsme platili kartou 3000UAH za jeden pokoj na 4 noci. Bylo fajn, že jsme vyfasovali cimry(916 a 918) vedle sebe. Dostáváme účet, magnetické kartičky a heslo k wi-fi. Výtahem, který má svá nejlepší léta za sebou, vyjedem do 9.patra a jdeme dlouhou chodbou až na konec. Pokoje nejsou velké, ale vybavenost je dobrá: klima, lednička a všude čisto. V koupelně připravené čisté ručníky a osušky. Musím se v duchu pochválit, ubytko se jak se zdá povedlo, i když…, wi-fi je tragická. Slabá a ještě vypadává. Uprostřed chodby je signál silnější, takže asi mají jen jeden router na chodbu. Nejlepší signál je na recepci.
300m od hotelu je nákupní centrum s nonstop otevřeným supermarketem. Procházíme kolem regálů a koukáme, že ceny jsou v přepočtu jako u nás, někdy i vyšší. Prostě hlavní město 😕 Kupujeme pití(džusy,vodku,pivko) a něco ke snídani. U kasy se dá platit hotově nebo kartou. Prostě market jako kdekoliv jinde v Evropě.
Zbytek večera(22:00 – 1:00) strávíme na hotelu. Každá chodba má u vstupu něco jako salónek neboli odpočívárnu. Možná to v minulosti byla kuřárna… Rohová sedačka, křeslo, stolek a hlavně nápojový automat na horkou a studenou vodu. Moc prima se zde hrají karty a popíjí 🥂 Večerní dýchánky ještě několikrát zopakujeme 😎
20.6.čtvrtek
Ráno pokračujeme na místě, kde jsme večer skončili. Snídaní ze svých zásob v odpočívárně. Horkou vodu na čaj a kafíčko použijeme z automatu. Moc prima to tady zařídili. Akorát hotelová dežurnaja brble, když posunuté křeslo nevrátíme na místo. Je masívní, těžké a ona s ním skoro nehne. Takže se napříště polepšíme a křeslo vždy vrátíme ke zdi na původní místo. Dežurnaja sice není ukrajinské slovo, ale v Kyjevě se stejně mluví většinou rusky, takže tak 🙂
Metrem jedem na Majdan, ale nezdržujem se. Na prohlídku bude později času dost a dost. Jdem kolem stadiónu Valerije Lobanovského, kde hraje Dynamo Kyjev do Mariinského parku.
Mariinský palác
Na rozdíl od mé loňské návštěvy je dnes park otevřený a dostanem se až k Mariinskému paláci. Z vyhlídky je vidět Dněpr. V parku ještě panuje příjemný chládek, ale jinak ☀️ už pěkně hicuje. Kolem stanice metra Arsenalna pokračujem dál. V malé směnárně, která je propojená s obchodem s mobily, měníme eura za hřivny v kurzu 1€ = 29,55UAH.
výhled na Dněpr z terasy památníku Věčného ohně
Míjíme hotel Saljut, prohlédneme si památník s věčným ohněm i ten sousední, věnovaný obětem hladomoru. Kyjevsko-pečerskou lávru necháváme až na zpáteční cestu a jdeme k soše Matka Vlast. Holky sice vojenská technika moc nebere, ale být v Kyjevě a vynechat tohle místo prostě nejde!
Matka Vlast
Monumentální socha je zrovna ve stínu mraků, které se vzaly bůhví odkud… Doteď svítilo sluníčko. I přes zatažené nebe nafotíme pár fotek. Chvíli posedíme pod sochou a vracíme se směrem k lávře.
U polních děl potkáváme krajany. Jsou na Ukrajině už pár dní a přijeli do Kyjeva od Azovského moře. Chvíli splkneme a vyměníme si poznatky z cest. Popojdem na Lavrskou ulici k malinkému kostelíku, který je zasvěcen sv.Sergeji Radonežskému. O nedělích a svátcích se zde konají bohoslužby. Dovnitř se vejde odhadem pouze 25-30 věřících. Ale výzdobu má krásnou. V rámci úspory času si k obědu kupujem v malém krámku čerstvé bagety(25UAH), které prodavačka zrovna plnila a balila. A k tomu nesmí chybět vychlazený kvas(0,5l za 15UAH). Přímo ze sudů ho prodávají na každém druhém rohu. Holkám teda vůbec nevoní a nechutná 😷 A přitom je tak skvělej 👍
Kyjevsko-pečerská lávra je další místo, které nelze v Kyjevě vynechat. Vše o vzniku, historii a současnosti kláštera lze nalézt na webových stránkách. Vstup do Horní lávry je zpoplatněn základním vstupným 40UAH. Fotit se může pouze mobilem, jinak se platí poplatek za foťák 200UAH. Vstupujeme hlavní branou kostela sv.Trojice. Moc z něho ale nevidíme. Je v rekonstrukci a zakrytý sítí.
Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám
Horní Kyjevskopečerská lávra,Uspenský chrám
Uspenský chrám je nádherný, zvenku i uvnitř. Navštívíme i muzeum mikrominiatur Mykola Syadristy (60UAH). Tak minipidi mrňavé věcičky jsem viděl poprvé v životě a doteď mi hlava nebere jak jejich autor dokázal vytvořit věc 50000x menší než je zrnko máku! Než sejdeme po dlážděné cestě do Dolní lávry, zabočíme doprava na nádvoří s terasou. Je odtud pěkný výhled na Dněpr. Pěkně „za bukem“ jsou zde schovány stánky se suvenýry.
Dněpr a Dolní Kyjevskopečerská lávra
brána do Dolní Kyjevskopečerské lávry
Dolní lávra slouží i v dnešní době jako mužský klášter. Vstupné se neplatí. Při návštěvě podzemí je nutné dodržovat pravidla kláštera. Muži dlouhé kalhoty(moc se to nedodržovalo), ženy dlouhou sukni nebo šaty a šátek. Ošacení lze zdarma půjčit před vstupem do jeskyní. V rámci malého příspěvku pro církev kupujeme tenké svíčky(5UAH). Lépe si tak posvítíme na cestu 🙂 V podzemí jsou umístěny malé rakve s relikviemi svatých. Po prohlídce si chvíli odpočineme na nádvoří. Vhod přijde zejména pítko, které v dnešním horkém dni příjemně osvěží.
Dolní Kyjevskopečerská lávra,chrám Povýšení sv.Kříže,vstup do Blízkých jeskyní
Vracíme se nahoru na Lavrskou ulici. Pomalu jdeme ke stanici metra Arsenalna. Kousek před ní se zastavíme v Porter pubu. Loni tu měli dobré pivko. Takže si objednáváme každý jídlo(á 104UAH), nefiltrované pivo(34UAH), holky limonády. Pivo ujde, ale v jídle je více hub než masa a brambory jsou takové všelijaké… Některé dobré, sem tam špatná. Zapíjíme to medovým ležákem(28UAH). Pivo skoro bez pěny a chuťově žádná sláva. Takže suma sumárum = podprůměr! 👿 Oproti loňsku jednoznačné zhoršení. Možná jsou jiné franšízy lepší, ale ty už jsme nezkoušeli.
Metrem popojedeme ze stanice Arsenalna na Hidropark. Horko by se dalo krájet, tak jdem smočit naše zpocená těla do Dněpru. Je tu spousta pláží. My šli na malou, kousek od půjčovny kajaků a loděk. Byly tu stromy až k vodě a také dřevěné altánky, kde se dalo ve stínu posedět. Místní tu večer často grilovali šašliky a popíjeli. Voda v Dněpru je teplá. Moc fajn koupačka! Michal poté otestuje jak se lítá s dronem nad Dněprem 😎
Hidropark
Hidropark
Hidropark
Majda,socha nezávislosti a hotel Ukrajina
Večer se svezem metrem na Chreščatyk, kde to žije! Pěšky si procouráme obchodní bulvár a na Majdanu skočíme do Puzata Haty na něco malého na zub. Borč nebo soljanka nikdy neuškodí. O dezertech ani nemluvě. Vůbec je tu dobré jídlo za příjemnou cenu. Po večeři ještě asi hodinku šmejdíme po Majdanu. Spousta lidí, hlavně mladých… Sedí, leží, či jen tak zevlují. Omladina popíjí a někteří už notně přebrali. Osvěžíme se stříkajíci vodou z fontán. Okolo půl desáté nás to přestane bavit a jedem metrem na hotel. Na naší hotelové „základně“ otevřem lahvinku vodečky Nemiroffky a mastíme karty do půl druhé 😎
21.6.pátek
Dnešním prvním cílem je park v Mežihorje, kde stojí sídlo bývalého prezidenta Janukovyče. Metrem jedem až na konečnou stanici Hrdinů Dněpru. Pak žlutým busem 902 na zastávku Novi Petrovski škola(16UAH). Odtud je to pěšky cca 25-30min. Před hlavní branou jsou půjčovny kol a segweyů. Vstupné 100UAH.
Mežihorje
Celý komplex areálu má téměř 140 hektarů a je obehnaný 5m plotem. Nachází se zde např.heliport, přístav, golf resort, lesopark, zoo, farmy na produkci masa atd. Je to symbol korupce na Ukrajině. Janukovyčova vila „Honka“ je zepředu částečně zakrytá stavební sítí z důvodu opravy. Park je hojně využíván svatebními páry k focení. Narážíme na ně skoro u každého jezírka nebo fontány.
Mežihorje,vila Honka
Mežihorje
Mežihorje
Mežihorje,“galeona“
V přístavním bistru u „galeony“ se zastavujem na oběd. Galeona ve skutečnosti není žádná loď, jen imitace na betonové desce. Ale šašlik(200g za 120UAH) připravovaný na grilu byl už opravdový, kvas(25UAH). Maso výborný, kvas spíše připomínal bublinkovou limonádu. Sudový v centru Kyjeva byl mnohem lepší. Cisterny, ze kterých se v minulosti kvas na ulici běžně prodával, jsme nikde neviděli. Po jídle to berem okružními cestičkami lesoparkem, kolem kostela a kaple, kachní farmy a golfového hřiště zpátky k vychodu.
Mežihorje,golf resort
Mežihorje,obří pohovka
Dnes je ještě větší horko než včera. Přes 33°C. Koupeme se ve vlastním potu a potřebujem zchladit 😛 Jednohlasně je rozhodnuto, že se jede na Hidropark. V Mežihorje jsme strávili asi 4h.
U zastávky busu je magazin, kde bereme z chladícího boxu ty nejstudenější piva. Paradoxně je nejvíce vychlazený Staropramen. Je nejdražší(24UAH) a místní kupují raději levnější ukrajinské pivo. I když tento staropramen je taky ukrajinský, vyrobený v licenci. A je to poznat i podle chuti. Na bus čekáme asi 10min. Není to 902, ale jede taky k metru. Matně si vzpomínám, že to byla myslím 346. Cena stejná jako ráno, 16UAH. Přestup na metro a za hodinku jsme na Hidroparku.
Hidropark
Cestou na pláž kupuji na mostě vyhlazený kvas a hned je mi líp 👍 Koupačka v Dněpru opět výborná. Čvachtáme se ve vodě až do 18h. Na zpáteční cestě vyzkoušíme ukrajinský kebab(50UAH). Porce velká, maso mohlo být líp dochucené… Ale dal sa 😉 Přesunujem se metrem na Postovu ploschu. Jsou tu mraky lidí. V Kyjevě se večer nesedí doma, ale vyráží do ulic. Jdem si do říčního přístavu koupit si lístky na zítřejší plavbu lodí po Dněpru do Kyjevskeho moře(350UAH). Budova přístavu ještě čeká na rekonstrukci, ale terasa je opravená. Jsou zde restaurace a bistra s pěkným výhledem na Dněpr. A taky tu mají pěkné ceny 😯
říční přístav
říční přístav
Funikularkou(8UAH) vyjedeme nahoru na Vladimírův vrch. Michal v parku opět nastartuje drona a udělá několik pěkných fotek.
Funicular
říční přístav
chrám sv. Vladimíra
Jdem procházkou k Oblouku přátelství národů, postaveného v roce 1982. Kyjevany je nazývaný Duha, protože byl v roce 2017 u příležitosti pořádání finále pěvecké soutěže Eurovize přemalován barvami duhy. Nyní je opět šedivý s malým černým klikatým klínem, který symbolizuje současné vztahy s Ruskem.
Památník přátelství národů
Začíná se stmívat. Cestou na Majdan si ještě kupujeme kvas(15UAH). Chvíli zevlujeme u fontán, ale únava se hlásí a tak ve 22h odjíždíme metrem směr hotel. Následuje nákup v supermarketu. A potom degustace koňaku Koblevo🍷
22.6.sobota
Ráno nezačíná moc vesele. Chci udělat check-in na zpáteční let, ale aplikace hlásí chybu. Michal zkouší psát na facebook UIA Helper, ale ten je „mrtvý“. Sobotní ráno zřejmě není vhodná doba na řešení problémů s obavením 😕 Nakonec posílá dotaz na email, ze kterého mi chodili zprávy o změnách letu. Uvidíme jak se to vyvrbí…
Metrem jedem na stanici Demiivska a poté pešky podchodem na zastávku busu 220, který zastavuje před vstupem do leteckého muzea na letišti Žuljany.
Letecké muzeum Žuljany
Oficiální ukrajinský název zní: ДЕРЖАВНИЙ МУЗЕЙ АВІАЦІЇ ІМ. О.К. АНТОНОВА. Vše důležité najde potencionální návštěvník na webu muzea, kde jsou také popsané vystavené exponáty.
Letecké muzeum Žuljany,Il-14
Letecké muzeum Žuljany,MiG-29
Letecké muzeum Žuljany,Tu-142
Letecké muzeum Žuljany,Ka-27,Ka-25,Mi-14
Letecké muzeum Žuljany,Be-12
V paměti nám zůstane hlavně prohlídka letadla TU-134UBL, které sloužilo k výcviku pilotů. Tady se nás ujala dohlížející bábuška. Jak zjistila, že jsme češi, začala s velmi podrobným výkladem o historii letadla a výcviku pilotů a nedala nám příležitost ji přerušit. Strávili jsme zde dobrou půlhodinu. Holky to už ke konci moc nedávaly a raději čekaly ve stínu slunečníku před bufetem se zmrzlinou. I přes velké horko návštěva muzea stála za to!!!
Zpět jedeme zase busem 220. Nic jiného odtud nejezdí(kromě taxi). Ze stanice Demiivska jedeme do čtvrti Podil. Vystupujeme na stanici Kontraktova ploscha. Druhým dnešním cílem je návštěva muzea Černobylu. Ale ještě předtím někam na oběd. U metra je sice Puzata Hata, ale chceme zkusit i něco jiného. Nakonec zvolíme italskou restauraci Celentano, která je od muzea co by kamenem dohodil(za rohem). Uvnitř jede klima na plno, což já nedávám a stěhujeme se ven na zahrádku.
restaurace Celentano
Jídlo výborné. Jediným mínusem bylo, že ho nosila servírka na etapy. Je pravdou, že jsme měli každý něco jiného, ale i tak 😕 Naopak plusem bylo, že Michalovi došel email od UIA, že už lze udělat check-in. Žádné bližší vysvětlení proč to ráno nešlo neuvedli. Asi technický problém na jejich straně. Wifina jede v Celentanu skvěle, takže udělám check-in a máme o starost míň.
Za vstup do muzea Černobylu platíme 24UAH/os. Ukrajinské národní muzeum Černobyl bylo otevřeno v roce 1992 k 6.výročí havárie v Černobylské elektrárně. Expozice uceleně zobrazuje nejen samotnou havárii, ale i její následky a s tím spojené osudy lidí. Je tu k vidění spousta fotografií, dokumentů a osobních věcí lidí, kteří se podíleli na odstraňování následků havárie. Návštěvu můžu doporučit.
Od muzea jdem pěšky do přístavu. Cestou kupujeme vychlazený kvas. S ním se chodí po sluníčkem rozpálených ulicích mnohem líp 😆 Na Kontraktove plosche stojí ruské kolo. Zájemci o vyhlídkovou jízdu zaplatí 100UAH.
Kontraktova ploscha,ruské kolo
Ulice Petra Sahajdačnova je lemována restauracemi a obchody až do přístavu. V 17h vyplouvá loď, na kterou máme lístky. Ale dle doporučení kasírky přicházíme už před půl pátou. Je to hlavně z důvodu, aby jsme si chytli dobré místa na sezení. Před naloděním ještě skončím koupit dvě litrovky sudového kvasu, ať je co na lodi popíjet 🙂 Na lodi je sice bistro, mají tam snad všechno, ale kvas ne. Na horní palubě jsou už všechna místa obsazená,tak se usazujeme u stolku dole na zádi.
říční přístav na Dněpru
S pár minutkami zpoždění vyplouváme. Z Dněpru je na Kyjev jiný pohled než z pevniny.
Severní most (dříve Moskevský most)
Vyžhorod,vrak lodi
Vyžhorod,překladiště písku
Vyžhorod,zdymadlo
Trasa plavby vede proti proudu ke zdymadlu. S jeho pomocí se loď zvedne do úrovně hladiny přehrady, které se říká Kyjevské moře. Kdo ještě neplul přes zdymadlo, tak si to užije.
Vyžhorod,zdymadlo
Vyžhorod,zdymadlo
Po opuštění zdymadla mohutná vrata zůstávají zůstávají otevřená. Loď udělá u majáku otočku a vrací se zpátky. Což mě trochu zklamalo. Čekal jsem, že poplujeme ještě kousek dál za maják…
Kyjevské moře,maják
Zpáteční plavba po proudu trvá o něco kratší dobu. Po 3,5h vystupujeme na molo v přístavu.
V půl deváté je nejvyšší čas na večeři. Pár minut chůze od přístavu je gruzínská restaurace. Na zahrádce plno, ale uvnitř se místo ještě našlo. Objednáváme si chačapuri a chinkali. Na pití Černihivské pivo a gruzínskou limonádu. Pivo ok, ale zelená limonáda má chuť přeslazené mentolové žvýkačky 😯
gruzínská restaurace „Хачапурі та Вино“
gruzínská restaurace „Хачапурі tа Вино“
gruzínská restaurace „Хачапурі tа Вино“
Porce jsou velké, sotva to sníme. Na ukrajinské poměry trochu dražší restaurace, ale pořád o dost levnější než třeba v Praze 😛 Útrata na osobu okolo 250UAH včetně nápojů a spropitného.
23.6.neděle
Po 8h odcházíme z hotelu a metrem jedem na stanici Vokzalna, kde jak už název napovídá, stojí hlavní nádraží Kyjev-Pass. Zjistíme odkud jezdí express na letiště Borispol a pak hlavně nakoupíme jedlé suvenýry 🙂 Čokolády a bonbóny Roshen. Express jezdí z nástupiště č.14. Jízdenky se kupují v automatu na konkrétní spoj. Nákup na dotykové obrazovce je intuitivní a zabere cca 10 vteřin včetně platby kartou. Kolem ostrahy, které se ukáže zakoupená jízdenka, se sejde po schodech dolů na perón. Hned vedle je železniční muzeum, které jsme z časových důvodů už nedali. Což mrzelo hlavně holky
železniční muzeum Kyjev-Pass
vlak Kyjev Pass – Borispol airport
Express tvořila pouze jedna motorová jednotka PESA 620M polské výroby a bylo narváno. Tohle teda ještě nemají ukrajinské železnice vychytané… Konduktérka se při kontrole jízdenek sotva mezi pasažéry protlačila. Po 35 minutách jízdy vystupujem u terminálu D.
stanice Borispol airport
Za vstupem do terminálu je první bezpečnostní kontrola. Batohy na pás a procházíme rámem. Máme spoustu času(2,5h) do odletu. Něco málo posvačíme ze svých zásob. Projdem pasovou a ještě druhou bezpečnostní kontrolou. A jsme v duty free. Odletět z Kyjeva bez lahvinky vodky(1l Nemiroff za 6€) prostě nelze 😆 Zpáteční let proběhl hladce a v Praze přistaneme načas.
Čergov – divoké a liduprázdné pohoří v severní části na východě Slovenska. Pomyslné hranice Čergova tvoří města Sabinov, Bardejov a u polských hranic Čirč. Kromě krásné přírody se zde také nachází první soukromá přírodní rezervace na území Slovenska. Jmenuje se Vlčia, má rozlohu necelých 22 hektarů a skutečně zde žije smečka vlků.
Do Šiby přijíždím vlakem deset minut před půl čtvrtou. Počasí mi zatím přeje. Je polojasno a sluníčko hřeje. Čeká mě cca 7km do kopce na rozhlednu Žobrák. Více než kilometr dlouhou vesnicí procházím svižným krokem. Nic zajímavého tu stejně není… Tedy krom krčmy 😀 V lese už mě modrá značka vede do kopce.
cesta pod Šoltýsovou horou
Pod Šoltýsovou horou u rozcestníku dělám krátkou odpočinkovou pauzu. Pak už se škrábu nahoru na Šoltýsovu Poľanu s výškou něco přes 900m. Další pauzička. Odtud už je to celkem pohodička. Až na další spadlé stromy, které je nutné obcházet. Po 18h už vidím mezi stromy novou rozhlednu. Jsem nahoře! S úlevou shazuji bágl a kochám se parádními výhledy směrem na východ.
výhled z rozhledny Žobrák na Hervartov
Součástí rozhledny je i turistická útulňa,kde dnes přespím. Vedle stojí prostorný altán se zahradním grilem. Stará rozhledna, už docela chátrající, stojí pár desítek metrů vedle. Stejně jako na nové, i zde je malá útulňa.
rozhledna Žobrák
rozhledna Žobrák,altánek s grilem
rozhledna Žobrák,útulňa
Rozdělám oheň a k večeři jsou opečené klobásy. Mňam! Užívám si večerní pohody. Zapadající sluníčko. Zpěv ptáků. Klídek. Nádhera!
21.5.úterý
Rozhledna Žobrák – sedlo pod Žobrákom – Kríže – Livov – Livovská Huta – Lazy – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ
Ráno se probudím do deštivého dne. Předpověď nebyla přívětivá, ale v duchu jsem se utěšoval, že se rosničkáři spletou 🙂 Nespletli! Chvíli prší slabě, chvíli silněji. A takhle, aniž to ještě tuším, to zůstane několik následujících dní… Aktuální předpoveď bohužel nezjistím. Mobilní signál tu sice je, ale datový nikoliv. Po osmé se vydávám do sedla, kde obhlídnu dřevěnou kapličku a odtud po modré do vesnice Kríže.
kaplička v sedle pod Žobrákom
Tady se mě jeden domorodec ptá kam v tomhle nečasu jdu. A když slyší, že na Minčol, tak nechápavě kroutí hlavou, že jsem si nevybral ten správnej den. Já to taky vím, ale nezbývá mi než pokračovat dál… Zajdu se podívat na kostel sv.Bohorodičky a nevynechám ani památník SNP. Díky dešti a mokru je cesta plná mloků.
Kríže,památník SNP
Mlok skvrnitý
Po cestě nahoru přes louky, směrem k lesu, přestává na chvíli pršet. Ne nadlouho. Sotva vlezu pod stromy na téměř neznatelnou cestičku, tak prší znovu. Až dolů do Livova cesta klesá. Moc příjemné to ale není. Lesní stroje cestu „hezky“ rozjezdili. Takže je tu bláta ažaž 👿 Před vesnicí začíná asfaltka a u placu, kde lesáci mají složiště dřeva stojí malý seník. Toho využívám a dělám si přestávku na oběd. Pěkně v suchu.
Po jídle, za lehkého deště, scházím do Livova. Na mostě přes říčku Topľu se zastavuji a přemýšlím, jestli má v tomhle počasí smysl jít po modré lesem přes vrchol Jaseňov nebo jít o pár kilometrů kratší a pohodlnější cestou přes Livovskou Hutu. Když si uvědomím, jak vypadala cesta po modré sem do Livova, tak zvolím snazší variantu. O pár hodin později jsem tomu rád.
Pár set metrů za vesnicí uvidím ceduli, že nedaleko v lese se za 2.sv.války nacházela partyzánská nemocnice. Shazuji bágl a schovávám ho pod keřem na okraji lesa. Jen nalehko si vyšlápnu klikatou pěšinkou nahoru, kde by objekt měl stát.
Livov,partyzánský lazaret
Stojí zde jakoby replika bývalého partyzánského lazaretu. A není uzamčena, takže nakouknu i dovnitř. Ovane mě zatuchlý, nevětraný vzduch.
Livov,partyzánský lazaret
Ale je tu pořádek a na stěně visí tabule s fotografiemi a informacemi o vzniku a historii lazaretu. Je tu stůl a palandy. Klidně by se tu dalo přespat… Zajímavé místo, které ještě není zaznačené v mapy.cz. A to bude i ten důvod, že je lazaret ve velmi dobrém stavu.
Livov,potok pod partyzánským lazaretem
Počasí se nemění, stále drobně prší. Pokračuji po silnici bez zastavení až do Livovské Huty. Malá osada, kde obchod i krčma jsou dávno zavřené. A jak to vypadá, tak i hodně domů je opuštěných. Kolem kostela jdu po žluté značce ještě asi kilometr po rovné cestě. U složiště dřeva žlutá odbočuje do prudkého kopce. Pomalu stoupám až na Lazy. Prý vyhlídkové místo Dnes to tak rozhodně nevypadá! Dešť hodně zesiluje, už je to pořádný liják a navíc fouká vítr z boku. Není důvod se zde zdržovat. Zvyšuji rychlost chůze a po zelené klesám k Chatě pod Minčolom. Cestou nabírám u studánky pod stromem vodu. A v duchu doufám, že zadní přístěnek u chaty bude otevřený… Je přístupný. Místa tu moc není, ale na přespání v tomhle počasí super!
22.5.středa
Chata pod Minčolom – Minčol – Chata pod Minčolom: MAPY.CZ
Chata pod Minčolom
Je ráno. Celou noc silně pršelo a prší stále. Šlapat celý den v dešti jako včera se mi vůbec nechce. Takže nadávám na počasí a dopoledne vyčkávám 🙂 Alespoň si dojdu ke studánce doplnit vodu.
Chata pod Minčolom,studánka
Kolem jedné hodiny přestává pršet. Vyrazit až teď a zkusit dojít do večera na útulňu Drina nehrozí… Obzvlášť když se počasí může kdykoliv zase zhoršit. Tak jdu alespoň na vyhlídku a na Minčol(1157m), nejvyšší vrchol Čergova. Už v polovině cesty jsou vidět ze severovýchodu blížící se černé mraky. Dojdu na vrchol Minčolu, pár fotek, a je tu bouřka.
vyhlídka Minčol (1127m)
Minčol (1157m)
výhled z Minčolu
Než se vrátím k chatě, tak mám mokro i v botách. Takže další noc pod Minčolem. Ani po bouřce se počasí nezlepšilo. Prší opět celou noc.
23.5.čtvrtek
Chata pod Minčolom – Ústie Kalinovského potoka – Potoky: MAPY.CZ
Ráno nic nového pod sluncem. Tedy co to plácám…, slunce jsem viděl naposledy dva dny zpátky 🙂 Jak by řekl klasik českého filmu: Chčije a chčije! Nicméně i tak po snídani pobalím bágl a čekám, kdy déšť poleví. V 10h konečně déšť polevuje do drobného mrholení a já dávám Chatě pod Minčolem sbohem. Po místní červené značce scházím 5km dolů do osady Potoky.
Ústie Kalinovského potoka
Ze zvědavosti nakouknu do plechové boudy autobusové zastávky na jízdní řád a světe div se…, za necelou hodinku jede bus do Sabinova. Není co řešit. Trochu se zkulturním od bláta a za popíjení zbytku rumu čekám na bus. Ten přijede načas. Šofér se trochu diví odkud v takovým nečasu jdu, ale bere mě 🙂 Ze Sabinova jedu vlakem do Prešova.
stanice Sabinov
stanice Sabinov
Tady mám zabukovaný nocleh v Irish Pubu. V Prešove už neprší. Je polojasno. Za to nad Čergovem je stále černo. V podvečer se projdu městem. Na náměstí chvíli kouknu na hokej a jdu chrnět. Padla na mě únava.
24.5.pátek
Prešov – Bodaš – Moďoroš – Fintice kamenolom – Kapušiansky hrad – Kapušany pri Prešove: MAPY.CZ
Konečně ráno, kdy nechčije. Abych využil dne, tak vyrazím oklikou po zelené značce přes Moďoroš a Fintický kamenolom na Kapušiansky hrad. Cesta je na nezpevněných místech blátivá, ale zažil jsem i horší. Z Fintických svahů u kamenolomu je pěkná vyhlídka na Fintice a Prešov.
výhled z Fintických svahů na Fintice a Prešov
O kilometr dál přicházím na poutní místo zvané Kikapa, které vystavěli obyvatelé nedaleké obce Tulčik.
kaplička na Kikape
Pokračuji dál po zelené asi 2,5km. Pár set metrů před hradem je infotabule, že vlevo směrem k obci Fulianka, cca 400m, je nově zbudovaná kaplička sv.Kozmy a Damiana. Ale scházet podmáčenou úzkou pěšinkou dolů a pak zase nahoru se mi dvakrát nechce. Jdu rovnou ke Kapušianskemu hradu.
Vlevo od brány je pokladna a malý bufet. Kromě nápojů a pohlednic jsou v nabídce i trička a kšiltovky s potiskem hradu. Od roku 2012 probíhají práce na obnově hradu. Díky projektu Záchrana kulturního dědictví zde pracují lidé, kteří byli dosud evidováni jako uchazeči o zaměstnání. Z větší části je už zrekonstruovaná věž, která je zpřístupněna veřejnosti. Za její návštěvu se platí se symbolické 1€. A to až po její prohlídce. Kruhový výhled z věže je nádherný!
výhled z Kapušanského hradu na Stráž (740m) a Moďoroš (524m)
výhled z Kapušianskeho hradu na Kapušany a Slanské vrchy
Kapušiansky hrad
Sestup z hradu do Kapušan po zelené značce je prudký krpál dlouhý asi 500m. Po včerejším dešti to navíc klouže. Z Kapušan do Prešova jedu vlakem.
stanice Kapušany pri Prešove
Večerní procházku městem zakončím v pivnici Prešovského pivovaru u výborného pivečka. Obzvlášť Horkáč 11° se povedl!
25.5.sobota
Ráno odjezd vlakem zpět na Moravu.Obejít celé pohoří Čergova se mi nepodařilo, ale mám v plánu se zase vrátit. Doufám,že za lepšího počasí 😉
Na první letošní vandr jsem vyrazil do turisticky málo navštěvované části Nízkých Tater.Na Brankovský hřeben a sousední Salatín.Z Podsuché vycházím po zelené značce.Kdo by se chtěl před výšlapem ještě posilnit,tak může navštívit zdejší kolibu Bodega.Prvních 500m vede cesta podél říčky Revúca a pak už zatáčí ostře doprava do mírného kopce.Stoupám k Brankovskému vodopádu.
Podsuchá,říčka Revúca
Brankovský vodopád
Brankovský vodopád je nejvyšším vodopádem v Nízkých Tatrách.Udává se výška 55m.Vznikl přepadem Brankovského potoka přes Kuruckou skálu.Na infotabuli si návštěvníci můžou přečíst pověst,která se k tomuto místu váže a podle které skála dostala svoje jméno.
Od vodopádu pokračuji nahoru na Vyšný Brankov.Pěšina vede ze začátku korytem potoka a je na několika místech přehrazena spadlými stromy.Z louky pod Vyšným Brankovem je moc hezký výhled.Po necelé hodince stoupání se dostávám na hřeben Brankova.Počasí drží.Je tu nádherně.
Brankovský hřeben,v pozadí Salatín
Cesta mírně klesá do sedla Jama,kde stojí Brankovský salaš.Zub času se na salaši podepsal,ale zatím stojí a slouží nadále jako záchytný bod k odpočinku a noclehu.
Brankovský salaš
Brankovský salaš,zničené napajedlo
Horší je to s vodou.Kdysi upravená napajedla pro ovce jsou zničená.A samotné prameny rozdupané od vysoké,která sem chodí pít.S velkými obtížemi jsem nabral pomocí hrnku petku vody,kterou jsem ovšem raději převařil.V salaši jsem v rámci možností poklidil,uvařil večeři a přenocoval.
16.4.úterý
Brankovský salaš–Brankov – sedlo Teplice – Ludrová,památník SNP – Hučiaky – Salatín – Bohúňovo – útulňa Kriváň: MAPY.CZ
výhled ze sedla Jama
Ráno si přispím a vstávám až v osm.Je nádherné ráno.Trošku chladné,ale sluníčko svítí a brzy bude tepleji.Než se pobalím a posnídám,tak je devět.Vyrážím po zelené na Brankov.Výstup na Kozol a Brankov je krpál…
Brankov(1177m)
Z vrcholku Brankova(1177m) jsou částečně zakryté výhledy na Podsuchou,Velkou Fatru a Vysoké Tatry.
výhled z vrcholu Brankova na Velkou Fatru
výhled z vrcholu Brankova na Vysoké Tatry
Po krátké pauze pokračuji do sedla Teplice,kde zabočím na žlutou značku.Sem tam se značka ztrácí,ale nakonec zdárně dojdu do Ludrovské doliny k památníku SNP.Stojí tu pěkný turistický přístřešek.Využívám ho k pauze na oběd.V potoce nabírám vodu.Podle ukazatele na rozcestníku je to na Salatín 4h chůze,ale skutečnost bude jiná.Další téměř 4km šlapu po asfaltce.Není to moc záživná cesta 🙂 Krátkou zastávku věnuji studánce u cesty,která má příznačné jméno ″Dobrá voda spod Borovej″.
Ludrovská dolina,studánka „Dobrá voda spod Borovej“
Konečně přicházím k přístřešku u rozcestníku Hučiaky-ústie.Poblíž stojí chata Skalnô.Krátká pauza a po červené značce se vydávám nahoru divokou soutěskou Hučiaky,která patří do NPR Salatín.Je dlouhá necelý kilometr a horský potůček jí protéká téměř v celé její délce.Jsou tu vidět různé skalní útvary a jeskyně.Oproti předchozí asfaltce je tahle část cesty balzámem na duši.
soutěska Hučiaky
soutěska Hučiaky
Stoupám lesem nahoru až na horské louky pod Salatínem.Tady ještě leží nesouvislá sněhová pokrývka.Návleky i trekové hole přijdou vhod.Sluníčko ještě svítí,ale dlouho už nebude.
pod Salatínem
po červené značce na Salatín
Stoupání je víc a víc strmější a posledních asi 250m výškových metrů jsou galeje.Pauzy dělám čím dál častěji a na vrchol Salatína(1630m) se vyškrábu až těsně před 18h.Výhledy na hlavní hřeben Nízkých Tater jsou parádní!
hřeben Nízkých Tater
hřeben Nízkých Tater
Salatín(1630m)
Čas kvapí mílovými kroky a už teď vím,že k útulni Kriváň dojdu až za tmy.A to ještě zdaleka netuším co mě čeká na zelené značce.Do sedla pod Malým Salatínem dojdu ještě za světla,ale trvá mi to hodně dlouho.Drží se tu stále ještě vysoká sněhová pokrývka.A navíc je tu velké množství popadaných stromů…
Nasazuji čelovku.Po otevřeném hřebenu jdu kousek cestou,kde sníh není,ale to netrvá dlouho.V lese je opět spousta spadlých stromů a sněhu místy až po kolena.Značení se ztrácí… Když přelézám nebo obcházím některé z vyvrácených stromů,tak na nich vidím zelenou značku.A tak to trvá až na Bohúňovo.K útulni Kriváň přicházím až v půl jedenácté večer.Necelých 5km sestupu ze Salatína mi trvalo 4h.Šílený… Podle záznamu z GPS jsem dnes „udělal“ 2655 výškových metrů.
V útulni si uvařím čaj a k pozdní večeři udělám kuskus se špekem.O půlnoci zalezu do spacáku.Usínám s vědomím,že ráno nemusím nikam pospíchat.Čeká mě jen pár kilometrů dolů do Ludrové.
Po loňské dovolené v Thajsku padla letos volba na Srí Lanku. Země ležící na ostrově Cejlon na jihu od Indie a která je ve světě známá především pěstováním a výrobou čaje. Aniž by jsme to dopředu tušili, tak se sešla výborná parta a Pája jako průvodkyně byla skvělá!
Letecky z Prahy do Colomba a zpět s FlyDubai(přestup v Dubaji).
13.2. PRG – DXB 8:00 – 17:00
13.2./14.2. DXB – CMB 23:25 – 5:25
1.3. CMB – DXB 6:25 – 9:50
2.3. DXB – PRG 3:10 – 7:00
13.2.Středa
Praha-Ruzyně
V 6:00 setkání na letišti s dalšími účastníky expedice. Následuje odbavení a poflakování po duty free do doby otevření odletové brány. Před 8h nastupujeme do letadla. To ještě netušíme, že o pár týdnů později budou MAXy uzemněné.
Praha,Boeing 737 MAX
Po chvíli se dozvídáme,že odlet bude mít zpoždění z důvodu odmrazování letadla. Odlétáme v 8:40. V ceně letenky máme jedno jídlo. Servírují ho v papírové krabičce. Vaječná omeleta, brambory, párek, mufina, minipididžus a minityčinka. Vše ostatní se platí. Včetně hudby a filmů. Buď hotově nebo kartou.
Po přistání v Dubaji se musíme přesunout busem na terminál F. Jízda trvá cca 20min. Odlet načas a opět stejný servis. Jen místo omelety bylo kuřecí maso.
14.2.Čtvrtek
Negombo,Yapahuwa,Anuradhapura
Na letiště Bandaranaike přistáváme dle letového plánu. Projdeme pasovou kontrolou a vyzvedáváme odbavené bágly. Všechny dorazily v pořádku. V letištní směnárně vyměňujeme srí lanské rupie. Je jich tu několik vedle sebe a směnárníci na turisty z dálky pokřikují, aby šli zrovna k nim. Kurz mají kartelový, takže je úplně jedno u koho se prachy vymění. Měníme jen cca 100€ na osobu, protože mimo letiště jsou kurzy výhodnější. Prostě, aby byly rupie do začátku. Mimochodem bankovky jsou moc pěkné.
Jízdu z letiště zajistila Pája dopředu. Čeká na nás šofér s minivanem pro 10 osob. Nedaleko letiště si uděláme pauzu na snídani vNayomi’s Waterfront. Ochutnáváme první srí lanské jídlo:samosu(smažené trojhránky plněné pálivou směsí zeleniny a vajíčka) a ananasový džus. Sedíme na terase u břehu Negombské laguny.
Negombo,rybářská čtvrť
Cestou do Anuradhapury se zastavíme v rybářské části Negomba, na městské pláži v Ettukale a v Yapahuwě. Ve 13.století tu vystavěl palác a pevnost král Buvanekabaha I. Po strmých schodech vystoupáme až nahoru na skalní vyhlídku.
Yapahuwa
Yapahuwa,Kota Wehera
Stojí zde malá stúpa a rezevoár na vodu. Parádní výhledy na všechny světové strany. Yapahuwa není rozlohou a významem tak známá jako jiná archeologická naleziště na Srí Lance, ale i díky tomu je zde minimum návštěvníků a návštěva stojí za to. Vstupné 700Rs/os.
Konečně jsme v Anuradhapuře. Ubytování na první tři noci máme v City Capital Hostelu(1500Rs/os/noc se snídaní). Klidné místo,stranou od hlavní silnice a přitom v centru. Až do večeře si dáváme pauzu. Noční let a časový posun(+4,5h) začíná být znát…
V podvečer se projdem po hlavní třídě a na večeři zapadnem do restaurace Casserole v prvním patře nad supermarketem Family. Kuchyně je stejná jak pro jídelnu v přízemí, tak pro restauraci v patře. Každý si objednal na co měl chuť. Já měl polévku a rýži(oboje s mořskými plody-krevety,kalmáry,ryby) plus ananasový džus(1000Rs). Vše výborné a veliké porce.
15.2.Pátek
Anuradhapura,Mihintale
Po snídani si v hostelu půjčujeme na celý den kola (400Rs/os) a postupně objíždíme místní chrámy a archeologická naleziště. A že jich tu je požehnaně 🙂 Anuradhapura je od roku 1982 zapsaná na seznamu památek UNESCO.Prvním místem, kde se zastavíme je Isurumuniya Rajamaha Viharaya s vyhlídkou a malou jeskyní s netopýry. Vstupné 250Rs/os. Pěšky se projdeme po břehu jezera Tissawewa a kolem Ranmasu Uyana se parkem vracíme na parkoviště pro kola.
Anuradhapura,Isurumuniya Rajamaha Viharaya
Zajedeme si omrknout ruiny starobylého kláštera Vessagiriya. Není moc navštěvovaný a kromě nás je tu jen pár místních. O to víc je prohlídka pohodovější.
Anuradhapura,Vessagiriya
Pokračujeme prohlídkou chrámu Sri Sarananda Maha. Uvnitř chrámu jsou nástěné malby a na nádvoří velká socha Buddhy.
Anuradhapura,Sri Sarananda Maha
Na delší dobu se zastavíme u rozestavěné stúpy Sandahiru Seya. Výstavbu na počest padlým hrdinům ozbrojených složek během občanské války na Srí Lance financuje stát.
Anuradhapura,Sandahiru Seya
Pracují zde pod dozorem policie a vojáků hlavně osoby ve výkonu trestu. Pomáhají jim dobrovolníci. Datum ukončení stúpy se plánuje v roce 2020. Vojáci nás pouštějí do areálu a po schodech lešení vystoupáme až nahoru. Někteří s cihlou v ruce 🙂
Anuradhapura,Sandahiru Seya
Pod střechou bistra přečkáme půlhodinovou dešťovou přeháňku. Kupujeme si samosu. Je to dobré, levné a hlavně pálivé! Jedeme dále ke chrámu Jaya Sri Maha Bodhi.
Anuradhapura,Jaya Sri Maha Bodhi
Je to jedno z nejposvátnějších míst Srí Lanky se starým fíkovníkem. Jeho stáří se odhaduje na více než 2000 let. Návštěvu tohoto rozsáhlého chrámového komplexu končíme u Ruwanwelisaya Stupy.
Anuradhapura,Ruwanwelisaya Stúpa
Po návratu na hostel je cca hodinku pauza, vyplněná chlazeným pivkem Lion(500Rs). Při pozdějším srovnání cen zjistíme, že ho tu mají předražené.
V pozdních odpoledních hodinách odjíždíme dodávkou do 16km vzdáleného Mihintale. Na další chrámy a skalní vyhlídku. Cestou se zastavujeme v Sampath Bank vyměnit peníze. Podle paní provozní z hostelu mají mít nejlepší kurz ve městě. Kurz je skutečně o něco lepší než na letišti, ale výměna trvá věčnost… Spousta papírování a ztvrdnem tam dobře půl hodiny 🙁 To už je lepší si vybrat z bankomatu.
Před Mihintale uděláme odbočku k Mihindu Aranya Senasanaya. Obrovskému fíkovníku, který svými kořeny vytvořil klenbu, pod kterou lze odpočívat a meditovat.
Mihintale,Mihindu Aranya Senasanaya
Ke chrámům v Mihintale přijíždíme při západu slunce. Strávíme zde cca dvě hodiny. Je tu minimum návštěvníků. Výhledy po krajině z vrcholu skály Aradhana Gala jsou nádherné. Vstup 500Rs/os.
Mihintale,výhled z Aradhana Gala
Mihintale,Sela Cetiya
Večeři jsme si objednali na ubytku. Rice and curry. Což je takové národní jídlo, které se na Srí Lance jí kdykoliv a kdekoliv. Dostáváme několik druhů omáček(curry). K tomu navíc brambory, chipsy, ovoce,z elenina, voda. To vše za 500Rs/os. Pochutnali jsme si.
16.2.Sobota
NP Wilpattu
Ráno odjíždíme ve 4:30 na safari do NP Wilpattu. Čeká nás celodenní vyjížďka za zvířaty. Za svítání postupně vyjíždí s turisty jeden džíp za druhým. Jsme rozdělení do dvou aut. Jezdí se po prašných cestách na kterých to s námi pěkně háže.
NP Wilpattu
NP Wilpattu
Na začátku se zastavuje u každého ptáka nebo jakehokoliv živočicha v blízkosti cesty. Ale jen do chvíle než jeden ze šoférů zahlédne leopardy. Zpráva o leopardech se šíři rychlostí blesku a za chvíli je cesta ucpaná… Máme to štěstí, že nedaleko nás skutečně po chvilce čekání projde párek leopardů. Jdou pomalu,ale napůl skrytí mezi keři,t akže je vidíme jen pár vteřinek než zase zmizí v porostu.
NP Wilpattu
Poté objedeme několik jezer a děláme obědovou pauzu na základně u jezera Kumbuk. Je tu zázemí pro odpočinek a jídlo plus wc s tekoucí vodou. Ale při jídle pozor na opice 🙂 Ještě neuběhne ani půlhodina a šoféři nas ženou do džípů. Nedaleko byl opět spatřen leopard. Tohoto už na vlastní oči naše auto neuvidí. Bylo před námi moc aut. Ale druhá část naší expedice měla víc štěstí a jejich džíp stál třetí v pořadí.
NP Wilpattu
NP Wilpattu
Leopard ležel na kraji cesty a vyhříval se na sluníčku. Po 20min se zvedl a odkráčel pryč. Šofér naší druhé poloviny výpravy nafotil pěkně fotky,t ak jsme viděli leoparda alespoň na displeji jeho zrcadlovky 🙂
U jezera Kokkare spatříme osamoceného slona a v malém jezírku relaxujícího vodního buvola.Cena za safari a dopravu do/z národního parku 7200Rs/os.
NP Wilpattu
NP Wilpattu
Večeře na hostelu je podobná té včerejší a opět skvělá. Velký úspěch mají chipsy z rýžové a kukuřičné mouky, vody, vaječného bílku a soli. Těsto se nepeče, pouze rozkrájí na tenké kousky a suší se na slunci. Super chuťovka k pivu!
17.2.Neděle
Anuradhapura,Dambulla
Dnešek je volnější. Dopoledne si projdeme nedělní trhy u jezera Kumbichchan Kulama.
Anuradhapura,nedělní trhy
Anuradhapura,jezero Kumbichchan Kulama
Na první pohled působí jezero čistě, ale na druhý už je to horší… Domorodci se zde myjí i perou prádlo. Na zpáteční cestě se zastavíme v malém zastrčeném Fruit baru, kde nám slečna připraví vynikající ovocne džusy se zmrzlinou za 100Rs. Asi nejlepší co jsme na Srí Lance ochutnali a paradoxně zároveň i nejlevnější. Vyzvedáváme bágly na hostelu a ve 12:00 odjíždíme busem do Dambully(120Rs/os).
Dambulla
Následující tři noci strávíme pod střechou rodinného penzionu Takeshi Inn. I když je na okraji města, tak má strategickou polohu. Zastavují zde busy v obou směrech. Je tu jídelna, bistro a hlavně wine story 🙂 Majitel je velmi příjemný a ochotný pán. A protože penzion je malý, tak ho máme celý jen pro sebe.
Dambulla,penzion Takeshi Inn
Tuk-tuky jedeme na prohlídku do 5km vzdálené Spice Garden v Inamaluwě. Začíná to procházkou s průvodcem po zahradě, pokračuje masáží v zahradním altánku a končí v prodejně s kořením a krémy. Ano, je to hodně komerční! Nicméně co na Srí Lance není 🙂
Dambulla,jízda tuk-tuky do Inamaluwy
Inamaluwa,Spice Garden
Cestou zpátky zastavujeme u cesty a pozorujeme z dálky divoké slony mezi stromy. Občas tu přecházejí silnici. Na což upozorňují i dopravní značky. Dnes se ale drží dál od cesty.
Po návratu jdeme na večeři do místní jídelny, kde jsou lidové ceny. Např:Kottu roti(kuřecí maso, zelenina, nasekané nudličky z placky podobné palačince,chilli) za 230Rs. Jídlo výborné a pálivé!
Dambulla,večeře (Kottu roti chicken)
Ve Wine Story kupujeme chlazené Lion světlé 4,8% 210Rs, Lion Strong tmavé 8,8% 340Rs. Večer strávíme na zahrádce penzionu u pivka a tulamorky.
18.2.Pondělí
Pidurangala,Dambolla
Snídáme v blízkém fast food bistru vedle wine story, kde se stravují místní. Černý čaj, plněné závitky(vejce,zelenina,chilli), muffina a coca-cola 400ml. Vše za 220Rs.
Busem(50Rs/os) jedeme k půlhodiny jízdy vzdálené hoře Sigiriya. Nejdeme však na ni, ale na vedlejší horu Pidurangala(500Rs/os).
výstup na Pidurangalu
výhled z Pidurangaly na Sigiriyu
výhled z Pidurangaly
Jsou odtud krásné výhledy jak do okolí, tak na davy návštěvníků stoupajících na Sigiriyu 🙂 Nahoře strávíme asi hodinku. Po sestupu děláme cca 10km okružní procházku. Obcházíme Pidurangalu a u jezírka děláme fotky její severovýchodní strany, která je zkosená.
Pidurangala
Sigiriya
Ve zpátečním busu šofér i konduktér žvýkali betel. Hlasitost troubení a rychlost jízdy tomu odpovídala. Později jsme podobné jízdy busem ve stylu rychle a zběsile zažili ještě několikrát.
Odpoledne je na programu vaření rice and curry podle místního receptu pana majitele. Veškerá příprava a vaření se odehrává u něho doma v kuchyni. Takže nahlédneme pod pokličku soukromé kuchyně.
Dambulla,penzion Takeshi Inn,příprava rice and curry
Ze začátku jsme v malé kuchyňce všichni, ale víc se tam pleteme než pomáháme. Takže ti, kteří vaření až tak neholdují, brzy vycouvali a raději na zahradě popíjeli Liony. Držíc se hesla:kdo nic nedělá, nic nepokazí 🙂 Večer se konaly na zahradě penzionu doslova lukulské hody. Jídla bylo tolik, že se všechno nedalo sníst…
19.2.Úterý
Polonnaruwa,Dambolla
Dnes je na Srí Lance svátek. Slaví se úplněk a to znamená,že místní mají volno. Tedy až na ty,co žijí z turismu. Ale úřady, banky, některé obchody atd. mají zavřeno. Busem jedeme do Polonnaruwy navštívit posvátné město. Vzdálenost 70km jedeme hodinu a půl. U zastávky busu je půjčovna kol.
Polonnaruwa,půjčovna kol
Počáteční cenu 300Rs za bicykl stáhne Pája smlouvaním na 200Rs. A zatímco nám majitel půjčovny pumpuje kola, tak děvčata okupují sousední krámek s hadříky. Nakonec tam nechávají pěknou hromádku rupií 🙂 Výletním tempem postupně objíždíme rozsáhlý komplex s ruinami starých chrámů. Vstupné 3750Rs.
Polonnaruwa,Kumara Pond
Polonnaruwa,Rankoth Vehera
Polonnaruwa,Lankatilaka Viharaya
V areálu je několik policejních check-pointů a kontrolují se vstupenky, takže je dobré mít je po ruce a vyhodit je až po úplném opuštění areálu. Kdo není památkář, tak může s klidem vynechat. Za poslední dny je těch „vykopávek“ už trošku moc 🙂
Při zpáteční cestě jel šofér busu, pod vlivem betelu, jak Fitipaldi. Ze začátku nám to přišlo zábavné a říkali jsme si, že budeme dřív v Dambulle, ale později byl styl jeho jízdy už hazardem. Předjížděl přes plnou čáru i v zatáčkách a když na poslední chvíli prudce uhýbal před protijedoucími auty, tak koly vymetal krajnici div, že jsme neskončili v příkopu. Ani místním se tenhle extrém moc nezamlouval…
Bus Polonnaruwa – Dambulla
V Dambulle jdem do velké místní jídelny(u zastávky busu) na pozdní oběd. Chicken nudle 235Rs, Papaja džus 150Rs. Naplníme bříška a zamíříme ke Golden Temple.
Dambulla,Golden Temple
Dambulla,Golden Temple
Zlatý Buddha je vidět už z dálky. Vstup na nádvoří a terasu je zdarma. Zpoplatněno je muzeum za 200Rs a jeskyně na vrcholu za 1500Rs. Pokladna na vstupenky do jeskyně je dost nelogicky umístěná zezadu pod jeskynním chrámem u cesty. Logické by bylo zřídit kasu dole na nádvoří. Takže, když jdete po schodech zespodu od zlatého Buddhy, lehce přehlédnete v půli schodů malou, ručně psanou ceduli s nápisem Ticket Office Left. A bez lupenu nikoho hlídač dovnitř nepustí. Vracet se po schodech dolů a zase nahoru není žádný med 🙁 Navíc vybírají i 50Rs za uschování bot. Dokonce jsem viděl ceduli se zákazem dávat si boty do tašky. Neuvěřitelné… Turistu je potřeba oškubat pořádně! Asi úplňkové ceny 😈
Večer na zahradě penzionu pořádáme degustaci ovoce zakoupeného na místním trhu. Prokládáme to slivovící a pivkem a je nám moc fajn 😆
20.2.Středa
Nuwara Eliya
Ráno v 6:30 sedíme už u snídaně a v 7:00 odjíždíme busem do Kandy. Vystupujeme u vlakového nádraží. Dál budeme pokračovat vlakem do Nanu Oya(90km).
Kandy,nádraží,infotabule
Jízda vlakem po této trati je pomalá, ale turisticky atraktivní a soupravy jezdí často narvané. S jízdenkami do 2tř.(160Rs/os) cestujeme ve 3tř. Dva vozy “dvojky” jsou zamčené a opatřeny nápisem Rezervé. A zbývající vozy 2tř. kapacitně nestačí. Cestující tu stojí doslova na jedné noze. Ve “trojce” taky stojíme, ale alespoň na obou nohách a navíc v bufetovém voze 🙂 Postupně se vagón vyprazdňuje a přibližně v polovině 4h cesty už všichni sedíme. Je to přínosné i pro prodavače ovoce, nápojů, jídla a hlavně betelu. Nemusí se už protlačovat mezí stojícími cestujícími a tím pádem i frekvence jejich návštěv v našem voze vzrostla. Jízda vlakem v horách mezi čajovými plantážemi je nezapomenutelným zážitkem.
Kandy,nádraží
Kandy,nádraží
cesta vlakem Kandy – Nanu Oya,St. Clair Major Falls
cesta vlakem Kandy – Nanu Oya,zastávka Watagoda
cesta vlakem Kandy – Nanu Oya,čajové plantáže
Nanu-Oya,nádraží
Ze stanice Nanu Oya se přesuneme minivanem do Nuwara Eliya. Je to nejvýše položené město na Srí Lance(1868m) a zdejší podnebí prospívá pěstování čaje. Architektura a styl budov připomínají zašlou éru britské kolonizace. Ubytujem se v malém hostelu Viblak Heritage. Před večeří jdem krátce omrknout blízký kostel sv.Xaviera. Za kostelem je hřbitov, který stále plní svoji funkci. Našli jsme náhrobek s rokem úmrtí 2018.
Po večeři(fried rice 250Rs/os), kterou nám připravili v hostelu, si jdem užít masáž do Thilaka Ayurveda Treatment Center(4500Rs/os). Ájurvédská masáž bylinnými oleji a na závěr parní lázeň v dřevěném válci. Trvalo to hodinu. Muže masírují muži a ženy také pouze ženy. Já s Karlem jsme byli s maséry spokojeni. Ale děvčata říkala, že u nich to masérky docela odflákly a ještě chtěly spropitné navíc. Asi záleží na jakého maséra člověk narazí… Večer stmelujeme kolektiv ve společenské místnosti u pivečka, Old Arracku a slivovice 🙂
21.2.Čtvrtek
Nuwara Eliya,Blue Field Tea Center,Ramboda
Ráno si zajdeme na super snídani do místního bistra mezi domorodce. Placky roti, curry omáčky, rýže, čaj (cca 300Rs/os). Busem jedeme k čajové plantáži Blue Field Tea Center.
Nuwara Eliya,autobusové nádraží
Blue Field Tea Center
S průvodcem absolvujem prohlídku čajových plantáží a manufaktury na zpracování čaje a posléze i ochutnávku všech druhů čajů, které zde produkují. Zajímavostí je, že v manufaktuře pracují jen ženy. Stejně tak při sběru čajových lístků zde na muže nenarazíme. Průvodce tvrdí, že ženy mají na sběr čajových lístků lepší prsty 🙂 Manufaktura je vybavena starými stroji z doby, kdy tu “vládli” britové. Nicméně ty stále fungují.
Blue Field Tea Center
Blue Field Tea Center
Blue Field Tea Center
Pěšky sejdeme k hotelu Thuruliya, kde na vyhlídkové terase děláme pauzu na pivko a kafíčko. Parádní výhled do údolí s přehradou, ale parádní jsou hlavně ceny:pivo Lion 600Rs, fresh juice 450Rs. Ale kvalitě to vůbec neodpovídalo. Teplý pivo nezachránila ani chlazená sklenice z mrazáku a džus byl hodně naředěný vodou. Vysoká cena neznamená na Srí Lance automaticky vysokou kvalitu.
přehrada Kotmale
silnice k vodopádu Ramboda
Když ne pivem,tak se aspoň zchladíme ve vodě u vodopádu Ramboda(50Rs). Koupačka byla skvělá a osvěžující! A protože k vodopádu se musí vystoupat docela vysoko do kopce, tak tu bylo jen pár lidí.
vodopád Ramboda
Cesta zpátky opět busem, couračka městem, ochutnávka čerstvých bramborových chipsů smažených na ulici, nákup koření a čajů v Central marketu.
Nuwara Eliya,Central Market
Následuje neplánovaná prohlídka areálu Royal Turf Clubu a stájí dostihových koní. V Nuwara Eliya je jediná dostihová dráha na Srí Lance. Samozřejmě že z koloniální doby, ale stále funkční a konají se zde dostihy. Provedl nás místní žokej.
Nuwara Eliya,Royal Turf Club
Nuwara Eliya,pošta
Návštěva pošty z doby britské kolonizace byla poslední zastávkou před večeří. Na jídlo zajdeme do New Royal Café vedle autobusového nádraží. Honosný název, ale je to obyčejná restaurace, kam chodí hlavně místní. Kuře, rýže a placky 550Rs/os. Po večeři najdeme malý krámek – Ájurvédské centrum(N6° 58.582′ E80° 45.880′) s čaji a mastičkami proti všemu 🙂 To bude suvenýrů… Zbytek večera trávíme už tradičně u piva Lion a pálenky Old Arrack.
22.2.Pátek
Ella
Ráno sbalíme bágly, rozloučíme se s majitelem hotelu a zamíříme do bistra New Najeemas u autobusáku na snídani. V 9h odjíždíme busem do Elly. Ella je de facto malá vesnice s jednou hlavní ulicí, kde jsou soustředěny skoro všechny restaurace, bary a obchody. Taková malá Khao San Road 🙂 Nine Arch Bridge, Little Adam’s Peak, Ella Rock – tři hlavní důvody proč sem jezdí turisté.
Když se k tomu připočte fajn podnebí(není tu takové horko jako v nižších polohách) a prudce se rozvíjející služby v oblasti cestovního ruchu(nové bary, restaurace, hotely, atrakce pro turisty), tak se není čemu divit… Jenže to má i své stinné stránky. Místní obyvatelé jsou z centra vytlačováni, ceny tu jsou také vyšší a jídelní lístky se nabídkou pomalu, ale jistě přibližují evropské kuchyni 🙁
Ubytujeme se v Udayanga Guest & Pubu na hlavní ulici. Okupujeme 10L pokoj, který má dveře hned na terasu restaurace, kde to(jak brzy poznáme) večer žije!
Ella,Udayanga Guest & Pub
Po obědě odcházíme na nádraží Ella a odtud po kolejích k viaduktu Nine Arch. Sluníčko hicuje. A místní toho využívají… Na každém“ druhém“ kroku lze zakoupit něco k občerstvení.
Ella,prodavačka kokosových ořechů u kolejí
Přicházíme k mostu pár minut před průjezdem vlaku. Je tu už plno lidí. Jízda vlaku po viaduktu je velmi atraktivní… Všichni tu čekají s připravenými mobily, foťáky, kamerami.
Ella,viadukt Nine Arch
Po průjezdu modrého vlaku pojede za dvacet minut další…, červený. A na ten si počkáme nahoře nad viaduktem. Časy průjezdu vlaků tu jsou napsané na plechové cedulce připevněné na strom. Zpátky se vracíme vyšlapanými pěšinkami přes les do Elly.
Ella,viadukt Nine Arch
Dámská část jde shopovat, pánská na pivko a omrknout zdejší wine story. Zjišťujeme, že i když na lahvích alkoholu je napsaná cena, tak skutečná cena je o 1000Rs vyšší. Prý turistická přirážka… Ne že by nás to zruinovalo, ale spíš jde o princip. Nakonec s Martinem kupujeme jednu láhev Old Arrack Reserve. Na večeři zajdeme do restaurace Raha. Vaří tu skvěle a i obsluha je fajn. Ceny o malinko nižší než na hlavní ulici. Kottu s mořskými plody(600Rs) je vynikající. V průměru vyšla véča na 800Rs na osobu včetně pití.
Večer se nese ve znamení hudební produkce. Na terase Ugayanda Guest & Pub hraje naživo kytarista profláklé odrhovačky a vydrží zpívat až do půlnoci. Bar zavírá někdy po jedné, ale hosty nikdo nevyhazuje, takže se sedí i při zavřeném baru dokud je co pít 🙂
23.2.Sobota
Little Adams Peak,Ravena
Ráno jde větší část naší výpravy na evropskou snídani do Buds & Beans Caféa menší část se vydá hledat něco místního, kam chodí domorodci. Což se po chvilce podaří. Malinké bistro, pár desítek metrů od restaurace Raha, o jednom stolečku a čtyřech židličkách. Ve třech máme 3x černý čaj, 5x sladké palačinky rotti, 2x coconut rotti, 3x egg hoppers a za vše dohromady platíme 570Rs. Hlavně vaječné mističky jsou vynikající. Majitelka bistra byla příjemná paní a ochotně nám ukázala jak se egg hopers připravují.
Po snídani nás čeká výšlap na Little Adams Peak. Stejný nápad má minimálně polovina turistů z Elly. Takže to vypadá jako procesí. Cesta na vrchol zabere slabou hodinku i se zastávkami na focení. I přesto se někteří „turisté“ nechávají vyvézt tuk-tuky až ke schodům pod vrchol. A pak zase dolů…
Ella,pod Little Adams Peak
Kousek pod kopcem je nově vybudována Zip Line – 20$ pastička na turisty 🙂 Nahoře jsou nádherné výhledy na všechny světové strany, včetně sousední Ella Rock.
výhled z Little Adams Peak na Ella Rock
Little Adams Peak
Až se nabažíme výhledů, tak slezem dolů. Zastavujeme se u stánku se suvenýry. Prodavačka uměla pár slov česky. Učila se tak, že se ptala na slovíčka turistů a ty si zapisovala do sešitu.
Busem se svezeme k vodopádu Ravana. Je tu hodně lidí.Místní se zde nejen koupou, ale taky myjí a při tom používají šampóny a mýdla. Prostě něco jako veřejná koupelna…
vodopád Ravana
vodopád Ravana
A jak si tak sedíme v klidu na kamenech, tak zničehonic nic nám před očima spadne ze skály dolů turista. Mladý němec. Uklouzla mu na mokrém balvanu noha a neštěstí bylo na světě. Dopadl cca 1m od nás. Spadl na hlavu a rameno. Nepříjemný šok… Michal jako vystudovaný zdravotník mu poskytl ihned první pomoc. Ale na sanitku se čekalo dobře 45 minut. Zdravotní péče tu rozhodně není na evropském standartu. Takže opatrnosti není nikdy nazbyt a nezachrání to ani sebelepší pojištění!!!
Večeříme opět v restauraci Raha. Mají tu mimo jiné vynikající rice & curry(550Rs).
Ella,restaurace Raha,rice & curry
24.2.Neděle
Ella Rock
Snídaně v minibistru jako včera a potom jdeme na nádraží v Elle. Prohlédnem si staničku včetně dopravní kanceláře. A pokračujeme po kolejích na Ella Rock. Tras je několik a všechny vedou do Říma…, tedy na Ella Rock 🙂 Sem tam jsou i směrovky. Navíc jsou cesty lemovány prodejci kokosových ořechů a nápojů. Takže ochotně poradí kudy dál. Nebo si stačí zapnout v mobilu gps a využít off-line maps.me nebo mapy.cz. My jdeme po kolejích až k zastávce Kithalella.
zastávka Kithalella
Asi 200m za ní už odbočíme dle směrovky doleva, přes most kolem Farmer Café a pokračujem mezi políčky úzkou cestičkou nahoru.
Kithalella
Samotný výstup není nikterak náročný pro toho, kdo provozuje turistiku nebo je zvyklý chodit pěšky. Ti ostatní se trochu víc zapotí 🙂 Čekal jsem, že to zde bude o něco míň komerční než Little Adams Peak, ale opak je pravdou.
Ella Rock
Nahoře na skalní vyhlídce je spousta turistů a taky prodejců ovoce, vody a džusů. Přímo až na úplný vrchol Ella Rock se dostat nedá…, lépe řečeno nevede tam cestička. My jsme ještě šli cca 400m dál po vrstevnici ke skalní kapli, kde je další malá vyhlídková skalka.
Ella Rock,vyhlídka
Zpáteční cestu volíme trochu jinou trasou. Nad vodopádem Kithal Ella Falls(označovaný také jako Ravana Small) trošku sejdem z cestičky… Lépe řečeno cestička má zatáčet doprava(podle map co máme v mobilech a v turistické GPS), ale vyšlapaná je doleva ve vysoké trávě a vynoříme se u potoka, asi 100 vzdušnou čarou od vodopádu. Tak hledáme kudy se k němu nejlíp dostat a do cesty nám vstoupí domorodec, který tvrdí, že jdem přes jeho zahradu(zahradu tu tedy nic nepřipomíná) a že nás dovede k vodopádu.
nad vodopádem Kithal Ella
Tuším zradu a taky, že jo. Hlasitě se pak domáhá peněz za své služby. Nic mu nedáváme a ještě ho slyšíme, jak nadává, že jsme stejní jako němečtí turisti, kteří mu taky nic nedali. Začneme ho podezřívat, že schválně upravil(odklonil) cestu, aby směřovala k němu a on se tak dostal lehce k penězům bez námahy. Nad vodopádem vede úzký mostek, ke kterému jsme měli dojít. No nic…, i tohle je jedna z tváří Srí Lanky. Uděláme pár fotek a po kolejích se vracíme do Elly. Ušli jsme necelých 14km. Pohodový výlet.
K večeři zasednem opět v Raha restauraci. Chicken masala deviled with white rice(700Rs) byla chuťově naprosto dokonalá!!!
Ella,restaurace Raha,chicken masala deviled
25.2.Pondělí
The Kingdom Eco Lodge
Poslední snídani v Elle si objednáváme v Raha restauraci. Obsluha nás za tři dny už zná a cítíme se zde jako doma 🙂
Busem odjíždíme do města Wellawaya, kde přestoupíme na další bus do Telully. Tady nás už čeká se svým džípem Dim. Odjíždíme na jeho farmu The Kingdom Eco Lodge. Z Telully je to ještě 15km prašnou cestou,plnou děr. Po půlhodině jízdy zastavuje auto u brány farmy, u břehu jezera Mahakadawara Wewa. Dalo by se říct, že vidíme ráj na Srí Lance. Vše je tu postaveno z toho co poskytuje okolní příroda.
The Kingdom Eco Lodge And Farm,jezero Mahakadawara
The Kingdom Eco Lodge And Farm
Po welcome drinku jedeme za divokýmy slony. Dim nás navnadí tím, když řekne, že předchozí návštěvníci jeho farmy viděli pohromadě 60 slonů. Jak se ale později ukáže, tolik štěstí mít dnes nebudeme. Nejprve narazíme na skupinu pěti slonů. Ale ti se od nás pomaličku vzdalují. Jedeme tedy zkoušet jiná místa. Cestou potkáváme pasáčka buvolů a Dim se ho ptá, jestli viděl poblíž slony.
The Kingdom Eco Lodge And Farm,pasáček buvolů
Pomalu se začíná šeřit a už moc nedoufáme, že nějaké slony ještě objevíme.N akonec máme štěstí a dostáváme se hodně blízko, cca 50m, ke stádečku 7 slonů se slůnětem. Dim stopne motor a užíváme si pohledu na krmící se slony. Nádhera! Na zpáteční cestě ještě zahlédneme u jezera Zoborožce malabarského.
The Kingdom Eco Lodge And Farm,divocí sloni
The Kingdom Eco Lodge And Farm,jezero Mahakadawara,Zoborožec malabarský
Vracíme se zpátky na farmu se setměním.Dim a jeho pomocníci nám připraví skvělou večeři na břehu jezera. První chod:grilovaná Tilapia, chycená rybáři na zdejším jezeře, je famózní. Druhý chod: kuře s rýží a chilli dipem taky skvělé. Třetí chod: buffalo curd(zakysaný tvaroh z mléka vodního buvola) s medem jako sladká tečka luxusní! Zbytek večera popíjíme pivko, arrack a kouříme ganju, kterou si Dim sám pěstuje.
26.2.Úterý
The Kingdom Eco Lodge,Hikkaduwa
Budíček je v osm a následuje výborná snídaně na stejném místě jako večeře. Při zpáteční cestě do Telully se zastavujeme na okraji farmy,k de společnými silami zasadíme kokosovou palmu jako připomínku naší návštěvy.
The Kingdom Eco Lodge And Farm,sázení kokosové palmy
The Kingdom Eco Lodge And Farm,odjezd
Pak už jedeme bez zastavení do Telully. Loučíme se s Dimem a busem pokračujem do Matary(250Rs). Tříhodinová cesta dá zabrat. V Mataře se nezdržujem a dalším busem míříme do Hikkaduwy(200Rs). Poslední dva dny pobytu na Srí Lance chceme věnovat lenošení a odpočinku na břehu Indického oceánu. Dim nám telefonicky domluvil levné ubytko ve White Horse a Lakville. Pěkné a čisté pokoje s příslušenstvím a terasou. Stranou od hlavní rušné silnice. Občas byl slyšet sice vlak z blízké tratě, ale těch tu zase tolik nejezdí.
Hikkaduwa,pláž
Na večeři jdeme do hotelu Yula Beach. Většina z nás si objednává tuňáka(850Rs), pivo Lion(400Rs) a ananasový džus(300Rs).
27.2.Středa
Hikkaduwa
V noci je horko 30°C a já cítím bolest hlavy a škrábání v krku. Tak končit dovču s nachlazením bude super 🙁
Ráno nedočkavě vyrážíme už v půl osmé na pláž. Natěšení na koupání nějak zapomínáme, že už jsme v turistické destinaci. Tady mají obchody a restaurace po ránu ještě zavřeno. Snídani si obstaráváme v malém krámku, který má jako jeden z mála otevřeno. 2x palačinka rotti plněná kokosem, 2x egg hopers(180Rs).
Na pláži zaparkujem na lehátkách před restaurací Sunny’s Beach.L ehátka se slunečníky jsou “zdarma”, pokud si člověk koupí pití nebo jídlo. Což by jsme stejně tak jako tak udělali. Ovocné džusy měly v baru na pláži za fajnovou cenu 200-300Rs(podle druhu ovoce) a jídlo od 500Rs nahoru. Oceán je teplý a jsou menší vlny. Strávíme tady téměř celý den, kromě odpolední procházky po pláži a návštěvy části Hikkaduwy, poblíž budhistického chrámu Kumarakanda Maha Viharaya.
Hikkaduwa
Turistu tady zahlédnete jen velmi zřídka a pěšky už vůbec ne… My jsme za tu necelou hodinku v této části nepotkali bělocha ani jednoho. V místních krámcích byli prodavači docela překvapeni co tu chceme a ještě víc, když jsme i nakoupili. Holt, je tu zvykem, že turisti se drží jen podél hlavní cesty s hotely a restauracemi.
Hikkaduwa
Hikkaduwa
Okolo 16h odcházíme na ubytko. Dáme sprchu a oddych. Na večeři se vracíme do restaurace Sunny’s Beach. Objednáváme si hromadně mořské plody(ryby, kraby, langusty, krevety) a užíváme si poslední večer na břehu Indického oceánu.
28.2.Čtvrtek
Hikkaduwa,Negombo
Hikkaduwa,pláž
Dopoledne a přes oběd se vyvalujeme u oceánu na stejné pláži jako včera. V 15h se pobalíme a odjíždíme minivanem do Negomba(14500Rs).P oslední noc na Srí Lance strávíme v hotelu Selahn Inn(1200Rs/os), který je od letiště vzdálený 3,5km. Na večeři si zajdem do blízkého Jayamahal Food House. Velká jídelna, kde se dá slušně a levně najíst ve dne i v noci. Mají otevřeno nonstop. Jídlo není bůhví jaká hitparáda, ale je pálivé 🙂 Ne, že by bylo špatné, to ne. Ale ve srovnání s jinými jídelnami na Srí Lance patřilo mezi ty slabší…
Jayamahal Food House,rice and curry
Po 21h se loučíme s Danicou, která odlétá přes Dubaj do Bratislavy. A dopíjíme zásoby Old Arracku.
1.3.Pátek
Dubaj
Vstáváme ve 3:30, odjezd ve 4:00 na letište. Letadlo mělo na odletu hodinu zpoždění. Na snídani omeleta, brambory, párek, muffina, minipididžus. Prostě nachlup to stejné co jsme dostali při letu sem. Let byl v pohodě a i zpoždění se skoro dohnalo. Původně bylo v plánu absolvovat turistické pouštní safari, ale v Dubaji bylo zataženo a lehce pršelo. Takže jsme výlet do pouště odpískali. Dvěma taxíky se necháme odvézt k pláži u jachtařské mariny. Vzdálenost 40km, platíme 100 dirhamů za jeden taxík. Což při kurzu 1AED = 6,20Kč není při rozpočítání na osobu vůbec drahé…, spíš naopak 🙂 I v taxi berou karty.
Dubaj,Marina Beach
Kam jít na oběd? Úplně náhodou narazíme na restauraci Al Bait Al Shami. V jídelním lístku mají v nabídce několik různých vícechodových menu za 50 dirhamů: např. polévka čočková, jehněčí s omáčkou, rýže, čerstvý salát, nakládaný salát a dezert. Super jídlo jak na pohled, tak chuťově! A protože v ceně menu je i shisha, tak se náš pobyt v restauraci značně protáhne 🙂
Dubaj,restaurace Al Bait Al Shami
Dubaj,restaurace Al Bait Al Shami
Odpo následuje procházka po marině. Nejvyšší „ruské kolo“ na světě Ain Dubai ještě není v dokončené. Nejspíš bude zprovozněno až před výstavou Expo 2020.
Dubaj,Ain Dubai
Dubaj,Marina Beach
Na uměle vytvořeném ostrově Bluewaters probíhá v podvečer na dvou pódiích malý festival hudby. Hrají tu amatérské a poloprofesionální kapely a hudebníci. Fajn poslech a relax na umělém trávníku.
Dubaj,ostrov Bluewaters
Dubaj,ostrov Bluewaters
Návrat na letiště byl až v pozdních večerních hodinách opět taxíkem. Před půlnocí ještě navštívíme letištní mekáč a pak už poleháváme na koberci před branou C39. Odlet ve 3:10.
2.3.Sobota
Přílet do Prahy 7:45.Všichni se rozloučíme a každý směřuje do jiného kouta naší republiky.
A jaká Srí Lanka vlastně z pohledu turisty je?
Nádherná země s příjemnými lidmi, věčně se smějícími dětmi a krásnou přírodou. Na první pohled se zdá úžasná… na druhý, už tak všechno růžové není 🙂
Srí Lančané žijí z turismu. A turista je zde brán jako zdroj peněz. Což je bohužel ta stinná stránka. Kamkoliv přijedete a platí se vstupné, tak je pro turistu mnohonásobně vyšší než pro místní. Když jdete pěšky po městě, tak vás neustále otravují tuk-tukáři. Nechápou, že se člověk chce taky projít pěšky. Oni to berou tak, že turista má peníze a proto se „musí“ vozit. A musí se smlouvat: při nákupu na trhu, domlouvání ubytování, půjčení kol, taxi apod. Neplatí to vždy, ale dost často se domorodci prostě snaží turisty natáhnout…Samozřejmě s úsměvem, že tak to má být… Ten postupně mizí, když nechcete svoji peněženku víc otevřít. Sem tam se stane, že si v restauraci objednáte něco z jídelního a nápojového lístku a oni neřeknou, že to už nemají. Raději to odkývou a vy pak vidíte, že někdo z personálu vyběhne po okolí shánět objednanou věc. Někdy se to podaří, někdy ne 🙂
Autobusy na Srí Lance jezdí přeplněné a jejich šoféři jsou kingové zdejších silnic. Žvýkají betel, jezdí hodně rychle, předjíždí kdekoliv a hlavně neustále troubí. Když se k tomu přidá hlasitá reprodukovaná hudba uvnitř busu, tak je o zážitek z cesty postaráno! Úzká sedadla, pokrytá igelitem nebo umělou koženkou zadní části těla taky moc nepřidají…, obzvlášť po několika hodinové cestě 🙂
I přes výše popsané drobnosti stojí Srí Lanka za návštěvu!
Praktické info:
Výměna peněz:
Letiště Bandaranaike Colombo 1€ = 196,16Rs
Anuradhapura,Sampath Bank 1€ = 197,80Rs
Nuwara Eliya,zlatnictví 1€ = 200Rs
Nejlepší kurz a nejrychlejší výměnu peněz nabízejí na Srí Lance zlatnictví.
Od října 2018 jsme pokukovali po levných letenkách do Jordánska.A když v listopadu spadla cena letenek společnosti Ryanair z Prahy do Ammánu na 10€/os.,tak jsme neotáleli a koupili.Nazpátek byly letenky mnohem dražší a taky termín a čas zpátečního letu do Prahy nám úplně nevyhovoval.Proto jsme využili možnosti letět z izraelského Ejlatu do Budapešti za 15€/os.Za necelých 14 dní po koupi nahodil Ryanair na svůj web kybernetickej týden slev a letenky spadly ještě níž.No,mohli jsme v každém směru ušetřit ještě 5€ na osobu 🙂 Ale i tak jsou to fajn ceny.Dodatečně přikupujeme přes mobilní aplikaci dvě 10kg odbavená zavazadla.Vždy jedno na dvojici v každém směru.Cena 12€ za kus a směr.
29.1.
PRG – AMM 12:40 – 17:40 Boeing 737-800
2.2.
VDA – BUD 11:20 – 14:10 Boeing 737-800
Trasa:
Ammán Airport – Madaba – Hora Nebo – Mrtvé moře – Kerak – Wadi Musa (Petra) – Wadi Rum – Aqaba – Ejlat
29.1.Úterý
Ammán Airport,Madaba
Systém Ryanairu nám při check-inu náhodně přidělil sedačky 3B,4B,5B a 17B.Letadlo je obsazené z 90%,ale během chvilky jsme si popřehazovali místa s dalšími cestujícími a obsadili třetí řadu vlevo.Jen Elda zůstává na svém místě.Se svou výškou má u exitu spoustu místa na nohy.Odhaduji,že skoro polovina cestujících jsou Češi.Let probíhá v poho.Stewardky nejdříve nabízí pití a jídlo.Později i losy a kosmetiku.Ale nevtíravým způsobem,takže kdybych občas nezvedl oči od tabletu,tak to ani nezaregistruji.
Ammán,Queen Alia International Airport
Po přistání v Ammánu procházíme kontrolou.Kdo nemá jordanpass,tak si musí vízum koupit na letišti za 40JOD.Směnárny jsou hned naproti,takže vyměnit dináry je možné ještě před samotnou kontrolou pasů a víz.Následně si vyzvedáváme zavazadla,která na nás čekala už vyskládaná vedle pásu na zemi.Rychlou kontrolou zjistíme,že slivovice ani ostatní tekutiny žádnou újmu neutrpěly.
U přepážky autopůjčovny Thrifty jsme až třetí na řadě,takže to chvíli trvá.Auto rezervoval Michal přes Rentalcars.Vyfasujeme zánovní Chevrolet Aveo v automatu.Natočených má něco přes 20tis.km.Sice jsme měli v rezervaci zaškrtnutý manuál,ale pracovník půjčovny tvrdí,že manuál nemají… Všichni čtyři kontrolujeme auto.Víc očí víc vidí a na autě také nacházíme drobné oděrky a také dobře viditelnou promáčklinu na přední kapotě.Vše ofotíme a necháme zapsat pracovníkem půjčovny do předávacího protokolu.Jistota je jistota 🙂 Nádrž je plná a s plnou budeme auto také vracet.V 19h vyjíždíme směr Madaba.Řídí Michal,který s automatem jezdil v Izraeli.Takže je zbytkem účastníků jmenován hlavním a jediným řidičem.Ostatní navigují a komentují jeho řízení 🙂 Za 25 min. parkujeme před hotelem Black Iris,kde máme rezervovaný první nocleh. Cena 14€/os. včetně snídaně ve 4L pokoji s příslušenstvím.Rozdělíme si postele,dáme pivko a po kalíšku.
Madaba,restaurace Ayola Café
Na večeři vyrážíme do Ayola Café.Restauračku jsme vytipovali dle recenzí na Googlu.A musím říct,že prostředí restaurace,obsluha i jídlo bylo super.Koukat při jídle na “Poslední večeři” se nepoštěstí každý den.I když jen na tkané tapiserii 😀 Ceny za hlavní jídlo se pohybovali okolo 5JOD.Takže nic drahého.Po večeři jdem pomalu procházkou zpět na hotel.
30.1.Středa
Madaba,hora Nebo,Mrtvé moře,hrad Kerak,Wadi Musa
Po snídani si uděláme krátkou procházku do kostela sv.Jiří,kde se nachází slavná Madabská mapa vytvořená neznámým autorem přibližně v roce 560.Mozaika na podlaze zobrazuje Svatou zemi a Jeruzalém.Kdysi byla mnohem větší,ale byla poškozena nejprve zemětřesením a posléze činností v kostele.Vstupné je 1JOD.
Madaba,kostel sv.Jiří
Madaba,kostel sv.Jiří,“Madabská mapa“
Vracíme se do hotelu pro věci,zaplatíme nocleh a odjíždíme navštívit horu Nebo.Mojžíšova hora,jak se jí také říká,je biblické místo,kam Mojžíš přivedl svůj lid po útěku z Egypta.Vstup 2JOD.Na vrcholu je na starých základech postaven nový kostel.Vedle něho stojí malé museum s archeologickými nálezy a fotografiemi.Místo je hojně navštěvované turisty.Zdržíme se asi hodinku.
Hora Nebo,Pamětní kostel Mojžíše
Autem sjíždíme serpentinami dolů k Mrtvému moři.V plánu je koupačka.Sluníčko začíná hicovat.Hledáme místo označené v maps.me jako Dead Sea Access – Free.Po pravé straně silnici lemuje za svodidly drátěný plot.Na levé straně je stanoviště Rangers.Ujedeme ještě cca 250m a otáčíme auto zpátky.Od hlídky Rangers se dovídáme,že cca 100m za jejich stanovištěm,na pravé straně,můžem zaparkovat auto.A koupat je zde také dovoleno.Zákaz koupání platí jen po setmění.Do Mrtvého moře zde ústí horké prameny Zara,které mají 36°C.Takže na tomto místě je i voda teplejší.
Mrtvé moře,Dead Sea Access – Free
Přelézáme svodidla v místě,kde je plot přerušen a scházíme dolů k moři po vyšlapaných cestičkách.Povaluje se tu dost odpadků.Ale to už jsme si všimli cestou z Madaby,že na pořádek si v Jordánsku moc nepotrpí… Moře vypadá čistě 😉 Neváháme a jdeme do plavek.Vlevo od nás se koupe několik domorodců.Spolu s námi je tu český pár,který to autem bere opačným směrem než my,od jihu k severu.
Mrtvé moře,Dead Sea Access – Free
Vykoupem se,pomažeme bahýnkem a zase vykoupem.Strávíme zde asi hodinu a půl.V minijezírku do kterého přitéká teplá voda se nakonec opláchneme od soli.Místo celkem fajn až na ten nepořádek okolo.Pro fajnovky tohle místečko ke koupání není…
Mrtvé moře,vyhlídka nad serpentinami
Autem šplháme serpentinami kolem Sehatty Resortu po úzké silnici nahoru nad Mrtvé moře.Chevy dostává zabrat,ale všechna prudká stoupání nakonec vyjede,i když to nejprudší tak tak 🙂 Výškový rozdíl oproti hladině Mrtvého moře je skoro 400m.Na vyhlídkovém místě dopřáváme pauzu sobě i autu.Dáme si studený oběd ze svých zásob a likvidujeme poslední plechovky českého piva.Tedy jen my tři,kteří se vezeme.Michal jako řidič má pro tuto chvíli smůlu,ale poslední škopek mu schováváme na večer.
Pokračujeme po silnici kolem hory Machaerus s pozůstatky pevnosti,kde byl podle pověsti vězněn a popraven Jan Křtitel.Nezastavujeme.Máme dost našponovaný program a jedno biblické místo nám dnes stačilo.U vesnice Libb odbočujeme doprava a napojíme se na královskou silnici č. 35.Před městem Dibhan zastavujeme na Mujib Panorama view nad přehradou Mujib,která je vybudována v údolí Grand Canyonu.
Grand Canyon a přehrada Mujib z Mujib Panorama view
Přehrada Mujib
Poté serpentinami sjíždíme dolů k přehradě,přejíždíme po hrázi a opět šplháme klikatou silnicí nahoru a zastavujeme na druhé vyhlídce.Opět parádní výhled.Tady nás zdraví domorodec,který tu provozuje občerstvení.A hned nám nabízí kávu a čaj.Po odmítavé odpovědi už nejsme dear friends a začne tvrdit,že celá vyhlídka je jeho a máme hned odjet.Šermuje při tom rukama a je dost hlasitý… Nafotíme ještě pár fotek a odjíždíme.Stejně nás už tlačí čas,protože chceme ještě stihnout prohlídku hradu Kerak.
Hrad Kerak
Do Keraku přijíždíme něco po 16h.Michal si všiml cedule Panoramic View Castle,takže odbočujeme ještě na vyhlídku.Nachází se vedle kavárny Al Karak.Fajn pohled na celý hrad.Ale dlouho se nezdržujeme.S pomocí google mapy v mobilu prokličkujeme městem až k hradu.Zaparkujem u silnice mezi auty domorodců.Ke vstupu do hradu je to slabých 100m.Platí zde jordanpass.Procházíme kontrolou batohů v malé unimobuňce.
Hrad Kerak (Krak des Moabites) se začal stavět roku 1140 z rozkazu jeruzalémského krále Fulka z Anjou.Měl chránit obchodní trasy před beduínskými nájezdníky.Postupně byl rozšiřován a později se stal základnou pro Renaulda de Chatillon,který z něj podnikal nájezdy na obchodní karavany. Hrad má kromě nadzemní části i několik pater v podzemí.Prohlídka je bez průvodce. Na hradu strávíme něco přes hodinu a půl.Odcházíme po 18h jako poslední návštěvníci.
hrad Kerak
hrad Kerak
hrad Kerak
Čeká nás nejdelší úsek dnešního dne.Do 150km vzdáleného Wadi Musa.Jedeme po silnici 15.Je to o něco delší než po 35,ale o chlup rychlejší.Rychlejší jsou tu i řidiči kamiónů,kteří jezdí jako dobytek… Plná čára,omezení rychlosti,zákaz předjíždění…,vše se porušuje za hlasitého troubení klaksony 😡 Jsme rádi,že po necelých dvou hodinách zaparkujeme před hotelem Peace Way.Máme tu rezervaci na dvě noci na dva 2L pokoje(16€/os/noc se snídaní).Ubytujem se.Hotel je pěkný a má dobrou polohu v centru.Dáme si aperitiv ze svých zasob a jdeme na večeři do restaurace Beit Al-Barakah.
Wadi Musa,restaurace Beit Al-Barakah
Wadi Musa,restaurace Beit Al-Barakah,večeře
Vybrali jsme ji dle hodnocení na Tripadvisoru a rozhodně jsme nebyli zklamaní.Velmi příjemná a ochotná obsluha,která poradila s výběrem jídla. Předkrm,hlavní chod,dezert s čajem = vše super(10JOD/os).Po návratu na hotel jsme ještě u slivovičky zhodnotili dnešní den a probrali zítřejší návštěvu Petry.Trošičku se to protáhlo 😉
31.1.Čtvrtek
Petra
Ráno vstáváme v 6:30 a v 7:00 už sedíme u snídaně.Ta je servírovaná u stolu.Taková jakoby napůl evropská a napůl místní 🙂 A ke všemu se podává pita chléb.
Wadi Musa
V osm vyrážíme z hotelu do skalního města Petra.Jdeme pěšky.Chevy má volno a zůstává zaparkovaný před hotelem.S povděkem to kvituje hlavně Michal.Jako šofér dnes bude nevyužitý a může si s námi dát ranní kalíšek na otrávení červa 🙂 Cestou si v marketu kupujeme vodu (1,5l za 0,5JOD).
Petra,vstup
Za necelé 2 km přicházíme ke vstupu do Petry.Po kontrole batůžků navštěvujeme museum a při odchodu bereme mapku s vyznačenỷmi trasami.Míjíme stánky se suvenýry a u turniketů ukazujeme jordanpasy.Tady už postávají první naháněči a nabízí svezení drožkou nebo na koni.My jdeme samozřejmě po svých.
Petra
Skalní město Petra je od roku 1985 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a je zařazené mezi novodobé divy světa.A tudíž je masově navštěvované turisty z celého světa.Ale zase kdo nebyl v Petře,nebyl v Jordánsku 🙂
Petra,Al Siq
Petra,Treasury
Procházíme soutěskou As Siq a zastavujeme se u pokladnice – Treasury.Tady se na malém prostoru soustřeďuje nejvíce turistů.Vlevo od pokladnice postává skupinka domorodých výrostků a láká turisty,že je po strmých,hrubě vytesaných schodech vyvedou na fotogenické místo nad pokladnicí.Snažíme se tudy projít,ale je jich „přesila“.Tvrdí,že to není oficiální trasa,ale „jejich“ trasa,za kterou vybírají tzv.průvodcovné… Říkají si o 10JOD.Byznys je byznys.Chvíli se s nimi dohadujeme,ale k ničemu to nevede.Nakonec nám v naší mapce ukazují,že „jejich“ zkratka není oficiálně vyznačená(což mají pravdu) a tudíž tudy nemůžeme jít zdarma(což se nám nezdá…).Nicméně nechceme vyvolávat konflikt a kapitulujeme.
Petra,Street of Facades – Tombs
Pokračujeme tedy vpravo po hlavní červeně značené trase.Mezi Street of Facades(ulice fasád) a Theatre(divadlo) odbočujeme vlevo nahoru na oranžovou trasu High Place of Sacrifice Trail.Stoupáme až na místo,kde stojí dva nabatejské obelisky a je zde i občerstvení,kde se dá zastavit na čaj nebo kávu.
Petra,High Place of Sacrifice Trail,Nabatejské obelisky
Odtud je to už jen pár stovek metrů na High Places,kde opět nechybí občerstvení.Výhledy jsou tu famózní! Stojí za to sem vystoupat.Dáváme si pauzu a poobědváme ze svých zásob.Sluníčko pěkně přitápí pod kotlem a všichni víme,že se spálíme.Nikoho nenapadlo vzít opalovací krém 😳
Petra,High Place of Sacrifice
Vracíme se kousek zpátky na křižovatku mezi High Places a obelisky,aby jsme zabočili směrem do údolí Wadi of Farasa.Tady se potkáváme s dalšími čechy,kteří s námi přiletěli stejným letadlem a půjčovali si auto těsně před námi.Vyměníme si čerstvé poznatky o Jordánsku.Sestup do udolí je úzkými cestičkami,ale je tu minimum turistů,tak se jde dobře.Zastavujeme se u hrobky,kde skála hraje všemi barvami a je odtud úchvatný pohled na Garden Tomb(zahradní hrobku).
Kousek dál je po levé straně hrobka římských vojáků.Cestou údolím potkáváme malého domorodého chlapce,který se ptá,jestli máme nějaké jídlo.Asi pasáček nedalekého stádečka koz.Bohužel téměř všechny zásoby padly za oběť našim žaludkům při obědě.Tak ho obdarovávám alespoň horalkou ze Sedity.
Petra,Qasr al-Bint
Kolem Qasr al-Bint,který byl kdysi hlavním chrámem Petry se vracíme na hlavní červenou trasu.Je tu takové centrum,kde je restaurace,WC,naháněči a majitelé oslíků,velbloudů a drožek.A také samozvaní průvodci,kteří Vás budou chtít polapit do svých sítí s tím,že Vás dovedou nahoru ke kláštěru(Ad-Deir).Samozřejmě „zdarma“,pouze si pak řeknou o bakšiš 🙂 Zastavuje mě malá holčička,která prodává turistům pohledy a leporela s obrázky Petry.Já ale nic kupovat nechci.Zatahá mě za rukáv a ukazuje na batoh.Ze začátku nevím co chce,ale vzápětí pochopím… Líbí se jí reflexní pásek.Sundávám ho a s úsměvem jí ho podávám.Děkuje a hned si ho dává na ruku jako náramek.Má z něho radost a utíká se pochlubit ostatním dětem.Jak málo stačí ke štěstí.
Petra,schody k Ad-Deir
Strmá cesta nahoru měří cca 1,5km a vede převážně po schodech a úzkých stezkách,které jsou lemovány prodejci suvenýrů,čaje a kávy.Ale ten výšlap stojí za to! 50m široký a 40m vysoký Ad-Deir je snad ještě víc fotogeničtější než pokladnice.
Petra,Ad-Deir
Původně se jednalo o nabatejskou hrobku krále Obodase.Nad klášterem je několik vyhlídek a občerstvení,kde lze zakoupit krom pití i nějaké ty sendviče.A mají zde i pivo. Ovšem pouze nealkoholické.Poté co se pokocháme výhledy se vracíme stejnou cestou dolů.
Petra,Great Temple
Prohlédneme si Great Temple(Velký chrám) a po široké Colonnaded Street pokračujeme pod Královskými hrobkami,které jsou vytesány do svahu hory Umm al-Amr.Do jedné z nich nakoukneme.Nahoru potom vede zelená trasa,kterou se dá dojít až nad pokladnici Al-Khaznech.Na místo,kam jsme ráno chtěli jít neoficiální zkratkou.Ale už je pozdě a za hodinu se bude stmívat a tuhle trasu už nedáme.Ale i tak jsme viděli dost a návštěvu Petry si budeme pamatovat celý život.
Celkem jsme dnes nachodili 24km.Na večeři jdem do restaurace Zawaya.Je hned vedle našeho hotelu.Jídlo bylo celkem dobré,ale nějak tomu chyběl šmrnc,který měla včerejší večeře v Beit Al-Barakah.No nic.Chuť si spravíme slivovičkou na hotelovém pokoji.
1.2.Pátek
Wadi Rum,Aqaba,Ejlat
Po snídani odjíždíme z Wadi Musa směrem na Wadi Rum.První zastávku děláme hned po necelém kilometru nad městem.Je zde pěkný výhled s nápisem Petra.
Wadi Musa,vyhlídka
Za At-Taybehem dobíráme u pumpy benzín.Berou karty.Po královské silnici 35 jedeme dál na jih a zastavujeme po 30km na náhorní plošině,poblíž městečka Dlagha,na které stojí větrné elektrárny.Jsme 1723m.n.m.A pořádně tu profukuje.
Dlagha,větrné elektrárny
Po ujetí dalších 100km parkujeme před Wadi Rum Station.Malá stanička,kde se téměř zastavil čas.Vede tudy trať o rozchodu 1050mm.Osobní doprava se zde neprovozuje,jen občasná nákladní… Ale historická souprava s parní lokomotivou je pořád fotogenická 🙂
Wadi Rum,nádraží
Wadi Rum,nádraží
“Pod palcem” to tu mají dva cca desetiletí kluci,kteří se nabízí,že nás za 1JOD provedou po nádraží a ukáží nám interiéry starých osobních vozů.Samozřejmě,že oficiálně se nic neplatí,ale klučinové jsou tak snaživí,že jim ten jeden dinár dáváme.Údajně lze objednat u společnosti Jordan Heritage Revival Company historický vlak,kdy se turisté stanou svědky fingovaného přepadení vlaku beduíny.Ovšem podle stavu kolejí,lokomotivy a soupravy se nezdá,že by něco takového bylo v současnosti realizovatelné… Na internetu jsem poslední video dohledal z roku 2015 a to byl vlak tažen dieslovou lokomotivou.
Od stanice k Wadi Rum Visitor Center je to 10 min jízdy autem.I když máme jordanpassy,tak musíme zajet autem na parkoviště a dojít si do ticket office pro štempl.Bez razítka na jordanpassu nelze pokračovat autem do vesnice.Lze si tu také zakoupit lístky umožňující vjezd do vesnice za 5JOD/os.Před ticket office je velká infotabule s podrobným ceníkem za různé varianty off-road výletů a tour na velbloudech.Razítkující úředník na dotaz,jestli je možné si džíp pronajmout na výlet pouští až ve vesnici,odpoví že ne.Pouze u něho v kanceláři.Samozřejmě lže jak když tiskne.
Wadi Rum,vesnice
Po příjezdu do vesnice ještě nestačíme vystoupit z auta a už u nás stojí dva naháněči.Vybaveni mapkou z infocentra se domlouváme na 3h vyjíždce za 40JOD.Cena je za auto.Pobereme batůžky a petky s vodou a hned vyrážíme na terénní toyotě do pouště.Je dobré si vzít sebou mikinu a větrovku.Ač se to nezdá,tak za jízdy pořádně profukuje.
Wadi Rum,vesnice
Naše trasa:Lawrences Spring – Red Sun Dune – Khazali Canyon – Um Fruth Rock Bridge – Little bridge.Po poušti jsme za 3h najeli přibližně 30km.Vždy se zastavilo u nějaké přírodní památky,vylezlo se nahoru,nafotilo a jelo se dál…
Wadi Rum,výhled od Lawrences Spring
Wadi Rum,Um Fruth Rock Bridge
Wadi Rum,Little bridge
Ve 14:30 odjíždíme z vesnice Wadi Rum do Aqaby.Za dvě hodky parkujem před Carrefourem v Aqabe.Uděláme nákup a jdeme na pozdní oběd neboli brzkou večeři 🙂 U velkého kruháče je několik Fast Foodů.Vybíráme Farah Way a kupujeme si schawarmu(2JOD).Chutná skvěle.
Aqaba,městská pláž
Aqaba,prodavač cukrové vaty
Následuje kraťoučká procházka k městské pláži u Rudého moře.A pak už zpátky k autu,dotankovat benzín a vrátit Chevyho.Kancelář autopůjčovny nebyl problém najít,horší to bylo s nalezením místa na zaparkování.Ale i to se po chvíli povedlo.Předávka auta celkem v poho.Pofiderní šrám na čelním skle se nakonec neprokázal a auto bylo převzato jako nepoškozenė.Zaměstnanec Thrifty nás poté za 6JOD odvezl na hraniční přechod Wadi Araba Border Crossing.Je 18:15 a kromě nás jde přes přechod jen malá skupinka rusů.
Přechod z Jordánska na území Izraele přes všechny kontroly jsme zvládli za 30 min,včetně krátkého pohovoru u okýnka.Čekali jsme to horší a delší.Ale byl už večer,tak možná i proto… Zbývá pořešit dopravu do centra.Naštěstí natrefíme na ochotnou domorodkyni,která zde s autem čeká na skupinku ruských turistů,kteří přecházeli přes přechod za námi.Telefonem nám domlouvá taxi,které skutečně za 15min přijede.Cena 40ILS za necelých 6km.
Nocleh máme rezervovaný v motelu Tsabar.Na recepci ale dostáváme informaci,že náš 4L pokoj je obsazený.Mají volný pouze jeden 2L pokoj.Nicméně nocovat na ulici nezůstanem,zajistili nám náhradní ubytko.Pavel s Eldou zůstávají v Tsabaru.Já s Michalem jdeme do 100m vzdáleného Comfort hotelu.Po zabydlení si dáváme scuka na recepci v Tsabaru.Musíme si vytisknout boarding pass a koupit jízdenky na Shuttle bus(10$/os.),který nás ráno v 7:50 odveze na letiště Ovda.Busy jezdí vždy k danému letu s dostatečným předstihem.Motel Tsabar je na tohle vybavený a je tu pro ubytované k dispozici počítač s tiskárnou.Takže si kromě boarding pasu tisknem i jízdenky na bus.
Ejlat,tržnice
Ejlat
Večerní procházku směřujeme kolem letiště k pláži,kde je obchodní a zábavní centrum města a žije to tady i za tmy.Hlavně ve Spiral parku u Fireballu je plno lidí.Ceny jsou všude izraelské…,takže vysoké.Ve 23h se vracíme k ubytku.Dopijem poslední tekuté zásoby a jdem chrnět.
2.2.Sobota
Ovda,Budapešť
Shuttle bus má 15 min zpoždění,ale to cestou hravě dožene.Terminál letiště Ovda je sice malý,ale kontrola ze strany izraelců velká! Z busu nás vystoupilo 17 pasažérů a u stolků na nás čekalo minimálně stejně tolik úředníků 🙂 Všichni hodně mladí.Rozebrali si nás a kontrolovali všechno,i když trochu zmatečně… Já dostal nejprve „pentličky“ na batoh,tablet i kapsičku na krku.Načež mě byly všechny pentle následně sundány a ta co původně byla na tabletu se přestěhovala na batoh.Ten nakonec ze všech mých věcí zůstal jako jediný označkovaný.Po projetí batohu skenerem jsem byl úřednicí odeslán vlevo.Což znamenalo,že jsem byl shledán bezproblémovým a uvelebil jsem se na sedačce naproti odbavovacích přepážek jednotlivých aerolinek.A vyčkával na své souputníky,kteří byli odesláni na další,podrobější kontrolu.Nakonec to všichni zvládli a byli jsme vpuštěni za gate.Letadlo bylo zaplněno odhadem tak z 50-60%.Systém Ryanairu nás při check-inu opět rozházel po celém letadle,ale během chvilky jsme seděli zase pospolu a dokonce v řadách 15 a 16 u exitu.Takže spousta místa pro nožičky.Let proběhl bez potíží a načas jsme přistáli v Budapešti na letišti Ference Liszta.
Vyzvedneme odbavená zavazadla a míříme ke stanovišti busu E200.Kupujeme přestupní lístky(560HUF) v automatu.Dá se platit kartou,takže není potřeba mít výměněnė forinty.Na Köbanya-Kispest přestupujeme na další bus,který je označen nápisem Metro.Podzemka má na této trase výluku.Na silnici do centra není žádná zácpa a cesta uběhne vcelku svižně.Od zastávky busu k Boomerang hostelu je to kousek.Hostel je ve starém domě a nebýt nápisu na zvonku,tak to asi nenajdem 🙂 Ubytko za 4L pokoj platíme v eurech (10€/os včetně snídaně).Nafasujem klíče a vyrážíme na večeři do Frici Papa.Dle recenzí strýčka Google tu mají dobře vařit a za levný peníz… Restaurace je narvaná k prasknutí.Nicméně za 20min se uvolňuje v patře stůl a můžem zasednout.K večeři si objednáváme místní jídla a pivo Soproni.Popravdě nevím co je na této restauraci krom nízkých cen tak zázračnė.Jídlo slabý průměr a pivo tragédie.Ani jsem ho nedopil… Navíc stoly jsou tu natěsnány hodně u sebe a mezi nimi se sotva protahne obsluhující personál.No nic,vyzkoušeli jsme a jdeme dál…
Zamíříme k vodnímu hradu Vajdahunyad Castle,který stojí v nedalekém parku.Vodní příkop je vypuštěný a vedle hradu je upravené kluziště,kde bruslí půlka města.Hlava na hlavě a do toho mumraje duní hlasitá reprodukovaná hudba.
Shodujem se,že by bylo žádoucí zapadnout někam na pivko.Volba padla na hospůdku Ferdinand Monarchia Cseh Sörház.Není to daleko a čepují zde české pivo:Ferdinad(Benešov) a Gustav(Litovel).Interiér vkusný,obsluha příjemná,ceny krapet vyšší,i když na Budapešť pořád ještě solidní.Dáme pár piv,něco malého k zakousnutí a za chvíli je 23h.Sedělo se tu fajn.Platíme kartou a zamíříme k hostelu.
3.2.Neděle
Budapešť
Vstáváme v půl osmé a v osm jdem na snídani.Kuchyňku už okupuje skupina češek,zřejmě seniorský vyletík do lázní 🙂 Snídaně klasická hostelová:toustový chléb,džem,máslo,ovesný vločky,mléko,kafe,čaj.Po snídani vyrážíme na krátký okruh za blízkými památkami.Batohy si necháváme v uzamčené skříňce na hostelu.Basilika sv.Štěpána,Széchenyi Lánchíd – kamenný most,Funicular,Rybářská bašta.Celou dobu drobně prší a na zpáteční cestě schytáme pěknej slejvák.
Budapešť,basilika sv.Štěpána
Budapešť,funicular
Budapešť,Rybářská bašta
V hostelu se stavíme pro batožinu.Cestou k nádraží Nyugati přestává pršet.V Lidlu si kupujeme pití a svačinu do vlaku.Nedaleko nádraží zapadnem do Cafe Vogue Pubu.Dáváme pivo a maďarskou gulášovku.Pivo Bosordi je mizerný jako všechna maďarská piva.Naštěstí jsme si dali jen malé 🙂 Gulášovku servírují ve smaltovanem kastrůlku s pokličkou.Horká,chuťově vynikající,cenově už méně.Navíc nemáme forinty a karty tu neberou.Platíme v eurech a ten jejich přepočítávací kurz je zlodějský… Naše chyba.Raději jsme měli vybrat forinty v bankomatu.Poučení pro příště:Bez forintů v Maďarku do hospody nelez(nedá-li se platit kartou),jinak tě oškubou 👿 S plnými žaludky se přesunujem se na blízké na nádraží Nyugati,odkud nám jede vlak do Brna.
Půjčení auta:
Rezervace přes Rentalcars(2300kč) cca týden před odletem u Thrifty.Pojištění spoluúčasti jsme měli sjednáno on-line u Directu.Za nic dalšího jsme si nepřipláceli.Litr benzínu 95 stojí 0,90JOD.Ale místní do všeho lijí levnější 90 za 0,65JOD.Za vrácení auta na jiném místě než se půjčilo jsme zaplatili v přepočtu 50$.Což je vlastně cena plné nádrže,kterou by jsme stejně projeli,kdyby jsme vezli auto zpět do Ammánu.
Z vlakové zastávky Kostolná-Záriečie do Drietomy je to vcelku nezáživná cesta podél silnice.Na začátku obce Drietoma,u benzinky,už konečně začíná chodník.V motorestu Eden se zastavuji na oběd.Fajn zahrádka,fajn obsluha,chutný rezeň v bylinkovo-cesnakovom obale a vychlazený radegast.Ceny mírné.Spokojenost.
Ostrá Horka(387m) nad Drietomou
Za autobusovou zastávkou odbočuji doleva na červenou turistickou značku(Cesta hrdinov SNP).Kolem zahrad stoupám nad Drietomu a u pole s hnědým prosem dělám fotopauzu.Je tu pěkný výhled.V sedle mezi vršky Ikriská a Žlab zahýbám nahoru doprava,na neznačenou pěšinu k útulni.Ta stojí skrytá mezi stromy nějakých 100m pod vrcholem.
Žlab,útulňa
Útulňa je ve velmi dobrém stavu.Před ní ohniště s lavicemi.Jediné co tu chybí je voda.Zabírám si dřevěnou palandu vpravo od vchodu.Trochu ji musím uklidit,protože štěrková drť z podlahy je rozházena i na ní.Palanda naproti je na tom obdobně.Podle zápisu v návštěvní knize tu naposledy byla skupina s dětmi.Děti se asi nudily a řádily…
Na ohni opeču klobásy,dám jedno pivko z plechu,nastavuji tělo podzimnímu sluníčku a chytám lelky 🙂
19.9.středa
Žlab – Machnáč – Starý Hrozenkov,celnice – Žítková,přehrada – Rozepře,rozc. – Na Koncích,CZ/SK: MAPY.CZ
sedlo pod vrchem Ikriská(729m)
Ráno odcházím něco po osmé.První zastávka je Pod sokolím kameňom u studánky.Vody je málo,hladina nedosahuje odtokové trubky a musím ji nabírat hrníčkem.Sluníčko přitápí pod kotlem a kdyby nefoukal na vrchu Machnáč vítr,tak je tu jak v peci.Z Machnáče(771m) jsou parádní výhledy na všechny strany.Je tu pomník a kříž.A zezadu návštěvní kniha.
Machnáč (771m)
Na rozcestí pod Machnáčem odbočuji doprava na žlutou značku,která vede prvních pár stovek metrů po hranici CZ/SK,pak se stáčí mírně doprava k silnici E50 a Kolibě Drietomica.Já pokračuji po státní hranici,veden hraničními kameny,až k místu zvanému U Rumuna.Zde padl za druhé sv.války rumunský voják.Na jeho památku zde stojí jednoduchý křížek.
„U Rumuna“ – památník padlému rumunskému vojákovi za 2.sv.války
Jdu dál,kde hranice prochází korytem potoka.Odtud přecházím doprava na lesní cestu a po cca 700m odbočuji doleva na další lesní cestu,která mě dovede až na okraj asfaltky.Na pravé straně cesty stojí domy na Slovensku a na levé za potokem už je Česko.Přejdu po mostě říčku Drietomicu a následně silnici E50,kde pomalu popojíždí kolona vozidel.Na české straně se opravuje cesta.Ve stínu lípy bratrství dělám obědovou pauzu.Přímo pode mnou je točna a zastávka SADu,Starý Hrozenkov-celnice.Během odpočinku se zdravím se dvěma houbaři.Druhý z nich má štěně drsnosrstého jezevčíka a to se chce hned kamarádit.A kdyby mohlo,tak mi zblajzne i oběd 🙂
Drietoma-Liešeň,kaplička
Po hranici pokračuji cca 2km až na asfaltovou cestu v části Drietomy Liešna.Odtud je to už jen kousek k přehradě Žítková.U přehrady jsem zabočil doprava s tím,že ji obejdu z opačné strany než je silnice.Ale i když je tu modrá značka,tak se po ní nedá přehrada obejít.Brání tomu ohradník a cedule soukromý pozemek.Musel jsem se vrátit na silnici a vzít to po ní.Na začátku přehrady je závora a opět cedule soukromý pozemek.Za ní na stromech modrá značka 🙂
Žítková,přehrada
U domu za závorou jsem neviděl žádný pohyb,tak jsem sešel aspoň na okraj přehrady a udělal pár fotek.Přehrada je tedy spíše rybník,u břehu plno kaprů a na koupačku to tu rozhodně není.Voda je špinavá a má hnědou barvu.Později u autobusové zastávky potkávám jednu domorodkyni.Říká,že i přes závoru a cedule se tam místní chodí koupat.
Žítková
Kousek za zastávkou,po levé straně,stojí penzion Žítková.Ale hned u cesty postavená cedule oznamuje,že z důvodu dovolené mají zavřeno.Pivko nebude 🙁 O 100m dál je studánka,schovaná pod stromy,kde dobírám vodu.
Na Koncích CZ/SK
Z Hutiska pokračuji po žluté přes rozcestníky Rozepře a Bašty a den zakončuji Na Koncích.Je tu turistické posezení,návštěvní kniha a nedaleko studánka.Spím pod širákem.Je teplá noc,ani rosa nepadá.
Ráno vyrážím po červené značce(Třešňová cesta).První zastávkou je Peňažná.Místo na hranici CZ/SK,kde se každoročně v srpnu koná setkání čechů a slováků.Je tu krytý přístřešek,kadibudky a spousty lavic k sezení.Asi 300m jihozápadním směrem je studánka.Nechybí návštěvní kniha.
Peňažná
Javorník (758m)
Po krátké pauze jdu přes Čerešienky na Javorník(783m).Vrchol je zalesněný,nejsou tu žádné výhledy.Kdo chce,může se zapsat do vrcholové knihy.Odtud sestupuji po modré značce do Bylnice.V říčce Vláře si zchladím zpocené nohy.To byl taky nápad jít v tomhle horkém počasí v kožených pohorách.Občas se rosničkářům má věřit 🙂
Bylnice,řeka Vlára
Bylnice,pivovar
Poslední zastávkou je Bylnický pivovar.Vandr v Bílých Karpatech se vydařil.A mě už jen čeká cesta vlakem domů.
