Kouty nad Desnou,most – Dlouhé stráně,dolní nádrž – Dlouhé stráně,horní nádrž – Mravenečník – Rysí skála,vyhlídka – rozhledna u Tetřeví chaty – Kouty nad Desnou,žst:MAPY.CZ
Jednodenní zimní výšlap na Dlouhé stráně(1353m) a Mravenečník(1343m) začínáme na autobusové zastávce Kouty nad Desnou,most. Po modré značce, která v zimě slouží zároveň jako lyžařská trasa, stoupáme k dolní nádrži PVE Dlouhé stráně.
dolní nádrž PVE Dlouhé stráně
dolní nádrž PVE Dlouhé stráně
Sluníčko nám přeje a sněhu zatím moc není, takže se po cestě šlape dobře. V turistické boudě pod horní nádrží děláme obědovou pauzu. K horní nádrži je to ještě kus cesty do kopce… Ale za necelou hodinku jsme nahoře. Bufet samozřejmě v zimě zavřený 😕 Tak alespoň je tu hezký výhled na Keprník.
horní nádrž PVE Dlouhé stráně,výhled na Vozku a Keprník
Po zasněžených schodech vylezeme až na okraj horní nádrže PVE Dlouhé stráně. Kolem nádrže vede cesta, takže je možné si ji obejít celou dokola. My volíme levou stranu, ta je od srdce 😎 Pořádně tu profukuje, vítr je silný a ledový… Ale i tak se pár minut zdržíme u rozcestníku Dlouhé stráně, který označuje vrchol ve výšce 1353 m.n.m.
Dlouhé stráně (1353m),v pozadí Vřesník (1343m)
horní nádrž PVE Dlouhé stráně
Dlouhé stráně (1353m),v pozadí Praděd (1491m)
Z Dlouhých strání zamíříme na sousedni vrchol, Mravenečník (1343m). Chodí sem hlavně skialpinisti a „prknaři“, kteří pak sjíždějí volným terénem dolů.
Mravenečník (1343m)
větrné elektrárny na Medvědí hoře
Sejdeme dolů k Tetřeví chatě, projdeme kolem dnes již nefunkčních větrných elektráren a jdeme se podívat na vyhlidku Rysí Skála. Pod Medvědí horo(163m) je zde vytvořena naučná stezka pro děti. Pod samotnou vyhlídkou stojí dva dřevěné přístřešky, které poslouží k odpočinku i jako úkryty před náhlou změnou počasí.
Po zelené značce se přesuneme k rozhledně U Tetřeví chaty. Je postavená v blízkosti horní stanice lanovky a hned pod ní je lyžařský bar. Je volně přístupná po celý rok. Jdem nahoru, i když počasí se postupně zhoršuje…
rozhledna u Tetřeví chaty
rozhledna u Tetřeví chaty
Docela nás začíná tlačit čas. Doba odjezdu vlaku z Kout nad Desnou se neúprosně blíží… Dolů scházíme nejkratší cestou. Podél sjezdovky a dál po červené kolem rozcestí U obrázku. K vlaku přícházíme asi 10 min před odjezdem. Moc prima vycházka 😎
Lužické hory jsou rozlohou nevelké pohoří na severu Čech a východě Německa. Německá část se nazývá Žitavské hory. Nejvyšším vrcholem je Luž (793m.n.m.)
Trasa:
Nový Bor – Cvikov – Krkavčí kameny – Luž – Tolštejn – Jedlová – Milštejn – Svor – Sloup v Čechách – Nový Bor.
Vandr po Lužických horách začínám v Novém Boru. První zastávku dělám na nám.Míru na zahrádce restaurace pivovaru Born. Část náměstí je v rekonstrukci, obehnaná mobilními plotovými zástěnami. I zahrádka pivovarské restaurace působí provizorně.
Nový Bor,nám.Míru
Po celodenním cestování vlakem vychlazené pivko přijde vhod 😎 Dám dva kousky a vyrážím po zelené značce k přístřešku pod Havraními skálami, kde složím hlavu.
Brzy ráno si protáhnu nohy po schodech na vyhlídku Havraní skály. Schodiště zde nechal vytesat do skály v roce 1830 tehdejší majitel panství kníže Karel Kinský. Seshora je parádní výhled po okolí. Samozřejmě za pěkného počasí. Což dnes tak úplně není 😕
Havraní skály
Havraní skály
Na roz.Radvanec odbočuji vlevo k hájovně. Za ní se nad Dobraneckým potokem tyčí Čertova a Panenská skála. Pod skalami, v údolí Samoty, je vytesán ve skalním výklenku reliéf Krista.
Skalní reliéf Krista
Na rozcestí odbočuji vlevo a po 800m přicházím ke studánce Augenwasserquelle. Podle pověsti její voda má léčivé účinky na oči. Doberu vodu a pokračuji do Cvikova, kde nesmím vynechat návštěvu pivovaru 😉
Cvikov,pivovar
Po výborném obědě a ochutnávce pivečka v pivovaru si projdu část naučné stezky nad Cvikovem a navštívím Lesní divadlo a vyhlídku Švýcárnu.
Cvikov,Lesní divadlo
vyhlídka Švýcárna
vyhlídka Švýcárna,Kunratice u Cvikova
Z vyhlídky sejdu do Drnovce a po zelené jdu do Kunratic. Cestou se zastavím u skalní kaple, která pochází z roku 1834 a je vytesaná do pískovce.
Skalní kaple u Kunratic
Projdu severní částí Kunratic a podél Svitavky dojdu na hráz mezi Horním a Dolním rybníkem. Dopřávám si odpočinkovou pauzu.
Horní Kunratický rybník (v pozadí Zelený vrch)
Horní Kunratický rybník
Cestou ke kamennému oltáři jsem vyplašil odpočívající zmiji. Vyhřívala se potvora na okraji cesty a málem jsem na ni šlápl… 👿 Po žluté jdu k dalším dvěma zajímavostem. Kamenný oltář Nejsvětější Trojice i nedaleký skalní reliéf Útěk do Egypta jsou dílem mařenického truhláře Franze Schiera. Oba jsou datovány přibližně do roku 1740.
Kamenný oltář Nejsvětější Trojice
Kromě stáda kraviček, pasoucí se pod Jelením vrchem, jsem nepotkal v těchto končinách ani živáčka.
pastviny pod Jelením vrchem
V Mařenici jdu nejdříve na vrch Kalvárie (445m). Jednak je odtud pěkný výhled a jednak tu stojí zrekonstruovaná kaple, která zde původně byla postavena už v roce 1750. Po druhé světové válce zpustla. Znovuobnovena byla v letech 2008-2010.
Mařenice,Kalvárie
Kolem kostela sv.Máří Magdalény a sousoší Ukřižování dojdu k zastávce busu. Dny se pomalu krátí a začíná se šeřit. Jít pěšky po silnici do Dolní Světlé se mi moc nechce. Bus jede za 20 min.
Mařenice,kostel sv. Maří Magdalény
Z Dolní Světlé jdu po zelené značce kolem kapličky u bývalé celnice na Krkavčí kameny. U skalního útvaru Sokolík stával kdysi výletní hostinec Gondola. Dnes z něj zbyly už jen zbytky zdí a sklepu. Kromě tur.přístřešku je zde i ohniště a pěkný zatravněný plácek, který slouží čundrákům k přenocování. Rozdělám oheň a opeču buřty. Je teplo a dle rosničkářů v noci pršet nebude a tak spím pod širákem nedaleko ohniště.
Ráno vyrážím po čáře k hraničnímu přechodu Dolní Světlá/Waltersdorf. Kromě lyžařského areálu a několika hotelů a penzionů na německé straně je zde i památník českým obráncům hranic z roku 1938.
hraniční přechod Dolní Světlá / Waltersdorf,pomník obráncům hranic ČR (22/23.9.1938)
Na konci parkoviště hotelu Rübezahlbaude je pěkná vyhlídka. A nechybí výhled na nejvyšší vrchol Lužických hor Luž (793m).
Luž (793m)
Na Luž se vydávám samozřejmě tou nejhorší cestou. Po čáře rovnou za nosem. Je to prudký půkilometrový krpál. Ale nechce se mi jít po asfaltce v doprovodu davů německých důchodců. Za 20min jsem nahoře. Od roku 2020 zde stojí na německé straně nová rozhledna. Vyhlídková plošina je pouhých 8m nad zemí, takže si každý může domyslet o kolik je z ní lepší výhled než ze samotného vrccholu 😆 Nicméně rozhledna zatraktivnila Luž a neustále sem proudí zástupy návštěvníků, hlavně z německa. V letech 1824 – 1946 zde stávala chata s hostincem. Ale po 2.svět.válce se uzavřely hranice a chata byla pravděpodobně úmyslně zapálena a lehla popelem.
Luž (793m),rozhledna
Luž (793m)
Před odchodem z Luže sejdu ještě na tzv. Malou Luž, kde je další vyhlídka s lavičkou. Tady není ani noha. Klídek a pohodička 😎
U studánky Pod Luží doplním vodu. Na rozcestí měním své plány a návštěvu chaty Luž vypouštím. K chatě totiž proudí z Luže mraky němců s vidinou laciného obědu. Takže bude narváno. Další trasu volím po červené hřebenovce E3 ke skalnímu útvaru Trojhran, který se nachází přesně na hranicích a je osazen hraničním kamenem.
Skalní útvar Trojhran
Dalším dílčím cílem dnešního dne je zřícenina hradu Tolštejn. Z Lesné je to na hrad docela fuška. S velkým báglem dá kopec zabrat. Na hradě je jen pár náštěvníků a restaurace takřka prázdná. Čehož využívám k pozdnímu obědu a ochutnávce Tolštejnského ležáku, který se vaří ve Cvikovském pivovaru. Jídlo i pivko super! Za prohlídku zříceniny hradu a vstup na vyhlídku se platí 30Kč.
zřícenina hradu Tolštejn
zřícenina hradu Tolštejn
Z Tolštejnu je to co by kamenem dohodil na Jedlovou (774m). Takže další kroky zamíří opět do kopce. Poslední část vede serpentinami po asfaltce. Protože už je po 16h, tak jsem nahoře skoro sám… Stojí zde kromě kamenné rozhledny i hotel s restaurací Jedlová hora.
hotel a restaurace Jedlová hora
Kupuji cvikovský Hvozd 11° (40Kč) a k tomu vstupenku na rozhlednu (30Kč). Otevírací doba rozhledny je teď v září pouze do 17h. Kopnu do sebe pivko a po starých točitých schodech vystoupám nahoru. Rozhledna byla postavena v roce 1891, měří 29m. Za jasného počasí lze vidět vrcholky Krušných hor a Krkonoš. Pod stromy vedle rozhledny je památník věnovaný německému básnikovi Friedrichu Schillerovi. Naproti hotelu je možnost navštívit lanové centrum nebo si zapůjčit koloběžku. V zimě jsou v provozu dva lyžařské vleky.
rozhledna Jedlová
Z Jedlové to z kopce odsýpá a před 18h jsem už na vlakovém nádraží Jedlová. Dnes je tu živo. V hospodě plno a ve stanici panuje čilý ruch. Přijel sem dětský sciovlak z Prahy.
Jedlová,žst.
Jedlová,žst. – vlak pro Scioškolu
Hlavním důvodem mojí návštěvy stanice je však vydatný pramen (studánka), který je pěkně udržovaný a slouží všem poutníkům.
Jedlová,žst. – studánka
Doplním u pramene vodu do PETek a po zelené stoupám na Konopáč (Jelení skály). Původně jsem chtěl nocovat až na Milštejnu, ale to už časově do setmění nedám… Na Konopáči (676m) profukuje, ale najdu si místo v závětří, těsně u skály pod sromy.
9.9.čtvrtek
Konopáč(Jelení skála) – Stožecké sedlo – U Jána – Sirný pramen – zříc.hradu Milštejn – Rousínov – Svor žst.: MAPY.CZ
Na Konopáč hned od rána svítí sluníčko. Je krásné ráno. Po snídani vyrážím do Stožeckého sedla. Vede tudy nová zbudovaná stezka včetně mostu nad silnicí Svor – Rumburk.
Stožecké sedlo,nový most
Za mostem odbočím na zelenou značku a sejdu ke sv. Jánu. Nedaleko se nachází tzv. Sirný pramen. Jeho zbarvení ovšem nezpůsobuje síra, ale bakterie Leptothrix ochracea.
„sirný“ pramen poblíž rozcestí U Jána
Kolem Malého Stohu stoupám po lesní asfaltce směrem k Suchému vrchu. Asi 300 m před rozscetníkem odbočím doprava na neznačenou cestu. Vede tudy kratší cesta na Milštejn. Ne o moc, jen o kousek. Po ujití pár stovek metrů, nedaleko Samperova obrázku, nevěřím svým očím co vidím… u hromady vytěženého dřeva se motá vlk. V poledne a u cesty, kudy za den projde nejspíše dost lidí.Vytahuju foťák, ale než ho zapnu, vlk se otočí, koukne na mě a zmizí v lese. Ale i tak je to zážitek na který budu dlouho vzpomínat. Později si přečtu, že v Lužických horách se pohybuje vlčí smečka minimálně o čtyřech dospělých kusech.
Přicházím ke skální bráně u Milštejnu. Je asi 7 m dlouhá a 3,5 m vysoká. Vznikla zvětráváním pískovce a následným uvolňováním a padáním kusů balvanů.
Skalní brána u Milštejna
Asi 150 m od brány se nachází Stříbrná studánka. Vracím se zpátky a jdu prozkoumat co zbylo z původního hradu Milštejn. Bohužel toho mnoho není, pouze zbytky hradeb. Hrad zpustl už v 16.století. V těsné blízkosti hradu vznikl lom, kde se doloval pískovec až do roku 1910. Dnes je zde postaven dřevěný srub, zřejmě trampskou osadou Milštejn.
zřícenina hradu Milštějn,trampská chata na nádvoří
Z Milštejna jdu po červené značce přes Rousínov do Svoru. Před Svorem je k vidění staré lesní koupaliště. Bylo vybudováno v roce 1911. Dnes už je zchátralé a nevyužívá se. Je zde ovšem možnost nouzového přenocování… Buď ve zděném přístřešku nebo v jeskyni.
areál bývalého lesního koupaliště u Svoru
Ze Svoru popojedu vlakem do Nového Boru. A odtud busem do Sloupu v Čechách. Neúprosně mě tlačí čas. Zítra se musím vrátit domů, je potřeba využít krásnýho počasíčka.
Sloup v Čechách – Skalní hrad – Vodní chrám – rozhledna Na Stráži – vyhlídka U Turka: MAPY.CZ
Sloup v Čechách,skalní hrad
Sloup v Čechách je známý hlavně Skalním hradem, ale i naučná stezka poskytuje spoustu dalších zajímavostí ke zhlédnutí. Samozřejmě první kroky vedou ke hradu. Vstupné 90Kč včetně úschovy báglu zdarma. V ceně vstupenky je zapujčení tištěného průvodce.
Skalní hrad Sloup
Skalní hrad Sloup, lucerna nad kaplí
Skalní hrad Sloup,poustevník
Na hradě se zdržím necelou hodinku a pokračuji k rozhledně Na Stráži. Z terasy u restaurace je krásný výhled na celý Sloup včetně okolních vrcholů Lužických hor.
vyhlídka Na Stráži,v pozadí Klíč
Restaurace je stále ve „výstavbě“ a tudíž mimo provoz. Bufet pod rozhlednou nabídne základní občerstvení (čepované pivo pouze o víkendech). Rozhledna je otevřená do 17h a stejně tak parkoviště. Vezmu zavděk kozlem v plechu a po chvíli odpočinku jdu na vyhlídku U medvěda.
vyhlídka U medvěda,výhled na Sloup v Čechách
Z vyhlídky U medvěda jdu po Sloupském vyhlídkovém okruhu na Hraběnčinu vyhlídku, následuje Maxmiliánova vyhlídka a dnešní trasu zakončím na vyhlídce u Turka, kde přenocuji. Na jedné straně je skalní věž Hraběnka, na druhé Turecká hlava.
Skalní věž Hraběnka
Skalní věž Turecká hlava
vyhlídka U Turka,západ slunce
10.9.pátek
vyhlídka U Turka – Samuelova jeskyně – Sloup v Čechách: MAPY.CZ
Ráno je opět sluníčkově 😎 Abych prošel celý Sloupský okruh už nemám čas. Proto zredukuji množství zdejších zajímavostí na jednu. Samuelovu jeskyni s vyhlídkou. Vracím se po zelené a před křížkem odbočím doprava. Za pár minut jsem pod Samuelovou skálou. V roce 1718 si zde Samuel Görner vyhloubil jeskyni a žil zde jako poustevník do roku 1735. Vyráběl brýle a dalekohledy. Nad jeskyní jsou zbudovány dvě vyhlídky.
Samuelova jeskyně
výhled ze skalní věže Samuelova sluj na rozhlednu Na Stráži
Samuelova vyhlídka
Z vyhlídky je to do Sloupu co by kamenem dohodil. Za pár minut jsem na zastávce busu. Z Nového Boru pak už jedu vlakem. Vandr se vydařil, hlavně díky parádnímu počasí!!!
Orlické hory jsou pohoří v severovýchodních Čechách podél hranice s Polskem. Nejvyšší horou je Velká Deštná 1115m.n.m. Přechod hlavního hřebene, který je dlouhý cca 50km, není nijak náročný. Většinu trasy z Náchoda do Rokytnice v Orlických horách jsem absolvoval po červeně značené Jiráskově cestě, která je pojmenovaná po spisovateli Aloisi Jiráskovi(1851-1930).
Trasa:
Náchod – Peklo – Nový Hrádek – Olešnice v Orlických horách – Vrchmezí – Šerlich – Neratov – tvrz Hanička – Rokytnice v Orlických horách.
Do Náchoda přijíždím vlakem hodinu před polednem. Na oběd zajdu do bistra Pecka, které je poblíž nádraží u kruhového objezdu. Z menu volím pašíka Pepíka, což není nic jiného než klasická vepřová se zelím a knedlíkem. Nabízí i variantu halušek místo knedlíků.
bez komentáře 🙂
Kolem pivovaru Primátor jdu nahoru po červené značce, směrem na Dobrošov. Původně jsem se chtěl zastavit na „jedno“ v pivovaru, ale zahrádka je mimo provoz. Pivovarská prodejna otevírá až ve 13h. Pokračuji dál a pod Montací na bezejmeném vrcholku dělám přestávku. Je odtud pěkný výhled na zámek a město Náchod.
Náchod,z vyhlídky
Cesta stoupá stále do kopce a přes chatovou osadu Amerika vylezu u Jiráskovy chaty. U chaty je pusto a prázdno. Je pondělí a zavírací den. Pivo nebude ☹️
Jiráskova chata s rozhlednou
Podobná situace je v Jizbici. Hospoda otvírá pouze pá-ne. No nic, v Pekle snad už otevřeno bude. Tam by měli mít nonstop 😈
Turistická chata Peklo (Bartoňova útulna)
Turistická chata Peklo (Bartoňova útulna)
Peklo je zkrácený název pro Pekelské údolí, kde se Olešenka vlévá do Metuje. Turistickou chatu Peklo alias Bartoňovu útulnu navrhl architekt Jurkovič. Vznikla přestavbou ze starého mlýna. Peklo je oblíbeným cílem výletníků a i dnes je zahrádka plná. Jednoho čepovaného Rampušáka si taky dám 😉
Proti proudu Olešenky pokračuji na Holubí palouk, kde stojí pamětní kámen s nápisem Revír Peklo. A odtud na zříceninu hradu Frymburk, kde přespím. Přesněji tedy vedle hradu pod střechou tur.přístřešku, který je jinak využíván hlavně dětmi. Kolem hradu vede NS skřítka Frymbulína.
Noc byla teplá a klidná. Žádné strašidlo z hradu v noci nepřišlo Ranní prohlídka hradu se nekonala. Veřejnosti není přístupný z důvodu špatného technického stavu.
Rokole,kostel Panny Marie Rokolské
Po snídani zamířím dolů pod hrad a po zelené značce dojdu na poutní místo Rokole Je to poutní místo s vydatným pramenem. Údajně je léčivý… Pro vodu sem jezdí lidé ze širokého okolí. Kostel Panny Marie Rokolské je obehnán lešením a probíhá zde rekonstrukce. Na sousední dřevěnou Loretu opravy teprve čekají. U pramene pod kapličkou nabírám vodu a pár minut odpočívám ve stínu stromů na lavičce. Abych nešel zpátky do Nového Hrádku stejnou cestou, tak jdu tentokrát po silnici. Nebyla to zrovna moc dobrá volba… Sluníčko připaluje a jsem rád, že se na konci Nového Hrádku schovám na chvíli do stínu stromů. Na dosah už mám rozhlednu Šibeník.
rozhledna Šibenik
Základ rozhledny, která byla otevřena v letošním roce, tvoří tubus bývalé větrné elektrárny. Pod rozhlednou v budově trafostanice bylo vybudováno nové tur.infocentrum. A protože v TICu se prodávají chlazené nápoje, tak jsem toho využil a výstup na rozhlednu jsem absolvoval s tondou a tondou 🍻😉
TIC pod rozhlednou Šibenik
Výhledy po okolí moc pěkné. Koukám, že na malé parkoviště pod rozhlednou přijel někdo veteránem T603.
rozhledna Šibenik,výhled na Nový Hrádek
pivovar Agent,světlá 11°
Na terase pod rozhlednou jsem poobědval ze svých zásob a vydal se na další cestu. Přes Zadní Kout, kolem Zelinkova mlýna do pivovaru Agent. Mají otevřeno a tak se zastavuji na čepovanou 11°. Vychlazená osvěžila, ale popravdě chuťově nijak nenadchla. Přišla mi taková vodová.Cesta do Olešnice po rozpáleném asfaltu nebyla nic moc. V Olešnici na náměstí zdechl pes… Obě hospody zavřené ☹️ Maximálně jsem se mohl osvěžit v kašně na náměstí Dal jsem si pauzu a odpočíval na lavičce pod stromem.
Po odpočinku pokračuji asi 1,5 km z Olešnice do kopce přes louku k lesu, kde u přístřešku shazuji bágl. Doba večeře 😋 Na ohni opeču dvě klobásky a hned je na světě líp.
Dál jdu po červené směrem na Vrchmezí. Ale za Ostružníkem odbočím doprava na neznačenou lesní pěšinu, která mě dovede k pramenu Olešenky. Doplním PETKy vodou, protože na Vrchmezí žádná voda není… Tedy možná je, u prameniště Bělé, ale kdo ví… (Další den zjistím, že u prameniště vodu nabrat nejde, je vyschlé).
přístřešek Vrchmezí
Nocuji v dřevěném přístřešku na Vrchmezí u cesty. Zítra ráno zajdu na rozhlednu, která stojí na polské straně. Večer kolem projelo pár cyklistů, ale jinak byl klid až do rána.
16.6.středa
Vrchmezí – Šerlich – Velká Deštná – Pěticestí – Mezivrší – nad Neratovem: MAPY.CZ
rozhledna Vrchmezí (PL)
Ráno neotálím a brzy vyrážím na rozhlednu. Než se tu nahrnou první cyklisti a turisti. Dřevěná rozhledna byla otevřena v prosinci 2020 a kromě pěkných výhledů nabídne i možnost úkrytu před nepříznivým počasím nebo nouzového přenocování. Byla postavena na polské stran Orlických hor na místě bývalého hostince, který tu stával do roku 1946, kdy vyhořel. Další zajímavostí je, že na ochozu rozhledny jsou volně použitelné funkční dalekohledy. Bez nutnosti vhazovat mince jako je tomu jinde.
Pokračuji přes PR Bukačku na Šerlich. Na polské straně se nachází velký skiareál. Teď v létě zde není ani živáčka. Pár stovek metrů odtud stojí Masarykova chata, kde je možno se občerstvit. Má otevřeno celoročně.
Šerlich,Masarykova chata
Dnes je tu narváno. Spousta školních výprav a dalších výletníků. Autem se dá dojet do sedla na parkoviště pod chatou. A podle toho to tady i vypadá 😕
Využívám výhodného autobusového spojení ze sedla Šerlich do Deštného. Potřebuji doplnit zásoby na další část vandru. Takže asi na hodinu opouštím hřeben a na otočku sjedu busem do místního konzumu. Nakoupím a za deset minut se vracím busem zase zpátky do sedla. A dál už zase po svých.
Na rozcestí před Velkou Deštnou je postavený nový srub s bufetem a útulnou. Ale otevřeno má jen o víkendech 👿 Útulna je volně přístupná nonstop. Vedle srubu jsou ve výstavbě toalety.
Velká Deštná,občerstvení Srub s útulnou
rozhledna Velká Deštná
Velká Deštná je nejvyšším vrcholem Orlických hor. Měří 1115m.n.m. Některé prameny uvádí o metr více. Nová rozhledna byla otevřena na podzim 2019. Je postavena z ocelové konstrukce, která je obložena dřevem. Dnes mám to „štěstí“, že zde probíhá údržba. Ale nakonec jsou práce vcelku rychle ukončeny a rozhledna je opět přístupná veřejnosti. Nicméně se opraváři nemají k odjezdu a tak jsou na fotce zvěčněni i s plechovým přibližovadlem.
Přes Homoli(1001m) a Tetřevec(1043m) dojdu ke Kunštátské kapli. Barokní kaple Navštívení Panny Marie pochází z roku 1760 a je kruhového půdorysu. Nachází se ve výšce 1035m uprostřed vrchovištního rašeliniště se smrčinou. V minulosti sloužila jako místo k bohoslužbám dřevařských dělníků, kteří sem chodili z Tyrol za prací.
Kunštátská kaple
U rozcestníku Pěticestí stojí občerstvení. Ale podobně jako na Velké Deštné je i tento zavřený.
Pěticestí,bufet
Tak pokračuji bez zastávky přes Komáří vrch, kde stojí tři pěchotní sruby. Jeden z nich okouknu blíž.
Pěchotní srub R-S 90/II Levý
Na Mezivrší vzniklo velké záchytné parkovištė. A i když už je pozdní odpoledne(po 17h), tak zde firma montuje závory a automat na placení parkovného. Čím dřív se automat namontuje, tím dŕív se začnou vybírat penízky 😆
Tady opouštím červenou značku a jdu po žluté do Neratova. Po cca 2km přicházím k vyhlídce nad Neratovem. Na louce u lesa složím svoje kosti a přenocuji pod širákem. Je tu krásně! Jen kdyby tu nebyli ti otravní komáři 👿
17.6.čtvrtek
nad Neratovem – Neratov – Vysoký Kořen – Hanička odb. – rozhledna Anna – tvrz Hanička: MAPY.CZ
Sluníčko od rána připaluje… Bude horko. Už teď se těším na Neratovské pivko! Lesní cestou scházím dolů do Neratova. Od kostela Nanebevzetí Panny Marie je pěkný výhled na celou osadu. Vesnicí se Neratov snad ani nedá nazvat 🙂 I když… Málokterá větší vesnice nebo městečko se může pochlubit společenským domem, pivovarem a informačním centrem.
Neratov
V roce 1989 měl Neratov pouhé dva obyvatele s trvalým pobytem. Situace se zlepšila až v roce 1992, kdy zde farář Josef Suchár založil sdružení Neratov. Postupně se začalo s obnovou kostela a do Neratova se začali stěhovat další lidé. Dnes už má Neratov 60 trvalých obyvatel. Ale i nadále správně patří pod obec Bartošovice v Orlických horách.
Sdružení Neratov se zaměřuje na pomoc dospělým s lehkým mentálním postižením a postiženým dětem. Díky péči o ně tu získali práci další lidé. Sdružení provozuje chráněné dílny, zahradnictví, hospodu, jídelnu, obchod s poštou a rekreační zařízení. Stará se také o kostel Nanebevzetí Panny Marie, který dostal unikátní skleněnou střechu ve tvaru kříže a je hlavním turistickým tahákem k návštěvě Neratova.
Neratov,kostel Nanebevzetí Panny Marie
Po obědě a vynikajícím zdejším pivku odcházím z místní hospody a už teď si říkám, že se sem musím zase někdy vrátit. Z dálky si ještě naposledy fotím kostel.
Neratov
Po modré značce jdu přes Vysoký Kořen mířím k tvrzi Hanička a okolním bunkrům a srubům. Asi 400m před rozcestím Černodolská rezervace odbočím doprava na neznačenou lesní cestu a dojdu ke komplexu srubů Lom,Mýtina,Na Pasece,Pozorovatelna. Všechny jsou součástí NS Opevnění Rokytnicka.
Dělostřelecký srub R-H-S 79 Na mýtině
Tvrz Hanička si nechám na pozdější dobu. Teď pokračuji po červené na Anenský vrch, kde stojí stejnojmená rozhledna. Byla zde postavena v roce 2010, měří 12m a je celoročně volně přístupná. Zatravněná plocha s ohništěm u rozhledny slouží často k přenocování pod širákem.
Rozhledna Anna
V Anenském sedle doplňuji vodu a jdu bez zastavení ke tvrzi Hanička. Tvrz už je zavřená a nic moc z ní není vidět, protože je obehnaná vysokým pechovým plotem. Ale naproti je vybudovaný dřevěný přístřešek, který mi poskytne útočiště pro dnešní noc.
Tvrz Hanička
18.6.pátek
tvrz Hanička – Pod Zadním vrchem – Rokytnice v Orlických horách: MAPY.CZ
Ráno je opět sluníčkové. Stejně jako minulė dny, bude i dnes nebe bez mraků a deště. Tvrz Hanička se otevírá až v 9:30. Do té doby ale čekat nebudu. Možná někdy příště…
Po červené jdu k Panské hájovně, kde stojí podobný turistický přístřešek jako u Haničky. Přejdu parkoviště a pokračuji kolem pěchotních srubů Na holém a Nízká. Pod Zadním vrchem si dopřávám krátkou pauzu. Z červené odbočuji na zelenou a mířím do Rokytnice v Orlických horách.
Rokytnice v Orlických horách
Kolem koupaliště stoupám na náměstí T.G.Masaryka. Za chvíli bude poledne a tak zapadnu na zahrádku restaurace Rampušák. Objednávám si meníčko a pivko. Rampušáka z Dobrušky bohužel nemají… , a tak beru zavděk malým kozlíkem 😕
Rokytnice v Orlických horách,zámek
Po obědě si projdu náměstí a přilehlé okolí. Po obchodech obvykle nešmejdím, ale do cukrárny Sázava zajdu. Prodávají zde totiž Neratovské pivo. Kupuji tři vychlazené kousky v litrových PETkách a svět je hned zase o kousek hezčí 😎
Staré Město pod Sněžníkem – Králický Sněžník – Kladská brána – Polská hora – Palaš – Ramzová
27.4.úterý
Staré Město pod Sněžníkem žst. – Stříbrnice – chata Návrší – Králický Sněžník – Schronisko Na Sniežniku – Domek Myśliwski: MAPY.CZ
Jarní výšlap na Králický Sněžník začínám ve Starém Městě. Po sněhu tady není ani památky, ale nahoře okolo 1000 m.n.m. se dá sněhová pokrývka očekávat.
skiareál Kraličák
Králický Sněžník
Po modré jdu do Stříbrnic a odtud po žluté, kolem chaty Návrší, k rozc.Nad Adéliným pramenem. Na cestě leží stále dost silná vrstva mokrého sněhu, aby se dalo bežkovat. Nicméně stopa už není upravená. Moc dobře se mi nejde. Přece jen s těžkým báglem se trochu sněhem propadám. Ale na sněžnice to není. Spíš na backcountry běžky 😀 Cesta ubíhá pomaleji, ale počasí je přívětivé a jarní sluníčko příjemně hřeje. Od Stříbrnického sedla sněhu podstatně přibývá… U pramene Moravy dávám delší pauzu a dobírám vodu. Na vrchol Králičáku mi chybí už jen pár stovek metrů.
pramen Moravy
rozcestník pramen Moravy
Na vrcholu je pouze několik turistů. Vetšinou poláků. Stavba rozhledny nijak nepokročila. Od loňského listopadu, kdy jsem tu byl naposledy, je tu stále ta stejná hluboká jáma a nic víc…
Králický Sněžník (1423m)
Pokračuji po zelené značce, na polskou stranu, k Chatě pod Sněžníkem. Ta je otevřená celoročně. A turistů je zde podstatně více. Někteří, podobně jako já, jdou „natěžko“. Turistická sezóna začala naplno 😎
Schronisko Na Śnieżniku (Chata Na Sněžníku)
Po krátké pauze se vydávám po modré značce směrem na Kamenicu. Cestička vede po vrstevnici cca 1240m.n.m. a je sotva prošlapaná. Na severním úbočí Kraličáku je pořád spousta sněhu. Místy přes 1m.
Králický Sněžník,severní úbočí
Po asi 1,5 km odbočuji doprava na neznačenou pěšinu a jdu do kopce k loveckému srubu (Domek Myśliwski), kde tuto noc přenocuji. Srub se od mé loňské návštěvy nezměnil. Stojí stále na stejném místě. A je stále volně přístupný.
lovecký srub (Domek Myśliwski)
Chvíli si vydechnu a pak se pustím do přípravy dřeva. Ale je to makačka. Krom trochy chvojí uvnitř srubu, je nutné další dřeva donést z lesa a to je mokré. Ale pomocí podpalovače se zadaří a oheň hoří. Uvnitř srubu je nějakých 6°C, takže trošku tepla přijde vhod. Zaběhnu pro vodu k pramenu, který je odtud slabých 200m a je velmi vydatný. Nakonec kuchyňku vytopím na příjemných 16°C. Pak už jen uvařím večeři, naložím do kachlových kamen a jdu chrnět.
28.4.středa
Domek Myśliwski – Franciska chata HS – kaple Panny Marie – Kladská brána – Kunčická hora rozc. – Chlupenkovec – Polská hora(Rudawiec) – tur.přístřešek pod Polskou horou:MAPY.CZ
Ráno teplota ve srubu poklesla na 9°C, ale topit už nebudu. Uvařím čaj, posnídám a pobalím svoje saky paky. Lesní cestičkou se vracím na naše území.
cesta z loveckého srubu(Domek Myśliwski) k rozc.chata Franciska
Od rozc.Franciska-HS jdu po červené značce k Adélininu pramenu a Lesní kapli nad Stříbrnicemi. Sněhu je tu o poznání méně než na úbočích Králického sněžníku.
rozc.Pod Ludmilou
Adélin pramen
Od kapličky pokračuji dál po červené až k bývalé hájovně v Kladské bráně. U mostku doberu z potoku Krupá vodu a udělám obědovou pauzu. Sluníčko sice svítí, ale silný vítr pocitovou teplotu sráží dolů. Takže žádný teplo 😕
Kladská brána – hájovna
Kladská brána
Cesta stoupá do kopce a sněhové pokrývky přibývá. Na Chlupenkovci(975m) to ještě jde, ale dál Nad Aloisovým pramenem už je vrstva měkkého sněhu souvislá a začínám se bořit 😕
Chlupenkovec
Nad Aloisovým pramenem
Odbočím na zelenou značku a pokračuji po hranici na Polskou horu. Podle stop je vidět, že pár turistů tu přede mnou šlo. Ale i tak není cesta dost prošlapaná a každým druhým krokem zajedu hluboko do sněhu. Tohle je regulérní terén na sněžnice. Ale ty bohužel nemám. Nadávám a šlapu pomalu dál…
Polská hora (Rudawiec)
Z Polské hory(1106m) jdu na Jivinu(1077m), opustím hranici a odbočím do Polska. Sestupuji dolů ke staré cestě, kde stojí turistický přístřešek.
tur.přístřešek pod Polskou horou
Před lety, kdy ještě nebyl zrekonstruován, jsem zde jednou spal. Dnes tady složím hlavu. Nemá kamínka, ale je bytelný a na povale se dá v dobrém spacáku v pohodě přespat. Teploměr ukazuje 5°C. To je celkem fajn. Povečeřím a zalezu do péřáku. Je v něm teploučko.
29.4.čtvrtek
Stronie Śląskie – Pod Dzialem – Palaš – Petříkov – Ramzová:MAPY.CZ
V noci trochu pršelo a ráno je mlha. V botách mám mokro. Včera dostaly v hlubokém sněhu zabrat. Na fusekle nasazuji igelitové sáčky a obouvám boty. Je to provizorní řešení, ale vydrží až do Ramzové. Po cestě jdu až k rozc.Dlugi splaw, kde se napojím na modrou značku, která spojuje polskou Bielici s českým Paprskem.
Pralinka
Dojdu na Palaš a rozmýšlím, zda jít či nejít na chatu Paprsek. Nakonec nejdu. Na oběd je ještě brzy. A stejně by se kvuli covidovým opatřením nedalo sedět uvnitř chaty. S obědem od okýnka bych mohl jít jen do velkého stanu, který tu v zimě oficiálně slouží jako převlékárna a ohřívárna pro běžkaře. Samozřejmě ve skutečnosti je ze stanu jedna velká jídelna a nikdo nic neřeší
Palaš
Z Palaše tedy pokračuji na Císařskou loveckou boudu, kde si rozdělám oheň a opeču poslední klobásku. Do Ramzové jdu přes Petříkov, který je v této době téměř liduprázdný. V Ramzové mám do odjezdu vlaku chvíli čas a tak stihnu jedno pivko u okýnka chaty Ramzovské sedlo.
Dvoudenní volno využívám ke krátkému vandru na Králický Sněžník. Poslednímu před příchodem zimy. Do Ramzové přijíždím vlakem ráno v půl deváté. Je začátek týdne a tak očekávám minimum turistů. Což se později i potvrdí. Potkám jen osamělé jednotlivce. Po červené značce se vydávám přes Petříkov.
Petříkov
Petříkov,sjezdovka Zetocha
Před mnoha lety jsem na nynější sjezdovce Zetocha absolvoval školní lyžařský výcvik. Jezdili jsme na kotvě a tehdy si každý vozil svoji kotvu omotanou kolem pasu. Na lano jsme si ji zaháknuli sami a sami se i nahoře odpojovali. Chtělo to cvik a zručnost. Byla u toho spousta pádů a taky srandy. Dnes už by nic podobného nebylo myslitelné… Ale to jsem odbočil do minulého století 🙂
Pokračuji dál přes Císařskou loveckou boudu na Paprsek. Zdejší turistická chata je vyhlášená svojí pohostinností a výbornou kuchyní.
chata Paprsek
Paprsek,Kaple sv. Kryštofa
Dle některých návštěvníků se jedná o vůbec nejlepší chatu v oblasti Rychlebek a Jeseníků. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že něco pravdy na tom bude 🙂 Bohužel je doba covidová a chata Paprsek je zavřená. Výdej přes okénko pouze pátek – neděle. Pivko nebude 🙁
Je nádherný počasí. Podzimní sluníčko příjemně hřeje. Krátkou zastávku si udělám u Medvědí boudy. Kolem ní protéká Kunčický potok.
Medvědí bouda
O 500m dál ochutnám vodu z Aloisova pramene. Dobrá a studená. Na rozcestí pod Chlupenkovcem opouštím červenou značku, přecházím na zelenou a po hranicích jdu na Kladské sedlo. Tady se odděluje Králický Sněžník od Rychlebských hor.
rozc.Chlupenkovec (975m)
Kladské sedlo (816m)
Turistická chata je zavřená. Takže se nezdržuji a stoupám nahoru na Rykowisko a dál jdu lesem do sedla Głęboka Jama. Potkávám zde dva polské turisty. Odtud značka vede do prudkého kopce. Jdu, dá se říct, korytem potoka. Voda tu teče ve značném množství.
zaplavená cesta na zelené značce
Asi 400m jdu stále po zelené značce, ale potom ji opustím a přejdu na českou stranu na červenou. Tady je cesta široká, pohodlná a bez vody. A co víc…, potkávám zde svého prvního medvěda. Pravda…, je to spíše medvídě, ale to se taky počítá 🙂
Na vyhlídce Pod Ludmilou oblíkám mikinu. S přibývající nadmořskou výškou se ochlazuje. V sedle pod Stříbrnickou si udělám poslední občerstvovací přestávku. Sluníčko stále svítí, ale už není tak hřejivé.
Stříbrnická sedlo (1212m),cesta na Králický Sněžník
U rozcestníku Chata Franciska znovu přecházím na polskou stranu. Lesní pěšinou jdu ke kilometr vzdálenému loveckému srubu (Domek Myśliwski), kde chci přenocovat. Asi 200m před srubem je vydatný pramen. Teče hned u cestičky. Před pár lety jsem tu byl a srub byl uzamčený. Obýval ho nějaký polák. Ale v současnosti je opět volně přístupný a slouží jako útulna.
Lovecký srub (Domek Myśliwski)
Po vstupu do srubu zjišťuji, že kachlová kamna jsou ještě vlažná. Někdo tu přes víkend „bivakoval“. Zprvu se mi ani nechtělo kamna roztápět, uvnitř srubu bylo 10°C, ale nakonec jsem zatopil. Co bych taky až do večera jinýho dělal… Ve srubu jsou dvě sekyrky a dokonce tři pilky. Také jsem na polici našel pevné i tekuté podpalovače včetně svíček. Dřeva je v lese okolo srubu požehnaně, jen se musí nařezat, aby se vlezlo do kamen. Vnitřek jsem vytopil na fajnových 19°C . Venku bylo 7°C. Ve srubu se vyspí odhadem nejméně 15 lidí. Většina na půdě a pár lidí i v zadní místnosti na palandě a na zemi. Nicméně do kuchyňky ke stolu by se všichni nevlezli. Ta je dost dobře vybavená. Nádobí, koření, rýže, těstoviny, spousta konzerv. Hlady zde nikdo neumře.
Lovecký srub (Domek Myśliwski)
10.11.úterý
Domek Myśliwski– Franciska chata HZS – pramen Moravy – Králický Sněžník – Adélin pramen – Chata Návrší – Stříbrnice – Staré Město pod Sněžníkem: MAPY.CZ 1 MAPY.CZ 2 (trasa rozdělena).
Ráno je nádherně. Teda na horách, dole je inverze. Po osmé odcházím ze srubu. U pramene doplním vodu a už si to mašíruju směrem na Králičák. První zastávkou je vyhlídkové místo, odkud fotím Vlaštovčí kameny. Skalní sruby ze svoru a ruly se suťovým polem se nachází asi 500m pod vrcholem Králického Sněžníku.
Králický Sněžník,Vlaštovčí kameny
O pár minut později míjím základy Lichnštejnovy chaty, která byla z důvodu špatného technického stavu zbourána v roce 1971. Poblíž ruiny stojí socha slůněte, která je neodmyslitelně spjata s Králickým Sněžníkem od roku 1932, kdy ji sem nechal umístit německý spolek Jeschental. Kdo nebyl u slůněte, nebyl na Králičáku 🙂
Králický Sněžník,ruiny Lichtenštejnovy chaty
Králický Sněžník,výhled na hřeben Hrubého Jeseníku
Ujdu pár stovek metrů a zastavím se u pramene Moravy. Nachází se ve výšce 1380m nad mořem. Většinou je pramen v obležení turistů, ale dnes tu ještě není ani noha. Je brzy.
Králický Sněžník,pramen Moravy (1380m)
Od pramene Moravy je vrchol Králického Sněžníku co by kamenem dohodil. Jsem tu už poněkolikáté, ale ještě nikdy jsem tu nebyl úplně sám. Nikde ani živáčka. Ani na polské straně, kde se započalo s výstavbou nové rozhledny není ani noha. Staveniště je osiřelé.
Králický Sněžník(1423m)
Králický Sněžník(1423m),stavba rozhledny na polské straně
Králický Sněžník(1423m),stavba rozhledny na polské straně
Kdo sbírá různá turistická razítka, tak nepřijde zkrátka. Do deníčku nebo kamkoliv jinam si může otisknout razítko slůněte, které je ve skříňce na dřevěném sloupu. Na vrcholu se zdržím asi 20 minut. Docela dost tu profukuje studený vítr a i když svítí sluníčko, tak pocitová teplota je lehce nad nulou.
Králický Sněžník(1423),inverze na polské straně
Zpáteční cestu volím po červené přes Adélin pramen až k Lesní kapli nad Stříbrnicemi. Touhle trasou obvykle nejčastěji chodím.
Lesní kaple Panny Marie
Dnes mám docela velký časový náskok, tak na rozcestí po kapličkou odbočuji na lesní cestu a později na asfaltku a mířím k chatě Návrší. Dnes je zavřená. Když jsem tu byl naposledy, tak byl čepu velmi dobrý Welzl ze Zábřežského minipivovaru. No nic, musím si nechat zajít chuť. Vezmu zavděk studenou vodou z pramene, který je hned u chaty.
chata Návrší (900m)
Pod chatou začíná inverze. Tento jev je hodně fotogenický. Takže neodolám 🙂
Návrší,výhled na rozhlednu Na Štvanici
inverze pod chatou Návrší
Z Návrší scházím po modré značce. Nejprve podél sjezdovky a pak přes louku směrem k rozcestníku Strakovy školky. Nejdu až úplně k němu, ale jen k jednomu z bočních přítoků Stříbrnického potoka. Na pravo od cesty zde stojí opuštěný zchátralý srub. Nakouknu do něho, zdali by se dal v nouzi využít jako ochrana před špatným počasím nebo k nouzovému přespání.
bouda nad Stříbrnicemi (u modré značky)
bouda nad Stříbrnicemi (u modré značky)
Bouda je volně přístupná, dveře se dají zavřít, ale okna jsou vymlácená. Pec je částečně rozebraná a komín chybí celý. Pokud by měl někdo žebřík, tak se dá vylézt i na půdu. Místo k přespání tu je. Ale kdoví jak dlouho tu ještě bude bouda stát…
Další kroky směřuji do Stříbrnic po neznačené cestě kolem křížku. Za potokem se napojím na žlutou a dojdu na silnici ke kostelu. Odtud pokračuji po modré značce do Starého Města pod Sněžníkem. U posledního domu před lyžařským areálem Králičák se krátce zastavuji. Na dřevěném plotě je spousta hrníčků. Ani se nevejdou všechny do záběru.
Stříbrnice,hrníčkový plot 🙂
Za areálem bývalého JZD odbočím vpravo a po polní cestě, přes louky, v mlze, přijdu na okraj Starého Města pod Sněžníkem. Koně z farmy mě vítají řehtáním.
Staré Město pod Sněžníkem,farma Černý kůň
Cestička kolem ohrad je pořádně blátivá. Takže před nástupem do vlaku budu pohory čistit. Alespoň trochu 😀 Vandr se vydařil.
Po loňském a ne příliš vydařeném vandru po Čergově jsem opět zavítal do tohoto méně známého pohoří na severovýchodě Slovenska. Tentokrát mi bylo počasí nakloněno a turistiku jsem si užil naplno.
Ve Staré Ľubovni přestupuji z vlaku na bus a jedu do Lenartova. Odlehlé vesnice u hranic s Polskem. Jak se říká, lišky tu dávají dobrou noc. Krom mojí maličkosti sedí v busu jen pár místních. Turista jsem jediný. Z Lenartova vyrážím po zelené značce kolem hřbitova nahoru na Kráľovu studňu.
Lenartov
Je to asi 4km do kopce. Stojí zde dřevěná rozhledna a o kus dál nová chata s útulnou.
Lenartov,rozhledna Kráľova studňa
Lenartov,útulňa Kráľova studňa
Lenartov,útulňa Kráľova studňa
V podkroví je volně přístupná jedna místnost, která slouží příchozím turistům k odpočinku a přenocování. Na podlaze jsou matrace a na zdi police s knihami. Prostě vybavená knihovna 😎 Naproti vchodu(na stromě) je umístěná fotopast s GSM, takže občanské sdružení, které chatu provozuje, má on-line přehled o návštěvnících. Pár desítek metrů odtud je studánka. Prostě nádherný místo s výhledem na polské kopce. Podvečerní sluníčko atmosféru ještě víc umocňuje.
Lenartov,útulňa Kráľova studňa – výhled na vrch Pusta(822m)
2.9.středa
útulňa Kráľova studňa – Lenartov – Minčol – sedlo Uhlisko – přístřešek pod Dvoriskou: MAPY.CZ
Celou noc pršelo. V 8h přestává a vypadá to na pěkný den. Scházím dolů do Lenartova. Na loukách Pod úbočím se pase stádo kraviček.
Lenartov,pastviny Pod úbočím
Po žluté značce projdu západní částí vesnice a před motorestem Javorina (v širokém okolí jediná restaurace) zabočím doleva na cestu, která vede podél Věčného potoka. Na druhém břehu stojí romská osada. Vypadá…, jak vypadá 😯
Lenartov,romská osada
Očekávám, že neuniknu pozornosti zdejších obyvatel. A mé tušení nezklamalo. Seběhli se kolem mě snad všichni haranti z osady. I ti co by měli být touhle dobou ve škole. Naštěstí se to obešlo bez jakýchkoliv strkanic a jen pokřikovali jeden přes druhého: „Ujo, daj 50 centov“ anebo „Kam ideš?“. Důležité je nezastavovat a hlídat si kapsy 😉 Po pár desítkách metrů o mě ztratili zájem.
Až pod Malý Minčol vede žlutá po cestě podél Věčného potoka. Potkávám několik houbařů s plnými košíky. Vesměs jsou to obyvatelé osady, kteří si prodejem hub u silnice přilepšují k živobytí. Poblíž rozcestníku Dolina Věčného potoka si udělám obědovou přestávku. Obloha je zatažená. Spadne pár kapek, ale nic dramatického. V místě, kde asfaltka končí a začíná lesní cesta, nacházím pořádnýho hřiba. Klobouk má v průměru 24cm.
Dolina Večného potoka
Nahoru na Malý Minčol jsou to necelé dva kilometry do kopce. Cesta vede přes sedlo Hajduška. Spojuje se tady žlutá a modrá značka. Na vrcholu Malého Minčolu dělám krátkou odpočinkovou pauzu a jdu dál po červené na Minčol.
Malý Minčol (1054m)
Cesta vede lesem, výhledy žádné. Až pod Minčolem u studánky končí stromy a začínají horské louky. Studánka není moc vydatná, ale nabrat vodu do PETky se podařilo.
Minčol (1157m) je nejvyšším vrcholem pohoří Čergov. Jsou z něho parádní výhledy na všechny strany. A dnes se počasí obvzlášť vyvedlo. Dopřávám si vrcholovou meruňkovici z placatky 😎
Minčol (1157m)
Asi 600m po modré, směrem na Lazy, stojí dřevěný kříž. Místo je značené jako vyhlídkový bod. Takový předvrchol Minčolu.
Minčol,vyhlídka s křížem
Odtud vede místní červené značení k chatě a studánce Pod Minčolom a dál k rozcestníku Ústí Kalinovského potoka. Dolů ale nejdu. U chaty jsem byl vloni. Pokračuji po modré kolem božích muk na Lazy.
Lazy
Klesám do sedla Ždiare. Stojí tu malý přístřešek. Na přenocování není moc vhodnỷ, ale jako ochrana před deštěm poslouží dobře.
sedlo Ždiare
Cestou ze sedla lesy řídnou a přibývá horských luk. Krajina je o poznání zajímavější. Mezi vrcholy Forgáčka a Dvoriská leží sedlo Uhlisko. Tady opouštím modrou značku a vydávám se vlevo, přes louku, k neznačené cestě, která by mě po cca 1km měla dovést k turistickému přístřešku. Za loukou míjím kazatelnu. Svítí novotou a je navlas stejná jako ta v Dolině Věčného potoka. S velkou pravděpodobností bude taky volně přístupná.
Lesní cesta se svažuje dolů k asfaltce, kde je složiště dřeva. A pár desítek metrů pod ním stojí po pravé straně dřevěný turistický přístřešek.
tur.přístřešek pod Dvoriskou
tur.přístřešek pod Dvoriskou
Má dřevěnou podlahu, jsou tu stoly a lavice a hlavně festovní ohniště na kterém opeču klobásky k večeři. Vedle teče potok, takže o vodu nouze nebude. Prima místo na přespání.
3.9.čtvrtek
přístřešek pod Dvoriskou – sedlo Priehyby – Velká Javorina – Čergov – útulňa Drina: MAPY.CZ
Od rána svítí sluníčko. Vypadá to na krásný den. K rozcestníku v sedle Uhlisko se vracím stejnou cestou jakou jsem šel včera. V sedle udělám krátkou pauzu na focení.
sedlo Uhlisko
Stoupání po modré značce mě zavede pod vrchol Dvoriská (1057m). Les se tu střídá s horskými loukami.
Dvoriská (1057m)
Odtud klesám cca 1,5 km k pramenu nad sedlem Priehyby. Nabírám vodu. Další možnost doplnit vodu je až pod Čergovem. V sedle Priehyby (815m) dělám asi půlhodinovou pauzu. Vede tudy silnice z Majdanu do Livova. Ve stínu mohutné lípy se krčí malá kaplička s obrazem panenky Marie.
sedlo Priehyby,kaplička
Pokračuji po modré na Hrašovík (1009m) a dál na Solisko (1057m). Je doba oběda, takže něco malého zakousnu. Sedlem Lysina jen tak proběhnu a zastavuji se až na Veľké Javorině (1099m). Pod vrcholem začíná PR Vlčia. Jedná se o první soukromou přírodní rezervaci na Slovensku. Byla založena v roce 2004. Z Javoriny opět klesám do sedla Chochuľka, kde se stýkají modrá značka s červenou.
horské louky mezi Veľkou Javorinou a Chochuľkou (v pozadí Priehybky a Čergov)
Tady potkávám prvního turistu od doby, co jsem předevčírem vystoupil z autobusu v Lenartově. Za pár minut už stojím u velkého dřevěného kříže na Čergově (1050m). Tady se nás, turistů, sešlo najednou pět.
Čergov (1050m)
Chvíli posedím a pak jdu k útulni Drina. Stojí ve svahu v lese na západ od vrcholu. U Driny potkávám mladou dvojici turistů. Dáváme se do řeči. Jsou místní, toulali se po okolí a spali na útulni. Teď jsou už sbaleni a na odchodu. Nocovat budu na útulni sám.
útulňa Drina
Útulňa je postavena v hustém lese. Sluníčko tu moc nesvítí ani v letních měsících. Ale o pár metrů níž je celkem vydatný pramen vody, takže asi proto ta poloha 🙂 O víkendu zde proběhla výměna kamen a oprava komína i střechy. Uvnitř se vyspí cca 4 – 6 lidí.
4.9.pátek
útulňa Drina – sedlo Čergov – Osikov – Vaniškovce: MAPY.CZ
Ráno vstávám už něco po šesté. Přece jen je to do Vaniškovců přes 10km a ještě plánuji zastávku v Osikově. Vlak odjíždí v 10:56. Posnídám a po sedmé vyrážím od útulni. Na vrcholu Čergov si vyfotím kříž, který je nasvícený ranním sluníčkem a pokračuji po červené k chatě Čergov. Je to široko daleko jediná provozovaná turistická chata. Její otevírací doba se liší v závislosti na ročním období a také na tom, jak mají majitelé čas. Nejlépe si raději dopředu zavolat.
chata Čergov
V Čergovském sedle je chatová oblast. Ovšem svá nejlepší léta už má zřejmě za sebou. Řada chat je neudržovaná a podobně je na tom lyžařský vlek. U cesty je zřízena dřevěná kaplička pod širým nebem s „meteorologickou stanicí“ 😎 Na rozcestí Zápač odbočuji na modrou značku, která mě přes les a louku dovede do Osikova. Těsně před vesnicí spatřím u lesa lišku, ale než si ji stačím pořádně vyfotit, tak uteče. Ne že by mě viděla, ale zrovna jel kolem nějaký místní domorodec na staré Jawě. Kraválu nadělal tolik, že by před ním utekl i hluchý medvěd 😆 Ve středu obce stojí Coop s krčmou. Doplním zásoby a jdu si prohlédnout blízký kostel sv.Michaela archanděla. Starší část kostela pochází ze 17.století. Ta mladší se přistavěla v roce 1971.
Osikov,kostel sv.Michaela archanděla
Do Vaniškovců to už není daleko, ale sluníčko na začátku září pěkně topí a 2km po asfaltové silnici není bůhví jak záživné. Takže to beru hodně svižně a v 10:15 už sedím na lavičce na vlakové zastávce a dopřávám si svačinku, kterou zapíjím Bažantem 😎 Vlak jede na čas. Vandr Čergovem se napodruhé náramně vydařil. A doufám, že se sem ještě někdy podívám.
Pradědská hornatina tvoří jižní část Hrubého Jeseníku. Nejvyšší horou je Praděd (1491m). Od sousední Keprnické hornatiny je na severozápadě oddělena Červenohorským sedlem. Hlavní hřeben se táhne od Červenohorského sedla přes Praděd a Jelení hřbet až do sedla Skřítek. Prochází tudy červeně značená turistická trasa.
Trasa:
Červenohorské sedlo – Švýcárna – Praděd – Jelení studánka – Pod Zelenými kameny – Skřítek – Klepáčov – Sobotín.
21.9.pondělí
Červenohorské sedlo – Malý Jezerník – Kamzík – Švýcárna – Malý Děd – Švýcárna: MAPY.CZ
Podle předpovědi počasí má být, počínaje dneškem, krásně. Tři dny téměř letní teploty. No, na horách asi ne, ale uvidíme… Takže využívám volna k dalšímu courání po moravských kopcích. Navazuji tak na svůj vandr z června letošního roku. Vlakem jedu do Koutů nad Desnou a odtud busem na Červenohorské sedlo. Na stejnojmenné chatě poobědvám knedlo, vepřo, zelo a doplním tekutiny dvěma půllitry Šeráku. Ideální složení jídla a pití před výšlapem 🙂
Červenohorské sedlo,v pozadí Velký Klín (1178m)
Rosničkářům se předpověď skutečně povedla. Je nádherně, trochu profukuje, ale nic hrozného. Po červené stoupám směrem na Klínovec. A brzy dělám krátkou pauzu v místě kudy vede sedačková lanovka na Velký Klínovec, odkud je parádní výhled na celé Červenohorské sedlo.
Červenohorské sedlo
O kousek dál uvidím mezi stromy boudu, tak jdu ze zvědavosti omrknout co je to zač. Je to útulek pro vlekaře. Je odemčený a dal by se v nouzi použít k přečkání nepohody i přespání. Uvnitř je celkem čisto. Vybavení je strohé, ale účelné: palanda, stolek a dvě křesla. Dávám si souřadnice boudy do GPSky(kdyby někdy náhodou…) a vracím se na cestu. U přístřešku na Klínovci se potkávám s několika turisty. A bude jich ještě víc a víc. Pěkné počasí jich vytáhlo ven spoustu. Přes Výrovku dojdu na Malý Jezerník (1208m).
Malý Jezerník (1208m)
Tady odbočím doprava a sejdu po lesní pěšině 200m dolů na Kamzík. Kromě výhledu do údolí, na přečerpávací elektrárnu, tu stojí jednoduchý dřevěný přístřešek.
Kamzík,tur.přístřešek
Původně jsem tu chtěl přenocovat, ale ještě brzy, takže půjdu dál… A jak se blížím ke Švýcárně, tak turistů znatelně přibývá. Před chatou je lidí jak blech v psím kožichu 🙂 Pivko odložím na pozdější dobu a jdu ještě na Malý Děd (1348m).
Malý Děd (1368m)
Zde není ani noha. Jen tu fouká znatelně více než dole u chaty. Nafotím pár fotek a vracím se na Švýcárnu.
chata Švýcárna
Z původního počtu turistů tu zbyli jen jedinci, kteří jdou „na těżko“ s vizí noclehu pod širákem, a tudíž nikam nespěchají. U pramene doplním vodu a jdu si do chaty pro jedno čepované. Na výběr je radegast za 45kč nebo plzeň za 56kč. Volím slovanského boha 🙂 Venku povečeřím ze svých zásob. Před 19h se už začíná pomalu šeřit. Je načase najít vhodné místečko k přenocování. Vydávám se po modré značce směrem k Vysokému vodopádu a hledám kde složím hlavu. Po pár desítkách metrů se zastavuji a opatrně vytahuji foťák. Nedaleko mezi stromy se pase kamzík a kousek za ním ještě jeden. Vítr fouká od Švýcárny a tím, že stojím s kamzíky v jedné lajně, tak mě ještě nezmerkli. Zkouším fotit, ale je jasné, že při šeru a ještě mezi stromy to bůhvíjaké fotky nebudou.
Švýcárna,Kamzík horský
Švýcárna,pod širákem
Stihnu tři fotky(jakžtakž vyšla jedna), vítr foukl trochu jinak a kamzíci mě zvětřili a utekli. Ale i tak jsem rád, že jsem v Jeseníkách poprvé viděl kamzíky naživo ve volné přírodě. O kus dál najdu plac pod stromy, chráněný částečně proti větru. Tady složím hlavu. Je to cca 50m od cedule označující začátek NPR Praděd. Takže jsem z obliga, kdyby tu náhodou šel někdo chytrý a měl připomínky k tomu, že jsem mimo vyznačené turistické trasy. Ale už je podvečer a ač se to nezdá, tak v lese se stmívá mnohem rychleji. Po modré značce už nikdo nejde. Rozbalím pončo, na to klymitku a svýho letitého vikinga. Dobrou noc.
22.9.úterý
Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Vysoká hole – Jelení studánka – Alfrédka – přístřešek Pod Zelenými kameny: MAPY.CZ
Ráno jsem vzhůru před šestou. Noc byla klidná. Párkrát jsem se sice vzbudil, ale žádné zvířátko mě nepřišlo navštívit. A že už se mi to letos stalo 🙂 Pobalím svoje saky paky. Mrknu, jestli tu po mě nic nezůstalo a odcházím k chatě na Švýcárně, kde doberu vodu. Teploměr u vchodu ukazuje 10°C. Což je takhle brzy po ránu fajn. Ovšem pocitově je míň, opět fouká studený vítr z Polska 🙁
Praděd (1491m)
Mířím na Praděd (1491m). Je to nejvyšší hora Moravy a Slezska. Její dominantou je 162m vysoký televizní vysílač s rozhlednou. Letos jsem tu podruhé, celkově potřetí. Při prvních dvou návštěvách byl vysílač v mlze,mrholilo a nebylo nic vidět. Tentokrát je jasno, jen ten prudký vítr dělá potíže. Udržet foťák v jedné ruce je nemyslitelné a v obou rukách značně obtížné… Jsem rád, když se schovám do haly. Je něco po osmé a restaurace i bufet jsou ještě zavřené. Otvírají až v devět. Stejně jako rozhledna, kam jezdí výtah. Posnídám ze svých zásob. Kromě mě jsou tu ještě tři turisté, kteří si taky přivstali. Po půlhodině se zvedám a odcházím směrem na Ovčárnu.
Cestou dolů už potkávám první skupinky baťůžkařů, kteří využívají pěkného počasí k návštěvě Pradědu. Dnes bude restaurace i bufet praskat ve švech 🙂
výhled z Pradědu na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně
Za hotelem Ovčárna odbočuji doprava na Vysokou Holi. Krátkou zastávku udělám u Petrových kamenů. Tyhle 7m vysoké skály prý byly v 17.století místem sletů čarodějnic 😎 Až k nim se dostat nedá z důvodu ochrany rostlin, které zde rostou. Je odtud možná ten nejlepší výhled na Praděd.
Petrovy kameny (1446m)
Praděd (1491m)
Pokračuji přes Vysokou holi (1465m) a Kamzičník (1420m) k Jelení studánce.
Vysoká hole (1461m)
Stejně jako na Pradědu i na tomto úseku cesty řádně profukuje. Ale viditelnost je docela dobrá, jen hodně vzdálené vrcholky hor jsou v lehkém oparu. U Jelení studánky stojí kamenná útulna pro případný nocleh nebo jako úkryt před špatným počasím.
Jelení studánka
útulna Jelení studánka
Uvnitř je spartánsky vybavená. Podél zdí lavice napevno a to je vše. Dveře se dají zavřít. Dlouho se nezdržuji a jdu po červené značce dolů k Alfrédce. Kdysi tu stála turistická chata Alfrédka, která v minulosti opakovaně vyhořela. V současnosti tu pro hladové a žíznivé turisty slouží bufet „U Herdegena“. Ovšem teď v září je uzavřený 🙁 Dle webových stránek je otevřený pouze v letní(červenec a srpen) a zimní(běžkařskou) sezónu. Škoda… V těchto dnech, kdy sluníčko vytáhlo do hor spoustu lidí, by určitě tržbu měli. Jen za tu necelou hodinku co jsem tu byl, se tu zastavilo více než 20 turistů, ať už na kole nebo pěšky. Naproti bufetu je fajnový turistický přístřešek.
útulna Alfrédka
Dělám si tady obědovou pauzu. Na přímém sluníčku je horko i v tričku, ale ve stínu kde pofukuje, je to na mikinu. Dál pokračuji po žluté přes Mravenčí sedlo k rozcestníku Pod Josefínkou. Doplňuji do PETky vodu v Podolském potoku. Po dalších 2km jsem u turistického přístřešku Pod Zelenými kameny. Je teprve půl čtvrté, ale zůstávám tady. Lepší místo nocleh bych v okolí těžko našel.
útulna Zelené kameny
Takže si vybalím bágl a relaxuji na sluníčku. Těžká pohodička 🙂 Na véču si připravím kuskus s klobáskou a česnekem. Je tu klid. Jen občas z dálky zaslechnu troubení jelenů.
Ráno vstanu po sedmé. Není kam kvaltovat. V klidu se nasnídám a pobalím. Dnešek bude na pohodu. Taková nenáročná procházka 🙂 Cestou na Skřítek potkávám první turisty. Přes den má být ještě hezky, ale k večeru se počasí pokazí a bude pršet. V sedle Skřítek na parkovišti přibývá jednou auto za druhým.
sedlo Skřítek
sedlo Skřítek
Všichni návštěvníci chtějí využít zřejmě na dlouhou dobu poslední pěkný den k procházkám na čerstvém a zdravém horském vzduchu. Restaurace otvírá až v 10h., takže tu zbůhdarma neokouním a vydávám se po modré značce do Klepáčova. Je to malá vesnička, kde většina stavení slouží k rekreaci. Nejzajímavější památkou je dřevěný kostelík sv.Jana Nepomuckého z roku 1783. Vstupní dveře jsou otevřené a tak můžu nahlédnout dovnitř.
Klepáčov,kostelík sv.Jana Nepomuckého
Z Klepáčova se vydám po modré do Sobotína. Tady musím po silnici, ale po 700m zabočím na lesní cestu a jde se mi o mnoho líp než po asfaltu. U rozcestníku pod Havraním vrchem je vyhlídkové místo. Udělám foto v místě, kde kdysi stála dnes již zaniklá ves Svobodín.
Svobodín
Pokračuji na Smrčinu, kde jsou k vidění pozůstatky bývalého lomu. V 19.století se zde těžil krupník. V současnosti je lom značně zanedbaný a vstup je tzv. na vlastní nebezpečí. Dřevěné schody i zábradlí je dezolátním stavu. Nad lomem stojí lovecká chata.
lom Smrčina
Poslední zastávku před Sobotínem dělám pod lesem na louce, odkud je pěkný výhled na město. Sundávám mikinu a odepínám nohavice u kalhot. Začíná být pořádnej hic.
Sobotín
Sobotín,zámek
Zajdu se podívat na zámek a pak už rovnou na zastávku busu. Za dvacet minut mi jede autobus do Šumperka. Tak co říci závěrem? Jen to, že vandr přes nejvyšší horu Moravy a Slezka se vydařil. Počasí fajnový, teda až na ten silný a studeny vítr na Pradědu. Ale tam se to dalo vcelku očekávat. Takže zase někdy příště… Horám Zdar!
Keprnická hornatina je geomorfologický podcelek v severozápadní části Hrubého Jeseníku. Nejvyšším bodem je Keprník (1423 m). Nachází se zde nejstarší přírodní rezervace na Moravě založená v roce 1903 majitelem panství Janem II. z Lichnštejna:NPR Šerák – Keprník.
Trasa:
Ramzová – Obří skály – Keprník – Červenohorské sedlo – Kouty nad Desnou – Rozhledna u Tetřeví chaty – útulna Pod horní nádrží – vyhlídka Rysí skála – Kouty nad Desnou.
3.6.středa
Ramzová – vodopád u Obřích skal – přístřešek pod Obřími skalami: MAPY.CZ
Vystupuji z vlaku na zastávce Ramzová, která se „chlubí“ přízviskem nejvýše položená rychlíková stanice v republice (760m). Ovšem to označení je mírně zavádějící… Přesněji se jedná o zastávku a rychlíky zde také již nestaví. Jen spěšné vlaky. I když to označení vlaků se může s příchodem dalšího JŘ klidně změnit. Nebo zde může v budoucnu začít jezdit jiný dopravce než ČD. Budova v současnosti funguje jako informační centrum s prodejem suvenýrů a jízdenek.
Ramzová,zastávka
Projdu kolem tur.přístřešku Ramzová, který stojí u restaurace Kaťuša a koukám, že od mé poslední návštěvy se tu hodně změnilo. Okolo jsou pokáceny všechny stromy. Vypadá to tu jako někde na pasece. U rozcestníku Ramzová-lanovka odbočím doprava a stoupám po zelené značce nahoru, podél Vražedného potoku. Svoje jméno získal během třicetileté války, kdy ve zdejších lesích bylo švédskými vojáky pobito mnoho místních obyvatel.
Vražedný potok
V místě, kde se zelená značka napojuje na asfaltovou cyklostezku 6208 odbočím vpravo a jdu se podívat k vodopádu u Obřích skal. Vede k němu cca 150m neznačená pěšina.
vodopád pod Obřími skálami
Po návratu na cestu si dávám pauzu. V potoku si vychladím plechovku piva a relaxuju 😎 K tur. přístřešku pod Obřími skálami, kde složím hlavu na noc, je to asi 500m. Takže není kam spěchat.
tur.přístřešek pod Obřími skálami
Přístřešek stojí nedaleko rozcestníku hned cesty. Žádný luxus, ale na přespání v letních měsících postačuje. Na večeři na ohni opeču klobásy a brzy se zavrtám do spacáku.
4.6.čtvrtek
přístřešek pod Obřími skalami – Obří skály – Šerák(tur.chata) – Keprník – Vřesová studánka – Červenohorské sedlo – Kouty nad Desnou – rozhledna u Tetřeví chaty – útulna Pod horní nádrží:1 MAPY.CZ 2 MAPY.CZ(Trasa rozdělena, protože ji nelze vyznačit vcelku)
tur.přístřešek Pod Obřími skalami,výhled na Šerák
Ráno je sluníčkově. Bude hezky. Po osmé vyrážím do kopce na Obří skály (1081m). Odtud jsou parádní výhledy na Králický Sněžník, Rychlebské hory a do Polska na Otmuchowská jezera. Pokračuji k turistické chatě Jiřího na Šeráku (1330m). Tady potkávám první jednotlivce, kteří také vyrazili na túru časně z rána. Kamenná chata Jiřího byla postavena v roce 1888 německým turistickým spolkem a pojmenována podle vratislavského biskupa Jiřího Koppa.
Šerák,turistická chata
Od rozcestníku Pod Keprníkem jdu po červené značce E3 až na vrchol Keprník (1423m). Je to čvrtý nejvyšší vrchol pohoří Hrubý Jeseník. Díky tomu, že je plochý a bezlesý, tak nabízí kruhový výhled na všechny strany. Za dobré viditelnosti lze dohlédnout až na Krkonoše nebo Beskydy.
Keprník (1423m)
Z Keprníku pokračuji na Trojmezí. V tomto sedle se kdysi stýkaly hranice tří panství: Velké Losiny, Kolštejn a Frývaldov. Nachází se zde několik rašelinišť.
Trojmezí
V sedle Pod Vřesovkou si dávám odpočinkovou pauzu na pišingr. Úzkou stezkou vystoupám k Vřesové studánce pod Červenou horou (1333m). Nad pramenem stojí kamenná kaplička, která je pro turisty zajímavá tím, že nahoře pod střechu je prostor k nouzovému přenocování. Tedy pokud jste schopní vylézt nahoru 😆 Je odtud pěkný výhled na Keprník a Vozku. S přibývajícím časem přibývá i množství turistů, kteří to sem mají z Červenohorského sedla slabé 4km. Dříve zde také stála turistická chata, která byla ovšem kvůli špatnému technickému stavu v roce 1988 zbourána. Doberu vodu a šlapu dál.
rozcestník Vřesová studánka
Krátce se zastavím u rozcestníku Bílý sloup. V prvopočátcích turistického označování cest v Jeseníkách se trasy neznačili jako dnes. Používaly se obdélníkové a později kosočtvercové tabulky umístěné na bílých sloupech. Až po roce 1945 se přešlo na současný systém značení. Tento Bílý sloup stojí jako vzpomínka na dobu, kterou už dávno odvál čas…
rozcestník Bílý sloup
V Červenohorském sedle nad chatami jsou dva památníky. První obětem hor a druhý obětem pádu letadla. Od roku 2013 stojí u cesty dřevěná kaplička s epitafy jako vzpomínka na ty, ktří se z hor již nikdy nevrátili. Dole pod cestou je malý pomníček, který je věnovaný obětem leteckého neštěstí z roku 1967. Zřítilo se zde malé letadlo L-40 a tři z pěti členů posádky zahynuli.
Červenohorské sedlo (1013m)
Je poledne a to je doba oběda. V sedle je dnes otevřena pouze Chata Červenohorské sedlo. Takže zakotvím v ní. Na výběr zde mají několik hotovek. Vybírám hovězí gulášek a k pití hanušovickou Holbu 12°. Jídlo je v pohodě. Taková ta česká klasika 😉
Chata Červenohorské sedlo
S plným břichem sestupuji po žluté značce do Koutů pod Desnou. Od autobusové zastávky U mostu to beru po neznačené polní cestě až k lyžařské cestě a zároveň cyklostezce 6156. Obloha se zatahuje a černé mraky nevěstí nic dobrého. Asi 1,5km jdu po ní a dalších cca 200m beru lesem do svahu rovnou za nosem, abych se napojil na červenou značku. Lesy kolem sjezdovek jsou protkány cyklotraily, takže si člověk musí dávat pozor kam „šlape“ 😕 V místě, kde se červená značka napojí na asfaltovou Uhlířskou cestu, mě zastihne déšť. Z vyhlídky na rozhledně nebude nic a k útulni je to ještě přes 2km. Letem světem proběhnu část NS Rysí skála, kde jsou vyřezané postavičky a zvířátka. V zatáčce, kterou protéká Borový potok, dobírám u pramene vodu a pospíchám pod střechu útulny Pod horní nádrží.
tur.útulna Pod horní nádrží
Původně jsem měl v plánu ještě dnes zajít na horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ale v tomhle lijáku na to kašlu. Když jsem byl před pár lety na exkurzi v elektrárně, tak byla pro změnu mlha a z nádrže nebylo nic vidět. Tak možná někdy příště budu mít víc štěstí na počasí.
5.6.pátek
útulna Pod horní nádrží – vyhlídka Rysí skála – rozhledna u Tetřeví chaty – U obrázku – Kouty nad Desnou: MAPY.CZ
rozc. Pod horní nádrží
Do 11h lehce prší, potom déšť ustává. Scházím po cestě dolů a u větrných turbín odbočuji doprava na zelenou značku NS Rysí skála, která mě dovede, přes vrchol Medvědí hory (1163m), k vyhlídce. Bohužel dnes nejsou téměř žádné výhledy.
Rysí vyhlídka,Větrná elektrárna Mravenečník
Zataženo a zamlženo. Proto se ani nezastavuji na rozhledně U Tetřeví chaty, která stojí u horní stanice lanovky. Po červené značce, vedoucí podél sjezdovky, sestupuji do Koutů nad Desnou. Začíná lehce mrholit, ale už se blížím k nádraží. Souprava RegioPanter stojí u peronu. Jeseníkům dávám sbohem, ale určitě se sem brzy zase vrátím.
Covid-19 zhatil naše letošní plány vycestovat do zahraniční a tak jsme jako částečné náhradní řešení zvolili pár dní vandru v Máchově kraji. S báglem na zádech a spaním pod širákem jsme poznávali přírodní krásy Kokořínska a v neposlední řadě také malebné vesnické hospůdky.
Cestou vlakem z Olomouce do Kolína je první pivní ochutnávka, kterou Petr vylovil z batohu. ALE speciál z „dílny“ řetězce Tesco. Ale jo…, nebylo to špatný 😉
Přestupujem v Kolíně. Máme cca hodinu do odjezdu přípoje do Litoměřic. Vydáváme se na krátkou procházku blízkým okolím. Zamíříme na Heverovu ulici, kde má být minipivovar Prádelník. Netušíme ovšem, že to není klasická provozovna s otevírací dobou… Nebýt cedulky na plotu, tak ani nelze poznat, že se zde vaří pivo. Na zvonek nikdo nereaguje, takže odcházíme s nepořízenou. Jako náhradní řešení zvolíme nákup PETek Hubertusu 11° (pivovar Kácov) v blízkém pivním shopu. Nekup to, když byl zrovna v akci 😆 Čekání do odjezdu vlaku si zkrátíme popíjením piva na lavičce na perónu. Pěkně kulturně, z nerezových hrnečků 😎
Vystupujeme na nádraží Litoměřice-město a protože sluníčko přikládá pod kotel, jdem rovnou do minipivovaru Labuť.
Litoměřice, minipivovar Labuť
Litoměřice, minipivovar Labuť
Před chvílí zrovna otevřeli. Objednáváme plnotučnou 12° a užíváme si pohodu na zahrádce pod stromy. Pivo je vynikající! Čas ovšem kvapí a je potřeba dodržovat časový harmonogram. I na dovolené 😉
Litoměřice horní nádraží, vlak do Úštěku
Přesunujem se na nedaleké horní nádraží, kde už stojí Regionova do Úštěku. Pár minut do odjezdu ještě zbývá. Ty využívá Petr naplno a stihne koupit v nádražní hospůdce Březňáka do kelímku. Je nad slunce jasný, že tenhle vandr bude především pivní V motorovém vlaku je docela dost teplo.
Úštěk, nádraží
Úštěk,nádražní hospůdka
Po půlhodince jízdy vystupujem v Úštěku a naše první kroky vedou do nádražní putyky U Léni. Je to taková ta „čtvrtá cenová skupina“, ale Březňáka 12° tu čepují řádně vychlazeného a chutná skvěle! Ceny také mírné, 28 korunek českých. Na zahrádce pod rozkvetlými kaštany posedíme asi hodinku. Čas opět pokročil a je nutné se vydat dál.
Město Úštěk je doslova nabité památkami a historií s nimi spjaté. Střed města je vyhlášen památkovou rezervací. Filmaři zde natáčeli např. scény filmů: Kolja, Zdivočelá země, Rebelové, Králíček Jojo. Ozdobou jsou zde pozdně gotické měšťanské domy, kostel Petra a Pavla, židovská synagoga, Pikartská věž a Ptačí domky.
Úštěk
Úštěk, kostel sv. Petra a Pavla
Úštěk, Pikartská věž
Úštěk, Ptačí domky
Přes Ptačí důl pokračujeme na zříceninu hradu Helfenburk. Areál hradu je celoročně volně přístupný a o víkendech(i v zimě) je možné navštívit s průvodcem obytnou věž. O hrad a jeho údržbu se stará spolek Hrádek.
hrad Helfenburk
hrad Helfenburk
Po žluté značce jdem přes Hrádecký důl do Skalky. Nevelká vesnice působí v podvečer mrtvým dojmem… Hospody zavřené a krom několika povykujících dětí na návsi u rybníka nikde ani noha. Živo je až na okraji lesa, v lesní hospůdce Na Skalce. Čepované Svijany povzbudí na další cestu.
Skalka, Lesní hospůdka
Po občerstvení pokračujeme po červené na Husu a k pomníku českého génia a vynálezce Járy Cimrmana.
Husa
Jelikož doba pokročila, tak se zde dlouho nezdržujeme a šlapeme k rozcestníku U Martinské stěny a pak po zelené k jeskyni Tisícový kámen, kde pod skalním převisem přenocujeme. K večeři opečeme na ohni klobásy, dáme panáka rumu a jdem chrnět.
Ve dvě v noci mě budí Petr, že nás navštívila loupeživá liška. Zatímco jsme spali, tak ukradla chleba, dvě klobásy(zapoměl jsem je u ohniště) a ve finále chtěla odtáhnout Petra i se spacákem. Asi liščatům na hraní Zubama kousala do igelitu, který měl Petr položený pod spacákem a tím ho vzbudila. Peťa si na ni mobilem posvítil a nebojácně ji zahnal na útěk. S jedním okem otevřeným se tak nějak dospíme až do rána. Liška už se nevrátila. U snídaně ještě jednou probereme noční příhodu s nezbednou liškou a vydáme se na cestu.
Po zelené se vracíme na rozcestí Kostelíček, odbočíme vpravo a přes PR Kostelecké bory dojdeme na vyhlídkové místo se skalním útvarem Čapská palice.
Čapská palice
Je odtud nádherný výhled do okolní krajiny. Dáváme si půlhodinovou pauzu, během které „posvačíme“ plechovkového Rychtáře ze svých zásob. Po žluté značce, Čapským dolem, sestoupíme dolů a nedaleko rozcestníku dobereme u studánky vodu. Pokračujeme přes Pavličky, údolím Květnice a kolem Stáje Zakšín.
údolí Květnice
Stáje Zakšín
Na odpočinkovém místě poobědváme ze svých zásob a vyfotíme si pamětní kámen neznámého železničáře. Na infotabuli si přečteme něco z historie zdejší fiktivní železnice.
Zakšín, památník fiktivní Zakšínské železnice
Přicházíme na zastávku busu. Máme 10min. fóra než přijede náš kamarád a souputník Marcel. Moc hezky nám to časově vyšlo. Marcel přijíždí s malinkým zpožděním. A co hlavně…, dovezl nové zásoby chleba 👍 Společně vyrážíme po červené značce na zříceninu hradu Pustý zámek.
Pustý zámek, zřícenina hradu
Pustý zámek, zřícenina hradu
Skalní hrádek Pustý zámek byl postaven ve 14.století a opuštěn v polovině 15.století. Tudíž se z něho mnoho nezachovalo.V současnosti lze vidět schodiště, nádrž na vodu a několik místností vytesaných do skály. Asi 200m od zámku je vyhlídková plošina Rač, ze které je pěkný výhled na protější skalní věže.
Skalní vyhlídka na Rači
Pokračujeme po Panenském hřebenu ke Skalní věži u Nedvězí. V její těsné blízkosti je zřízen symbolický hřbitov horolezců. Před Nedvězí odbočujem na lesní pěšinu, která nás dovede k pramenu pitné vody. Dobíráme vodu do PETek.
Procházíme Nedvězí a míjíme několik křížků a kapliček. U rozcestníku Dražejov odbočujeme doprava a po modré značce jdeme do vesničky Střezivojice.
Střezivojice
Od roku 1995 je zde vyhlášena památková zóna s roubenými domy. Ale co hlavně…, má tam být otevřená hospoda. Tak hospůdka Bouda tu stojí, ovšem má zavřeno. Pan majitel říká, že otvírá až v pátek a momentálně nemá ani lahvové pivo 👿 Nicméně, zřejmě pod vlivem našich žíznivých výrazů, bere do ruky mobil a někam volá… Poté nám sděluje, že v nedalekých Jestřebicích je hospoda otevřená a za půl hodiny jede bus.
Za 10kč jsme se svezli 8km busem. Hned u zastávky je Draculova krčma, ale tady jsme majitelkou odmítnuti, že má dnes ještě zavřeno. Stejně tak dopadnou okolo jedoucí cyklisti. Nicméně se od kolemjdoucích domorodců dovídáme, že otevřený hostinec je cca o 400m dál po zelené značce směrem na Jestřebické pokličky. A skutečně, už z dálky je vidět zahrádka obsazená místními a cyklisty.
Jestřebice, hostinec
Při objednávce piva a utopenců zjišťujeme, že tohle je ta hospoda, kam majitel Boudy telefonoval. A otevřeno zde mají teprve pár dní, od soboty. Na čepu je Kozel 11° a Prazdroj. Bereme zavděk kozlem. Lepší něco než nic 🙂 Postupně se dáváme do hovoru s místními. Hlavně Marcel je tím hlavním řečníkem a tahounem v diskuzi. Netrvá dlouho a už domlouvá 2kg brambor. Že si je večer upečeme ve žhavém popelu na ohništi. A skutečně jeden z domorodců je na kole dovezl. Nic za ně nechtěl, ale každý obchod se musí 🍷 Do PETek si necháváme natankovat kozla, aby bylo u ohýnku co popíjet a vydáme se na cestu. Na konci Jestřebic procházíme vesnickou památkovou zónou s kapličkou.
Jestřebice,kaplička
A dál pokračujeme polní neznačenou cestou kolem skály Mraveniště. Za pár minut jsme u silnice a za ní už stoupáme po schodišti na Pokličky. Jsou to pískovcové sloupy, které dostaly svou nynější podobu vlivem eroze.
Pokličky
Místo je hojně navštěvováno turisty. Ale teď večer už tu, až na pár opozdilců, nikdo není. Kousek za Pokličkami je skalní převis, který trampové využívají k přespání. Místo není nijak označené a je tak trochu „za bukem“ 🙂 Nicméně jsme šli najisto. Petr tu v minulosti už přespal.
Pokličky, bivakovací skalní převis
U ohýnku popíjíme a klábosíme do pozdních nočních hodin. Brambory skončí nakonec v popelu až po půlnoci a zapomeneme na ně… 😳
21.5.čtvrtek
Pokličky – hrad Kokořín – Sedlec – Mšeno – Obří hlava a žába – Bludiště – Ráj – Pokličky:MAPY.CZ
V noci nás žádná liška svoji návštěvou nepoctila, takže jsme se fajnově prospali až do rána. A co brambory? Ty vyhrabeme z ještě teplého popela a loupeme je ke snídani. Některé jsou ještě zpola syrové, některé spálené, ale více než polovina je upečená tak akorát. Pochutnali jsme si. Sbalíme svoje saky paky, krátce se zdržíme na skalní plošině, odkud vyfotíme sluncem zalité Pokličky a už sestupujeme po schodišti dolů k rozcestníku.
Pokličky
Podél říčky Pšovky a přilehlých mokřin, po červené značce, jdeme až pod hrad Kokořín. Jelikož Petr na hradě už byl, tak ho necháme odpočívat na lavičce před restaurací Pobuda. Zároveň ho pověřujeme dozorem nad našimi bágly.
Restaurace Pobuda pod hradem Kokořín
S Marcelem vyrážíme nahoru po modré značce, na návštěvu hradu. Prohlídka je možná pouze s nasazenou rouškou, ve vyhrazených prostorách hradu a bez průvodce. Což zahrnuje převážně venkovní části jako nádvoří, hradby a vyhlídková věž. Vstupné je 50 korunek. Je nádherné počasí a proto i tato omezená prohlídka stojí za to!
hrad Kokořín
hrad Kokořín
hrad Kokořín
Cestou z hradu zajdeme i na Máchovu skálu, která je poměrně hodně zarostlá stromy a výhledy tu vlastně žádné nejsou. Po návratu vyzvedáváme Petra a přesunujeme se k bufetu u parkoviště, který má otevřeno. Dáváme svačinku: Podkováně 11° a párek v rohlíku.
Podhradskou cestou, po zelené, pokračujeme do Sedlece. Na konci stoupání, po levé straně, je pěkné místo s výhledem na hrad Kokořín. V Sedleci je hospoda zavřená. U rozcestníku Bílka je zleva krásný výhled na Romanov a Vrátenskou horu s rozhlednou a zprava na Mšeno.
Mšeno
Na oběd zaparkujeme na okraji Mšena v restauraci Obecník. Provozuje ji vietnamská komunita. A možná i právě proto mají velký výběr a krátkou čekací dobu na jídlo. Na čepu Gambáč 10°, Kozel 11° a Prazdroj. Což zrovna není náš šálek kávy, ale přežijem to 🙂 Obědy se vydávají přes okýnko a konzumace jídla probíhá na zahrádce restaurace pod slunečníky. Takže pohoda.
Mšeno, restaurace Obecník
Po obědě si projdeme zbytek města, hlavně náměstí, a doprovodíme Marcela na vlakové nádraží. Pracovní povinnosti mu nedovolí setrvat déle…
Mšeno, nádraží
Sluníčko pořádně hicuje a proto se vracíme na Mírové náměstí. V kavárně Baťovna obsadíme jeden ze dvou stolů minizahrádky a vychutnáváme si „jedenáctku“ (10,7°) z Únětického pivovaru. Pozorujeme cvrkot na náměstí, užíváme si pohody a je nám moc fajn!
Mšeno, kavárna Baťovna
Po odpočinku doplníme zásoby vody v potravinách, včetně plechovky Svijany(pro strýčka Příhodu). Další naši trasu volíme kolem městských lázní lesoparkem Debř.
Mšeno, městské lázně
U rozcestníku Švédský val nechávám Petra s báglama a jdu omrknout Průsečnou skálu, Obří hlavu a žábu.
Obří hlava a žába
Po návratu společně pokračujeme prohlídkou skalního labyrintu Bludiště, kterým prochází Cinibulkova stezka. U rozcestníku Bludiště visí cedulka, že v Ráji je otevřena hospoda U Weinlichů. Takže jdeme po žluté značce do kilometr vzdálené vesnice, spíše tedy osady na křižovatce silnic.
Ráj, kaplička
Jak se ale ukáže, hospoda je zavřená a restaurace V Ráji jakbysmet… 🙁 Následuje krátká porada na autobusové zastávce a je rozhodnuto, že to vezmeme po červené na Pokličky a přespíme na stejném místě jako včera.
rybník Stříbrník
U rybníku Stříbrníku se zdravíme s cyklisty, se kterými jsme popíjeli včera v hospodě v Jestřebicích a oznamujeme jim, že v Ráji jsou obě hospody zavřené. Z čehož taky nemají radost. U Boudeckého mlýna děláme krátkou odbočku ke studánce. Voda je však stojatá a vypadá nepoživatelně. Petr ještě vyběhne do svahu vedle Spálené věže, kde má být podle mapy malá jeskyně. Nicméně po obhlídce konstatuje, že je malá, vlhká a pro nás nevhodná. Takže se držíme původního plánu a za chvíli už jsme pod Pokličkami. Nahoru se nám moc nechce, ale nakonec to samozřejmě dáme 🙂 Rozděláme ohýnek, ohřejeme konzervy k večeři a zapijeme to pivem, zakoupeným pro strýčka Příhodu. A jdem chrnět.
Ráno nikam nekvaltujem. V klidu se pobalíme a kolem půl deváté odcházíme. Slezeme po schodišti dolů na červenou značku a jdeme směrem ke Kokořínu. Stejnou cestu jsme absolvovali včera. Pod hradem děláme pauzu a domlouváme si další cestu. Musíme někam na zastávku busu nebo vlaku. Ze všech variant vyhrává ta, že odjíždět budeme v půl jedné z obce Kokořín. Přece jen je to na jižní Moravu kus cesty 🙂 Takže pokračujeme Kokořínským dolem po červené k hospodě U Grobiána.
hospoda U Grobiána
Znalci filmu si určitě vzpomenou, že se zde točil film Rebelové. Bohužel otvírají až v 11h a to čekat nemůžeme. Jdem kousek po silnici k další hospodě U báby Šubrový. Pivko by bodlo, ale mají taky ještě zavřeno.
Nedá se nic dělat. Stoupáme po zelené značce zarostlým kaňonem do obce Kokořín. Je to docela krpál, ale netrvá dlouho a jsme nahoře. Míjíme skalní domek, který vypadá že stále slouží jako chata nebo klubovna.
obec Kokořín, skalní „chata“
Po pár stovkách metrů jsme u zámku. Pro veřejnost není přístupný. Vedle zámku je rybník, ze kterého hlasitě skřehotají žáby. Tipuju to na skokany zelené.
zámek Kokořín
obec Kokořín, rybník na návsi
Máme hodinku čas, tak obcházíme místní hospody. Cedule na návsi láká k návštěvě hospody U Lucyka, ale zjistíme, že je tam zamčeno a mrtvo… U Koně to stejné 🙁 Pojíme něco ze svých zásob a vyčkáváme příjezdu autobusu. Jede načas.
Za půlhodiny vystupujeme na zastávce Mělník-Silo. Do odjezdu vlaku zbývá něco přes hodinu, tak dáme v Blatecké hospodě dva kousky. Čepují havlíčkobrodského Rebela 11°. Slušně vychlazené, kroužkuje po skle, není co vytknout. A tady vlastně náš vandr Máchovým krajem končí. Petr odchází k familiji, kterou v Mělníku má a já mažu na vlak. Pivním vandrům zdar!!!
Králický Sněžník je samostatný horský masív, který se táhne od Kladského sedla až po Králíky. Pod jeho vrcholem na jižním svahu pramení řeka Morava. Na něj navazuje Hanušovická vrchovina, kterou prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem.
Trasa:
Staré Město pod Sněžníkem – Králický Sněžník – Pod Vilemínkou – Klepý – Králíky – Hora Matky Boží – Křížová hora – Svatá Trojice – Hanušovice.
21.4.úterý
Staré Město pod Sněžníkem – Rozhledna na Štvanici – Strakovy školky – Stará Sněžníková – Stříbrnická sedlo – pramen Moravy – Králický Sněžník – Sněžná chata – Pod Vilemínkou – tur.přístřešek Tvarožné díry: MAPY.CZ
Po nedávné návštěvě Branné a jejího okolí jsem do těchto končin Moravy zavítal podruhé. Tentokrát na čtyřdenní vandr. Do Starého Města pod Sněžníkem přijíždím vlakem. Na „Kraličák“ obvykle chodím po modré značce, přes Stříbrnice, Lesní kapli a Adélin pramen. Ale dnes volím zelenou. Jednak abych navštívil novou rozhlednu Na Štvanici. A také není špatné občas udělat změnu a vyzkoušet jinou trasu 🙂
Staré Město pod Sněžníkem,žel.stanice
Mezi Starým Městem a osadou Štěpánov jsou na Štěpánovském potoku vybudovány tři nové retenční nádrže na zachytávání vody v krajině.
Cestou sleduji, že KČT zde loni osadil na rozcestníky nové směrové ukazatele. Svítí novotou. U řopíku pod Štvanicí dělám na louce krátkou občerstvovací pauzu. Sluníčko svítí, ale na sundání bundy to ještě není, vítr fouká od severu a hezky zčerstva 🙂
Štvanice (866m)
Stoupání po zelené značce k rozhledně není nikterak náročné. Ale až pomine současný stav způsobený koronavirem a Hynčice pod Sušinou se zaplní cyklonávštěvníky, tak pro pěšího turistu se výstup k rozhledně náročným stane. Nově zbudovaný cyklotrail zde na několika místech(napočítal jsem pět) zelenou značku přetíná a zcela určitě se po nich bude jezdit jednosměrně seshora dolů a ne zrovna pomalu…
Hynčice pod Sušinou,singltrail a rybník Úžas
rozhledna Na Štvanici
V těsném sousedství rozhledny stojí prosklené odpočívadlo. Je volně přístupné, vybavené velkými pytli na lenošení a knihami. Nelze tu také přehlédnou infoceduli s několika body, jak se uvnitř odpočívadla chovat. Mezi jinými také upozornění, že zde není dovoleno přenocovat 🙁
Nechávám zde bágl a po 152 schodech vyšlapu nahoru. Vyhlídková část je prosklená. Což je na jednu stranu fajn, neprofukuje tu. Na druhou stranu nemá prakticky moc smysl odtud cokoliv fotit. Otvírací okna zde nejsou. Ale výhledy do okolní krajiny jsou pěkné. Nicméně je patrné, že z Hynčic se stává druhá Dolní Morava…
Ze Štvanice scházím do sedla a odbočuji doprava na modrou a jdu k rozcestníku Strakovy školky. Znovu odbočuji na žlutou a stoupám lesem až k rozcestníku Pod Ludmilou, kde se spojují žlutá, modrá a červená značka nahoru na Králický Sněžník. Je odtud výhled na východ na Šerák, Praděd a další vrcholy Hrubého Jeseníku. Pár stovek metrů před Stříbrnickým sedlem se otvírá výhled na holý vrchol Králického Sněžníku.
Králický Sněžník
Další etapu cesty mám, jak se říká v malíčku 🙂 Za posledních deset let jsem tudy šel sedmkrát. K rozcestníku Stříbrnice-sedlo je to ještě bez sněhové pokrývky.
sedlo Stříbrnická (1212m)
Potom už leží v cestě navátý mokrý sníh. Nejvíc ho je mezi stromy poblíž rozcestníku Franciska-chata HS. Od bývalé Lichnsteinovy chaty je už cesta bez stopy sněhu. K soše slona nejdu. Už jsem u něj byl tolikrát, že ji tentokrát vynechávám. Fotku dělám až u pramene Moravy.
pramen Moravy
Za dalších 5 minut už stojím na vrcholu Králického Sněžníku 1424 m.n.m. Je to třetí nejvyšší vrchol v České republice a nachází se na hranicích s Polskem. Kromě mě je tu několik dalších turistů. Ale žádná masovka.
Králický Sněžník (1424m)
Ledový vítr tu řádně profukuje, takže skryt za kameny z bývalé rozhledny, si dávám jednu malou „vrcholovku“ a vracím se zpět k rozcestníku Franciska-chata HS, kde odbočuji na žlutou značku. Úzkou pěšinou, místy pokrytou ušlapaným sněhem, dojdu k chatě Franciska. Vedle chaty je pod stříškou stejnojmenný pramen.
chata HS Franciska
Pauzu na pišingr dělám až o kus dál, u Sněžné chaty. U ohniště se dá na dřevěných lavicích posedět na příjemném sluníčku. Dřevník u chaty je přístupný a dal by se i nouzově využít před bouřkou nebo deštěm. Ale místo je v něm pouze, když není zaplněn dřevem. Takže momentálně je v něm místo tak pro dva lidi a malého psa 🙂
Klesám po cestě až k rozcestníku Pod Vilemínkou, kde je tur.přístřešek. Ovšem k noclehu moc vhodný není(křivé lavice a žádné ohniště). Pokračuji o 500m dál, kde stojí další tur.přístřešek(u infotabule Tvarožné díry).
přístřešek u infotabule Tvarožné díry
Je sice ze dvou stran otevřený, ale má zděné ohniště a festovní stoly s lavicemi. Není to jako slovenské salaše a útulny, ale aspoň něco. Plusem je, že kousek přes cestu teče Morava a tak o vodu zde není nouze. Tady přenocuji.
22.4.středa
tur.přístřešek Tvarožné díry – vodopád Pod Strašidly – Nad Zbojnickou chatou – sedlo Puchača – rozhledna Klepáč – Roudný – Prostřední Lipka – Králíky – tur.přístřešek na Hraběcí stezce: 1 MAPY.CZ 2 MAPY.CZ (Trasa rozdělena, protože ji nelze vyznačit vcelku)
Morava,u tur.přístřešku Tvarožné díry
Ráno vyrážím v 8h po lesní cestě(není zaznačená v mapy.cz, v topo mapě garminu je), která začíná nedaleko od přístřešku, u mostu. Jdu lesem proti proudu po pravé straně potoka. Poté se napojuji na asfaltku. K vodopádu Pod strašidly přicházím seshora.
vodopád Pod Strašidly
Odtud jdu necelou půlhodinu k místu, kde cestu přetíná potok Kopřivák. Potřebuji se dostat nahoru na žlutou značku. Beru to šikmo do kopce lesem, jiná možnost není. Po 200m se dostávám na lesní cestu. A pokračuji dál k bodu záchrany UO 004, kde se napojuji na žlutou a stoupám k rozcestníku Nad Zbojnickou chatou. Po červené značce jdu do sedla Puchača, kde na CZ/PL hranici dělám občerstvovací pauzu.
sedlo Puchača (1108m)
Po ujítí několika stovek metrů stojím na hoře Puchacz(1190m) alias Výrovník alias Hleďsebe 🙂
Hleďsebe (1190m)
Další zastávkou je Klepý (1144m), polsky Trójmorski Wierch(dříve Klepacz), kde stojí dřevěná rozhledna, česky zvaná Klepáč.
Klepý (1144m),rozhledna Klepáč
Bohužel je z technických důvodů zavřená. Alespoň tak to uvádí cedule v polštině. Nevadí, i tak je odtud zespodu pěkný výhled.
Klepý,výhled na polskou stranu (Jodlów)
Klepý (1144m),výhled na Králický Sněžník
Klepý,výhled na skiareál Dolní Morava
A na kamenech vyhřátých od sluníčka se fajnově sedí. Klepý je zajímavý tím, že voda z jeho svahů odteká do třech různých moří: Baltského(Kladská Nisa), Severního(Tichá Orlice) a Černého(Morava).Sejdu dolů na hr.přechod Horní Morava – Jodlow a odběhnu necelých 200m na polskou stranu k pramenu Kladské Nisy.
pramen Kladské Nisy
Po návratu pokračuji dolů po červené na parkoviště Pod Klepáčem a dál směrem na Králíky. Krátce se zastavuji u dřevěné zvoničky pod Jelením vrchem. Přes vrch Roudný(677m) scházím do Prostřední Lipky.
Prostřední Lipka
Byla by chuť na pivko, ale hospoda je bohužel ze známých důvodů zavřená 🙁 Blížím se ke Králíkům. Nelze bez povšimnutí minout Pěchotní srub K-S 14 „U Cihelny“. Srub je zavřený, ale alespoň jsi přečtu informace z infotabulí. Každoročně se zde v srpnu konají předváděcí vojenské akce pro veřejnost. Jestli tomu tak bude i letos ví bůh…
Králíky,pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“
Vedle „Cihelny“ stojí Vojenské muzeum. Odbočuji z červené značky na NS Vojenské historie, abych nemusel šlapat až do Králík po silnici. Velké náměstí je vylidněné a všechno zavřené. Jdu doplnit zásoby do Penny.
Králíky,Velké náměstí
Odtud šlapu po zelené po Hraběcí stezce směrem na Horu Matky Boží. Ale nahoru půjdu až zítra. Na noc zakotvím v tur.přístřešku vedle chaty Amálky u vodojemu. Je mi jasné, že nad ránem tu bude chladno, ale lepší místo na přespání v okolí těžko najdu… A je tu voda! Teče tudy Plynárenský potok.
Králíky,tur.přístřešek na Hraběcí stezce,chata Amálka
V půl desáté zalehnu, ale v deset mě budí projíždějící motorka. Jede nahoru po zelené značce. Vidím, že nejen na Slovensku, ale i u nás jezdí debilové na endurech tam kde nemají 👿 Naštěstí je pak už klid až do rána.
23.4.čtvrtek
tur.přístřešek na Hraběcí stezce – Hora Matky Boží – rozhledna Val – Horní Orlice rozc. – rozhledna Křížová hora – vrch Větrák – pramen Tiché Orlice – Jeřáb – Svatá Trojice: MAPY.CZ
Ráno byla docela kosa. Teploměr ukazoval +3°C, ale pocitově to bylo míň… Pofukovalo od potoka a od vody jde zima. Po snídani zamířím do kopce k Mariánskému pramenu. V minulosti vytékal pramen z betonového podstavce křížku, ale nyní teče voda z trubky o pár metrů vedle.
křížek u Mariánského pramene
Doplním vodu a pokračuji na poutní místo, Horu Matky Boží(766m). Klášter i kostel jsou uzavřeny. Vidět je jen několik řemeslníků, kteří pracují na rekonstrukci hotelu Poutní dům.
Hora Matky Boží,klášter
výhled z Hory Matky Boží na Králíky
Hora Matky Boží,kostel a klášter
Kolem hřbitova scházím do obce Dolní Hedeč. Zrovna tudy pomalu projíždí policejní auto. A mířím k rozhledně Val. Cestou míjím kravičky a býky z místní farmy. Pod rozhlednou se pasou koně. Sluníčko svítí… Ráj na zemi 🙂
Hora Matky Boží
výhled z rozhledny Val na Jeřábek (838m) a Kamenáč (729m)
Rozhledna není vysoká, ale ze 22m vysoké plošiny jsou pěkné výhledy na všechny světové strany: Jeseníky, Králický Sněžník, Orlické hory.
rozhledna Val (790m)
U rozcestníku Horní Orlice opouštím žlutou značku a pokračuji po modré až k Šanovu. Ale až dolů do vesnice nejdu.
Šanov,vrch Luzný (720m)
Odbočuji na neznačenou polní cestu, po které sejdu až k rybníku pod Kŕížovou horou. Napojuji se na žlutou a stoupám k rozhledně. Posledních několik desítek metrů je lemováno dřevěnými sochami, které vyřezal Šanovský řezbář p.Bubák. Můžeme tu vidět vodníka, čerta, Červenou karkulku, vlka a mnoho dalších postav z pohádek. Rozhledna je bohužel zavřená, v dubnu otevřeno jen o víkendech 🙁 Je vysoká 25m a byla v roce 2007 postavena na místě, kde stával kdysi poutní kostel. U křížku za rozhlednou dělám obědovou pauzu.
rozhledna na Křížové hoře (735m)
Zpáteční cestu volím zase kolem rybníku. Od něj to beru polní cestou rovnou na vrch Větrák(766m). V minulosti se zde nacházel vojenský prostor. Nyní tudy vede neznačená lyžařská cesta.
vrch Větrák (766m)
Pod pramenem Tiché Orlice se napojuji na modrou značku a k samotnému pramenu stoupám ještě asi 500m. Je schovaný v lese a vydatný.Držím se modré a za chvíli stojím na Jeřábu(1003m). Je zalesněný a bez výhledů.Krátce spočinu a pokračuji 2km k cíli dnešního dne, ke Svaté Trojici (862m).
poutní kaple Nejsvětější Trojice
Kromě tur.přístřešku, kde hodlám přenocovat, tu stojí poutní kaple Nejsvětější Trojice, Lichtenštejnský památník a lovecká chata. Nedaleko teče vydatný Grabnerův pramen. Sluníčko tu svítí do pozdních odpoledních hodin. Ráno nebude taková zima jako včera pod Horou Matky Boží 🙂
Svatá Trojice,tur.přístřešek
24.4.pátek
Svatá Trojice – U Severomoravské chaty – Počátky hájovna – Pod Vršavou – Hanušovice: MAPY.CZ
Jak jsem večer předpovídal, tak ráno je krásných 10°C. Poslední den vandru. V poklidu se nasnidám a po deváté odcházím po červené směr Hanušovice. Není kam spěchat. Čeká mě slabých 12km. Popravdě tento úsek cesty mě nijak nenadchl… De facto tu není nic moc k vidění a převážná část vede po lesní asfaltce.
obora Počátka
Krátce se zastavím u obory Počátka a pak už jdu až do Hanušovic. V Penny nakoupím jídlo a pivko. Poslední zastávku před odjezdem udělám u soutoku Moravy a Branné. Je krásně a tak se tu nějakou hodinku zdržím.
Hanušovice,soutok Moravy a Branné
Pak už jen odchod na vlakové nádraží a odjezd vlakem domů. Vandr se vydařil.
Ranní prohlídka hradu se nekonala. Veřejnosti není přístupný z důvodu špatného technického stavu.
